Dr. Kobrle spolu s doc. Mindlem přednáší bakalářský předmět Základy elektrických strojů a přístrojů (konkrétně část elektrických strojů), s nímž se setkávají studenti čtvrtého semestru programu Elektrotechnika, energetika a management (EEM). V pátém semestru pak přednáší sám Základy elektrických pohonů.
Myslíte si, že jsou Základy elektrických pohonů těžký předmět?
To je subjektivní. Studenti tvrdí, že ano. Je to komplexní předmět. Vlastně syntéza několika předmětů. To znamená, že studenti musí mít základy a někdy i pokročilejší znalosti z některých oborů, aby porozuměli tomu, co se probírá. Především jsou to matematika, fyzika, základy elektrických strojů a základy výkonové elektroniky. Když se tohle všechno dá dohromady, pak se můžeme bavit o elektrických pohonech. Jinými slovy - nemá cenu se bavit o elektrickém pohonu, když nevím, co je motor nebo měnič.
Máte nějaký tip či trik, jak přiblížit složitou technickou látku studentům? Jak na to jdete vy?
Vím, co je mým cílem. A k tomu se potřebuji propracovat krok za krokem. Nezačnu chrlit odborné závěry, ale můžu je na začátku nastínit. Jsou různé metody výkladu a já jich používám celou řadu. Uvedu klasické příklady. Někdy na začátku řeknu, co je důležité a po čem studenti zatím nemají pátrat, protože si to vysvětlíme v následujících přednáškách. Na začátek to ale uvádím proto, aby věděli, k čemu se má dojít. A pak látku začneme skládat jako skládačku. Nebo obráceně: stavíme kostky a nejdřív je tajemstvím, co z toho vznikne, až posléze se dobereme nějakého cíle či výsledku.
Už přednáším řadu let, takže vím, co je problematická látka. Tu se snažím uchopit co “nejblbuvzdorněji”. Ale zase když se člověk snaží látku vysvětlit co nejpodrobněji, běží mu čas. A to se musí promítnout někde jinde. Buď zbyde nějaká jednoduchá látka na samostudium, nebo se ve snazší látce musí zrychlit.
Hodně taky vycházím z vlastní zkušenosti. Když jsem chodil do školy, tak jsem taky nepochopil všechno, ale časem jsem identifikoval, proč jsem to nepochopil. Látku se snažím vyložit tak, aby ji ten, kdo dává pozor a soustředí se, pochopil. Nedílná součást učebního procesu je, že student musí být “u věci”.
Jaké vlastnosti a predispozice by podle vás měl mít dobrý učitel?
Především by to měl mít v krvi. Ne každý se pro učení hodí. Já jsem z kantorské rodiny. Z těch, co pamatuji, tak děda byl profesorem, babička byla kantorka, táta je kantor, ale už na začátku 19. století byl mým prapředkem učitel.
V jakých oborech?
Táta dělá prakticky totéž, co já. Nebo obráceně: já dělám totéž, co táta. Učí na průmce v Ústí nad Labem. Děda byl profesorem dějin hudby a hudební teorie na UJEP (Univerzita J. E. Purkyně) v Ústí. Babička učila celý život na základní škole.
Učení tedy musíte mít v krvi. Co dál?
Kantor by měl také perfektně ovládat to, co vykládá. Samozřejmě nikdo nezná nic na sto procent, ale třeba na 99 procent, což je pořád perfektně. Měl by mít zájem na tom, aby se studenti něco naučili. Vyučování pro něj tedy musí mít význam a smysl. Dál musí mít schopnost vyložit i obtížné partie tak, aby byly pochopitelné, netočit se v kruhu a neskákat někam úplně jinam. Musí mít i určitou míru empatie, protože ne všichni vstřebají všechno jedním způsobem. Správný kantor ale také musí umět zkoušet a hodnotit zkoušku. A musí být objektivní v hodnocení.
Máte nějaký učitelský vzor? Jsou to třeba vaši předci?
Nevím, jak učili či učí moji předci. Dědu jsem nikdy přednášet neslyšel. U táty jsem byl v hodině párkrát jako malý kluk, ale v podstatě netuším. A učitelský vzor? Měli jsme bezvadné kantory na základce, paní učitelku fyziky Krčíkovou a matikáře pana Kökerta. To byli bezvadní lidé, přestože byli přísní. Já jsem vůbec celý život měl štěstí na kantory, na základce i na střední škole. Na vysoké škole zase máme spoustu odborníků, nakonec mě jeden z nich vychoval, byl to pan profesor Jiří Pavelka. Z vysoké školy ale pedagogický vzor nemám.
Čím vás přitáhnul silnoproud, obor elektrické pohony?
To mi nikdo neuvěří. Zvažoval jsem totiž několik oborů. Japanistiku mi neotevřeli, protože se v Olomouci otevírala jednou za šest let, myslím. Medicínu jsem si rozmyslel těsně poté, co jsem vyplnil přihlášku na vysokou školu. Tu jsem pak roztrhal, protože jsem cítil, že jsem na tom s pamětí na štíru. No a pak mi padlo oko na elektrofakultu. Věděl jsem, že to má vystudované táta, že to dělá, ale nevěděl jsem o tom vůbec nic.
Tak jsem se sem přihlásil, prvák a speciálně první semestr tady byl poměrně krušný. Třeba o matematice jsem něco věděl, ale až tady mi ukázali, že vlastně matematika, kterou jsme doposud probírali, byly pouze počty. Matematika je úplně něco jiného.
Měl jsem na škole dva kamarády, kteří studovali o ročník výš. Jeden z nich se vydal cestou silnoproudu a pohonů, a tak jsem šel taky. Tímto způsobem jsem se dostal k pohonům.
V čem je jiná vysokoškolská matematika?
Celou základku a gympl jsme se učili počítat. Na vysoké škole je matematika úplně jiných rozměrů. Nebo alespoň tehdy byla. Hodně jsem s tím bojoval. Trvalo mi, než jsem pochopil, že se musím naučit nazpaměť definici, větu, důkaz a že z tohoto všeho se teprve vytvoří početní aparát.
Až zpětně, když jsem měl širší pohled na věc, jsem pochopil, že bylo dobře se nejdřív učit počty. Byl to trénink na mozek a bez toho to nejde. Spoustu studentů hraje na to, že třeba látky ve strojích i v pohonech je hodně, ale ono jí není hodně. Jenom se prostě vytrácí požadavky na to, aby se studenti naučili větší penzum, pochopili látku a potom ji dokázali interpretovat. Přesně o tohle se tu také snažím. I ti, kteří se následně vrhnou na něco jiného ze silnoproudu, z pohonů si odnesou devizu, že se byli schopni naučit více látky, než byli dosud zvyklí. A ejhle, překvapivě to jde! Protože to vždycky šlo.
Na co byste nalákal studenty, aby se rozhodli při studiu právě pro pohony?
Když si projdou naší pohonářskou průpravou, nebudou v žádném ohledu litovat. Naučí se spoustu zajímavých, atraktivních, moderních a použitelných věcí, které se jim budou hodit, ať už nastoupí do průmyslu, nebo na akademickou pozici. Setkají se tady s přátelskými a férovými lidmi, které pohony baví. A je to zkrátka pěkná a smysluplná látka, i když není jednoduchá. Na pohonech nabízíme dřinu a nespokojujeme se s průměrností. Tohle by ale měl být cíl každé katedry.
Máte nějaký “study hack”?
Především se člověk musí soustředit, musí si na to najít čas a oprostit se od stresu, což není vždy jednoduché. Seznam otázek ke zkoušce je podle mě věcí nezbytnou. Možná ještě před tím je dobré najít si vhodný zdroj, vhodnou literaturu. Vhodná skripta, učebnici, zápisky z přednesu. S internetem bych byl opatrný. Tam je úplně všechno. Do toho je zahrnuto i mnoho nesmyslů. K internetu musíme přistupovat opatrně. Ideálně tehdy, když už máme na čem stavět. No a nejdůležitější pro přesvědčení se, že jsem látce správně porozuměl, je vyložit ji někomu jinému. Minimálně si tím v hlavě utřídí vlastní myšlenky.
Když se zrovna nevěnujete pohonům, jak trávíte volný čas?
Po ránu je člověk nejčerstvější a je to jeho volný čas, a tak se každý den snažím začít čtením Písma – King James Version, a to v takovém rozsahu, abych měl vždy za rok přečtenou celou bibli. Po práci přichází další volno, jehož náplň je rozmanitá. Záleží na ročním období a na počasí. Pravidelně chodím zpívat do smíšeného sboru, od jara do podzimu jsem Mičurinem, jsem rád, když se najde čas na muzicírování, na oprášení studia orientálních jazyků, lepení papírových modelů, cestování po světě a tak dále. Den má ale jen čtyřiadvacet hodin a osm z nich spím. Rámcem většiny volného času je však moje rodina, kterou tvoří má skvělá žena a prozatím dvě veselé děti.
