70 let FEL ČVUT
Elektrotechnická fakulta roku 2021 má nejen image velmi moderní a úspěšné vysoké školy ve svazku ČVUT, dlouhodobým soustředěným úsilím dosahuje významného postavení mezi obdobnými školami doma i v zahraničí. Vzdělává budoucí technickou elitu, podílí se na excelentním mezinárodním výzkumu, usiluje o uplatnění svých výsledků v praxi. Nebylo tomu tak vždy – 70 let historické tradice obsahuje též problematická místa.
70. výročí existence FEL ČVUT je vhodnou příležitostí pro pohled nazpět na sedm desetiletí vysokoškolského vzdělávání, vědeckého zkoumání a laboratorního zkoušení, pokusů a omylů, pro zachycení vývoje v dlouhých souvislostech plných kontinuity i diskontinuity. Připomenout, že ti, kteří školou prošli ať už jako učitelé, studenti nebo obojí, tito lidé byli a jsou fakulta, neboť LIDÉ vytváří intelektuální výkon i tradici. (I když k tomu potřebují prostorové, materiální, finanční a jiné podmínky.)
Po II. světové válce a po politickém převratu v únoru 1948 došlo v Československu k hlubokým proměnám, které se výrazně projevily v dobovém pojímání vědy, techniky i vysokoškolského vzdělávání. V bipolárním světě, rozděleném železnou oponou, se věda, technika, výzkum staly významným polem soupeření mezi západním a východním blokem. Aplikace komunistického utopismu podle sovětského vzoru, doprovázená zpřetrháním tradičních mezinárodních vazeb, postihla naši středoevropskou západně orientovanou zemi obzvlášť silně. Přehnaná industrializace s důrazem na těžký průmysl nebyla adekvátní vzhledem k omezeným zdrojům a jiné tradici, byla však v souladu s modernizační (socialistickou) strategií. Původní ekonomické a manažerské elity byly likvidovány a nahrazovány loajálními straníky či kariéristy mnohdy bez patřičného vzdělání.
Vysoké školy se v poválečném dvacetiletí otevřely širším sociálním vrstvám, charakteristický byl celkový kvantitativní růst. S rostoucím významem průmyslu a obecně technických řešení se vyvíjelo postavení technické inteligence. Vedle odborné úrovně se žádala politická angažovanost, obraz technika-inženýra ve společnosti se posouval od budovatele socialismu k odborníkovi pro vědeckotechnickou revoluci.
Elektrotechnika se zařadila mezi nejdůležitější technické obory, tudíž idea osamostatnění, formulovaná už v roce 1947, reagovala na reálnou potřebu. Cílem bylo rozšířit a prohloubit vysokoškolské vzdělávání nových odborníků ve specializovaných elektrotechnických oborech. Po 70 letech lze konstatovat, že idea byla správná, cíl se naplnil a dále naplňuje, protože naše doba přináší nové výzvy i nové možnosti.
50. léta – doba plná rozporů: radost ze samostatnosti, ale zároveň pod vedením KSČ destrukce akademických svobod, třídní kádrování a despekt vůči inteligenci, odebrání vědy a výzkumu z vysokých škol, absolventi připravovaní hlavně pro praxi, izolace od vývoje ve světě.
60. léta – reformní doba s návraty k tradičnímu akademickému životu, k vědecké práci a k obnově mezinárodních vztahů, naděje vkládané do vědeckotechnické revoluce a zakládání nových oborů (kybernetika, počítače), studentské aktivity a společenská angažovanost v obrodném procesu, stěhování do novostavby v Dejvicích, konec nadějí po 21. srpnu 1968, ustrnutí akademického života, normalizace.
70. léta – personální čistky, ale výhody pro straníky, zastavení reforem i zahraniční spolupráce, ale posílení státního dohledu, investice do moderního vybavení laboratoří preferovaných oborů, družné kolegiální vztahy a společné trávení volného času.
80. léta – stagnace a zaostávání v reálném socialismu, ale i potřeba dohánět technologicky vyspělý svět a překonávat ekonomické problémy plánovaného hospodářství, technické studium státem preferované, výzkumná činnost podporovaná státním plánem, koroze zkostnatělého systému a rozpad sovětského bloku, studenti a sametová revoluce.
90. léta – liberalizace akademického života, systému i náplně studia, nové priority v rozvoji oborů, ale i diskuze a spory o další směřování, grantový systém na podporu vědy a výzkumu
Posledních 20 let je současnost, která přinesla dělení a rozdělení – vznik FIT a CIIRC, přeskupení a nový rozmach FEL.
Výstava je jen stručným shrnutím minulých dějů, ale mohla by podnítit vzpomínání, zamyšlení a sdílení informací, které jsou důležité pro společnou paměť fakulty, jakož také zachování hodnotných artefaktů minulosti. Při přípravě jsme velmi ocenili možnost čerpat z osobních svědectví pamětníků, psaných nebo vyprávěných, fotografií i filmů oficiálních nebo osobních, z dějin kateder zpracovaných před 20 (!) lety pro Almanach k 50. výročí FEL.
Náhledy panelů umístěných před budovou FEL v Dejvicích – přijďte se podívat osobně!
Tento soubor by nemohl vzniknout bez pomoci mnohých našich kolegů. Bojíme se výčtu, zákonitě v něm na někoho zapomeneme, přesto, díky patří dr. Mannové, doc. Foitovi, doc. Žaludovi, doc. Šimkovi, Ing. Habovi, prof. Žárovi, prof. Slavíkovi, doc. Koláři, Ing. Blechové, doc. Wawroszovi, Ing. Mrázovi, prof. Husákovi, dr. Mádrové a jejím kolegům z Archivu ČVUT, doc. Vodrážkovi a Ing. Brabcovi, prof. Starému, Mgr. Poliakové, Ing. Sukovi a mnohým dalším…
PhDr. Milena Josefovičová, Ph.D. a Ing. Jan Sláma