Významná jubilea
prof. Ing. Zdeněk Čeřovský, DrSc.
Prof. Ing. Zdeněk Čeřovský, DrSc. oslavil 1. února letošního roku v plné duševní síle i tělesné svěžesti své osmdesátiny. Narodil se v r. 1930 v Hrdlovce u Duchcova a mládí prožilv Čermné u Letohradu v Orlických horách, kde byl jeho rodiče byli učiteli. Proto zažil v r. 1938 po podpisu Mnichovské smlouvy vystěhování českého obyvatelstva z českého pohraničí. Druhou světovou válku prožil v Litomyšli. Po osvobození se s rodiči vrátil do pohraniči do Litoměřic.
Vystudoval ČVUT obor Elektrické stroje a vysokoškolský diplom získal obhajobou diplomové práce na téma „Projekt univerzální lokomotivy pro tratě 3 kV“ v r. 1953. Nastoupil jako aspirant do tehdejšího Výzkumného ústavu silnoproudé elektrotechniky v Běchovicích, kde spolupracoval s Dr. Klímou, předním československým odborníkem v oboru točivých strojů. Zabýval se především komutací stejnosměrných strojů a v r. 1957 obhájil svoji disertační práci na téma „Komutace velkých stejnosměrných strojů„ a získal titul CSc. V témže roce přešel do tehdejšího ČKD Stalingrad, kde se stal projektantem „výpočtářem“ velkých stejnosměrných elektrických strojů, které tehdy tento závod dodával pro nově otvírané nebo modernizované doly a válcovny v Československu, Polsku, Maďarsku i dalších zemích RVHP.
Měl možnost porovnávat výsledky svých výpočtů nejen při zkouškách strojů na zkušebně závodu, ale také při své účasti na jejich uvádění do provozu přímo na šachtách a válcovnách.
V r. 1964 přešel Ing. Zdeněk Čeřovský, CSc. do oddělení vývoje závodu ČKD Trakce, který byl v té době největším výrobcem elektrických stejnosměrných trakčních motorů a elektrických výzbrojí pro tramvaje v Evropě. Po zapracování se stal vedoucím technického rozvoje tohoto závodu. V této funkci měl možnost nejen se detailně seznámit se stávajícím výrobním programem tohoto závodu, ale měl také možnost ovlivňovat přípravu nových technických řešení a výrobků. Již tehdy vycítil, že budoucnost elektrického trakčního pohonu pro MHD se neobejde bez měniče výkonové elektroniky, a to nejen použitím stejnosměrného měniče napětí místo odporové regulace, ale především použitím asynchronního motoru s kotvou nakrátko s napěťovým střídačem.
Jako vědecky erudovaný odborník ale cítil, že by jeho schopnosti mohly být lépe využity na nějakém výzkumném pracovišti a proto využil nabídku stát se vědeckým pracovníkem v tehdejším Ústavu pro elektrotechniku ČSAV a v r. 1972 do tohoto ústavu přešel. Začal se zabývat dynamikou elektrických strojů a výkonovou elektronikou. V r. 1977 obhájil svou doktorskou práci na téma „Ventilový synchronní motor“ a získal vědecký titul DrSc.
Výsledky svých prací z oblasti teorie synchronního ventilového motoru shrnul do publikace „Ventilový synchronní motor“, která vyšla v r. 1981. V r. 1975 se stal vedoucím v ústavu nově zřízeného oddělení výkonové elektrotechniky a v r. 1976 zástupcem ředitele ústavu. V době svého působení v Ústavu pro elektrotechniku ČSAV měl možnost absolvovat krátkodobé studijní pobyty na evropských univerzitách v Manchesteru, v Berlíně, v Aténách a v Madison v USA, při kterých využíval své výborné znalosti angličtiny a němčiny.
Další etapa jeho života byla ovlivněna nečekaným úmrtím tehdejšího ředitele ÚE ČSAV Dr. Ing. Miloše Štafla, DrSc. Ing. Zdeněk Čeřovský, DrSc. byl jako zástupce ředitele ústavu odvolán z dovolené, převzal vedení ústavu a krátce na to jmenován novým ředitelem tohoto ústavu. V této funkci se snažil vést ústav tak, aby vědecké práce pracovníků ústavu byly zaměřeny především na problémy základního výzkumu, inspirované současnou praxí a mající naději na aplikaci výsledků v blízké budoucnosti.
Svoje působení v ÚE ČSAV ukončil Ing. Zdeněk Čeřovský, DrSc. v r. 1991 přechodem na ČVUT v Praze, na tehdejší katedru elektrických strojů, přístrojů a pohonů, na které již předtím několik let jako externí učitel působil. Zapojil se nejenom do výuky předmětů této katedry tím, že převzal a obměnil několik předmětů z oblasti elektrické trakce, ale také do vědecko výzkumné činnosti katedry tím, že publikoval své práce na vědeckých konferencích, získal pro katedru několik mezinárodních grantů a zapojil se do řešení řady hospodářských smluv s různými závody.
Jeho velkým přínosem pro katedru bylo využití jeho kontaktů s profesory na západoevropských univerzitách k uzavření smluv o krátkodobých přednáškových pobytech pedagogů katedry a jednosemestrových pobytech studentů katedry na těchto univerzitách v rámci programu Erasmus. V r. 1992 obhájil svoji habilitační práci na téma „ Optimalizace řízení asynchronního motoru, přechodné děje asynchronního motoru“ a byl mu udělen pedagogický titul docent. O tři roky později v r. 1995 obhájil před vědeckou radou návrh na udělení titulu profesor.
V r. 1995 se aktivně zapojil do přípravy mezinárodní konference PEMC 98 (Power Electronic and Motion Control). Konference PEMC jsou pořádány každé dva roky v některém místě východní Evropy a původně měly za cíl vytvořit jakýsi pomyslný most mezi odborníky z východu a západu v oblasti výkonové elektroniky a regulovaných pohonů. Získat právo organizovat konferenci PEMC totiž vyžadovalo prezentovat připravenost ČVUT-FEL takovou konferenci zabezpečit odborně, organizačně, personálně i finančně.
Organizace konference PEMC v Praze byla nemalou zásluhou prof. Zdeňka Čeřovského, DrSc. skutečně schválena a vlastní konference proběhla velmi úspěšně. Díky nemalému přispění prof. Zdeňka Čeřovského, DrSc. byla právě v Praze uzavřena dlouhodobá dohoda o koordinaci pořádání konferencí PEMC a EPE (European Power Electronic).
V r. 2000 se prof. Zdeněk Čeřovský, DrSc. zapojil velmi intenzivně do přípravy pracoviště Výzkumného centra spalovacích motorů a automobilů J. Božka při katedře Elektrických pohonů a trakce v Praze. V rámci tohoto pracoviště se začal systematicky studovat jeden z perspektivních typů hybridního pohonu automobilu, který využívá speciální elektrický stroj – tzv. rotační dělič výkonu. Teoretické výsledky, výsledky simulačních výpočtů i výsledky experimentálních měření prezentoval sám nebo se svými spolupracovníky na řadě mezinárodních konferencí i v odborných časopisech.
Prof. Zdeněk Čeřovský, DrSc. je autorem více jak 100 původních vědeckých prací, publikovaných doma i v zahraničí. Je stálým členem mezinárodních řídících výborů konferencí PEMC, EPE, SPEEDAM, členem státních komisí pro obhajoby diplomových i disertačních prací na ČVUT i jiných technických universitách v České republice.
Já jsem se poprvé Ing. Zdeňkem Čeřovským, CSc. seznámil v r. 1961 po svém nástupu do oddělení projektů elektrických strojů „výpočtů“ tehdejšího ČKD Stalingrad. Tam jsme spolu pracovali pod vedením tehdejšího vedoucího „výpočtové kanceláře“ Ing. Zděnka Lédra. Ing. Zdeněk Čeřovský, CSc. si díky svým teoretickým znalostem a praktickým zkušenostem brzy získal postavení uznávaného specialisty na problémy komutace elektrických strojů a měl proto mezi námi výpočtáři ale i ostatními spolupracovníky v technickém úseku a na zkušebně přezdívku „komutační rada“.
Ing. Zdeněk Čeřovský, CSc. je nejenom vynikající odborník, ale také sportovec, který rád lyžuje a pěstuje vysokohorskou turistiku. Díky tomu jsme spolu strávili několik lyžařských zájezdů. Spřátelili jsme se natolik, že mne seznámil i se svojí budoucí manželkou Helenou Praibišovou, se kterou se v r. 1965 oženil. Bohužel toto manželství trvalo pouze několik měsíců, protože došlo k nešťastné události, při které se paní Helena smrtelně nadýchala zemního plynu.
Pracovně jsem se podruhé setkal Ing. Zdeňkem Čeřovským, DrSc. v r. 1987, kdy jsem nastoupil do ÚE ČSAV jako vědecký pracovník. V té době se v ústavu řešily problémy první tramvaje ČKD s asynchronními motory a napěťovým střídačem na bázi tyristorů s vypínacími obvody. Já jsem se kromě jiného začal zabývat v té době ve světové literatuře pouze teoreticky popisovanými aktivními magnetickými ložisky. I po mém odchodu z Ústavu na ČVUT-FEL v r. 1991 jsme spolu udržovali nejenom odborné ale i osobní styky i nadále. Měl jsem možnost seznámit se s jeho manželkou Eliškou a dcerami Zdenkou a Alenou. Poznal jsem ho proto i jako vášnivého turistu, který s manželkou každý rok jezdí na turistické zájezdy do různých někdy i exotických míst světa. Navštívil tak mimo jiné Tibet, Čínu, Island, Jihoafrickou republiku, Turecko, Vietnam, Nový Zéland, Thajsko.
Je i starostlivým dědou svých čtyř vnoučat.
Na závěr tohoto příspěvku bych na základě vlastní dlouholeté zkušenosti rád potvrdil, že prof. Zdeněk Čeřovský, DrSc. své krédo „Poctivost a pracovitost“, otištěné v publikaci „Kdo je kdo“ u jeho jména, naplňuje do slova a do písmene.
prof. Ing. Jiří Pavelka, DrSc.
K 13114
(2010)