30. 6. 2008; Hospodářské noviny

Peníze na vědu budou i bez radaru

Profesor Vladimír Mařík už Američanům vytipoval 77 špičkových českých výzkumných ústavů

Do české vědy mají ještě letos přitéct desítky milionů korun z amerického Pentagonu - díky vyjednávání o radaru. Češi mohou přispět například simulacemi teroristických útoků, popisuje profesor Vladimír Mařík, vedoucí katedry kybernetiky pražské ČVUT. Mařík z pověření vládní Radou pro vědu a výzkum právě dokončil první seznam pracovišť, která by se USA mohla hodit.

* HN: O které vědecké oblasti mají Američané největší zájem?

Jsou to například nanotechnologie, biotechnologie, obrana proti biologickým zbraním, optika či robotika. Vybrali jsme 77 špičkových pracovišť, do listopadu bychom chtěli ještě snížit počet pracovišť na padesát nejlepších.

* HN: Je už jasné, na čem konkrétně chtějí USA spolupracovat?

Zaujalo je naše know-how na programové simulace a modelování určitých situací. Představte si to jako počítačovou hru. Letadlo ve vzduchu náhle narazí do jaderné elektrárny nebo se ve vzduchu mezi letovým provozem objeví letadlo, které je uneseno teroristy. Tohle umí program modelovat a ukázat, co se stane. Navíc může být vše představeno rychleji než v reálném čase. Důležité jsou pro ně také laserové technologie.

* HN: Co máte konkrétně na mysli?

Především chtějí výzkum zaměřený na zvyšování energetické výkonnosti laserů. Právě lasery mohou s vysokou přesností zacílit na hlavici či motor a zničit je. Při vysoké energii prorazí jejich plášť. Stále jsou pro ně atraktivní i pasivní radiolokátory, které umí přesně zaměřit letadlo, ale samy jsou utajené, signály nevydávají.

* HN: Výzkumné oblasti, které chce Pentagon v Česku financovat, jsou převážně zaměřeny na obranný průmysl. Půjde v některém případě i o výzkum, který s ním nemá nic společného?

Výsledky získané v obranném výzkumu jsou lehce uplatnitelné i v civilním průmyslu. Přesto tu určité oblasti zcela mimo obranný průmysl vytipovány jsou: lékařství a biotechnologie. Američanům se líbí naše speciální obvazy, které se pacientovi nasadí a nemusí se již sundávat. Srůstají totiž s lidskou tkání. Hlavně jde však o to, že s Američany navážeme dlouhodobější spolupráci.

* HN: Právě spolupráce v oblasti vědy a výzkumu má být cenou, kterou USA mají .zaplatit. za umístění radaru v Brdech. Jeho osud teď ale vypadá dost nejistě.

Původní myšlenka, kterou nám Američané zadali, zmapovat nejlepší výzkum, se poněkud změnila. Na začátku chtěli dát české vědě peníze jen jako kompenzaci za radar a jednorázově hradit projekty, nyní už chtějí Česko za spojence při výzkumu. Byli překvapeni, na jak dobré úrovni se tady výzkum dělá. Takže i kdyby se smlouva o radaru nepodepsala, peníze na jednotlivé projekty z Ameriky do Česka půjdou.

* HN: Pro USA jsme jistě zajímavá země i proto, že dobré nápady tu lze pořídit za nízké náklady. Co z toho bude mít česká věda?

Během spolupráce se i my dostaneme ke špičkovým technologiím a poznatkům, které jsou v amerických laboratořích. Navíc se zařadíme po bok Velké Británie či Austrálie k technologicky vyspělým partnerům USA. Naše firmy by se mohly přihlásit do amerických tendrů za velké peníze. Nyní si nic takového nemohou dovolit.

* HN: Může vaše výsledky výzkumu a patenty využívat i někdo jiný, nejen Američané?

České know-how z výzkumu nám zůstane a z patentů či licencí můžeme dále vydělávat. Pokud konkrétní projekt budou hradit USA, určitě budou chtít vědět, že jsme si něco patentovali a chceme to nabídnout. Ten systém ale bude velmi otevřený. My jsme zmapovali nejlepší pracoviště. A tato databáze bude dle uvážení vlády volně přístupná i jiným zemím.

* HN: Jaké mají čeští vědci zkušenosti se spoluprací s USA?

Například naše katedra nyní vyjednává se švédským konsorciem SAAB o využití systému Agentfly, který dokáže řídit bezpilotní letadla. Ten byl vyvinut za podpory amerických obranných agentur.

Na začátku chtěli dát Američané české vědě peníze jen jako kompenzaci za radar a jednorázově hradit projekty, nyní už chtějí Česko za spojence při výzkumu.

24. 6. 2008; lupa.cz

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze navázala spolupráci se společností PCS

Dohoda umožňuje společnosti PCS a její divizi Security, která se zabývá dodávkami kamerových systémů, elektronické zabezpečovací signalizace, identifikačních systémů, videotelefonů a další techniky od různých výrobců, prezentovat své aktivity na katedře radioelektroniky ČVUT FEL, podílet se na přípravě případových studií, navázat kontakt s pedagogy i studenty.

Posluchačům fakulty bude umožněno účastnit se nejrůznějších prezentačních akcí, školení a výstav organizovaných firmou a používat zapůjčené technické vybavení v rámci výuky v laboratořích.

"Považujeme za přínosné propojení akademické instituce se subjekty z oblasti průmyslu i soukromých organizací ve společných projektech, protože studenti tím získají možnost praktického uplatnění poznatků už během studia a usnadňuje se tím i jejich uplatnění a navázání kontaktů na začátku kariéry, " říká prof. Ing. Miloš Klíma, CSc.

"Spolupráce spočívá zejména v podpoře studijních programů a ve vzájemné technické výpomoci ve prospěch výchovy odborníků. Je nutné umožnit studentům co nejvhodnější podmínky pro studium, aby byli dobře připraveni na činnost v rychle se rozvíjející technické oblasti." říká pan Jiří Pavlík, ředitel divize Security.

Fakulta elektrotechnická je českým univerzitním pracovištěm s přibližně 7 000 studenty a 650 zaměstnanci. Vychovává odborníky v oblasti elektrotechniky, sdělovací techniky, automatizace, informatiky a výpočetní techniky a je centrem pro vědecko-výzkumnou činnost v uvedených oblastech. Více informací najdete na www.fel.cvut.cz .

Společnosti sjednocené pod názvem PCS se zabývají širokým spektrem činností - od komplexních služeb v oblasti zabezpečovacích a komunikačních systémů, detekce nebezpečných předmětů, přes dodávky analytických přístrojů a měřících ústředen, až po řešení bezpečnosti dat. Významnou součást tvoří vývoj vlastního ekonomického software a nemocničních informačních systémů.

Skupina PCS působí na českém a slovenském trhu již od roku 1990, zaměstnává přes 100 pracovníků a její roční obrat přesahuje 250 milionů Kč (2007). Vzájemná synergie jednotlivých činností je zárukou rozvoje a stability i do dalších let. Společnosti sídlí ve vlastních objektech v Praze, Blansku a Bratislavě. Více informací najdete na www.pcs.cz a www.pcs.sk .

19. 6. 2008; tyden.cz

Američané vracejí Wilsonův pomník do Prahy

Pomník amerického prezidenta Woodrowa Wilsona se po sedmdesáti letech vrátí do metropole. Společnost Amerických přátel České republiky pořádá sbírku mezi Američany českého původu, která výstavbu zaplatí.

Američané s českými kořeny darovali Praze Wilsonův pomník už v roce 1928. Prezident Tomáš G. Masaryk, Wilsonův spolupracovník a přítel, vztyčil jeho sochu ve Vrchlického sadech naproti hlavnímu nádraží. Během okupace byl památník v roce 1941 zničen nacisty.

Kam s ním? Jak vznikne nový Wilson

Původní sádrový odlitek našli v lednu letošního roku ve skladech Národní galerie.

Katedra kybernetiky ČVUT použije odlitek k vytvoření digitálního modelu, který sochař použije při tvorbě nového pomníku.

Ačkoliv jsou přípravy na nový Wilsonův pomník v plném proudu, nikdo neví, kde bude stát. Na jeho původním místě je nyní parkoviště.

Na projekt už kývl magistrát, společně s Američany pro sochu hledá nové místo.

S nápadem vrátit Česku Wilsonův pomník přišel Robert W. Doubek, zakladatel Amerických přátel. "Oba mí rodiče jsou Češi, kteří se náhodou našli v Chicagu. Všichni v naší nadaci pracují jako dobrovolníci, chceme vrátit Česku Wilsonův pomník jen pro dobrý pocit," řekl Doubek.

Kdo to zaplatí?

Celý projekt financuje americká strana. Spolek Amerických přátel obesílá Američany s českými kořeny. V dopise jim představují svou vizi a prosí je o finanční příspěvek. Wilsonův pomník přijde Američany na půl milionu dolarů.

Původní pomník, který stál před hlavním nádražím, vytvořil český rodák Albín Polášek, který téměř třicet let vedl Fakultu sochařství v Chicagu. Nadace Albína Poláška je partnerem projektu a udělila licenci pro obnovu Wilsonovy sochy.

Společnost Amerických přátel České republiky vyhlásila 16. června výběrové řízení na sochaře, který obnoví Wilsonovu sochu. Ačkoliv se má jednat o obnovení zbouraného pomníku, nová socha nebude přesnou kopií staré. O výsledné podobě se rozhodne, až bude znám sochař, který pomník vytvoří, a místo, kde bude stát.

Američtí přátelé vztyčili v roce 2002 pomník Tomáše G. Masaryka ve Washingtonu, financován byl stejným způsobem jako projekt Wilsonova pomníku.

18. 6. 2008; href="http://DigiWeb.cz/?m=d&article[id]=25580280

">digiweb.cz

Česká firma pomůže zvýšit bezpečnost v rakouských tunelech

Česká společnost Feramat Cybernetics, která vznikla přede dvěma lety díky podpoře Vědeckého inkubátoru ČVUT v Praze, se bude podílet na zvýšení bezpečnosti v rakouských silničních tunelech.V první fázi vypracuje studii porovnávající metody analýz rizik v silničních tunelech.

"Rakousko chce zvýšit bezpečnost ve svých silničních tunelech, aby se již nemohly opakovat některé závažné nehody z nedávné minulosti. Rakouské Ministerstvo dopravy, inovací a technologií nás proto požádalo, abychom využili našich zkušeností a pomohli jim najít nejvhodnější metody analýzy rizik, které pomohou bezpečnost v silničních tunelech výrazně vylepšit," vysvětluje Lukáš Ferkl, ředitel pro výzkum a vývoj a zakladatel společnosti Feramat Cybernetics.

V první fázi vypracuje společnost ve spolupráci s katedrou řídicí techniky FEL ČVUT studii porovnávající stávající rakouskou direktivu pro provádění rizikových analýz s dalšími metodami používanými v průmyslu, například v oborech letectví, energetice nebo chemickém průmyslu. "V současné době se provádí rizikové analýzy v silničních tunelech především s ohledem na požáry. My chceme navrhnout vylepšení analýzy rizik, aby braly v úvahu i rizika nehod, při kterých požár nevznikne," dodává Lukáš Ferkl.

V nedávné době došlo k několika tragickým nehodám v silničních tunelech. Odborné skupiny v celé Evropské unii proto nyní provádějí analýzy rizik pro každý silniční tunel. Ty mají odhalit slabé stránky tunelu a v rámci prevence nehod doporučují konkrétní opatření, která umožní soustředit dostupné prostředky na klíčová místa a zvýšit tak bezpečnost v silničních tunelech.

"I když je naše společnost poměrně mladá, máme již za sebou několik obdobných projektů a máme rozsáhlé zkušenosti s analýzy rizik i optimalizací procesů v několika silničních tunelech v České republice," říká Lukáš Ferkl.

V minulosti se společnost Feramat Cybernetics podílela na vzniku směrnic pro posuzování rizik provozu silničních tunelů v ČR podle směrnic EU nebo vytvořila matematicko-fyzikální model tunelů Libouchec a Panenská na D8, podklady k analýze dopadu provozu v tunelu Blanka na životní prostředí nebo navrhla dynamickou regulaci vzduchotechniky v tunelu Mrázovka.

17. 6. 2008; novinky.cz

Ojedinělá přednáška o plazmatu si našla cestu i do Prahy

Naděje světové energetiky. I tak se mluví o plazmatu, látce s nejrozšířenějším výskytem ve vesmíru. Dnešní využití tohoto skupenství sahá od mikroelektroniky po nanotechnologie či farmakologii. Plazma bude také tématem dnešní jedinečné přednášky na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze.

Plazma je nejrozšířenější formou látky ve vesmíru. Uvádí se, že tvoří až 99 % pozorované hmoty. Z tohoto důvodu nese chystaná přednáška název "Vesmír . svět plazmatu". Role přednášejícího v anglickém jazyce se ujme zahraniční host, profesor Holger Kersten z německé z Christian-Albrechts-Universität zu Kiel.

Přednáška bude doprovázena demonstracemi plazmatu vytvářeného elektrickými výboji efektně zářícího v široké škále barev a tvarů. Právě v tom spočívá jedinečnost přednášky.

"Vzhledem k technické náročnosti ji lze v celosvětovém měřítku zhlédnout jen ojediněle, zpravidla výhradně na světových vědeckých kongresech," upozornil docent Jan Píchal z Fakulty elektrotechnické ČVUT. Na této fakultě, konkrétně na katedře fyziky, je pěstována fyzika plazmatu jako vědní obor.

Přednáška proběhne na zmiňované fakultě dnes od 19:00 hodin v rámci 23. sympozia o fyzice a technologii plazmatu.

http://www.novinky.cz/clanek/142680-ojedinela-prednaska-o-plazmatu-si-nasla-cestu-i-do-prahy.html

16. 6. 2008; euro.cz

Zaměřeno na Pentagon

Je to paradox. Stále čteme, že evropský výzkum za americkým zaostává. Dle zdrojů týdeníku EURO však budou koncem června ohlášeny výsledky projektu identifikace vědeckých pracovišť, jež česká strana nabídne ke spolupráci obranným složkám USA. Seznam obsahuje 119 Ústavů. Kdo zaujme v Pentagonu?

Dle květnového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CWM) nesouhlasí s výstavbou americké radarové základny v Česku 68 procent dotázaných. Kdekdo drží hladovku. Novinář Jiří X. Doležal se už dal i na antihladovku podporující podpis smlouvy... Téma rozděluje společnost. Zvědavost vzbudily i informace o spolupráci Protiraketové agentury (Missile Defense Agency - MDÁ) s českými vědci. Jak má vypadat? Chystá se výprodej patentů? Nebo snad odliv mozků? USA si v součinnosti s ministerstvy zahraničí a obrany ČR objednaly studii, která mapuje akademické ústavy a výzkumně orientované firmy, jež by mohly být kofinancovány zpoza oceánu.

"Američané jsou připraveni spolupracovat i v případě, že dohoda o radaru nebude podepsána," říká profesor kybernetiky Vladímír Mařík z ČVUT, který byl vládní Radou pro vědu a výzkum pověřen sestavením seznamu pracovišť pro obranné agentury USA. Na projektu si osobně zakládá premiér Mirek Topolánek (ODS) a pravidelně je o něm informován i velvyslanec Spojených států amerických v CR Richard W. Graber

PATNÁCT A DEVĚT JAKO B0NUS!

Američané si původně vybrali patnáct oblastí zájmu, k nimž Češi nádavkem přidali dalších devět. Každá má dva odborné garanty (zodpovědné za tvorbu podkladů a jejich aktualizace]. K původním oborům, jako jsou růst krystalů, pokročilé materiály, teoretická matematika, radioelektronika, strojní inženýrství nebo mikrosatelity přibyly také biotechnologie, optika, robotika, nanotechnologie či zpracování řeči. "Oněch patnáct oborů byla jakási "feasibility study" připravená v předvečer prvních jednání. Abychom věděli, zda vůbec existuje nějaká naděje. A byli ohromeni... Dnes už seznam čítá desítky pracovišť a myslím, že jich nabídneme více než sto. Budou překvapeni," uvedl Mařík v dubnovém rozhovoru (EUR) 17/2008).

Dle nejnovějších informací týdeníku EURO je do projektu Identifikace možnosti podpory vědy a výzkumu v ČR zahrnuto 119 pracovišť. "Ano, uvedené počty jsou pravdivé," potvrdila Miroslava Kopicová, první náměstkyně vládní Rady pro vědu a výzkum. Kvůli objektivitě byla 20. března zřízena řídicí rada, v níž zasedají zástupci Akademie věd AV ČR, všech technických vysokých škol v zemi, Asociace obranného průmyslu, leteckého průmyslu i ministerstva obrany. V rámci projektu vzniká ve třech etapách i databáze, která může být pravidelně aktualizována. V současné druhé etapě vědci vyplňují dotazníky, jež zahrnují jména vedoucích řešitelů, věkovou strukturu pracovišť, kontakty se zahraničím (zejména USÁ) a výjimečné vědecké výsledky v porovnání s nejnovějšími poznatky světové vědy.

Celý identifikační program, jehož účelem je sladit možnosti české nabídky s americkým zájmem, sestává ze tří fází.. od vypracování seznamu potenciálních kandidátů (končí v červnu) až po výběr nejperspektivnějších (končí v listopadu). Dle obeznámených zdrojů jsou však Američané připraveni poskytnout vědcům první finanční prostředky už letos v září. Odborníci, kteří mohou s podporou počítat mezi prvními, se mají rekrutovat ze dvou oblastí: růst krystalů a zpracování signálů za neurčitostí, kdy jde o rychlé rozhodování při nedostatku informací. V prvním případě bude nejspíše osloven Fyzikální ústav AV, Ústav fotoniky a elektroniky AV, Matematicko-fyzikální fakulta (MFF] UK a Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT, v tom druhém katedry na ČVUT, ZČU a VUT Brno. Další na řadě budou zřejmě pokročilé materiály. Zde stojí v čele ostravská VŠB, liberecká TUL (nanotechnologie) a MFF UK.

Kromě sponzorování výzkumů českých vědců by měla výstavba radaru zajistit příležitost i českým firmám. "Nejdříve nám firma Raytheon, která má základnu postavit, nabízela spíše pomocné práce. Teď jim posíláme prezentaci toho, co všechno umíme," uvedl již dříve v tisku Jiří Hynek, šéf Asociace obranného průmyslu. Z některých zpráv však vyplývá, že zástupci tuzemského zbrojního průmyslu se úplnému odkrytí karet brání v obavě o uchování cenného know-how v oblasti práv a ochrany průmyslového vlastnictví (IPR).

KTERAK SPOLUPRACOVAT S USAF?

Představu, jak by bádání placené z Washingtonu mohlo vypadat, si už můžeme udělat. A poměrně přesnou. V současnosti totiž na této bázi funguje v Česku už asi šest pracovišť, která se převážně věnují základnímu výzkumu, ale přece jen s vazbou na konkrétní využití. Jedním z nich je oddělení chemických laserů v sekci výkonových systémů Fyzikálního ústavu AV ČR (FZÚ), které vede inženýrka Jarmila Kodymová: "Naše spolupráce s vědeckou laboratoří amerického letectva (US Air Force, USAF) začala v roce 1997 formou jednoletých až maximálně tříletých grantů a pokračuje dosud." Oddělení je zaměřeno na výzkum výkonového plynového laseru na bázi atomárního jodu kontinuálního sytému COIL (Chemical oxygen-Iodine LaserJ.

Laser COIL je čerpán energeticky bohatým molekulárním kyslíkem, který je produkován vhodně vedenou chemickou reakcí. Díky tomuto mechanismu mohou být generovány s velkou účinností velmi vysoké výkony laseru na úrovni až stovek kilowattů. Vlnová délka a optická kvalita laserového svazku i možnost užití laseru pro mobilní účely jej předurčují k možnému využití nejen v průmyslu, ale i v armádě. Z těchto důvodů zvolilo Ministerstvo obrany USA právě COIL jako nejvhodnější výkonový laser pro projekt ABL (Airborne Laser). "Airborne je v USA vyvíjen jako součást komplexního protiraketového obranného systému k potenciálnímu ničení balistických raket s dlouhým doletem již ve fázi jejich vzletu _ tedy ještě na území agresora. Šlo by o nejvhodnější obranu civilního obyvatelstva," cituje experty Kodymová. Pro tyto účely je upravován letoun Boeing 747-400 (viz Nebeský blesk).

"Američané jsou připraveni spolupracovat i v případě, že dohoda o radaru nebude podepsána" říká profesor kybernetiky Vladimír Mařík z GVUT.

"Naše oddělení ve FZU se V současné době specializuje na nové metody a technologie generování energeticky bohatého singletového kyslíku a atomárního jódu pro COIL" říká Kodymová, "a výzkumný program se odvíjí především od několikaleté spolupráce s civilními vědci z US Air Force Research Laboratory (AFRL) při Kirtlandově letecké základně v Novém Mexiku." Táto instituce pak výzkum některých témat finančně podporuje formou grantů, a to prostřednictvím evropské administrativy v Londýně - tedy USAF EOARD. Kodymová vypráví: "Víme, že AFRL spolupracuje s mnoha laboratořemi přímo v USA, financuje však i výzkum laserů v Německu, Francii, Izraeli a také v Rusku - v Moskvě i Samaře. A mají s tím dobré zkušenosti."

KROMĚ AKADEMIE I UNIVERZITY

Dalšími, kteří častěji navštěvují americkou ambasádu, jsou vědci z brněnské Fakulty informatiky Masarykovy univerzity (MU). "Dobře se s nimi spolupracuje. Zajímá je především kvalita výsledku a na rozdíl od českých poskytovatelů neřeší, jak na to čerpáme peníze," uvedl v březnových Hospodářských novinách profesor Václav Přenosil, jenž s Američany spolupracuje už takřka deset let. "Chtějí s námi pokračovat v oblasti ochrany přenosu informací," doplnil Přenosil o brněnské katedře, která může nabídnout speciální zabezpečení počítačové sítě proti hackerům či teroristickým skupinám.

"Je zajímavé, že poté, co jsme s armádou již několik let pracovali, Američané sami iniciovali společný kontrakt s MU," říká docent Michal Pěchouček z katedry kybernetiky Elektrotechnické fakulty CVUT, která se ve spolupráci s americkým vojskem zabývá i technickými aspekty zabezpečení počítačových sítí. I v Praze mají s obrannými agenturami konexe - záhy po vstupu ČR do NATO je kontaktovalo USAF, načež se přidalo americké námořnictvo (US Navy) a rok poté i armáda. od té doby se Všemi spolupracují. "Američané sledují dlouhodobější aktivity. Když už si někde vytypují pracoviště, které uspěje v malých úvodních projektech, budují seriózní partnerství. Dlouhodobě budovaný výzkum například nijak nezohledňují projekty EU. Evropští komisaři prioritně akcentují spolupráci různých pracovišť napříč členskými zeměmi, což mnohdy vede jen k uměle spolupracujícím uskupením," říká Pěchouček, odpovědný řešitel, jenž řídí Centrum agentních technologií na ČVUT čítající asi 25 výzkumníků. V centru dělají základní, aplikovaný i prototypový výzkum spjatý s řízením výroby i autoprůmyslem. Nejvíce se však orientují právě na kooperaci s obrannými agenturami USA.

Pěchoučkovou doménou jsou multiagentní technologie automatícká spolupráce několika zařízeni bez ústředí. Nač to? "Například pro řízení bezpilotních letounů bez řídicí věže, takzvaný free-flight. Musíme koordinovat složitou akci mezi několika spolupracujícími nebo nezávislými jednotkami, aniž by existoval centrální plánovač." Výsledkem je systém Agentfly (viz Revoluce v oblacích?), který slouží k řízení letového provozu bezpilotních prostředků za ztížených podmínek. Představte si stovky letadel v omezeném prostoru, bouřce a bez jediného pilota. Uřídit stovky strojů na přistání je oříšek, ale Agentfly to bezpečně zvládá. A je natolik zajímavý, Ze CVUT. jedná o kontraktu s americkým Federálním úřadem pro civilní letectví [FAA.) a licenci koupila i britská firma BAE Systems.

REVOLUCE V OBLACICH?

Jedním z projektů, o něž mají USA zájem, je softwarový prototyp multiagentních technologií Agentfly z ČVUT. Bezpilotní prostředky, neuvažujme zatím o letadlech, komunikují s ostatními a v součinnosti jsou schopné řešit automaticky i ošemetné letové situace. Letí-li deset strojů proti sobě, každý zareaguje po svém - zrychlí, zpomalí, změní letovou hladinu. Pozemní řídicí věže, náchylné k útokům nepřítele, nejsou třeba. "Letouny si navíc udržují privátní informace V dosahu třeba sta mil," říká výzkumník David Šišlák. To má svou cenu nejen z hlediska bezpečí, ale třeba i při hledání ideálních letových koridorů kvůli úspoře paliva, neboť údaje si aerolinky žárlivě střeží. Dočkáme se rozšíření i do civilního letového provozu? Americká FAA už zájem má.

DOLARY DO ČESKÝCH LABOREK

"Spolupráce s obrannými agenturami má blíže k průmyslové kooperaci než k všeobjímajícímu akademickému pojetí. Ačkoli poskytují prostor pro výzkumnou kreativitu a badatelskou nezávislost, přesně vědí, co je zajímá. A směřují to tak, aby to dostali," tvrdí profesor Mařík z ČVUT. Podle Pěchoučka jdou Američané při výzkumu do šířky - zajímá je mnoho věcí, chtějí vyzkoušet více témat a hledají další náměty. Na kontinuitu výzkumu, který by třeba Češi chtěli dotáhnout do větší hloubky, mají jiný pohled. "Občas přejdou k dalšímu tématu. Říkají "to je sice pěkné, ale nás by už zajímala aplikace Vaší technologie v jiné oblasti"," říká mladý docent. A Kodymová jeho slova potvrzuje: "Stane se, že určitá problematika, na níž jsme pár let pracovali, přestane být pro jejich účely zajímavá a v dalším projektu začneme s něčím novým. Tím je výzkum dost pestrý, hodně se učíme." Musíme být flexibilní, upozorňují vědci.

Se zámořskými kolegy jsou Češi v kontaktu několikrát ročně. Buď formou technických zpráv, v nichž čtvrtletně prezentují výsledky a nabízejí nová řešení, nebo při osobních setkáních na konferencích nebo seminářích. Reakce na návrh spolupráce je prý z americké strany rychlá a zpravidla do dvou měsíců po schválení je podepsána smlouva s řešitelským pracovištěm. To je v našich podmínkách tempo nebývalé: Grantová agentura CR vyřizuje žádosti za půl až třičtvrtě roku. "Musím podotknout, že práce na zahraničním grantu je velmi tvrdá, velmi náročná. Napsat každé tři měsíce zprávu o konkrétních výsledcích ze základního výzkumu není jednoduché, neboť vědecká práce se někdy daří, nebo občas nedaří. Ale i nezdary pro ně mají jistou cenu," říká dáma, která vede šestičlenný vědecký kolektiv FZU ÁV jako "principal investigator" těchto projektů.

Stále se hovoří o penězích z Nového světa, a]e ještě nepadla konkrétní čís]a. Kolik dolarů z Pentagonu proteče? Na menší projekty v AV jdou částky asi ve výši 25 tisíc dolarů za rok. Na náročnější projekt spojený s výstavbou experimentálního zařízení však šel až trojnásobek. První kontaktní projekty v oblasti multiagentních technologií na ČVUT stály Američany kolem dvaceti tisíc dolarů. Při zaběhlé spolupráci však získá škola granty ve výši 100 až 150 tisíc dolarů na rok či osmnáct měsíců. Pěchouček říká: "Potřebuji ufinancovat lidi, špičky v oboru. Musím jim nabídnout kompetitivní podmínky. Jinak by odešli. I díky spolupráci s americkými agenturami se blížíme tomu, že jsou platy skoro srovnatelné s komerční sférou." Dle zdrojů týdeníku EURO by se v budoucích projektech mohlo obdobně jednat minimálně o dvacet tisíc dolarů na startovací "seed projects". Ve zralejší formě spolupráce by mohlo jít o částky ve výši zhruba jednoho až dvou milionů korun ročně. otázkou je samozřejmě i pokles kurzu dolaru, který od navázání prvotní kooperace před osmi lety klesl ze čtyřiceti až na šestnáct korun.

Kolik dolarů z Pentagonu proteče?

Ve zralejší formě spolupráce by mohlo o částky ve výši zhruba jednoho až dvou milionů korun ročně na projekt.

11. 6. 2008; Automa

Mobilní autonomní robot pro soutěž Eurobot 2008

Mobilní robotika je obor, v němž se prolíná mnoho technických disciplín. Práce na projektech v tomto oboru je tedy velmi dobrým způsobem podpory výuky v oborech, jako je řídicí technika anebo kybernetika, neboť se při ní studenti potkají s mnoha problémy běžnými při realizaci komplexních systémů v technické praxi. Článek stručně informuje o projektu realizace mobilního autonomního robotu pro soutěž Eurobot 2008 řešeném v rámci činnosti Centra pro podporu talentovaných studentů (Cepot) na ČVUT v Praze.

Soutěž Eurobot

V rámci katedry řídicí techniky na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze (FEL) existuje studentský tým, který se věnuje vývoji mobilních autonomních robotů pro soutěž Eurobot. Jde o mezinárodní soutěž mobilních autonomních robotů určenou pro týmy mladých lidí, převážně studentů technických univerzit mnoha evropských zemí. Soutěž je specifická tím, že roboty mají v každém ročníku jiný úkol. V minulém ročníku měly za úkol sbírat a třídit odpad, téma letošního ročníku bylo nazváno Mise na Mars. Soutěž je organizována ve formě národních turnajů, z nichž vždy tři nejúspěšnější týmy postupují do mezinárodního finále, které se koná každý rok v jiné evropské zemi. V rámci turnajů probíhají zápasy vždy dvou soupeřících týmů. Zápas trvá 90 sekund a v tomto čase musí roboty podle stanovených pravidel nasbírat co nejvíce bodů. Pravidla soutěže zároveň kladou přísné požadavky na rozměry robotů, na bezpečnost těchto systémů a rovněž na principy fair play.

Letošním úkolem robotů bylo sbírat florbalové míčky umístěné jednak na herní ploše a jednak v určených zásobnících po jejím obvodu. Ve hře byly míčky ve třech barvách, přičemž každému týmu byla určena jeho barva (a nesměl sbírat míčky soupeřovy). Zároveň byly součástí hry míčky bílé barvy, které mohly sbírat oba týmy. Po nasbírání musel robot odvézt a vyložit míčky do určené oblasti, přičemž větší bodový zisk získal ten robot, který míčky do cílové oblasti skládal v určené barevné sekvenci.

Další informace o soutěži Eurobot lze nalézt např. na http://eurobot.cz/ (webové stránky organizátorů českého národního kola).

Konstrukce robotu

Při vývoji robotu pro soutěž Eurobot 2008 (obr. 1) byl kladen důraz především na největší možnou míru modularity systému ve snaze umožnit použití jednotlivých částí systému i pro následující ročníky soutěže, kdy roboty budou muset plnit jiné úkoly. Tento princip byl uplatňován jak při vývoji hardwaru, tak i softwaru systému.

Páteří celého systému je sběrnice CAN, zprostředkovávající výměnu dat, včetně povelů, mezi jednotlivými subsystémy. Použití diferenciální datové sběrnice se v systému, jakým je mobilní robot, jeví jako nutnost, neboť sběrnice je vystavena elektromagnetickému rušení jak z vnitřku, tak z okolí systému. Další výhodou sběrnice CAN je velká flexibilita při rekonfigurování celého systému a možnost definovat priority jednotlivých tříd zpráv.

Hlavní řídicí jednotku systému tvoří vložený počítač v podobě průmyslové desky BOA5200 s procesorem PowerPC (Freescale MPC5200B), k níž jsou prostřednictvím sběrnice CAN připojeny veškeré periferie a subsystémy, s jedinou výjimkou. Tou je dotyková obrazovka typu OLED, určená k rychlé a přehledné diagnostice stavu celého systému i jeho jednotlivých částí, která komunikuje s řídicí jednotkou po sériové lince.

Hardware

Základ robotu je vytvořen z hliníkové desky a rámu ze stavebnicového systému ITEM od firmy Ulmer, podporujícího modulární mechanické uspořádání systému. Na tento základ jsou postupně montovány další subsystémy robotu. Pohon robotu obstarávají dva 60W bezkomutátorové stejnosměrné motory od firmy Maxon Motor s inkrementálními snímači natočení hřídele a Halovými senzory polohy. Převod od motoru ke kolu je zajištěn dvěma převodovkami s celkovým převodovým poměrem 1 : 28. Dále je robot vybaven systémem pro sběr míčků, složeným ze dvou ramen, která se vysouvají před robot. Tento systém je osazen dvěma modelářskými servomotory, které zajišťují vysouvání sběračů, a dvěma komutátorovými stejnosměrnými motory s převodovkou s převodem 1 : 50 pro nabírání míčků. Nabraný míček postupuje na šikmý uzavřený dopravníkový pás, který jej dopraví do otočného karuselu.

Na cestě do karuselu je komerční digitální kamerou typu CMUcam3 s vestavěnou elektronikou rozpoznána barva míčku (rozklad RGB). Předností kamery je firmware dodávaný výrobcem, který již obsahuje základní algoritmy pro zpracování obrazu. Kamera komunikuje po sériové lince.

Karusel je v robotu orientován vertikálně tak, aby zabíral co nejméně místa a mohl pojmout pět míčků. Je vybaven komutátorovým motorem a dekodérem natočení, zajišťujícím patřičnou souosost dopravníku a karuselu. Míček se vypouští zadními posunovacími dveřmi. Pro detekci herních prvků a oponenta je robot vybaven analogovými infračervenými (IR) dálkoměry (měřicí rozsahy 10 až 80 cm a 4 až 20 cm).

Robot tedy obsahuje celkem dva bezkomutátorové a čtyři komutátorové stejnosměrné motory, kameru s rozkladem RGB a osm analogových infračervených snímačů vzdálenosti. Pro řízení snímačů a akčních členů byla autory projektu vyvinuta vlastní elektronika, jejíž základní deska s názvem LPCeurobot je vytvořena tak, aby splňovala požadavky na univerzalitu. Deska LPCeurobot obsahuje procesor s jádrem ARM7 LPC2129 od firmy Philips (dnes již NXP), budiče sběrnice CAN, převodník z USB na RS-232 pro programování při použití USB, informační LED a vývod všech pozic rozhraní GPIO na rozšiřující konektory. Tato deska je koncipována tak, aby mohla být použita samostatně, bez další podpůrné elektroniky.

Pro řízení motorů a komunikaci s dalšími snímači byla vyvinuta rozšiřující deska ebBoard s dvojitým budičem komutátorového motoru, budičem tří modelářských servomotorů, rozšiřujícím rozhraním (RS-232, I2C, SPI, EXT INT), osmi sadami vývodů GPIO a čtyřmi A/D převodníky s dolní propustí druhého řádu, která eliminuje rušení. Rozšiřující deska je navržena tak, aby jí bylo možné ovládat kteroukoliv část robotu.

K řízení výkonných bezkomutátorových (Brushless Direct Current . BLDC) a s úpravou i komutátorových stejnosměrných motorů o špičkovém výkonu až 250 W byla sestrojena deska BLDCdriver a je využita knihovna programů PXMC (PSD regulátor), vyvinutá na katedře řídicí techniky FEL. Tyto programy řídí podle údajů z inkrementálních snímačů a Halových senzorů motory tak, aby pracovaly plynule a v optimálním režimu. Řídicí algoritmus je implementován v mikroprocesoru Hitachi H8S2638.

Hardware robotu jako celek je koncipován univerzálně podle konceptu hot-plug. Díky tomu lze při poruše jedné části systému přesunout řízení na jiné systémy nebo přímo za běhu robotu vyměnit některou jeho část. Při výměně pouze na krátkou dobu přestane fungovat sběrnice CAN.

Vzhledem k většímu počtu elektronických modulů v robotu a nutnosti napájet robot z jedné baterie je třeba používat pulzní měniče napětí, které mají větší účinnost než běžné lineární stabilizátory. Pro tyto účely byla vyvinuta deska PowerBoard se třemi pulzními měniči (8 V, 5 V, 3,3 V DC), řízená z desky LPCeurobot. Díky modernímu způsobu řízení je pravidelně kontrolováno napětí baterie a napětí v jednotlivých napájecích větvích. Při nebezpečném poklesu napětí v některé větvi je okamžitě indikována chyba a daná větev se automaticky odpojí. Napětí baterie je hlídáno v několika úrovních tak, aby byla zajištěna dlouhá výdrž baterie a nedocházelo k jejímu nadměrnému vybití. Celý robot napájí jedna baterie 13,2 V/4,6 A.h typu LiFe A123. Baterie tohoto typu snáší velké vybíjecí proudy lépe než baterie LiPol a je možné ji bezpečně nabíjet proudem odpovídajícím až čtyřnásobku její kapacity (asi 20 A).

Software

V rámci projektu robotu bylo vyvinuto mnoho původních programových komponent a současně byly také využity některé již hotové komponenty, které vznikly v rámci různých projektů především na katedře řídicí techniky FEL. Při vývoji programové části projektu byl výhradně využíván volně dostupný software. V programové výbavě robotu lze rozlišit několik úrovní.

Na nejnižší úrovni jde o firmware jednotlivých desek s elektronikou. Veškeré programy pro použité mikroprocesory (LPC 2129, Hitachi H8S) jsou napsány v jazyce C s použitím volně dostupných vývojových prostředků. Další úroveň programové výbavy tvoří uživatelský program běžící v hlavní řídicí jednotce robotu. Na tomto řídicím počítači je použit operační systém GNU/Linux s jádrem verze 2.6.18. Vzhledem k omezeným systémovým prostředkům nebyla použita žádná hotová distribuce tohoto operačního systému a zvolený systém byl vytvořen na míru s použitím pouze nezbytně nutných programových komponent.

Řídicí program má architekturu stavových automatů. Pro zavedení těchto stavových automatů bylo vytvořeno vlastní aplikační rozhraní v jazyce C, které tvorbu stavových automatů značně usnadňuje a zpřehledňuje. Zároveň toto rozhraní obsahuje i mechanismy pro kontrolu základní logické struktury automatů. Hlavní program se skládá z několika paralelně fungujících stavových automatů, které navzájem komunikují prostřednictvím zasílání událostí. Jeden hlavní stavový automat má na starosti herní strategii. Další automaty samostatně řídí jednotlivé mechanismy robotu podle pokynů z hlavního řídicího automatu.

Poslední uživatelskou vrstvu vyvinutou v rámci projektu tvoří pomocné aplikační programy, které lze spouštět na osobním počítači a které pomáhají ve fázi ladění celého systému i jeho jednotlivých součástí. Jde především o grafický vizualizační program, který dokáže zobrazovat údaje ze všech senzorů a další stavové informace ze systému, např. odhadovanou polohu robotu na herní ploše. Poloha robotu je znázorněna jak v textové podobě, tak graficky zobrazením herní plochy a robotu. Vizualizační program byl vytvořen při použití grafické knihovny Qt společnosti Trolltech a je určen pro operační systém Linux.

Mezi další pomocné programy fungující na osobním počítači patří např. program umožňující ovládat veškeré mechanismy robotu prostřednictvím páčkového ovladače (joystick).

Při vývoji aplikačních programů bylo použito mj. rozhraní ORTE (OCERA Real-Time Ethernet). Jde o middleware, který umožňuje sdílet data mezi procesy, a to jak v rámci jednoho systému, tak mezi oddělenými systémy prostřednictvím síťového rozhraní s použitím protokolu UDP. Komponenta ORTE byla vyvinuta v rámci projektu OCERA (Open Components for Embedded Real-time Applications, [2]) na katedře řídicí techniky FEL. Jde o realizaci protokolu RTPS (Real-Time Publisher Subscriber), vycházejícího z modelu komunikace označovaného jako publisher-subscriber, v prostředí open-source. Uvedený model sdílení dat stanovuje zdroj dat (publisher) a příjemce dat (subscriber), přičemž tyto dvě entity jsou na sobě zcela nezávislé. To znamená, že zdroj dat nemá žádné informace o příjemcích, a ti se pouze přihlašují k odběru datových proudů na základě dvou identifikátorů (typ dat a téma). O navázání komunikace mezi zdrojem a příjemci se stará samostatný program aplikace, tzv. správce.

Použití komunikační komponenty ORTE umožňuje efektivně sdílet data jak mezi aplikačními programy spuštěnými na jednom (např. řídicím) počítači, tak i mezi několika počítači. Na řídicím počítači je spolu s hlavním řídicím programem spuštěn další program, který má za úkol zprostředkovávat komunikaci na sběrnici CAN oběma směry. Tento program sbírá veškerá data, která po sběrnici CAN obdrží (např. data ze senzorů), a ta poté publikuje prostřednictvím ORTE. K odběru těchto dat se může přihlásit jak řídicí program, tak i grafický vizualizační program spuštěný na osobním počítači připojeném k řídicímu počítači prostřednictvím bezdrátové sítě Ethernet. Stejným způsobem lze předávat jednotlivým subsystémům povely jak z řídicího, tak z osobního počítače (z vizualizačního programu nebo z řídicího programu přeloženého pro architekturu x86). Tento způsob sdílení dat značně zjednodušuje ladění celého systému.

Pro řízení motorů je tedy využit systém PXMC a multiplatformní knihovna pro řízení motorů vyvinutá taktéž pracovníky a studenty katedry řídicí techniky FEL.

Lokalizace

Pro úspěch v soutěži je nezbytné, aby byl robot schopen určit svou polohu na herní ploše, neboť musí být způsobilý najít důležité herní prvky (zásobníky s míčky apod.). Každý ze soutěžních týmů má možnost umístit si na definovaná místa okolo herního hřiště majáky daných rozměrů.

Pro lokalizování byl vyvinut systém skládající se z otočného laserového vysílače a optického přijímače, přičemž laserový paprsek se odráží od majáků v podobě válců potažených fólií s velkou odrazivostí. Získané údaje se zpracovávají statisticky metodou Monte Carlo, která má jako další vstup zavedenu informaci o poloze vypočítané z odometrie (měření ujeté dráhy z inkrementálních a Hallových senzorů na motorech pohonů kol). Metoda poskytuje poměrně uspokojivé výsledky. Přesnost odhadu polohy je v centimetrech, což je pro účely soutěže dostačující.

Pro vývoj výpočetních algoritmů bylo použito simulační prostředí Matlab-Simulink (obr. 4), přičemž za zmínku stojí skutečnost, že výsledky získané simulací a výsledky získané z reálného provozu systému se téměř shodovaly.

Závěr

Tým působící v rámci katedry řídicí techniky FEL pod názvem CTU Dragons se letos soutěže Eurobot účastnil již podruhé, přičemž vyvinuté roboty mají širší využití než jen účast v soutěži. Projekt se stal východiskem pro několik diplomových prací a tým zároveň reprezentuje ČVUT při akcích jako den otevřených dveří na Fakultě elektrotechnické nebo akce Věda v ulicích, pořádané v rámci projektu Česká hlava. Členové týmu se také zúčastnili mezinárodní konference věnované využití operačního systému Linux ve vestavných systémech reálného času. Rovněž je třeba zmínit účast v soutěži North Star v roce 2007 v ruském Petrohradu, kde se týmu podařilo v mezinárodní konkurenci obsadit páté místo. Další informace o robotech a akcích, kterých se tým zúčastnil, lze nalézt na jeho webových stránkách (http://rtime.felk. cvut.cz/dragons).

Poděkování Článek vznikl za podpory projektu Cepot (Centrum podpory talentů, registrační číslo projektu CZ.04.3.07/4.2.01.1/0045) na katedře řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, spolufinancovaným Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Bc. Martin Žídek, Bc. Jiří Kubias, České vysoké učení technické

Odkazy na internet: http://eurobot.cz/, http://www.ocera.org/, http://rtime.felk.cvut.cz/dragons, http://www.cepot.cz/

10. 6. 2008; Technický týdeník

Mladí Češi fandí atomové energii

Jaderná energetika by se v Česku měla dále rozvíjet, domnívají se mladí Češi. Plné dvě třetiny žáků a studentů našich škol zvolily tuto variantu ze tří možností v anonymní anketě uskutečněné během besed o energetické budoucnosti lidstva konaných od začátku března do začátku května.

Odpovědělo celkem 625 chlapců a děvčat, kteří o našich energetických vyhlídkách debatovali s pedagogy z FEL ČVUT a odborníky z elektráren. Pro další rozvoj tohoto druhu energetiky se vyslovilo 404, pro její využívání bez dalšího rozvíjení 203 a pro okamžité zrušení pouze 18 mladých ve věku od 14 do 19 let. Mezi respondenty převažovali v poměru sedm ku čtyřem chlapci. Výstavbu nových jaderných zdrojů podpořila polovina dotázaných dívek a téměř tři čtvrtiny oslovených chlapců. Třetina školáků, chlapci a děvčata napůl, by nechali současné jaderné elektrárny dosloužit, avšak nové si nepřejí.

6. 6. 2008; Computerworld

Konference SQL Server DevCon 2008

Od 1. do 3. července se koná konference SQL Server DevCon 2008 pro profesionály pracující s databázovou platformou SQL Server. Program je zaměřen na využití možností nabízených platformou SQL Server či konkrétně novinkou SQL Server 2008. Konference je rozdělena do dvou paralelních bloků . v prvním se představí nová verze SQL Server 2008 a v druhém budou prezentovány specifické oblasti využití SQL Serveru. Místem konání je budova ČVUT v Praze Dejvicích. Detailní informace lze najít na http://www.microsoft.com/cze/events/ SQLDevcon/default.mspx.

2. 6. 2008; Sdělovací technika

František Křižík, jeho doba a elektrotechnická studia

Úvodem

Příspěvek vznikl u příležitosti dubnové výstavy pořádané v dejvické budově ČVUT FEL v Praze, která byla věnovaná památce F. Křižíka a historii vývoje odborného elektrotechnického školství v českých zemích. Elektrotechnická studia měla a mají v českých zemích významnou tradici a od svého počátku v 80. letech 19. století byla organickou součástí původního Willenbergova (1655-1730) pražského Stavovského inženýrského učiliště, založeného roku 1707 a reformovaného v letech 1803/1806 Františkem Josefem rytířem Gerstnerem (1756-1832) podle vzoru pařížské Ecole polytechnique do podoby polytechnického institutu.

Ještě kolem roku 1850 byla představa profesní průpravy elektrotechniků jako specializované vysokoškolské disciplíny absurdní, avšak vzhledem k rychle rostoucímu významu elektrického proudu pro celosvětový růst výroby, zejména ve drahé polovině 19. století, se elektrotechnici postupně stávali jednou z elit moderní průmyslové společnosti. Vysokoškolská výuka elektrotechniky v Praze vyrostla ze skromných počátků. Přesto ji bylo možno v českých zemích studovat na české i německé univerzitě v Praze v rámci studia fyziky a na české a německé technice v Praze a v Brně na postupně vznikajících elektrotechnických katedrách.

František Křižík, jeho studia a podnikatelská činnost František Křižík (8. července 1847 Planíce u Klatov - 22. ledna 1941 Stádlec u Tábora) sdílel rok narození s dalšími dvěma významnými odborníky - Američanem Thomasem Alvou Edisonem (1847-1931) a Rusem Pavlem Nikolajevičem Jabločkovem (1847-1894). Všichni se věnovali elektrotechnice, začínali s pokusy s telegrafem a práce všech tří byla posuzována na Prvním mezinárodním elektrotechnickém kongresu v Paříži roku 1881. František Křižík tam spolu s Thomasem Alvou Edisonem získali zlaté medaile, první za diferenciální regulátor obloukové lampy, a to jako jediný za Rakousko-Uhersko, druhý za konstrukci žárovky s přímo žhaveným uhlíkovým vláknem ve vakuu. Křižík navíc získal věhlas ve své zemi nejen jako první elektrotechnik, podnikatel a propagátor konstrukce vozidel vybavených elektromotory, ale i jako organizátor Jubilejní výstavy v roce 1891 a jako osobnost se zájmem o veřejné dění, když roku 1937 v rozhlasovém projevu věnovaném Albertu Einsteinovi (1879-1955) varoval po boku Karla Čapka před druhou světovou válkou.

František Křižík vyšel z chudých poměrů. Jeho otec byl švec v pošumavské Plánici nedaleko Klatov a maminka posluhovačka. Oba se však rozhodli technicky nadanému synovi zajistit vzdělání, a tak se celá rodina kvůli Františkovým studiím na reálce přestěhovala do Klatov a posléze maminka doprovázela mladého Křižíka při cestách za vzděláním do Prahy. Křižík dokončil reálku v Praze, ale nezaplatil povinnou taxu za maturitu. Proto mohl být na pražské české technice zapsán jen jako mimořádný student. František Křižík patřil k nadaným, byť ne příliš dlouho studujícím posluchačům na pražské technice (1867-1869). Na technice pobýval ve významném období druhé poloviny 19. století - v letech Prusko-rakouské války, která ve svém důsledku vedla v duální uspořádání habsburské monarchie, v němž bylo opominuto vyrovnání českých zemí. Válka pro českou státnost neznamenala nic dobrého, na rozdíl od krátkých, ale o to intenzivnějších studií F. Křižíka, které ho naopak vybavily prostřednictvím pokrokových učitelů velmi dobře pro podnikání a rozvoj českého elektrotechnického průmyslu.

Křižík navštěvoval v Praze české přednášky v budově v Husově ulici. Matematiku studoval u Františka Josefa Studničky (1836-1903), fyziku u Karla Václava Emanuela Zengera (1830-1908), chemii u Vojtěcha Šafaříka (1829-1902) a hospodářství u Jana B. Lambla (1826-1909). Během studií se v roce 1867 s kolegy zúčastnil stávek za státoprávní požadavky a živě se zajímal o český společenský život, což dokládá také jeho členství v Akademickém čtenářském spolku a ve Spolku inženýrů a architektů v Království českém.

O Křižíkově dalším osudu rozhodla patrně v roce 1868 rozmluva v hostinci s E. A. Holubem, který mu nabídl své místo, z něhož chtěl sám odejít. Bylo to místo konstruktéra a vedoucího mechanické dílny u podnikatele v textilnictví (Kocléřov, Police nad Metují, Rychnov nad Kněžnou) a ve výrobě železničních signalizačních a telegrafních přístrojů Markuse Kaufmanna (1829-1915) v Praze. František Křižík místo přijal a rychle se zapracoval, přišel i na několik zlepšení v konstrukci vyráběných přístrojů. Brzy se začal poohlížet po jiné praxi. F. Křižík již s manželkou Pavlínou (rozenou Stulíkovou, 1853-1923) přijal roku 1872 místo na Plzeňsko-březenské dráze. Díky praxi získané v předchozím zaměstnání mohl začít jako opravář porouchaných telegrafů. Teprve roku 1873 získal stálé místo u dráhy jako obsluha telegrafu.

Křižík se začal věnovat nejen technickému zlepšování a inovacím (úprava obloukové lampy), ale i podnikání, které ho později v roce 1884 přivedlo s rodinou do Prahy. V Plzni František Křižík také dokončil na přelomu 70. a 80. let 19. století svou úpravu obloukové lampy pod označením Piette-Křižík. Křižík prováděl úpravu uhlíkové lampy na zakázku vlastníků plzeňské papírny bratří Piettů (Julius 1848-1911, Ludvík 1851-1918, Prosper 1846-1928), kteří mu pro bádání poskytli dílnu a laboratoř vedle své továrny.

František Křižík vyřešil napájení dvou obloukovek jedním dynamem, a protože usiloval o stejnou svítivost obou nerovnoměrně hořících elektrických oblouků, musel zautomatizovat nastavování vzdálenosti uhlíků zavedením záporné zpětné vazby odvozené od velikosti proudu protékajícího obvodem. Na zmenšující se proud v obvodu reagoval mechanický regulátor polohy zmenšením vzdálenosti uhlíkových elektrod a oblouk vlivem zvyšujícího se proudu začal víc svítit. Nejdříve obloukovou lampu vybavil držáky pro šikmé vedení uhlíků a pak navrhl i první diferenciální regulátor. Úměrně velikosti protékajícího proudu bylo vtahováno proti síle ocelové pružiny železné jádro zvláštního tvaru (dvojkuželu) do solenoidu a bezprostředně upravovalo vzdálenost uhlíkových elektrod. Tvar jádra měl rozhodující vliv na rovnoměrnost posunu uhlíků i na stálost a délku doby hoření oblouku.

Z dnešního pohledu na teorii regulace lze označit Křižíkovu úpravu jako konstrukci jednoho z prvních nelineárních regulátorů.

Z francouzské zlaté medaile za úpravu obloukovky z roku 1881 se však František Křižík dlouho netěšil. Brzy po návratu do Čech ho zažaloval Werner Siemens (1816-1892) pro domnělé zneužití svého patentu na regulaci obloukovky. První právní spor se Siemensem Křižík prohrál, ale nevzdal se a požádal o nové přešetření. Nakonec si uložil rozsudek tohoto znění: "Německý patentní úřad zamítl ve druhé stolici žalobu firmy Siemens a Halske a uděluje Františku Křižíkovi k 15. dubnu 1882 samostatný říšskoněmecký patent číslo 16297 s dodatečnou platností". Díky prodeji uvedeného patentu mohl F. Křižík zakoupit od Piettů dům U Zvonu, v němž začal roku 1882 v Plzni podnikat.

Další problém Křižíkovi nastal, když se už hlásil v roce 1881 o zakázku na osvětlení Národního divadla. Konkuroval tehdy rakouské firmě Denk und Co. a německé firmě Bruckner, Ross a spol. Nutno říci, že v tomto výběrovém řízení prohrál. Ve svých pamětech napsal: "Považoval jsem za samozřejmé, že to může provést jen Čech. Ta práce by mi dělala největší čest. Oznámil jsem, že se zříkám patentních honorářů. Moje nabídka však přivedla pány (výběrovou komisi) do značných rozpaků."

Komise nakonec našla ryze "české" východisko: navrhla Křižíkovi, že elektrickému zařízení v Národním divadle dá své jméno, ale práci provede německá firma Bruckner, Ross a spol. Ponížený Křižík striktně odmítl a svou nabídku na osvětlení Národního divadla vzal zpět. Nakonec se přece jen dočkal. Uprostřed prvního slavnostního představení selhala dynama. Křižíkova firma je musela opravit a nad světly v Národním divadle pak držela dozor třicet let.

Pro Jubilejní výstavu v roce 1891, jíž dal impuls a významně se podílel na její organizaci, postavil nejen známou osvětlenou fontánu, zakoupil reflektor zářící na velkou vzdálenost od výstaviště a vyřešil osvětlení většiny výstavních prostor, ale i zajistil velkou atrakci -elektrickou tramvaj, která jezdila letenskou Oveneckou ulicí na výstaviště a vozila tam návštěvníky. Majitel pražské koňky, Belgičan Ottlet, Františka Křižíka za rozpínavost jeho elektrické tramvaje zažaloval. Vyhrála však elektřina nad koňským potahem a Křižík, který se svou továrnou přesídlil z Plzně do PrahyKarlína, nechal postavit první pravidelnou elektrickou linku právě z centra Prahy do Karlina pro své pracovníky a dělníky - v roce 1896.

Pařížské ocenění spolu s právně uznaným patentem na úpravu obloukovky, vhodně zvoleným podnikatelským záměrem a úspěchem Jubilejní výstavy v Praze otevřelo F. Křižíkovi cestu na výsluní české společnosti a do čela elektrotechnických podnikatelů v českých zemích. Od roku 1905 působil v panské sněmovně spolu s Albínem Bráfem (1851-1912), Janem Gebauerem (1838-1907) a Josefem Václavem Myslbekem (1848-1922). Alma mater ocenila Křižíkovy zásluhy až v roce 1906, v době stých oslav zreformovaného pražského Gerstnerova polytechnického ústavu, udělením titulu čestného doktora nauk technických.

František Křižík rád trochu provokoval. Nechal se slyšet, že svými třemi elektromobily, které postavil roku 1895, bude směle konkurovat Fordovým (1863-1947) benzínovým autům. Další odborné vzrušení způsobil elektrickou mlátičkou a elektrickými lokomotivami. S napětím 500 V začal na trati Praha -Zbraslav a s napětím 1400 V vyrazil odborné veřejnosti dech na lokální, dnes světoznámé, trati z Tábora do Bechyně v roce 1903.

Jan Neruda (1834-1891) o Křižíkovi napsal: "Má dvě vady. Není obchodník a je příliš skromný. Jedním slovem, je to Čech." František Křižík se opravdu více než obchodní bilanci svého podniku věnoval novým technickým věcem a jejich zlepšení. Tak se stalo, že roku 1917 ustavila Pražská úvěrní banka na Křižíkovu továrnu dohled prostřednictvím akciové společnosti. Křižík se spojil i s francouzským kapitálem a vznikla nová firma Křižík a Chaudoir, také se statutem akciové společnosti.

Ve stáří František Křižík pracoval ve své dílně u továrny. V době ohrožení Československa neváhal pozvednout svůj hlas: "Profesore Einsteine ... věřím, že věda sblíží lidi i národy. Jsme si povinni láskou." Češi mu jeho neohroženost nezapomněli, a tak František Křižík, jako jediný z techniků a jako nestor české elektrotechniky, odpočívá na pražském vyšehradském Slavíně.

Závěrem Křižíkovi následovníci mohli pro svá elektrotechnická studia od září 1906 využívat Ludvíkem Šimkem dobře vybavený Ústav teoretické a experimentální elektrotechniky. Zásadní význam pro další vývoj oboru mělo oddělení elektrotechniky jako samostatného studijního oboru od strojního inženýrství ve školním roce 1910/1911. Od roku 1911 se elektrotechnické inženýrství stalo i v českých zemích samostatným vysokoškolským studijním oborem, který tvoří v rámci Fakulty elektrotechnické (1950/1951) i v současnosti významnou součást Českého vysokého učení technického v Praze.

LITERATURA [11 Před 100 lety, 8. VII. 1847, se narodil František Křižík. In.: Elektrotechnický obzor 36, 1947, s. 241-249. [2] Jílek, F: František Křižík. In.: Přemožitelé času 1. Praha 1987, s. 87-90. [31 Křižík, F: Paměti. Paměti Františka Křižíka, českého elektrotechnika. Technicko-vědecké vydavatelství. Praha 1952. [41 Čížek, F: Z Křižíkových začátků. In.: Nová epocha II., č. 17, s. 264-266. [51 Ing. Dr. Fr. Křižík devadesátníkem. In.: Elektrotechnický obzor 26, 1937, s. 425-429. [6] Devadesát let elektrické dráhy Tábor - Bechyně. ČSD, Okresní úřad Tábor 1993. [71 Hrdlička, M.: Křižíkův rodný kraj. 1937. [8] Andrejs, J.: Světlonoš. Živé prameny. Sv. 36. [9] Efmertová, M.: Osobnosti české elektrotechniky. ČVUT, Praha 1998, s. 51-57. [10]Hrdlička, M.: Dr. Ing. František Křižík. Na pamět 100. výročí vynálezcových narozenin. Praha 1947.

2. 6. 2008; href="http://www.rozhlas.cz/mozaika/veda/_zprava/460983

">ČRO 3 Vltava

Kognice a umělý život

V Praze se minulý týden konal už 8. ročník česko-slovenského semináře nazvaného Kognice a umělý život. Podíleli se na něm odborníci z řady vědních disciplín, kteří se zabývají různými aspekty kognice - tedy poznání - a snaží se simulovat procesy myšlení v oblasti nazývané umělá inteligence. Společnou řeč zde nacházejí badatele v biologii, robotice, neurofyziologii, informatice, psychologii, ale i filozofii. Docent Pavel Nahodil z Katedry kybernetiky Elektrotechnické fakulty ČVUT, který se dlouhodobě zabývá řídícími systémy robotů, zejména tzv. inteligentních robotů, však upozorňuje, že lidský život nelze brát pouze z hlediska toho, jak funguje po technické stránce. Jak říká v rozhovoru s Janou Olivovu, je potřeba vzít v úvahu i širší zázemí člověka, jeho vztahy, kulturu atd., což u robotů stěží napodobíme. Pavel Nahodil vysvětluje.

2. 6. 2008; INSIDE WEEKLY

IBM Student Research Projects

IBM a České vysoké učení technické vyhlásily vítěze šestého kola soutěže IBM Student Research Projects. V hlavní kategorii zvítězil projekt Mobilní aplikace - jízdní řády Jakuba Zahradníka a Petra Podhorského, v kategorii Cell - práce zabývající se problematikou Cell procesorů - dílo Disparity Map Computation on Cell Ondřeje Korotvičky. Zvláštní cenu poroty získal projekt Rozšíření aplikace SitCom o přehrávání zvuku Michala Valacha.

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk