25. 5. 2010; konstrukce.cz
ČVUT má nový obor zaměřený na inteligentní budovy
Nový dvouletý magisterský studijní program Inteligentní budovy je společně vyučován stavební, strojní a elektrotechnickou fakultou ČVUT v Praze. Akreditace byla udělena pro presenční formu studia zajišťovanou v českém jazyce. Studijní program je vhodný nejen pro absolventy bakalářských programů, ale i jako rozšíření kvalifikace pro absolventy jiných programů magisterských. Neotvírá se kombinovaná forma, ale cvičení a semináře budou sloučeny do bloků, což umožní optimální sestavení rozvrhu i pro dojíždějící studenty.
Inteligentní budova zajišťuje optimální vnitřní prostředí pro komfort osob či výrobní produkci prostřednictvím stavební konstrukce, techniky prostředí, řídicích systémů, služeb a managementu. Je efektivní ekonomicky, energeticky i z hlediska působení na vnější prostředí a umožňuje víceúčelové použití a rekonfigurace. Studijní program připravuje odborníky pro návrh, realizaci a řízení moderních budov a vývoj a výrobu prvků pro inteligentní budovy. Půjde o absolventy se širokým průřezovým přehledem a nikoliv odborníky specialisty.
Absolventi najdou uplatnění v architektonických atelierech při koncepčních návrzích budov a řešení obecné potřeby optimálního vnitřního prostředí budov, ve stavebních a dodavatelských firmách v procesu projednávání i realizace zakázek, u investorů při přípravě investičních záměrů a kontrole dodavatelských prací na stavbách, v řízení, správě a provozu budov a zařízení techniky prostředí velkých budov, např. ve firmách "facility managementu", ve státní správě (stavební úřady, státní dozory - životní prostředí, hygiena) v poradenských a výzkumných organizacích. Pojem inteligentní budova chápeme především jako budovu s velmi pokročilým systémem řízení, regulace, monitoringu bez nutnosti zásahů člověka spolu se systémovým řešením strojních zařízení budovy. Nutná je zde především inteligentní integrace zařízení do stavebních prvků a vhodný výběr stavebních materiálů včetně vhodného koncepčního řešení objektu vzhledem k jeho budoucímu užívání a provozování integrovaných systémů.
"Ze strany ČVUT v Praze se jedná o snahu rozšíření nabídky studijních možností o nový perspektivní studijní obor, který byl připraven na základě požadavků zaměstnavatelů. Jeden z důvodů, proč vzniklo strukturované studium (bakalářské a navazující magisterské) bylo umožnit studentům, aby si upravili svoje studijní zaměření na základě znalostí získaných v prvních letech studia. V mnoha případech si student najde svoje téma teprve v průběhu studia a pochopitelně ti, kteří se vzdělávají v oblasti, ke které mají blízko, dosahují lepších studijních výsledků. Mezifakultní program tak nabízí těm studentům, kteří mají zájem o prohloubení svých znalostí v oblasti inteligentních budov, širší interdisciplinární pohled na problematiku," uvedl prof. Ing. Karel Kabele, CSc. vedoucí katedry technických zařízení budov, fakulty Strojní ČVUT a jeden z koordinátorů nového studijního programu.
Podmínkou pro podání přihlášky ke studiu je úspěšné absolvování bakalářského studia. Předpokládá se, že uchazeč o studium na fakultě stavební bude mít kromě všeobecných studijních předpokladů znalosti v oblasti konstrukcí pozemních staveb a technických zařízení budov v rozsahu odpovídajícím výuce v bakalářských studijních programech Stavební inženýrství, obor Konstrukce pozemních staveb nebo Architektura a stavitelství. Doporučené studijní plány pro absolventy jednotlivých fakult jsou sestaveny tak, aby např. studenti fakulty stavební již znovu neopakovali problematiku konstrukcí pozemních staveb a technických zařízení budov, vyučovanou v bakalářském studiu, ale aby si prohloubili znalosti v oblasti elektrotechnického a strojního inženýrství. Obdobně je tomu pro studenty ze strojní resp. elektrotechnické fakulty.
Impulsem pro vznik tohoto programu je nutnost reagovat na realitu současného stavitelství, kdy budovy jsou komplikovanými technologickými objekty, a ukazuje se, že jednostranný pohled vede k neekonomickým a někdy bohužel zcela nefunkčním řešením. Velkým problémem, který u současných budov vnímám, je jejich provozování, kdy se v mnoha případech nevyužívá schopností řídících systémů, což vede ke snížení komfortu a zvýšení energetické náročnosti. "V souvislosti s energetickými audity a novým hodnocení energetické náročnosti budov se tyto chyby objevují stále častěji a je naším úkolem připravit budoucí inženýry tak, aby se jich ve své práci mohli vyvarovat. Cílem tohoto programu je vychovávat především absolventy pro praxi, i když pochopitelně pro některé se stane životní cestou i vědecká dráha," dodal prof. Kabele.
24. 5. 2010; ČRo - izurnal.cz
Peníze na podporu vědy by se měly rozdělovat efektivněji
Státní peníze na podporu vědy a výzkumu nejsou vynakládány efektivně. Plošná podpora bez kontroly výsledků rozvoji vědy nepomáhá. Prohlásil to dnes Vladimír Mařík, vedoucí katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT na diskusním fóru o efektech podpory českého průmyslu, pořádaném vydavatelstvím EuroNews.
I když slyšíme stížnosti, že Česká republika dává málo financí na školství, vědu a výzkum, z hlediska použití a přínosu je těch peněz až dost, myslí si Mařík:"Z hlediska toho, jak jsou využity, je těch peněz opravdu hodně. Ale peníze se rozdávají rovnoměrně bez jakéhokoliv řízení, soustředění na určité priority nebo oblasti, kde máme šanci v celosvětovém měřítku uspět a kde také máme šanci našemu průmyslu pomoci do budoucna."Podle Maříka je česká ekonomika příliš malá na to, aby podporovala plošně všechny obory: "Měli bychom především na národní úrovni zanalyzovat v jaké jsme situaci, co budeme potřebovat v rozmezí 10 až 20 let, které obory mají šanci přinést něco pro náš průmysl a moderní služby, a do těch začíst investovat cíleně, nikoli jenom rozdělovat prostředky bez jakéhokoliv záměru a bez jakýchkoliv priorit."
22. 5. 2010; Mělnický deník
Mělník okouzlil multimediální projekt Zdeňky Čechové
Konečně přišel na řadu také Mělník! Po Křižíkově fontáně na pražském Výstavišti, fontáně v Mariánských Lázních, světové premiéře Missa Ecumenica, věnované vzpomínce pátého výročí teroristického útoku na USA, po studijních cestách v Japonsku a dalších zemích představila Zdeňka Čechová své umění také ve městě na soutoku.
Došlo k tomu ve čtvrtek při premiéře jejího dalšího multimediálního projektu v sále Masarykova kulturního domu. Pořadatelem setkání byl Literární klub Pegas Mělník, jehož členkou se tato umělkyně, režisérka, choreografka, všestranná a mimořádně nadaná umělkyně stala před několika měsíci. Současně už tehdy slíbila připravit speciální program pro letošní květnové setkání Pegasu.
Navíc je už dlouho i Mělničankou, od roku 1983 pracuje i ve svém ateliéru v mělnických Mlazicích. Mělník a Mělnicko nazývá sluníčkovým krajem. Její program, v němž je nejen autorkou náročného scénáře, ale i choreografkou a režisérkou, je nazvaný Na křídlech fantazie. Zahrnuje několik částí: Květinová louka, Snění a múzy, Svět fantazie, Ve víru života a Cesta za sluncem. Tento koncert spojený s mluveným slovem, verši, tancem, s použitím špičkových technologií pomocí laserů a výpočetní techniky, je grafickým a designérským uměním s podmanivou hudbou Miroslava Vobořila. Trvá necelé tři čtvrtě hodiny.
Vnímavého diváka doslova dokáže vtáhnout, získat a povzbudit v něm fantazii, emoce, city, nejrůznější asociace, touhy a přání, protože v projekci se střídají s neuvěřitelně fantaskními obrazy doslova stovky fotografií a videonahrávek, včetně dějů z přírody nebo z prostředí někdy až cizokrajných. Bez účasti a spolupráce studentů z Fakulty elektrotechniky na Českém vysokém učení technickém v Praze by Zdeňka Černá své práce nesnadno realizovala. Jedná se zejména o animaci, střih a počítačové efekty, v nichž její žáci vynikají. Nejúspěšnější z nich, Petr Dostálek, byl mělnické premiéře také přítomen. Autorem fantazijních obrazů je malíř Reon Argondian, tanečnice jsou absolventky pražské konzervatoře.
Bylo to poprvé, kdy Mělničtí mohli spatřit dílo všestranně talentované umělkyně, s jejímž jménem odborný svět spojuje první realizace počítačových vzorů a avantgardní grafiku. Za svůj video-art získala Cenu Evropského trienale avantgardní grafiky v roce 2004. Několikaletá usilovná práce, dlouhodobý pobyt na japonské univerzitě umění a designu i umělecké projekty přispívají k jejímu jménu ve světě.
20. 5. 2010; businessworld.cz
Konference ICTM 2010: slovo závěrem
Telefónica O2 Business Solutions a Katedra telekomunikační techniky FEL ČVUT v Praze uspořádaly 12. května 2010 společně již šestý ročník odborné konference věnované řízení informačních a komunikačních technologií ICTM 2010.
Generálním partnerem konference byla společnost Telefónica O2 Czech Republic, záštitu nad konferencí převzala česká pobočka mezinárodně působící neziskové organizace IT Service Management Forum, itSMF Czech Republic.
Původně byla konference koncipována jako vzdělávací aktivita, jejímž cílem bylo přiblížit oblast řízení ICT všem, kteří se jí budou ať už z povinnosti nebo ze zájmu zabývat. Postupem doby měnila svoji tvář stejně, jako ji měnila i oblast sama.
Nosným tématem letošního ročníku konference ICTM bylo nastavení efektivně fungující organizační struktury útvaru podnikové informatiky, které je hlavním předpokladem pro úspěšné poskytování ICT služeb. Působí zde velké množství vnějších i vnitřních faktorů a vlivů, které podmiňují míru úspěchu v této oblasti. Šestý ročník konference si položil za cíl nastínit celou šíři výše uvedené problematiky, přinést odpovědi alespoň na některé otázky a v neposlední řadě představit konkrétní příklady efektivně fungující organizační struktury útvaru podnikové informatiky. Vzhledem k absenci téměř jakýchkoli písemných dokumentů pojednávajících o uvedené problematice má obsáhlý sborník příspěvků letošního ročníku konference, koncipovaný stejně jako v předchozích létech jako zdroj informací a současně i jako učebnice, ambici stát se klíčovou a v českém jazyce možná i v současnosti jedinou publikací monotematicky zpracovávající toto téma.
ICTM 2010
Konferenci společně otevřeli děkan Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze Boris Šimák a ředitel společnosti Telefónica O2 Business Solutions Václav Lavička. V hlavní i paralelních sekcích vystoupilo 28 přednášejících. Konference byla doplněna již tradiční panelovou diskusí a o aktuálnosti, závažnosti i zajímavosti tématiky konference nejlépe svědčí skutečnost, že smršť otázek a odpovědí trvala déle než hodinu.
Konference ICTM 2010, na níž participovalo celkem 141 účastníků, byla stejně jako v předchozích ročnících naprostou většinou účastníků hodnocena velmi kladně. Výsledky vyhodnocení účastnické ankety ukazují, že téma konference bylo všemi účastníky hodnoceno jako aktuální či vysoce aktuální. Náplň odpovídala předpokladům 95 % účastníků a pro 87 % účastníků byla konference přínosná. 92 % účastníků velmi kladně hodnotilo i odbornou úroveň konference. Dvě třetiny dotázaných rovněž vyjádřily svůj zájem zúčastnit se příštího ročníku konference ICTM 2011.
Dlouholetá spolupráce organizátorů a společnosti Telefónica O2 vytvořily i v letošním roce optimální platformu umožňující skloubit teoretické znalosti a praktické zkušenosti s cílem poskytnout co nejvíce hodnotných a užitečných informací všem účastníkům konference ICTM 2010.
13. 5. 2010; Právo
ČEZ dal 5,6 miliónu Kč na ekologické projekty
Energetická společnost ČEZ včera rozdělila 5,6 miliónu korun na 12 ekologických projektů. Peníze jsou z Fondu Zelené energie, kam přispívají stejným dílem odběratelé elektřiny a ČEZ. Ve fondu se letos sešlo o tři milióny korun méně než před rokem.Největší finanční příspěvek ve výši 984 000 korun putuje na vývoj technologie na výrobu velkoformátových briket z fytomasy, který připravil Výzkumný ústav zemědělské techniky.Mezi další podpořené projekty patří instalace tepelných čerpadel obce Srní nebo výzkum a vývoj termofotovoltaických systémů Elektrotechnické fakulty ČVUT.
Do Fondu Zelené energie ČEZ přispívají zákazníci, kteří s tím projeví souhlas, deseti haléři za každou kilowatthodinu odebraného proudu, další desetník přidává skupina ČEZ. Množství peněz ve Fondu Zelená energie odpovídal 2,8 GWh takzvané zelené energie, kterou v loňském roce odebralo 1988 zákazníků.
Podle ředitele ČEZ Obnovitelné zdroje Libora Kičmera považuje ČEZ využívání obnovitelných zdrojů za perspektivní, byť doplňkový způsob výroby elektřiny. V následujících 15 letech plánuje ČEZ do oblasti obnovitelných zdrojů investovat 30 miliard korun. Z toho 20 miliard korun má jít na výstavbu nových větrných elektráren. "Podle akčního plánu snižování emisí CO2 do roku 2020 počítáme se ztrojnásobením výroby z obnovitelných zdrojů energie. Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů by podle plánu měla v roce 2020 dosáhnout 5,1 terawatthodiny," dodal Kičmer.
10. 5. 2010; Tyden.cz
Kritizovaná Rada pro výzkum a vývoj končí, přichází nová
Vláda dnes schválila nové složení Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Zastoupeny v ní budou vysoké školy, Akademie věd, Svaz průmyslu a dopravy a také reprezentant Rady veřejných výzkumných institucí.
Počet členů rady je sedmnáct, jejich seznam najdete v rámečku pod článkem. Je mezi nimi premiér, ministryně školství, šest zástupců vysokých škol, předseda Akademie věd a další tři členové akademie, stejné zastoupení jako akademie bude mít Svaz průmyslu a dopravy. Na posledním jednání vlády pak ministři podle Fischera pochopili, že bude třeba i jeden reprezentant Rady veřejných výzkumných institucí, která sdružuje výzkumné instituce zřízené ministerstvy a kraji.
Kritikové do rady
V radě nyní zasedli i někteří z kritiků její předchozí činnosti. Kromě předsedy Akademie věd Jiřího Drahoše je to například Tomáš Opatrný z Univerzity Palackého nebo Karel Oliva, ředitel Ústavu pro jazyk český AV. Dá se očekávat, že především mezi zástupci Akademie věd a Svazu průmyslu a dopravy bude docházet k názorovým neshodám.
Akademická obec požadovala výměnu členů Rady pro výzkum, vývoj a inovace už delší dobu. Vědci, zejména z Akademie věd, totiž nejsou spokojeni s metodikou hodnocení výsledků vědecké práce, kterou dosavadní rada vypracovala a která byla podkladem pro rozdělování části subvencí ze státního rozpočtu na výzkum a vývoj. Obměna nicméně není výsledkem tlaku vědců - radu bylo třeba podle zákona obměnit v každém případě.
Rozpočet Akademie věd České republiky pro rok 2010 se měl původně snížit o jednu miliardu, což by představovalo pokles o dvacet procent. A podle předběžného výhledu měla největší česká výzkumná instituce v roce 2012 dostat jen polovinu loňské částky. Výzkumné rozpočty ministerstev povětšinou klesají nebo stagnují, vysoké školy také nečeká období hojnosti. Pouze ministerstvo průmyslu má během tří let poskočit z 3,7 na 5,1 miliardy.
Vedení akademie se nakonec s premiérem dohodlo na zmírnění restrikcí, které by podle předsedy akademie Jiřího Drahoše byly pro tuto největší vědeckou instituci v zemi likvidační. Vláda také slíbila ponechat subvence v příštích dvou letech na úrovni letošního roku.
Noví členové vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace
Ing. Jan Fischer, CSc., předseda vlády ČR
PhDr. Miroslava Kopicová, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., předseda České konference rektorů, rektor Masarykovy univerzity v Brně
Prof. Ing. Vladimír Haasz, CSc., předseda Rady vysokých škol, ČVUT - Fakulta elektrotechnická v Praze
Prof. Ing. Jiří Drahoš ,DrSc., dr.h.c., předseda Akademie věd České republiky
Ing. Jaroslav Míl, MBA, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR
Ing. Pavel Kafka, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR
Prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc., rektor Univerzity Karlovy v Praze
Prof. Ing. Stanislava Hronová, CSc., prorektorka pro vědu a výzkum Vysoké školy ekonomické v Praze
Prof. RNDr. Tomáš Opatrný, PhD., proděkan pro vědecké a výzkumné záležitosti Univerzity Palackého Olomouc
Prof. Ing. Rudolf Haňka, MA, PhD., FEng., Fakulta managementu Vysoké školy ekonomické v Jindřichově Hradci
Ing. Karel Aim, CSc., člen Akademické rady AV ČR, Ústav chemických procesů AV
Prof. RNDr. Pavel Hobza, DrSc., Ústav pro organickou chemii a biochemii AV ČR
Prof. Ing. Karel Pospíšil, Ph.D., MBA, Centrum dopravního výzkumu v Brně
Doc. Ing. Jiří Cieńciała, CSc., člen představenstva Třineckých železáren, a.s.
Doc. RNDr. Karel Oliva, PhD., ředitel Ústavu pro jazyk český AV ČR
Ing. Zbyněk Frolík, ředitel Linet spol. s r. o.
http://www.tyden.cz/rubriky/veda-a-technika/veda/kritizovana-rada-pro-vyzkum-a-vyvoj-konci-prichazi-nova_168446.html
7. 5. 2010; Víkend HN
Na Mars? No problem!
Miliardář Jeff Bezos, zakladatel internetového obchodu Amazon, ho požádal, aby pro něj navrhl skafandr vhodný k seskokům z výšky sto kilometrů nad Zemí. Pro NASA zase vymyslel, jak by mohly její sondy přistávat na Marsu s využitím jednoduchých senzorů podobných těm, které se používají pro parkování automobilů. Nápady českého emigranta, který už pětadvacet let vyvíjí ve Spojených státech kosmická zařízení, jsou revolučně jednoduché. "Jsem takový rebel v oboru," říká Tomáš Svítek.
Před osmadvaceti lety, to bylo Tomáši Svítkovi dvacet a studoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT, vymyslel jedinečný projekt sluneční plachetnice. Ta k putování v beztížném stavu využívá tlaku slunečních paprsků do velkoplošných plachet. Ne že by vědci ve světě nepřišli před ním na něco podobného, ale model ve Svítkově podání byl jiný - lehčí a jednodušší. I proto za něj získal v roce 1979 nejvyšší ocenění na Mezinárodním astronautickém kongresu v Paříži. Mimořádného uznání si tehdy užíval už podruhé. Tři roky předtím totiž obdržel v rámci stejné soutěže nejvyšší trofej za projekt vnějších palivových nádrží pro raketoplán. Podílel se na něm společně se svými kamarády. Když si ve dvaaosmdesátém roce odjel Tomáš Svítek do francouzské metropole pro cenu, při vyhlášení výsledků způsobil doslova poprask. Získat podruhé prvenství, to se z tehdejšího západního světa ještě nikomu nepodařilo, natožpak z východního bloku. Jedním z gratulantů byl i Louis Friedman, šéf vývoje slunečních plachetnic v NASA. O dva roky později se jeho rodiče rozhodli emigrovat do zahraničí. Tomáš Svítek, v té době student čtvrtého ročníku Elektrotechnické fakulty ČVUT, šel s nimi. V osudnou dobu rodina složitě putovala z dovolené v Jugoslávii přes hory do Rakouska. Po dlouhých devíti měsících čekání ve vídeňském uprchlickém táboře Traiskirchen zamířila do Spojených států. Celý čas, co tam žije a pracuje, navrhuje rakety, družice a sondy pro lety do vesmíru. Proslavily ho především projekty pro NASA a její vědecký výzkum Marsu. Poslouchat Tomáše Svítka je zážitek. Pětadvacet let života strávených mimo původní domov je znát na jeho mluvě. Když během rozhovoru nenajde české slovo, nahradí je anglickým. Prý je to proto, že v Kalifornii, kde žije, moc češtinu netrénuje. Jen něco málo s manželkou Ivou, se svými syny však hovoří pouze anglicky. Když ho pracovní povinnosti zavedou do Čech, ve volném čase zajede v Praze na Kačerov, kde prožil mládí. A také do Smolnice na Lounsku, odkud pochází jeho rodina. Na druhou stranu však přiznává: "Nejsem sentimentální. Někdy se na sebe zlobím, že jsem až příliš racionální." S úspěšným konstruktérem kosmické techniky jsem se setkal v planetáriu v pražské Stromovce. Jeho první kroky později velmi úspěšné kariéry jsou totiž spjaty právě s tímto místem. Tady sbíral první inspirace a náměty.
* Co pro vás tehdy toto místo znamenalo?
- Málokdo dnes ví, že pár časopisů s tematikou kosmonautiky bylo k dispozici právě tady. Půjčoval jsem si je spolu s dalšími šesti kamarády. Když nám některé chyběly, psali jsme si o ně do světa. Já například do NASA nebo britským vědcům do Londýna. Někdy přišly za pár dní, někdy to trvalo i několik týdnů, anebo se třeba nikdo neozval. A pak jsem si hodně klasicky dopisoval. Nejčastěji s Johnem Desherem, jedním z hlavních šéfů projektu Apollo a Skylab. Hodně mi fandil. Asi i proto, že měl za manželku Češku. On posílal nejenom náměty, ale posuzoval i ty moje. Radil mi rovněž, co a jak vymyslet.
* Čím byla výjimečná vaše solární plachetnice?
- Ve srovnání s vesmírnými plavidly našich konkurentů byla podstatně jednodušší a levnější. Jejich problém spočíval v tom, že navržené družice měly pro cestu vesmírem obrovské plachty o rozměru osmi tisíc metrů čtverečních, naše jen osmdesát. Dovedete si asi představit, jak komplikovaná by byla doprava megaplachetnic do kosmu a jak složité a zranitelné by bylo i rozvinutí jejích plachet. Můj návrh byl podstatně jednodušší. Dokázal jsem, že naše i jejich družice by pluly vesmírem stejnou rychlostí.
* Podařilo se projekt solárních plachetnic vůbec uskutečnit?
- Dosud ještě ne. Ale teď mám ve firmě projekt malého tříkilového plavidla, které vychází z tehdejších principů. Do kosmu poletí příští rok. Nepochybuji, že bude úspěšné.
* Dostudoval jste pražskou elektrotechniku?
- Ne. Když jsem uzavřel čtvrtý ročník, rodiče se rozhodli k emigraci. Mě to nijak netrápilo, naopak. Nevadilo mi, že ve dvaadvaceti letech budu utíkat nedostudovaný, protože jsem věřil, že si školu dodělám v zahraničí. Na druhou stranu jsem ale počítal s rizikem, že mi v jiné zemi nemusí uznat dosavadní studia a že budu muset začínat od nuly. Náš odchod byl trochu dramatický. Utíkali jsme od moře v Jugoslávii přes vysoké hory do Rakouska. Nejhorší ze všeho bylo devítiměsíční čekání na americké vízum v utečeneckém táboře Traiskirchen u Vídně. Bylo to od prvních dnů psychicky vyčerpávající. Říkali jsme si, jak dlouho budeme muset ještě čekat? Nerad na to vzpomínám.
* Věděli jste, kam se budete ve Spojených státech stěhovat, kde budete bydlet?
- Musím říct jednu podstatnou věc, o které se asi moc neví: Abychom dostali víza, musel se v Americe za nás někdo zaručit. Jak to trefně říct? Měl to být člověk, jakýsi "morální sponzor", jenž by se zaručil za to, že jsme slušní lidé, kteří nebudou dělat ostudu, a na druhé straně, že nám pomůže v prvních měsících našeho amerického pobytu překonávat a řešit nejrůznější problémy. Nám takto pomohl šéf projektu družic v NASA Louis Friedman. Dokonce nás na nějaký čas nastěhoval k sobě domů, do Pasadeny v Kalifornii.
* Sháněl jste dlouho práci?
- Vůbec ne, během tří týdnů jsem dostal místo ve středisku NASA, které se specializovalo na meziplanetární sondy. Když mě přijímali, věděli všechno o mých studentských projektech. Tehdy jsem tam byl určitě nejmladším členem velkého týmu, navíc jediný Čech. Své kolegy jsem už první týden překvapil tím, že jsem hodně věděl o jejich sondě Galileo, která měla letět k Jupiteru. Mimochodem, dělalo na ní víc než osm set lidí. Ale abych svou pozici moc nepřeceňoval, prvních pár měsíců jsem tam byl naprosté ucho. Mně to příliš nevadilo, jen jsem chodil s otevřenýma očima a nasával atmosféru. Po roce a půl mě chtěli povýšit, ale já se k jejich překvapení rozhodl, že odejdu.
* Jaký důvod jste pro to měl?
- Jednoduchý, chtěl jsem dostudovat. Vcelku bez problémů mě přijali na Kalifornský technologický institut, což je ve Spojených státech nejlepší vysoká škola pro studium špičkových technologií, včetně kosmických. Naštěstí mi uznali maturitu. Za čtyři roky jsem tam obhájil doktorát.
* Vrátil jste se do NASA?
- Ne, protože tam nebyla žádná perspektiva. S nejrůznějšími projekty to tam šlo jako na houpačce - jednou dolů, podruhé nahoru. Prostě nebyla žádná jistota, že se kvůli nedostatku peněz dotáhnou projekty až do konce v plánovaných termínech. Navíc některé byly úplně zrušeny, v lepším případě odloženy na pozdější termín. Nakonec to postihlo i sondu k Jupiteru, na které jsem se podílel v Pasadeně.
* I pro NASA jsou důležité peníze. Ovšem její projekty se neplánují z roku na rok, ale vzhledem k náročnosti dlouhodobě dopředu. Ceny za výpravy do kosmu tak v průběhu doby stoupají. Jak velký vliv má ekonomická situace na úspěšnost projektů?
- Velmi podstatný. Abyste si udělal představu, jak výrazně se kosmické projekty prodražují, uvedu vám příklad: Před sedmi lety představovaly náklady na vyslání družice k Marsu kolem devíti set milionů dolarů. Příští rok má podobná výprava přijít už na víc než dvě miliardy.
* Vy jste se po škole vzdal úplně myšlenky na návrat do prestižního kosmického úřadu?
- Určitě ne. Chtěl jsem se tam vrátit až po nějakém čase, po který budu sbírat zkušenosti jinde. Šel jsem proto do firmy Orbital Sciences Corporation ve Virginii, která se zabývala vývojem a výrobou malých levných družic. Vyznačovala se tím, že každý rok přišla s novým modelem. V té době to byl doslova revoluční přístup. Vydržel jsem tam pět let a mojí doménou bylo především přístrojové vybavení satelitů. Každý rok jsme vymysleli jedno vesmírné plavidlo. První s názvem Seastar globálně mapovalo biologickou aktivitu moří a oceánů. Další sloužilo k testování nově vyvinutých slunečních článků. Třetí družice Microlab byla určena ke sledování přesnosti signálu GPS z oběžné dráhy na zem. Čtvrtá pod názvem Orbcomm monitorovala společně s dalšími čtyřiceti družicemi mimo jiné pohyb kamionů s nebezpečným nákladem - třeba to, jestli řidiči dodržují zákonem stanovené přestávky a rychlost. Také kontrolovala teplotu a tlak v ropovodech a plynovodech. Posledním projektem byla družice, která snímala ve velkém rozlišení města, ulice, v podstatě všechno, co je na Zemi. Dnes tuto technologii používá například Google Maps.
* V krátkém čase jste vystřídal ještě další dvě soukromé firmy, abyste se nakonec rozhodl, že si založíte svou vlastní společnost, která bude úzce spolupracovat s NASA. Čím konkrétně jste byli NASA užiteční?
- Především stavbou meziplanetárních sond nové generace pro vědecký průzkum. NASA si nás vybrala proto, že naše řešení byla rychlá, netradiční a nekonvenční. V jistém smyslu jsme byli považováni v oboru za rebely. Během krátké doby se nám podařilo vytvořit koncept Mars Micro-Missions. Šlo o relativně levné, nejvíc stokilové družice pro mise k Marsu. Mimochodem, všechny předcházející konkurenční projekty se pohybovaly v řádech miliard dolarů, my jsme byli podstatně levnější. Musím ale přiznat, že ne všechno, co jsme navrhli, se na Mars nebo na jeho oběžnou dráhu dostalo. Ale i tak jsme přispěli nejrůznějšími experimenty k poznání rudé planety. Pro nás, po deseti letech spolupráce s NASA, to byl obrovský úspěch.
* Tušíte, proč si v nejrůznějších tendrech vybrala NASA ke spolupráci právě vás?
- Protože jsme přinášeli náměty, se kterými nikdo nepočítal. Víte, je to tak, jako když špičkový architekt přijde s řešením, o kterém jeho kolegové řeknou: "To je blbost!" A přitom na něj zírají s otevřenou pusou. Pro nás byla vždy a ve všem podstatná tři kritéria: risk v českém pojetí, rychlost a cena. To první kritérium se pokaždé ukázalo jako nejdůležitější.
* Co si v tak složitém oboru, jako je kosmická technika, mám představit pod pojmem "risk v českém pojetí"?
- Pokusím se to vysvětlit na jednom příkladu. Nejsložitější a také nejdražší část sond určených k dosednutí na Mars představují složité přistávací systémy. NASA to dělá velmi komplikovaným způsobem. Samotný manévr je rozvržen do několika desítek sestupných kroků, které se musí odehrát během pěti minut. Čím víc jich je, tím stoupá nebezpečí možných chyb a závad. Zní to jednoduše, ale ve skutečnosti to je nesmírně složitá věc. My jsme přišli s konceptem přistání, při kterém jsme jednotlivé sestupné fáze zjednodušili. Dokonce jsme se v jedné z nich obešli i bez padáku, který se jinak při přistávání používá. A teď ono netradiční a jednoduché české řešení: Napadlo mě, že využijeme v jedné z posledních fází sestupu senzory podobné těm, které se používají v autech pro jednodušší zaparkování. Cena: tři sta tisíc dolarů. NASA tomuto řešení nechtěla uvěřit, i když stoprocentně fungovalo. Pro jistotu vymyslela své senzory, v podstatě na podobném principu, jako byly ty naše. A cena? Pro sondu, která poletí k Marsu příští rok, budou stát pětačtyřicet milionů dolarů. Závěr si udělejte sám.
* Před časem prezident Barack Obama prohlásil, že Spojené státy vyšlou kolem roku 2030 kosmonauty k Marsu. Věříte, že se to podaří?
- Což o to, špičková technika i lidé to zvládnou, ale se vší vážností tvrdím, že termín letu se posune o několik let dál, a to i přesto, že jsou na něj peníze. Chybí totiž to nejpodstatnější -skvělé mozky, a především lídři týmů, kteří mají koordinovat jednotlivé práce a nakonec i finální podobu jak nosné rakety, tak i samotné sondy. Těm dnešním šéfům chybí jasný a rychlý tah na branku, všechno se nesmyslně zpomaluje. Řeknu to jednou větou: NASA je dnes zkostnatělá instituce. Svým kolegům říkám, že mi připomíná reálný socialismus v době, kdy jsem utíkal z Československa.
* Věříte v mimozemské civilizace?
- Máte na mysli ty, o kterých se tvrdí, že k nám putují v létajících talířích?
* Přesně tak.
- Nevěřím. Racionální myšlení potvrzuje, že existence mimozemšťanů, kteří se na nás létají dívat, je velmi nepravděpodobná. Znám osobně dost seriózních vědců, kteří se roky věnují zachycování nejrůznějších signálů z vesmíru. Na moji otázku, zda něco ulovili, pokaždé jen odmítavě kroutí hlavou. Pokud jde o mě, znovu opakuji: Nevěřím tomu. I když asi není podstatné, čemu věřím, nebo ne, rozhodující jsou fakta. Ta však chybí. Kdyby skutečně mimozemšťané existovali, pak má lidstvo dost technických prostředků, aby nejen zjistilo, ale také dokázalo jejich existenci. A jestli máte na mysli různé dohady a domněnky, které jsou čas od času přikrmované ve sdělovacích prostředích, tak to všechno je absolutní výmysl, fikce, blud. Nevylučuji ale, že v budoucnosti se člověk potká se živým tvorem z jiné planety mimo naši sluneční soustavu.
* Existují v Pentagonu či v NASA sekce, které by se tou možností nějak zabývaly?
- O ničem podobném nevím.
* Vy jste se v roce 2003 podílel také na projektu odolných skafandrů, které by umožňovaly člověku snášet se na padáku z výšky 100 kilometrů na Zem, aniž by to ohrozilo jeho život. Byl to požadavek armády, nebo přání soukromého investora?
- Byl to komerční projekt, který mi zadal miliardář Jeff Bezos, zakladatel a spolumajitel internetového obchodu Amazon. Přál si mít svůj vlastní kosmický program. Jinými slovy, on je vášnivý snílek. Jedno z jeho přání bylo vynést ho raketou do kosmického prostoru, odkud by se vracel dolů v odolném skafandru a s padákem. Bylo to velmi složité zadání, protože dosud se člověku podařilo seskočit z výšky necelých 34 kilometrů. Jeff Bezos projekt skoků ze stokilometrové výšky nakonec opustil a zaměřil se na financování konvenčních raket, které by vynášely lidi do kosmu a pak by se vracely zpět. V Americe je totiž dost vesmírných fandů, kteří jsou ochotní zaplatit za cestu do kosmu velké peníze. Proto vznikla řada firem, které se na tento byznys soustředily. Zatím nemají konkrétní výsledky, protože cena za postavení jednorázového nosiče do kosmu, a potažmo i cena za dopravu nahoru a zpět, je příliš vysoká.
* Na čem v poslední době pracujete?
- Jsou to vesměs už věci, které s kosmickou technikou nesouvisejí. Na objednávku amerického ministerstva obrany jsme v rámci projektu protiraketové obrany vyvinuli nové levné motory a rakety s doletem až dvě stě kilometrů, které simulují nepřátelské střely. Jsou to jakési cvičné létající terče pro chytré rakety, které hlídají bezpečnost vzdušného prostoru. Rakety prošly testy a letos na podzim je budeme představovat v akci. Ve Spojených státech už máme potvrzený zájem. Nám jde teď o to, abychom našli jejich uplatnění i v Evropě -tam jsou umístěny například rakety Patriot, jejichž schopnosti je třeba čas od času prověřovat právě na cvičných létajících cílech.
***
Dostal jsem místo ve středisku NASA, které se specializovalo na meziplanetární sondy. Byl jsem tam nejmladším členem velkého týmu, navíc jediný Čech. Ve Spojených státech je dost vesmírných fandů, kteří jsou ochotní zaplatit za cestu do kosmu velké peníze.
TOMÁŠ SVÍTEK Sedmačtyřicetiletý Tomáš Svítek se narodil v Praze. Po absolvování gymnázia se zaměřením na matematiku a fyziku studoval na Elektrotechnické fakultě ČVUT. V letech 1979 a 1982 získal prestižní ceny Mezinárodního astronautického kongresu v Mnichově a Paříži. V roce 1984 emigroval s rodiči a mladšími bratry přes Rakousko do Spojených států. V letech 1986 až 1990 vystudoval prestižní Kalifornský technologický institut. Tam se věnoval analýze polárních čepiček na Marsu z dat, která získal ze sond. V posledních pětadvaceti letech pracoval pro NASA i soukromé společnosti, v jejichž programu jsou výzkum, vývoj a výroba raket, družic a meziplanetárních sond. Od roku 1997 vlastní firmu Stellar Exploration, která se mimo jiné věnovala vývoji levných stokilových sond pro mise k Marsu. Tomáš Svítek má za manželku Češku, je otcem tří synů ve věku od osmi do třinácti let. Žije v kalifornském městečku San Luis Obispo.
7. 5. 2010; Sign
ČVUT cílí na mladé guerillou
Fakulta elektrotechnická ČVUT ve své letošní kampani nově využívá i guerillu, podlahovou grafiku v metru a sociální sítě. Partnery kampaně jsou ČEZ, Pražská energetika, ČEPS a 4U Store. Projekt má posílit image instituce a přilákat nové zájemce o obor IT technologií. Motivem jsou barevné zásuvky, které mají mladé lidi přilákat svojí grafikou a heslem "Píchni se." Zásuvky figurují na všech materiálech kampaně - na webové stránce, internetových bannerech, nálepkách, rámečcích a podlahové grafice ve stanicích metra, tričkách, tabulích do výloh obchodů s oblečením pro mladé 4U Store a materiálech na roadshow po středních školách.