ČVUT - Fakulta elektrotechnická

28. 12. 2013; denik.cz

Fyzik Kulhánek: V pozorováních nikdo jako první hybatel není

Praha /ROZHOVOR/ - Fyzikální čtvrtky na ČVUT jsou proslulé. Nejvýznamnější veličiny české fyziky či astronomie si do auly chodí poslechnout senioři, středoškoláci nebo čtenáři populárně vědeckých časopisů. Když jsem na jednom z nich sledovala profesora Petra Kulhánka, jehož přijímají ve špičkových světových laboratořích, přemítala jsem, jak asi vypadá jeho pracovna. Nezklamala jsem se. Rozhovor jsme museli udělat jinde, protože do přeplněné místnosti dva krát tři metry bychom se s fotografem nevešli.

Až bude mít Petr Kulhánek a jemu podobné osobnosti pracovny velké aspoň jako čeští ministři a pro svůj výzkum peníze jako místní kmotři, začne se cosi měnit k lepšímu. Nebylo by marné, aby první kroky příštího místopředsedy pro vědu a výzkum či ministra školství vedly právě sem, do Kulhánkova kamrlíku. Skutečné národní bohatství se skrývá právě v takových.

Mezinárodní vědecká organizace CERN provozuje ve Švýcarsku obří urychlovač LHC, jakousi katedrálu nového věku. Vstupní částka na jeho postavení činila něco přes sedm miliard eur. .K čemu je to dobré?

Ano, klasická otázka je, zda díky tomu bude chleba levnější. Odpověď zní, že bezprostředně určitě ne. Jde totiž o základní výzkum, .o pochopení, jak funguje svět, elementární částice, jednotlivé síly. Je to nesmírně komplikovaná záležitost, ale pokud nebudeme rozumět přírodě a jejím zákonitostem, těžko můžeme například hledat další energetické zdroje. Uvedu jediný příklad, který současná generace jistě ocení. V CERNu měli obrovskou síť počítačů a museli přetahovat gigantické množství dat, sdílet dokumenty. Přemýšleli, jak to udělat, a díky tomu vznikl protokol www, tedy dnešní internet. To jsou věci, které vycházejí ze základního výzkumu jako jeho vedlejší produkty.

Letošní Nobelovu cenu za fyziku získal představitel základního výzkumu Brit Peter Higgs. Existenci tzv. božské částice - Higgsova bosonu - předpověděl už v roce 1964, ale její existence byla potvrzena teprve loni právě na ženevském urychlovači. Proč je to tak významný objev?

Ve fyzice existuje standardní model elementárních částic, v chemii bych to přirovnal k Mendělejevově periodické tabulce prvků. Když se v 60. letech minulého století začaly objevovat stovky částic, byl v tom obrovský chaos. Fyzikové, byli mezi nimi třeba Murray Gell-Mann a George Zweig, se je tedy snažili katalogizovat.a vytvořili základy standardního modelu elementárních částic. Postupně se ty částice hledaly, některé už byly známé, jiné ne.

Jak se taková částice hledá?

Na největších urychlovačích světa se srazí třeba dva protony, a pokud má srážka dostatečnou energii, začne vylétávat obrovské množství částic. V produktech těchto srážek se hledají nové částice. U některých to jde rychle, u jiných to trvá půl století - jako v případě Higgsova bosonu. Ne u všech musíme chodit do urychlovačů, máme tu i jiný zdroj vysokých energií, jímž je kosmické záření. To jsou urychlené částice, které k nám - a my nevíme, jakými mechanismy - přicházejí z vesmíru. Atakují naši atmosféru a v ní při srážkách vznikají spršky sekundárních částic, mezi nimi i některé nové.

Díky Higgsově bosonu je standardní model kompletní. Co to znamená pro naše poznání vesmíru, vzniku světa?

Teď jste uhodila hřebík na hlavičku, protože ta obrovská sláva kolem letošní Nobelovy ceny za fyziku byla právě kvůli tomu, že model je konečně kompletní, tato poslední neobjevená částice odolávala 48 let. Dokonce se hledalo důstojné datum pro oznámení tak významného objevu, zveřejnil se v Den nezávislosti, 4. července 2012. Nobelova cena nemohla být udělena objevitelům, protože těch je několik set. Získat ji mohou maximálně tři lidé.

Kteří to kromě Petera Higgse byli?

Volba padla nikoli na objevitele, ale na ty, kdo existenci částice předpověděli, Petera Higgse a belgického vědce Françoise Englerta. Spolu .s nimi částici teoreticky objevil i další Belgičan Robert Brout, ale ten je již po smrti, takže cenu obdržet nemohl.

Kdo je podle vás významnější, teoretici, nebo ti, kteří jejich model ověřili v praxi?

Nepochybně důležitější byla skupina teoretiků, která předpověděla nejenom poslední částici modelu, ale též mechanismus, jak všechny částice získávají hmotnost. To je velmi důležité, protože my všichni intuitivně víme, co hmota znamená. Z čeho ale pochází? Z elementárních částic, z nichž se látka skládá. Na to, jakým mechanismem ke své hmotnosti přišly, odpověděl právě Peter Higgs v roce 1964. A pak se 48 let hledala částice, která tuto hmotnost způsobuje.

A široká veřejnost to pochopila díky přirovnání k vědeckému sympoziu. Když do místnosti vešel výběrčí daní, nikdo se .s ním nebavil a on nerušeně prošel sálem k barovému pultu.

Ano, výběrčí daní s nikým neinteragoval, takovou částicí je například foton. Pak ale vešel samotný Peter Higgs, všichni fyzikové si s ním chtěli popovídat, potřást mu rukou. Tím, jak se pomalu prodíral sálem, získával hmotnost, přesně tak to je ve světě elementárních částic.

Půvabné na tom je, že se tím vysvětlila i užitečnost existence politiků, protože když tehdejší britský ministr vědy nemohl pochopit princip Higgsova objevu, vypsal soutěž o láhev šampaňského pro toho, kdo ho dokáže jednoduše vysvětlit. Výsledkem byl příměr s výběrčím daní.

Vždycky je strašný problém vysvětlit věci, které známe jen v rovnicích, zpopularizovat je a lidem zpřístupnit.

Víme, že vesmír vznikl před 13,8 miliardy let. V tuto chvíli dokážeme vytvořit podmínky, které panovaly ve vesmíru deset na minus třináctou sekundy po velkém třesku. Kam bychom se potřebovali dostat, abychom znali odpověď na základní otázku, tedy čím to celé začalo?

K úplnému počátku se asi nedostaneme nikdy. Vždy je nutné si uvědomit, co je naše touha, hypotézy a co realita. Možnost ověřování existuje právě na urychlovači LHC .v extrémních srážkách, kdy se dostáváme do oblasti jedné biliontiny sekundy. V takovém krátkém čase ve vesmíru existovala jakási pralátka, jíž říkáme kvarkové gluonové plazma. Zní to odporně, ale je to zárodečná polévka, .z níž v deseti mikrosekundách vznikaly první neutrony a protony, z nich později atomová jádra, poté atomy .a nakonec i my lidé. Je nesmírně krásné, že tuto zárodečnou polévku umíme uměle vytvořit. Poprvé se to podařilo v roce 2000, takže už třináct let můžeme vyrobit formu hmoty, ze které vznikal vesmír.

Jste si jistý, že to bylo právě takhle?

U věcí, které dokážeme udělat v laboratoři a ověřit si je, ano. Jak to bylo na úplném počátku, s velkým třeskem, si nemůže být jistý nikdo. Jestli to někdo říká, tak lže. Ani tady ale nejsme úplně bezbranní. Kolem roku 2003 třeba Turok se Steinhardtem přišli s nádherným nápadem, že vesmírů by mohlo být obrovské množství, jsou složeny jako trochu hrbolaté listy v knize a jejich vzájemný dotyk mohl způsobit onen velký třesk. To je ověřitelné, protože při onom styku by musely vznikat gravitační vlny, které dokážeme díky vyspělé technologii zachytit. Znamenalo by to ale vytvořit interferometr s rameny o délce pěti milionů kilometrů. Proto ho nemůžeme vyrobit na Zemi, ale jen ve vesmíru.

Taková menší práce, která vás fyziky čeká?

Je to drahá záležitost. Dokonce už existoval projekt Lisa, ale Spojené státy od něj nakonec ustoupily kvůli nedostatku peněz. Měly to být tři sondy vzdálené pět milionů kilometrů, které by na sebe svítily lasery, a jak by se laserový paprsek odrážel od zrcátka na sondě, viděli bychom, zda se pohupuje na gravitačních vlnách, či nikoliv. Tak by se daly zachytit vlny přímo z velkého třesku a zjistit, co se tam dělo, .a možná se dobrat odpovědi, jak vznikl svět.

A co argumenty mnoha milionů lidí, kteří jsou přesvědčeni, že tak dokonalý organismus, jakým je lidské tělo, nemohl vzniknout díky stýkání částic a jejich vývoji, ale že na počátku musel být nějaký prvotní hybatel, Bůh, nebo inteligentní designér, jak říká fyziolog František Vyskočil?

Já se striktně držím fyziky postavené na experimentech a na tom, co je ověřitelné. Každý si může myslet, co chce, ale je to jen představa, byť třeba hezká. V okamžiku, kdy se snažíme zjistit zákonitosti toho, jak svět vypadal na počátku, jak se z jednoduchých struktur rodily ty složité, musíme provádět experimenty v laboratoři nebo se ve vesmíru dívat dostatečně daleko. To je fyzika, která znamená pozorovat a z pozorování se učit. A v pozorováních nic takového jako první hybatel není. Stephen Hawking kdysi řekl, že myšlenka Boha je zajímavá, ale v tom počátku pro ni nenašel místo.

František Vyskočil se věnuje zkoumání buněčného světa .a zamýšlí se nad teorií jakéhosi sovětského profesora, který nevěřil evoluční teorii. Podle něj nejjednodušší bakterie obsahuje asi dva tisíce bílkovin. Kdyby každá měla sto aminokyselin, které vznikaly postupně při množení, trvalo by její vytvoření mnohem déle, než existuje Země a vesmír, tedy 13,8 miliardy let.

Z experimentů v CERN nebo Brookhavenské národní laboratoři bezpečně víme, jak svět vypadal v jedné mikrosekundě i biliontině sekundy, jak se z kvarků a gluonů rodily protony a neutrony. Víme přesně, jak se vytvářela atomová jádra, o tom máme ve vesmíru důkazy. Když se objevily první atomy, šlo .o fázový přerod, obrovskou změnu vlastností. Před vytvořením atomů existovala kladně nabitá jádra a záporně nabité elektrony, ale po jejich vzniku došlo k přechodu .z plazmatu do neutrální látky. Přitom se děly setsakramentské věci: Světlo, které bylo původně v plazmatu vázáno na látku, tak jako nyní v nitru našeho Slunce, kde uletí sotva pár centimetrů, se najednou oddělilo, zaplavilo svět a žilo samostatně. Dnes toto počáteční světlo umíme chytat, říká se mu reliktní záření a je to nádhera, protože otiskuje vesmír, jak kdysi vypadal. V něm byly struktury velmi jednoduché, teprve později vznikaly první molekuly ve hvězdných atmosférách nebo rodících se hvězdách. Fakt je, že nyní nikdo neví, jak došlo ke skoku .z těch relativně jednoduchých molekul k životu. To je obrovský problém.

Pochopila jsem správně, že bez dlouhé cesty bádání v základním výzkumu se v této oblasti nelze posunout dál?

Ano.

Platí tedy přímá souvislost mezi vynaloženými prostředky a výsledkem?

Tak jednoznačné to není. Některé Nobelovy ceny byly uděleny lidem, kteří pracovali v naprosto nuzných podmínkách a měli fascinující výsledky. Každá velká myšlenka ovšem musí přejít do fáze ověřování, kde se bez financí neobejdete. K základnímu výzkumu jich tolik potřeba není. Bez peněz bychom ale nezjistili, zda jsou ty teorie správné. Situaci nám trochu ulehčují počítače, protože díky numerickým simulacím můžeme ověřovat myšlenky před provedením drahého experimentu.

Jak se tak dívám kolem, tady na Fakultě elektrotechniky ČVUT to na nějaké závratné experimenty stejně nevypadá. Nedostatek peněz ze zdejších prostor přímo vyzařuje. Není už konečně na čase, aby politická reprezentace začala dávat do školství a výzkumu víc peněz?

Dávat někam prostředky není k ničemu, pokud nebudete mít jistotu, že cestou .k cíli nebudou rozkradeny. To je jako se zvyšováním daní. Každý fyzik ví, že platí zákony zachování. Když máte cedník, můžete do něj lít vody, kolik chcete, stejně budete na suchu. Nejdříve je tedy nutné zalepit díry, jimiž peníze unikají, a teprve pak je cíleně někam posílat.

Kam by se pak měly ve školství posílat?

Určitě by se mělo změnit financování vysokých škol. Dokud se naše příjmy odvíjejí od počtu studentů, každá škola záměrně nabírá co nejvíc posluchačů. A to zákonitě přináší snižování kvality. Důležité je začít od základních škol, mít pedagogy, kteří děti nadchnou. Neměli by učit lidé, kteří to mají jako východisko z nouze, protože jiné zaměstnání nenašli. Jestli chceme mít kvalitní budoucnost, musí se začít .u kantorů na základních školách.

Mnoho lidí přirovnává současný stav světa k situaci starého Říma těsně před pádem. Jak to vidíte vy?

Přikláním se k soumraku Říše římské. Centra civilizace se po zeměkouli stěhují, tak tomu bylo v historii vždycky. Dlouhou dobu byla .v Americe a v Evropě. Nyní je západní civilizace svým způsobem nasycená, což je patrné na rozmachu byrokracie, který vždy věstí konec daného společenství. To neznamená přípravu grandiózního zániku, ale jen odliv těch nejchytřejších mozků .a vznik skutečných hodnot dál na Východ. Je to zřejmé .i z udílení Nobelových cen, kdy v posledních deseti letech prudce stouplo procentuální zastoupení vědců z Asie, konkrétně z Číny a Japonska. Dnešní generace studentů je také jiná, informace získává z internetu a není schopná se samostatně učit. Jestliže jsem měl před dvaceti lety mezi 200 posluchači stovku skutečně dobrých, kteří dokázali logicky přemýšlet, tak dnes jich mám dvacet. Ale i to je pozitivní, dvacet stačí. Ti schopní a nadaní si svoji cestu vždycky najdou. Jen z našeho oddělení na fakultě pět kluků pracuje v CERNu na špičkových pozicích. Není tedy pravda, že jde všechno do háje, jen procento těch výborných je menší.

Dvacet otevřených hlav v ročníku stačí na to, aby společnost nezdegenerovala?

Samo o sobě to nestačí. Musejí přijít politické změny, aby právě tyto otevřené hlavy měly možnost rozhodovat, jakým směrem se společnost bude ubírat. Konec každé civilizace a velké říše předznamenalo to, že ji vedli lidé odtržení od reality.

27. 12. 2013; lupa.cz

České startupy v roce 2013: Prodeje za desítky milionů USD i krach státního fondu

Za největší "řachu" roku . na domácí události jinak spíše chudého . můžeme prohlásit prodej Cognitive Security firmě Cisco. Kterých deset startupových událostí stojí za připomenutí?

Cognitive Security prodána Ciscu za nezveřejněnou částku

CoSe vzešla z univerzitního výzkumu na ČVUT a vyvíjela "inteligentní" metody na rozpoznávání pokročilých průniků do počítačových sítí. Zaměření firmy i její příběh popsal pro Lupu spoluzakladatel Michal Pěchouček. Nyní je dostupná také prezentace na SlideShare od Vladislava Ježe, partnera Credo Ventures, rizikové investiční firmy, pro kterou měl prodej CoSe význam jako první (a dosud jediný) opravdu úspěšný "exit".

Před prodejem Ciscu získala v předchozích letech CoSe vklady údajně ve výši jednoho miliónu eur. Za kolik se však prodala Ciscu? Neupřesňuje to ani výroční zpráva Cisca za účetní rok 2013. Podle ní jen odhadněme, že za CoSe mohlo Cisco vydat nižší desítky milionů dolarů, například v rozmezí 25 až 30 milionů.

A důvody pro prodej? Lepší přístup k trhu a zázemí silné firmy. Oba spoluzakladatelé nadále na projektu působí, ale už v rámci Cisca. Zůstali přitom v Praze.

Autor: Credo Ventures

Časová osa vývoje firmy Cognitive Security

Nutno dodat, že jak vyplývá z Ježovy prezentace, celý prodej byl rozjednán i dojednán ještě v roce 2012. V roce 2013 byl jen teprve oznámen a uzavřen.

M.dot prodaný za (možná) 15 milionů dolarů

"Kdo by si chtěl vytvářet web na mobilu?" můžete kroutit hlavou, jak chcete, ale americký hostingový obr Go Daddy zná své zákazníky z řad drobných podnikatelů. Přišel mu proto vhod M.dot vyvíjený česko?slovenskou dvojicí Pavlem Serbajlem a Dominikem Baloghem. Za firmu starou něco přes půl roku zaplatil Go Daddy částku neoficiálně odhadnutou na 15 milionů dolarů. Pro zakladatele to byl opět způsob, jak projekt dostat k zákazníkům a jak jej moci rozvíjet se zázemím větší společnosti. V Go Daddy oba nadále vedou jeho vývoj.

Apiary získalo vklad 1,6 miliónu dolarů

Mimo programátory sotva někdo chápe, co Apiary dělá. Řeší totiž problém programátorům. API se říká rozhraní, kterým se mohou různé aplikace od různých tvůrců domlouvat mezi sebou, vyměňovat si data. Uživatel vidí jen to, že spolupráce mezi různými aplikacemi funguje.

Apiary umožňuje rychle se dopracovat k návrhu takového API, které dává ostatním programátorům smysl. "Apiary" doslova znamená včelí úl, a v době ohlášení investice v září se v Apiary líhlo už přes 25 000 API za rok, uvedl Jakub Nešetřil.

Do Apiary vložily peníze firmy Baseline Ventures, Flybridge Capital Partners a další investoři, ke kterým se přidalo také Credo Ventures. Apiary sídlí a pracuje ve smíchovském Node5.

(Starší rozhovor z roku 2012, kdy získali teprve 120 000 dolarů od několika "andělů".)

Skypicker získal "desítky milionů korun"

Může se ve světě prosadit český startup nabízející levné letenky? Prostě díky tomu, že to zvládne uživatelsky přívětivě? Skypicker získal blíže neupřesněné "desítky milionů korun" na to, aby to zkusil. Peníze dodala jedna z firem skupiny Touzimsky Kapital, zatímco prvotní "andělský" vklad poskytl Jiří Hlavenka.

Futurelytics získali 800 000 dolarů

Futurelytics se snaží zefektivnit marketing tříděním zákazníků podle jejich chování do určitých skupin se společnými znaky. Firmu lze zařadit do oboru práce s "velkými daty". (Potkali jsme je na konferenci o SAP HANA). Pro firmu je to první větší investice . po padesáti tisících dolarů, které v roce 2012 získala od Seedcampu. Hlavními investory jsou tentokrát Index Ventures a Credo Ventures.

Socialbakers se zhruba zdvojnásobili

Socialbakers letos neohlásili novou investici (po loňských šesti milionech dolarů), ani je nikdo nekoupil, jen se umístili v několika žebříčcích, ale nelze přehlédnout, že opět vyrostli a ve světě marketingu na sociálních sítích jsou stále silnější.

Wayra přinesla větší konkurenci mezi akcelerátory i týmy

V Praze se v roce 2013 usídlil akcelerátor Wayra. V Česku je to první akcelerátor, který je součástí větší sítě a za kterým stojí nadnárodní korporace. Již první výzva ukázala, že domácí české startupy jej nedokázaly naplnit, přinejmenším ne v konkurenci se slovenskými. Ale Wayra od počátku počítala s tím, že Praha pro ni bude uzlem pro celou "středovýchodní" Evropu.

Ještě než se pražská Wayra vůbec rozběhla, i české akcelerátory . StartupYard a StarCube . snad i právě pod vlivem Wayry přispěchaly s otevřením se zahraničním týmům, a StarCube i vůbec s přepnutím do angličtiny. Úsilí o mezinárodní význam ještě posílí, StartupYard má nového ředitele, Francouze Cédrica Maloux, který hodlá využít své zahraniční styky, a oba domácí akcelerátory jsou také nuceny nějak se v mezinárodní soutěži profilovat. StartupYard proto napřesrok zkusí velká data a analytiku, zatímco týmy ve StarCube budou mít možnost prototypovat hardware.

Seznam.cz podporuje startupy

Nejvýznamnější česká internetová společnost . přinejmenším z pohledu uživatelského . se v roce 2013 pustila pod vedením generálního ředitele Pavla Zimy do podpory startupů s vervou. Především tím, že vložila peníze do StartupYardu a poskytla mu mentory ze svých řad. Ročník 2013 tohoto akcelerátoru byl sice nakonec spíše zklamáním (třebaže jedna firma se už prodala), ale Seznam.cz to neodradilo a rozhodl se, že napřesrok zkusí ještě více: na podporu zaměření akcelerátoru zpřístupní týmům ve StartupYardu vlastní technologii, opět investuje, a chystá i další vlastní podpůrnou činnost.

Uvolnily se podmínky k drobnému investování

To není vývoj v zákonech českých (nemůžeme snad ani doufat, že by český stát v něčem prošlapával cestu), ale startupy založené jako firmy americké ho ocení. Za určitých podmínek a do určité výše mohou totiž nyní snáze nabídnout veřejný úpis i investorům drobným. Význam to má například pro ty firmy, které přicházejí s myšlenkou tak převratnou (nebo bláznivou), že se jim nedaří "zlomit" nějakého investora zavedeného. A opačně si kterýkoli "malý dobrodruh" se "zbytečnou" alespoň tisícovkou dolarů může zkusit investici do startupu. Připomeňme pak, že v Británii jsou v tomto před USA ještě o rok napřed a že tam lze vybírat už po deseti librách.

Neudálost roku: státní rozvojový fond se vůbec nespustil

Fond se připravoval od roku 2011 a v roce 2013 měl původně už dávno působit; měl disponovat skoro 53 miliony eur k vyčerpání do konce roku 2015. (V dnešním slabém kursu je to téměř jedna a půl miliardy korun.) Vítěze výběrového řízení na obhospodařovatele fondu vybrala komise Ministerstva průmyslu a obchodu koncem března. Jenže jeden z neúspěšných uchazečů, Avant, nejprve podal námitku, a když ministerstvo nevyhovělo, obrátil se na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ten nejprve předběžným opatřením zapověděl ministerstvu uzavřít smlouvu s vítězem, a nakonec v září zrušil vyloučení Avantu; to znamená nové posouzení nabídek od všech čtyř uchazečů, ale ministerstvo podalo rozklad a jeho lhůta dosud běží. Fond už přitom sotva může někdy začít pracovat podle původní představy, a ministerští úředníci prý proto připravují řešení náhradní a skromnější.

21. 12. 2013; Rakovnický deník

Průmyslováci vyrazili na Robosoutěž

Rakovník - 8. až 12. místo získali studenti rakovnické průmyslovky na pátém ročníku oblíbené studentské Robosoutěže, kterou pořádaloČVUT v Praze. Nepostoupili sice do finále, ale zažili neopakovatelnou zkušenost.

Princip soutěže popsal vyučující Josef Kýna ze Střední průmyslové školy Emila Kolbena v Rakovníku: "Roboty soutěžily v disciplíně sbírání míčků. Porota hodnotila různá technická pojetí konstrukce robotu, různě zvolené strategie." Josef Kýna zároveň slíbil, že kluci návrhy a stavbu ještě zajímavějších robotů do příští soutěže budou hodně pilovat. "A věříme, že příští rok dopadneme ještě lépe," zdůraznil Josef Kýna.

Studenti prý ze soutěže odjížděli plní nadšení. "Tam byla jedna úžasná záležitost. Elektrotechnická fakulta pro ně udělala takový mini raut. Dostali památeční trička s potiskem loga soutěže. Měli možnost celý den strávit ve vysokoškolské aule. Zažili tak atmosféru vysokéškoly. Mohli se pohybovat po areálu ČVÚT. Byla to tedy pro ně další zkušenost, která by je měla motivovat k tomu, aby se dále zdokonalovali v dalším studiu a pokračovali v něm na vysoké škole," dodal Josef Kýna.

Na soutěž se připravovaly tři rakovnické týmy. Třetí tým jel po domluvě s organizátorem jako náhradní. Jednalo se o žáky druhého a třetího ročníku oboru elektrotechnika Filipa Matějku, Jana Hornofa, Jakuba Kochánka, dále Vladimíra Kováře, Jana Kratochvíla a Jana Danaje, a ve třetím týmu je Aleš Chytrý, Václav Burgr a Martin Liprt.

Výhodou podobných soutěží je dle Josefa Kýny naplnění hesla "Škola hrou". Žáci sestavují robota, pak připojí řídící jednotku k počítači a pomocí legosoftwaru i programují.

19. 12. 2013; Právo

Roboti z lega soutěžili ve sbírání míčků

Když je řeč o soutěži robotů z lega, většina nezasvěcených by na place zřejmě čekala tradiční barevné kostičky.

Omyl. Účastníci napínavého klání, jež se uskutečnilo na půdě Elektrotechnické fakulty ČVUT, skládali svoje složité stroje ze stavebnic, které už nejsou pro malé děti.

"Je to varianta lega technic, navíc obsahuje kostku, která se připojuje k počítači a programuje, motory, mikrofon, čidla, to všechno umožnuje postavit interaktivní stroj. Máme třeba robota, který umí složit Rubikovu kostku za čtyři minuty," představil stavební materiál Martin Samek z Elektrotechnické fakulty ČVUT.

Tři, dva, jedna, start, odpočítával porotce před katedrou a roboti se vzápětí pustili do poměřování sil. Letos měli umělí soutěžící za úkol v časovém limitu posbírat na své části hřiště co nejvíc míčků dané barvy.

Akcí se podle Samka ČVUT snaží přiblížit a zatraktivnit studium technického oboru studentům na středních školách i vysokoškolákům. "Chceme ukázat, že to není tak těžké, říct jim, pojďte si hrát s robotem a bude vás to bavit," vzkazuje možným adeptům ať studia, nebo soutěžení.

Známé lego organizátoři vybrali proto, že je dostatečně univerzální, spolehlivé, odzkoušené časem. "Každý zná lego z dětství, když otevře krabici, tak je doma," usmívá se Samek.

Letošní soutěžní úloha zahrnovala programátorskou a konstrukční kreativitu "A to je náš cíl, dovést žáky k technickému kreativnímu myšlení," zdůraznil Samek.

18. 12. 2013; TV Barrandov

Válka robotů

Petr LESÁK, moderátor:

Každoroční válka školních robotů má nového vítěze. Soutěže elektrotechnické fakulty ČVUT Praha se kromě domácích vysokoškoláků daří zapojit stále víc studentů středních škol z celé republiky. Letos klání dokonce vyhrál tým gymnazistů s vypečeným názvem - Zapékané nudle.

Jan ČÁP, redaktor:

Který robot během devadesáti vteřin sesbírá a na základnu dopraví větší počet míčků, tan vyhrává. Pokud mu ovšem soupeř skóre nevynuluje palbou skoro kulometnou.

Martin SAMEK, systémový inženýr:

Pokud rozpozná, že se bral míček soupeře o tu druhou barvu, tak ho může vystřelit na vlastně polovinu hrací plochy, která patří tomu jeho soupeři a to se mu pak taky hodnotí bodově.

Jan ČÁP, redaktor:

Konstruktéři ze středních i vysokých škol měli k dispozici stejnou stavebnici, jeden senzor a totožný síťový adaptér. Laika proto musela překvapit pestrá škála nápaditých řešení.

nejmenovaná osoba:

Ten robot by se nestačil vracet s jednotlivýma míčkama, tak jsme zvolili sběrnej box, kterej nám přijde lepší.

Jan ČÁP, redaktor:

Někteří vývojáři se inspirovali auty úklidových služeb, jiní vsadili na kombajn. Ve vyřazovacích bojích například bodovala široká radlice studentů z pražského Gymnázia Jana Keplera.

František HURT, tým Nudelauflauf:

Tu lopatu jsme si vybrali hlavně proto, že dokáže nabrat jako hodně míčků najednou, nemusíme to projíždět tolikrát.

Václav VOLHEJN, tým Nudelauflauf:

Ještě se nám snad nikdy nestalo, že by jako se nějak zasekl, nebo zkrachoval.

Jan BOUČEK, tým Nudelauflauf:

Můžeme soupeři do domečku dostat špatné míčky, takže dokážeme i vynulovat jeho skóre, ať je sebelepší.

Jan ČÁP, redaktor:

Ať už se v příští dekádě čeští konstruktéři specializují na chirurgické roboty, nebo ty domácí, dá se s velkou pravděpodobností předpokládat, že projdou touhle soutěží.

Michal ŠEBEK, vedoucí katedry řídící techniky; Fakulta elektronická ČVUT:

Dá se říct, že po těch pěti letech zachvátilo Českou republiku šílenství, dneska už v podstatě každá rozumná střední škola poslala alespoň jeden tým.

Jan ČÁP, redaktor:

Středoškoláci z Gymnázia Jana Keplera na Praze 6 nakonec vyhráli, široká radlice se letos vyplatila. Už teď ale programátoři přemýšlejí o novém zadání pro mladé konstruktéry. Pro TV Barrandov - Jan Čáp.

17. 12. 2013; aktulane.cz

Foto: Souboj školních robotů. Vítěz má zápočet i pivo

Neobvyklé ukončení předmětu si vymysleli vyučující na Elektrotechnické fakultě Českého vysokého učení technického. Tamější studenti, spolu s vybranými středoškoláky, měli za úkol sestavit a naprogramovat robota ze stavebnice Lego Mindstorms.

16. 12. 2013; TV Nova

Souboj nejlepších konstruktérů robotů

Petra SVOBODA, moderátorka:

Unikátní souboj robotů se dnes koná v Praze v budově Českého vysokého učení technického. Síly tam změří 24 nejlepších týmů konstruktérů ze středních škol České republiky. Týmy musely své roboty sestrojit pouze z vybraných součástek a také je naprogramovat. Na místě je i reportér František Bůžek, který turnaj sleduje. Františku, jak probíhá takový robotický souboj?

František BŮŽEK, redaktor:

Dobré odpoledne. Tak, já musím říct, že dnešní turnaj připomíná takové malé mistrovství světa v hokeji nebo spíš gladiátorskou arénu. My jsme sledovali zápasy celý den a tady právě nyní vidíte semifinálový zápas vlastně dvou ze čtyř nejlepších robotů. Abych to divákům vysvětlil, tak pravidla jsou celkem jednoduchá. Proti sově v každém zápasu nastoupí dva roboti. Ti musí sesbírat co nejvíce míčků ze soutěžní plochy. A aby to nebylo tak jednoduché, tak jak vidíte, tak jsou dvě barvy modré a červené a o tom, jaká barva se bude sbírat, o tom rozhoduje rozhodčí až krátce před zápasem. Takže tvůrci robotů musí své svěřence nastavit. My jsme to sledovali opravdu celý den. Ty designy těch robotů jsou krásné i ty taktiky jak vyhrát a s dalšími podrobnostmi se ještě přihlásíme ve večerních Televizních novinách.

16. 12. 2013; ihned.cz

Student ČVUT rozvíjí v USA on-line výuku. Jeho aplikaci už využívá Stanford i NASA

Student Vojtěch Ciml je autorem aplikace, kterou už kromě Univerzity Karlovy a ČVUT využívá také Stanford či NASA. Program při přednáškách nahrává video a zároveň z PC odezírá prezentovaný materiál. Když se pak video dá na web, prezentace se sama posouvá ve vedlejším okně.

Na webu SlidesLive.com najdou lidé přes dva tisíce záznamů všemožných přednášek. A to ve formě videozáznamu, vedle kterého současně běží i materiál, který přednášející promítal.

Aplikaci, která nahrává video a zároveň v reálném čase z počítače "odezírá" prezentaci, vymyslel student ČVUT Vojtěch Ciml. Díky ní uživatel může sledovat záznam, zatímco prezentovaný materiál se mu vedle sám posouvá podle toho, o čem přednášející právě mluví.

Nápad zaujal i za oceánem. V srpnu si Cimla dokonce pozvali na americkou univerzitu ve Stanfordu, aby jim pomohl rozvíjet tuto formu on-line výuky.

Teď už tam program naplno využívají. "Vedle Stanfordu jsme navštívili také Berkeley, Calpoly a další univerzity. Zjistili jsme ale, že suniverzitami je to maraton a bude trvat ještě dlouhé měsíce, než plně adoptují technologie, jako je SlidesLive. Skvělé však je, že jsou tomu otevření a nebojí se experimentovat," řekl Ciml serveru IHNED.cz.

Velký úspěch podle něj program zaznamenal v USA u menších a středních organizací, které jsou schopné rychle se rozhodovat a zároveň nemají velké rozpočty na audiovizuální techniku. "V USA jsme, na rozdíl od Česka, navíc nemuseli vysvětlovat, proč je dobré přednášku nahrávat," tvrdí Ciml.

SLIDESLIVE

O co jde:

Software, který umožňuje snadno zaznamenat přednášku a umístit ji online. Unikátní je především automatická synchronizace.

Jak to funguje:

Na notebooku, ze kterého přednášíte, máte nainstalovaný Cimlův software. Ten si pamatuje všechny slidy, obrázky a další materiály, které promítáte. Po konci přednášky jednoduše vložíte prezentaci i video na web SlidesLive. Při sledování videa se vám poté ve vedlejším okně zároveň automaticky "překlikávají" aktuální slidy.

Tým:

V týmu má Vojtěch Ciml designérku projektu Terezu Horákovou a programátora Vojtěcha Drbohlava.

Kromě univerzit jeho aplikaci využívá i řada astronomických spolků, například v San Francisku, San José či v Los Angeles. "Vážíme si pak především přednášejících z NASA," chlubí se autor nápadu.

Podle Cimla několikaměsíční pobyt v USA splnil účel. Student totiž navázal kontakty s místní vědeckou a odbornou komunitou. Nyní mu do mailu neustále chodí ohlasy a web SlidesLive se stále častěji plní i přednáškami z Ameriky. Co nevidět se proto student se svým týmem plánuje do USA vrátit.

V Česku využívá aplikaci mimo jiné Univerzita Karlova či Cimlova domovská ČVUT.

Spolupráce s americkými vysokými školami je ale podle něj složitější hlavně proto, že přednášející mají daná jasná pravidla, co mohou a co nesmějí zveřejnit on-line.

Aplikace vznikla v roce 2011

Web SlidesLive.com založil Ciml v roce 2011, když mu bylo dvacet let. Nápad dostal, když se po svém snažil připravit na zkoušky.

"Když jsem začal studovat na ČVUT, nahrával jsem si na kameru zajímavé přednášky, abych se k nim mohl vrátit během zkouškového období. Pro velký zájem jsem umístil záznamy na internet. Bohužel slidy byly ve videu naprosto nečitelné, a tak jsem vytvořil webové řešení, které zobrazuje synchronizované video spolu s prezentací," popisuje Ciml.

Student nahrál přednášky ČVUT a dal je na web. Teď dostal nabídku rozvíjet on-line výuku v USA - čtěte ZDE

Ačkoliv nahrávání videí na web je zadarmo, projekt SlidesLive vydělává. Využívají ho i firmy pro soukromé účely. Cimla a jeho tým si navíc mohou objednat také na zajištění záznamu z videokonference.

16. 12. 2013; Prazsky.denik.cz

Podívejte se: Na ČVUT soutěžili studenti společně s roboty z lega

Podívejte se: Na ČVUT soutěžili studenti společně s roboty z lega Finále pátého ročníku ROBOSOUTĚŽE 2013. Autor: DENÍK/Dimír Šťastný dnes 23:06 Praha /FOTOGALERIE/ - Na Elektrotechnické fakultě Českého vysokého učení technického proběhlo finále pátého ročníku ROBOSOUTĚŽE 2013.

16. 12. 2013; Lékařské listy

Český vynález ITAREPS - v zahraničí slaví úspěchy, doma končí

Unikátní telemedicínský projekt ITAREPS (Information Technology Aided Relaps Prevention in Schizophrenia), který slouží k prevencím relapsů u pacientů s psychotickým onemocněním, a dokáže tak pro většinu z nich zajistit efektivní pomoc bez nutnosti dlouhé hospitalizace, pomáhá nyní měnit strukturu psychiatrické péče v Japonsku.

Studie (Effectiveness of Information Technology Aided Relapse Prevention Programme in Schizophrenia excluding the effect of user adherence: A randomized controlled trial), publikovaná tento měsíc v prestižním americkém odborném časopise, probíhala na čtyřech univerzitních pracovištích ve městech Chiba, Shizuoka, Iida a Matsubara. Prokázala, že ITAREPS snížil v Japonsku riziko opětovné hospitalizace u pacientů s psychotickým onemocněním na jednu pětinu. Počet hospitalizačních dnů byl u uživatelů programu zredukován dokonce o 90 %.

Náhrada za nemocnici

ITAREPS je český systém telemedicínského sledování zdravotního stavu u pacientů se schizofrenií a funguje na základě jednoduchého principu - japonští pacienti a jejich rodinní příslušníci posílají na základě výzvy každý týden ze svého mobilu e-mail, který obsahuje odpověď na deset jednoduchých otázek mapujících výskyt časných varovných příznaků nemoci. Vyplnění trvá asi dvě minuty. E-maily putují přes půlku zeměkoule do počítačů českých vědců, kde jsou vyhodnocovány. Přidaná hodnota programu spočívá ve speciálním algoritmu, který výzkumný tým vyvinul ve spolupráci s matematiky z ČVUT. Díky němu dokáže ITAREPS dobře odhalit riziko relapsu a oznámit ho japonským lékařům až dva měsíce před výskytem prvních příznaků nemoci.

Japonští odborníci projevili o český telemedicínský systém zájem poté, co byla ve městě Chiba zrušena nemocnice s velkým psychiatrickým oddělením. "Bylo tak nutné hledat alternativu pro velké množství pacientů, kteří museli být při zhoršení svého stavu hospitalizováni ve100 km vzdálené nemocnici. Před třemi lety byl proto ITAREPS v této oblasti zaveden," vysvětluje jeden z autorů systému, MUDr. Filip Španiel, Ph. D., z Národního ústavu pro duševní zdraví (NUDZ).

MZ ČR projekt zamítlo

Kromě přímého prospěchu pro pacienty, kteří jsou takto chráněni před příznaky nemoci, jsou zde i přínosy ekonomické. ITAREPS přináší úspory a přitom je mimořádně levný: jeho celoroční provoz stojí stejně jako jediný měsíc medikamentózní léčby. Podle odhadů by projekt mohl v ČR při minimálních provozních nákladech uspořit ročně více než 300 milionů korun.

Výkony systému ITAREPS jsou v sazebníku už od roku 2012. V této podobě je ale pojišťovny odmítly nasmlouvat. Na konci roku 2012 tedy proběhlo na MZ ČR dohodovací řízení, jehož výsledkem bylo přijetí nových, modifikovaných kódů. Ty by podle pojišťoven už měly zcela odpovídat jejich systémovým nárokům. Do sazebníku platného na rok 2013 se uvedené výkony nedostaly, ale upravené kódy byly zaneseny do návrhu nové vyhlášky platné od 1. 1. 2014.

Na poslední chvíli však byly zcela nečekaně všechny nově dojednané výkony v rámci dohodovacího řízení provedeného v posledním roce MZ ČR staženy.

16. 12. 2013; Respekt

Pod dozorem komisařů Ferrari

Studenti ČVUT soutěží s vlastními elektrickými formulemi

technologie

Vpolovině příštího roku se v Pekingu pojede historicky první závod světového šampionátu elektrických formulí. Formule E, jak se soutěž nazývá, má záštitu Světové automobilové federace, předních světových automobilek i dalších globálních firem. Chtěla by přilákat stejný zájem, jakému se těší závody formule 1, a tím mimo jiné usnadnit sériově vyráběným elektrickým autům cestu na silnice.

S o něco menší pozorností se přitom už pět let jezdí jiná celosvětová soutěž: závody elektrických formulí vyrobených studenty. Je to zajímavý podnik, kde se posluchači univerzit musí obejít bez pomoci svých pedagogů (tu zakazují pravidla), a přitom jejich práci hodnotí konstruktéři předních světových firem. Nejde totiž o žádné dětské hračky. Elektrické formule ze studentských dílen, mimořádně lehké a výkonné, akcelerují z nuly na stovku pod čtyři vteřiny a musí projít náročnými technickými zkouškami. Vypravit se za jejich konstruktéry lze i v Praze.

Třetina odpadne

V prostorné hale na Fakultě elektrotechnické (FEL) ČVUT to vypadá trochu jako u Tonyho Starka, vynálezce z komiksové série Iron Man. Všude se povaluje materiál, soustruhy, frézy a uprostřed toho všeho stojí dvě barevné formule, které se loni poprvé účastnily závodů v Maďarsku a Itálii.

Prostorná hala je dílnou a zároveň kanceláří studentského týmu. První generace jeho auta vypadá pořád ještě trochu amatérsky, je vidět, že šlo o první pokus. Přesto týmu přinesla řadu úspěchů. "Celkově jsme s ní v závodech skončili v žebříčku na 11. místě ze 67 týmů," říká František Pech, šéf týmu, který na FEL už několik let staví elektrické formule pro mezinárodní závody Formule Student.

Historie závodů studentských formulí sahá až na konec sedmdesátých let minulého století. Tehdy šlo pochopitelně o stroje se spalovacím motorem. Ty soutěží dodnes, celá akce se však rozrostla do globálních rozměrů a přibyl i elektrický pohon. V některých závodech dokonce jezdí elektrické a spalovací formule společně. Podle Františka Pecha ale není dobré obě kategorie kombinovat - a kupodivu ne proto, že by elektrické vozy svým benzinovým protějškům nestačily. Právě naopak: v dynamických disciplínách, kde záleží třeba na akceleraci, má elektřina navrch.

Všechny týmy, které se účastní soutěže, musí každý rok na svém voze provést velkou konstrukční změnu, a tak není divu, že druhá generace formule studentů FEL je o poznání vyspělejší. Jde o větší, silnější a celkově robustnější vůz, který váží jen pětinu toho co Škoda Fabia, přitom má ale srovnatelný výkon. Na odstrojené kostře je vidět ovládací elektronika - auto je prošpikované dráty. To je ostatně také důvod, proč mají soutěžní pravidla závodů studentských elektrických formulí 160 stránek, o 40 více než u běžné formule se spalovacím motorem. U běžných závodních aut totiž není elektroinstalace tak složitá a netečou v ní tak vysoké proudy jako u formule elektrické. "Bezpečnost je tu na prvním místě," vysvětluje Pech.

Bezpečnost a technické provedení vozu se ostatně při závodech posuzuje dřív, než auto vůbec vyjede na okruh. Celá soutěž je hlavně inženýrská. "Komisaři, kteří pracují ve formuli 1 nebo firmách jako Maserati a Ferrari, hodnotí konstrukční návrh formule. Ptají se nás, proč jsme zvolili právě takové řešení, čím to máme podložené, zda k tomu máme nějaká měření, nebo jsme si to vycucali z prstu," vypráví František Pech.

Právě v této kategorii mívají studenti z FEL výborné výsledky. Snaží se totiž sestrojit co nejvíc konstrukčních prvků samostatně, místo aby si kupovali už hotová řešení dílčích systémů automobilu. Díky tomu byli třeba loni v Itálii velmi dobře hodnoceni - ze 150 maximálních bodů získali 132. "To už se rovná světovým univerzitám," chlubí se Pech. Špičkami jsou například slavná švýcarská technika ETH Curych, nizozemská TU Delft nebo Západosaská vysoká škola Cvikov v Německu.

Letos se týmu tak dobře nevedlo. Mezi první a druhou generací formule byl velký technologický skok a studenti vůz nestihli dokonale doladit. Na závodech v ČR proto neprošli rain-testem, během něhož se auto dvě minuty kropí vodou a elektronika nesmí ohlásit jakoukoli chybu. To se nepodařilo, a tak tým neodstartoval. Pravidla jsou neoblomná - pokud závodní stroj neprojde technickou kontrolou, prostě na trať nesmí.

Kromě rain-testu se auto také naklápí až pod úhlem 60 stupňů, aniž by se převrátilo či z něj něco vyteklo. Pokud se něco utrhne přímo na trati, musí formule do depa, i když zůstává provozuschopná. "Závod dojedou jen nejlepší auta, třetina často odpadne pro technické problémy." Své dělají též klimatické podmínky, například loni v Maďarsku bylo extrémní vedro. Nedokončila polovina aut, protože se přehřívala.

Závody obvykle trvají celý víkend. V pátek se odbudou technické disciplíny - zmíněné posouzení konstrukčního návrhu nebo hodnocení toho, kolik peněz formule stála a na kolik by vyšlo vyrobit jich tisíc kusů. V sobotu už do vozů nasedají piloti (pražský tým je vybírá mezi jezdci motokár) a soutěží v akceleraci nebo slalomu. Účastní se také časovky - kvalifikace pro hlavní závod. Ten přijde na řadu v neděli. Jezdí se okruhy na závodní dráze, celkem musí auta ujet 22 km. Formule se během závodů málokdy pohybují rychleji než 100 km/h, jde přece jen o studentskou soutěž a nikdo nechce vážné havárie. Vítězem se pak stane ten, kdo získá nejvíce bodů ze všech disciplín.

S desetinou peněz

Studenti z FEL, kteří po Vánocích začnou pracovat už na třetí generaci své formule, musí každý vůz postavit zhruba za milion korun. Účast na závodech je vyjde přibližně na 100 tisíc. V porovnání se svými konkurenty mají zhruba desetkrát nižší rozpočet. Něco jim přispěje jejich alma mater, většinu prostředků však shánějí od sponzorů. "Třeba ve Finsku to celé platí škola, ale u nás to tak není," vysvětluje Petr Sucháček, šéfkonstruktér týmu elektrických formulí.

S tím souvisí i rozdělení pražského týmu do několika skupin: zatímco jedna se stará o elektrické systémy vozu a druhá o systémy mechanické, třetí zajišťuje hlavně finance a propagaci. Jinak převážně mužskému kolektivu v ní pomáhají studentky z Vysoké školyekonomické.

Konstruktéry studentských formulí najdeme také na VUT Brno, České zemědělské univerzitě v Praze, Západočeské univerzitě v Plzni a Technické univerzitě Ostrava. Elektrické formule se ale stavějí jen v Praze (kromě toho tu působí i druhý studentský tým s delší historií, který konstruuje klasické spalovací formule).

Představa, že na pražské technice vyrůstá nová generace konstruktérů elektrických aut, je přesto oprávněná jen částečně. Studentům jde hlavně o to, aby se na samostatném projektu něco naučili. "Nebránil bych se tomu pracovat v oblasti elektromobilů, ale není to priorita. Naučili jsme se, že elektrický pohon může být velice zábavný a dynamický, ale najdou se mezi námi takoví, kteří nedají na spalovací motor dopustit," říká Petr Sucháček. Dodává však, že většina automobilek už na trhu nabízí i elektromobil nebo hybridní vůz. Příležitost ke kariéře tedy v novém oboru existuje.

Elektrické formule obvykle soutěží zvlášť, v něčem totiž předčí ty obyčejné.

15. 12. 2013; 5plus2.cz

Na Karláku budou zápasit roboti. Z lega

Katedra elektrotechniky ČVUT na Karlově náměstí zažije v pondělí 16. prosince od 15 hodin neobvyklé klání: soutěž robotů, které z lega sestavili a naprogramovali studenti, účastnící se již pátého ročníku Robosoutěže. Úkolem robotů bude nasbírat co nejvíc míčků své barvy a donést je do svého hnízda; mohou škodit i soupeřům tím, že do jejich hnízd budou pašovat jiné míčky.

13. 12. 2013; lupa.cz

Vítězové eClubu: Diplomky nikoli jen do šuplíku a konverzující robot

Porota eClubu vybrala tři nejlepší projekty ve dvou kategoriích: "startup" a "technologický transfer". Na další rozvoj jim přispěla stipendii v celkové výši 120 000 korun.

V pražském prostoru Era svět se v úterý 10. prosince opět konaly prezentace studentských projektů, jejichž autoři se v rámci soutěže eClubu ČVUT ucházeli o stipendium na jejich rozvoj.

Již tradičně zahájil poslední seanci eClubu Honza Šedivý, který jej zhodnotil a dodal odvahu prezentujícím. Také představil dvě novinky: jednak rozšíření možnosti získat stipendium . nově totiž porota odměňuje i nadějné technologické transfery . a dále to, že vítězové budou vyhlášeni ihned po skončení prezentací (oproti předchozím ročníkům, kdy měla porota týden na rozmyšlenou).

Kdo nejvíce zaujal porotu ve složení Petr Ocásek (StartupYard), Jaroslav Souček (Seznam.cz), Miloš Endrle (Geewa), Jaroslav Zelený (ICT Unie), Jan Louda (IBM) a Petr Jaroš (ČSOB)?

V kategorii "startup" získal první cenu Diplomkomat, jehož autory jsou Jan Vesecký, Petr Synek, Libor Marek, Erika Kováčová, Daska Gergelyová, Richard Lukáš, Monika Sedláčková, Jakub Ladra a Monika Holoubková. Diplomkomat chce studentům zprostředkovávat praktická témata pro závěrečné práce.

V soutěžní kategorii "technologický transfer" se na vítězné příčce umístil projekt "SPLASH chatbot" Jakuba Stejskala. Projekt si klade za cíl vytvořit chatbota, tedy program simulující inteligentní konverzaci v přirozeném jazyce.

Oba týmy získaly stipendium ve výši 30 000 Kč.

Jako druhý byl v kategorii "startup" oceněn projekt Easy Phone Launcher . prostředí pro dotykové telefony, optimalizované pro lidi s vadami zraku a s poruchou jemné motoriky. Jeho autor Tomáš Slavíček obdrží stipendium 20 000 Kč, stejně jako autor projektu "Learning to Rank" Marek Modrý, jehož projekt byl oceněn na druhém místě v kategorii "technologický transfer".

Projekt "Learning to Rank" se zabývá metodami strojového učení využívajícími data o objektech (dokumentech, webových stránkách, osobách), které lze seřadit podle jejich kvality, k tomu, abychom dokázali seřadit i takové objekty, kterých kvalita známa není.

Společný snímek oceněných

Třetí v kategorii "startup" skončil Michal Majer projektem Opinion Fight, který na základě hlasování srovnává dva libovolné produkty. Michal získal stipendium ve výši 10 000 Kč.

Třetím oceněným v kategorii "technologický transfer" je projekt "Automatic synonym creation" Tomáše Veselého; cílem projektu je vygenerovat seznam synonym z velkého množství textu.

eClub probíhá dvakrát ročně, souběžně se školními semestry. Všechny přednášky budou opět streamovány, i ukládány na YouTube.

Další informace o soutěžních týmech a videozáznamy závěrečných prezentací budou brzy doplněny na web eClubu.

13. 12. 2013; Slasti.cz

Lego Mindstorms: Jak si postavit robota

Dalo by se s trochou nadsázky říci, že na konci letošního listopadu Prahu obsadili roboti. Město, kde vzniklo slovo robot, totiž hostilo festival věnovaný robotice s názvem Cafe Neu Romance. Třídenní festival vzdal hold Karlu Čapkovi a jeho R.U.R., i úplným novinkám ze světa robotů. Významnou roli tu hrálo i robotické Lego Mindstorms, které správě laví 15 let své existence. To umožňuje snadno si sestavit plně programovatelného robota přesně podle vašich potřeb a fantazie.

Festival Cafe Neu Romance rozhodně zaujal malé i velké. V rámci dne s Lego Mindstorms, který festival v sobotu zavíral, se mohli návštěvníci seznámit s historií stavebnice prostřednictvím ojedinělé výstavy všech doposud vydaných řad. Prohlédnout si mohli roboty i naživo a ti nejodvážnější si vyzkoušeli roboty také ovládat.

Pro všechny zájemce byl v průběhu dne k dispozici největší český fanoušek této stavebnice Sebastian Ečer, který jim ochotně vysvětloval principy práce s Lego Mindstorms. Vybraní studenti vysokých škol se zúčastnili také workshopu a semináře zaměřeného na odborné využití stavebnice, především pro vysokoškolský výzkum a vývoj.

Lego Mindstorms - stavebnice stvořená pro roboty

Lego Mindstorms je řada programovatelných robotických stavebnic, kterou společnost LEGO začala vyrábět v roce 1998. Lze z ní sestavit model vestavěného systému s počítačem kontrolovanými elektromechanickými částmi. Nejnovější verze stavebnice se, mimochodem, jmenuje Ev3 a byla představena v letošním roce.

Stavebnice se používá také jako vzdělávací nástroj. Vzdělávací verze produktů se jmenuje Lego Mindstorms pro školy a je nabízena s takzvaným Robolab GUI, programovacím softwarem.

K programování lze ale využít i jiný software či programovací jazyk (např. i Java nebo C). Po celém světě tak existuje mnoho fanoušků a nadšenců, kteří si pomocí Lego Mindstorms vytvářejí vlastní roboty na ovládání.

Stavebnice této řady se, mimochodem, používají pro výuku dětí základních škol i na technických oborech vysokých škol. Zábavnou a kreativní cestou se učí programovat i pracovat se strojem samotným. V ČR se tak můžeme setkat s několika robotickými soutěžemi, jako například First Lego League nebo Robosoutěž pořádaná FEL ČVUT v Praze.

13. 12. 2013; hw.cz

Barvy a míčky. Pátý ročník robotí soutěže se blíží do finále

Oblíbená studentská Robosoutěž letos oslaví pátý rok svého trvání. Finálový zápas robotů, které studenti postavili ze stavebnice Lego Mindstorms, se uskuteční již toto pondělí 16. prosince od 15 hodin v budově Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze na Karlově náměstí.

Jedná se o finálovou soutěž robotů Lego Mindstorms v rámci předmětu Roboti bakalářského programu Kybernetika a robotika, kterou pořádají katedra řídicí techniky, katedra kybernetiky a katedra měření.

V letošním roce studenti řeší úlohu "Sbírání míčků". Úkolem je sestavit a naprogramovat robota tak, aby v časovém limitu samostatně bez jakékoliv další pomoci (ovládání robota pomocí hlasu, Bluetooth či jiných komunikačních kanálů) přesunul do vyznačeného "skladu" co nejvíce barevných míčků předem určené barvy, které jsou volně rozmístěny na soutěžní ploše. Soutěž bude organizována jako vzájemný zápas dvou robotů na symetricky rozděleném hracím plánu. O vítězství rozhoduje počet získaných bodů, přičemž soutěžící mohou mimo jiné získat body i za to, že dopraví nesprávně barevný míček do soupeřova skladu.

"Naším cílem bylo vymyslet pro studenty takovou úlohu, která by je nejen bavila, ale byla též edukativní a divácky atraktivní. Z tohoto důvodu jsme zvolili sbírání a barevné rozlišování míčků jednotlivých soutěžních družstev. Samotná technická realizace a herní strategie je pak plně v režii studentů," vysvětluje organizátor soutěže, Ing. Martin Hlinovský z katedry řídicí techniky, kterého mile překvapilo, kolik zajímavých přístupů k řešení studenti vymysleli.

Soutěž je veřejná a jsou tak na ni zváni všichni zájemci o mobilní roboty a studentské soutěže vůbec. Více nawww.robosoutez.cz.

12. 12. 2013; Hospodářské noviny

Studenti uspěli s projektem, který má zabránit psaní diplomek "do šuplíku"

Napsat diplomovou práci jen proto, aby ji student obhájil a založil do šuplíku, je k ničemu, řekla si skupina mladých studentů. Bylo by lepší, kdyby existovalo místo, kam by firmy hlásily, jaká témata by pro ně studenti mohli v rámci závěrečné práce sepsat. A studenti by si v takovém virtuálním prostoru vybírali jako v e-shopu.

A právě taková setkávání vysokoškoláků a budoucích zaměstnavatelů umožní rozjíždějící se webová aplikace Diplomkomat - projekt týmu, který vyhrál soutěž eClubu pražské ČVUT. Ta oceňuje nadějné začínající firmy, které pracují s inovacemi.

"Motivace psát diplomku, která se využije v praxi, je pro studenta obrovská," říká osmadvacetiletý Petr Synek, který s myšlenkou přišel. Aplikaci chce se svým týmem rozjet v příštím semestru. "Pracuji i v transferu technologií a vidím, že při spolupráci si vědecké týmy a komerční sféra hodně těžko rozumí. Napadlo mě, že takové problémy existují už na úrovni studentů a firem. Proto jsme přišli s aplikací, kam mohou zadání diplomek nahrávat nejen firmy, ale i neziskové organizace nebo veřejná správa," vysvětluje doktorand Přírodovědeckéfakulty Univerzity Karlovy.

Dal dohromady tým šesti mladých lidí z různých oborů - techniky, absolventy pracující v komerční sféře i nadšence do marketingu. Společně pak přesvědčili porotu eClubu o profesionálním přístupu a potenciálu projektu.

Porotci, mezi nimiž zasedli například lidé z IBM nebo Seznam.cz, hodnotili grafické zpracování, přehled o cílové skupině i byznysplán. "Samotný nápad tvoří jen pět procent hodnocení," doplňuje jeden z porotců Petr Ocásek z inkubátoru Node5.

Výherci chtějí projekt rozjet za pomoci grantů a finančních odměn ze soutěží - například prvenství v eClubu jim vyneslo třicet tisíc korun. Později si u nich firmy mohou připlatit za to, aby jejich témata byla stále v první desítce nabízených témat.

Cílovou skupinou Diplomkomatu jsou špičkoví studenti. "Práce pro někoho z venku, kdo po vás chce skutečný výsledek, je mnohem těžší. Na ty, kteří napíšou práce od boku a jdou přitom cestou nejmenšího odporu, cílit nechceme," říká Synek. A právě jako předvýběr ambiciózních a talentovaných studentů by Diplomkomat mohl firmám výborně posloužit. "Zvažujeme model, kdy by nám firmy nahrály určitý kredit, a pokud by se jim student osvědčil, strhli bychom si z toho určitou částku," zvažuje Jan Vesecký, další člen týmu, který studuje na Elektrotechnické fakultě ČVUT.

V lednu odstartují začínající podnikatelé vyjednávání s firmami, které by o zapojení do projektu mohly mít zájem. V únoru už chtějí spustit první verzi aplikace a během letního semestru ji dopracovat. "Začneme oslovovat firmy, které mají už dnes nabídky témat na zpracování na svých webech," říká Vesecký.

11. 12. 2013; Lidové noviny

Roboti se utkají ve sběru míčků

Již 5. ročník úspěšné Robosoutěže pořádá Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze. Jedná se o klání studentů kybernetiky a robotiky, v němž soutěží roboti sestavení ze stavebnice Lego Mindstorms.

V letošním roce mají studenti za úkol sestavit a naprogramovat robota tak, aby v časovém limitu samostatně bez jakékoliv další pomoci přesunul do vyznačeného "skladu" co nejvíce barevných míčků předem určené barvy, které jsou volně rozmístěny na soutěžní ploše. O vítězství rozhoduje počet získaných bodů, přičemž soutěžící mohou mimo jiné získat body i za to, že dopraví nesprávně barevný míček do soupeřova skladu. Finále, které je přístupné veřejnosti, se uskuteční v pondělí 16. prosince od 15 hodin v Zengerově posluchárně FELČVUT na Karlově náměstí v Praze.

11. 12. 2013; 100+1 zahraniční zajímavost

Kyborgové mezi námi

Blíží se doba, kdy se budeme běžně potkávat s kyborgy - lidmi a současně stroji. Pominemeli nemocné, pro něž představují například kardiostimulátory životní nutnost, první kyborg dobrovolník vybavený voperovaným čipem se jmenuje Kevin Warwick Robotické ruce dnes operují mozkové nádory, na dálku odpalují výbušniny a řídí letadla i vlaky. Lidé zkrátka do strojů "vkládají" stále vyšší a vyšší inteligenci. Podle Kevina Warwicka, profesora kybernetiky na univerzitě v Readingu přednášejícího i na ČVUT, se ovšem skoro polovina z nás dožije roku 2050, kdy vezmou stroje "rozum do hrsti" a lidskou inteligenci zkrátka předčí. "Jako lidé jsme velmi limitováni. Musíme se tedy,upgradovat., propojit s počítačem. Nechci být součástí lidského živočišného poddruhu. Chci se stát kyborgem, který bude aktivně řídit svět," říká Warwick.

Implantátem k uzdravení

Že to vědec se svým přáním myslí skutečně vážně, dokazuje i fakt, že se jako vůbec první v historii stal dobrovolně kyborgem. "Nedobrovolní" kyborgové totiž v určitém slova smyslu existují už dnes: jde o všechny pacienty s kardiostimulátory nebo s umělými klouby, a dokonce s mozkovými implantáty v případě nemocných trpících Parkinsonovou chorobou. Neurolog Robert Jech z neurologické kliniky pražské Všeobecné fakultní nemocnice k tomu uvádí: "Umíme vložit elektrody do určitých specifi ckých míst v mozku a poté je připojit kabelem k neurostimulátoru, který vnutí mozku svůj vlastní program, a tak ho vlastně přeprogramuje."

Kyborgem za tři hodiny

Profesor Warwick ale otevřel novou, převratnou kapitolu - stal se prvním kyborgem na světě nikoliv ze zdravotních důvodů, ale prostě proto, že chtěl získat nové schopnosti. "V levé ruce jsem měl do nervů zavedeno sto elektrod, které můj nervový systém připojily k počítači. Mohl jsem posílat signály do počítače, ale signály mohly jít i zpátky, do mého nervového systému," popisuje Warwick fungování systému.

Neurochirurgická operace, první svého druhu na světě, trvala necelé tři hodiny a lékaři při ní připojovali k nervům sto miniaturních silikonových vláken. Hrozila přitom i značná rizika - kromě infekce také trvalé poškození mozku nebo ztráta hybnosti končetiny. Nicméně - nestalo se. S voperovaným čipem začaly profesora Warwicka nejprve "poznávat" dveře jeho laboratoře, automaticky se rozsvěcovala světla a na slovo ho poslouchala i jeho robotická ruka připojená k počítači.

Manželství až na nervovou dřeň

Naprostou senzaci však přineslo čipové propojení Warwicka s jeho ženou Irenou, pocházející z České republiky.

Původně měli mít oba manželé implantát na tři měsíce, nakonec však značné bolesti na straně partnerky vedly k ukončení experimentu po pouhém dni. I ten však stačil, aby se pár jako první na světě navzájem cítil až do nitra svých neurovláken: pokaždé, když manželka pohnula rukou, zaznamenal to Warwick v mozku jako zvláštní signál. Až si za tři roky nechá profesor implantovat čip do mozku a nějaký dobrovolník (manželka další pokus odmítla) půjde do projektu s ním, zvládnou si podle všeho na dálku předávat i myšlenky. Jen tak - beze slov.

10. 12. 2013; Tech magazín

Češi se budou podílet na vývoji evropského UAV a amerického suborbitálního stroje

Na pravidelném zasedání Rady pro zahraniční věci EU, kterého se účastnili ministři zahraničí a obrany členských zemí Unie, byl v listopadu mj. podepsán dokument o přistoupení ČR k programu Evropské obranné agentury (EDA) zaměřenému na vývoj evropského bezpilotního letounu, který je v EU pokládán za strategický projekt.

"Cílem programu je, aby Evropa byla schopná v letech 2020 až 2025 vyrábět bezpilotní prostředky druhé generace a nemusela je nakupovat odjinud," uvedl první náměstek ministra obrany Daniel Koštoval, který v Bruselu podepsal za českou stranu zmíněný dokument. Z pohledu ČR je podle něj cílem, aby už příští rok v rámci projektu český průmysl investoval okolo 200 000 eur, v roce 2015 pak bude moci program podpořit částkou 50 000 eur ze svého rozpočtu také ministerstvo obrany. S vývojem bezpilotních strojů mají české firmy již dlouholeté zkušenosti. Z prostředků ministerstva obrany byly už vyvinuty celkem čtyři typy těchto strojů. Pracuje na nich např. Vojenský technický ústav Praha, který patří pod společnost LOM Praha. VUT v Brně vyvinulo bezpilotní letoun Marabu. České softwarové firmy již také uspěly v zahraničí se svými programy na řízení těchto strojů, na katedře kybernetiky ČVUT vyvíjejí bezpilotní letoun s umělou inteligencí, specialisté z ČVUT spolupracují v této oblasti už řadu let s Pentagonem. Dalším zajímavým projektem, na němž budou spolupracovat Češi, je plán suborbitálního kosmického letu. Česká kosmická kancelář (ČKK) navázala spolupráci s americkou firmou XCOR, která vyvíjí raketový letoun, jenž by měl startovat jako běžné letadlo a po zhruba tříminutovém výstupu překonat hranici atmosféry. Češi budou projektu poskytovat technickou i administrativní podporu. Projekt raketového letounu je podle ředitele ČKK Jana Koláře součástí tzv. nové kosmonautiky, bez vazby na vládní programy. "Lynx je nejskromnější a proto nejrealističtější," uvedl na tiskové konferenci ČKK, která byla zároveň oslavou 10 let od jejího založení.

9. 12. 2013; Náchodský deník

Míčky nejlépe sbírá robot "škorpion" z Náchoda

Náchod, Praha V pátek 29. listopadu pořádalo pražské ČVUT již pátý ročník Robosoutěže. Jedná se o soutěž robotů sestavených ze stavebnice Lego Mindstorms NXT, každý rok je zadání soutěžní úlohy jiné. Letos bylo úkolem robotů posbírat míčky dané barvy a odvézt je do svého skladu, míčky špatné barvy bylo nejlepší dopravit na území protivníka, který tak získal trestné body.

V pátek ráno vyrazilo do Prahy šest studentů Jiráskova gymnázia pod vedením RNDr. Jana Preclíka, se spoustou krabic obsahujících sestavené roboty a díly pro jejich konstrukci. Do soutěže se přihlásily dva gymnaziální týmy, OutOfBricks (ve složení Martin Němec, Jan Jirman a Jan Polák) a StormX (Barbora Valtarová, Petr Šmejkal a Petr Suchánek), aby poměřily síly svých robotů s konkurencí. Soutěže se zúčastnilo 64 týmů z různých škol z celé republiky. Základní skupiny oba naše týmy s přehledem vyhrály, tým StormX se ziskem 20 bodů (druhý tým v jejich skupině měl pouze 10 bodů), tým OutOfBricks se 62 body měl obrovský náskok před dalším týmemse 32 body.

Postupující ze základních skupin dále hráli vyřazovacím systémem (pavouk), zde týmu StormX přestalo přát štěstí a dvakrát po sobě se mu míček zasekl tak nešťastně, že jejich robot nebyl schopen zápas dokončit. Bylo znát, že týmu chyběl ještě alespoň jeden den na přípravu, aby vychytal takovéto drobnosti.

Robot (svým vzhledem připomínajícím škorpiona) týmu OutOfBricks v pavouku bez problémů porážel jednoho soupeře za druhým a na rovnocenného soupeře narazil až ve finále, šlo o tým z Gymnázia Jana Keplera v Praze. Po dvou zápasech bylo skóre vyrovnané, následoval infarktový rozhodující zápas třetí, který náš tým (s trochou štěstí) vyhrál, a kluci se tak mohli těšit ze zaslouženého vítězství, mobilních telefonů i jiných dárků.

ČVUT pro studenty připravilo také zajímavou exkurzi po svých laboratořích, kde se mohli například dozvědět, jak funguje vozítko segway, vidět různé typy robotů (používaných třeba americkou armádou) a mnoho dalšího. Bylo to pro ně určitě zajímavé a může je to nasměrovat i při jejich rozhodování, kam dál po gymnáziu.

Robotika je pro studenty velice zajímavý obor, i pouhým "hraním si" se stavebnicí Lego se naučí spoustu věcí o konstrukci robotů, rozvíjejí svoji šikovnost a motorické schopnosti a seznámí se s různými způsoby jak roboty něco naučit - jak je programovat. I proto Jiráskovo gymnázium nabízí svým studentům volitelné semináře zaměřené na robotiku.

Tým OutOfBricks v pondělí 16. prosince poměří své síly s vysokoškolskými studenty, kdy proběhne vysokoškolské kolo Robosoutěže. V zápasech, které ho čekají, mu přejeme hodně štěstí.

6. 12. 2013; . lupa.cz

V úterý 10. prosince budou o peněžní podporu soutěžit studentské projekty

Ve finále letošního podzimního eClubu se bude soutěžit ve dvou kategoriích . "startup" a "technologický transfer". eClub má přitom pro vítěze připraveno celkem 120 000 Kč.

V úterý 10. prosince od 17.00 hodin budou v prostoru Era Svět v Praze představovat své nápady studenti plánující založení firmy nebo pracující na projektu s možným dopadem na průmysl. Tentokrát se totiž soutěží ve dvou kategoriích: "startup" a "technologický transfer".

eClub podpoří projekty stipendii v celkové výši 120 000 Kč. V každé kategorii bude vítězný nápad odměněn stipendiem 30 000 Kč, druhý oceněný tým získá 20 000 Kč a třetí nejlepší se může těšit na podporu ve výši 10 000 Kč. Vítězové budou tentokrát vyhlášeni po poradě poroty ještě téhož večera.

Akce je otevřena všem zájemcům o studentské startupy. Soutěžně prezentovat může kterýkoli tým, jehož součástí jsou studenti české vysoké školy, jen se musí předemregistrovat. Pravidla vyžadují prezentaci v angličtině.

eClubem dříve prošli například VOJTA CIML, zakladatel SlidesLive, nebo TOMÁŠ GOGÁR,podpořen stipendiem byl například projekt Mixturam.

2. 12. 2013; ČRO Radiožurnál

Amazon chce využít pro doručování zásilek bezpilotní letouny

Vladimír KROC, moderátor:

Internetový obchodní dům Amazon testuje doručování zásilek pomocí bezpilotních letounů. Šéf společnosti to oznámil televizi CBS. Drony mají doručovat balíky lehčí dva a půl kilogramu. Ty tvoří většinu zásilek, které společnost odbavuje. Po telefonu vítám ve vysílání odborník na bezpilotní letouny z Fakulty elektrotechniky ČVUT Michala Pěchoučka. Dobrý den.