28. 5. 2014; Lidové noviny

Náušnice pohlídá činnost srdce

Jsou pacienti, kteří potřebují být pod stálou kontrolou přístrojů. To jim omezuje volný pohyb a znepříjemňuje život. Technika by jim však mohla hodně pomoci v tom, aby požadované omezení mohlo být co nejsnesitelnější.

Katedra kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze je dlouhodobě známá jako generátor výborných technických nápadů. A zdejší učitelé i studenti se pouštějí také do medicínských aplikací.

"Když se studenty vymýšlíme technické aparatury právě pro medicínu, hodně se na tom naučí, a ještě mohou být prospěšní pro jiné," říká profesorka Olga Štěpánková z katedry kybernetiky. Jedním z projektů, který teď dotahují do finále, je sledování činnosti srdce prostřednictvím průtoku krve.

Bez škrticí manžety Srdeční činnost se odráží v krevním tlaku, takže jeho pravidelné měření naznačuje, jestli je srdce v pořádku. Nicméně takové měření obvykle vyžaduje škrticí manžetu. Profesorka Štěpánková se svými kolegy zkouší jiný postup, který současně přináší informace o okysličení krve.

Pacient má na povrchu těla upevněný senzor, který do kůže vysílá infračervené světlo a přijímá jeho odrazy. Nejlepšími místy je ucho nebo prst na ruce, tedy nepříliš silné vrstvy tkání. Senzor má podobu náušnice nebo silnějšího prstenu. Tkáněmi protéká krev v žilkách, jejichž objem se mění podle toho, kolik krve v nich právě je.

Infračervené záření ze senzoru proniká asi půl centimetru pod povrch. Odráží se od tkání zpět, ale při tom je pohlcuje krevní barvivo hemoglobin. Z odrazu tedy senzor dokáže určit, kolik krve právě žilkami protéká i jak je právě okysličená. Z toho se dá pohotově vyhodnotit aktuální práce srdečního svalu, zjistit tep i odhadnout krevní tlak. Dýchá pacient správně?

Tentýž postup lze použít i pro sledování kvality dýchání nebo zjištění zástavy dýchání. Ta nastává například při chorobě zvané spánková apnoe. Při ní člověk v průběhu spánku přestává na chvíli dýchat, nadechne se až "na poslední chvíli", ale ráno o tom neví. Jeho spánek je však kvůli tomu rozkouskovaný a nedostatečný.

Dýchání se dnes obvykle sleduje prostřednictvím měření objemu hrudního koše, které vyžaduje, aby pacient měl kolem hrudníku pevný pás - což ho poněkud omezuje. Nová metoda nabízí jiný přístup.

Senzor na uchu či na prstě přece tím, že přináší data o průtoku krve a jejím okysličení, informuje nejen o práci srdce, ale vlastně i plic. Dá se totiž rozpoznat, zda člověk dýchá pravidelně, zda se nadechuje málo, či zhluboka, jak plní plíce vzduchem.

Jeden senzor by tedy mohl sloužit pro více funkcí. "Metoda je zatím stále ve stadiu pokusů, ale věřím, že až ji definitivně doladíme, dokážeme ji dostat i do praxe," shrnuje Olga Štěpánková.

Měřený pohyb po bytě Na katedře kybernetiky elektrofakulty ČVUT však vyvíjejí i další nové zdravotnické pomůcky, které získávají informace o pacientovi pomocí miniaturních senzorů upevněných na těle. Člověka vůbec nijak neobtěžují a neomezují jeho pohyb. "Pracujeme na čidle vhodném pro lidi, kteří musí rehabilitovat po lékařském zákroku, například po operaci kyčle," popisuje profesorka Štěpánková. "Nemohou třeba vůbec chodit ven a měli by cvičit a pohybovat se v bytě. Mohou získat pocit, že už toho za den nachodili ažaž, ale to vůbec nemusí být pro rehabilitaci dostatečné. Náš senzor to zpozoruje a upozorní je na to."

Doma, pod střechou, nemůže být člověk sledován pomocí družicového navigačního systému GPS, protože jeho signál dovnitř nepronikne. Proto se po bytě rozmístí několik čidel, jež zaznamenávají pohyb senzoru, který má pacient upevněný na těle. Systém tedy přesně určí, kolik už člověk nachodil. Motivuje jej, ale také upomíná, když požadavky rehabilitačního plánu ještě nesplnil.

"Plánujeme i jakousi bezpečnostní pojistku - pokud se člověk dlouho nepohybuje a zůstává na netypickém místě, naše zařízení by mohlo zalarmovat vzdáleného pečovatele, aby se s pacientem spojil a zjistil, jestli se mu něco nestalo, případně mu přivolal lékařskou pomoc. Myslím, že takhle bychom mohli přispět k lepší péči o nemocné nebo starší lidi," uzavírá Olga Štěpánková.

Technika pomáhá žít doma Také na jiných školách, i v zahraničí, přemýšlejí učitelé se svými žáky, jestli by jejich znalosti techniky nemohly dopomoci nemocným či handicapovaným lidem k příjemnějšímu životu.

Například v ústavu lékařské techniky univerzity v anglickém městečku Bath představili ukázkově vybavenou domácnost pro starší lidi trpící demencí, kterou způsobuje například Alzheimerova choroba nebo jež je důsledkem kornatění tepen. Ne vždy je možné, aby o takové lidi na plný úvazek pečoval někdo z rodiny. Oni se však, alespoň v počátečních fázích onemocnění, cítí lépe doma než v pečovatelském ústavu. Proto angličtí výzkumníci zatím cvičebně navrhli vnitřní vybavení domácnosti, které je natolik technicky na výši, aby pacientovi pobyt doma umožnilo. Úměrně snižujícím se cenám elektroniky by se časem mohlo dostat i do vybavení běžných domovů. Jaké vychytávky tedy ukázková domácnost v Bathu přichystala?Pro osoby se stařeckou demencí bývá velmi nebezpečné, že se samy vydávají do ulic a ztratí se tam. Když tedy obyvatel ukázkového domu otevírá vchodové dveře v noci nebo v jinou dobu, která k tomu není určená, vestavěný reproduktor jej nabádá, aby se vrátil zpět a nikam nechodil. Nahrávku může namluvit některý člen pacientovy rodiny.

Když pacient navzdory výzvě odchází z domu, řídicí systém upozorní (třeba automatickým telefonátem nebo textovou zprávou na mobil) osobu, která má za nemocného zodpovědnost.

Jiným nebezpečím může být noční pohyb po bytě. Jestliže tedy nemocný v noci vstane a rozsvítí si, světla se po čase začnou sama ztlumovat, aby pacienta přiměla k návratu do postele. Uživatel si je však může zase rozsvítit, když je potřebuje. V případě, že se pohybuje v noci po tmavém domě, řídicí program naopak rozsvítí světla v jeho okolí, aby do něčeho nenarazil a neublížil si. Současně jej nahraný hlas z reproduktoru vyzývá, aby se vrátil do postele.

Čidla v lůžku poznají, že pacient si už lehl, a řídicí program pozhasíná světla, která zůstala v domě svítit. Bezpečnější kuchyně Obrovským rizikem pro nemocného i pro jeho sousedy může být neopatrné používání kuchyně.

A tak když obyvatel ukázkové domácnosti nechá puštěný vodovodní kohoutek a odejde, voda sama přestane téct. Když po odnesení hrnce nikdo nevypne rozpálenou plotýnku, nahraný hlas připomene, že sporák je nutné vypínat. Když ani na dvě výzvy uživatel bytu nereaguje, sporák se vypne sám.

Pokud čidlo v kuchyni zaregistruje kouř, řídicí program vypne sporák a upozorní například určeného souseda nebo alarmuje hasiče. Autoři ukázkové domácnosti soudí, že takhle by lidé, kteří postupně ztrácejí duševní funkce, mohli zůstat v prostředí, na něž si za léta zvykli, po co nejdelší dobu.

---

Chytrá domácnost, kterou nedávno představili výzkumníci z univerzity v Bathu, umožní pacientům se stařeckou demencí nebo Alzheimerovou chorobou bezpečně žít co nejdéle doma.

*ohlídá, zda člověk neopouští byt uprostřed noci nebo v jinou neobvyklou dobu

*postará se o to, aby do rána nezůstalo rozsvíceno

*ohlídá, aby nezůstala téct voda z kohoutku

*vypne příliš dlouho zapnutý sporák a upozorní sousedy či hasiče na případný kouř

Elektronická zařízení hlídají zdravotní stav pacienta. Odborníci z ČVUT v Praze vyvíjejí přístroje, které to dokážou, aniž by člověka omezovaly v pohybu nebo mu byly nepříjemné. Zajím jsou teprve ve stadiu vývoje: Senzor připomínající náušnici nebo větší prsten měří průtok krve. Z toho vypočítá tep a odhadne krevní tlak. Stejný postup lze využít i ke sledování pravidelného dýchání. Další senzor by mohl v budoucnu kontrolovat, zda lidé po lékařském zákroku dostatečně rehabilitují. Pokud se pacient dlouho nehýbe, systém pošle zprávu vzdálenému pečovateli nebo rovnou přivolá lékařskou pomoc.


22. 5. 2014; Český rozhlas

Rozhovor s Pavlem Proškem

Jan ROSÁK, moderátor:

Hezký den, zdraví vás Jan Rosák. Mám pro vás úžasnou nabídku, pokud zůstanete naladěni na naši rozhlasovou vlnu, tak vás v Tandemu zavedeme do polárních oblastí, kam se kdysi vydávali muži, kteří byli připraveni čelit nepřízni počasí, osudu a dokonce i hladu. Antarktida se od časů objevování a dobývání prakticky nezměnila. Ovšem lidé, ti ano. Jejich vybavení pro terénní práci, podmínky ubytování, stravování. Díky heroismu jsou už minulostí, tedy, pokud si je ovšem někdo nevytváří sám. Uvidíme co nám o tomhle tom všem řekne můj dnešní host, polárník zakladatel první české vědecké stanice na Antarktidě, Mendelovy polární stanice, klimatolog, profesor doktor Pavel Prošek, kandidát věd. Já vás zdravím a vítám. Dobrý den.

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor:

Pane profesore, než do těch polárních krajů dojdeme, tak nám v režii pustí na cestu nějakou, pokud možno hřejivou píseň.

Jan ROSÁK, moderátor:

Profesor Pavel Prošek je dnes hostem Tandemu. Než si začnem povídat o změnách klimatu, co je způsobuje, jak to vidí on sám, tak se ho zeptám, tedy vás se přímo ptám, pane profesore, jak to vypadalo při vašem narození? Kde jste se narodil, jaké bylo vaše okolí, kde jste vyrůstal?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Narodil jsem se ve Zlíně jako jedno z prvních dětí nově otevřené Baťovy nemocnice.

Jan ROSÁK, moderátor:

Úplně jedno z prvních?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Úplně první ne, no ale prostě bylo to na začátku, kdy byla ještě teplá ta stavba. Nicméně ve Zlíně jsem nikdy nebydlel, bydlel jsem s rodiči, vlastně celé dětství jsem prožil v takovém malém městečku, které se jmenuje Bystřice pod Hostýnem a tam jsme se vlastně octli proto, že maminka odsud pocházela a tatínek, který byl Pražák, poněvadž byl začátek války, tak se skryl, v dnešní terminologii bych řekl zašil se před potenciálním nepřítelem do okrajové části protektorátu, schoval se tam.

Jan ROSÁK, moderátor:

No, tak to měl štěstí, že ho nevyhmátli, protože oni si jinak dáli s tím vždycky práci. Co dělal tatínek, jaké byl profese?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

On fungoval tam jako úředník jedné dřevařské firmy, potom sice záhy zemřel, ale prostě ten light motiv, proč tam šli, ten jsem musel zmínit, poněvadž ten byl neodvislý od toho, co potom následovalo.

Jan ROSÁK, moderátor:

No, řekněte mi, jaké to bylo to vaše dětství? To už je Haná, viďte, Bystřice pod Hostýnem?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

No, to je řekl bych hranice Haná, Hostýnské vrchy ...

Jan ROSÁK, moderátor:

Hm, hm, hm.

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

... takže říká se, že dolní konec mluví hanácky, obce a horní konec mluví valašsky ...

Jan ROSÁK, moderátor:

Jak vy jste mluvil?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

... já jsem mluvil valašsky a navíc se to v mém dětství taky promítalo do toho, že ne snad díky tomu nářečí, ale tý geografii se uskutečňovaly urputné boje mezi klukama, kteří bydleli na dolním a kteří bydleli na horním konci. Tam se absolvovali regulérní války, který se zúčastnily celé třídy a šlo to přes praky a podobně a pedagogové s náma asi měli určitý problém, ale oni to tenkrát řešili naprosto jednoduše, naprosto pragmaticky, prostě každej dostal rákoskou na zadek a bylo takříkajíc po ptákách.

Jan ROSÁK, moderátor:

Ono něco na té rákosce tedy bylo, co si budem povídat.

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Určitě, určitě, my jsme měli v každém případě aspoň na dva měsíce pokoj.

Jan ROSÁK, moderátor:

Tak to byly regulérní národnostní souboje tedy? Valaši - Hanáci.

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

No, národnostní? Etnické řekl bych.

Jan ROSÁK, moderátor:

Etnické, tak, ano, ano, ano, přímo bych řekl. No a co vaše spády? Tím mám na mysli jaksi, co vás bavilo v dětství, čím jste chtěl být?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

No, podívejte, já jsem měl blízko do lesa a ten les přitahoval, protože tam bylo mnoho co poznávat, i když my jsme si to jako kluci neuvědomili, my jsme chodili prostě do lesa, ale ten les se v nás nějakým způsobem, příroda se v nás nějakým způsobem ukládala a pravděpodobně to bylo jakýmsi impulsem pro mé pozdější studium na přírodovědecké fakultě, i když jsem nebyl nějak vysloveně řekl bych, nebyl jsem specializované dítě. Mě bavila příroda a tu nabídku, tu šanci studovat v Brně na přírodovědě jsem prostě využil.

Jan ROSÁK, moderátor:

Tak ta specializace nastala až později. O tom si samozřejmě dneska v Tandemu s profesorem Proškem budeme povídat.

Jan ROSÁK, moderátor:

Profesor doktor Pavel Prošek, kandidát věd je mým dnešním hostem. Je klimatologem. Klimatolog, to je ten člověk, pro vás, kteří byste náhodou nevěděli, což, o čemž silně pochybuji, je ten, kdo se zajímá o to, proč je takové počasí, jaké je, jaké jsou ty prapříčiny a také třeba možná i důsledky. Vy jste kvůli tomu, nebo díky tomu, nebo možná proto, abyste to všechno zjistil, zcestoval už pomalu celý svět. Řekněte mi, je pořád ještě něco, nějaké tajemství, které byste mohl jaksi v klimatu objevit?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Bezesporu, protože klima a závěry klimatických studií, nebo projektů ty jsou o zpracování časových řad nejlépe, co nejdelších, měření, která byla prováděna, já nevím kdy a vlastně čím jsou ty časové řady delší, čím je zahuštěnější síť, z které získáváme informace, tím mohou být přesnější naše závěry. A dneska se to vyvíjí taky opačným směrem. To znamená klimatologie nečeká na další série měření, které přijdou, ale klimatologie se obrací dozadu a dneska jsou speciální obory, klimatu řekl bych historické minulosti, které se zase dělí a které se snad, snaží rekonstruovat klima, já nevím, stovky nebo tisíce let dozadu.

Jan ROSÁK, moderátor:

Zpátky. Může vás jako klimatologa ještě něco překvapit, natož zaskočit?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

No, já si myslím, že klimatologa ani ne. On něco očekává a zpravidla se to splní, protože vychází z jakýchsi kvantitativních údajů, nevymýšlí si to někde jako produkt své fantazie v hlavě, takže tam nějaké, řekl bych, nějaké šokující situace podle mě nenastávají. Ovšem to neznamená, že je člověk nemusí být překvapen a že třeba nemusí být překvapen i různými okolostojičnostmi, třeba názory neodborníků, které se potom hlasitě a velmi řekl bych populisticky rozšiřují a které nám takříkajíc bourají to, o co my se snažíme.

Jan ROSÁK, moderátor:

To teď možná mluvíte, jestli ne, tak mě opravte, o takových těch názorech o globálním oteplování?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Přesně tak. Ano, globální oteplování, tím si dneska vymývá ústa kde kdo.

Jan ROSÁK, moderátor:

Jak to vidíte vy? Je, je to opravdové nebezpečí, anebo je to vážně tedy jaksi jenom zbraň v ústech populistů?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Já bych to řekl velmi populárně. Na této Zemi už bylo chladněji v geologické minulosti a už taky bylo tepleji a bylo podstatně tepleji než teď. To, co dneska klimatologie zneklidňuje na klimatické změně, že jo, tam je to slovo global warming ...

Jan ROSÁK, moderátor:

Ano, ano.

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

... to není řekl bych tak přesný termín, protože teplota obecně stoupá, ale jsou území, ve kterých stoupá výrazně a jsou území, ve kterých dokonce klesá a jsou území, v kterých se nemění. Takže to není něco, obyčejný člověk si zpravidla představí, dochází k oteplování klimatu, celá planeta Země, její atmosféra se pozvolna nažhavuje. Bude-li tento rok průměrná roční teplota 16 stupňů, příští rok to bude 16,5, pak to bude 17,5 a takhle to, ono to tak nefunguje. Funguje to v čase velice proměnlivě a teprve když shladíme dlouhou řadu výsledků měření, když to nějak proženeme nějakou statistikou, když to malinko zvulgarizuju, tak dostaneme nějaký trend. Výsledkem je, že můžeme konstatovat za posledních let oteplení, i když pro jednotlivá léta tak, jak jdou v kaskádě za sebou, to nemusí platit.

Jan ROSÁK, moderátor:

Pan profesor doktor Pavel Prošek, kandidát věc, klimatolog, je hostem Tandemu, povídáme si samozřejmě o věcech, které zajímají každého z nás, protože počasí je předmětem hovoru každých dvou lidí, kteří se potkají. To bych se hodně divil, kdyby neprohodili aspoň pár slov o tom, to je hrozný počasí, nebo něco takového ...

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Ano, ostatně, když už není o čem mluvit, mluví se o počasí.

Jan ROSÁK, moderátor:

Ano, tak se mluví o počasí. To není náš případ, protože my si o tom počasí povídáme spolu, respektive o těch okolnostech počasí s panem profesorem záměrně. No, ale víte, mě zaujalo to, že vy se vydáváte velice rád jaksi do těch extrémních oblastí. Tam, kde je počasí takové, které bychom asi těžko snášeli, do Arktidy, Antarktidy. Proč zrovna tam? Je, jsou tohle to pro vývoj světového počasí jaksi důležitá místa? Jako tak důležitá místa?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Jsou. Jednak jsou velmi důležitá, jednak, pokud jde o ten problém globálního oteplování, tak zvlášť teda severní vrchlík Země, Arktida je jím velmi silně zasažena a pak se to projevuje v tý kaskádě zmenšování plochy mořského zámrzu, teda a tak dál, ale já jsem se v podstatě k tomu dostal tak, že jsem, že mě zaujalo, s jakým nasazením v těchto oblastech pracovala skupina klimatologů na jedné švýcarské vysoké škole, kde jsem začátkem 70. let měl příležitost rok pracovat, jako stážista. Oni byli lepší než my, oni měli taky lepší přístrojovou ...

Jan ROSÁK, moderátor:

Teď jsem chtěl říct, asi prostředky měli na to.

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

... techniku, oni měli, no přesně, přesně tak, ten hardware, který, který byl kolem nic a už v tý době vlastně software, protože už tam byl jeden obří počítač a kdesi cosi, takže to fungovalo úplně jinak než u nás, kde jsme byli hrdi, když na katedře byla jedna neprogramovatelná kalkulačka, že, to, tomu už se říkalo zavádění výpočetní techniky tady tomuto. V každým případě to bylo lepší než taková bulharská elka, že to, s kterou jsme pracovali my, ale prostě ten tým lidí mě zaujal tím, jak je nasazený to té činnosti, jak jsou ti lidé chytří a byl to mezinárodní tým navíc a já jsem si tak řek: no s váma by byla radost pracovat. A to jsem řekl sobě, dovnitř a oni najednou přišli s tím, nebo s otázkou, a co kdybys jel s náma? Což mě pochopitelně složilo do kolen, no ale pak jsem velice, velice šťasten, že k tomu došlo k té nabídce a říkal jsem si, tak přece jenom berou-li mě, to znamená, já nejsem až tak hloupej. No a začal jsem se na to velmi intenzivně, jak odborně, tak fyzicky a podobně připravovat, tenkrát se jednalo o Arktidu, no ale bylo mi to zaraženo tady toto nakonec zvenčí teda ...

Jan ROSÁK, moderátor:

Ahá, jaksi tehdejšími rozhodujícími vlivy, ano?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

... ano, ono to, ano, ono to souviselo s prodloužením stipendia, nebo ne s prodloužením stipendia, z prodloužením stáže a to se ukázalo být naprosto nemožným, protože bylo mi to zdůvodněno tak, že je potřeba mé osoby na fakultě tak obrovská, že by se pravděpodobněfakulta zhroutila a že tedy žádný takový.

Jan ROSÁK, moderátor:

Hm, hm, hm, takže to tenkrát nedopadlo?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Nedopadlo.

Jan ROSÁK, moderátor:

No, tak myslím si, že pro spoustu jaksi běžné populace jsou póly zaměnitelné, dokonce taková ta častá otázka, jestli může lední medvěd sežrat pinguina? Tak to je taková hodně frekventovaná. Samozřejmě, že tomu nemůže dojít, protože každý žije někde jinde, že? Ale vy jste se potom obrátil na úplně druhou stranu, tedy na jih, nebo na jih, nebo na jih, na druhý pól, takhle.

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

No, tak to taky byla shoda okolností, protože v prvním takovým kroku jsme si říkali, no, tak už jsme byli několikrát v Arktidě, naučili jsme se tam pracovat, víme, co bychom mohli dělat i jinde, to, co jsme nakousli v Arktidě by mohlo být kontinováno v na opačném pólu Země, no a tím pádem jsme se pokusili o ten krok stranou, nebo krok na druhou polokouli.

Jan ROSÁK, moderátor:

A tam jste pak založil první českou vědeckou stanici, konkrétně tedy mluvím o Antarktidě, Mendelovu polární stanici. O tom dneska bude s profesorem Pavlem Proškem určitě ještě řeč.

Jan ROSÁK, moderátor:

Je samozřejmě jasné, že člověk, když dlouho žije dejme tomu v takových hodně jaksi vyhraněných situacích, jako jsou, jako je pobyt v Arktidě, nebo Antarktidě, tak si rád jaksi i třeba, jak se říká hezky česky, orazí. Posloucháte třeba na té polární stanici taky muziku někdy?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Určitě, určitě. Takhle, dá se tomu volný průběh. Každý si tam veze s sebou to, co má rád, to znamená muziku, filmy, televizní pořady, prostě to je jeho soukromá věc a buď si to ...

Jan ROSÁK, moderátor:

A každý si to sleduje sám, nebo to nabídne?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

... a buď si to sleduje sám ve svý, řekl bych, kajutě ...

Jan ROSÁK, moderátor:

Ano.

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

... anebo prostě to nabídne celému, nebo části týmu a řekne, co kdybychom se dneska podívali třeba na Blaník, že ...

Jan ROSÁK, moderátor:

No, to je, to je hezký, že tam někdo dělá takovýho programovýho pracovníka třeba.

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Ale on není programový pracovník. Oni mu říkají, on řekne, já to mám, nechcete to?

Jan ROSÁK, moderátor:

Jo, jo, hm, hm.

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Anebo přes den služba v kuchyni si, si pustí nějaký CD, který má ráda a může to bejt, může to být barokní muzika a může to být, může to bejt, já nevím, romantismus 19. století, to je úplně jedno, může to být Janáček, prostě on si pustí k tomu škrabání brambor to, co se mu líbí ...

Jan ROSÁK, moderátor:

Ale to je zajímavé, protože dneska se dá pouštět, v podstatě vy můžete poslouchat i naše vysílání, protože tam funguje internet, předpokládám? Nebo ne?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Ano, fu..., no, moment, ono to funguje, u nás funguje internet, ale už třetí rok se vyvíjí systém, kterej se pořád vylepšuje, vyvíjí se to s elektrofakultou ČVUT tady v Praze, takže my zatím kontakt máme do té míry, že můžeme posílat textové zprávy, ke kterým můžeme přibalovat nepříliš objemné obrazové soubory, čili pár fotografií a tak dál, jinak by, bychom se se zlou potázali, ale zase přes rádio můžeme posílat, poslouchat třeba krátké vlny Českého rozhlasu, což se stalo za mě jednou jedinkrát, a to jsme chytli nějaké vysílání v češtině na krátkých vlnách pro zahraničí a byly to rovnou zprávy, bylo to v 10 hodin večer našeho času, teda času antarktického, i když ten časový rozdíl mezi stanicí a Českou republikou je jenom 4 hodiny, to zas není tolik, ono je to severojižně jako ...

Jan ROSÁK, moderátor:

Ano, ano.

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

... no a chytili jsme zprávy a tam jsme se dozvěděli první informaci něco o Paroubkovi, druhou informaci o tom, že se pokazilo poslední tedy třetí Pendolino a čtvrtá informace byla z podobnýho pytle a tak jsme si řekl: Ježíšmarijá Josef, toto Český rozhlas vysílá ve zpravodajství do Austrálie? Ty Čechoaustralani z toho musí být úplně na větvi z těchto informací ...

Jan ROSÁK, moderátor:

Samý katastrofický zprávy.

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Takže jsme to, takže jsme to prostě přeladili a dál to nikoho nenapadlo. Věřím, že se do dneška situace zlepšila, ale ...

Jan ROSÁK, moderátor:

Nepochybně, bylo by dobře, protože by bylo fajn, že byste si tam mohl poslouchat třeba dejme tomu i vaši oblíbenou muziku, přiznal jste se, že máte rád písničky Semaforu, tak, že bychom si zahráli nějakou písničku od Jiřího Suchého?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Proč ne?

Jan ROSÁK, moderátor:

Ano? Tak díky profesoru Proškovi zazní teď písnička Jiřího Suchého Hluboká vráska.

Jan ROSÁK, moderátor:

Ze Semaforu zpátky do Antarktidy, jinými slovy do povídání mého hosta v Tandemu profesora doktora Pavla Proška. A říkal jsem tady už o té Mendelově polární stanici. Jíž pan profesor spoluzakládal, nebo přímo jste byl iniciátorem?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

No, ono to tak nějak na mě vyšlo.

Jan ROSÁK, moderátor:

Jo, říkáte skromně, no.

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Ne, já bych řekl asi tak, těch lidí kolem bylo od začátku víc, ale těch klopýtnutí a leštění klik a zamčených dveří bylo po cestě ke stanici tolik, že to fůru lidí znechutilo a nakonec tedy to dopadlo tak, že vlastně vlastní projekt, myslím tím infrastrukturální projekt, jak se tomu dneska říká, tedy postavení baráku a jeho infrastruktury, zůstal na naší Přírodovědecké fakultě, tedy Masarykovy univerzity, která vlastně tento projektový návrh předložila ministerstvu, to nemohl dělat Prošek, že, ten to mohl připravit, muselo to být technicky doloženo, od toho tam byli zase jiní lidé, projekční instituce a tak dál a to ministerstvo v určité chvíli na to kývlo. Byli tam peníze, které pravděpodobně nebylo možno využít lepším způsobem.

Jan ROSÁK, moderátor:

Do té doby jste byli pravděpodobně hosty na těch cizích stanicích?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Byli jsme hosty na ...

Jan ROSÁK, moderátor:

A je to, je to teď taková výhoda, že máte vlastní?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Určitě. Určitě, poněvadž tam nejsme závislí na nikom. Tam se jede s určitým vědeckým programem, který má mozaikovou strukturu, každý ví, co tam bude dělat, je tam technická skupina, která se stará o provoz stanice, o logistiku a tak dál, takže ti vědci vlastně mají čas a prosto jenom pro sebe. S výjimkou dnů, kdy jsou povinováni vařit pro celou skupinu.

Jan ROSÁK, moderátor:

To i vy konkrétně taky?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

No, všichni.

Jan ROSÁK, moderátor:

Jo, jo?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Po dvojicích se ...

Jan ROSÁK, moderátor:

Musel jste se to učit třeba, nebo?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Ale tak já jsem se ani moc učit nemusel, protože mě to vždycky tak trošku bavilo a ...

Jan ROSÁK, moderátor:

Tak to je samozřejmě skvělé.

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

... byl tam jeden jediný karambol s vařením, jinak to, kdy prostě lidé jídlo hodili, nechci obrazně, hodili kuchařům jídlo na hlavu, ale, ale teď se to řeší tak, že každý, kdo tam jede, má natrénována tak dvě jídla, no a při, co já vím, 18, 20 účastnících, je to 40 jídel, a to už je, to už je měsíční spektrum, že ...

Jan ROSÁK, moderátor:

To je krásný menu, určitě, ano, ano. No, řekněte mi, jaký, jaké jsou výstupy z této stanice, co přináší pro naši vědu a vůbec pro světovou vědu třeba?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Ty výstupy se odráží od toho, v jakém prostředí ta stanice stojí. My jsme ji postavili na poměrně velkém ostrově a část toho ostrova, je to ostrov Jamese Rosse, část toho ostrova je odledněná, a to je zrovna ta část, kde jsme, kde fungujeme my, tam je ...

Jan ROSÁK, moderátor:

Je to výhoda třeba, že jste na odledněné části?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

No, tak je to výhoda vědecká, protože to odledňování tam netrvá dlouho, to, abych se nezmýlil příliš, to je takových 11, 12 tisíc let a když odkryjete zemský povrch od deky ledu, od vrstvy, která má desítky, stovky metrů, tak on se najednou octne v úplně jiných podmínkách, energetických, že jo, gravitačních a tak dál a začínají tam fungovat procesy, který ten povrch předělávají. Takže změny terénu toho ostrova jak z pohledu geologa, tak geomorfologa, tak klimatologa, tak biologa, tak geochemika třebas, jsou velmi razantní a právě ta rychlost imponuje. Protože vy jste schopen, když to trošku přeženu, rok od roku vlastně pozorovat v tom území změny. A to je velmi, to je velmi imponující a velmi, velmi imponující a velmi, velmi řekl bych pro vědce je to velmi dráždivé tady toto.

Jan ROSÁK, moderátor:

S profesorem doktorem Proškem si povídáme o jeho práci klimatologa, která se odbývá také z velké části na pólu, teď konkrétně jaksi mluvíme o Antarktidě hlavně, a to na Mendelově polární stanici, kde pan profesor také občas funguje, slouží jako kuchař. A už se také někdy stalo, že se tam něco někomu nepovedlo, hodili mu jídlo na hlavu, jak jste říkal, to ale nebyla pravděpodobně ta nejkrušnější chvíle ve vašem životě. Ta byla spíš komická, viďte? Co to bylo za jídlo mimochodem, co, co letělo ...

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Ale to byly, to byly brambory absolutně přesolený a řízek naivně vyrobený z hovězího masa ...

Jan ROSÁK, moderátor:

Jé.

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

... kterej měl, měl teda řekl bych úroveň tuhosti vibramu na horolezecký botě.

Jan ROSÁK, moderátor:

No, jak říkám, to byl spíš vtip, to naprosto nebyl ten nejkrušnější okamžik ve vašem životě. Ty nastaly třeba možná v komunikaci s úřady spíš.

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Určitě nenastaly v komunikaci s přírodu, nebo v souvislosti s pobytem v přírodě, ať už na severu nebo na jihu, protože tam se člověk chtě, nechtě musí řídit určitými pravidly a pokud není blázen, tak se neohrozí a přitom udělá svoji práci. Ale mně bylo úzko v podstatě opravdu úzko jednou jedinkrát, nevím, jestli to slovo úzko je tady použito na pravém místě, ale to bylo v době, kdy mně hrozilo, že budu muset opustit fakultu, nedobrovolně. To bylo někdy asi rok nebo dva po té, co jsem se vrátil ze stáže ve Švýcarsku a pravděpodobně se konstatovalo, že jsem tam mohl načichnout a negativně ovlivňovat svoji získanou ideologii studenty, takže prostě už mně bylo přímo řečeno, a ty půjdeš taky. Protože byli kolegové kolem mě, kteří prostě jít museli. A já jsem měl tenkrát ohromné štěstí, jistě, byly tam asi dva měsíce stresu, kdy jsem si pro sebe řekl: to nesmíš říct doma ženě, už jsme měli dceru taky, tak prostě tam buď ticho, toto si musím vyzobat sám, už jsem si hledal náhradní místo, ale mě na tom hlavně mrzelo to, že já strašně rád pracuju se studentama a to byl prostě pro mě být odříznut tady od této spolupráce, to mně přišlo strašně líto. No, ale nakonec se to vyřešilo dobře, protože se zjistilo, že pokud půjdu já, tak shodou okolností mí kolegové, kteří v té době kolem mě byli tu na vojně, tu v zahraničí, prostě neměl by kdo přednášet. Takže já za cenu toho, to když dneska někomu řeknu, tak si myslí, že jsem se zbláznil, já jsem měl i 22 hodin přednášek týdně, dovedete si to představit? To bylo trošku víc než úvazek středoškolského profesora tedy toto ...

Jan ROSÁK, moderátor:

Je to možný?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

... ale prostě za tuto cenu jsem na tý fakultě zůstal a mohl jsem se potom jaksi vzdělávat a mohl jsem prostě růst a kout pikle, myslím vědecké pikle dál.

Jan ROSÁK, moderátor:

Kolik vám to bylo v té době?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

V té době mně bylo tak 34, 35 let.

Jan ROSÁK, moderátor:

No, člověk by řekl, že jaksi ještě velice mladém věku, že jste se mohl jaksi etablovat i jinde, ale když má člověk takhle pevně navázané vazby, navíc vazby na ty studenty, tak to je velmi krušné.

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

A navíc 35 let pro vědeckého pracovníka, to jsou nejlepší léta, to už začíná bejt zralej.

Jan ROSÁK, moderátor:

Kdypak se, pane profesore, zase vrátíte do Antarktidy? Máte tam zase namířeno?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Nemám.

Jan ROSÁK, moderátor:

Ne, už ne?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Já už jsem to, čemu se v minulém století, vlastně v předminulém století říkalo velebný kmet a ...

Jan ROSÁK, moderátor:

To se říkalo o Vrchlickém, když mu bylo 50, ale ...

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

No, vždyť jistě, tak to, to já už mám dávno za sebou tady toto. A já bych tam hrozně rád jel, ale už si netroufám fyzicky, kondičkou, si netroufám na nějaké výrazné terénní nasazení.

Jan ROSÁK, moderátor:

A je to vážně tak jaksi takový jaksi záběr?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

No, tak ono, když máte jít se třema kole..., no, záběr to je, záběr to je, pokud jde o překonávání, pokud jde o pohyb v terénu, tam je to skutečně záběr. Problém není se někde vyspat ve stanu, na to máte dobrý stan a dobrý spacák a karimatku a to se dá řešit, ale prostě ten pohyb v terénu už jsem v poslední době cítil, že, že to není ono, že těm mladým nestačím a že je tím vlastně otravuju taky. Oni mi to neřekli nikdy, ale člověk to, člověk to zacítí. Takže já se poslední věnuju, v poslední době věnuju spíš řekl bych propagaci našich antarktických činností, vloni nám vyšla docela pěkná knížka o Antarktidě, jako první monografie česká vůbec o tomto kontinentu, takže to jsou teď moje radosti.

Jan ROSÁK, moderátor:

Hm, pravděpodobně tam také bude něco o tom, co jsem si od vás taky někde přečetl, a to mě hodně překvapilo, že v Antarktidě není takové to velebné ticho, že tam je poměrně velký rámus, že tam řvou rypouši, jsem si tady zaznamenal, duní vítr a hlučí ledovce. Je to pravda?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

No, jistě, velebné ticho se vyskytuje, ale pokud je řekl bych zaprvé vysoká frekvence velkých rychlostí větru, to je prostě alfa a omega pobytu v terénu, vítr může v první řadě limitovat, hlavně teda v letním období váš pohyb venku, do toho může kdykoliv sněžit pochopitelně, že tam někde bučí nějakej rypouš sloní nebo tuleň vydává nějaký zvuky, to není až tak strašné, ty to nevydávají davově a vlastně ono to k nim patří, to bychom museli říct, my nesmíme mluvit o Antarktidě, abychom nerušili velebné ticho ...

Jan ROSÁK, moderátor:

Ano, ano.

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

... takže to není takový problém. Že hřmí ledovce, pokud se telí, to je taky pravda ...

Jan ROSÁK, moderátor:

Telí?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

... telí, to je terminus technicus, že ...

Jan ROSÁK, moderátor:

Co to znamená?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

... že z čela toho ledovce odpadá kus, odpadají aisberky, teda ledové hory a dál potom plují volně v moři.

Jan ROSÁK, moderátor:

To je převzato jaksi z živočišné říše?

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Ano, to je převzato z živočišné říše a je to tak i anglicky i německy, takže ...

Jan ROSÁK, moderátor:

To je zajímavé.

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

... je to takový termín živočišný, že? Ale prostě kdyby, to jsou ledovce, které s kontinentu natékají na mořskou hladinu a tam plavou, jsou živeny hmotou s pevniny a kdyby se netelili, když už použiju znova ten termín, tak by, když to přeženu, narostly až někam k rovníku. Takž to je přirozený proces úbytku, že z toho čela odpadá, odpadají kusy ledu, které potom, na který potom může narazit Titanik třeba, že jo.

Jan ROSÁK, moderátor:

Á, tak nedej bože. No, tak myslím si, že jsme se dozvěděli, vy určitě, vážení posluchači spoustu nového o Antarktidě, vůbec o těch krajích věčného ledu, doufejme, že věčného ledu, v souvislosti s tím i určitě rozptýlil pan profesor Pavel Prošek pár takových těch panických, hrůzných názorů, že nás ta, ta globální oteplování zahubí už v nejbližších 5 letech, tak doufám, že jste se uklidnili a hlavně, že jste se bavili. Já vám moc děkuju, pane profesore, za vaši návštěvu. Mějte se moc hezky.

Pavel PROŠEK, polárník; klimatolog; zakladatel české vědecké stanice na Antarktidě:

Byl to příjemný rozhovor. Já vám děkuju rovněž také.


21. 5. 2014; Automa

Co je to servisní robotika a jaké jsou její perspektivy?

O servisní robotice se tvrdí, že je to obor s ohromnou perspektivou rozvoje. Letos bude servisní robotika jedním ze zdůrazněných témat veletrhu Automatica v Mnichově. Ale co to vlastně je servisní robotika? Jaký "servis" poskytují servisní roboty? Je servisní robotika příležitostí i pro české firmy?

Na čtyři anketní otázky nám odpověděli: - Alessio Cocchi, Marketing Manager, COMAU, - Dr. Heinrich Frontzek,, Head of Corporate Communication, Festo AG & Co. KG, - doc. Ing. Pavel Nahodil, CSc., katedra kybernetiky FEL ČVUT v Praze, - RNDr. David Obdržálek, Ph. D., katedra teoretické informatiky a matematické logiky MFF UK v Praze, - Jesper Sonne Thimsen, Area Sales Manager, Central & Eastern Europe, Universal Robots.

Jak byste definoval obor servisní robotiky? Jesper Sonne Thimsen, Universal Robots: Mezinárodní federace robotiky (IFR) definuje servisní robot jako robot, který pracuje částečně nebo zcela samostatně a vykonává služby užitečné pro blaho lidí, s výjimkou výrobních operací. Tuto definici doplním, že servisní robot by měl být schopen komunikovat a bezpečně a efektivně spolupracovat se svými lidskými kolegy.

Heinrich Frontzek, Festo: V roce 1994 definoval prof. R. D. Schraft servisní robot jako pohyblivé manipulační zařízení, které je volně programovatelné a vykonává úlohy a služby částečně nebo zcela automaticky. Tyto úlohy a služby nemusí být nutně spojeny s průmyslovou výrobou a nemusí jít nutně o práci s materiálními prostředky, jak je tomu u typických průmyslových robotů. Doménou servisních robotů jsou podle prof. Schrafta zejména služby lidem a služby při správě a údržbě nemovitostí.

Naše definice servisního robotu je velmi podobná. Servisní roboty jsou určeny k tomu, aby svoje úlohy a služby vykonávaly v prostředí s bohatými interakcemi mezi robotem a člověkem.

Festo není výrobce robotů, ani průmyslových ani servisních, ale naším úkolem je hledat zcela nové konstrukční principy, způsoby řízení robotů a zajištění bezpečnosti interakcí člověk-stroj pro obor servisní robotiky.

David Obdržálek, MFF UK: Jakkoliv je označení "servisní robot" definováno normou ISO 8373:2012, domnívám se, že zcela přesně obsah oboru servisní robotiky stanovit asi nelze - stejně jako u jiných oborů nejsou ani zde hranice zcela přesně dány. Ve stručnosti je "servisní robot" definován jako robot, který pomáhá člověku nebo jinému robotu a nejde o průmyslovou automatizaci. To může být někdy trochu nejasné právě tím vydělením průmyslové automatizace - např. robotizovaná automobilová výrobní linka do servisní robotiky nespadá, ale naproti tomu je možné použít průmyslový manipulátor z této linky mimo průmysl, a to servisní robotikou nazvat lze. Vždy ale jde o pomoc, doplnění či nahrazení nějaké akce, tedy vlastně o význam blízký původnímu Čapkovu odvození slova robot od českého slova robota jako označení těžké, namáhavé nebo nepříjemné práce, kterou teď robot bude dělat místo člověka.

Ještě si dovolím poznámku: spojení servisní robot může být v češtině chápáno poněkud zavádějícím způsobem. Slovo servis je totiž česky významově jinde než v angličtině, protože jej používáme spíše ve smyslu oprava než služba či pomoc. Takže i servisní robot chápeme intuitivně spíš jako opraváře místo správnějšího určení jako pomocníka.

Oproti angličtině máme ale krásnou výhodu v dvojím možném označení robotů: roboty i roboti; pro servisní robotiku bych vzhledem k té oblasti "pomoc člověku nebo jiným robotům" hovořil rád o robotech životných, protože to automaticky evokuje něco inteligentního nebo alespoň inteligentnějšího než neživotný robot-stroj.

Pavel Nahodil, FEL ČVUT: Také se kloním k definici podle Fraunhoferova institutu IPA a mezinárodní federace IFR, jež je součástí normy ISO 8373:2012: "Servisní robot je volně programovatelné mobilní zařízení, jež částečně nebo plně automaticky vykonává úkony, které nejsou určené přímo k průmyslové výrobě produktů, nýbrž poskytují lidem a zařízením služby." Norma přitom rozlišuje dvě kategorie - osobní servisní roboty a profesionální servisní roboty. Alessio Cocchi, Comau: Existuje mnoho složitých definic servisních robotů. Jednoduše řešeno, servisní roboty jsou podle mého názoru roboty, které mohou pracovat společně s lidmi (nebo jinými živými bytostmi), pomáhají jim a asistují jim.

V kterých oborech se servisní roboty uplatňují nejvíce a kde očekáváte rozvoj v následujících letech? Alessio Cocchi, Comau: V současné době je největší oblastí použití servisní robotiky asistenční technika pro postižené a nemohoucí osoby. Další velkou oblastí je jejich využití v domácnosti. V profesionální oblasti servisní robotiky jsou to roboty pro zásobování, sklady a výrobní logistiku.

Heinrich Frontzek, Festo: Servisní roboty se uplatní tam, kde dochází k bezprostřední interakci mezi člověkem a robotem. Klíčová je zde otázka bezpečnosti - my proto těmto robotům říkáme také soft-roboty.

Jesper Sonne Thimsen, Universal Robots: Servisní roboty se uplatňují zvláště mimo výrobní prostředí. V podstatě všude tam, kde je nutná vysoká přesnost nebo kde je nutné ulehčit pracovní proces lidským kolegům. Typickým příkladem může být zdravotnictví.

David Obdržálek, MFF UK: V současnosti je již rozvinuté využití servisní robotiky v obou jejích oblastech: profesionální a osobní.

V profesionální oblasti servisní roboty používají odborníci v komerčním prostředí; roboty např. přepravují materiál v továrnách, pomáhají hasičům s manipulací s nebezpečným materiálem nebo lékařům při operacích. V osobní servisní robotice jsou roboti využíváni běžnou veřejností a pro přímou pomoc člověku, např. jako úklidoví roboti v domácnosti, osobní asistenti, průvodci apod.

Masivní rozvoj v poslední době jde především směrem ke zviditelňování robotů jako takových, je tedy možné čekat, že i v nejbližší budoucnosti se servisní roboty a servisní roboti budou více objevovat mezi lidmi nejen jako kuriozity, ale i jako praktičtí a každodenně užiteční pomocníci. A samozřejmě očekávám zvyšující se samostatnost a inteligenci robotů jako takových, tedy i v servisní robotice. Pavel Nahodil, FEL ČVUT: Podle údajů Mezinárodní robotické federace (IFR) se v letech 2012 až 2013 prodalo nejméně 93 800 nových profesionálních servisních robotů (PSR) za 12,5 miliardy eur. Celkem tak bylo v roce 2013 na celém světě již kolem 125 000 profesionálních servisních robotů.

Jejich největší nárůst od roku 2012, a to o téměř 22 000 kusů (44 % z celkového přírůstku), byl v kategorii servisních bezobslužných robotů pro plnění obranných úkolů, a to ať již ryze vojenského charakteru, nebo pro bezpečnostní účely.

Hned na druhém místě jsou profesionální servisní roboty využívány v zemědělství a při úklidu a čištění. V zemědělském sektoru se uplatnily obzvláště robotizovaná dojicí stání, kam dojnice přicházejí na dojení samy, lákány krmivem. Štítek RFID, který má kráva upevněn na krku, informuje robot (a podle potřeby i chovatele) o detailech, např. kdy byla kráva naposled podojena, kolik litrů mléka nadojila apod. Při dojení je průběžně (on-line) sledován a monitorován průtok a kvalita mléka. Přínosy pro zemědělce jsou zřejmé: méně tělesné práce při dojení a žádné celoroční ranní vstávání k dojení. Výhody pro zvířata jsou rovněž významné: mají možnost sama rozhodnout, kdy budou podojena.

Dojicích robotů ve světě i v ČR velmi rychle přibývá.

Rychle rostou i počty servisních robotů používaných ke zcela automatizované sklizni - zatím ale jen vybraných zemědělských plodin. Zemědělské roboty představují 33 % celé profesionální robotiky. Roboty by sice mohly převzít v zemědělství a lesnictví velké množství úkolů, jako jsou např. sklizeň, postřik, výsadba nebo prořezávání stromů, avšak tyto požadavky jsou příliš komplexní a výsledná řešení zatím drahá.

Výraznou roli hrají roboty v oblasti lékařství a zdravotnických služeb. Nejúspěšnější je využití servisní robotiky v tzv. robotické chirurgii, tedy v chirurgii vedené či asistované počítači. Průkopníkem zde je již od roku 2000 robot Da Vinci americké společnosti Intuitive Surgical Inc. Ten ale původně nebyl plně autonomním systémem a neměl ani rozhodovací software - byl plně pod kontrolou chirurga. V Česku je jich již jedenáct. K nim přibyl koncem minulého roku v Ústřední vojenské nemocnici v Praze operační systém Da Vinci třetí generace, tedy ten v současnosti nejmodernější, s pokročilým softwarem na bázi umělé inteligence. Pro pacienta tyto moderní robotické systémy znamenají nejvyšší dosažitelnou bezpečnost operace a minimální dobu hospitalizace. Zároveň umožňují chirurgům provádět i takové typy minimálně invazivních a laparoskopických operací, které při použití standardně zavedených postupů často ani nelze uskutečnit. Jistým omezením profesionálních servisních robotů je stále jejich vysoká pořizovací cena (v řádu desítek milionů korun).

Trendem jsou servisní roboti, kteří mohou komunikovat s lidmi a jsou určeni na pomoc seniorům a lidem se zdravotním postižením. Roboti provádějí terapii a trénink zlepšující fyzické a kognitivní funkce nebo mohou sloužit jako inteligentní protézy. Výraznou roli hrají ale i v umožnění sociálního kontaktu "rozmluvou" a pomocí v krizových stavech zcela osamělým či hendikepovaným lidem.

Existuje stále větší poptávka po stavebních a demoličních systémech, robotech pro profesionální čištění, kontrolu a údržbu systémů, robotech určených pro záchranářské práce a podvodní systémy.

Servisních robotů pro osobní a domácí použití bylo do konce roku 2013 podle odhadů více než 10,2 milionu. O jejich obrovském boomu svědčí i to, že jenom v roce 2012 se jich prodalo okolo tří milionů, zatímco nákladných servisních robotů pro profesionální užití "pouze" 16 100.

Zdaleka ale již nejde pouze o robotické vysavače, sekačky trávy, čističky bazénů, ale zejména o roboty pro zábavu a hry a vzdělávací roboty. Značný nárůst využívání servisních robotů je očekáván v oblastech, jako jsou obrana, záchranné akce a bezpečnost, rovněž u dojicích robotů, inspekčních robotů, robotů v logistice nebo v lékařské technice a mobilních robotických platforem.

Na vzestupu jsou autonomní dopravní prostředky bez řidiče určené pro intralogistiku. Směrodatné jsou zde navigační techniky, díky kterým se mohou mobilní roboty samostatně pohybovat v nestrukturovaném prostředí, samy je rozpoznat, interpretovat, klasifikovat a bezpečně sledovat dané objekty.

Se stárnutím populace bude zvýšená poptávka po servisních robotech v oblastech sociálních, humánních a bezpečnostních. Zásobování postižených osob a péče o ně jejich osobními roboty je v současné době nejlépe řešena v Japonsku.

Můžete uvést některé příklady realizovaných nebo plánovaných projektů?

Jesper Sonne Thimsen, Universal Robots: Jeden z příkladů využití robotů od firmy Universal Robots (UR) jako servisních robotů může být jejich zapojení do lékařského a farmaceutického výzkumu na univerzitě AGH v Krakově. Robot UR zde bude používán pro gynekologicko-urologické výkony, při kterých bude zavádět kmenové buňky do lidského těla. Jeho přesnost je mnohem větší než u člověka. Druhým projektem je účast robotu UR na přípravě cytotoxických léčiv. Nyní léky připravují specialisti, kteří vzhledem k vysoké toxicitě používaných látek mohou pracovat nepřetržitě jen několik hodin. Robot UR zlepší bezpečnost zaměstnanců a zvýší efektivitu, přesnost a rychlost přípravy.

Heinrich Frontzek, Festo: Dobrým příkladem může být náš Bionic Handling Assistant. Jde o robotické chapadlo určené tam, kde může dojít k jeho kontaktu, záměrnému nebo náhodnému, s člověkem. Jeho pružná konstrukce, inspirovaná sloním chobotem, vylučuje možnost poranění člověka. Chapadlo je přitom stejně obratné jako sloní chobot - má jedenáct stupňů volnosti. Uplatnění najde u asistenčních systémů ve zdravotnictví, při rehabilitaci nebo pro obsluhu hendikepovaných osob. Ale nejen tam, uplatní se také např. v zemědělství. Zájem o něj mají i průmyslové podniky, zejména pro montážní pracoviště, kde robot spolupracuje s lidskou obsluhou.

Chapadlo Bionic Handling Assistant je vhodné také pro výukové účely. Robotino.XXT od firmy Festo Didactic (obr. 2) je mobilní robot s pružným chapadlem určený pro žáky a studenty. Probouzí v nich zájem o moderní techniku inspirovanou přírodou a přitažlivou formou je učí základy robotiky. Pavel Nahodil, FEL ČVUT: Příkladů lze uvést bezpočet: servisní robot s tankovací pistolí s automatickým naváděním pro čerpání pohonných hmot do automobilů, roboty pro sanaci v jaderných elektrárnách a jinak kontaminovaných pracovištích, šplhající roboty s přísavným nebo lanovým mechanismem pro čistění fasád a oken mrakodrapů, mostních pilířů nebo přehradních zdí, roboty pro čištění chodníků, nástupišť a jiných velkých ploch, roboty pro inspekci a údržbu povrchu trupů lodí a letadel.

Mobilní roboty lze najít v kancelářích, nemocnicích, na veletrzích atd., kde slouží jako průvodci, mnohoúčeloví pomocníci pro rozvoz pošty, balíků, léků, pro odvoz odpadu a k jiným potřebným servisním úkonům, včetně péče o pacienty. Významnou roli také sehrávají v ostraze důležitých rozsáhlých objektů, v protipožární ochraně jako mobilní zařízení určená do vysokých teplot atd.

V armádách vyspělých států jsou stále častěji používána plně robotizovaná dálkově řízená špionážní, průzkumná i bojová bezpilotní letadla a bezobslužná bojová vozidla kategorie SWORDS (Special Weapons Observation Reconnaissance Detection System) vybavená automatickými zbraněmi nebo raketami. Bezobslužné profesionální mobilní roboty budou zcela určitě vyvíjeny i pro civilní sféru. Již nyní jsou využívány při likvidaci následků živelních pohrom nebo tam, kde je třeba sledovat rozlehlá území, jako např. v zemědělství a lesním hospodářství, při velkých živelních katastrofách nebo při výzkumu globálního klimatu.

Odborníci se nyní soustřeďují zejména na zvýšení samostatnosti a rozhodovacích schopností robotů v různých situacích, na zdokonalení jejich orientace v prostoru použitím optických, akustických a hmatových senzorů, intuitivní ovládání a programování, propojení se systémy RFID apod.

Kombinací rozpoznávání a klasifikace objektů na bázi pokročilé umělé inteligence bude dále zdokonalováno využití prostorového samoučícího se rozpoznávání neznámých objektů pro servisní roboty všech typů. David Obdržálek, MFF UK: Jak jsem již uvedl, servisní robotika a robotičtí pomocníci jsou využíváni v průmyslu i v domácnostech. Dnes si již každý může koupit v obchodě s elektrospotřebiči robotický vysavač, což je právě velmi typický představitel servisní robotiky pro širokou veřejnost. Poměrně nově se objevují i třeba robotické sekačky na trávu nebo roboty pro trénování domácích mazlíčků. Do servisní robotiky patří také (nebo spíše "patří hlavně") robotické vozíky, které postiženým výrazně pomáhají v běžném životě a ulehčují jim pohyb v přirozeném prostředí.

V medicíně je servisní robotika využívána již řadu let a mnoho nemocnic má a používá robotické vybavení. Jedním z prvních u nás bylo použití robotických vozíků pro přepravu materiálu v motolské nemocnici v Praze, nicméně dnes jsou roboti využíváni i pro přímé operace pacientů v oblasti roboticky asistované chirurgie (např. systémy Da Vinci, Aesop, Artemis a další). Bohužel v Česku robotická centra v medicíně oproti světu v poslední době začínají zaostávat a není zde patrný tak silný trend růstu jejich použití jako jinde ve světě (ale to není vinou lékařů ani robotů). V některých muzeích se mohou návštěvníci setkat s roboty-průvodci, kteří s člověkem přímo komunikují. Velmi zajímavý je projekt Robonaut americké NASA, ve kterém má humanoidní robot pomáhat astronautům ve vesmíru. Již od února 2011 je na ISS robot Robonaut 2, resp. jeho horní část (trup s hlavou a rukama). Dosud astronauti testovali jeho možnosti a schopnosti, v polovině dubna letošního roku dopravila zásobovací raketa Falcon 9 na ISS Robonautovi i nohy, které mu umožní plný pohyb jak uvnitř ISS, tak i ve volném vesmíru, což lidem velmi pomůže především při běžné údržbě a opravách stanice.

Alessio Cocchi, Comau: Společnost Comau v současné době nemá žádný výrobek určený speciálně pro oblast servisní robotiky, ale pracujeme na nové generaci průmyslových robotů - bezpečných robotech, které budou moci pracovat současně s lidskými pracovníky např. na montážních linkách bez rizika jejich zranění (obr. 3). Tyto roboty potom mohou být využity i jako servisní roboty, nejen v průmyslu při montáži, ale také v zemědělství, např. při chovu zemědělských zvířat.

Jaké jsou možnosti českých výzkumných a vývojových institucí a výrobních firem zapojit se do rostoucího trhu servisní robotiky? Pavel Nahodil, FEL ČVUT: Trend vybavenosti českého průmyslu robotizovanými pracovišti podle ukazatele počtu robotů na 10 tisíc výrobních pracovníků, jak uvádějí průběžné statistiky Mezinárodní federace robotiky IFR z roku 2013, je rostoucí. Oproti stavu na konci roku 2011, kdy Česká republika byla pod světovým průměrem s počtem 37 robotů, se na konci roku 2013 umístila už přesně na průměru s 58 roboty. Na veletrhu Automatica 2014 (3. až 6. 6. 2014) nebudou předváděny jen průmyslové roboty, své místo tu má celá šíře automatizace v nejrůznějších odvětvích, včetně medicíny. Servisní robotika bude letos v souladu se záměry EU mít na veletrhu vlastní expozici v pavilonu A4. Naše zdravotnictví se může pyšnit poměrně velkým počtem operačních robotů.

Kombinací rozpoznávání a klasifikace objektů na bázi "pokročilé umělé inteligence" bude dále zdokonalováno využití prostorového samoučícího se rozpoznávání neznámých objektů pro servisní roboty všech kategorií. S výhodou bude při realizacích servisních robotů využit výzkum chování umělých bytostí v rámci multidisciplinárního vědního oboru umělý život (viz www.kuz.cvut.cz).

David Obdržálek, MFF UK: Stručně řečeno, možnosti uplatnění českých výzkumníků v oboru servisní robotiky jsou obrovské. Vaše otázka trochu zní, jako by se Češi do servisní robotiky dosud nezapojovali, ale opak je pravdou. Ačkoliv nejsme na špici masové výroby robotů, čeští výzkumníci, vývojáři i výrobci mají už léta v robotice světové výsledky. Už to, že globální firmy mají v České republice svá výzkumná vývojová centra, o něčem hovoří.

RNDr. David Obdržálek, Ph. D., Univerzita Karlova v Praze, Matematickofyzikální fakulta, katedra teoretické informatiky a matematické logiky Spojení servisní robot může být v češtině chápáno poněkud zavádějícím způsobem. Slovo servis je totiž česky významově jinde než v angličtině, protože je používáme spíše ve smyslu oprava než služba či pomoc. Takže i servisní robot chápeme intuitivně spíš jako opraváře místo správnějšího určení jako pomocníka.

Doc. Ing. Pavel Nahodil, CSc., katedra kybernetiky FEL ČVUT v Praze Zdaleka ale již nejde pouze o robotické vysavače, sekačky trávy, čističky bazénů, ale zejména o roboty pro zábavu a hry a vzdělávací roboty. Značný nárůst využívání servisních robotů je očekáván v oblastech, jako je obrana, záchranné akce a bezpečnost, rovněž u dojicích robotů, inspekčních robotů, robotů v logistice nebo v lékařské technice a mobilních robotických platforem.

Jesper Sonne Thimsen, Area Sales Manager, Central & Eastern Europe, Universal Robots Příkladem využití robotů od firmy Universal Robots (UR) jako servisních robotů může být jejich zapojení do lékařského a farmaceutického výzkumu na univerzitě AGH v Krakově. Jedním z probíhajících projektů je zapojení robotu do gynekologicko-urologických výkonů, při kterých bude robot UR zavádět kmenové buňky do lidského těla. Jeho přesnost je mnohem větší než u člověka. Dr. Heinrich Frontzek, Head of Corporate Communication, Festo AG & Co. KG Bionic Handling Assistant je robotické chapadlo určené tam, kde může dojít k jeho kontaktu, záměrnému nebo náhodnému, s člověkem. Jeho pružná konstrukce, inspirovaná sloním chobotem, vylučuje možnost poranění člověka. Chapadlo je přitom stejně obratné jako sloní chobot - má jedenáct stupňů volnosti. Uplatnění najde u asistenčních systémů ve zdravotnictví, při rehabilitaci nebo pro obsluhu hendikepovaných osob.

Alessio Cocchi, Marketing Manager, COMAU Společnost Comau v současné době nemá žádný výrobek určený speciálně pro oblast servisní robotiky, ale pracujeme na nové generaci průmyslových robotů - bezpečných robotech, které budou moci pracovat současně s lidskými pracovníky např. na montážních linkách bez rizika jejich zranění. Tyto roboty potom mohou být využity i jako servisní roboty, nejen v průmyslu při montáži, ale také v zemědělství, např. při chovu zemědělských zvířat.


21. 5. 2014; Mladá fronta Dnes

Zabodoval cukr i umělá inteligence

Nejen všeobecně známý bleskosvod, ruchadlo, plastická trhavina Semtex, kostkový cukr či oblouková lampa proslavily české vynálezce. Čím se tuzemští badatelé dostávají do povědomí světa dnes a jaké nápady patří mezi nejzajímavější za poslední století?

Umělá inteligence pro NASA Umělou inteligenci z dílny Vladimíra Maříka a Michala Pěchoučka, kteří působí na pražské ČVUT, využívají i US Air Force, US Navy či NASA. Letectvo například k bezkoliznímu řízení bezpilotních letounů. Pracovníci katedry se ale podíleli třeba i na vývoji řízení experimentální balicí linky pro firmu Gillette. Čeští kybernetici rovněž vyvíjejí sofistikované systémy, které mají chránit počítačové sítě před útoky hackerů a teroristů. I o ty má americká armáda zájem.

Plyn z kuchyňského odpadu Tým Pavla Izáka z Ústavu chemických procesů AV v pražském Suchdole vymyslel unikátní technologii, která dokáže vyrobit plyn, vlastnostmi obdobný tomu zemnímu, například z čistírenských kalů, zbytků jídel z kuchyní nebo z rostlinného či živočišného odpadu. Podobnou technologií by šlo levněji zbavit továrenské zplodiny škodlivých plynů. Výzkum čeští vědci nyní dokončují.

Svět zvětšený přes mikroskop Devětaosmdesátiletý fyzik Armin Delong stojí za tím, že Česko patří ke světovým velmocem ve výrobě elektronových mikroskopů. Podle odhadů až třetinu světového trhu tvoří výrobky české provenience. Delong se svým týmem svůj vynález z 60. let stále zdokonaluje.

Český nápad v pneumatikách Asi desetina světové produkce anilinu se vyrábí procesem, na který přišel český chemik Josef Pašek z VŠCHT. Anilin se z 85 procent používá na výrobu polyuretanu, který má dva hlavní odběratele: automobilový průmysl a chladírenství. U aut je anilin v pneumatikách a v polyuretanu, z něhož se vyrábějí palubní desky.

Všemocné nanovlákno Spřádání a výrobu materiálů založenou na bázi nanovláken, která jsou přibližně tisíckrát tenčí než lidský vlas, vyvinul tým Oldřicha Jirsáka z Technické univerzity v Liberci. Český výzkumný tým vyvinul technologie umožňující průmyslovou výrobu textilních materiálů z těchto vláknech.

Silon a kontaktní čočky Mezi nejznámějšími vynálezy chemika Otto Wichterleho jsou kontaktní čočky a umělé polyamidové vlákno silon.

Zdravotnictví od krve po AIDS Český neurolog a psychiatr Jan Jánský je objevitelem čtyř základních krevních skupin. Výsledky bádání prezentoval na začátku 20. století. Obdobné objevy provedli nezávisle i další badatelé.

Organický chemik Antonín Holý a jeho tým stojí za celou řadou léčebných přípravků, které pomáhají v boji proti oparům, pravým neštovicím, žloutence typu B, ale i proti AIDS.

Průkopník animovaného filmu Ve 40. letech 19. století sestrojil český lékař a biolog Jan Evangelista Purkyně kinesiskop, u něhož použil rotační závěrku používanou následně u kinematografů. Lze ho považovat i za průkopníka v oblasti animovaného filmu. Navrhl kotouč zobrazující animovanou sekvenci práce lidského srdce.


20. 5. 2014; ihned.cz

Živě: Cyber security aneb Proč jsme v digitálním věku nazí

Digitalizace je novým motorem světové ekonomiky. Jsme díky ní efektivnější, ale také mnohem zranitelnější. Co by se stalo, kdyby systémy jako internet přestaly fungovat? Počítačové sítě dnes propojují světy velkých průmyslových podniků, sociálních systémů, databází, a především svět finanční. Nebavíme se o nějaké teoretické hrozbě. Časopis Computer World odhaduje roční celosvětové škody způsobené kybernetickými útoky v závratné výši 290 miliard euro.

O cyber security diskutovali:

Jaroslav Veselý, ředitel divize Systémy pro energetiku, ABB

Vít Hruška, Management Consultant, ERA

Jan Šedivý, Technology Transfer Manager, FEL ČVUT, katedra kybernetiky

Martin Peterka, provozní ředitel vedoucí bezpečnostních týmů, CZ NIC-CSIRT

Petr Somol, vedoucí výzkumu - datová analýza počítačových hrozeb, ČVUT Praha

Aleš Špidla, ředitel odboru bezpečnostní politiky, MPSV ČR, bývalý ředitel odboru kybernetické bezpečnosti MV

Jan Simkanič, výkonný ředitel Internet Info

Témata:

co vše je v sázce: energetická infrastruktura, průmyslové podniky i národní bezpečnost ve světle kyberútoků

český internet - jak rozvinutá a jak bezpečná je česká síť

finanční svět online - zvykli jsme si, že drtivá většina transakcí probíhá elektronicky, ochrana virtuálního bankovnictví je však mimořádně náročnou disciplínou

nakolik spolu dokáží české univerzity, firmy a stát spolupracovat při vývoji nových technologií a pravidel?

Americký prezident Barack Obama v únoru vyzval americké firmy, aby se zapojily do hledání možností, jak digitalizující se svět lépe chránit. .Neexistuje žádný jednoduchý návod, žádné kouzlo, pouze dobře koordinované a nikdy nepolevující analýza rizik,. cituje časopis PC World jednoho z členů Obamovy administrativy, v níž legislativa zajišťující kybernetickou bezpečnost získala dosud nebývalou prioritu. Co si však o tom všem myslet ve světle aféry NSA?

Potřeba bránit se rostoucím hrozbám je cítit i v Evropě. Evropská unie spouští od roku 2015 projekt propojující národní centra cyber security v ucelenou síť. Čeští politici právě v těchto týdnech schvalují nový zákon, který by měl na proměnu situace reagovat. K pochopení naléhavosti jistě přispěly i nedávné plošné útoky na český internet.

Hlavní rizika přesto leží na soukromé sféře. .Největší hrozbou zůstává lidský faktor. Nejedná se pouze o promyšlené útoky např. z internetu, ale i o hrozby zevnitř. Vždyť obsluha má daleko jednodušší přístup ke kritickým částem řídicích systémů,. vysvětluje Tomáš Novák, jeden z českých expertů globálního koncernu ABB, který se cyber security dlouhodobě zabývá.

Jak vlastně přemýšlet o internetu, na němž získávají firmy jako Google dříve netušené dominantní postavení? A máme se obávat toho, že do kyberprostoru se kromě našeho finančního života stále více přesouvá i ten soukromý?


20. 5. 2014; Mostecký deník

Odborníci sledují sýce rousné pomocí nové monitorovací budky

Litvínov - Letos poprvé mají odborníci možnost sledovat chování chráněných sov sýců rousných v Krušných horách pomocí nové monitorovací budky pro jejich hnízdění. Pro Fakultu životního prostředí České zemědělské univerzity (ČZU), která projekt zastřešuje, ji vyvinuli na Elektrotechnické fakultě ČVUT. Budky jsou uvnitř vybaveny dvěma průmyslovými kamerami, pohybovým senzorem, snímači teploty a čtečkou čipových kódů, kterými jsou sýci označeni. Vše ovládá řídicí jednotka s procesorem. ČTK o tom informovala vedoucí projektu Markéta Zárybnická z ČZU.

Přírodovědcům to vše umožňuje zmapovat život sýců během hnízdění. "Přesně poznáme, jak často a hlavně čím krmí mláďata, kamera zaznamená každou akci v budce," uvedla Zárybnická. Sýci jsou podle ní na pozorování velice vhodní, protože s oblibou využívají právě umělá hnízda. S jejich pozorováním v Česku odborníci začali už v roce 1999, tehdy bez použití techniky. První zařízení na bázi fotopastí začali využívat až v roce 2004.

Nápad na vznik inteligentní budky se zrodil před dvěma lety. "Oslovila jsem profesora Hlaváče z ČVUT, který nám vyšel vstříc," řekla ornitoložka. Loni se uskutečnil vývoj nového zařízení, na kterém měl hlavní podíl letošní absolvent elektrotechnické fakulty Petr Kubizňák. "Hlavně bylo nutné vytvořit software ušitý tomuto projektu přesně na míru," uvedl. Dřevěné skříně vytvořili truhlářští učni z Litvínova. Unikátnost zařízení spočívá v tom, že zaznamenává jen akci, tedy když samec vlétne do budky s potravou pro samici a mláďata. "Velice nám to usnadňuje práci, nemusíme se probírat nekonečnými hodinami záznamu, kdy se v hnízdě vlastně nic neděje," upozornila Zárybnická. Vývoja výroba prvních čtyř inteligentních budek přišly na téměř půl milionu korun. Financování si rozdělily ČVUT, ČZU aFakulta životního prostředí ČZU. "Ta nám poskytla grant na tři roky pozorování," uvedla šéfka projektu. O další peníze má zažádáno u Grantové agentur ČR.

Finové mají zájem

O české budky projevili zájem ve Finsku, kde sídlí největší populace sýců v Evropě. "Tam také provádějí výzkum, ale nemají takové technické vybavení," řekla Zárybnická. Počet těchto malých sov se ve Skandinávii snižuje. Je to dáno především úbytkem lesů, a tím i hnízdních příležitostí.

Naopak v ČR je populace sýců prakticky ustálená spíše s mírným nárůstem. Vědci teď pozorují tři budky, ve kterých se sýci uhnízdili. Jejich počet v Krušných horách odhadují na 150 až 200 párů. Letošní rok je však pro sýce horší, neboť je méně hrabošů, kteří jsou základní potravou sýců. Jejich jídelníček se tak posunul směrem k drobnému ptactvu. "Na záznamech vidíme, že samci přinášení do budek i ptáčata," uvedla vedoucí projektu.

Sofistikované zařízení by se příští rok mělo ještě vylepšit o záznam zvuku a časem možná i o online připojení k internetu. Odborníci také chtějí do pozorování života ptactva vtáhnout veřejnost. Pro zpěvné druhy počítají se vznikem jednodušších budek, které si zájemci budou moci umístit třeba na zahradu. Měly by být také výrazně levnější než budky pro sýce.


17. 5. 2014; parlamentnilisty.cz

Čeští studenti získali tři stříbra na Intel ISEF, "olympiádě" vědeckých talentů

Tři studenti, tedy hned polovina českého týmu, vybojovali stříbrné medaile ve svých kategoriích při celosvětovém finále největší soutěže v oboru vědy a techniky určené pro studenty středních škol - Intel ISEF 2014. Matematický projekt Aranky Hruškové, monitor životních funkcí velikosti náramkových hodin Marka Nováka a preparát proti HIV Robina Kryštůfka uspěly v konkurenci 1700 mladých vědeckých talentů ze 70 zemí. Hlavní Cenu Gordona Moorea při dnešním slavnostním vyhlášení v Los Angeles získal patnáctiletý Američan Nathan Han, který vyvinul softwarový nástroj schopný identifikovat mutace genů způsobující rakovinu prsu.

Nejchytřejší mozky mezi českými středoškoláky dnes potvrdily své výjimečné nadání v nejtvrdší světové konkurenci více než 1700 studentů z více než 70 zemí. Při slavnostním vyhlášení vítězů v Los Angeles hned tři ze šesti projektů středoškolské vědecké elity z Česka vybojovaly stříbro na nejprestižnější vědecké soutěži pro mladé studenty Intel ISEF 2014. Porota tvořená špičkovými vědci včetně několika držitelů Nobelových cen dnes v americké metropoli stříbrem dekorovala Aranku Hruškovou z pražského Gymnázia Christiana Dopplera, Marka Nováka z Gymnázia Jírovcova v Českých Budějovicích (aktuálně již student ČVUT) a Robina Kryštůfka z pražskéhoGymnázia Na Vítězné pláni. Marek Novák a Robin Kryštůfek za své projekty navíc získali další mimořádná ocenění.

Nejvíce cen - tři - si z Los Angeles domů poveze Marek Novák, reprezentující ještě svou předchozí školu - českobudějovické Gymnázium Jírovcova. Nejcennější je druhé místo v kategorii elektrické a mechanické inženýrství, které obsadil již loni při své premiéře na Intel ISEF. K obhajobě navíc přibyly i zvláštní ceny od NASA a od firmy United Technologies. Marek Novák se představil s vylepšeným modelem svého zařízení schopného sledovat zdravotní stav jednotlivců i skupin od novorozenců až po seniory. Zatímco loni mělo jeho zařízení velikost menší krabičky, letos se mu již podařilo vměstnat do náramkových hodinek. Přístroj, který je prostřednictvím senzorů schopen bezdrátově monitorovat životní funkce, snímat pohyb či zaznamenávat GPS lokalizaci, lze přizpůsobovat jednotlivým skupinám pacientů, například kardiakům či alzheimerikům, ale lze jej skupinově nasadit také například na novorozeneckých odděleních či v domovech důchodců. V případě nestandardní situace varuje uživatele, lékaře či rodinného příslušníka. Univerzální přístroj Marka Nováka je na rozdíl od stávajících holterů či zařízení nositelné elektroniky cenově dostupný a současně mnohem pohodlnější. "Největší přínos mého projektu spočívá v návrhu, praktické realizaci a ověření funkčnosti konceptu, který co do rozsahu a univerzálnosti nemá ve světě podle dostupných informací srovnání," říká Marek Novák, aktuálně student Fakulty elektrotechniky pražské ČVUT.

Syntéza nových metallakarboranových inhibitorů HIV-1 proteasy - tak zní název práce, která v kategorii biochemie vynesla stříbrnou medaili Robinu Kryštůfkovi. Student pražského Gymnázia Na Vítězné pláni rovněž získal zvláštní cenu Americké asociace farmaceutů za svůj výzkum v oblasti vývoje léků proti HIV. "V rámci svého projektu jsem připravoval a navrhoval látky na bázi boru sloužící k zastavení množení viru HIV uvnitř napadené buňky," popisuje Robin Kryštůfek. "Účast v soutěži mi rozšířila obzory, mohl jsem získat zkušenosti hned ze dvou odborných pracovišť Akademie věd ČR - Ústavu anorganické chemie a Ústavu organické chemie a biochemie." Účinnost jím připravených inhibitorů je velmi stálá a oba vědecké ústavy výsledky jeho práce využijí při dalším vývoji léků proti HIV. Autor nadějného projektu plánuje studium na Přírodovědecké fakultě UK, obor biochemie.

Třetí česká stříbrná medaile patří Arance Hruškové z pražského Gymnázia Christiana Dopplera v kategorii matematika. V práci s názvem Řetězové zlomky kvadratických iracionalit se zabývala některými, pro laika těžko uchopitelnými vlastnostmi řetězových zlomků. Ty jsou dnes hojně využívány v počítačové aritmetice, protože práce s nimi často umožňuje větší přesnost a někdy i rychlost, než je tomu při práci s desetinnou reprezentací. "Moje práce rozšířila dosavadní poznatky o periodách řetězových zlomků iracionálních čísel. Je to spíš velký krok pro člověka a malý pro lidstvo, ale i taková mravenčí práce se někdy hodí," komentovala přínos svého projektu jeho autorka, studentka maturitního ročníku. Matematičtí experti již tak neutrální slova nevolí, její projekt byl vzhledem ke své vysoké úrovni přijat s ohromením již při národním finále AMAVET. Výsledek z Intel ISEF nepochybně Aranku Hruškovou přiblíží k splnění jejího přání studovat matematiku na univerzitě v Cambridge, ale již v tuto chvíli si může být jista přijetím na prestižní americkou univerzitu MIT.

Cenu Gordona Moorea získává.

Nejpřínosnější projekt ze všech kategorií byl při slavnostním vyhlášení v pátek 16. května odměněn Cenou Gordona Moorea, spoluzakladatele společnosti Intel, která byla letos udělena popáté. Uděluje ji Nadace společnosti Intel a je dotována 75 tisíci dolarů. Letošním laureátem Ceny Gordona Moorea se stal teprve patnáctiletý student z amerického Bostonu Nathan Han, který vyvinul softwarový nástroj schopný s pravděpodobnosti převyšující 80 procent rozlišovat neškodné mutace genů od těch, které způsobují rakovinu prsu.

"Svět potřebuje více vědců, aby mohl vytvářet více pracovních míst a podporovat ekonomický růst," uvedla Wendy Hawkinsová, ředitelka Nadace společnosti Intel. "Intel věří, že mladí lidé jsou klíčem k inovacím a že tito vítězové budou inspirovat své vrstevníky k tomu, aby se zabývali vědou, technologiemi, matematikou, jež představují základy kreativity."

Intel ISEF je největší a nejprestižnější soutěž pro studenty středních škol, do které se probojuje pouze absolutní špička vědeckých talentů z více než sedmdesáti zemí světa. Letos to bylo téměř 1700 studentů, kteří prošli sítem 550 národních a regionálních soutěží, do nichž se každoročně přihlašuje více než sedm milionů studentů. Motivace uspět ve finále je velice silná: pokud dotyčný projekt zaujme porotce, mezi nimiž se nacházejí i nositelé Nobelovy ceny, může účastník počítat nejenom se zajímavou finanční prémií z celkového objemu přesahujícího v přepočtu 100 milionů korun, ale prestižní ocenění otevírá cestu k další vědecké kariéře. Soutěž, která je považována za "olympiádu vědeckých talentů", od roku 1950 organizuje Společnost pro vědu a společnost, od roku 1997 probíhá s podporou společnosti Intel.

Šest studentů z České republiky se v kalifornském Los Angeles představilo se svými individuálními projekty, s nimiž se prosadili v národních soutěžích AMAVET a SOČ (Středoškolská odborná činnost). Na Intel ISEF 2014 v týdnu od 12. května obhajovali své originální výzkumné projekty, sdíleli své nápady a bojovali o umístění v sedmnácti vědeckých kategoriích od matematiky, chemie a počítačové vědy přes botaniku a lékařství až po společenské vědy a ekologii. Stovky z nich vedle peněžitých prémií obdržely ceny, granty, stipendia a vědecké pobyty, které jim mohou uspíšit vědeckou kariéru.

Více o finále Intel ISEF 2014, oceněních, české účasti a projektech českých studentů najdete v přiloženém dokumentu Intel ISEF 2014 fact sheet či v tiskové zprávě Šestice studentů jede na Intel ISEF, "olympiádu" vědeckých talentů

Fotografie českých studentů jsou k dispozici prostřednictvím odkazu http://www.mediakom.cz/cs-web/index.php?option=com_k2&view=item&id=1116:tiskova-konference-s-finalisty-intel-isef&Itemid=23

O společnosti Intel

Společnost Intel (NASDAQ:INTC) je světovým lídrem v oblasti inovací informačních technologií. Navrhuje a vytváří nezbytné technologie, které tvoří základ výpočetní techniky po celém světě. Intel také jako lídr korporátní odpovědnosti a udržitelnosti první na světě nabízí komerčně dostupné procesory bez obsahů konfliktních surovin. Další informace o společnosti Intel jsou dostupné na www.intel.com/pressroom a http://blogs.intel.com, o procesorech bez konfliktních surovin se dozvíte více na conflictfree.intel.com.


16. 5. 2014; českénoviny.cz

Odborníci sledují sýce rousné pomocí unikátní monitorovací budky

Litvínov (Mostecko) - Letos poprvé mají odborníci možnost sledovat chování chráněných sov sýců rousných v Krušných horách pomocí nové monitorovací budky pro jejich hnízdění. Pro Fakultu životního prostředí České zemědělské univerzity (ČZU), která projekt zastřešuje, ji vyvinuli na Elektrotechnické fakultě ČVUT. Budky jsou uvnitř vybaveny dvěma průmyslovými kamerami, pohybovým senzorem, snímači teploty a čtečkou čipových kódů, kterými jsou sýci označeni. Vše ovládá řídicí jednotka s procesorem. ČTK o tom informovala vedoucí projektu Markéta Zárybnická z ČZU.

Přírodovědcům to vše umožňuje zmapovat život sýců během hnízdění. "Přesně poznáme, jak často a hlavně čím krmí mláďata, kamera zaznamená každou akci v budce," uvedla Zárybnická. Sýci jsou podle ní na pozorování velice vhodní, protože s oblibou využívají právě umělá hnízda. S jejich pozorováním v Česku odborníci začali už v roce 1999, tehdy bez použití techniky. První zařízení na bázi fotopastí začali využívat až v roce 2004.

Nápad na vznik inteligentní budky se zrodil před dvěma lety. "Oslovila jsem profesora Hlaváče z ČVUT, který nám vyšel vstříc," řekla ornitoložka. Loni se uskutečnil vývoj nového zařízení, na kterém měl hlavní podíl letošní absolvent elektrotechnické fakulty Petr Kubizňák. "Hlavně bylo nutné vytvořit software ušitý tomuto projektu přesně na míru," uvedl. Dřevěné skříně vytvořili truhlářští učni z Litvínova.

Unikátnost zařízení spočívá v tom, že zaznamenává jen akci, tedy když samec vlétne do budky s potravou pro samici a mláďata. "Velice nám to usnadňuje práci, nemusíme se probírat nekonečnými hodinami záznamu, kdy se v hnízdě vlastně nic neděje," upozornila Zárybnická.

Vývoj a výroba prvních čtyř inteligentních budek přišly na téměř půl milionu korun. Financování si rozdělily ČVUT, ČZU a Fakulta životního prostředí ČZU. "Ta nám poskytla grant na tři roky pozorování," uvedla šéfka projektu. O další peníze má zažádáno u Grantové agentury ČR.

O české budky projevili zájem ve Finsku, kde sídlí největší populace sýců v Evropě. "Tam také provádějí výzkum, ale nemají takové technické vybavení," řekla Zárybnická. Počet těchto malých sov se ve Skandinávii snižuje. Je to dáno především úbytkem lesů, a tím i hnízdních příležitostí.

Naopak v ČR je populace sýců prakticky ustálená spíše s mírným nárůstem. Vědci teď pozorují tři budky, ve kterých se sýci uhnízdili. Jejich počet v Krušných horách odhadují na 150 až 200 párů. Letošní rok je však pro sýce horší, neboť je méně hrabošů, kteří jsou základní potravou sýců. Jejich jídelníček se tak posunul směrem k drobnému ptactvu. "Na záznamech vidíme, že samci přinášení do budek i ptáčata," uvedla vedoucí projektu.

Sofistikované zařízení by se příští rok mělo ještě vylepšit o záznam zvuku a časem možná i o online připojení k internetu. Odborníci také chtějí do pozorování života ptactva vtáhnout veřejnost. Pro zpěvné druhy počítají se vznikem jednodušších budek, které si zájemci budou moci umístit třeba na zahradu. Měly by být také výrazně levnější než budky pro sýce. Taková vyjde na zhruba 40.000 korun.


16. 5. 2014; FTV Prima

Jedna z velkých záhad bohnického "Hřbitova bláznů" je vyřešena

Klára DOLEŽALOVÁ, moderátorka:

Jedna z velkých záhad bohnického "Hřbitova bláznů" je vyřešena. Reportáž o paranormálních jevech na tajemném hřbitově u vás vyvolala velkou pozornost.

Karel VOŘÍŠEK, moderátor:

Reportér Jaroslav Mareš proto vyrazil za vědci, aby měl jasno. A má, nebo nemá? No, tak poslouchejte.

osoba:

Můžeš nám říct, kolik nás tady je?

osoba:

Šest.

osoba:

Šest?

osoba:

Ty vole!

osoba:

Marie Tymlová, seš tady s náma? Chceš se projevit?

osoba:

Ano. Jsem.

Jaroslav MAREŠ, redaktor:

Tajemný hlas z vysílačky nebo kolísání elektromagnetického pole? Podivné jevy ze hřbitova jsme se pokusili racionálně vysvětlit. Proč jsme například na hřbitovní bráně naměřili nezvykle malou hodnotu elektromagnetického záření?

Pavel HEJDA, Geofyzikální ústav AV ČR:

Racionální vysvětlení v tomhle případě jsou magnetická pole, dejme tomu, kovových předmětů.

Jaroslav MAREŠ, redaktor:

Jestliže intenzita pole pod křížkem klesla ze 40 na polovinu, měla by se tak logicky chovat i jiná železa. A tak jsme měření zopakovali i v jiném prostředí. Teď jsme na schodech Elektrotechnické fakulty ČVUT. Geomagnetické pole je klidné. Ukazuje 43, 44 - normální. Zkusíme dát ke kovovému zábradlí a hodnoty nám klesají. Vida, záření požírají kovy i jinde. Ale co podivný hlas, který na hřbitově natočili záhadologové na vysílačce?

Zbyněk ŠVÁB, Fakulta elektrotechnická, ČVUT v Praze:

Když já jsem viděl tu ukázku, tak můj první nápad byl, že někdo udělal vtip a odněkud odjinud vysílačkou něco řekl.

Jaroslav MAREŠ, redaktor:

Jestli záhadologové zaznamenali vtipálka nebo skutečný hlas ze záhrobí, bohužel nezjistíme. Vraťme se ale ještě k výkyvům elektromagntického pole. Proč část mříže na zadní brance začala, narozdíl od ostatních kovů elektromagnetické pole naopak vyzařovat? I to nám vědci objasnili. Pane profesore, prosím, zmagnetujte jednu ... teď budeme opakovat pokus, zkusíme ke zmagnetované ... kolem 200 a schválně zkusíme ostatní. Klesá nám to postupně. Záhadu lze tedy vysvětlit tak, že k prostřední části branky někdo už dříve přiložil magnet, stačila třeba keška hledačů pokladů, pak se naměřené hodnoty podstatně zvýší. Tak zbývá ještě vyšetřit, kdo na mě tu šprušli na tom hřbitově narafičil. Jaroslav Mareš, Prima FTV.


15. 5. 2014; 5puls2.cz

Obrazem: V novém vědeckém centru u Buštěhradu už září umělé slunce

Do moderního a architektonicky zajímavého univerzitní centra nedaleko Buštěhradu se začali stěhovat mladí vědci ze čtyř fakultČeského vysokého učení technického (ČVUT) v Praze. Smyslem ústavu je výzkumem získat materiály a vystavět takové energeticky efektivní budovy, které by byly odolné vůči extrémním vlivům a zároveň šetrné k přírodě a přívětivé k lidem.

Špičkové výzkumné pracoviště otevřely dnes v průmyslové zóně mezi Kladnem a Buštěhradem společně čtyři fakulty ČVUT - stavební, strojní, elektrotechnické a biomedicínského inženýrství. Mladí vědci z České republiky i zahraničí budou v Univerzitním centru energeticky efektivních budov (UCEEB) testovat odolnost stavebních konstrukcí a materiálů například za pomocí unikátního umělého slunce a ostatních, technicky vyvolaných živlů.

Centrum je zaměřené na výzkum budov, které budou energeticky úsporné, šetrné k životnímu prostředí a příjemné pro život jejich obyvatel a které budou moci využívat nejmodernějších systémů řízení budovy. Centrum jako "matrjoška"

"Uvnitř obří haly se budou stavět budovy v reálné velikosti. Ty pak budou vědci vystavovat vlivu umělého slunce, dešti, větru, ohni, uměle navozené zimě či extrémnímu horku. Půjde o to vyzkoušet nové odolné materiály pro stavebnictví a měřit vlastnosti stávajících. Pro představu například se tu budou zkoumat nanomateriály, kterými by se natíralo dřevo tak, aby odolalo přírodním živlům, včetně ohně, nebo hniloby. S těmito novými materiály by pak Česká republika mohla uspět na světovém trhu," vysvětlil jeden ze záměrů UCEEB Josef Rosina, děkan Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT, která je jednou z fakult, jež se do projektu zapojuje.

V areálu bude rovněž stát v experimentálním prostoru energeticky soběstačný dům Air House studentů ČVUT, kteří s ním získali třetí místo v prestižní architektonické soutěži Solar Decathlon v americké Kalifornii. Umělé slunce uvnitř ústavu již září

Samostatný ústav ČVUT bude mít pro výzkum k dispozici řadu laboratoří. Většina z nich na své špičkové vybavení za desítky i ještě čeká. Dvacet procent pracovišť už ale začíná pracovat. Jedním z nich je i umělé slunce.

"Simulátor slunečního záření, který je jedním z nejdražších přístrojů centra a má stejné spektrum jako skutečné slunce, bude sloužit především pro vývoj, ale i komerční testování odolnosti kolektorů na ohřev vody, které mohou být umístěny na střeše či fasádě budov. Už máme první zakázku na testování prvního výrobku od státního zkušebního ústavu," představil jednu z nejzajímavějších laboratoří UCEEB Bořivoj Šourek, vedoucí solární laboratoře.

"Pro lepší představu, základem přístroje je osm velkých lamp připevněných na velké konstrukci, se kterou se dá pohybovat nahoru a dolů a naklánět ji až do úhlu devadesáti stupňů. Lampy kromě toho, že jsou zdrojem světla, také vydávají každá teplo několik set stupňů Celsia. Proto je kolem nich uzavřený vzduchotechnický kanál, který teplo zachycuje tak, aby na zkoušený kolektor dopadalo takové sluneční světlo, jako by byl zkoušený někde na střeše," popsal vedoucí solární laboratoře. Kolektory jsou umístěny na rovněž pohyblivé stěně pod lampami, na kterou lze umístit kolektor až o velikosti 2,5 až 3 metry.

Umělé slunce dokonce, pro zajímavost, umí i opalovat. Bořivoj Šourek v žertu prohlásil, že pokud bude v laboratoři volno, může si přivydělávat jako "solárko" pro čtyři lidi najednou. Přikáží větru i dešti

Za zhruba tři týdny přibude v hlavní hale UCEEB velká klimatická komora, která se právě vyrábí v Německu. "Uvnitř budou dvě zóny, mezi které se upne zkoušený materiál, z jedné strany se bude hřát, z druhé strany se vystaví silnému větru, pršení či chladu, respektive podmínkám klimatu střední Evropy," sdělil ředitel UCEEB Lukáš Ferkl.

Ústav ukrývá například i požární laboratoř, kde mladí vědci zkoumají, jak rychle různé materiály hoří, nebo zvuková laboratoř, dále elektrotechnické laboratoře, strojírenské laboratoře pro testování různých zdrojů tepla, chladu a energií. Jednou z nejsledovanějších výzkumných pracovišť pak bude laboratoř nanotechnologií, která už dnes má významné výsledky. Vyvíjet se v UCEEB bude třeba vybavení a uspořádání bytu, který by pomáhal v životě handicapovaným, nemocným či starším lidem.

"V hlavní hale můžeme mezi dvě věže upnout část stavby, kus trámů, most a zkoumá se, když to řeknu jednoduše, za jak dlouho pod tlakem praskne," doplnil Lukáš Ferkl. ´ Hluční sousedi? I s tím vědci pomohou

"Ve zvukové laboratoři budeme měřit, jak zkoumaná konstrukce utlumí procházející zvuk. Tedy, když si člověk postaví stěnu, podlahu, strop z tohoto materiálu, zda uslyší, či neuslyší, že si soused doma dělá koncert, nebo příliš dupe," vysvětlil zjednodušeně cíle dalšího pracoviště centra Jan Šlechta, vědeckovýzkumný pracovník UCEEB.

Na internetových stránkách UCEEB se mimo jiné píše: "Je jasné, že udržitelné stavění není jen móda nebo trend, ale nutnost. Proto se díváme na energeticky efektivní budovy jako na celek. Chceme být pracovištěm snů pro nejschopnější studenty, inspirativním prostředím pro zkušené vědce s mezinárodním renomé a vyhledávaným partnerem pro komerční firmy. Výsledky našeho výzkumu chceme uvádět do každodenního života. UCEEB má našlápnuto stát se nejprogresivnějším subjektem svého druhu v Čechách."

Podle odborníků má projekt skutečně velký ekonomický potenciál. "A je tu možnost nabírání zahraničních studentů, abychom získali informace z jiných zemí, jaké používají materiály, metody detekce a podobně," podotkl děkan Josef Rosina. Buštěhrad se poradí, jak na přístavbu školy

Město Buštěhrad, na jehož katastru unikátní vědecký ústav ČVUT stojí, projekt rozhodně vítá, protože přináší do regionu další zajímavé pracovní příležitosti. Zdejší radnice navíc hodlá využít i nabídky na spolupráci. "Prvním naším záměr je využít zkušeností a rad pracovníků centra při přístavbě naší základní školy, kde nám v v blízké budoucnosti budou chybět třídy. Efektivní budova, to je něco, co bychom si rádi zkusili. Nebudeme vymýšlet vymyšlené, když tu za humny odborníky," konstatovala starostka Buštěhradu Jitka Leflerová.

V centru v současné době pracuje na 70 úvazků zhruba 140 lidí, včetně studentů, doktorandů, profesorů, kteří primárně přednášejí jinde, ale z UCEEB provádí své výzkumy. Ústav nyní ještě nabírá nevědecké řemeslné pracovníky z regionu, kteří budou například uvnitř haly stavět testované konstrukce a budovy. Informace zájemci naleznou na stránkách UCEEB.cz. Otevřou se i veřejnosti a školákům

Univerzitní centrum nebude podle jeho ředitele Lukáše Ferkla veřejnosti nepřístupným a tajuplným vědeckým pracovištěm. "V budoucnu umožníme po domluvě prohlídku prostor centra všem, kteří se o oblast udržitelné výstavby zajímají. Budeme také rádi za exkurze škol," řekl Lukáš Ferkl.

Projekt UCEEB stál více než 672 milionů korun, výstavba samotné budovy přitom představuje investici necelých 300 milionů.


10. 5. 2014; ČRo - Sever

Číňané a kulový blesk

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

Kulový blesk je velké tajemství přírody, v jehož existenci ještě nedávno někteří badatelé vůbec odmítali věřit.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Je to fenomén, který se objevuje náhle a nečekaně a obvykle se nestává, že by během své krátké existence potkal nějakého vědce, který by o něm podal zprávu.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

Přesněji řečeno, stalo se to jen třikrát, a to ještě první z těchto setkání skončilo tragédií a smrtí badatele. Data a měření veškerá žádná.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Až v roce 2012 se čínským vědcům při bouřce podařilo nafilmovat vznik kulového blesku a dokonce změřit jeho spektrum. Získaná data publikovali v lednu letošního roku.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

Byla to samozřejmě náhoda, která nás, jak uslyšíte, přiblížila k vyřešení záhady kulového blesku jen o malinký krůček. Ale i to se počítá.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Planetáriem, magazínem ze světa vědy a fantazie, vás stále provázejí Veronika Kindlová.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

A Frederik Velinský.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Proč je tak těžké kulové blesky zkoumat?

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

Není to jen proto, že trvají krátce. Podle astrofyzika Petra Kulhánka z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze je překážkou také jejich velká variabilita.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

S jistou nadsázkou se dá říct, že každý kulový blesk je originál.

Petr KULHÁNEK, astrofyzik, Fakulta elektrotechnické ČVUT v Praze:

Tak ono je to jakási kulička, která může mít rozměry třeba centimetr, dva centimetry, ale může mít rozměry také velkého míče. Jsou pozorování, kdy kulový blesk měl rozměr až jeden metr. Takže už i tady je vidět, že je to útvar nesmírně rozdílný svojí velikostí. Potom se liší také barvou, od oranžové přes modrofialovou, bílou. Důležitý je taky tepelný vjem. Když kulový blesk se dostane do blízkosti nějakých osob, tak všichni, kdo ho pozorovali, říkali, že nepociťovali žádné teplo, přestože byli v těsné blízkosti žhnoucí koule. Takže je tady nesmírně zajímavý fakt, který je třeba vysvětlit, že asi povrch toho kulového blesku je relativně chladný a přesto svítí. Potom kulové blesky mají velice zvláštní pohyb. Ten pohyb je takový, že kulový blesk se může jakoby vznášet. Pohybuje se velmi pomalinku, vodorovně. Často se pohybuje podél vodičů, často poskakuje. Takže i v rámci variability toho pohybu je tady obrovské množství možností a kulový blesk je tedy fenoménem, který se nesmírně obtížně zkoumá, protože to není jev, který by měl konkrétní vlastnosti a řekl bych, je veliký 20 centimetrů a je žlutý a pohybuje se takovým způsobem. Kulový blesk je prostě fenomén a v tuto chvíli se zdá, že je to dokonce několik fyzikálních jevů, které my označujeme jako kulový blesk a to samozřejmě ztěžuje potom vysvětlování a pozorování, protože někdy pozorujeme jeden fyzikální jev a jindy úplně jiný.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

O vzniku a podstatě kulových blesků existují desítky teorií. Mnohé z nich jsou velmi, velmi fantastické. My zůstaneme u těch o něco pravděpodobnějších.

Petr KULHÁNEK, astrofyzik, Fakulta elektrotechnické ČVUT v Praze:

Z té kulové struktury se většině lidí zdá, že je to nějaká plazmová koule. Takže nejčastější teorie dávají kulový blesk do souvislosti s plazmatem, což je skupenství látky, které je ionizované. Jsou tam ionty a volně se pohybující elektrony. Ovšem tady je základní problém, že teoreticky se velice těžko vysvětluje, jak se plazma stane kulatým útvarem, zda ho tu drží nějaké magnetické pole nebo něco jiného. To je nesmírně obtížná záležitost. Jiné teorie dávají do souvislosti kulový blesk s vysokofrekvenčními výboji. Tady je docela zajímavé, že ten vysokofrekvenční výboj může být rozprostřený na veliké vzdálenosti, řádově třeba stovky metrů a jenom v jistých uzlech se ten kulový blesk jaksi vynoří, kde ten vysokofrekvenční výboj deponuje svoji energii do atmosféry. Takže tady vlastně zdroj té energie nemusí být vůbec v tom místě, kde se nachází ten kulový blesk. Toto by třeba mohlo vysvětlit takové ty kulové blesky, které procházejí sklem, vletí do místnosti, potom tam napáchají nějakou škodu a zjevně v širokém dalekém okolí není žádný konkrétní zdroj energie. Další teorie, které jsou k dispozici, jsou různé chemické blesky, že v podstatě nejde o fyziku vysokofrekvenčních výbojů nebo fyziku plazmatu, ale že je to chemické hoření nějaké koule, ve které je deponována chemická energie. A v tuto chvíli se zdá, že alespoň jeden z těch druhů kulových blesků by mohl být tímto chemickým bleskem.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Ze všech hypotéz, které se pokoušejí vznik kulových blesků vysvětlit, jsou tedy podle astrofyzika Petra Kulhánka nejpropracovanější tři. Teorie o plazmové kouli, o vysokofrekvenčním výboji a také o takzvaném chemickém blesku.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

Do této skupiny patří i hypotéza, podle níž vzniká struktura kulového blesku z křemíku jako následek úderu běžného čárového blesku do země.

Petr KULHÁNEK, astrofyzik, Fakulta elektrotechnické ČVUT v Praze:

Ta hypotéza pochází z roku 2000 a vyřkl ji John Abrahamson a James Dinnis z canterburské univerzity z Nového Zélandu. Oni uvažovali o tom, že kdy udeří čárový blesk do země, tak ten výboj bude působit na tu půdu, což je logické. A v té půdě největší zastoupení je křemíku. Konkrétně v té půdě je oxid křemičitý SiO2. Po úderu blesku se ten oxid křemičitý může změnit na atomární křemík, pouze Si nebo na monooxid křemíku SiO nebo na karbid křemíku. A všechny ty sloučeniny, které jsem jmenoval nebo jednotlivé atomy, to jsou látky, které jsou vysoce energeticky bohaté, které absorbují tu energii, kterou tam přinese ten čárový blesk. Navíc jsou tyto částice nabité a jsou schopné se řetězit a vytvářet to, čemu říkáme nanovlákna, nanostruktury. Takže po úderu čárového blesku by v té půdě měly vznikat řetězce křemíku a jemu příbuzných sloučenin a tyto řetězce vytvořit cosi, co by šlo přirovnat k chomáči vaty, kde ta vlakénka jsou ale složená z toho křemíku nebo monooxidu křemíku nebo karbidu křemíku. Takováto vlakénka jsou vysoce energeticky dotována. Navíc ta vatovitá struktura má hustotu podobnou okolnímu vzduchu. Takže z té země by se měla vynořit podle této hypotézy jakási kulička podobná vatě, která bude svítit, protože ty částice tu energii ztrácejí, ztrácejí ji na tepelnou a světelnou energii a přitom se mění na ten obyčejný oxid křemičitý SiO2, který známe každý z křemene. A tato kulička, která z té půdy se vynoří, se může pohybovat klidně vodorovně, protože má hustotu podobnou hustotě vzduchu, takže to by vysvětlovalo vodorovné pohyby tohoto druhu kulového blesku. A jestliže tam vzniká ten oxid křemičitý při povrchu té kuličky, tak vlastně ten nově vzniklý oxid křemičitý bude izolovat to jádro, ve kterém je zdroj energie a tím pádem každý, kdo bude takovouto strukturu pozorovat, bude mít pocit, že je chladná. A oni dokonce počítali, co by se dělo dál, jak by to mohlo skončit a zjistili, že jsou dvě cesty. Jedna je, že normálně to jádro této kulovité vatovité struktury pohasne a ten kulový blesk se rozplyne. A druhá možnost je, že se uvnitř bude zvyšovat teplota až nad nějakou kritickou mez a on se potom rozprskne jakousi explozí, což přesně odpovídá pozorování. Nicméně pozorování těch kulových blesků, které vznikají po dopadu čárového blesku, nikoliv pozorování kulových blesků v kabinách letadel nebo těch kulových blesků, které procházejí zdmi nebo procházejí okenními tabulkami. To musí jít o naprosto jiný jev.


7. 5. 2014; Berounská deník

Setkání s mořeplavcem zpříjemní autogramiáda

Hořovice - Plavba kolem světa. To je název dnešního setkání s mořeplavcem Petrem Ondráčkem,které začíná ve 14 hodin v hořovickém Centru denních služeb v lokalitě Pod Dražovkou.

Přednášku, která zavede návštěvníky na plavbu kolem světa na plachetnici Singa, zpestří i vizuální dokumenty. Nebudou chybět zajímavosti, jako jsou například informace o spojení z lodi se světem. Beseda, která je určená široké veřejnosti, bude navíc spojená s autogramiádou nové knihy s názvem Sám čtyřmi oceány. Akci pořádá hořovický poskytovatel sociálních služeb Digitus ve spolupráci skatedrou telekomunikační techniky ČVUT Praha a Fakultou elektrotechnickou.

Dnešní přednáška s Petrem Ondráčkem se koná v rámci pravidelné akce Ká. Ča.


5. 5. 2014; Zdravotnické noviny

eHealth a telemedicína: Asistivní technologie ve zdravotnictví

Pod název asistivní technologie se zahrnuje řada pojmů - například zařízení, nástroje, software nebo systémy. Jejich hlavním úkolem je usnadnit život uživatelům, obvykle jde o postižené osoby a seniory. Asistivní technologie mají za úkol zlepšit cílové skupině kvalitu jejich života.

Do okruhu klientů se řadí handicapovaní lidé, chronicky a dlouhodobě nemocní, osaměle žijící lidé, senioři nebo ti, kteří potřebují pooperační péči. Asistivní technologie jsou součástí tzv. eInkluze (eInclusion), což je zdravotnické a sociální hnutí, jehož cílem je ukončit propastné rozdíly v přístupu k digitálním technologiím mezi různými skupinami (chudé vs. bohaté země, zdraví vs. znevýhodnění jedinci apod.).

Inteligentní domy

Určitým hitem při zviditelnění asistivních technologií jsou například tzv. inteligentními domy. V těchto domech a domácnostech se nachází řada zařízení, jež obsahují vlastní procesor a paměť, jsou schopna mezi sebou komunikovat a vzájemně podporovat své funkce. Jednotlivé subsystémy domu jako topení, osvětlení či alarm mezi sebou spolupracují. U domů pro specifickou skupinu, například seniory či zdravotně postižené, může být začleněn i dohledový systém. V pilotních projektech inteligentních domácností jsou umístěny různé monitory - senzory pro diagnostiku moči v pisoáru, měření hmotnosti, monitoring pravidelnosti dechu v ložnici, ale také čidla nošená na těle (různé náramky, dokonce např. senzory EKG ve spodním prádle).

Umělá inteligence proniká do běžného života stále více, je proto důležité najít rozumný kompromis z hlediska její prospěšnosti proti riziku přetechnizovanosti. Vývoj asistivních technologií jde ruku v ruce s vývojem počítačové techniky. Tento telemedicínský obor využijí hlavně lidé s vadami zraku, sluchu, komunikace či pohybu, ale také senioři či dlouhodobě nemocní, například pacienti s Alzheimerovou chorobou, roztroušenou sklerózou či svalovými atrofiemi.

Pomocníci handicapovaných

V praxi se jedná třeba o mluvicí zařízení pro zrakově postižené klienty. Mobilní telefony jsou často vybaveny různými aplikacemi, které usnadňují užívání zařízení nevidomým.

Jde například o aplikaci, která mluvené slovo převede do textové podoby.

Dále existují různé navigační programy pracující se signálem GPS. Ty navedou uživatele pomocí zvuku na určené místo. Jednou z českých aplikací pro zrakově postižené je BlindShell, jež byla vyvinuta studenty ČVUT v Praze. Ta pomáhá zpřístupnit prostředí mobilního operačního systému Android nevidomým. Používá se pomocí jednoduchých dotykových gest. Uživatelům umožňuje psaní textových zpráv, volání, vytváření a editaci kontaktů, použití budíku či poznámkového bloku, ale také nahrávání zvukových souborů a čtení knih. Nejen mobilní telefony jsou však uzpůsobovány pro zrakově handicapované, s uživatelem mluví také náramkové hodinky, jež ohlašují čas automaticky každou hodinu nebo po stisknutí tlačítka. V praxi se dále používají například měřiče hloubky vody, elektrických veličin, teploty, intenzity světla či detektory barev.

Sluchově handicapovaní mají také několik možností využití moderních technologií, usnadnit život v samostatné domácnosti může světelná signalizace. Je to přístroj ve tvaru malé krabičky, která je propojena s různými elektronickými zařízeními v domácnosti a při spuštění zařízení začne blikat či svítit. Může být napojena například na domovní zvonek a v případě, že někdo zazvoní, neslyšící vidí na přístroji blikat určitou barvu, která je zvonku přiřazena. Další pomůckou jsou vibrační náramkové hodinky. Namísto zvukové signalizace budíku je na nich možné nastavit vibrace.

Lidé s tělesným postižením využijí především asistivní technologie zabudované v automobilech. Bez speciálně upraveného vozidla se stává pro vozíčkáře velmi obtížné zdolat větší vzdálenosti. Obyčejná auta jsou přetvářena pro potřeby každého handicapovaného člověka individuálně. Po úpravě vozu je v něm například zabudovaná nakládací plošina pro invalidní vozík nebo multifunkční volant. Na něm musí být umožněno ovládání téměř celého automobilu, od plynu a brzdy přes stěrače a směrovky až k ovládání zvedacího zařízení pro invalidní vozík.

Panic button

Všeobecně lze říci, že asistivní technologie jsou využívány všemi, kdo je potřebují nebo si chtějí usnadnit život. Inteligentní domácnost je vhodná jak pro zdravotně postižené, tak i pro seniory. V současné době však domácí dohledové systémy nedosahují potřebné úrovně rozšíření. Jedním z hlavních důvodů je jejich těžkopádná filozofie. Touto problematikou se zabývá technologická aliance High Tech Park, řešení přicházejí i z univerzitních pracovišť, například Fakulty biomedicínského inženýrství a katedry kybernetiky Elektrotechnické fakultyČVUT.

Řada systémů vychází z řešení, při kterém vybaví klienta tzv. panic button, což znamená bezpečnostní tlačítko (někdy nazývané SOS tlačítko), které se v případě potřeby stiskne. Klientem může být každý, u koho se dá očekávat, že se náhle dostane do složité životní situace a bude potřebovat rychle přivolat pomoc (senioři, tělesně postižení ad.). Nejčastěji se jedná o monitoring některého člena domácnosti, třeba staré babičky. Tlačítko může být ve formě malé krabičky, ale také ve tvaru větších náramkových hodinek. Pomocí radiových vln komunikuje s tzv. základní jednotkou, která je umístěna v domácnosti. Tlačítko slouží k vyvolání poplachu, obvykle ne k oboustranné komunikaci. Oboustrannou komunikaci s dohledovým pultem umožňuji komunikační GSM jednotky, tedy jakési jednoúčelové mobilní telefony. Ty umožňují např. seniorům hovořit s dohledovým pultem. Také některé mobily pro seniory v sobě mají zabudováno na zadní straně SOS tlačítko. Důležité je uživatele motivovat, aby zařízení nosili stále u sebe.

Uživatelský komfort

Asistivní technologie však zahrnují i další možnosti, včetně architektonických úprav bydlení a úprav nábytku, pomůcek pro usnadnění mobility (vozíky), senzorických pomůcek (např. naslouchadla), z hlediska eHealth a telemedicíny je důraz kladen na specifický software i hardware. Technologická aliance High Tech Park spojila komerční, výzkumnou a uživatelskou oblast a vytvořila několik řešení, která reagují na výše uvedené problémy. Filozofií projektů je preventivní dohled a přizpůsobení se individuálním potřebám každého uživatele. Využívají se technologie, jež přijímá i starší generace, například chytré mobilní telefony či notebooky. Jde o nabídky samostatného života ve své vlastní domácnosti osobám, které by jinak byly odkázány na pečovatelské ústavy.

Systémy v sobě slučují moderní technologie, jakými jsou elektronický zabezpečovací systém, elektronický dohledový systém, domácí telemedicína, automatizované elektroinstalace a síťové propojení věcí v domácnosti. Obsluha je jednoduchá, aby ji zvládl každý uživatel. K bezproblémovému a plně funkčnímu využití je zapotřebí několika důležitých komponent: Chytrý mobilní telefon Obvykle má upravené a zjednodušené ovládání a kromě běžných funkcí nabízí například i okamžité vyvolání poplachu, možnost identifikace polohy uživatele nebo oboustrannou datovou komunikaci s dohledovým centrem a rodinou. S jeho pomocí je možné průběžně kontrolovat zdraví uživatele či ovládat vybraná světla a elektrospotřebiče v domácnosti. Sofistikovaný software Umožňuje vzdálený dohled nad neomezeným počtem uživatelů na kterémkoli místě. Vyškolený personál s jeho pomocí zajišťuje okamžitou vzdálenou pomoc uživatelům nejen v krizové situaci, ale umí jim i poradit nebo je psychicky podpořit v tíživé situaci.

S lékařem on-line díky televizi

Dohled nad postiženými příbuznými či nad starší generací mohou provádět také rodinní příslušníci. Díky mobilní aplikaci s platformou Android a iOS mají možnost oboustranné datové komunikace včetně videa apod. Lze také monitorovat potřebné funkce a bezpečný život uživatele chytrého zjednodušeného mobilního telefonu. V případě vzniku nebezpečné situace na straně seniora či postiženého je tato informace okamžitě odeslána do vzdáleného zařízení. V domácím prostředí uživatele se nachází řada čidel, která monitorují běžnou denní aktivitu a pohyb v místnostech. V případě, že systém zaznamená jakoukoli odchylku od běžného stavu, okamžitě informuje rodinu na mobilní telefon nebo situaci nahlásí dohledovému pultu, který funguje nepřetržitě.

Umělá inteligence v domácnostech a tzv. inteligentních domech by díky provázání elektronických zařízení měla umožnit plnohodnotný život všem, kteří to potřebují. Počítače umožňují automatizovat řadu činností, lze využít dálkové ovládání, je také možná dálková kontrola. Důležité je, aby systém neomezoval životní zvyklosti uživatele. Osobně se mi velmi líbí možnost on-line komunikace s lékařem pomocí moderních televizí Android (propojení televizního přístroje s mobilem) či Home Brain (internetová televize s možností oboustranné komunikace).


4. 5. 2014; rozhlas.cz

Radarem v Brdech spolupráce neskončila, Spojené státy i nadále podporují český výzkum

Před pěti lety Američané oznámili, že radarová základna v Brdech nakonec nebude. Pro Česko ale tehdy spolupráce s Pentagonem neskončila. Spojené státy americké se rozhodly podporovat špičkový výzkum a vybraly si některá tuzemská akademická pracoviště a firmy, které doteď pro zaoceánskou velmoc pracují. Jde ale spíš o ojedinělé případy.

"Náš výzkum je přímo pro americkou agenturu raketové obrany, projekt už běží skoro šestým rokem. Bylo to hlavně o zpracování obrazu a statistickém rozpoznávání," popisuje spolupráci profesor Václav Hlaváč, vedoucí centra strojového vnímání na ČVUT. Nejprve čeští experti pracovali v IT technologiích na různých analogických úlohách. Dalším z úkolů bylo například sledování kosmického smetí na oběžné dráze. Kdyby tyto malé objekty narazily do družic, mohly by je vážně poškodit, protože se pohybují obrovskou rychlostí. "Nakonec jsme navázali spolupráci s Karlovou univerzitou. Oni mají šedesáticentimetrový teleskop umístěný v Ondřejově a jeden náš kolega ho ovládá ze svého obývacího pokoje," popisuje pokračování projektu Václav Hlaváč. Podobně Američané spolupracovali také s Fyzikálním ústavem Akademie věd, který zkoumal vlastnosti materiálů pro armádní průmysl. USA se zajímají také o jaderný výzkum a medicínu. Podle profesora Vladimíra Maříka z vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace je spolupráce stále výhodná pro obě strany. "Protože česká výzkumná pracoviště dostaly financování, získaly v tom řešení také další know-how a americká strana získala úplně jiný pohled na některé problémy," vysvětluje. Původně Česko očekávalo, že USA budou paušálně financovat výzkum a to odhadem v řádech statisíců dolarů. To se ale nenaplnilo. Spolupráci s USA koordinuje v Praze pobočka amerického Úřadu pro námořní výzkum. Na rozjezd jednoho projektu dává 20 tisíc dolarů


3. 5. 2014; Český rozhlas Plus

Nebeský cestopis s Petrem Kulhánkem. Převratné objevy družice Planck

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk