25. 7. 2014; Automa

Postavte si svého robota - roboty ve výuce (část 2)

Druhý díl seriálu o výukových robotech seznamuje s učebním předmětem roboti prvního ročníku bakalářského studia na FEL ČVUT v Praze a informuje o jeho náplni a účelu. Jeho součástí je i Robosoutěž, původně určená pro studenty FEL, jejíž předkola jsou nyní zpřístupněna i středoškolským studentům. Následuje krátké seznámení s historií firmy Lego a s postupnou genezí jejich stavebnic Lego Mindstorms. Podrobněji popisuje jednotlivé generace řídicího systému pro stavebnice robotů Lego Mindstorms, všeobecně nazývaných "programovatelné kostky Lego" (popř. s přívlastkem "inteligentní").

Předmět roboti a Robosoutěž

Cílem předmětu roboti je vzbudit zájem o obor, o jeho hlavní myšlenky a možnosti a motivovat studenty, aby se ptali a těšili na další studium. Získaná motivace jim pomůže vstřebat náročné matematické a odborné kurzy, které je později čekají. Studenti v týmech navrhnou a sestaví jednoduchý autonomní mobilní robot ze stavebnice Lego Mindstorms NXT schopný splnit zadanou úlohu. Přitom se hravou formou seznámí se základními myšlenkami několika oborů, což jim později pomůže lépe si vybrat studijní obor a zvolit studijní plán. Hned na začátku studia studenti poznají podstatu tvůrčí inženýrské a výzkumné práce. Vyvrcholením předmětu je závěrečná soutěž robotů (Robosoutěž), v níž vyhraje ten nejlepší a nejrychlejší robot.

Studenti v týmech (po dvou až třech studentech) zkonstruují ze stavebnic svůj unikátní mobilní robot, navrhnou pro něj řízení a naprogramují jej tak, aby splnil zadanou a dobře kontrolovatelnou úlohu. Úloha musí být zajímavá, přiměřeně náročná a přitom musí umožnit jednoznačně určit vítěze v závěrečné soutěži. Předmět má minimum přednášek (jen bezprostředně nezbytné partie teorie) a maximum laboratorní práce. Na předmětu se podílí několik kateder FEL (katedra řídicí techniky, katedra kybernetiky a katedra měření). V přednáškách se jejich členové střídají a laboratorní výuka probíhá souběžně. Výhodná je možnost zapojit do výuky i zkušenější studenty (tzv. learning by teaching). V současnosti jsou do soutěže zapojeny i středoškolské týmy (www.robosoutez. cz).

Robosoutěž se koná každoročně na sklonku kalendářního roku. Její předkola jsou určena výhradně pro středoškolské týmy z celé ČR. K účasti je motivuji hesla typu: "Baví vás hrát si s Legem?", "Zajímá vás věda a technika?", "Chcete si postavit svůj robot řešící úlohy, jako jsou sumo či průjezd bludištěm?", Vyhrajte!". Účastníci soutěží nejen o prestižní titul pro vítězné týmy a pro jejich školy. Na vítěze čekají i věcné ceny, např. stavebnice Lego, chytré telefony, externí pevné disky a další elektronika. Do Robosoutěže se týmy středoškolských studentů mohou přihlásit od začátku září. Jestliže škola pro své soutěžní týmy nemá k dispozici stavebnici Lego, lze si ji zdarma zapůjčit ihned po přihlášení. Pro ty, kteří si s roboty nevědí rady, pořádá FEL specializovaný seminář.

Příběh stavebnice Lego Mindstorms

Když byla v roce 1930 v Dánsku založena společnost Lego, asi málokdo tušil, kam až se v roce 2014 dostane. Ale to, že bude úspěšně prodávat hračky dětem po celém světě a rozvíjet jejich fantazii, bylo možné vytušit z motta, které do firmy vložil její zakladatel Ole Kirk Christiansen: "pouze to nejlepší je dost dobré". V roce 1980 byla ve společnosti Lego založena sekce vzdělávacích produktů. V roce 1984 začala spolupráce Lego Group a technické univerzity Massachusetts Institute of Technology (MIT) na vývoji "inteligentní kostky", jejímž posláním bylo oživit výtvory Lego pomocí počítačového programování. V roce 1986 se v prodeji objevil první produkt Lego, který byl ovládán počítačem. V lednu 1998 byla na tiskové konferenci v londýnském Museum of Modern Art představena programovatelná kostka Intelligent Brick a Robotics Invention System řady Lego Mindstorms RCX. V srpnu 2006 byla ve Spojených státech do prodeje uvedena robotická platforma Lego Mindstorms NXT a v srpnu 2009 byla na trh uvedena platforma Lego Mindstorms NXT ve verzi 2.0. V lednu 2013 proběhly oslavy patnáctého výročí Lego Mindstorms a na výstavě International Consumer Electronics Show měla premiéru platforma další generace Lego Mindstorms EV3, která byla v září 2013 uvedena do celosvětového prodeje.

Robotics Invention System (dále pouze RIS) je stavebnice, s jejíž pomocí mohou především děti postavit vlastní samostatně se pohybující roboty. Stavebnice byla na evropském trhu s hračkami představena v roce 1999, ale již o rok dříve byla v USA dána do prodeje RIS verze 1.0, která se stala první stavebnicí nově vznikající řady nazvané Mindstorms. Po verzi 1.0 následovala verze 1.5 a konečně verze 2.0.

RIS je základní stavebnice řady Lego Mindstorms, která vychází z řady Lego Technic (stavebnice obsahují stejné součástky řady Technic). Podstatným rozšířením oproti řadě Technic je právě možnost programovat hotové výtvory. Již v minulosti to sice některé stavebnice Lego v omezené míře umožňovaly, ale teprve v řadě Mindstorms bylo programování dovedeno k dokonalosti jednoduchým a účinným způsobem. Ve stavebnici RIS dítě programuje roboty pomocí jednoduchého grafického programu na běžném osobním počítači a po nahrání programu je robot na PC již zcela nezávislý. Jistou nevýhodou je sice nutnost vlastnit počítač, ale velkým přínosem je pohodlí při programování, větší názornost pro děti, a především flexibilita celého systému, která zpřístupňuje RIS již zhruba devítiletým dětem stejně jako studentům VŠ.

Řídicí systémy - programovatelné kostky Lego

Základem stavebnice RIS byl řídicí systém RCX (Robotic Command System), všeobecně nazývaný programovatelná kostka Lego (obr. 1). Ve své první verzi obsahoval osmibitový mikroprocesor a paměť RAM o kapacitě 32 kB. Programy do RCX mohly být nahrány s využitím přenosu infračerveným paprskem. Programovatelná kostka RCX umožňovala současně ovládat tři pohony a přijímat informace ze tří snímačů.

V roce 2006 se v nabídce poprvé vyskytla nová řada stavebnic Lego Mindstorms NXT (obr. 2). Její řídicí systém (inteligentní kostka NXT) obsahuje 32bitový mikroprocesor ARM7 (AT91SAM7S256) s paměťmi 256 kB flash RAM a 64 kB RAM, s monochromatickým maticovým displejem LCD 100 x 64 bodů, čtyřmi vstupními porty pro připojení senzorů, třemi výstupními porty pro připojení servomotorů, reproduktorem se vzorkovací frekvencí 8 kHz, možností bezdrátové komunikace Bluetooth nebo s možností připojení k sériovému portu 2.0 USB. Za použití čtyř tlačítek lze inteligentní kostku a připojená zařízení testovat a omezeně řídit. Ke kostce Lego NXT je možné typicky připojit tři servomotory, které lze zároveň využít jako senzory k měření otáček, a dále senzor dotyku či snímač osvětlení (dokáže pasivně snímat intenzitu světla okolí nebo rozpoznávat různé barvy) a senzory zvuku.

V roce 2013 byla na trh uvedena zatím nejnovější verze Lego Mindstorms s označením EV3 (obr. 3). Inteligentní kostka EV3 obsahuje 32bitový mikroprocesor ARM9 s pamětí 16 MB flash RAM a 64 MB RAM, operačním systémem odvozeným od linuxu, s monochromatickým maticovým displejem LCD 178 x 128 bodů, čtyřmi vstupními porty pro připojení senzorů a čtyřmi výstupními porty pro připojení servomotorů. Možná je bezdrátová komunikace Bluetooth, připojení k sériovému portu 2.0 USB nebo donglu WiFi. Zvukový výstup je řešen osmibitovým převodníkem s reproduktorem a dovoluje přehrávat zvuky o frekvencích 2 až 16 kHz. K dispozici je čtečka paměťových karet SD. Pomocí šesti podsvícených tlačítek lze inteligentní kostku a připojená zařízení testovat a omezeně řídit.

25. 7. 2014; Chip

3D kreslený film

Dříve populární kreslená animace zažívá v posledních letech útlum. Vytlačuje ji 3D animace tvořená kompletně na počítači. Tým vědců pod vedením Ing. Daniela Sýkory, Ph. D., z katedry počítačové grafiky a interakce ČVUT FEL se rozhodl tento trend změnit. Vyvinul unikátní postup, kterým lze s minimálním úsilím dodat ručně kresleným obrázkům vzhled, jaký je jinak možné získat pouze s využitím realistické syntézy obrazu. Metoda je založena na principu bas-reliéfu, tedy jakési aproximace 3D modelu, jenž zachovává proporce pouze ve směru kolmém na rovinu obrazu. I přes toto omezení dokáže ale zprostředkovat jemné stínování a lesklé či difuzní odrazy, které jsou nutné pro realistický vjem. Na rozdíl od tvorby kompletního 3D modelu nevyžaduje bas-reliéf specifikaci reálné hloubky v obraze, což zjednoduší celý proces 3D rekonstrukce. Tento nový postup by mohl vrátit kreslený film zpět do kin a skloubí svobodu ruční kresby s vizuální bohatostí 3D animací. Metoda již získala ohlas a v létě bude prezentována na konferenci SIGGRAPH 2014 v Kanadě.

25. 7. 2014; Chip

Inteligentní plánování cest

Nástroje na plánování cest se poprvé objevily již v 90. letech. Měly podobu webových stránek pro plánování automobilových tras a spojení veřejnou dopravou. Brzy poté přibyly jednoúčelové navigace do automobilů. S nástupem chytrých telefonů pak došlo k dalšímu rozmachu plánovačů cest. Málokdo ale ví, jak takové plánovače cest fungují.

Naprostá většina plánovačů cest je v jádru založena na algoritmech pro hledání nejkratších cest v grafech. Základní datovou strukturou, se kterou plánovače cest pracují, je tzv. plánovací graf, který popisuje, odkud se dá kam a jak dostat. Vrcholy plánovacího grafu tvoří křižovatky, zastávky veřejné dopravy a další body dopravní sítě, významné z hlediska tvorby trasy. Hrany plánovacího grafu pak reprezentují možnosti dopravy mezi jednotlivými vrcholy - každá hrana stanovuje typ dopravního prostředku a parametry přesunu po dané hraně.

Plánovací grafy se vytvářejí z řady datových podkladů, zahrnujících mimo jiné mapy silniční, cyklostezkové a chodníkové sítě, jízdní řády veřejné dopravy, parkoviště nebo statistiky o plynulosti provozu. Tvorba plánovacího grafu je náročný proces, během něhož je třeba původní podklady zjednodušit a vzájemně propojit. Výsledné plánovací grafy jsou obrovské. Tyto grafy je potřeba efektivně prohledat a nalézt trasy co nejvíce odpovídající uživatelským požadavkům. K tomu se využívají pokročilé algoritmy hledání nejkratších cest v grafech včetně variant schopných pracovat s více plánovacími kritérii současně.

Základní plánování cest lze v dnešní době považovat již za velmi dobře zvládnuté. Pozornost výzkumníků a vývojářů se proto soustřeďuje na pokročilé funkce, které dále zjednodušují využívání plánovačů tras a zpřesňují výsledky. Jednou z aktuálních oblastí vývoje jsou tzv. dynamické plánovače cest, pracující v reálném čase s informacemi o plynulosti provozu či o zpoždění nebo výluce veřejné dopravy. Druhým významným trendem, souvisejícím s fenoménem big data, je personalizace plánování cest. Na základě sběru a analýzy dat o reálném pohybu cestujících v dopravní síti je možné se učit, jakým trasám dávají jednotlivé skupiny uživatelů přednost.

Těmito a dalšími problémy inteligentního plánování cest se intenzivně zabývá i katedra počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT. V rámci mezinárodních výzkumných projektů SUPERHUB a MyWay vytvořili výzkumníci z ČVUT prototypy plánovačů příští generace, které už byly experimentálně nasazeny v několika evropských městech. Jako jedno z mála světových pracovišť se na ČVUT věnují i hledání cest pro městskou cyklistiku. Prototypy plánovacích algoritmů si lze volně vyzkoušet na adrese transport.felk.cvut.cz.

24. 7. 2014; Pražský deník

Čtveřice českých studentů jede do Ameriky obhájit počítačové zlato

Praha - Loni na celosvětový šampionát v ovládání kancelářských programů od Microsoftu poprvé vyjeli tři čeští středoškoláci, jeden z nich si domů přivezl zlatou medaili. Ostatní neměli k triumfu příliš daleko. Dnes do americké Kalifornie na finále odlétá čtveřice studentů včetně jedné dívky, všichni chtějí loňský úspěch zopakovat.

Na třináctý ročník soutěže Microsoft Office Specialist, zkráceně MOS, který se koná v kalifornském Anaheimu poblíž parku Disneyland, míří kromě čtyř Čechů z pražské Smíchovské střední průmyslové školy studenti ze 110 zemí světa. Mladí počítačoví experti ve věku od 13 do 22 let porovnají své síly v několika kategoriích. Jejich úkolem bude v co nejrychlejším čase vytvořit podle zadání co nejpřesnější prezentaci v aplikaci PowerPoint nebo dokument v programu Word či Excel. Pohrát si budou muset se složitými texty, obrázky, tabulkami, ale i animacemi.

"Na soutěž letím již podruhé. Loňský rok jsem soutěžil v kategorii Word 2010, letošní rok budu soutěžit v kategorii PowerPoint 2010, ve které se pokusím obhájit loňské vítězství Jiřího Houžvičky. Přípravu samozřejmě nepodceňuji a snažím se být připraven i po psychické stránce. Je důležité neleknout se svých soupeřů, ale zároveň k nim mít respekt," říká před odletem jeden ze soutěžících Pavel Vondrák, který na podzim nastoupí na Fakultu elektrotechnickou ČVUT. Stejně jako Pavel se podruhé soutěže zúčastní Aramis Tojchan, který se podle svých slov letos cítí jistější. "Přihlásil jsem se, protože chci být součástí celosvětové soutěže, která nabízí nejen porovnání sil s ostatními studenty cizích zemí, ale přináší i zajímavé poznatky ohledně jazykové komunikace s cizinci a nové informace o jejich kulturách a zvycích," říká student, který už teď díky certifikátům vede počítačová školení.

Úspěch je i účast

Všichni studenti jsou si dobře vědomi toho, že jim případný úspěch může pomoct při pozdějším hledání práce. To jim vštěpuje také nadšená učitelka ze smíchovské školy, která se snaží studenty motivovat.

"Medaile by nás samozřejmě velmi potěšila, ale už pouhý fakt, že se dostali na mezinárodní šampionát, je velmi významný a k tomuto postupu jim všem blahopřeji," drží studentům palce učitelka výpočetní techniky Ivona Spurná.

Mezi českými reprezentanty je i Nela Táborská, která se na šampionát těší také proto, že poprvé poletí letadlem. Nejmladším českým zástupcem je Martin Strouhal, který právě dokončil první ročník střední školy. Poté, co se vrátí z Ameriky, nastoupí na letní stáž do společnosti, která se zaměřuje na výzkum a vývoj elektronických součástek. "Spousta lidí si asi říká, že teď řeknu, že to chceme vyhrát. Ale ne, já to neřeknu, ačkoli kdybychom vyhráli, byl by to pro nás velký úspěch a byli bychom velice šťastní," říká Strouhal.

Šampionát začíná v neděli, slavnostní vyhlášení bude 30. července.

19. 7. 2014; denik.cz

Je mu teprve dvacet let a už vynalezl několik přístrojů

České Budějovice - Dvacetiletý vědec a vynálezce Marek Novák má ve svém nízkém věku nakročeno k tomu, aby jeho vynálezy zachraňovaly lidské životy. Jak má vysoké IQ, ale neví. A ani ho to příliš nezajímá. "Člověk může mít 170 a když mu bude chybět snaha, pracovitost a pokora, na nic nepřijde," říká.

Vynálezy Marka Nováka

Náramkové hodinky

Se staly vítězným projektem na Intel ISEF 2014. Jedná se o zařízení v podobě náramkových hodinek, k němuž jdou spárovat bezdrátové moduly měřící tělesné parametry. Mezi příklady modulů, které Marek vyvinul, patří například EKG, měření saturace krve, měření množství pohybu nebo detekce pádu, GPS lokalizace a řada dalších. Hodinky jsou kromě jiného vybaveny i rozhraním, s pomocí kterého lze sledovat několik desítek pacientů naráz, což může být výhodné pro použití v domovech seniorů.

Radiometr

Je prvním, dnes již ocertifikovaným a distribuovaným výrobkem, který Marek v TSE spol. s.r.o. vyvíjel. Vynález slouží pro potřebu léčby novorozenecké žloutenky. Dané zařízení dnes používá nemocniční personál jako příslušenství k fototerapiím, které se vyrábějí rovněž v TSE.

Ve dvaceti letech jste už vývojářem-profesionálem, přestože zatím máte jen maturitu. Jak jste se vůbec dostal k oboru jako je biomedicína v tak nízkém věku?

Prvotní impuls na mé cestě k biomedicíně mi dali rodiče. Taťka vystudoval jaderku, bavila ho ale i elektronika, z té mi dal základy. A moje mamka učí na střední škole biologii a chemii. Já jsem to pak tak nějak spojil dohromady. Přibližně ve 12 letech jsem se začal více zajímat o mikropočítače a následně i o pokročilejší věci. Tak jsem se dostal blíž k elektronice. V 17 letech jsem pak spadnul do biomedicíny, u níž jsem zůstal až do teď.

Letos jste už podruhé uspěl v mezinárodní soutěži Intel ISEF. Můžete přiblížit, o co v soutěži šlo a jaké bylo vaše umístění?

Jde o soutěž organizovanou Intelem (poznámka redakce: kalifornský Intel Corporation je největším světovým výrobcem polovodičových obvodů a dalších zařízení). Intel ISEF je největší projektová vědecká přehlídka určená pro středoškoláky. Cílem Intelu je podpora vědy a techniky. Soutěž má 17 kategorií a hlavně v ní jde o vědu a techniku, i když humanitní vědy jsou zde také zastoupeny.Loni i letos jsem získal druhou hlavní cenu a k tomu zvláštní ocenění od NASA a United Technologies.

Za jaké vynálezy jste tyto ceny získal?

Letos jsem druhou cenu v soutěži Intel ISEF získal za "chytré" hodinky, ke kterými se dají spárovat bezdrátové moduly. Díky tomu můžeme sledovat zdravotní stav, měřit například tlak nebo EKG. Přístroj je možné použít například i pro novorozence. Když se miminko přestane hýbat nebo naopak dostane křeče, můžou hodinky informovat rodiče. Původně jsem se pokoušel všechny funkce vložit do jednoho přístroje. Ale zjistil jsem, že to není potřeba, byla to slepá ulička. Ne každý totiž chce platit za větší zařízení s funkcemi, které nevyužije. Takhle si udělá zařízení, jako by na míru. Lékaři tak mohou získat přesnou zpětnou vazbu.

Jste hodně mladý. Jak tak mladého člověka napadne vymýšlet a konstruovat přístroj, který pomůže seniorům?Je určen výhradně jim?

Je pravda, že původně jsem chtěl vymyslet řešení pro seniory. Populace neustále narůstá a stárne, seniorů pořád přibývá. Není dostatek lidí, kteří by se o ně mohli starat. Proto jsem při tvorbě "hodinek" myslel na seniory. Chtěl jsem technickými prostředky usnadnit péči o ně. Později se ukázalo, že koncept může být použitelný i pro novorozence, nebo i pro děti a dospělé.

Do soutěže Intel ISEF jste se dostal jako první Čech dokonce opakovaně. S jakým vynálezem jste se ale soutěže účastnil v loňském roce?

I v loňském roce to byl vynález z oblasti medicíny. Šlo ale o daleko větší zařízení, podobalo se to spíše klasickému holteru a umělo to jen EKG a měření saturace krve.

Kterého z dosažených ocenění si vážíte nejvíce?

Cena od NASA je pro mě takový svatý grál. Je to něco, čeho si opravdu vážím. O astronomii se zajímám už delší dobu. Navrch mě potěšilo, že po mně byla pojmenovaná planetka (29745 Mareknovak). Každý, kdo totiž získá v soutěži Intel ISEF první nebo druhou hlavní cenu, dostane i planetku.

Získání takové prestižní ceny v mezinárodní soutěži byl jistě zásadní milník ve vaší začínající kariéře. Jaký dopad na vaší další činnost soutěže měly?

Ocenění jsou pro mě pozitivní zpětnou vazbou a ujištěním, že moje snažení má smysl. To je myslím to hlavní. V druhé řadě jsem získal také cenné zkušenosti s prezentací projektů. I to je pro mě moc důležité.

Využil jste nabídku od českobudějovické firmy TSE spol s. r. o. a stal jste se jejich vývojářem. Proč jste si vybral právě tuto společnost?

Po prvním ocenění v loňském roce se mi ozval pan ředitel Ing. Karel Fiedler a nabídl mi spolupráci, podporu při studiu a standardní mzdu za vývoj. Dostal jsem sice i jiné pracovní nabídky od dalších významných výrobců medicínského vybavení, ale nakonec jsem si stejně vybral TSE. Zdá se mi, že mě ve vývoji ze všech těch firem pouští nejblíže. Dávají mi jistou volnost a to se mi líbí. Dostanu zadání a to pak sám zpracovávám. Zařízení vyvíjím od začátku až do konce.

Jak se tedy oficiálně nazývá vaše současná pracovní pozice?

Oficiálně bych se nazval studentem pracujícím ve vývoji biomedicínských aplikací.

Co to obnáší být vývojař?

Být vývojářem znamená stát nohama pevně na zemi, ale mít hlavu v oblacích. Mít projekt a stanovit si cíl na hranici svých možností, aby se člověk vždy posunul někam dál. Vývojařina vyžaduje znalost spousty disciplín. Nemůžu se omezit jen na elektroniku, potřebuji i psychologii, filosofii, musím být i tak trochu lékař, třeba kvůli pochopení fungování srdečního svalu a z toho plynoucího měření EKG. Psychologii zase potřebuji na to, abych vycítil a poznal, jaké má uživatel požadavky na funkčnost. I kdybych vytvořil zařízení, které bude mít v sobě všechny možné funkce, bylo by to zbytečné, pokud by to lidé nevyužili. A filosofie? Vlastní ucelenou filosofii, může člověk vytvořit, když už je člověk dále. Obdivuji v tom Steva Jobse. Tomu se to podařilo.

Je tedy otec značky a jak říkáte i filosofie Applu Steve Jobs vaším vzorem?

Ano, určitě. Je třeba zakladatelem dotykového ovládání na telefonu. On to prosadil a ostatní ho následovali. Je mým vzorem právě kvůli tomu, že vedle tvorby skvělých technických inovací nezapomínal právě na psychologii a filosofii a že svůj přístup aplikoval i v praxi. Na jeho osobnosti je důležité i to, že zůstal skromný.

Na čem nyní v TSE pracujete?

V současnosti v TSE rozvíjím ty "hodinky" a současně připravuju ještě jednu senzoriku do inkubátorů. Teď je fáze vývoje. Nevím, jak jsou na tom jiné vývojové týmy, zatím ale myslím, že to ještě nikdo na světě nemá. V tuto chvíli ale nevím, jestli to bude vůbec fungovat. Jsou dvě možnosti, buďto ještě nikoho nenapadlo, anebo napadlo, ale zatím to nefunguje. To se teprve ukáže. Je něco jiného udělat hodinky, které fungují na soutěží a dalším, složitějším krokem je pak je uvést do praxe.

A co by se stalo, kdyby vás někdo předběhl?

Pak to musíme udělat lépe. Uděláme to lepší.

Když se vyskytne nějaký těžko překonatelný problém, rozčílí vás to nebo vás to naopak baví?

Vývojáři s problémem nemůžou seknout. Pro mě je to spíš dobrodružství. Samozřejmě, že mě to štve v ten první moment, když nastane problém. Ale pak jdu a prostě najdu řešení, naučím se při tom něco nového a posune mě to dál. Je to takové překonávání vlastních hranic, kam až jsem schopen zajít.

Je možné shrnout, co stojí za vaším úspěchem?

Kromě asi i nějakého talentu v kombinaci s dlouhou teoretickou a praktickou přípravou je je to také i o tom, potkat ty správné lidi v ten správný okamžik. A díky soutěžím jsem zjistil, že to co dělám, může někdo ocenit. Postupně se mi dostalo většího a většího uznání, a díky tomu jsem věděl, že má smysl pokračovat.

Marek Novák Narodil se v roce 1994. Je absolventem Gymnázia Jírovcova v Českých Budějovicích, nyní studuje druhým rokem ?naFakultě elektrotechcniky ČVUT v Praze.

Od loňského roku pracuje v budějovické společnosti TSE.

 

Je jedináček, rád poslouchá rockovou hudbu 70. a 80. let.

Ve vývojovém oddělení jim při práci hraje muzika od skupiny Rammstein. Jeho zálibou je cestování (snem je Nový Zéland).

Přes svůj nízký věk se už věnujete podpoře nadějných studentů. Proč jste se tak rozhodl?

Připadá mi to fér. Já také dostal takovou možnost a chci podporou mladých něco z toho "splatit". Vracím do systému zpět to, co mi ten systém sám dal. Rád bych motivoval jiné lidi, protože je spousty těch, kteří by mohli být úspěšní. Ale oni to zatím nevidí, stejně jako jsem to dříve neviděl já. Proto jsem vedl jeden z projektů operačního programu PERUN Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Patnácti talentovaným studentům jsme rozdali roboty a oni je sestavovali a programovali.

Máme v Čechách dostatek talentovaných studentů?

Určitě tady máme nadějné žáky. Ale jde také o to, jestli svůj talent během studia na vysoké škole buďto obrazně, nebo někdy i doslova nepropijí. Je jednoduché do toho spadnout. Jedním z důvodů, proč celkem často dávám rozhovory v médiích není to, že se bych se chtěl chlubit, ale chci studentům ukázat, že je možné to někam dotáhnout. Oni to ze začátku nevidí. Dřou, strašně moc a vedle vidí svoje kamarády, jak tráví čas jinak. Zatím nejsou schopni vidět, jak to může dopadnou. Ono je to na tom člověku vidět na první pohled, jestli má pro tu práci zapálení nebo ne. Dobrý ukazatel je i to, jestli je člověk schopný dodržovat termíny, tedy pracovat ze své vlastní vůle a přesvědčení. Pokud ne, doopravdy ho to nebaví.

Jak je to s vaší motivací? Necítíte, že by se mohla vyčerpat?

Všichni lidé mohou celkem snadno vyhořet, když si na to nedají pozor. Ale symptomy jsou evidentní. Když se objeví, je třeba na pár dní vysadit a přehodnotit svoje aktuální snažení.

Když si uděláte volno, jak váš volný den vypadá?

Je to už hodně dávno, co jsem volný den měl. Naposledy to asi bylo na setkání evropských účastníků Intel ISEF v Berlíně. Ale jinak není moc dalšího času, vybral jsem si cestu, musím tedy něco obětovat.

O vědcích si lidé často myslí, že jsou zvláštní, v normálním světě nepraktičtí a že žijí jenom vědou. Jací jsou vědci podle vás?

Nejsme zvláštní. Je to pouze o lidech, můj názor je takový, že se nelišíme od majoritní populace. Když se nás sejde víc, umíme si večer užít. Dostatečně kreativní vědci se také umí odvázat (smích). Těch opravdu uzavřených vědců je jen malé množství.

19. 7. 2014; Lidové noviny

Až se počítače utrhnou ze řetězu

Stroj by mohl být jednou schopný sám a bez lidské pomoci vyrobit vylepšenou vlastní kopii. Otázkou je, zda jej to napadne.

Někteří tvrdí, že se společnost zásadně mění. Jiní vymýšlejí katastrofické scénáře, kam soužití s dokonalými stroji může vést.

Donedávna umělá inteligence patřila do říše snů nebo sci-fi. Dnes se zdá, že informační technologie umožní tyto sny naplnit. O golemovi, umělé inteligenci, lidské jedinečnosti a nové společnosti Lidové noviny hovořily s odborníkem na umělou inteligenci Ivanem M. Havlem.

- LN Jaké jsou motivy pro vývoj informačních technologií (IT)?

O motivech k nápodobě člověka pomocí počítače se dalo smysluplně debatovat jen v počáteční fázi, kdy vznikaly pokusy na prvních počítačích a s prvními roboty. Dnes motivace směřují převážně k aplikacím. Konstrukcí počítače se zabývá obrovský počet lidí různých profesí. Ten, kdo vyvíjí elektronické prvky a čipy, často neví, k čemu budou sloužit, a proto ani nemá pocit, že se podílí na tvorbě umělého mozku, či dokonce člověka. Nelze ukázat na někoho konkrétního, kdo by se rozhodoval na základě vlastních představ a snů. To se přesunulo do sci-filiteratury a filmů. Z historie vyplývá, že motivů bylo víc a prolínaly se. Motivem k vytvoření golema mohla být pyšná touha vyrovnat se Stvořiteli i úmysl získat pomocníka v domácnosti. K tomu později přibyla třetí motivace - dozvědět se nápodobou lidského myšlení víc o duševních pochodech. Časem převládla motivace druhá, pragmatická.

- LN V jakém smyslu?

Hodilo by se mít stroj, který provádí složité výpočty, překládá z jednoho jazyka do druhého, navrhuje vědecké hypotézy, dovede mluvit, usuzovat a rozhodovat za nás - třeba i hrát šachy. Velkou výzvou je dobré hraní šachů, protože jde o složitou hru, jež vyžaduje velké intelektuální schopnosti, jako je fantazie, intuice a důvtip. Dnešní počítače užmají programy, které vyhrávají i nad šachovými velmistry. Ale i v jiných směrech nastal velký pokrok.

- LN Dá se dnešní boom IT přirovnat k něčemuv minulosti?

Podobně převratnou událostí byl vznik knihtisku. Ten umožnil nový, rychlý, a především hromadný způsob předávání textů mnohem širšímu okruhu zájemců než dříve. V tom je podobný nástupu počítačů, ten však je mnohem revolučnější. Z časového odstupu se "revoluce" způsobená knihtiskem jeví jako náhlý dějinný zvrat. Odehrávala se však pomaleji - než se důsledky knihtisku projevily, uplynulo mnoho let. V té náhlosti vidím podstatný rozdíl. Masové rozšíření IT se odehrálo během jedné generace. Důsledkem je, že dnešní děti dovedou s notebooky a tablety zacházet často lépe než jejich rodiče. To mění i vztahy v rodinách: Jak mají děti respektovat své počítačově negramotné rodiče? Jsou i větší rychlosti v informační revoluci - každý rok, ne-li každý týden, se na trhu objevují stále novější verze hardwaru i softwaru. Inovují se operační systémy, vznikají nové aplikace a chytřejší programy. Zase je v nevýhodě starší generace, protože ji to nutí zapomenout, co se už naučila, a učit se stále něco nového. Tímnetvrdím, že bez počítačů by lidstvu bylo líp. Díky nim už nemusíme shánět informace po knihovnách - skoro vše, co chceme vědět, Google či Wikipedie rychle nabídnou. Noviny, časopisy a knihy si čteme na monitorech. Informace si ukládáme do bezedných elektronických pamětí, takže nemusíme tolik zatěžovat naši měkkou paměť mozkovou. Ne vždy si včas uvědomíme, co všechno to může způsobit. Tento boom může mít různé následky, některé se daly očekávat, jiné nikoliv.

- LN Jaké jsou ty nečekané?

Nikdo netušil, jakou budou mít počítače obrovskou paměť a pracovní rychlost. Kdysi megabyte paměti znamenal hodně, dnes takřka nic. Operační rychlost se pohybuje v neuvěřitelném řádu mikrosekund. Lidé na něco takového donedávna nebyli připraveni a mnozí dodnes nejsou. Zpočátku se počítače považovaly jen za velké kalkulačky. Dnešní notebooky mají stejné schopnosti jako obří "sálové" počítače z 50. a 60. let 20. století, které navíc vyžadovaly značný přísun energie. Právě paměť a rychlost dovolují použít jiné metody programování, které by člověk použít neuměl a ani nechtěl. Jsou založeny na principu "hrubé síly". Díky ní počítače porážejí v šachu světové velmistry. To vše se dalo předvídat, ale nikoli, že to půjde tak rychle. Co jsem uváděl jako přínos, však má nebo může mít i nečekané stránky sociální a kulturní. Debatuje se, zda zanikne kultura knih a novin na papíře, a nakonec dovednost ručně psát. Časem může zakrnět schopnost rozšiřovat si vědomosti. Facebookové "přátelství" může vytlačit potřebu se naživo setkávat. Pro většinu uživatelů je počítač pomocníkem. Člověk si však neuvědomuje, že počítač žádný čas nešetří. Práce s ním totiž vyžaduje nové schopnosti a čas navíc.

- LN To je dobře, nebo špatně?

Na to je těžké odpovědět obecně. Když člověk začal chodit po dvou, osvojil si řeč či začal stavět chrámy, bylo to dobře, nebo špatně? V našem případě není evoluce biologická, nýbrž sociální, kulturní a technická. Moderní doba velebila pokrok, často ale nevěděla, co se jím rozumí. Každou změnu lze považovat za pokrok, není to stagnace, to však neznamená, že jde o změnu k lepšímu či horšímu. Zpravidla to bývá kombinace obojího, navíc záleží na historickém odstupu. Proto nelze obecně tvrdit, že překotný vývoj IT je dobrý, nebo špatný. A zejména to nelze říct vůči vzdálenější budoucnosti. Přesto jsou lidé s apokalyptickými vizemi budoucnosti, kdy nás geniální stroje ovládnou a podrobí, případně zničí. To jsou ale jen spekulace, může se ukázat, že to půjde jiným směrem, než se předpokládalo.

- LN V čem se spatřuje hrozba?

Dle první vize jde o nejasný strach, že si stroje osvojí lidskou inteligenci i chtivost moci, druhá se obává, co se v počítačové budoucnosti stane s lidskou kulturou. Anglický kybernetik Kevin Warwick ve své knize Úsvit robotů, soumrak lidstva varuje před situací, kdy roboti budou nejen inteligentní jako člověk, ale i inteligentnější. Někteří autoři se zaobírají myšlenkou, že člověk ve věku strojů ztratí respekt k sobě, protože zjistí, že stroje dovedou totéž co on, včetně toho, o čem si dnes myslíme, že to umět nemohou. Tím pádem se otupí lidská sebejistota, potažmo sebedůvěra. Jiní počítačoví futurologové mají za to, že až se počítače stanou inteligentnější než člověk, budou mimo jiné schopné jako člověk konstruovat něco inteligentnějšího, než jsou samy. Už nebudou napodobovat nás, nýbrž sebe samé, a navíc se v tom budou rychle vyvíjet. Dříve či později se utrhnou ze řetězu a nastane exploze zvaná inteligenční singularita. Pro počítače pak budeme tím, co pro nás jsou lidoopi.

- LN Je to reálné?

Těžko se mi mluví o realitě něčeho, co není dobře definované. Ty úvahy totiž mají nejasné a zamlčené předpoklady. Především, co znamená být inteligentní, a navíc to umět stupňovat. Jsem inteligentní? Jsem inteligentnější než vy? Co se míní inteligencí "člověka" jako takového, čili lidského druhu? Je to průměrná inteligence všech lidí, anebo inteligence dokonalého člověka? Soudí se, že inteligence je měřitelná, jako by existoval univerzální IQ test, díky němuž by termín "inteligentnější" měl jasný význam. Ve skutečnosti existuje mnoho dimenzí inteligence, v některých jsou stroje už dávno lepší než kterýkoliv člověk - třeba faktografická paměť, rychlé prohledávání textů, schopnost počítat s velkými čísly. To ale neznamená, že stroje jsou "lepší" i v tvořivosti, vynalézavosti, intuici a vtipu. Je tu i subtilnější otázka. Třeba jednou bude počítač opravdu schopný sám od sebe, bez lidské pomoci, vyrobit vylepšenou kopii sebe sama. Otázka je, zda bude chtít a zda jej to napadne. Patří vůbec k inteligenci stroje něco chtít amít nápady? Podobně jako jsem o tom mluvil v souvislosti s Warwickovou úvahou, máme i zde zamlčený předpoklad, že bude-li počítač něco umět, hned to bude dělat. To jsou přece dvě různé věci!

Pokračování na straně 14

Až se počítače utrhnou ze řetězu

Dokončení ze strany 13

- LN Co znamená inteligentní počítač?

Ti, co o tom mluví, mají zřejmě na mysli "lidskou", tedy všestrannou inteligenci. Problém je v pojetí počítačové inteligence. Jedno se odvolává na slavného matematika Alana Turinga, který v roce 1951 navrhl test inteligence, jenž byl zaměřen na schopnost chovat se jako člověk v rozhovoru se skutečným člověkem - počítač by měl po stanovenou dobu poměrně úspěšně předstírat, že je člověkem. Turing tehdy usoudil, že se to podaří před rokem 2000. Nebyla to tedy definice obecné inteligence, nýbrž pouze předpověď konkrétního úspěchu. Vývoj IT je obdivuhodný. Objem zpracovávaných dat, blesková přístupnost k paměti a její kapacita, mikrominiaturizace a klesající cena jsou výjimečné. Navíc vše roste exponenciálně, což dle prognostiků znamená, že časová křivka vývoje je stále strmější, až nastane zmíněná singularita. Někteří katastrofičtí vizionáři soudí, že brzy, například již v roce 2045! Ale nemyslím si to a naštěstí se toho nedožiju.

- LN Začínají se věci vymykat z ruky, nebo je má člověk stále pod kontrolou?

Máme sklon se utěšovat, že člověk si ponechává nejzákladnější schopnost - počítač vypnout. To neberu příliš vážně, dnes totiž už nejde o jednotlivý počítač, ale o celosvětovou síť. Vypnete jeden a okamžitě ho nahradí jiné. Anebo ho někdo jiný zapne. Jde o něco jiného, na jiné úrovni. Stroje vymysleli lidé a vymysleli je jako stroje. Možná rychlejší, efektivnější a tak či onak schopnější, ale nemohli do strojů vložit něco, čemu sami u sebe dobře nerozumějí. Jen člověk se dovede svobodně rozhodovat a jen on si může uvědomit, zda jeho rozhodování je, či není svobodné. Počítač může jednat i nahodile, ale náhoda je jedna věc a svoboda druhá. A hned se objevuje otázka, zda si stroj může uvědomovat sebe. Protože k tomu, abych se mohl svobodně rozhodnout, musím především vědět, že "jsem". Chtít něco dělat je moje chtění, a nikoli jen něco nahodilého. Vědomí, sebe uvědomování, nedovedeme - a podle mne to ani nejde - redukovat na fyzikální nebo biologický proces. Intelektuální výkon provádí někdo, kdo má subjektivní postoj k tomu, co koná.

- LN Co by počítač musel umět, aby člověka nahradil?

Mít subjektivní postoj, aby mohl třeba i něco chtít. Neříkám, že nemůže, jen si myslím, že to nejde naprogramovat. Počítač by na to musel přijít sám od sebe. Pak by nám to možná prozradil, ale my bychom mu nemuseli věřit. Nechme stranou problém subjektivity, ale i pak budu mít s otázkou problém, nevím totiž, jak chápat termín "nahradit". Měl by počítač za nás provádět lidské činnosti fyzické, duševní, či jaké ještě? Minimálně bych požadoval autonomnost či samostatnost. Jenže to, aby se nám zdálo, že nějaký stroj je samostatný, se dá zařídit už dnes. Existují roboti, kteří bez naší pomoci dovedou třeba uklidit byt, a vypadá to, jako by se sami rozhodovali, co uklidit dřív a co později. I náhodné chování může vyvolat dojem, že je záměrné či cílené. A náhodu naprogramovat není problém.

- LN Co podle vás počítače už přinesly člověku dobrého?

Dal by se udělat dlouhý seznam přínosů počítačů, kromě zmíněných bezpočet užití ve vědě včetně kosmického výzkumu, v lékařství, při řízení podniků a tak dále. Pomocí počítačů lze určovat optimální řešení složitých problémů. Internet umožňuje bleskovou komunikaci po celém světě. Také nás podporuje v nutkání si něco stále obstarávat, nakupovat a objednávat.

- LN Projevují se i nějaké negativní vlivy?

Leccos z toho, co jsem zmínil, když jsme mluvili o budoucnosti, se začíná projevovat už teď. Jak dovolujeme strojům nahradit naše intelektuální schopnosti, postupně o ně přicházíme. Já sám se už spoléhám víc na paměť svého notebooku než na vlastní. Kdo ví, jak to s ní dopadne... Před lety se masově rozšířily jednoduché kalkulačky a těm, kdo je používali, ubyla schopnost zacházet s čísly. Rukopis byl vytlačen klávesnicí, myší a dotykovým monitorem. Lidé přicházejí o schopnost se pohotově a srozumitelně vyjadřovat nejen ústně, ale i písemně. Na počítači lze vyhledávat, upravovat a skládat obrázky, nepotřebujeme již obrazotvornost a výtvarný cit. Spoustu vlastností, na které byli lidé pyšní, nahrazuje hrubá síla počítače.

- LN Co se rozumí hrubou silou počítače?

Hrubá síla je technický termín (anglicky "brut force") pro využití závratné operační rychlosti a prakticky neomezené paměti počítače k nahrazení jinak náročných intelektuálních výkonů lidí. Příkladem jsou opět šachy. Díky hrubé síle může počítač během okamžiku projít obrovské množství předpokládaných variant hry a k tomu i těžit ze znalosti stovek tisíc dříve sehraných mistrovských partií. Lidský šachista nemá než intuici, fantazii, zkušenost a štěstí. Hrubá síla také zajišťuje počítačům vítězství v náročných znalostních kvízech. Možná vše, v čem nás umělá inteligence překoná, bude založeno na hrubé síle.

- LN Napodobují se při konstrukci počítačů nějaké biologické principy?

Před asi 30 lety se objevila metoda takzvaných umělých neuronových sítí, která napodobuje - připomíná - některé biologické procesy v lidském mozku. Nejde ani tolik o napodobení mozku jako takového, ale o použití principu, na němž pracuje na nejnižší úrovni, tedy neuronů a jejich plastických vazeb. Představme si umělou neuronovou síť s obrovským množstvím prvků, které mezi sebou komunikují, čímž se komunikační cesty postupně prošlapávají, narůstají a větví. Nevznikne někdy nějaká nečekaná konstelace propojení spontánně, bez zásahů člověka? Mohla by v tom zdánlivě chaotickém chování vykrystalizovat nějaká nepředvídatelná zvláštnost? Nejvíc překvapuje rozdíl mezi situací světa před vznikem počítače a tou dnešní. Jde o obrovský skok, máme takřka pocit zázraku. Jenže tak to funguje v mnohém jiném. Vývoj počítačů jde také po krůčcích, ale podstatně rychlejších.

- LN Co si myslíte o velkém využívání počítače v sociálním kontaktu?

Kontakt s lidmi prostřednictvím počítače má pro spoustu uživatelů zřejmě řadu výhod. Při přebujelé komunikaci na počítači se ale člověk připravuje o mnoho věcí, například o svou identitu tím, že vstupuje do fyzické anonymity. Pak už to není člověk z masa a krve, je po něm jen text na obrazovce. Paradoxně se právě v sociální síti lze cítit sociálně osamocen. Nechci tomu dávat zcela negativní znaménko, za dvacet třicet let se možná ukáže, že jsme se obohatili, vedle okruhu reálných přátel vzniká další, větší okruh přátel virtuálních, nezávisle na jejich geografickém rozptýlení.

- LN Vzniká díky počítačům nová forma společnosti?

Asi se vytvoří úplně nové sociální vazby. Virtuální socialitu je asi předčasné nějak hodnotit, víme jen, že se zatím rozrůstá především u mladších generací. Ty ale časem budou starší. Geografické rozptýlení, jak jsem to nazval, hraje velkou roli. Můj první pocit z e-mailu v roce 1990 byl neuvěřitelný zážitek, že jsem někomu poslal zprávu a vzápětí mi došla odpověď, třeba přes celý oceán. Možná jsme ve stadiu uchvácení tím, že už není jedinec jedincem, ale že existují velké skupiny lidí, které se takto pohodlně seskupují.

- LN Nakolik to může být zneužitelné?

To je vidět i na zmíněném e-mailu. Původně jsem si myslel, že nebudu muset psát dopisy, olizovat známky a chodit na poštu, čímž ušetřím spoustu času. Teď mi ale chodí tolik e-mailů, že je někdy celé dopoledne třídím, mažu reklamy a spamy, bojím se virů, odkládám pozvánky a odpovídám, na co musím ze slušnosti odpovědět. Toto zahlcení pociťuji negativně. Co se týče sociálních sítí, mohou se stát zneužitelnými jako cokoliv jiného. Lidé se prostřednictvím sítí mohou svolávat k dobré a dobročinné akci, ale také k rasové demonstraci. To ale nelze dávat za vinu síti samotné, jsou to zase jen lidé, kteří to mohou využít k dobrému, či špatnému. Nakonec to třeba půjde nějakou třetí cestou.

- LN V americkém sci-fifilmu Ona se řeší emoční vztah k počítači. Může se to stát realitou, či je to jen nadsázka?

Ten film se mi velmi líbil, nastoluje spoustu hlubších otázek. Jde o citový vztah nejen k textu na obrazovce, ale i k počítačem generovanému hlasu - zvláštní emoční vztah člověka k počítači i počítače k člověku. Lze vymyslet natolik důmyslný program, že napodobí lidské emoce po všech stránkách? Lidé mají emoční vztahy ke všemu možnému. Proč bych je nemohl mít k programu na počítači? Může se to zdát úchylné, ale co když to pro člověka znamená novou dimenzi citového života?

- LN Takové uvažování o emocích ve vztahu ke strojům nahání lidem strach...

Těm, co mají sklon vidět vždy tu horší stránku. I já jej mám. Kdybych však měl uvažovat pozitivně, pak díky umělé inteligenci mohou vzniknout nové úrovně vztahů, aniž by to bylo na úkor těch dosavadních. Mnoharozměrnost lidského intelektu a emocí se může ještě rozvíjet. Náš vztah k počítačům nemusí být na úkor vztahu k lidem, ale může nás obdařit dalším, novým typem vztahů. Emoce jsou evolučně staré jako lidstvo samo, ale jak se všechno zrychluje, možná se i u lidí projeví emoce nové. Může nastat čas, kdy se budeme mazlit s počítači, a tím se cítit emočně bohatší. Ostatně už existují roboti, kteří si hrají s dětmi, které je milují. Ale může to dopadnout zcela jinak. Třeba nebudememít počítač za pouhou věc, ani za blízkého přítele, ale stane se součástí nás samotných. Nemusíme si přece hned myslet, že počítače jsou zcela autonomní tvorové. Tím méně že mají vlastní "já". Počítače s umělou inteligencí můžeme chápat jako prodloužení našich smyslů, myslí a těl.

- LN Jak by něco takového vypadalo?

Něco podobného je už ve vývoji, a to v podobě inteligentních exoskeletů, například umělých končetin řízených myšlenkami. Tělesně postižení budou brzy ovládat své protézy pouhou vůlí. Takže proč raději nepoužít strojů ke zdokonalení nás samých, než se jimi jen obklopovat? Rozšířím na stroj svoji subjektivitu a on mi za to poskytne nejen svou počítačovou hrubou sílu, ale i tu fyzickou.

- LN Je to civilizační zlom?

Řada vědců přisuzuje mnohem větší význam exaktním vědám než člověku. Psychologie váhá. I ona by nejraději redukovala lidskou mysl na vibrace neuronů v mozku, ne-li chemické reakce. Pak by někdo třeba i vynalezl přístroj, který by z mozku vyčetl, co si myslíme a přejeme. Všechno kolem nás je tak či onak technizované, což podsouvá lidem pocit, že technika umí vše, a co neumí ona, neumí nikdo. Že jedině díky ní můžeme mít pokrok. To je negativní vliv současné technologické vyspělosti na myšlení člověka o člověku.

- LNA pozitivní moment?

Pozitivní je člověk sám. Je to svoboda naší mysli, díky níž nejsme v područí tvrdých kauzálních souvislostí. Svoboda je protikladem determinismu - a na rozdíl od něj má i etickou náplň. Svobodný člověk může jednat dobře i špatně. Je to jeho výsada, jež ho odlišuje od stroje i hrací kostky. Pokud bychom chtěli redukovat naši svobodu na vibraci neuronůamolekul, pak člověka interpretujeme jako roztřesený stroj. Plést si člověka se strojem je horší než si plést stroj s člověkem.

---

Motivem k vytvoření golema mohla být touha vyrovnat se Stvořiteli i úmysl získat pomocníka v domácnosti. K tomu později přibyla třetí motivace - dozvědět se nápodobou lidského myšlení víc o duševních pochodech.

Někteří počítačoví futurologové mají za to, že až se počítače stanou inteligentnější než člověk, budou schopné jako člověk konstruovat něco inteligentnějšího, než jsou samy. A sebe samé napodobovat. Ivan M. Havel (75) Bratr Václava Havla. Vyučil se jemným mechanikem, v roce 1966 absolvoval večerní studium v oboru automatizace na elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze. Později, počátkem sedmdesátých let, získal doktorát z počítačové vědy na prestižní Kalifornské univerzitě v Berkeley v USA. Několik let pracoval v Ústavu teorie informace a automatizace Československé akademie věd, později jako domácí pracovník v družstvu invalidů Meta. Organizoval bytové semináře a spolupracoval na vydávání samizdatu. V roce 1989 patřil ke spoluzakladatelům Občanského fóra. V letech 1990 až 2008 byl ředitelem Centra pro teoretická studia Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy, kde působí dodnes. Přednáší rovněž na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze. Taktéž je šéfredaktorem odborného časopisu Vesmír. Zabývá se především teorií automatů, umělou inteligencí a robotikou, a nyní pak zejména kognitivní vědou, filozofií mysli a teorií vědy. Je autorem knihy Robotika (1980), v samizdatu pak vydal knihu filozofických rozhovorů s filozofem Zdeňkem Neubauerem Sidonia a Sakateky čtrnáctero zastavení. Jeho eseje vyšly v knihách Otevřené oči a zvednuté obočí (1998), Zvednuté obočí a zjitřená mysl (2005) a Zjitřená mysl a kouzelný svět (2013). V roce 2008 a 2010 mu vyšly rozhovory se spisovatelem Michalem Ajvazem Snování - rok dopisů o snech a Sindibádův dům. V roce 1997 vydal prozaickou juvenilii Arsemid.

Svobodný člověk může jednat dobře i špatně. Je to jeho výsada, jež ho odlišuje od hodinového stroje. Pokud bychom chtěli redukovat naši svobodu na vibraci neuronů a molekul, pak člověka interpretujeme jako roztřesený stroj.

Lidé přicházejí o schopnost se srozumitelně vyjadřovat ústně i písemně. Díky počítačům nepotřebujeme obrazotvornost ani výtvarný cit. Spoustu vlastností, na které byli lidé pyšní, nahrazuje hrubá síla počítače.

12. 7. 2014; Český rozhlas Plus

Nebeský cestopis s Petrem Kulhánkem: Gravitační čočky

8. 7. 2014; Technický týdeník

Studenti ČVUT spojí umění a techniku v pavilonu EXPO Milano 2015

Čím pomaleji jdete přírodou, tím větší tajemství vám odkrývá

Technika k lidštějšímu pohledu na svět

Posluchači Fakulty architektury a Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze zvítězili ve spolupráci s firmou FullCapacity ve veřejné soutěži o realizaci projekčního audiovizuálního systému v pavilonu České republiky na EXPO Milano 2015.

"Jedná se o interaktivní systém vyjadřující základní téma EXPA, tedy Energie pro planetu, potraviny pro život," říká doc. Vladimír Soukenka z Fakulty architektury ČVUT. Koncept celého systému lze popsat takto: čím pomaleji jdete přírodou, tím větší tajemství vám odkrývá. Návštěvník, který projde expozicí bez zastávky, uvidí záhonek s lesní vegetací, za kterou je promítán les s hlasitou zvukovou kulisou. Pokud se zastaví, ukryté kamery uvnitř vegetace začnou přibližovat v projekci větší a větší detaily rostlin. Zároveň se začíná i zpomalovat zvuková kulisa. Kouzlem je, že zpomalený zvuk cvrčka zní jako kostelní chorál.

Tým studentů ČVUT je složen ze zástupců Ústavu interiéru a výstavnictví, Ústavu průmyslového designu Fakulty architektury a Institutu intermédií Fakulty elektrotechnické ČVUT. V soutěžní přihlášce je uvedeno 12 studentů z ateliéru interiéru a výstavnictví doc. Vladimíra Soukenky i ateliéru průmyslového designu prof. Mariana Karla, kteří na zadání pracovali v zimním semestru a společně své projekty prezentovali. Autorem vítězného námětu je Bc. David Sivý. Na konečném projektu s ním pracoval již užší tým studentů a doktorandů Fakulty architektury a Institutu intermédií při Fakultě elektrotechnické ČVUT.

"Systém vyjadřuje současný trend reflexe světa, kdy máme techniku a technologie, které mohou ukázat skryté krásy a poetiku všeho kolem nás. Umění a unikátnost jsou pouze v myšlence užití techniky k lidštějšímu pohledu na svět. Již od roku 2006 máme na ČVUT Institut intermédií, který se snaží spojovat výuku technických a uměleckých škol. Právě v prolínání způsobu racionálního a emocionálního myšlení vidím inspiraci pro současný trend v podpoře vědy a výzkumu. Tak jako na EXPO Brusel v roce 1959 okouzlila Laterna magika svět naší českou invencí spojující umění a techniku," dodává docent Vladimír Soukenka.

Soutěže se kromě ČVUT v Praze zúčastnila také VŠUP s projektem z ateliéru Federika Diaze a Universita Tomáše Bati ve Zlíně s projektem z ateliéru prostorové tvorby Ing. arch. Michaela Klanga. Podle docenta Soukenky je na celé soutěži nejpodstatnější, že se vysokoškolské umění a výzkum budou podílet na reprezentaci kultury naší země.

Největším přínosem pro naše studenty bude samotný proces skutečné realizace. Do října letošního roku musí tým připravit funkční prototyp v Praze a v květnu 2015 bude celý projekt stát v českém pavilonu na EXPO v Miláně.

2. 7. 2014; Elektro

Publikace ČVUT FEL

Optické přístupové sítě a přípojky FTTx

autoři: Pavel Lafata, Jiří Vodrážka rozsah: 294 stran, 141 obrázků vydáno: duben 2014

V atriu Masarykovy koleje proběhl 24. června 2014 slavnostní křest nové knihy pracovníků Katedry telekomunikační techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT Pavla Lafaty a Jiřího Vodrážky: Optické přístupové sítě a přípojky FTTx, kterou vydalo Nakladatelství ČVUT. Knihu pokřtil děkan Fakulty elektrotechnické prof. Ing. Pavel Ripka, CSc.

Komunikace po optických vláknech patří neodmyslitelně k řešení páteřních telekomunikačních sítí, která postupně proniká i do sítí přístupových. Využívá zejména tzv. pasivních optických sítí, ve kterých se dosahuje rychlostí jednotek až desítek Gbit/s, vhodných pro připojení k internetu s extrémně vysokou přenosovou rychlostí i k dalším aplikacím.

Publikace poskytuje komplexní přehled o optických přístupových sítích, jejich vývoji a parametrech, jejich plánování, výstavbě a měření i perspektivních směrech dalšího vývoje. Obsahuje ucelené informace pro aktuální rozvoj optických přístupových sítí a přípojek FTTx.

Kniha poslouží nejen studentům, odborníkům a pracovníkům z oblasti ICT a telekomunikační techniky, ale i dalším zájemcům, kteří se chtějí seznámit s touto perspektivní technologií. Knihu lze objednat přes e-shop: https://eobchod.cvut.cz

1. 7. 2014; ABC

Jak se staví ROBOTI

Zábavná VĚDA * 1. díl

Jak probíhá výuka na univerzitě? Třeba tak, že se učíte stavět a programovat roboty ze stavebnice LEGO.

Jaký je váš nejméně oblíbený předmět ve škole? Může to být matika, fyzika, ale i tělocvik, pokud je váš učitel přespříliš oddaný sokol. Není jednoduché to hned uhodnout. O to jednodušší je však vymyslet předmět, který by mohl být místo nich. Třeba degustace sladkostí z bufetu, výroba třaskavin nebo intenzivní kurz hraní Minecraftu. Těch se asi ve škole nikdy nedočkáte. Co byste ovšem řekli na předmět, ve kterém se učíte přivádět k životu roboty?

Studium, nebo hra?

Právě takový předmět se vyučuje na některých středních a vysokých školách. Ty máte pravděpodobně ještě před sebou, ale pokud vás robotika opravdu baví, nic vám nebrání se na takovou školu přihlásit. Jedním z nejlepších míst pro studium této oblasti techniky je Fakulta elektrotechnická na ČVUT (České vysoké učení technické) v Praze. Studenti zde mají možnost přihlásit se na předmět zvaný prostě Roboti. Naučí se tam cenné základy základy robotiky, jako je např. programování automatického řízení nebo jak se měří a zpracovává digitální signál.

Programovatelná stavebnice

Ve výuce používají studenti stavebnici LEGO Mindstorms. Možná si vzpomenete na naši loňskou ou recenzi této sady. Je to nejpokročilejší stavebnice, kterou u LEGO vyrábí. Umožňuje postavit - si vlastního robota.

Jde ovšem o stavebnici pro o pokročilé, nesrovnatelnou s klasickými hrady, městem či dokonce řadou Technic. Kouzlo Mindstorms spočívá v tom, že si složíte robota podle svých potřeb a pak ho naprogramujete. Standardně se používá jazyk ROBOLAB vyvinutý s ve spolupráci s věhlasnou kalifornskou v technickou univerzitou MIT, ale lze používat t rozšířené jazyky jako Java či C.

Zbloudilí roboti

ČVUT pořádá každoročně ČVU Ro Robosoutěž, ve které může každý dokázat, co se všechno naučil. Kromě kázat vysokoškolských studentů se můžou přihlásit i středoškoláci.

V letošním roce se do tohoto nižšího kola přihlásilo 72 týmů z celé republiky. Každý rok se soutěží v jiné disciplíně. V prvním ročníku se začínalo bludištěm. Tým musel naprogramovat robota tak, aby projel co nejrychleji spletitou dráh dráhou. Zkrátka nastavit čidla a měřidla tak, aby si správnou cestu spočítal. - Jindy se soutěžilo ve sbírání míčků. Robot měl za úkol posbírat na připraveném hřišti co nejvíce balonků a uklidit je na vyznačené místo. Jako takový roboškolník v tělocvičně. Jestli se o klání chcete dozvědět více, mrkněte na stránky www.robosoutez.cz.

Má to cenu!

Úkoly jsou rozličné. Předloni musel pro změnu robot najít koryto řeky, položit přes něj most a suchou nohou (či spíše pásem) ji překročit. Soutěž však není určená jen pro zdatné programátory. Má význam i pro designéry, neboť za nejlepší vzhled mohou vyhrát speciální cenu. Robotika už není oborem budoucnosti, ale současnosti. Roboti nás obklopují všude, potkáváme je ve škole, doma i na ulici. A jestli vás fascinují, kdo ví? Třeba je to cesta právě pro vás. Jen prosím zkuste nestavět žádné Terminátory.

Největší světová soutěž robotů

Vyhrát v české Robosoutěži je skvělý začátek kariéry konstruktéra robotů. Ti nejlepší na světě se pak vydávají do Kalifornie, kde se každoročně pořádají obří hry RoboGames. Účastní se jich týmy z celého světa včetně České republiky a soutěží se ve více než padesáti kategoriích. Výtvory soutěžících zápolí třeba ve fotbale, zápase sumó nebo kung-fu. A asi je zbytečné dodávat, že neoblíbenější kategorií jsou ozbrojené souboje zabijáckých robotů na život a na smrt. Nechybí třeba zápasníci s kotoučovou pilou nebo plamenometem.

Vědecký jarmark s ábíčkem

Jak se naladit na nový školní rok? Třeba zábavnou vědou! 10. září se v pražských Dejvicích uskuteční akce zvaná Vědecký jarmark, kde si můžete prohlédnout spoustu zajímavých pokusů a ověřit si, že věda je okolo nás na každém kroku. My vám celé prázdniny budeme přinášet články o tom nejzajímavějším, co můžete na jarmarku vidět. Jestli vás budou bavit, určitě se stavte. Nebude tu chybět ani stánek ábíčka s fyzikálními experimenty a soutěžemi!

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk