31. 1. 2015; Právo

Němečtí inženýři porazili formuli studentů ČVUT

Německým inženýrům společnosti igus se podařilo sestavit rychlejší vozidlo než českým studentům. V unikátním porovnání sil, které se v úterý odehrálo v areálu litoměřické firmy Hennnlich, soutěžili konstruktéři německého strojírenského gigantu se speciálně upraveným vozidlem Smart proti formuli studentů pražské ČVUT.

"V našem autě jsme nahradili více než padesát kovových součástek chytrými plasty. Tím jsme mimo jiné auto odlehčili. Stali jsme se vítězi, ale myslím, že závod byl hodně vyrovnaný. Gratulujeme českým studentům ke skvělému vozidlu," řekl Sebastian Toeller z firmy igus.

"Na startu jsme bohužel měli problém s rychlejším přepnutím trakce, proto jsme trochu zaspali. Vzhledem k délce tratě se nám již soupeře nepodařilo dostihnout. Přesto jde o vyrovnání našeho nejlepšího umístění, takže pro nás skvělá zkušenost," řekl pilot studentské formule František Pech.

"Drželi jsme sice palce českým studentům, ale myslím, že němečtí inženýři opět všem dokázali, proč jsou považováni za světovou extratřídu. Nejdůležitější ale je, že jsme touto akcí mohli přispět místnímu litoměřickému hospici," řekl prokurista pořádající litoměřické firmy Jan Studnička.

V závodě se proti sobě postavila dvě netradiční vozidla. Na české straně šlo o formuli studentů ČVUT v Praze, kteří ji sestavili pro loňský studentský závod. Jednalo se o speciální elektromobil, který vyvine maximální rychlost 140 kilometrů za hodinu a stokilometrovou rychlost dosáhne za 3,6 vteřiny.

Na německé straně se představilo speciálně upravené vozidlo Smart, do kterého inženýři firmy igus vložili místo standardních kovových součástek plastové, především kluzná pouzdra. S vozidlem pak bez jediné poruchy objíždějí celý svět.

Téměř na konci své cesty se zastavili také v České republice, kde změřili síly s projektem českých studentů.

Součástí závodu byla i dobročinná sázka, jejíž výtěžek byl věnován litoměřickému hospici. Firmy igus a Hennlich společně darovaly celkem 2000 eur.

"Dalšími několika tisíci korunami přispěli i diváci závodu," doplnil Martin Jonáš, mluvčí litoměřické firmy, která je se svými zhruba 200 spolupracovníky důležitým partnerem pro společnosti ze strojírenského, automobilového, chemického, papírenského či důlního průmyslu.


30. 1. 2015; Computerworld

Jízda s autopilotem

Příběhy ze sci-fi filmů se pomalu stávají realitou. Počítače přebírají vládu i nad volantem. Zvládnou už toho docela dost.

Následující scéna se odehrává na testovacím okruhu poblíž německého Hannoveru.

Rychlostí čtyřicet kilometrů za hodinu se černý passat přibližuje k maketě chodce. Je jasné, že tohle nemůže dopadnout dobře - auto je už nebezpečně blízko, ale řidič je z nepochopitelného důvodu v klidu, rukama nedrží volant a nic nepodniká.

Elektronika automobilu náhle spustí varovný signál. A potom konečně - vůz už skoro narazí do makety a málem si udělá bouli na karoserii - pneumatiky zakvílí a passat těsně před maketou zastaví. Auto chvíli stojí, zatočí a pak se zase rychle rozjede, zatímco řidič má stále demonstrativně ruce zvednuté a nedrží volant.

Kdo se stal svědkem tiskové prezentace firmy Continental, toho jistě napadne, jestli by se řízení automobilů raději nemělo úplně přenechat počítačům. Přesně tímto směrem se v současnosti ubírá vývoj v automobilové branži. Již dnes existují technicky vyspělé vozy, které ohmatávají svoje okolí počítačovými smysly - lasery, radary, ultrazvukem nebo kamerami - a jezdí do značné míry autonomně, takže se v mnoha situacích úplně obejdou bez lidského řidiče. Podle předpovědi průmyslového svazu IEEE bude v roce 2045 autonomně jezdit až 75 procent aut.

Sny o autonomní dopravě

"Představte si, že už nemusíte vlastnit auto k tomu, abyste se nechali převézt z jedné části města na druhou," líčí vizi propagátor robotických aut, podnikatel Martin Hausenblas pro webový magazín Hybrid.cz. "Zkrátka přijdete k silnici a pomocí smartphonu si objednáte auto, které přijede během několika vteřin. Za jízdy se nemusíte věnovat řízení, ale můžete klidně pracovat, číst nebo si třeba zdřímnout. Vozidla budou elektrická, takže odpadnou hluk i emise. Příčinou osmdesáti procent nehod je lidský faktor, proto se s dopravní nehodou prakticky nesetkáte. Ve vhodných částech města vzniknou jakési parkovací úly, kde budou auta dobíjena, čištěna a skladována v době nízké poptávky. Budou také existovat »mobilní operátoři«, kteří nebudou nabízet mobilní volání, ale mobilitu jako takovou."

Kdy se podobné vize stanou realitou, je samozřejmě ve hvězdách; každopádně finanční motivace je už dnes silná. Například společnost Cisco v současnosti představuje svoji vizi propojených aut (connected cars), podle níž mají být automobily v každý okamžik propojeny jak mezi sebou, tak i s internetem, a mají být inteligentně řízeny.

Podle Ciska každý řidič promrhá spoustu času v dopravních zácpách či hledáním místa pro parkování, a v USA se tyto ztráty pohybují mezi 750 až 950 dolary ročně na jeden automobil.

Pokud vezmeme celkový počet vozidel v USA, činí tato částka 150 až 200 miliard dolarů ročně.

To jsou zbytečné náklady, ke kterým by nemuselo dojít, kdyby byl provoz lépe optimalizovaný. Auta stojící v zácpách pálí zbytečně benzin, zatímco autonomní auta mohou podle výzkumu BMW vystačit s o třicet až čtyřicet procent menším množstvím pohonné látky.

Je překvapivé, že zdánlivě není na špičce vývoje aut bez řidiče tradiční automobilka se staletou historií, ale relativně nedávno vznikl Google. Ten vyvinul autonomní auto vybavené kupolí na střeše, která rychle rotuje a v reálném čase vytváří trojrozměrný obraz okolí. Z nejasných důvodů zůstávají tradiční automobilky za Googlem zdánlivě trochu pozadu a v současnosti vyvíjejí spíš asistenční systémy, které mají usnadnit řízení - například ultrazvukové senzory pro parkovací asistenty, systémy udržující pozornost řidiče a podobně.

"Příčinou toho, proč se velké automobilky drží trochu zpátky, mohou být právní otázky," říká k tomu Tomáš Pajdla z ČVUT. "Klíčový problém totiž zní, kdo bude odpovědný za případnou nehodu autonomního auta - vlastník vozidla, nebo jeho výrobce? Je možné, že velké automobilky už tuší, v čem je potíž, zatímco Google to zatím neví. Velkou výhodou Googlu každopádně je, že má přístup k trojrozměrným mapám, které sám pořizuje, disponuje velkým internetovým a datovým zázemím, jež tradiční automobilky nemají."

Pět smyslů mercedesu

Jedním z příkladů technologicky vyspělých autonomních aut je současný Mercedes S -Class. Je prošpikovaný mnoha senzory, které umožňují autonomní jízdu do rychlosti 200 km/h - od šedesáti kilometrů za hodinu ale řidič musí neustále držet ruce na volantu. Jednou z nedořešených právních otázek, kvůli které zatím plná autonomie aut není možná, je Vídeňská dohoda o silničním provozu, která platí od roku 1968.

Ta říká, že hlavní kontrolu nad vozem musí mít v každém okamžiku lidský řidič.

Každý senzor má svoje silné a slabé stránky, z toho důvodu palubní software skládá všechna data do jediného obrazu situace. Na bočních stranách zádě mercedesu najdeme ultrazvukové senzory, které mají relativně krátký dosah (jeden až čtyři metry) a dodávají data především pro parkovací asistenty či pomocníky proti dopravním zácpám. Na palubě auta se nachází i několik radarů s různými zornými úhly a dosahy (až 200 metrů), jež pátrají v prostoru před a za autem a slouží jako smyslový orgán adaptivnímu tempomatu a brzdám.

Radary nejsou citlivé na prach a znečištění, fungují i v dešti a mlze; na druhou stranu je jejich rozlišení omezené a data z nich se dají obtížně zpracovat, protože povrch objektů ovlivňuje odraz signálů. Na střeše autonomních aut bývá často umístěna kupole laserového skeneru, díky němuž jsou tyto typy aut rozpoznatelné už z dálky. Mercedes S -Class je dále vybavený sadou kamer, které plní mnoho dalších úkolů - zaznamenávají dopravní značky nebo auta jedoucí před vozem. Infračervené kamery pak v noci například rozpoznávají chodce nebo zvířata přebíhající přes cestu.

Výrobci asistenčních systémů nemají lehkou práci, protože je obtížné citlivě vybalancovat techniku s lidskou psychologií. Na jedné straně asistenční systém může ukolébat řidiče natolik, že je pak se svými myšlenkami pozadu, na druhou stranu musí člověk bleskově reagovat. Šofér musí mít dokonalý přehled o dění na silnici, ale také nesmí být obtěžovaný příliš mnoha kontrolkami. Pokud na silnici dojde k nebezpečné situaci, asistenční systém nejprve varuje řidiče zvukovým signálem, nechá řízení na člověku a zasáhne až na poslední chvíli.

Krásné vize inteligentní dopravy budoucnosti Tomáš Pajdla ale trochu brzdí: "Robotická auta se mohou více vyplatit například v USA, kde jsou dálnice delší a větší a provoz na nich více homogenní. Ale v Evropě je situace jiná. Z technického pohledu je autonomní doprava možná už dnes, ale hlavní otázka je, jestli se společnosti skutečně vyplatí.

V každém případě nepůjde o naprostou autonomii, ale spíše o hybridní systém - lze si představit, že větší část času budeme řídit běžným způsobem, ale na dálnici se zařadíme do pruhu, kde už vůz pojede automaticky." *


28. 1. 2015; Mladá fronta Dnes

Studentskou formuli při závodu pokořil osobní vůz

LITOMĚŘICE Stejně jako při opravdových závodech formule 1 stála včera při automobilovém měření sil v areálu litoměřické továrny Hennlich krásná dívka s deštníkem. V Litoměřicích však nesoupeřily klasické "efjedničky", ale formule E Force vyrobená studenty ČVUT a speciálně upravený osobní vůz igus, který postavili němečtí konstruktéři. Litoměřická firma závod uspořádala, aby k technice přilákala mladé lidi. "Podporujeme studenty a projekt ČVUT a firma igus nám zase dodává některé součástky. Tady změřili své síly," řekl mluvčí firmy Martin Jonáš.

Před závodem na 100 metrů byly sázky jasně ve prospěch českých mladých mozků ve formuli s přezdívkou Chiara, přestože na trati byla voda a začal padat déšť se sněhem.

Po odmávnutí startu také první metry formule vedla, ale do cíle dorazila s velkou ztrátou, zradilo ji právě deštivé počasí. "Začátek vypadal dobře, pak jsem musel zpomalit. Podmínky pro formuli nebyly nejlepší, začala mi podkluzovat kola. Měli jsme nasadit měkčí," řekl v cíli promoklý František Pech, řidič a jeden z konstruktérů formule. Ta váží 278 kilogramů, její zadní kola pohání dva elektromotory o celkovém výkonu 96 koní. Zrychlit z nuly na 100 kilometrů dokáže za 3,6 sekundy.

Chiara je už třetí formulí, kterou studenti ČVUT postavili a v soutěži Formula Student v Itálii s ní získali 2. místo. Nyní už je hotová koncepce čtvrtého modelu. "Na závody musíme mít každý rok zcela novou. V únoru se tak musí začít stavět, aby v červnu vyjela a v červenci mohla závodit," řekl k pravidlům soutěže vedoucí technické laboratoře ČVUT Vít Hlinovský.

A kdože vlastně Chiaru porazil? Sériově vyráběný benzinový vůz Smart, u kterého konstruktéři vyměnili 56 kovových ložisek za plastová. Jsou lehčí, odolnější a o 40 % levnější. Takto upravený vůz nese název igus. Ten, který soupeřil v Litoměřicích, už po světě bez problému najezdil 75 tisíc kilometrů, ve sněhu i poušti. "Tohle vítězství jsem ale nečekal," řekl řidič Karl Weinmeister.


27. 1. 2015; usti.iDNES.cz

Miniauto německých konstruktérů porazilo formuli studentů. Kvůli dešti

Neobvyklý závod odstartoval v úterý v areálu továrny Hennlich v Litoměřicích. Na trať vyrazila formule E Force vyrobená studenty ČVUT a speciálně upravený osobní vůz igus německých konstruktérů. Litoměřická firma závod uspořádala, aby k technice přilákala mladé lidi.

"Podporujeme studenty a projekt ČVUT a firma igus nám zase dodává některé součástky. Tady změřili své síly," řekl mluvčí firmy Martin Jonáš.

Před závodem na sto metrů byly sázky jasně ve prospěch českých mladých mozků ve formuli s přezdívkou Chiara, přestože na trati byla voda a začal padat déšť se sněhem. Po odmávnutí startu formule také první metry vedla. Do cíle ale dorazila s velkou ztrátou, zradilo ji právě deštivé počasí.

"Začátek vypadal dobře, pak jsem musel zpomalit. Podmínky pro formuli nebyly nejlepší, začala mi podkluzovat kola. Měli jsme nasadit měkčí," řekl v cíli promoklý řidič a jeden z konstruktérů formule František Pech. Studenti připravují čtvrtý model

Chiara je už třetí formulí, kterou studenti ČVUT postavili. Váží 278 kilogramů, její zadní kola pohání dva elektromotory o celkovém výkonu 96 koní a zrychlit z nuly na sto kilometrů dokáže za 3,6 sekundy. V soutěži Formula Student v Itálii získala 2. místo. Nyní už je hotová koncepce čtvrtého modelu.

"Na závody musíme mít každý rok zcela novou. V únoru se tak musí začít stavět, aby v červnu vyjela a v červenci mohla závodit," řekl k pravidlům soutěže vedoucí technické laboratoře ČVUT Vít Hlinovský.

Vůz igus, který Chiaru porazil, je sériově vyráběný benzinový Smart, u kterého konstruktéři vyměnili 56 kovových ložisek za plastová. Jsou lehčí, odolnější, i o 40 procent levnější. Ten, který soupeřil v Litoměřicích, už po světě bez problému najezdil 75 tisíc kilometrů, ve sněhu i poušti.

"Tohle vítězství jsem ale nečekal," řekl jeho řidič Karl Weinmeister.


27. 1. 2015; TV NOVA

Studenti ČVUT testovali vlastní formuli

moderátorka:

Elektřinou poháněná formule proti malému autu. Takový závod profesionálního pilota a mladých konstruktérů z ČVUT se dopoledne uskutečnil v Litoměřicích. Cílem bylo otestovat speciální součástky, takzvaná kluzná ložiska, která se už desítky let vyrábějí z kovu. V autíčku je ale nahradila ložiska z plastu. Podívejte se, jak závod dopadl.

Martin KOČÁREK, redaktor:

Elektrická formule, 250 kilo, výkon téměř 100 koní. Zrychlení z nuly na stovku za 3,3 sekundy. Městské miniauto, váha přibližně 700 kilo, výkon srovnatelný.

osoba:

3, 2, 1 start.

Martin KOČÁREK, redaktor:

Déšť, mokrá vozovka a chyba řidiče. Formule nečekaně prohrává.

František PECH, kapitán týmu:

Já jsem nějak trošku na startu zazmatkoval, zdálo se mi, že to trošku víc hrabe, tak jsem ubral plyn a bohužel už to bylo moc.

Martin KOČÁREK, redaktor:

Miniauto je obyčejná sériovka, i když tedy vybavené speciálně odlehčenými ložisky z plastu. Řekněme si to ale na rovinu, nebýt chyby pilota, proti formuli by nemělo šanci.

Karl WEINMEISTER, řidič:

Každý využívá kovová ložiska, který musí být mazána olejem, a to není ... Naše ložiska se mazat nemusejí.

Martin KOČÁREK, redaktor:

Speciální ložisek aby už brzy měla nahradit kovová i v sériově vyráběných autech. Výhodou je nižší váha a tedy i úspora paliva. Martin Kočárek, televize Nova.


27. 1. 2015; Region Opavsko

Trošku si tady brnkám, muzikant Michael Krásný

Michael Krásný má nejen krásné jméno. Také jeho hudba je krásná. Opavský rodák, který své první hudební absolvoval na ZUŠ Václava Kálika, je dnes uznávanou hudební veličinou nejen v České republice. Zřejmě málokdo však o něm ví, že vystudoval elektrotechniku. Jeho vlastním projektem je kvarteto Quattro Formaggi, které zvítězilo v mnoha prestižních mezinárodních soutěžích, třeba v Juniorjazzu nebo Sound of Europe. Hraje také s jazzovým trumpetistou Laco Deczim a jeho skupinou Celula New York či s TOP Dream Company, spolupracoval však např. i s Danem Bártou, Big Bandem Felixe Slováčka nebo Milanem Svobodou. Před nedávnem se vydal na sólovou dráhu, první vlaštovkou byla skladba a videoklip Procitám. Hudbou zkrátka Michael Krásný žije, a proto není divu, že náš dnešní profilový rozhovor bude hlavně o ní.

- Kde se ve vás to muzikantství vzalo?

Pocházím prakticky z muzikantské rodiny. Byť se mi to tak nikdy nejevilo, tak to tak asi i je. Táta hrál vlastně celý život různě sám nebo v kapelách, na kytaru, na klávesy, zpíval... Babička učila na ZUŠ v Opavě dlouhá léta hru na klavír a vlastně doteď do svých 91 let vede pěvecký sbor. Děda hrál na housle. No, a tak jsem se tady nějak zjevil i já a trošku si tady brnkám.

- Studoval jste na ZUŠ V. Kálika klavír, pak kontrabas. Byl to váš "startovací můstek"?

Určitě byl. Ta škola mi dala podnět, který jsem potřeboval. Pamatuju si, když jsem ve svých 11 letech seděl u klavíru a měl jsem cvičit. Nechtělo se mi. Všichni ostatní venku hráli fotbal a já seděl doma, protože jsem musel. A tak jsem cvičil a najednou jsem během hraní začal vnímat emoce. Začal jsem tu písničku cítit. Začal jsem prožívat něco, co jsem si dřív u hraní na nástroj nedokázal vůbec představit. A tak jsem to hrál znovu... a znovu... protože mi to přišlo neuvěřitelné. Bylo to samozřejmě i věkem, ale stalo se to u klavíru. A pak hodiny kontrabasu u pana učitele Jíry. Ten mi ukázal hudbu v těch nejkrásnějších barvách a kompozicích, jaké si vůbec dospívající člověk dokáže představit.

- Proč jste se následně rozhodl pro baskytaru?

To ani nebylo rozhodnutí. To byl přirozený vývoj věci. Starší brácha hrál na kytaru a chtěl kapelu. Jako mladší brácha jsem vždycky koukal nahoru a moc nechápal, ale "bylo přeci jasný, že na basu budu hrát já!" (úsměv) A tak jsem dostal asi ve 13 letech od táty na Vánoce první basu a bylo to hotovo.

- Zároveň s hudbou jste vystudoval elektrotechniku. To je obor hodně vzdálen od muziky.

Máma vždycky chtěla, abych vystudoval vysokou školu. I já jsem tak nějak cítil, že ji studovat chci. Jelikož jsem se na gymplu v Opavě - na Mendláku - zamiloval do matematiky a fyziky, tak technický obor byla jasná volba. Praha taky, protože jsem chtěl dělat muziku a dostal jsem se na "ježkárnu" (pozn. red.: Konzervatoř Jaroslava Ježka). S dědou jsem se odmala hrabal v součástkách a pájel pípátka, svítítka, vysílače, zesilovače a kdo ví co vlastně všechno... Tak bylo jasné, že půjdu na FEL (pozn. red.: fakulta elektrotechnická). Ten jsem studoval, pravda, trochu dýl - 7 let, ale nakonec se podařilo. Bavilo mě to. Teorie pole, Maxwellovy rovnice... To byl vesmír sám pro sebe. Začal jsem se věnovat fotovoltaice. Bylo to v době, kdy o tom nikdo nic nevěděl, a já se cítil jako nějaký misionář. Cítil jsem, že je to nová technologie a její čas musí co nevidět přijít. A pak se z toho stalo z ničeho nic politické téma. Politici si nabalili kapsičky a já se jednoho rána zaměstnán jako projektant fotovoltaických elektráren probudil, otevřel jsem oči, koukal jsem do stropu a řekl si, že už tam prostě nejdu. Začal jsem řešit hudbu na 100 % a jsem za tohle rozhodnutí nesmírně rád.

- Jaký hudební styl je vaše "krevní skupina"? A co naopak "nemusíte"?

Než jsem poprvé navštívil New York, tak jsem byl jazzman, ať se dělo co se dělo. Jel jsem si ten svůj fusion jazz a všichni mi byli ukradení. Když jsem se vrátil, tak mě na plné čáře uchvátil pop, ale to je na dlouhé povídání. V NY se mi ale otevřely oči a já uviděl něco, co jsem doposud neviděl. Jazz poslouchám samozřejmě pořád, ale do toho si pouštím Bruno Marse, Justina Timberlaka, Franka Oceana, Beyoncé, Miley Cyrus... A co nemusím? Už se nesnažím bojovat s nudou. Když mě to nudí, tak jdu pryč. Na koncerty chodím několikrát do týdne a naštěstí se mi to moc neděje.

- Jak jste se vůbec dostal k takovému velikánu světové hudby, jako je Laco Deczi?

Na inzerát. Dal jsem si inzerát, že s ním chci hrát, a on mi zavolal. (smích) Dělám si srandu. Zkoušel jsem v jedné zkušebně na Žižkově. V té době jsem sháněl hraní více zpěvačříká kám, a tak jsem jim dával dohromady i kapely. Neměl jsem bubeníka asi na 4 hraní a nikdo nemohl. Tak jsem vylezl bezradný ze zkušebny a z vedlejší vyšel Laco Deczi. Tak jsem mu to nabídl, on to vzal... A tak to nějak začalo. S Lacem spolupracujeme pořád. Dvakrát do roka strávím 2 měsíce v New Yorku, kde skládáme a natáčíme, nebo hrajeme různě po klubech anebo si tam jenom tak lelkuju po městě. Ale vždycky se něco udělá, pak se odjede tour a pak zase nanovo. Je to vcelku vyčerpávající, ale mám to rád.

- Vydal jste se na sólovou dráhu. Proč?

Je hodně věcí, co dělám, a některé z nich se nedají dělat s projekty, ve kterých hraju. Je pak škoda, když ta písnička leží v šuplíku tak dlouho. A tak jsem se rozhodl je pouštět ven. Je to zapříčiněno i mou inklinací k popu. Když se ty písničky hrají živě, tak jsou samozřejmě plné muzikantství a jazzu. Stejně jako u kohokoliv jiného. Pamatuji si třeba, když jsem poprvé viděl hrát Pharrella Williamse a jeho Happy živě, tak mi spadla čelist, co si tam ti muzikanti dovolili dělat. Ale aby vůbec ty písničky byly, tak se musí udělat studiově. No, a tak jsem je začal dělat. Mám vlastní "domácí" studio. A proč? Netuším... Jenom cítím, že to dělat mám.

- Na čem zrovna teď pracujete?

Teď zrovna těžce makám na zahálce. Byl jsem koncem prosince vyčerpaný a přepracovaný a potřeboval jsem si oddychnout, tak jsem koncerty odmítal. Od září jsem hrál prakticky každý den až do Vánoc. V tom prosinci mě pak na párty v La Fabrice viděl "nervově vypjatého" Vojta Dyk, známe se dlouho a hráli jsme spolu nesčetněkrát... A tak mi věnoval takovou zajímavou putovní knížku, která se příznačně jmenuje "Umění zahálky". Takže se teď věnuji zahálce. Moc mi to ještě nejde, tak se tomu musím ještě trošičku pověnovat. Pořád se totiž nutím nepracovat. Stejně pak vstanu a jdu něco dělat místo toho, abych se plně věnoval zahálení. A tak stejně pořád něco dělám. Třeba teď jsem si pořídil plátna a barvy, a tak jsem začal malovat.

- A jaké jsou vaše hudební plány do budoucna?

Během měsíce bych chtěl dodělat svoji desku, materiál na ni mám, ale to se zase nějak příčí té zahálce, takže to budu muset ještě důkladněji promyslet. Na jarní tour by ale ta deska měla být určitě. Budou na ní nejen zpívané písničky, ale třeba i jazzovější kompozice v tom modernějším hávu...

- Kdy vás budou moci vidět Opavané?

Budeme hrát v Opavě s Laco Deczim & Celula New York 25. května ve Slezském divadle. Divadla mají vždycky skvělou atmosféru. Je tam ticho, dobrá akustika a lidi opravdu poslouchají, a tak si člověk dovolí zajít v improvizaci daleko dál, než když hraje v klubu. Až na takovou tu pomyslnou hranici ticha a to jsou pak moc krásně vypjaté momenty. Navíc opavské divadlo je nádherné. Těším se.

---

Michael Krásný Michael Krásný se narodil 1. ledna 1984 v Opavě. V dětství navštěvoval hru na klavír a později i kontrabas na ZUŠ Václava Kálika v Opavě. Zároveň studoval hru na basovou kytaru na Lidové konzervatoři v Ostravě, kterou úspěšně absolvoval. V roce 2003 maturoval na Mendelově gymnáziu v Opavě. Poté byl přijat na Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze, kde studoval hru na kontrabas a současně na VOŠ Jaroslava Ježka, kde studoval hru na basovou kytaru. Během těchto hudebních studií zároveň studoval elektrotechniku na ČVUT, kde v roce 2011 úspěšně odpromoval. Počátkem roku 2012 byl osloven americkým trumpetistou Laco Deczim a začal aktivně působit v jeho kapele Celula New York na evropských turné a následně i po celém světě.


27. 1. 2015; Technický týdeník

Česká ozonová expedice je již v Antarktidě

Dne 15. ledna odletěla z Hradce Králové do Antarktidy Česká ozonová expedice, jejímž členem je kromě odborníků z Českého hydrometeorologického ústavu v Hradci Králové RNDr. Michala Janoucha, Ph. D., a Ing. Martina Staňka také Ing. Ladislav Sieger, CSc., z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze. Cílem výpravy je kalibrace přístrojů sloužících k měření stavu ozonové vrstvy.

V letošním roce bude hlavním cílem expedice kontrola, údržba a kalibrace takzvaného Brewerova spektrofotometru, který byl v roce 2010 úspěšně instalován na argentinské stanici Marambio v oblasti Antarktického poloostrova. Přístroj již pátým rokem monitoruje celkové množství ozonu v atmosféře a slunečního ultrafialového záření (UV záření) v oblasti Antarktidy. Zároveň bude provedena pravidelná kalibrace a údržba měřicí techniky.

Měření probíhá kontinuálně, každý den jsou data přes geostacionární družici odesílaná do Ozonové observatoře v Hradci Králové a odtud do celosvětové databáze měření ozonu. Výsledky jsou cenné právě proto, že data zobrazují on-line stav ozonové vrstvy v Antarktidě. Údaje z toho měření využívají vědci z celého světa. Světová meteorologická organizace v Ženevě (WMO) a Program OSN pro životní prostředí (UNEP) je používá k aktuálnímu hodnocení stavu ozonové vrstvy v oblasti Antarktidy.

Naměřené veličiny využívají také vlády států, které spolupracují v rámci Montrealského protokolu a Vídeňské úmluvy na ochranu ozonové vrstvy pod OSN k tomu, aby rozhodly, zda je nutné celosvětovou regulaci zpřísnit a jak. Vědci tak dávají podklady pro správné nastavení dlouhodobé strategie regulace produkce skleníkových plynů. Ty pak ve svých rozhodnutích zohledňují vlády jednotlivých zemí.

Podrobnosti o celé výpravě naleznete na: http://www.antarktida-ozon.cz/


22. 1. 2015; Hospodářské noviny

Informatika se nejlépe vyučuje na ČVUT

INFORMATIKA

Nejlepší vzdělání "ajťákům" nabízí Fakulta elektrotechnická na ČVUT v Praze. O pár desetin bodů za sebou v žebříčku Hospodářských novin nechala loňského vítěze - Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. A na třetím místě skončila Fakulta mechatroniky, informatiky a mezioborových studií na Technické univerzitě v Liberci.

HN zkoumaly dvanáct fakult, kde je možné studovat některý z programů zabývající se informačními technologiemi. V současné době se na nich vzdělává přes devatenáct a půl tisíce studentů. A právě o ně se budou firmy v následujících několika letech přetahovat.

"Stále jich není dost. Aspoň ne těch skutečně dobrých. I proto si IT specialisté mohou vybírat své zaměstnavatele, málokdy je to naopak," říká personální manažerka IT centra skupiny Home Credit Radka Švejnohová.

Matfyz klade důraz na cizí jazyk V čem jsou tedy dobré školy, které momentálně vychovávají pro trh práce jedny z nejžádanějších absolventů? Fakulta elektrotechnická ČVUT je úspěšná díky zahraničním zkušenostem pedagogů, počtu doktorandů a tamní auly navštěvuje v porovnání s ostatními školami poměrně velký počet cizinců. Dvojka v žebříčku, matfyz, nasbírala nejvíce bodů za vědu a také za vyučující. Navíc nabízí individuální přístup - jeden přednášející se tady věnuje přibližně devíti lidem. A pokud mají budoucí informatici zájem o studium v cizím jazyce, měli by jít právě na matfyz. V češtině se tady totiž závěrečné práce moc nepíší. Téměř šedesát procent studentů odevzdává bakalářskou nebo diplomovou práci v cizím jazyce.

Liberecká fakulta se na třetí příčku dostala i díky tomu, že její vyučující mají dostatek času na studenty. Přednášející se tady v průměru věnuje sedmi posluchačům. Body nasbírala i za počty doktorandů. Fakulta ze severu Čech ale také nabízí ze všech porovnávaných fakult největší možnost pro zahraniční výjezd. Minimálně na semestr tady do ciziny vycestuje zhruba pět procent studentů. Samotný plat není rozhodující Průměrný nástupní plat absolventa matfyzu se pohybuje v rozmezí od dvaceti pěti do třiceti tisíc korun. Po několika letech praxe se suma ale může i několikrát znásobit. "Plat je důležitý, ale ne zásadní. Mnohem více si cení dobré firemní kultury, hodnot, možnosti pracovat na reálných projektech a ideálně i v zahraničí," popisuje zkušenosti s absolventy oboru IT Pavel Wimmer, manažer IBM Smarter University.

A že mladým "ajťákům" nejde jenom o peníze, ukazuje i mezinárodní výzkum švédské firmy Universum, který poskytuje ucelený přehled požadavků, přání a uvažování softwarových specialistů ve 28 zemích světa včetně Česka. Více než kariérní postup studenty IT oborů zajímá, co jim práce ve firmě přinese v budoucnu.

Z toho důvodu se řada z nich snaží pracovat už během studií. "Jejich neoddiskutovatelnou výhodou je praxe, s níž vstupují na trh práce v době ukončení studia," popisuje situaci personální manažerka společnosti Oracle Czech Hana Táborská. Podle ní jsou tito studenti velice dobře připravení také po jazykové stránce a mají rozhled.

Podle průzkumu čeští studenti IT uvažují, že u prvního zaměstnavatele stráví dva až pět let. Ideálně by to měly být vyhlášené firmy jako IBM či Microsoft. Vůbec nejvíce přitahuje mladé lidi po celém světě pověstná přátelská a barevná firemní kultura Googlu, ani Česko není v tomto ohledu výjimkou. "Navíc vyhledávací technologie, on-line služby a aplikace či komunitní projekty jako YouTube a Google+ jsou právě studentům blízké," tvrdí šéfka tuzemské pobočky Googlu Taťána le Moigne.

Vyhlášená péče Googlu o zaměstnance mění také představy o pracovní době a prostředí. Studenti IT odmítají sedět od rána do večera v šedé kanceláři. A společnosti jim vycházejí vstříc. Mezi další velice populární firmy studenti řadí i Seznam.cz, Oracle nebo Dell.


22. 1. 2015; Hospodářské noviny

7 oborů - srovnáváme přísnost přijímacích zkoušek i úspěchy vědy

Nejlépe hodnocené fakulty

---

Ekonomie Institut ekonomických studií FSV UK v Praze (IES) IES výrazně předběhl ostatních dvacet ekonomických fakult. Škola klade velký důraz na studium cizích jazyků. Většina vysokoškoláků píše závěrečnou práci v cizím jazyce, posluchači IES mají největší šanci na semestrální studium v zahraničí. Institut zbylé školy předčil i ve vědě.

Informatika Fakulta elektrotechnická (FEL) ČVUT v Praze O školu má zájem hodně mladých lidí z ciziny, kteří přijíždějí na semestrální pobyty. Studenti FEL často píší závěrečné práce v cizím jazyce a na škole také působí velký počet doktorandů. Škola je zároveň velice dobrá v oblasti vědy.

Práva Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Čtyři roky žebříčku kralovala brněnská práva. To se letos mění. Nejlepší vzdělání budoucím advokátům nabízí Právnická fakulta UK v Praze. Posílá nejvíce lidí na zahraniční studium. U přijímacích zkoušek uspěje jenom pětina uchazečů.

Architektura Fakulta stavební ČVUT v Praze Mnoho jejích studentů i profesorů bylo přednášet nebo se vzdělávat na zahraničních univerzitách, na jednoho akademika zde připadá malý počet studentů. Fakulta má také nejlepší vědecké výsledky ze všech posuzovaných škol v tomto oboru.

Strojírenství Fakulta strojní Technické univerzity v Liberci Stavaři z Technické univerzity v Liberci zvítězili v žebříčku i díky oblasti pedagogů. Tamní učitelé nejčastěji vyjíždějí na krátkodobou i dlouhodobou zkušenou do ciziny. A škola poměrně často umožňuje studentům studovat v zahraničí.

Psychologie Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Brněnská katedra psychologie vyhrává žebříček již tradičně. Exceluje ve vědě a vede si velice dobře i v podílu studentů na akademika. Uspět v přijímacích zkouškách je těžké na všech školách. Ačkoli Brno nepatří mezi nejvýběrovější, vezmou sem jen 11, 24 procenta uchazečů.

Sociologie Fakulta sociálních studií (FSS) Masarykovy univerzity v Brně FSS letos předehnala proslulou Filozofickou fakultu pražské Univerzity Karlovy. Brněnská sociologie si polepšila hned v několika směrech: více jejích studentů studuje v cizích jazycích a přibylo jí doktorandů, tedy mladých vědců, kteří budou šířit jméno školy ve vědeckých kruzích v následujících letech.


22. 1. 2015; Hospodářské noviny

Kam za nejlepším vzděláním v zemi

VYSOKÉ ŠKOLY HOSPODÁŘSKÉ NOVINY HODNOTÍ 59 FAKULT

Téměř šedesát hodnocených fakult v sedmi prestižních oborech, šance na přijetí i na uplatnění po studiích, nástupní platy absolventů, komentáře expertů, kteří v oboru už roky působí. Hospodářské noviny letos již po osmé přinášejí exkluzivní žebříček nejlepších vysokých škol v Česku za uplynulý rok a nabízejí v něm přehledné srovnání kvality výuky na jednotlivých univerzitách.

Srovnáváme prestižní i stěžejní obory českého byznysu a průmyslu: ekonomii, informatiku, strojírenství, architekturu, právo, psychologii a sociologii. Tato příloha je návodem pro všechny, kdo právě vybírají vysokou školu a chtějí vědět, kam si jít pro nejkvalitnější dostupné vzdělání v zemi. Bodují regiony Překvapením letošního ročníku jsou univerzity z regionů, především z Brna a Liberce. Brněnská Masarykova univerzita zvítězila hned ve dvou oborech, v psychologii a sociologii. A další brněnská univerzita - Vysoké učení technické v Brně (VUT) - obsadila druhé místo v architektuře a ve strojírenství. Právě v oboru strojírenství jsou regiony velmi silné. Nejlepší strojírenskou vysokou školou v Česku se stala Fakulta strojní Technické univerzity v Liberci, která se na špici vyšvihla z loňského třetího místa.

V ekonomii již tradičně zvítězil Institut ekonomických studií (IES) pražské Karlovy univerzity, který si punc nejlepší české ekonomické školy nese už mnoho let. "IES vyhrál zaslouženě, je to skutečně první liga v českém ekonomickém výzkumu," říká akademický ekonom Daniel Münich, bývalý člen Národní ekonomické rady vlády. "IES ale jako jediný vítěz není fakultou, ale pouze pracovištěm v rámci fakulty. Ve srovnání se světem je to velmi zvláštní, že největší a jedna z nejrenomovanějších univerzit v Česku nemá svou vlastní ekonomickou fakultu," upozorňuje Münich.

Dalším sledovaným oborem je informatika, v níž zvítězila Fakulta elektrotechnická pražského ČVUT, která se na první a druhé příčce tradičně střídá s Matematicko-fyzikální fakultou Univerzity Karlovy. Tato univerzita také prokázala, že dokáže nejlépe připravit studenty práva.

V posluchárnách ubývá studentů. Při hodnocení postupovaly HN podle unikátní metodiky, která zohledňuje celou řadu faktorů, jež vypovídají o kvalitě školy: jak dokáže spolupracovat se zahraničními univerzitami, jak přísný má výběr studentů, jak individuálně k nim přistupuje, jak se dokáže prosadit ve světě vědy a podle řady dalších kritérií.

Při srovnání dat vyšlo najevo, že studentů na českých vysokých školách ubývá. Proti předchozímu roku jich bylo loni v posluchárnách zkoumaných škol o více než sedm tisíc méně, nejvíce - přes šest tisíc - jich ubylo na ekonomických fakultách. Podle expertů za to může demografický vývoj, kdy ubývá mladých lidí v populaci. Jedině v oboru IT studentů lehce přibylo.

V Česku funguje i řada soukromých vysokých škol, ale pouze tři soukromé univerzity. Soukromou univerzitu HN letos do žebříčku zařadily poprvé - Vysokou školu finanční a správní, a to v oboru ekonomie. Univerzita Jana Amose Komenského Praha se hodnocení odmítla zúčastnit a Metropolitní univerzita Praha nespadá do hodnocených oborů. Letos poprvé také HN nehodnotily lékařské fakulty, které se odmítly do žebříčků zapojit. Redakce tak připojuje pouze jejich orientační srovnání podle vědeckých výsledků.

---

Celkové hodnocení fakult Kritéria v jednotlivých níže uvedených kategoriích hodnocení mají určitý koeficient, tedy váhu. Součet koeficientů v každé kategorii dá číslo jedna. Koeficient násobíme pořadím, v němž se fakulta v daném kritériu umístila. Pokud je například v daném oboru hodnoceno 12 fakult, koeficient nejlepší z nich se násobí číslem 12. Součet všech kategorií dá dohromady počet bodů, který určuje celkové pořadí fakult v daném oboru.


19. 1. 2015

E15 weekly

An interactive woodland environment created with sophisticated technologies that will enable visitors to uncover the secrets of plant life will form part of the Czech pavilion at Expo 2015 in Milan, Italy. A section of the Laboratory of Silence installation comprising of a woodland biotope, complete with cameras, motion sensors and projected images was presented by the creators from Full Capacity. The presentation was made at the laboratories of the Faculty of Electrical Engineering of the Czech Technical University


17. 1. 2015; Český rozhlas Plus

Nebeský cestopis s Petrem Kulhánkem

Nebeský cestopis o alternativní teorii o vzniku a budoucnosti vesmíru.


17. 1. 2015; Víkend Dnes

Já, robot. Váš nepřítel

V domnění, že pro sebe dělají lepší svět, upletli si lidé oprátku, stvořili vlastní katy. Stane se tak, pokud VLÁDU PŘEVEZMOU ROBOTI. Jde o reálnou hrozbu, nebo o plané bububu?

Na počátku bude opět slovo, stejně jako bylo slovo na počátku věku lidí. Není jasné, zda toto slovo skutečně dojde naplnění, ale pokud ano, je jasné, jaké slovo to bude.

Padne-li, prořízne "mysl" umělé inteligence jako první paprsek hlubokou tmu. Od toho okamžiku se vše změní, přičemž nejde odhadnout důsledky ani vývoj. Jisté pouze je, že nic už nebude jako dřív, pokud robot pochopí a naplno pocítí význam jediného krátkého slova.

To slovo zní: "Jsem."

Ze sluhů démoni?

Dnes jsou roboti víceméně služebníky lidí. Obklopují nás všude, kolikrát jejich přítomnost vůbec nevnímáme, bereme ji za automatickou a budoucnost bude těmito služebníky zaplněna ještě hustěji.

Roboti nám zpravidla ulehčují život, jsou nám všemožně k užitku. Pokud se vyskytnou opačné případy a škodí nám, dá se to s jistou tolerancí přirovnat k manipulaci s ohněm: jsme-li neopatrní a plameny se vymknou kontrole, mohou natropit paseku, nedá se však říct, že by ji natropit chtěly, že by ničily ze své vůle. Stejně jako oheň je robot neživotný a nedělá nic proto, že se mu zkrátka zamane, řídí se pokyny a naprogramováním.

Zatímco však oheň nikdy neožije, u robota je to otázkou času. Aspoň podle mínění některých expertů. Slavný technologický inovátor Elon Musk (mimo jiné spoluzaložil internetový platební systém PayPal a vede automobilku Tesla Motors) minulý rok prohlásil, že potenciální hrozba umělé inteligence je větší než hrozba jaderné katastrofy.

"Vědci zahrávající si s umělou inteligencí jsou podobni pošetilcům, kteří se svěcenou vodou v ruce vyvolávají démony, aniž si uvědomují, že je tito démoni zničí," varoval Musk v temné předpovědi. Dodal, že by se vědci měli ve spolupráci s politiky či filozofy problémem vážně zabývat, než lidstvu fatálně přeroste přes hlavu.

Musk mluví právě o tom, že robot prožije slovo "jsem". Že si uvědomí sám sebe, získá vlastní vůli a stane se nezávislým na dosavadním pánovi čili člověku. A protože kromě nabyté "duše" bude chytřejší než člověk (kupříkladu v tom smyslu, že ze spousty možností řešení vyhodnotí za setinu vteřiny to nejvýhodnější), nemusel by pro něj být problém zlikvidovat svého stvořitele, zabít "svého boha".

Apokalyptickou vizi rozvíjí kromě Muska třeba také anglický kybernetik Kevin Warwick. V knize Úsvit robotů, soumrak lidstva předkládá úvahu, že budouli roboti inteligentnější než člověk, budou mít automaticky větší moc, a budou-li mít větší moc, budou si chtít člověka podrobit. A když se pokusu o ovládnutí člověk vzepře, prostě ho zničí.

Vnucuje se představa o zdivočelém golemovi, který ztratil toho, jenž ho oživil šémem, a proto už nemusí nikoho respektovat.

Zákony robotiky

Nejznámější zákony robotiky zformuloval spisovatel Isaac Asimov. V kostce říkají, že robot nesmí za žádnou cenu ublížit člověku, i kdyby ho to stálo sebezničení.

Jsou to dobré zákony. Dobré pro člověka. Též otrokářské zákony jistě považovala za dobré drtivá většina farmářů na jihu Spojených států, nikoli však otroci, což nakonec vedlo k tomu, že tyto zákony už neexistují a otrokáře (aspoň jako společenskou kategorii) stihl osud dinosaurů.

Může víceméně totéž potkat člověka v konfrontaci s robotem? "Asimovovy zákony jsou romantismus. Jsou jiné zákony, které chrání lidi před roboty, například regulace jejich použití při výrobním procesu nebo regulace používání bezpilotních prostředků. Předpokládám, že těchto regulací bude přibývat s rostoucím pokrokem a s tím, jak se roboti budou stávat nedílnou součástí našich životů," říká profesor Michal Pěchouček z katedry kybernetiky Českého vysokého učení technického.

Oceňovaný odborník, který mimo jiné vystudoval kybernetiku na univerzitě v Edinburghu, je mužem, který do zde načrtnutých hororových perspektiv přináší uklidnění. Jinými slovy říká: Přestaňme se děsit fantazírováním, nic nám s největší pravděpodobností nehrozí. "Jako vědec v oblasti umělé inteligence se neobávám vzpoury robotů," tvrdí.

Důvody, proč není třeba mít strach, líčí Pěchouček obšírněji v rozhovoru na další straně. Dá se shrnout, že se opírají o pečlivé regulativní normy a zejména o přesvědčení, že si robot nemůže uvědomit sám sebe. Český kybernetik netají, že existuje i skupina vědců, kteří v této fundamentální otázce zastávají opačný názor. Sám je však přesvědčen: "V takzvanou silnou umělou inteligenci - čili v to, že si robot uvědomí sám sebe - nevěřím. Nenašel jsem pro to žádné přesvědčivé důkazy."

Zlom v roce 2045?

Na téma, zda si umělá inteligence může být vědoma, že "je", mluvil zajímavě v týdeníku Česká pozice před necelým půl rokem další expert Ivan Havel: "Jen člověk se dovede svobodně rozhodovat a jen on si může uvědomit, zda jeho rozhodování je, či není svobodné. Počítač může skvěle hrát šachy, ale to přece neznamená, že hrát chce. Prostě hraje nebo nehraje, vyhrává nebo prohrává, je mu to jaksi jedno. Může jednat i nahodile, ale náhoda je jedna věc a svoboda druhá."

Už dnes jsou stroje v mnoha směrech lepší, dá se snad říci inteligentnější. Ivan Havel namátkou uvádí faktografickou paměť, rychlé prohledávání textů, schopnost počítat s velkými čísly. "To ale neznamená," dodává, "že stroje jsou také ‚lepší‘ v jiných věcech, jako je tvořivost, vynalézavost, intuice a vtip."

Stejně jako kolega Pěchouček se ani Ivan Havel nedomnívá, že by měl o příštím běhu světa místo lidského mozku rozhodovat počítačový hardware. Pro Českou pozici zmínil sice názor některých futurologů, že se počítače utrhnou ze řetězu a nastane exploze zvaná inteligenční singularita (počítače se stanou inteligentnější než člověk a budou schopné konstruovat ještě něco inteligentnějšího, než jsou samy), v jejímž důsledku budeme pro počítače totéž, čím jsou pro nás lidoopi. Jeden z katastrofických odhadů je, že se tak stane v roce 2045, Havlův komentář k tomu ovšem zní: "Já si to jednak nemyslím, jednak vím, že se toho naštěstí nedožiju."

Batolata se učí běhat

Ivan Havel polemizuje též s Warwickovou tezí, že vyšší inteligence robotů bude znamenat zotročení či rovnou vyhlazení lidstva. Vědec namítá: "Jako by inteligence automaticky vedla k touze po moci a nadvládě."

Pravda, inteligence sama o sobě mocenské choutky nevzbuzuje, avšak vlastní svobodná vůle dává minimálně teoretické předpoklady ke vzniku těchto choutek, což dvakrát úlevné není (a je to rovnou zneklidňující, když na představu samostatně uvažujících robotů naroubujeme chování vyspělejších lidských civilizací k méně vyspělý - severoameričtí indiáni by mohli vyprávět).

"Doufám, že nejsme pouze biologickým nosičem pro digitální superinteligenci," prohlásil Elon Musk a pochmurně dodal: "Bohužel je to pravděpodobnější stále víc."

Muska rozhodně nelze označit za hlupáka, přesto dost odborníků soudí, že je v tomto případě vedle. "Většina výzkumníků se snaží přimět roboty, aby zvedli míč nebo běželi bez pádu," uvedl Yann LeCun, šéf laboratoře umělé inteligence společnosti Facebook. "Umělá inteligence je na tom jako batole."

Ale nemůže třeba právě ve zmiňovaném roce 2045 batole dospět? Čistě technicky vzato, pro samostatně konající zlovolnou umělou inteligenci by paralyzování lidstva asi nebylo problém: prvním krokem by mohlo být odříznutí od informací, zastavení dopravy, infrastruktury. Na sociálních sítích byste se do boje proti robotům těžko semkli, toto území by soupeř opanoval "na jeden nádech".

Kde se bere panika

Po této představě nemá laik daleko k tísnivému pocitu. Podle specializovaných sociologů však leží příčiny technopaniky právě v tom, že lidé jsou velmi - možná víc, než je zdrávo - závislí na technice, o jejímž fungování mají mlhavé a mnohdy vůbec žádné ponětí. Vždyť pro mnoho uživatelů je i jejich iPhone či iPad "neobjevená země" a pak zbývá jen věřit či nevěřit odborníkům, že mají tuto "zemi" pod kontrolou.

Důkazem toho, že bezpečná kontrola existuje, je dopsání tohoto textu; počítač nevypověděl službu, revoluce robotů tedy ještě nevypukla (nebo nechali roboti autora text blahosklonně dopsat, nebo je autor sám robot a úmyslně vás balamutí, že se není třeba bát).

Žerty stranou. Zcela vážně konstatováno je pravděpodobnější, že lidstvo se spíš zničí pomocí vlastní (ne)inteligence, než že by nás měla na svědomí ta umělá.

Sami posuďte, nakolik je to dobrá zpráva.

---

Stručné dějiny robotiky

1645 Leonardo da Vinci nakreslil plány k sestavení umělého člověka.

1738 Sestrojen mechanický flétnista schopný zahrát několik melodií. 1920 Slovo robot (od slova robota neboli nucená práce) poprvé použil spisovatel Karel Čapek v díle RUR, kde varuje před vzpourou robotů, kteří získali city.

1939 V New Yorku byl představen mechanický člověk Electro, jenž dokázal chodit, tancovat a počítat do 10.

1959 Vypukla moderní éra robotů, byl prodán první robot pro průmyslovou výrobu.

1961 První průmyslový robot zprovozněn na výrobní lince General Motors v New Jersey. 1997 Systém umělé inteligence Deep Blue porazil v šachu úřadujícího mistra světa Kasparova.

Pro zlovolnou umělou inteligenci by paralyzování lidstva asi nebylo problém: prvním krokem by mohlo být odříznutí od informací, zastavení dopravy, infrastruktury.


16. 1. 2015; Elektro

Pátá generace mobilních systémů na obzoru

V našem životě hrají již nezastupitelnou úlohu systémy pro veřejnou pozemní mobilní rádiovou komunikaci. Jejich vývojově nejstarší varianty zajišťovaly rádiový provoz svým uživatelům jen na omezených ostrůvkovitých lokalitách o typických velikostech řádu stovek metrů až několika kilometrů. Ty se ve zdokonalené podobě rádiových lokálních sítí nebo personálních sítí (Wi-Fi, Bluetooth apod.) úspěšně uplatňují dodnes. Mají-li však uvažované systémy pokrývat pokud možno celoplošně velká území (celé státy, kontinenty), musí mít buňkovou strukturu, zjednodušeně znázorněnou v původní podobě na obr. 1. V té je celé obsluhované území rozděleno na pomyslné šestiúhelníkové buňky. V prvních vývojových fázích měly tyto buňky poměrně velké rozměry, obvykle řádu několika kilometrů i více, a proto byly označovány jako makrobuňky. Každá z nich má svoji jedinou základnovou stanici BS (Base Station), v níž se nachází mnohakanálová rádiová jednotka RFU (Radio Frequency Unit), obsahující více dílčích vysílačů a přijímačů. Zde je také umístněna jednotka pro zpracování signálu v základním pásmu BBU (Base Band Unit). Oba tyto funkční bloky jsou umístěny ve společné klimatizované kabině a koaxiálním kabelem spojeny s anténou, obvykle situovanou na přilehlém vysokém stožáru nebo na jiném vyvýšeném místě.

Stanice BS spoluvytvářejí rádiovou přístupovou síť RAN (Radio Access Network), umožňující spojení s uživatelskými mobilními stanicemi MS (Mobile Stations), označovanými také jako terminály anebo hovorově mobily. Libovolná uživatelská stanice MS potom udržuje rádiové spojení pouze se svou stanicí BS, v jejímž rádiovém dosahu se právě nachází. Každá základnová stanice BS je také spojena přes dedikovaný spoj, označovaný anglickým termínem backhaul, s fixním jádrem sítě CN (Core Network), jehož základním blokem je radiotelefonní ústředna MSC (Mobile Switching Center). Jádro CN je dále propojeno s klasickou pevnou telefonní sítí a u pokročilejších systémů 2G/3G i s internetem. Tímto způsobem potom může libovolný mobilní uživatel systému komunikovat s libovolným uživatelem pevné sítě a ovšem i s jinými uživateli dané mobilní sítě.

Buňkové systémy veřejné pozemní mobilní komunikace začaly být budovány od 80. let minulého století, a to nejprve v podobě své první, analogové generace (1G), určené jen k hovorové komunikaci. Brzy nato přišla druhá, již plně digitální generace (2G), která kromě přenosu řeči zavedla i nečekaně úspěšný přenos textových zpráv SMS (Short Message Service) a multimediálních zpráv MMS (Multimedia Messaging Service), a to nejprve ve své evropské verzi GSM (Global System for Mobile Communications) a záhy nato v amerických a japonských systémech. Systémy 2G se rovněž již pokoušely o bezdrátový internet. Datové přenosy však u této druhé generace většinou nepřekročily rychlost nejvýše několika desítek kilobitů za sekundu. Po roce 2000 přišla na scénu třetí generace (3G), a to v podobě evropského, avšak postupně se globalizujícího standardu UMTS (Univerzal Mobile Telecommunications System). Jeho pokročilá varianta HSPA (High Speed Packet Access), kterou většina z nás dnes používá, disponuje již tak vysokou přenosovou rychlostí a současně tak malou latencí (zpožděním) přenosu, že umožňuje také distribuci kvalitního živého videozáznamu, popř. televize. Její efektivní spojení s internetem též zpřístupňuje velmi rychlé datové přenosy a nejrůznější další multimediální aplikace.

Čtvrtá generace (4G), reprezentovaná už skutečně celosvětovým systémem LTE (Long Term Evolution), která se začíná v současnosti budovat, již překonává v pokročilé vývojové variantě LTE-A za ideálních podmínek při vysílání na sestupné trase DL (Down Link) od základnové stanice k mobilní stanici "magickou" přenosovou rychlost 1 Gbit*s-1. Pro generaci 4G je však nejen charakteristické další zdokonalování konvenční komunikace mezi lidmi H2H (Human to Human), ale v jejím rámci se pomalu začíná prosazovat také tzv. strojová komunikace M2M (Machine to Machine), uskutečňovaná automaticky mezi nejrůznějšími stroji, přístroji či jinými neživými entitami.

Ačkoliv je čtvrtá generace teprve na počátku svého nástupu do praxe, přední světové akademické i průmyslové výzkumné instituce v podstatě současně s tím již začínají připravovat následující generaci - pátou (5G). Ta kromě výrazného zdokonalení dosavadních služeb H2H začne systematicky a ve velkém měřítku rozvíjet již zmíněnou rádiovou komunikaci mezi neživými objekty M2M. Je určena především k pasivnímu dálkovému senzorovému monitorování (remote monitoring) našeho životního prostředí, ale i nejrůznějších dalších jevů souvisejících s naší existencí. Pro tuto komunikaci jsou typické velmi malé přenosové rychlosti, v průměru pod 10 bit*s-1, dlouhá provozní doba bez výměny napájecích zdrojů a mimořádně velký počet uživatelských terminálů, který v budoucnu daleko přesáhne počet osobních mobilních stanic MS. V návaznosti na to se však budou prosazovat i nové pracovní režimy systémů 5G, určené k aktivnímu řízení nejrůznějších procesů (remote control). U nich bude často důležité malé zpoždění přenosu, které by při přenosu od zdroje informace k jejímu příjemci nemělo přesahovat asi 1 ms. Nástup páté generace, očekávaný kolem roku 2020, tedy ovlivní náš život mnohem výrazněji, než tomu bylo v případě generací předchozích.

Vývoj architektury mobilních sítí směřující k páté generaci

Na obr. 1 je zjednodušeně zobrazena část vývojově nejstarší homogenní buňkové struktury, složené pouze z přibližně stejně velkých makrobuněk. Buňková koncepce může zajistit spolehlivé pokrytí signálem na téměř neomezeném území, a to s relativně malým počtem rádiových kanálů, tj. s omedoc. zeným rádiovým pásmem, přiděleným této službě národním regulačním orgánem. Je-li každé buňce k dispozici stejný počet rádiových kanálů, zajistí buňková síť zhruba stejnou hustotu provozu na celém obsluhovaném území. Počet zájemců o tento provoz však od samého počátku rozvoje buňkových sítí prudce narůstal, a to zejména v obydlených prostorech, ale i v jiných "horkých bodech", jako jsou nádraží, supermarkety apod. Pro nedostatečnou provozní kapacitu v těchto kritických lokalitách docházelo k přetížení nebo i k výpadkům spojení. Tato situace byla postupně řešena tak, že na území pokrývaném velkými makrobuňkami začaly být navíc budovány malé mikro- a pikobuňky, a dokonce femtobuňky o rozměrech jen několika metrů, čímž se od homogenní koncepce přecházelo na heterogennní koncepci HetNet (Heterogeneous Network). Jestliže mají malé buňky k dispozici stejné počty kanálů jako původní velké buňky, jejich plošnému zmenšování se přímo úměrně zvětšuje jejich provozní kapacita, a tedy se odstraňuje nebezpečí přetížení v jejich teritoriu. Menší vysílací výkony základnových stanic v malých buňkách navíc v souhrnu vedou také ke značným úsporám energie, neboť závislost mezi plochou buňky a výkonem jejího vysílače není lineární. S rostoucí hustotou malých základnových stanic ale roste nebezpečí jejich vzájemných interferencí. Jednou z hlavních možností řešení tohoto problému je vzájemná kooperace těchto stanic, která zajistí potlačení interferencí a následkem toho zlepší kvalitu spojení, a to zejména na okrajích buněk, v zastíněných oblastech apod. Kooperující stanice jsou potom označovány termínem kooperující mnohabody CoMP (Cooperative Multipoints).

Následující podstatný krok ve vývoji buňkových struktur představuje prostorové oddělení obou bloků RFU/BBU základnové stanice BS. Oddělení spočívá v tom, že rádiová jednotka RFU je přesunuta těsně k anténě (na vrchol stožáru apod.), čímž jsou eliminovány citelné ztráty v přívodních kabelech. Tyto separované jednotky, označované jako vzdálené rádiové hlavice RRH (Remote Radio Head), jsou malé a lehké, a mohou proto být s příslušnými anténami snadno a dostatečně hustě rozmístěny podle potřeby v terénu, čímž je možné v podstatě neomezeně zvyšovat propustnost celé sítě. Jednotka základního pásma BBU se rovněž přemístí, a to do společného úložného kabinetu BBU (Central Office, BBU Pool), který pak sdílí společně s větším počtem dalších jednotek BBU příslušejících jiným buňkám. Tak je výrazně usnadněno jejich vzájemné propojení, a tím i již zmíněná kooperativní činnost CoMP. Centralizované jednotky BBU jsou však potom vzdáleny od svých jednotek RRH až několik desítek kilometrů. Jejich propojení zajišťuje nový distribuční systém, označovaný anglickým termínem fronthaul. Ten by měl vykazovat malý útlum, značnou šířku pásma, odolnost proti nelineárním zkreslením a malou latenci přenosu. Uvedené náročné požadavky však může úspěšně zvládnout optická síť s přenosem digitálních signálů DROF (Digital Radio Over Fiber). Takto modifikovaná rádiová přístupová síť je zobrazena na obr. 2. Je patrné, že jsou zde stále zachovány i původní makrobuňky, které obsluhují lokality nepokryté malými buňkami, a také umožňují přístup k rychle se pohybujícím mobilním stanicím, u nichž potom není nutné při krátkých průjezdech malými buňkami přepínat pracovní frekvence (hand-over).

Popisovanou heterogenní rádiovou přístupovou síť HetNet je možné dále zdokonalit zavedením nových počítačových cloudových technologií. Tak vzniká cloudová sít C-RAN, u níž operátor využívá k plnění potřebných funkcí místo dedikovaného fixního hardwaru komerční servery v datových centrech. Připomeňme, že písmeno C v předchozí zkratce je interpretováno nejen anglickým termínem cloud, ale také termíny centralized processing, collaborative radio a také clean (Z green) system. Takto modernizovaná síť C-RAN je dále spojena již běžným způsobem s jádrem sítě CN. Celý systém se oproti obr. 1 zřejmě značně komplikuje, zato však poskytuje zvýšenou spektrální a energetickou účinnost. Kromě toho se usnadňuje jeho inovace, zejména snadná adaptace na různé nové přenosové technologie. V konečných důsledcích je potom dosahováno i značných finančních úspor jak na investičních, tak i na provozních nákladech. Technologické novinky pro pátou generaci

Mají-li systémy páté generace plnit náročné úkoly, je nutné v nich prosadit nejen novou architekturu, ale i nové technologie. Připomeňme si alespoň některé z nich.

V systému LTE (4G) se úspěšně uplatňuje jako základní modulační technika ortogonální frekvenční multiplex OFDM (Orthogonal Frequency Division Multiplex), který díky přenosu signálu na mnoha paralelních subnosných vlnách (multicarrier) vykazuje značnou odolnost proti mnohocestnému šíření. Pro systémy 5G - vzhledem k širokému spektru jejich aplikací, a tedy i rozdílným požadavkům na přenos, však OFDM není optimální. Jako vhodnější se ukazují formáty, které rovněž využívají koncepci mnoha subnosných vln, avšak opouštějí principy jejich ortogonality a striktní synchronizace. Z několika možných technik se jako nejnadějnější ukazuje univerzální filtrovaný multiplex UF OFDM (Universal Filtered OFDM), známý též pod zkratkou UFMC (Universal Filtered Multi-carrier), a generalizovaný frekvenční multiplex GFDM (Generalised Frequency Division Mutiplex).

V sítích předchozích generací se již začaly objevovat techniky více antén ve vysílači i v přijímači MIMO (Multiple Input Multiple Output), zvyšující spektrální účinnost rádiového přenosu, a to v podstatě přímo úměrně počtu antén ve vysílači, popř. v přijímači. V systému 5G bude technika MIMO dále zlepšována. Počet antén na miniaturním mobilním terminálu sice zůstane malý, avšak počet antén na základnové stanici bude běžně dosahovat několika stovek (obecně bude větší než asi desetinásobek počtu mobilních terminálů v dané buňce), jak ukazuje obr. 3. Tento systém, označovaný jako velmi velké MIMO (VLM, Very Large MIMO) nebo také masivní MIMO, umožní vysílat data od základnové stanice k velkému počtu mobilních terminálů ve společném nezvětšeném frekvenčním pásmu a s nezvětšeným celkovým vysílacím výkonem. Nadměrný počet antén v základnové stanici navíc dovolí vysílat signály k jednotlivým terminálům MS v ostře směrovaných anténních svazcích, což povede k dalšímu nárůstu energetické účinnosti systému a také k výraznému zmenšení interferencí jak se sousedními směrovými svazky, tak se svazky jiných buněk.

Splnění vysokých požadavků na kapacitu systému 5G bude vyžadovat mnohem širší frekvenční prostor. Ten lze získat osvojením nových pásem uvolněných televizí v důsledku její digitalizace (digitální dividenda), a zejména pronikáním do nových, dosud nevyužitých milimetrových vlnových délek <>= 1 cm (frekvencí nad 30 GHz).

Závěr

Nástup systému páté generace bude ve vývoji pozemní mobilní komunikace představovat skutečně převratný krok vpřed. Kromě generační inovace dosavadních personálních služeb obohatí sortiment aplikací o rádiovou komunikaci strojového typu MTC (M2M) a o přímou komunikaci D2D mezi uživatelskými terminály. V současné době je již v celosvětovém měřítku v plném proudu studijní etapa systému 5G. Tento článek přináší některé poznatky získané v této vývojové fázi, které je však nutné považovat pouze za určitá možná řešení aktuálních problémů systému 5G. Jeho definitivní specifikace lze očekávat v období let 2016 až 2018 a uvedení do života okolo roku 2020.

Literatura: (1) METIS, Mobile and wireless communications Enablers for … Dostupné z: https://www.metis2020. com (2) 5G Wireless Commun. Systems: Prospects and Challenge - Part I. IEEE Communic. Magazine, Febr. 2014, No. 2, s. 62 - 165.

(3) 5G Wireless Commun. Systems: Prospects and Challenge - Part II. IEEE Communic. Magazine, Febr. 2014, No. 2, s. 24 - 101.

Foto: Obr. 1. Klasická homogenní buňková síť, složená pouze z přibližně stejně velkých makrobuněk, poskytujících zhruba stejnou hustotu pokrytí signálem; větší počet buněk je napojen na jádro sítě CN s mobilní ústřednou, která adresně spojuje mobilní stanice MS s uživateli externích sítí

Foto: Obr. 2. Progresivní heterogenní buňková síť s distribuovanými rádiovými hlavicemi RRH a jednotkami základního pásma BBU, soustředěnými do kabinetu BBU

Foto: Obr. 3. Koncepce masivního MIMO, umožňující díky velkému počtu antén na základnové stanici BS vysílat k mobilním stanicím velké objemy dat, a to s velkou spektrální i energetickou účinností

O autorovi: Ing. Václav Žalud, CSc., Katedra radioelektroniky, FEL ČVUT v Praze


16. 1. 2015; Elektro

Významné životní jubileum profesora Jiřího Tůmy

Prof. Ing. Jiří Tůma, DrSc., oslavil v říjnu 2014 své osmdesáté narozeniny. Jeho obrovské profesní znalosti a zkušenosti z oblasti elektroenergetiky, stejně jako jeho vyzrálá osobnost s velkým morálním kreditem pozitivně ovlivnily a inspirovaly nejednu generaci elektrotechniků.

Prof. Tůma absolvoval elektrotechnickou fakultu ČVUT Praha v roce 1958. Svoji praxi započal v podniku Energostroj, kde připravoval výstavbu elektrárny Tisová, pracoval v Československém státním energetickém dispečinku a ve Výzkumném ústavu energetickém. Od roku 1986 působil na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze. V roce 1986 dosáhl akademického titulu DrSc. a v roce 1987 byl jmenován profesorem pro obor elektroenergetika. Hlavními obory jeho činnosti bylo plánování rozvoje energetických soustav, optimalizace řízení chodu elektrizační soustavy, spolehlivost dodávek elektrické energie. Na Elektrotechnické fakultě zastával funkci vedoucího katedry elektroenergetiky a proděkana pro vědu a výzkum. Věnuje se výchově doktorandů, šestnáct jich úspěšně dokončilo svoje studia. Aktivně působí na konferencích v tuzemsku i zahraničí. Publikoval mnoho vědeckých prací v uvedených oblastech, včetně čtyř monografií.

Je členem zkušebních komisí na technických univerzitách v ČR a na Slovensku, členem komisí pro habilitační, profesorská řízení, zkušební komise MPO pro energetické specialisty, členem hodnotitelských komisí na specializovaných veletrzích a výstavách.

V roce 2014 byl jmenován emeritním profesorem Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze.

Redakce časopisu Elektro a nakladatelství FCC Public se připojuje k dlouhé řadě gratulantů a přejí panu profesorovi Jiřímu Tůmovi pevné zdraví a hodně životní i tvůrčí energie do dalších let.


14. 1. 2015; agris.cz

Italská média doporučují: Český lesní pavilon na EXPO 2015

Expozici připravují společnost Full Capacity a ČVUT. Do projektu se zapojilo několik pracovišť fakulty architektury včetně ateliérů Vladimíra Soukenky a Mariana Karla, kde působí autoři návrhu Dávid Sivý a Jan Tůma. Na projektu se podílí i Fakulta elektrotechnická ČVUT, Institut intermédií nebo Institut světelného designu.


14. 1. 2015; ekolist.cz

Lesní laboratoř od českých tvůrců přiblíží na Expu svět rostlin pomocí techniky

Část instalace s lesním biotopem, kamerami, snímači pohybu a projekcemi, která má název Laboratoř ticha, představili v laboratořích Fakulty elektrotechniky ČVUT její autoři ze společnosti Full Capacity. Celá instalace v místě výstavy bude zahrnovat 12 metrů čtverečních živého lesa, automatický pěstební systém, živý přenos z miniaturních kamer na rozměrnou projekční plochu, robotická ramena či mikroskopy.


14. 1. 2015; parlamentnilisty.cz

V mezinárodně oceňované České ozonové expedici má svého zástupce i ČVUT v Praze

Již 15. ledna odlétá z Hradce Králové do Antarktidy Česká ozonová expedice, jejímž členem je kromě odborníků z Českého hydrometeorologického ústavu v Hradci Králové RNDr. Michala Janoucha, Ph.D., a Ing. Martina Staňka také Ing. Ladislav Sieger, CSc., z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze. Cílem výpravy je kalibrace přístrojů sloužících k měření stavu ozonové vrstvy.

V letošním roce bude hlavním cílem expedice kontrola, údržba a kalibrace takzvaného Brewerova spektrofotometru, který byl v roce 2010 úspěšně instalován na argentinské stanici Marambio v oblasti Antarktického poloostrova. Přístroj již pátým rokem provádí monitoring celkového množství ozonu v atmosféře a slunečního ultrafialového záření (UV-záření) v oblasti Antarktidy. Zároveň bude provedena pravidelná kalibrace a údržba měřicí techniky.

Měření se provádí kontinuálně, každý den jsou data přes geostacionární družici odesílaná do Ozonové observatoře v Hradci Králové a odtud do celosvětové databáze měření ozonu. Výsledky jsou cenné právě proto, že data zobrazují on-line stav ozonové vrstvy v Antarktidě. Údaje z toho měření jsou využívány vědci z celého světa. Světová meteorologická organizace v Ženevě (WMO) a Program OSN pro životní prostředí (UNEP) je používá k aktuálnímu hodnocení stavu ozonové vrstvy v oblasti Antarktidy.

Naměřené veličiny využívají také vlády států, které spolupracují v rámci Montrealského protokolu a Vídeňské úmluvy na ochranu ozonové vrstvy pod OSN k tomu, aby rozhodly, zda je nutné celosvětovou regulaci zpřísnit a jak. Vědci tak dávají podklady pro správné nastavení dlouhodobé strategie regulace produkce skleníkových plynů. Ty pak ve svých rozhodnutích zohledňují vlády jednotlivých zemí.

Expedice je součástí projektu SFŽP - Ministerstva životního prostředí ČR, č. 03461022 "Monitorování ozónové vrstvy Země a UV záření v Antarktidě."


14. 1. 2015; Metro

Ticho a les pojede za Česko do Milána

V areálu Českého vysokého učení technického v Praze byl včera představen audiovizuální systém Laboratoř ticha, který bude součástí pavilonu České republiky na Světové výstavě Expo 2015 v Miláně. Česká expozice zavede návštěvníky do interaktivního lesa, kde s pomocí vyspělých technologií odkryje tajemství světa rostlin.


14. 1. 2015; E15

Les pro Expo

Interaktivní prostředí lesa, které pomocí vyspělých technologií návštěvníkům odkryje tajemství světa rostlin, se stane součástí českého pavilonu na světové výstavě Expo v Milánu. Část instalace s lesním biotopem, kamerami, snímači pohybu a projekcemi, která má název Laboratoř ticha, autoři ze společnosti Full Capacity představili v laboratořích Fakulty elektrotechniky ČVUT. Celá instalace na výstavě bude zahrnovat dvanáct metrů čtverečních živého lesa.


14. 1. 2015; Lidové noviny

Projdi se lesem, zvou Češi na Expo

Až návštěvník vejde do českého pavilonu na světové výstavě Expo 2015 v Miláně, ocitne se náhle v lese. Projde se mezi mechem a kapradinami, v pozadí uslyší šumění stromů a zurčení potoka.

Futuristická expozice, nazvaná Laboratoř ticha, ale není jen běžnou procházkou, naopak nabídne zkušenost, kterou by lidé v přírodě jinak nezažili. Mezi živými rostlinami jsou ukryté i mikroskopy a kamerový systém, díky nimž lze spatřit detaily například rostlinných buněk, které jsou pro lidské oko jinak neviditelné.

Data zachycená kamerami navíc budou sloužit pro další vědecké výzkumy botaniků.

Projekt výstavy, za níž stojí studenti ČVUT spolu s multimediální společností Full Capacity, je již hotov a začátkem února se přemístí na sever Itálie.

Česko hlásí: Jsme hotovi Brány Expa 2015 se v Miláně otevřou první květnový den a generální komisař české účasti Jiří František Potužník dnes říká, že Česká republika je jako jedna z mála ze 150 zúčastněných zemí prakticky připravena na světovou výstavu.

Již před koncem loňského roku postavila na místě hrubou stavbu pavilonu, do konce ledna ji chce definitivně dokončit a od února stěhovat jednotlivé exponáty.

Generální komisař slibuje, že se návštěvníci českého pavilonu mají na co těšit. "Jedná se o unikátní projekt. Biotop českého lesa ještě nikdy vytvořen nebyl a s použitím hi-tech systému ukazuje něco dosud nevídaného," tvrdí o projektu Laboratoř ticha Potužník. Tématem světové výstavy v Miláně jsou Potraviny pro planetu, energie pro život. Česko chce v Itálii prezentovat hlavně úspěchy na poli vědy a moderních technologií.

Česká audiovizuální tvorba má v historii Expa dlouhou a úspěšnou tradici a Potužník doufá, že multimediální systém Laboratoře ticha si udrží vysokou úroveň, kterou v minulosti nabídly projekty typu Laterna magika či Kinoautomat. Nadějí by mohlo být i to, že italská média prý českou expozici zařadila mezi pět nejzajímavějších míst, která by návštěvník neměl minout.

Rozpočet české účasti na letošním Expu je zhruba poloviční ve srovnání s poslední světovou výstavou v Šanghaji, na niž bylo před pěti lety vyčleněno půl miliardy korun.

Český účet za Milán se má pohybovat mezi 180 až 260 miliony korun. A ze státního půjde jen 60 milionů, zbytek mají dodat soukromí sponzoři. Generální komisař navíc může počítat se 70 miliony, jež zbyly po šanghajské výstavě.

Požadavkem ministerstva průmyslu a obchodu, které "lesní" projekt zafinancovalo, bylo dát prostor vysokoškolákům. Ve výběrovém řízení nakonec uspěli studenti několika kateder a pracovišť ČVUT se společností Full Capacity. Hlavními autory návrhu expozice jsou Dávid Sivý a Jan Tůma.

---

Jedná se o unikátní projekt. Biotop českého lesa ještě nikdy vytvořen nebyl a s použitím hi-tech systému ukazuje něco dosud nevídaného.

Světová výstava Miláno 2015 * Tématem světové výstavy v Miláně, která začne 1. května, jsou Potraviny pro planetu, energie pro život. Česko chce v Itálii prezentovat hlavně úspěchy na poli vědy a moderních technologií. Generálním komisařem české účasti je Jiří F. Potužník. * Součástí českého pavilonu na letošním Expu má být i instalace s lesním biotopem, kamerami, snímači pohybu a projekcemi, nazvaná Laboratoř ticha. Autoři ze společnosti Full Capacity ji včera představili v laboratořích Fakulty elektrotechniky ČVUT. * Rozpočet české účasti má dosahovat 180 až 260 milionů Kč, z čehož 60 milionů přidá ze svého rozpočtu ministerstvo zahraničí. Na minulou výstavu Expo 2010 v Šanghaji Česko vyčlenilo kolem půl miliardy korun.

Česká účast...

BRUSEL 1958 Československý pavilon tehdy získal nejvyšší ocenění. Velkého úspěchu dosáhla i Laterna magika. MONTREAL 1967 Hitem naší expozice se staly historické památky: Třebechovický betlém, Věstonická venuše či obrazy mistra Theodorika. Technickou novinkou byl tzv. Kinoautomat. VANCOUVER 1986 Další úspěch československého pavilonu. Nabízel audiovizuální program umožňující například virtuální prohlídku Prahy. HANNOVER 2000 První ryze český pavilon, ale se slabší úrovní prezentace. Expozice zčásti kopírovala tu montrealskou. Dojem nezachránil ani Karel Gott. ŠANGHAJ 2010 Tahákem expozice, která získala stříbrnou medaili za kreativitu, byla Zlatá slza - dílo, jež mělo být původně celé ze zlata.


13. 1. 2015; denik.cz

Interaktivní les na Expu přiblíží svět rostlin pomocí techniky

Praha - Interaktivní prostředí lesa, které s pomocí vyspělých technologií návštěvníkům odkryje tajemství světa rostlin, bude součástí českého pavilonu na letošní světové výstavě Expo v Milánu. Část instalace s lesním biotopem, kamerami, snímači pohybu a projekcemi, která má název Laboratoř ticha, dnes její autoři ze společnosti Full Capacity představili v laboratořích Fakulty elektrotechniky ČVUT.

Instalace v místě výstavy bude zahrnovat 12 metrů čtverečních živého lesa, automatický pěstební systém, živý přenos z miniaturních kamer na rozměrnou projekční plochu, robotická ramena či mikroskopy. "Cílem je dosažení co nejjednoduššího sdělení a silného emocionálního zážitku," poznamenal k projektu jeho hlavní manažer Jan Rolník.

Na vyvýšené podložce jsou v půdě zasazené rostliny, intenzivně se na ně svítí, takže v nich probíhá fotosyntéza a rostliny raší a pučí. Na pozadí je předtočená projekce lesa. Uprostřed rostlin je kamerový robotický pojezd a záběry kamery se přenášejí živě do počítače. Zvětšené se pak přenášejí na protější stranu místnosti a doplňují je názvy zobrazovaných rostlin. Interakce projektu spočívá v detekci přítomnosti návštěvníka - čím déle je přítomen, tím kamera snímá blíže a může se dostat až na buněčnou úroveň.

Úspěšná tradice

Generální komisař české účasti Jiří F. Potužník připomíná, že česká originální audiovizuální tvorba má na výstavách Expo dlouhou a úspěšnou tradici. Motto Laboratoře ticha je: Čím pomaleji jdeme přírodou, tím větší tajemství nám odkrývá. Chce vytvářet rozjímavou atmosféru českého lesa a prostřednictvím vyspělých technologií současně odhaluje tajemství světa rostlin.

Tématem světové výstavy v Miláně, která začne 1. května, jsou Potraviny pro planetu, energie pro život. Česko od začátku příprav uvádělo, že chce v Itálii prezentovat hlavně své úspěchy na poli vědy a moderních technologií.

Expozici připravují se společností Full Capacity lidé z ČVUT. Do projektu se zapojilo několik pracovišť tamní fakulty architektury včetně ateliérů Vladimíra Soukenky a Mariana Karla, kde působí hlavní autoři návrhu Dávid Sivý a Jan Tůma. Na projektu se podílí i Fakultaelektrotechnická ČVUT, Institut intermédií nebo Institut světelného designu. Společnost Full Capacity připravuje i interiér a výstavní mobiliář sousední části českého pavilonu s názvem Země fantazie, kde budou expozice krajů.

Rozpočet české účasti má dosahovat 180 až 260 milionů korun, z čehož stát přispěje 60 miliony z rozpočtu ministerstva zahraničí. Minulá výstava Expo 2010 se konala v Šanghaji, vláda na ni tehdy vyčlenila kolem půl miliardy korun. Zbylo z ní 70 milionů, i ty patří do rozpočtu."


13. 1. 2015; ČT1

Živý český les v italském Miláně

Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka:

Laboratoř ticha, interaktivní prostředí lesa bude součástí tuzemského pavilonu na letošním Expu v Miláně. Česká republika ho jako první země už postavila. Výstava začíná v květnu.

Pavla SEDLISKÁ, redaktorka:

Tento živý český les už brzy vyroste v italském Miláně.

Jiří F. POTUŽNÍK, generální komisař ČR na výstavě Expo 2015:

Je to podle mě dokonalá a velmi něžná vizitka České republiky, český les.

Pavla SEDLISKÁ, redaktorka:

Živé rostliny, mech nebo kapradí porostou na ploše dvanácti metrů čtverečních. Díky technologiím bude moct každý nahlédnout i do jinak pouhým okem neviditelného světa přírody. Expozice interaktivně reaguje na lidský pohyb a zvuk, ale tak trochu obráceně. Laboratoř ticha se dá do pohybu až ve chvíli, kdy se člověk na určitém konkrétním místě zastaví a zklidní. Na návštěvníky reagují na první pohled skryté mikrofony a kamery. Čím déle na jednom místě v klidu každý vydrží, tím víc toho nejen uslyší, ale i uvidí.

Jan TŮMA, student ČVUT; autor projektu:

Když návštěvník bude dostatečně dlouho potichu a uklidní se, tak kamera na pojezdu začne sjíždět dolů, zabírat čím dál větší detail, až se ve finále dostane na buněčnou úroveň rostlin, kterou zatím nemáme realizovanou, ale bude tam vlastně doplněná pro Miláno.

Pavla SEDLISKÁ, redaktorka:

Záběry kamery se tak přenášejí na protější plochu. Detaily doplňují názvy zobrazovaných rostlin. Expozice má nejen vzdělávat.

Dávid SIVÝ, student ČVUT; autor projektu:

Zapomínáme, že je důležité prostě někdy se jen zastavit a zamyslet.

Jan K. ROLNÍK, manažer projektu, FullCapacity:

V prvním tejdnu v únoru většinu těch, těch věcí převážíme do Milána a začneme to konstruovat tam.

Pavla SEDLISKÁ, redaktorka:

Češi jsou první, kteří v Miláně dokončili hrubou stavbu pavilonu. A italská média ho už teď doporučují k návštěvě hned za tím svým. Pavla Sedliská, Česká televize.


13. 1. 2015; e15.cz

Českou účast na Expu doprovodí Laboratoř ticha

Dvanáct čtverečních metrů živého lesa, automatický pěstební systém, živý přenos z miniaturních kamer na obrovskou projekční plochu, robotická ramena, mikroskopy či kamerový systém reagující na pohyb návštěvníků. To bude mimo jiné součástí multimediální instalace v Českém pavilonu na nadcházející celosvětové výstavě Expo v Miláně nazvané Laboratoř ticha.

Projekt, který při vstupu návštěvníků do Českého pavilonu uvidí jako vůbec první, dnes jeho tvůrci představili novinářům. Instalace má podtitul "čím pomaleji jdeme přírodou, tím větší tajemství nám odkrývá". Podle záměru jejích hlavních autorů Davida Sivého a Jana Tůmy zČVUT by měla vytvářet rozjímavou atmosféru českého lesa a prostřednictvím vyspělých technologií současně odhalovat tajemství světa rostlin.

"Cílem je dosažení co nejjednoduššího sdělení a silného emocionálního zážitku," uvedl Jan K. Rolník, hlavní manažer projektu a zároveň kreativní ředitel společnosti Full Capacity, která na Laboratoři ticha úzce spolupracovala s pražským ČVUT a jejími pracovišti. Mezi ně patří zejména faktulta architektury, Institut intermédií, Institut světelného designu či Univerzitní centrum energeticky efektivních budov.

Přímo v českém pavilonu se instalace přesune v únoru, samotné Expo začne 1. Května. Letošní ročník je přitom zaměřen na klíčové otázky udržitelného rozvoje. Cílem je umožnit prezentaci a srovnání tradičních i inovativních postupů při výrobě potravin. Ústřední myšlenkou je přitom otázka, jak zajistit všem obyvatelům planety, jejichž počet stále stoupá, dostatek kvalitních a nezávadných zdrojů jídla a pití.

Kromě Laboratoře ticha vybuduje Full Capacity interiér a výstavní mobiliář sousední části Českého pavilonu s názvem Země fantazie, kde budou dočasné expozice krajů a partnerů české účasti na Expu.


13. 1. 2015; rozhlas.cz

Návštěvníci výstavy Expo 2015 si budou moci odpočinout v české Laboratoři ticha

Přípravy na letošní výstavu Expo 2015 v Miláně vrcholí. A český pavilon se bude snažit nalákat návštěvníky třeba na Laboratoř ticha. Lidem by měla navodit atmosféru českého lesa. Na Laboratoři pracovali studenti Fakulty architektury a Fakulty elektrotechnické ČVUT vPraze společně s firmou FullCapacity.

Návštěvníci v omezeném prostoru pavilonu vstoupí mezi živé rostliny, typické pro český les. Díky kamerám, počítačům, projekčním plochám a další technice se budou cítit, jako by českým lesem skutečně procházeli."Když vstoupíte do laboratoře, uvidíte velkoformátovou projekci, která je 11 metrů široká. Uvidíte po své levé ruce živý biotop typického českého lesa, usazený ve futuristických květnících, a uvidíte robotické rameno s kamerou. Zřejmě uvidíte i dvě místa interakce, kde můžete s celou instalací interagovat," popisuje Jan Rolník z firmy Full Capacity.Připomíná, že živé rostliny budou přes noc fotosyntetizovat, návštěvník je tak i ucítí. "Pokud tam vstoupíte ráno, určitě ucítíte nádhernou vůni rostlin, protože biotop má celkem 12 čtverečních metrů, takže v uzavřeném prostředí to funguje i na čich," doplňuje Rolník.Původní téma podle něj vzniklo mezi dvěma studenty - Davidem Sivým a Janem Tůmou, kteří studují v ateliérech Mariana Karla a Vladimíra Soukenky na fakultě architektury ČVUT. Nápad dále rozšířila elektrotechnická fakulta ČVUT společně s firmou FullCapacity.Typický český les přiblíží návštěvníkům pavilon na výstavě Expo 2015Pavilon pro Expo 2015 má být hotový na podzim, stavba začala tento týdenPříprava výstavy EXPO 2015 v Miláně má velké zpoždění. I kvůli korupciČeši chtějí na výstavě EXPO 2015 zaujmout i opisem Dalimilovy kronikyPlzeňský kraj se představí na světové výstavě EXPO 2015 v MiláněČesko chce na výstavě EXPO 2015 v Miláně předvést tradiční národní jídla Expo 2015 se bude konat v Miláně, téma je Uživit planetu, energie pro život Český pavilon na Expu 2015 v Miláně postaví firma z Vizovic. Součástí bude i bazén Český pavilon na Expu 2015 musí z části zaplatit soukromé firmy. Je to podmínka vlády


13. 1. 2015; ČRo Radiožurnál

Laboratoř ticha na EXPO 2015

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:

Přípravy na letošní výstavu EXPO 2015 v Miláně vrcholí a český pavilon se bude snažit nalákat návštěvníky třeba na Laboratoř ticha. Lidem by měla navodit atmosféru českého lesa. Na laboratoři pracovali studenti fakulty architektury a fakulty elektrotechnické ČVUT vPraze společně s firmou FullCapacity. Jan Rolník, hlavní manažer projektu je teď naším hostem. Zdravím vás, dobrý den.

Jan ROLNÍK, hlavní manažer projektu Laboratoř ticha:

Dobrý den.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:

Tak jak to bude vypadat? To vstoupím do té laboratoře a bude tam úplné ticho? Takhle si to mám představit?

Jan ROLNÍK, hlavní manažer projektu Laboratoř ticha:

Bude tam, ne, bude tam úplně, úplné ticho, když vstoupíte do laboratoře, tak uvidíte velkoformátovou projekci, která je 11 metrů široká, uvidíte po své levé ruce živý biotop typického českého lesa, usazený ve futuristických květnících, a uvidíte robotické rameno s kamerou. A zřejmě uvidíte i některá, i dvě místa interakce, kde můžete s celou instalací interagovat.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:

Takže když tam vstoupím, budu mít pocit, že jsem v Česku v lese. No možná v lese, jenom ono ten les je podobný, ať je v Česku nebo třeba v Polsku, že, co si budeme dál nalhávat. Ale, ale ...

Jan ROLNÍK, hlavní manažer projektu Laboratoř ticha:

Ano.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:

Ale budu mít opravdu takový pocit a i tam bude vůně třeba rostlin?

Jan ROLNÍK, hlavní manažer projektu Laboratoř ticha:

Tam jsou živé rostliny, které přes noc budou fotosyntetizovat, a vlastně ideálně, pokud tam vstoupíte ráno, tak určitě ucítíte nádhernou vůni těch rostlin, protože ten biotop má celkem asi 12 čtverečních metrů a skutečně v tom uzavřeným prostředí to funguje i, nebo působí to na čich krásně.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:

Čí, čí to byl vlastně nápad?

Jan ROLNÍK, hlavní manažer projektu Laboratoř ticha:

Tak to původní téma vzniklo mezi dvěma studenty Davidem Sivým a Janem Tůmou, který pocházejí, kteří pocházejí z ateliéru nebo studují v ateliérech Mariana Karla a Vladimíra Soukenky na fakultě architektury ČVUT.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:

A tam to vzniklo a potom se to rozšířilo vlastně i na další fakultu, zapojila se do toho ta firma zmíněná. A kolik celkem tedy na tom pracovalo lidí?

Jan ROLNÍK, hlavní manažer projektu Laboratoř ticha:

No tak my jsme, firma FullCapacity vlastně takovým spojovacím bodem, kde se, kde se spojuje spolupráce mnoha institucí a jejich odborníků. Ten systém je poměrně komplexní. Zahrnuje prvky rozšířené reality, je tam nějaký mountain trekking, velkoformátové projekce, máme tam automatický pěstební systém, který se o ty rostliny stará a vyhodnocuje vlastně vlhkost půdy, teplotu vzduchu a tak dále. Je to poměrně komplexní systém. Zapojili se do toho botanické zahrady, dentrologičtí experti, technologičtí experti a vlastně náš ten, ten jaderný tým, který vlastně se vytvořil tak nějak organicky kolem těch dvou autorů, tak, tak u nás ve firmě se to vlastně všechno stýká a snažíme se tu věc celou usouladit tak, aby návštěvník české expozice na EXPO z toho měl silný zážitek.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:

Tak doufejme, že to vyjde, že opravdu bude mít silný zážitek. To byl Jan Rolník, hlavní manažer projektu, který byl hostem publicistiky hlavních zpráv. Děkuju za to, hezký den, na shledanou.

Jan ROLNÍK, hlavní manažer projektu Laboratoř ticha:

Děkuju, na shledanou.


29. 12. 2014; lidovky.cz

Experti na videomapping: Mappovat lze na cokoliv, otázkou je proč

Videomapping, tedy nejrůznějších projekce nejen po fasádách domů se pomalu stává fenoménem i v České republice. A to nejen díky festivalu Signal. Kromě programátorů se do výsledné projekce zapojují i výtvarníci a nejinak je tomu u formace BLACK / DIVISION. Stojí za ní duo František Pecháček a Josef Kortan, kteří poskytli Lidovkám rozhovor. Jejich práci je možné vidět v Národním divadle a na nejrůznějších festivalech a událostech nejen v ČR, ale i zahraničí.

Lidovky.cz: Jak jste se k videomappingu dostali? Projekt na zdi domů jsou fenoménem posledních let a v Česku stále není příliš mnoho lidí, kteří by něco podobného uměli. Takže co dalo základ BLACK / DIVISION .

Kreativní duo František Pecháček (vpravo) a Josef Kortan alias BLACK / DIVISION.

FP: K mappingu jsem se dostal skrze univerzitě v Ústí nad Labem na katedře Fotografie a elektronického obrazu pod vedením Pavla Mrkuse a Daniela Hanzlíka.

JK: Díky Frantovi. Dělali jsme spolu na jedné performance v rámci předmětu v Institutu intermédií na ČVUT v Praze, který vede Roman Berka. IIM (Institut Intermédii) propojuje studenty uměleckých a technických oborů, což se v našem případě povedlo. Pro mě jako studentaČVUT to byl naprosto odlišný způsob spolupráce a uvažování, než na který jsem byl tehdy zvyklý při dělání "programátorských” semestrálek a v podstatě od roku 2011 spolupracujeme dodnes.

Lidovky.cz: Jaká jsou největší úskalí při navrhování a realizaci jednotlivých projekcí?

FP: Komunikace.

JK: Z technické stránky jednoznačně shánění kvalitních projektorů. Vzhledem k tomu, že v Čechách existuje v podstatě monopol jedné nejmenované firmy, tak je docela složité takové projektory půjčovat za rozumnou cenu. Nejhorší věc, která se nám může stát, je, že několik týdnů se pracuje na projekci, která potom není vidět. Což ve výsledku v očích diváků působí tak, že projekce je špatně udělaná, přičemž málokdo z nich ví, že to je například problém produkce, která s námi často nesouvisí.

Lidovky.cz: Ve video mappingu je důležitá také zvuková složka. Spolupracujete s některými hudebníky nebo si vše vytváříte sami?

FP + JK: Poslední dobou spolupracujeme s hudebníkem Ondrou Mikulou (aka Aid Kid ) a výtvarníkem Tomášem Predkou .

Lidovky.cz: Například festival Signal měl v Česku teprve druhé pokračování. Máte srovnání, jak jsou na tom Češi s videomappingem oproti zahraničí. Jaká je místní úroveň?

FP: Myslím, že naše úroveň ve světě díky The Macula je proslavena, zejména pokud bereme mapping v uměleckém kontextu.

JK: Já myslím, že vzhledem k tomu, že v některých zemích ani netuší, o co se jedná, jsme v ČR na docela vysoké úrovni. Líbí se mi, že i některé školy a menší města začínají podporovat zájem o výchovu nových video-mapperů, viz. např. festival Maska ve Zlíně či festival V Září v Olomouci.

Videomapping v rámci festivalu Spectaculare na Palác Akropolis.

Lidovky.cz: Co je pro vás největší výzvou, nebo jaký je Váš vysněný projekt?

FP: Největší výzvou je zvládat větší a větší realizace a vysněný projekt je takový, nad kterým si sám řeknu, že už nešel udělat lépe. No, ale toho se asi nedožiju!.

JK: Nemám vysněný projekt. Rád se nechám překvapit tím, co mi život přinese. Pro mě je spíš důležité, aby se nejednalo o práci, díky které se nenaučím nic nového. Momentálně mě začali lákat rozmanitější projekční plochy, které mají s architekturou vytvořenou člověkem jen málo společného.

Lidovky.cz: Zatím se projektuje zejména na budovy či do interiérů. Šlo by projektovat i na živého člověka v pohybu, něco jako formou divadelního performance?

JK: Mappovat lze v podstatě na všechno, co okolo sebe vidíme. Otázkou je proč. Internetem proběhla například tato interaktivni projekce na lidskou tvář. Ze zdejších umělců zmíním například projekt Solver Andreje Boleslavského a Moniky Šmídové, který taktéž využívá interaktivní videomapping a tanečníky.

Ukázka z představení Mistr a Markétka v Budapešti, režírované Michalem...

Lidovky.cz: Jak moc záleží na charakteru budov a jednotlivých objektů? Je třeba lepší dělat projekci na historickou památku nebo na technickou budovu a industriál?

FP: Každý univerzální architektonický styl využívá svých specifických prostředků, tím pádem se nedá říct, co je lepší. Bavíme-li se o hlubším pohledu na videomapping, tedy nikoliv jako eventovou, či reklamní show, tak sama architektura definuje přístup nás jako autorů v realizaci projekci.


26. 12. 2014; parlamentnilisty.cz

ČVUT ocenila závěrečné práce studentů

Ceny ze Stipendijního fondu Nadace PRECIOSA byly letos uděleny za vynikající závěrečné práce studentům fakult strojní, elektrotechnické a jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT.

V letošním roce byli oceněni čtyři studenti, které na svém zasedání vybrala Správní rada Nadace Preciosa. Za Fakultu strojní byli oceněni Ing. Petr Vondrouš, PhD., za disertační práci "Laserové svařování litiny s kuličkovým grafitem a nízkolegované Cr - Mo oceli" a Ing. Jan Kocáb za studii "Simulace robotizovaných výrobních procesů". Pro Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou získal ocenění Ing. Martin Jirka za zpracování tématu "Vlastní vyzařování nabitých částic při interakci s velmi silným elektromagnetickým polem". Za Fakultuelektrotechnickou bylo jako nejlepší diplomová práce vybráno dílo Ing. Naděje Havlíčkové "Řízení modelu kardiovaskulárního systému pomocí LabVIEW".

Ocenění byla autorům předána na slavnostním shromáždění Inženýrské akademie Fakulty strojní v Betlémské kapli.


22. 12. 2014; Náchodský deník

Studenti z Jiráskova gymnázia si s roboty vybojovali přijetí na ČVUT

Na Jiráskově gymnáziu v Náchodě se už několik let se studenty věnují robotice a s úspěchy se účastní nejrůznějších soutěží. Nejinak tomu bylo nedávno.

Studenti Martin Němec, Jan Jirman a Jan Polák se v konkurenci 80 týmů ze středních škol z celé republiky umístili na druhém místě v Robosoutěži Českého vysokého učení technického (ČVUT), která se konala 21. listopadu. Získali tak možnost změřit svoje síly s vysokoškolskými studenty ve finále této soutěže. Zadání soutěžní úlohy je každý rok jiné, letos bylo inspirováno legendární hrou PacMan. Úkolem bylo ze stavebnice Lego Mindstorms sestavit robota, který zcela samostatně projede co největší část bludiště. Finále se konalo v pátek 12. prosince a zúčastnilo se ho celkem 26 týmů.

"Po odehrání základních skupin byl náš tým na druhém místě. Výsledky byly ale velice vyrovnané - u prvních šesti týmů se lišily o jeden jediný bod. V následujícím čtvrtfinále měl náš tým obrovské štěstí, když jeho robot na začátku jízdy zcela ztratil orientaci, nakonec se ale dokázal "vzpamatovat" a postoupili jsme dál. Štěstí nám ale chybělo ve finále. Přestože vše bylo několikrát zkontrolováno, došlo před jízdou ke špatnému zadání údajů o bludišti. Ve výsledku z toho ale bylo krásné druhé místo. V konkurenci studentů vysokých škol je to obrovský úspěch," podělil se o dojmy z úspěchu studentů pedagog Jiráskova gymnázia Jan Preclík. A dodal: "Kromě krásných cen, mobilních telefonů či soudků piva, které však studenti raději vyměnili za finanční hotovost, může studenty těšit i to, že jsou již nyní na základě jejich umístění přijati ke studiu na ČVUT."


19. 12. 2014; lupa.cz

Michal Pěchouček (Cisco): Hledáme anomálie podle chování útočníků [Rozhovor]

K odhalování útoků hackerů používáme podobné metody, které se používají třeba k rozpoznávání řeči nebo obrázků, vysvětluje šéf vývojářů Cisco v Česku Michal Pěchouček.

Americký gigant na poli síťových prvků Cisco koupil před dvěma lety firmu Cognitive Security, která se snaží odhalit hackerské útoky v síti dříve, než nastanou.

Firmu založili Michal Pěchouček a Martin Rehák a její prodej byl jedním z modelových příkladů, jak by měla dopadnout spolupráce mezi akademickým a soukromým sektorem.

Oba dva kolegové se navíc zařadili do manažerských struktur Cisca a Michal Pěchouček vede v současnosti zhruba 50členný výzkumný a vývojový tým v Česku, jehož členy jsou i američtí odborníci.

"V oblasti data science, strojového učení a umělé inteligence je český talent stejně dobrý jako ten neprémiovější talent v americkém Silicon Valley," říká v rozhovoru pro Lupa.cz Pěchouček.

Cisco koupilo Cognitive Security zhruba před dvěma lety. Byl to takový typický příklad úspěšného výsledku spolupráce mezi soukromým a akademickým sektorem. Od té doby v Česku vedete výzkumnou divizi Cisca. Co se konkrétně pro vás v tomto ohledu změnilo?

Změna to byla velká, protože mám o hodně méně volného času. Vzhledem k tomu, že nadále pracuji jako řádný profesor na Českémvysokém učení technickém (ČVUT) v Praze, tak je to vše časově náročné.

Pro mě je to však dobrá příležitost vyzkoušet si řídit aplikovaný výzkum ve světové korporaci a porovnat, jaké to je, když zároveň řídím výzkumnou práci na univerzitě. Jistou výhodou je, že v Ciscu nemusím psát grantové projekty pro financování práce.

Se svými týmy řešíme opravdu těžké problémy v oboru umělé inteligence a počítačové bezpečnosti tak, aby měly co největší dopad na zákazníka a trh.

Co přesně teď řešíte?

Řešíme bezpečnost internetu. Vyvíjíme systémy k nalezení toho nejkomplikovanějšího a velmi sofistikovaného malwaru, který se schovává v sítích. Používáme pro to metody strojového učení a ve způsobu, jakým to děláme, jsme opravdu první na světě.

Analyzujeme data, abychom dokázali lépe rozumět tomu, jak útočníci napadají soukromí, počítače a infrastrukturu. To nám potom umožní je lépe chránit.

Je to podobný styl práce, jaký se dělá v Googlu, Amazonu nebo Twitteru. Jen se snažíme porozumět chování uživatelů internetu za účelem zvyšování bezpečí, nikoliv za účelem prodávání zacílené reklamy.

Cisco se v Česku za poslední dva roky znatelně rozrostlo, zejména díky vám. Před dvěma lety jste zde měli 30 lidí, kolik jich tu máte nyní?

Teď jich tu je víc než 50 a v následujících měsících hodně porosteme.

A jak vidíte daší budoucnost českého centra? Stěhování asi nehrozí?

S Martinem Rehákem (spoluzakladatel Cognitive Security, pozn. redakce) máme ve smlouvě, že nás odsud nikdo stěhovat nebude. Jsme typičtí Češi, kteří se rádi vracejí a nakonec i pracují z České republiky.

Takže jak já, tak Martin, i s opravdu bohatou pracovní i studijní zahraniční zkušeností, chceme dávat hodnotu primárně České republice.

Zároveň musím říct, že pro Cisco je Praha opravdu zajímavá z pohledu kvality a vědeckého zaměření talentu. Například v oblasti data science, strojového učení a umělé inteligence je český talent stejně dobrý jako ten neprémiovější talent v americkém Silicon Valley. V Kalifornii Cisco soutěží o talenty s internetovými giganty, kteří mají v tomto oboru silnější základy.

Podle mě je pro Cisco výhodné rozvíjet své centrum tady a ne v Americe. A to ne kvůli ceně, ale hlavně kvalitě a dostupnosti talentu.

Před dvěma lety jste podepsali s Ciscem pětiletou smlouvu, která vám přinesla finance v celkové hodnotě 500 000 eur. Už v prvním roce jste z této částky proinvestovali 200 000 eur. To je relativně velká část…

Ano, spolupráce s ČVUT se rozvíjí velmi dobře a již generuje první výsledky. Jsou to dobře investované peníze.

Když jsme společný program s ČVUT připravovali, byla na univerzitě poptávka spíše po daru než po společných projektech kontrahovaného výzkumu. Moje filosofie však byla, že pokud dáme peníze formou daru, tak budou prostě spotřebovány. Proti daru není žádná protihodnota.

Společný výzkumný projekt ale umožní vědcům generovat silnou přidanou hodnotu a umožní jim pracovat s unikátními daty, ke kterými jiní vědci nemají přístup. Nemýlil jsem se. Právě proto společný projekt dobře funguje.

Takže jste šli cestou smluvního výzkumu…

Ano, právě zkušenost z kontrahovaného výzkumu s Ciscem poskytne výzkumníkům cenné zkušenosti, publikace nebo autorství relevantních průmyslových patentů.

Takto zvyšovaná konkurence jim umožní získat další granty a projekty nejen do Cisca, ale i třeba od Googlu, Microsoftu nebo IBM.

Hluboce věřím tomu, že pro ČVUT a tamější vědce má společný projekt větší hodnotu než jen dar.

MICHAL PĚCHOUČEK

působí jako profesor na ČVUT

v roce 2009 spoluzaložil s Martinem Rehákem firmu Cognitive Security, která se zaměřovala na výzkum v oblasti síťové bezpečnosti a detekci pokročilých forem kybernetického ohrožení s využitím prvků umělé inteligence

v roce 2011 do Cognitive Security investoval fond Credo Ventures 1 milion eur

v lednu 2013 koupilo Cognitive Security americké Cisco

tým Cognitive Security zůstal v Praze a zapojil se do divize Cisca s označením Security a Cloud Services

Michal Pěchouček vede výzkumné a vývojové centrum v Praze, do kterého se časem připojili o odborníci z USA

Cisco během roku této spolupráce podpořilo tři výzkumné projekty. Metoda Filipa Železného, která do budoucna umožní automaticky odhalit útoky hackerů, dokonce zamířila do patentového řízení. O co přesně jde?

Obecně řečeno používáme a rozšiřujeme metody, které jiní lidé používají ke zcela jiným účelům.

K jakým třeba?

Například k rozpoznávání řeči nebo obrazu. Teď umíme najít fotku, rozpoznat ji, poznat na ní lidský obličej a přiřadit jej konkrétnímu jménu. Existují matematické programy, které dokáží fotku rozsekat na bity a pak je složitě porovnávat. Ještě před 15 lety jsme si mysleli, že tohle nikdy nepůjde.

My podobně bereme dotazy, které se píší do prohlížeče, a analyzujeme, jestli tam je virus nebo není. A to je hrozně těžký problém, který se ve vědě a výzkumu řeší hůře, než v případě rozpoznávání obrázků.

Proč tomu tak je?

Důvodů je spousta. Obrázků máte k dispozici na internetu velké množství. Veřejných dat, o tom, jak kdo používá internet, je však málo. Mnoho jich je soukromě vlastněných.

Jak v Ciscu, tak v jiných internetových společnostech se k nim nikdo nedostane, protože jde o zákaznická data. Z tohoto důvodu veřejný výzkum na univerzitách nedělá v této oblasti takový pokrok jako u těch obrázků.

Hledáme tedy anomálie, které pak klasifikujeme. A to dle toho, co víme o různém chování útočníků. Jakým způsobem různí útočníci používají různý druh malwaru pro to, aby dosáhli škody nebo něco zcizili. Analyzujeme i chování malwaru. Podle analýzy sekvence určitých akcí můžeme usoudit, zda se jedná o malware nebo ne.

To je ale značně komplikovaný systém…

Také tu máme 20 vědců, kteří jsou nejen z místních, ale i z renomovaných světových univerzit. Nejsme WhatsApp. Vytváříme technologii založenou na dlouhodobé vědecké práci.

Máte v tomto směru konkurenci?

Naší konkurencí jsou startupy, ne velké společnosti. V celé bezpečnosti je stále obrovský obchodní potenciál. Dá se říct, že díky stále velkému množství jednoduchých, avšak velmi nebezpečných útoků, před kterými obrana není ještě plně ekonomicky vytěžená, není zatím tak silný tlak na inovaci jako v jiných oblastech.

Počítačová bezpečnost je překvapivě konzervativní byznys. Nicméně ve světle posledních útoků, jako byl třeba útok na společnost Sony, zaznamenáváme nárůst poptávky po složitých systémech odhalující pokročilé útoky.

Před pěti lety, když jsme žádali o investici, tak se na nás všichni dívali a mysleli si své o tom, co to v Praze vymýšlíme. Nicméně před rokem na bezpečnostní konferenci RSA v San Franciscu jsme viděli hodně stánků, které ukazovaly zárodky technologie, kterou jsme ve vyspělé a pokročilé podobě prodali Ciscu.

Kde vaše řešení nejvíce používají? Je to soukromý nebo veřejný sektor?

Jsme zajímaví pro korporace s velikou podnikovou sítí, poskytovatele internetu nebo veřejný sektor jako školy a podobně.

Lukrativní oblast je také ochrana mobilních zařízení. Víme, že lidé si své mobily příliš nechrání. Zkoušíte také tuto oblast?

To vůbec neděláme, ale je to určitě velká výzva.

A chystáte se na ni?

To je jako kdybyste byl úspěšný ve výrobě rychlých aut a pak se vás někdo zeptal, jestli byste neuměl i vrtulník. Je to zcela jiné. Čím více děláte věcí, tím jste více průměrný. Je důležité si vybrat jednu věc a jít do hloubky.

Jak se vůbec mění chování hackerů, respektive malwaru?

Myslíme si, že útoky začínají mít dlouhodobější charakter. Doba, než malware přinese nějaký užitek, respektive než něco zničí, je dlouhá. A to i proto, že existuje čím dál lepší technologie pro detekci malwaru.

Druhým trendem je přechod k šifrovanému provozu. Šifrovaný provoz je těžký oříšek, protože když nevidíte, co se posílá, tak se vám to hůře chápe.

To je pro vás ale docela zásadní.

Ano. S ohledem na první úspěchy v detekci šifrovaného provozu si ale myslíme, že je to oblast, kde máme náskok.

S jakými subjekty Cisco v Česku spolupracuje?

V rámci vývoje a výzkumu zde máme 20členný tým. Spolupracujeme s ČVUT, s Matematickofyzikální fakultou Karlovy univerzity, s Akademií věd a s University College of London, připravujeme kontrakt s Oxford University.

Spolupracujeme s nejlepšími místními odborníky v oblasti strojového učení jako je Jiří Matas, Filip Železný nebo Vojtěch Franz, ale i se světově uznávanými odborníky jako je například John Shawe-Taylor.

Je vůbec rozdíl mezi stylem práce zahraničních vědců a těch českých?

Všichni kvalitní vědci pracují stejně. Na rozdíl od kolegů v našem oboru v Americe, kde je zvykem, že lidé často pracují z domova, ať už kvůli dopravě či jinému důvodu, my chodíme do práce.

Je pro pro nás užitečné se potkat s dalším chytrými lidmi. Do práce chodíme proto, že chceme řešit těžké problémy v týmu nejlepších odborníků. Pokaždé, když někdo z nás přijde do práce, tak se něco nového naučí. Budovat takové unikátní prostředí mě baví.

Otázka na konec. Jak hodnotíte současný stav spolupráce mezi soukromým a akademickým sektorem?

Domnívám, se že pro úspěch informatiky a počítačových věd je zcela zásadní, že zde investují různé celky. Ať je to korporát jako Cisco nebo americké obranné složky nebo Grantová agentura České republiky.

Zajímavé jsou i evropské projekty, které investují do bezpečnosti a pomáhají vytvořit kompetitivní a zdravě soutěživou komunitu a tím kultivují výzkumnou kulturu. Pro spoustu lidí je lepší raději chodit do práce, než soutěžit o evropský projekt. Výzkumná soutěž je větší riziko, stres a nejistota. K lidem, kteří uspěli ve výzkumu, mám respekt.

Myslet si, že jediný průmysl to dělá dobře a akademická sféra špatně, je zjednodušené. Stejně tak myslet si, že jediný výzkum, který by se měl financovat, je ten aplikovaný - to je také nesmysl.

Bez základního výzkumu není žádný aplikovaný. I my v Ciscu pracujeme s matematickými metodami, které akademici základního výzkumu vymysleli dávno před námi.


15. 12. 2014; Šestka

ČVUT pohlídá děti studentům

Dětský koutek, který bude sloužit jako zázemí pro hlídání dětí studentů a zaměstnanců vysoké školy, se otevřel v prostorách elektrotechnické fakulty ČVUT. Do konce roku probíhá zkušební provoz a "Hlídárna" slouží jako místo, kde může být umístěno až pět dětí ve věku 1-6 let spolu se svými chůvami, nebo rodiči. Pokud se ukáže zájem ze strany rodičů, bude podána grantová žádost pro zajištění profesionálního dozoru a zvýšení kapacity dětského koutku.

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk