31. 5. 2017; linuxexpres.cz

Internetová bezpečnost, open source nebo situace v telekomunikacích, tato a další témata představí konference Internet a Technologie

Zajímavosti v DNS, projekt Turris a s ním spojený Turris Hackathon, internetová bezpečnost, nahlédnutí do zákulisí českých telekomunikací nebo využití open source v kancelářské praxi - tato a další témata nabídne konference Internet a Technologie (17), kterou již tradičně pořádá sdružení CZ.NIC, správce české národní domény. Akce se uskuteční 20. a 21. června v prostorách FEL ČVUT na Karlově náměstí v Praze.

Program konference včetně registračního formuláře a dalších informací jsou k dispozici na adrese www.nic.cz/it17.

„Program naší konference je složený nejen z příspěvků zaměstnanců CZ.NIC, ale také například registrátorů domén nebo zástupců organizací EURid, PyLadies nebo Fondu Otakara Motejla. Rád bych zde upozornil i na doprovodný program, v němž nebude chybět například workshop věnovaný routeru Turris Omnia a nově také série s názvem „Úvod do…“. Ta je určená pro méně technicky zkušené internetové uživatele, kterým kolegové působící v Akademii CZ.NIC představí, co to je a jak funguje routování, DNS a IPv6,“ uvedl Ondřej Filip, výkonný ředitel sdružení CZ.NIC.

Úvod prvního dne konference bude věnovaný DNS a registru domén .CZ a tématům a projektům s tím spojených. Technický ředitel CZ.NIC Zdeněk Brůna představí novinky v registru a službě mojeID, Ondřej Surý se bude věnovat zajímavostem ukrytým v DNS, Václav Steiner z technického oddělení CZ.NIC popíše, jak naše sdružení využívá open source nástroje v běžné kancelářské praxi. V tento den se představí také zástupce sdružení EURid; Regina Fuchsová, regionální manažerka pro střední Evropu, odprezentuje zkušenosti s IDN v registru domény .EU. Dále budou představeny aktivity organizací PyLadies nebo BigClown Labs.

Druhý den konference otevře předseda Rady ČTÚ Jaromír Novák pozvánkou do zákulisí českých telekomunikaci, v prvním konferenčním bloku vystoupí také zástupce společnosti Diebold Nixdorf s přednáškou věnovanou identitě hráčů v účtenkové loterii. Po první přestávce dostanou slovo Jaromír Talíř a aktuality v elektronické identifikaci a bezpečnostní analytik CZ.NIC Pavel Bašta, jenž představí preventivní akce Národního bezpečnostního týmu CSIRT.CZ. Tento blok uzavře Petr Jiran z NIX.CZ s přednáškou o principech fungování RTBH filtrování v prostředí IXP. Dalšími prezentujícími budou zástupci registrátorů (ACTIVE 24, WEDOS Internet a ZONER software) nebo bezpečnostní expert Michal Špaček.

Bližší informace k dvoudennímu programu jsou k dispozici na adrese www.nic.cz/it17, kde najdou zájemci také registrační formulář. Počet míst v sále je omezen, proto organizátoři doporučují, aby se zájemci registrovali včas. Vstupné na akci je 150 korun na každý konferenční den.

Partnerem konference Internet a Technologie 17 je FEL ČVUT. Mediálními partnery jsou také server LinuxEXPRES a časopis IT Systems.


30. 5. 2017; iHNed.cz

Pražské jaro spojilo síly s ČVUT. Na koncertu v Národním technickém muzeu hudbu rozváželi pojízdní roboti

Festival Pražské jaro v pondělí v pražském Národním technickém muzeu uvedl novou skladbu Jana Trojana zvanou Cirkulace.

Zvláštní je tím, že její zvuk mezi diváky rozvážejí a zaměřují pojízdné reproduktory, které vyvinuli programátoři z Institutu intermédií při Fakultě elektrotechnické českého vysokého učení technického v Praze.

"Je to něco mezi hudebním nástrojem, distributorem zvuku a dopravním prostředkem," popisuje autor reproduktorů Adam Sporka.


29. 5. 2017; cnews.cz

To musíte vidět. Češi vymysleli algoritmus, který rozpohybuje olejomalbu, skicu nebo sochu

Skupina grafiků a programátorů z ČVUT vedená docentem Danielem Sýkorou vyvíjí algoritmus SkyLit. Dokáže přenést vizuální styl z fotografie na video či počítačovou animaci. Sýkora za tuto práci minulý týden získal Cenu Neuron udělovanou špičkovým vědcům do 40 let.

SkyLit by mohl významně urychlit tvorbu rotoskopických filmů. Tedy takových, které tvůrci nejdříve natočí na kameru a pak políčko po políčku překreslí na plátno. Podobné v minulosti točil Walt Disney, z moderních filmů takto vznikl Temný obraz Richarda Linklatera nebo český Alois Nebel od Tomáše Luňáka.

Předlohou pro syntetickou animaci může být obraz, skica nebo třeba fotografie sochy. Jak ukazují videa, mapování předlohy na cílový obličej vypadá neuvěřitelně. SkyLit umí výtvarníkův styl i při kresbě v reálném čase.

Tým z ČVUT srovnává svou práci s konkurenčními projekty. Ty umí vizuální styl přenést také, ale na cíl přenesou jen zdrojové barvy. SkyLit analyzuje i rozložení světel a stínů ve scéně, takže výsledky vypadají přirozeněji.


29. 5. 2017; Inside OBSERVER

Týden digitálních konferencí, seminářů a inovací

Týden digitálních konferencí, seminářů a inovací - i tak by se dalo nazvat uplynulých

sedm dní, v nichž proběhl například Czech IoT Summit pořádaný Českými Radiokomunikacemi, pražský Watson Summit IBM, Czech VR Fest, Innovation Summit a Innovation Fair, bezpečnostní IS2, Firemní Informační Systémy, víkendový Československý Drupal Camp, a na sousedním Slovensku pak jarní ITAPA - a to jistě nebude zdaleka vše.

Už dávno není v silách běžného smrtelníka zvládnout všechny významnější konference (nemluvě o zvládnutí všech zajímavých přednášek na každé z nich). Je ale dobrou zprávou, že stále větší počet akcí je možné sledovat v online streamech, nebo shlédnout přednášky později ze záznamu (v případě mezinárodních konferencí Gartneru jsou pro účastníky videa dostupná po dobu jednoho roku na www.gartnereventsondemand.com). V minulém týdnu jsme zaznamenali nabídku streamovaných přenosů minimálně u dvou akcí - IoT Summitu ČRA a IBM Watson Summitu. Ve druhém případě se dokonce jednalo o volně přístupný stream na Facebooku - jeho kvalita a provedení, stejně jako akce celé (v pražském Mánesu) byly výborné a videa by měla být umístěna pro pozdější shlédnutí na webu IBM (zatím jsme je tam nenašli). A co vlastně akce v minulém týdnu přinesly? České Radiokomunikace se jednoznačně představily jako poskytovatel infrastruktury a služeb pro IoT v B2B sféře - vedle vlastní LPWA sítě LoRa budou nabízet technologicky neutrální cloudové služby pro sběr a zpracování IoT dat. Prezentovány byly i různé zahraniční i lokální projekty - ve druhé skupině například monitoring a lokalizace vozidel, osob a zvířat, automatizace zemědělství, šetření energiemi, bezpečnost, správa a ochrana majetku, smart metering nebo řešení pro oblast výroby.

Kognitivní éra a umělá inteligence byly hlavními tématy Watson Summitu, asi nejzajímavější novinkou bylo oznámení, že Watson by měl již od července letošního roku komunikovat česky (získá tak lokalizaci dříve, než například Alexa - zdá se že firemní technologie projednou předhánějí ty spotřební), zajímavé byly ale všechny přednášky, včetně bloku věnovaného The Weather Company (Proč ji IBM koupilo? Jednoduše proto, že počasí je jedním z nejdůležitějších "zdrojů dat" ovlivňujících globální i lokální ekonomiku.). V panelové diskusi zazněly zajímavé postřehy například od Michala Pěchoučka z ČVUT: "Do roku 2030 zmizí díky AI polovina, tedy 2 miliardy pracovních míst", Tomáše Filipa ze Škoda Auto: "Do roku 2025 zdvojnásobíme obrat, čtvrtina by měla být z digitálních služeb", a Pavla Kysilky ze 6DAcademy: "Bankovnictví a pojišťovnictví v příštích letech bude o dvou věcech: AI a blockchainu".

IBM společně s ČVUT zaslouží uznání a pochvalu za to, že obsah svých akcí otevírají široké veřejnosti - ve druhém případě to ale asi nepřekvapí. Koneckonců Innovation Fair se sobotním programem byl takřka rodinnou akcí. Mělo by takových být víc. Zúčastnili jste se některé z konferencí v minulém týdnu? Co vás nejvíc zaujalo? Zveřejníme váš postřeh v příštím Observeru.


29. 5. 2017; Mladá fronta Dnes

Fotovoltaické panely lze kombinovat s jakýmkoliv zdrojem energie, říká expert

Využití fotovoltaiky v Praze je limitováno nejen množstvím vhodných ploch, ale také památkovou ochranou. Mimo památkovou zónu však jejímu většímu rozšíření nestojí nic v cestě.

Energie ze slunce je však dostupná jen někdy, takže je vždy potřeba uvažovat o vhodné metodě překlenutí období nedostatku, říká Pavel Hrzina, manažer kvality a metrolog akreditované Laboratoře diagnostiky fotovoltaických systémů, Univerzitního centra energeticky efektivních budov a Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

- Jakou podobu mají moderní fotovoltaické panely? Musí jít nutně o nevzhledné desky, které vidíme na polích?

Vývoj současné podoby fotovoltaických (PV) modulů započal již v 60. letech minulého století. Podoba klasického a nejrozšířenějšího křemíkového PV modulu je dána možnostmi výroby a snahou o nízkou cenu. Modul se skládá z jednotlivých článků. Tyto články je potřeba vzájemně spojit, a to většinou po 60 nebo 72 kusech. Dále je nutno zajistit pevnost a odolnost proti změnám počasí a vlhkosti. To vše vyústilo v současnou podobu skleněných tabulí v hliníkovém rámu, na něž je "přilaminována" sestava článků. Samozřejmě je možno narazit na různé futuristické představy architektů a návrhářů, například články v podobě okvětních lístků, ale z hlediska praktického použití je a v budoucnu i bude více než 95 procent instalovaného výkonu FVE (fotovoltaická elektrárna - pozn. red.) složeno z modulů klasické konstrukce obdélníkového tvaru.

- Jaké možnosti má v souvislosti s využitím solární energie člověk, který bydlí v centru Prahy, či dokonce v památkové zóně?

U památkových objektů jsou možnosti limitované. Ale v případě běžného centra města je jedinou podmínkou plocha - musí na ni dopadat přímé sluneční záření a musí být možné na ni umístit sestavu PV modulů. Pro nejvyšší výkon takové sestavy je nutné zajistit vhodný sklon modulů, nejlépe 35 stupňů, a orientaci celé sestavy směrem k jihu. Tudíž hlavní překážkou je nedostatek vhodných ploch.

- Vím, že se pracuje na vývoji panelů, které dokážou vyrábět elektřinu i ohřívat vodu. Používají se již v praxi?

Tyto moduly jsou spíše doménou experimentálního vývoje. Lákavá možnost kombinace ohřevu vody a výroby elektrické energie bohužel naráží na základní fyzikální zákony, a tak je velkým problémem především zajištění přestupu tepla do teplonosného média, kterým je voda, a zároveň dostatečně odolná izolace elektrické části. Z hlediska ekonomiky provozu jsou v současnosti nejvhodnějším systémem pro přípravu teplé vody fotovoltaické panely připojené na topnou spirálu bojleru.

- Lze v našem zeměpisném pásmu využívat pro ohřev vody a teplovodní vytápění výhradně panely, nebo budu v zimě potřebovat jiný zdroj?

Poměr mezi výrobou energie ze slunce v letních a zimních měsících je více než 1:10. Tedy pokud mám systém dimenzovaný na provoz během období jaro-léto-podzim, bude vždy v zimě nutno počítat s dodáním většiny energie z jiného zdroje.

- Jinými slovy potřebuji hybridní systém. S čím lze fotovoltaiku kombinovat? Jaká kombinace je nejvhodnější?

V zásadě s čímkoli. Pokud se jedná o výrobu elektrické energie, pak lze PV systém kombinovat s kogenerační jednotkou. V případě tepla lze použít tepelná čerpadla, biomasu, uhlí, naftu, plyn i elektřinu.

- Velkým trendem je řešit vytápění, chlazení a ohřev vody jako jeden celek. Jak lze do tohoto konceptu začlenit využití solární energie? Může elektřina ze slunce v zimě topit a v létě chladit? Co k tomuto budu kromě panelů potřebovat? A jakým způsobem se dá energie "ukládat"?

PV moduly jsou vhodným doplňkem libovolného systému, který vyžaduje pro svůj provoz elektrickou energii. Není tedy problém topit ani chladit. Protože je však energie ze slunce dostupná jen někdy, je vždy potřeba uvažovat o vhodné metodě, jak překlenout období nedostatku. A to buď akumulací, nebo záložním zdrojem. V případě akumulace tepla nebo chladu lze využít jako zásobníky nádrže s vodou, která má k tomu výtečné akumulační vlastnosti. Pro akumulaci elektrické energie jsou potřeba bateriové systémy. Další možnosti jsou spíše ve stadiu aplikovaného výzkumu nebo pilotních projektů - třeba PowerToGaz, vodíkové technologie a další.

- Na internetu jsem narazila na termín domácí hybridní fotovoltaický systém, který nevyžaduje připojení k distribuční soustavě. O co jde?

Hybridním fotovoltaickým systémem rozumíme takový systém, který kromě výroby energie ze slunce má další nezávislý zdroj energie, například vítr, vodu, ale třeba i dieselový generátor. Energie z těchto zdrojů je dočasně ukládána do vhodného zásobníku - baterie - a využívána pro potřeby odběratelů. Tento systém může pracovat nezávisle na rozvodné síti. Někteří autoři označují za hybridní i systém, který používá pro potřeby zálohy rozvodnou síť, ale po většinu času běží jako autonomní, tedy nespojený s rozvodnou sítí.


28. 5. 2017; ČRo Dvojka

Jak to vidí Pavla Hudcová, studentka ČVUT

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

Příjemné nedělní ráno, milí posluchači. Pro dnešní neděli jsme si pozvala slečnu Pavlu Hudcovou, studentku elektrotechniky a komunikace na Českém vysokém učení technickém, laureátku Ceny Gratias Tibi za projekt Zachraňte tmu. Vítejte v našem pořadu, dobré ráno.

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

Dobré ráno.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

V příštím týdnu budou v pražské Lucerně podruhé uděleny ceny Gratias Tibi, kterými Člověk v tísni a její program Jeden svět na školách oceňuje mladé lidi, kterým není lhostejný svět kolem nás a snaží se ho nějak zlepšit nebo obohatit. A vy jste právě loňský rok se svým týmem získala cenu za projekt Zachraňte tmu. Proč je potřeba zachraňovat tmu?

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

Když si vezmeme, jak to tady bylo dřív, když ještě nebyly velká města, tak byla všude tma. V noci byla tma. Je to úplně přirozený, že ve dne je světlo a v noci je tma. Když vám to takhle říkám, tak se to zdá jako prostě hrozně úplně jasná věc. Ale ve skutečnosti, když jdete třeba v Praze po Václavském náměstí, tak tam tma není nikdy. Jsou místa, kde se tma úplně vytratila. A teďka je otázka, jestli to vadí třeba jenom nám, protože já jsem z ondřejovské hvězdárny, tak jestli to vadí jen astronomům anebo jestli to vadí třeba i rostlinám, zvířatům. Jestli se na to dá ještě koukat z hlediska bezpečnosti. A my jsme zjistili díky tomu, že jsme si načetli něco na webu, že jsme začali spolupracovat i na mezinárodní úrovni, tak jsme zjistili, že to má vliv i na zvířata, rostliny, na bezpečnost. Dá se na to koukat i z ekonomického hlediska.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

Mluví se o světelném znečištění. Mně překvapuje, že světlo může znečišťovat.

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

Ono světelné znečištění, ono se tomu dá říkat různě. Dá se tomu říkat závojový zas oblohy, to zařazení do té rodiny toho znečištění je takový asi trochu zvláštní pro někoho, protože světlo nás jako fyzicky ušpinit nemůže. Ale na druhou stranu, když ho tam zařadíme, tak si můžeme říkat, jak je to super, protože to je jediný znečištění, který jde vyřešit v podstatě lusknutím prstu. Prostě jako nebudeme svítit, když to není potřeba. A ono je to takový to světelný znečištění nemá žádnou jasnou definici a vlastně my říkáme, že to jsou všechny jako negativní jevy, který jsou spojený s umělým osvětlováním.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

A v čem nám to škodí?

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

Lidskýmu zdraví to škodí například tak, člověk má v sobě takový hodiny, říká se tomu cirkadiánní rytmus a člověk je zvyklý, že přes den je aktivní, má nějakou činnost a v noci, když je tma, tak spí, odpočívá. A kromě toho, že odpočívá, tak se mu tvoří hormon melatonin. To je hrozně důležitý hormon, který se tvoří v lidském těle pouze v noci a ten hormon dokonce vědci zjistili, že pokud ho máme nedostatek, je to jeden z dalších rizik pro vznik rakoviny v našem těle. A dokonce souvisí i s depresí a tak podobně. A ten hormon se tvoří pouze ve tmě. To znamená, pokud my nemáme dostatek tmy, když spíme, tak se nám tenhle hormon netvoří. Dokonce, i když třeba si jdeme vyčistit zuby do koupelny, tam máme jasný třeba modrý ledkový světlo, to je na ten hormon melatonin úplně nejhorší, protože připomíná vlnovou délkou denní světlo, a proto našemu tělu říká: Je ráno, pracuj. A my si jdeme jenom vyčistit zuby. Pak si jdeme do ložnice, kde máme tmu, ale to modré světlo vybudí náš organismus natolik, že ještě třeba dvě hodiny nejsme schopni, se ten hormon melatonin netvoří.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

Takže vlastně přirozeně, když jsem mívala noční služby, tak po noční službě jsem sice nejvíc zatemnila a cítila jsem se odpočinutější.

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

Ano, to tak, je. Spousta lidí to má tak, že spí s rozsvícenou lampičkou. Asi se cítí bezpečně. Já to nechápu. Ale správně si to tělo lidský odpočine nejvíc jako v úplný tmě. Je to přirozený.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

Chápala bych, že podobně to škodí i zvířatům. Ale vy říkáte, že to škodí i rostlinám.

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

Podobně to škodí i zvířatům. Tam vlastně je hrozně moc druhů zvířat a každému to jako škodí trošku jinak, takže to je obrovská kategorie, o který se dá mluvit hrozně dlouho. Ale zmínila bych mé oblíbené mořské želvičky z těch zvířat, protože na tom je to hezky vidět, jak vlastně my nedopatřením způsobujeme újmu tomu živočišnýmu druhu a mořský želvičky se rodí na plážích. A když se vylíhnout, tak ty čerstvě narozený želvičky hledají cestu do moře. A ta želvička se řídí rozdílem jasu pevniny a rozdílem jasu moře. A podle toho on najde tu správnou cestu zpátky do vody. A když my ji dáme na pláž, nějaký velký osídlený město nebo nějaký přesvětlený hotel, tak ta želvička tuhle schopnost orientace ztrácí a to, že se dostane ona do moře, je pro ní dost zásadní. To znamená, že ty želvičky často jako hynou. A našli se takoví aktivní lidi, kteří si řekli: To je dobrý, my ty želvičky na pláži posbíráme a doneseme je do moře. Ale zjistilo se, že je to takový zásah do života těch čerstvě narozených zvířat, že stejně uhynuly. A co se týče rostlin, tak tam je to vlastně stejné jako s tím člověkem, protože i rostliny jsou zvyklí na nějaký střídání dne a noci. Takže rostlina kromě toho, že se řídí teplotou během roku, tak se řídí i podle toho, jak je dlouhá noc a jak je dlouhý den. Takže ona samozřejmě v závislosti na teplotě, kterou ale už dneska během díky tomu globálnímu oteplování to má těžký, tak ona ví, že když se zkracuje den a prodlužuje noc, že se blíží zima. A ví, že má shodit lístečky, zatáhnout mízu a připravit se na zimu. Ale když se půjdeme projít třeba v Praze v městských parcích, tak tam často ty stromy mají listy. Když už ostatní stromy třeba na vesnici listy dávno nemají a to je právě díky tomu, že ta rostlina má těžké zorientovat se, kdy tedy má se na tu zimu připravit. A potom ten mráz napadá větvičky plné mízy a tomu stromu to samozřejmě ubližuje.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

Kromě tedy zdraví a těchto rytmů překvapivě říkáte, že světlo škodí bezpečnosti, že je více dopravních nehod a více přepadení. To bych řekla, že právě je obráceně.

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

Tak u těch dopravních nehod se to dá poměrně dobře představit, protože třeba když skrze nějaký jakoby hrbol, skrz nějaký kopeček nebo v zatáčce najednou uvidíme hodně přesvětlený billboard nebo hodně nasvětlenou nerozvážně benzinku, tak naše oko se přizpůsobuje tomu velkému světlu a znovu pak trvá nějakou chvíli, než se přizpůsobí zpátky na ten normální provoz na silnici. A my víme, že to může být pět vteřin, ale my víme, že pět vteřin na silnici za volantem může být hrozně moc. A co se týče bezpečnosti ve městech, tak ono důležité je, že nám nejde o to, nesvítit, ale jde nám o to svítit účelně. A tak je to právě v těch městských parcích, že často jakoby ti, kteří dělají to osvětlení v parcích si myslí, že musíme svítit hrozně moc, co nejvíc, aby bylo co nejvíc bezpečno. A takhle si co nejvíc nasvětlí cestičku v parku, aby slečny, který tam tudy půjdou v noci, kdoví odkud jdou, tak aby se cítily bezpečně. No, jenže díky tomu se udělá hodně ostrý světlo a oproti tomu do kontrastu hodně tmavá tma a my, když jdeme na té nasvětlené cestičce jako ta slečna, tak nevidíme, za tu hodně jasnou hranu toho světla. To znamená, my nevidíme, co je v tý tmě. Ale ten člověk, nebudu říkat, kdo by to mohl být, co kouká z tý tmy, vlastně na nás tak nás vidí krásně. A díky tomu právě tady to neuvážený osvětlení v podstatě hraje do karet různým zločincům a lidem tohohle typu.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

Vy jste získali cenu v loňském roce za ten projekt, v čem ten projekt vlastně spočíval?

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

My jsme se hrozně dlouho snažili řešit tuhle situaci v Český republice, protože se ve střední Evropě hodně týká světelné znečištění, tak jsme se jí snažili řešit svrchu, od zastupitelů, starostů, vytipovali jsme si oblasti, které jsou zajímavé, bylo by škoda, kdyby nebyly. Tam jsme neuspěli. A tak jsme si řekli, že půjdeme odspoda, že půjdeme od dětí, aby nevyrůstaly s tím, že ta situace, která teďka je, takže je správná. Takže jsme ten projekt postavili na tom, že jsme pracovali s dětmi na základní škole a připravili jsme jim workshopy a během kterých jsme s nima mluvili hlavně na téma, jak má to světelné znečištění, jaký má vliv na zvířata a na rostliny. To jim je nejblíž. A potom jsme ty workshopy předali ještě několika pedagogům, aby oni sami je mohli aplikovat ve výuce.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

A připadají vám důležité takovéhle ceny, které oceňují aktivní mladé lidi?

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

Určitě jsou moc důležité, protože nás to hrozně nadchlo a hrozně moc motivovalo dělat něco pro to dál, takže i třeba mladší lidi, kteří byli v tom projektu a v podstatě už jenom sledovali tu jeho dohru, tak si řekli, to je super. My chceme také něco takového jako dokázat a dneska mají vlastní projekt a já jsem na ně hrdá, že pokračují v tý mý stopě.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

Často starší generace, bylo to tak vždycky, běduje, že ti mladší nejsou ničeho schopni a jsou třeba neuctiví nebo líní, potkáváte se aktivními lidmi ve svém věku, který dělají třeba i jiné takovéhle věci pro společnost, nebo je to spíš výjimka a potřebujeme se toho učit víc.

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

Vzhledem k tomu, že já vyrůstám jakoby v tom kolektivu hodně aktivních lidí, a jezdila jsem na různé olympiády, středoškolskou odbornou činnost a těch aktivit jakoby tímhle směrem jako aktivního člověka mladého jsem měla hodně, tak si říkám, jak je možné, že právě hodně lidí jako říká, že ta mladá generace je pasivní a konzumní, ale je to tím, kde já vyrůstám, ale když jakoby teďka, co hodím na vysokouškolu, takt o vidím, že aktivních lidí je málo, a je potřeba ukazovat jim, že pokud chceme, můžeme leccos změnit. A já naprosto netoleruju lidi, kteří si pořád na něco stěžují, ale jsou pasivní. Pokud mi něco vadí a chci to změnit, tak pro to musím udělat, co můžu a pak můžu mít dobrý pocit z toho, když jsem byla aspoň trochu úspěšná.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

A co vám osobně nejvíc dal ten projekt?

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

Dal mi hrozně moc zkušeností, a ať už co se týče třeba vedení lidí nebo co se týče spolupráce s různými organizacemi, protože jsme spolupracovali třeba s Lesy České republiky, a s různými ochránci přírody. A to pro mě, protože ten projekt začal, když mi bylo osmnáct let, tak to byla velká zkušenost. A ten projekt mi naplňuje život už čtyři roky. Takže mi dává hrozně moc každý den a jsem ráda, že jsme do toho tehdy šli.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

A mým hostem je slečna Pavla Hudcová, studentka ČVUT a vedoucí oceněného projektu Zachraňte tmu, o kterém tady hovoříme i o její aktivitě v tom projektu. Hovořili jsme o tom, že je to vlastně velmi jednoduché zbavit se toho světelného znečištění a že každý z nás může něco udělat. Co může každý z nás udělat? Jenom zhasnout?

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

Ne úplně zhasnout, ale můžeme začít u sebe tím, že třeba, až si budeme montovat světlo nad náš vchod, tak si vzpomeneme, že nemáme svítit sousedovi do oken, že by mu to mohlo udělat špatně na jeho zdraví a nemáme svítit na oblohu, protože tam lítají ptáci, kteří si potřebují orientovat, protože letí třeba zrovna za teplem. A budeme svítit dolů, tam potřebujeme. To je takový základ, že tak můžeme začít u sebe, že my budeme to dělat správně a budeme doufat, že postupně to bude dělat správně všichni a pak tady bude hezky.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

Už jste mluvila o těch různých zdrojích světla. Je rozdíl, jak působí na člověka slunce, a umělé osvětlení?

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

Náš organizmus reaguje na určitou vlnovou délku. Dneska se stalo trendem, že právě v noci začali výrobci říkat, že v noci budeme používat modré led osvětlení, protože svojí vlnovou délkou nejvíc připomíná denní světlo. To je pravda, ale bohužel se to tluče s tím, že modrá vlnová délka odjakživa v našem těle vyvolává aktivitu. Zajímalo mě, proč to tak je a z evolučních důvodů je to právě modrá, protože modrá vlnová délka proniká až hluboko do oceánu a dokázala vybudit i ty malý ryby úplně na dně, pro zajímavost. A to modré světlo nás budí. To znamená, když máme v kanceláři v práci modré osvětlení, je to správně, protože nás činí aktivními. Ale když ho máme v noci, tak je to špatně. Pokud potřebujeme svítit v noci, měly by to být teplé barvy.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

A nesouvisí to i s tím, když lidé dřív chodili v noci, tak vlastně uměli chodit využívali své tělo. Uměli si najít i tu cestu aniž by na všechno úplně viděli. Neztrácíme díky tomu, že si pořád všude svítíme i tuhle schopnost využívat dalších schopností svého těla?

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

Tak asi jo. Vzhledem k tomu, jak funguje oko. Tak pokud jsme zvyklí na tmu, tak si myslím, že jsme schopni se v ní orientovat, když ne tak ne.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

Protože je zajímavé, že na druhou stranu ta tma jakoby lákala. Když člověk jezdí na tábory s dětmi, tak vždycky nejzajímavější pro ně jsou noční hry, i když se toho bojí, tak přesto rádi jdou tím tmavým lesem jen s baterkou. Není ta tma také v něčem lákavá?

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

Určitě je lákavá. A já nevím ono jako od přirozenosti, když si vezmeme, jak to bylo úplně odedávna, tak lidi chodili spát se setměním. Ono vlastně jakoby co je ve tmě, tak je takový neznámý a nějak ho to neznámí láká a je to hrozně zvláštní, protože to, co svítí ve vesmíru, tak to je hrozně malá část, já nevím jestli to je procento. To teď možná fakt kecám, ale ta neosvětlená část ve vesmíru toho je hrozně moc a to co jakoby je v tý tmě, tak ani dneska vědci neví, co tam je, protože to je tmavý a protože je to temný a je to vlastně taková výzva jako poznat, co v tom je. A teď jako máme možnost si to třeba nasvítit, ale často jakoby tím nasvícením nezjistíme, co ta tma skrývá.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

Je pravdivý citát, že jenom ve tmě jsou vidět hvězdy. Když nám je slunce přesvítí, tak je nevidíme. Když jsem uvažovala o našem tématu, tak jsem si říkala, co se s člověkem děje, když sedí ve tmě a dívá se na hvězdné nebe. Co se děje s jeho duší.

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

Tak já si myslím, že pohled na tu hvězdnou oblohu je pro člověka hrozný zážitek, ale jako právě i vnitřní prožitek, protože je to takové jako člověk to vidí nad sebou a je to něco, čeho se nemůže dotknout. Je to něco, co tam je. Spousta lidí to tedy nevidí díky situaci v Evropě celý život. A já jsem měla možnost to vidět a nevím, jak bych popsala ten pocit, který člověk má, když se na to dívá, protože je to jakoby takový hodně hluboký pocit, něco na co si nemže sáhnout. Něco, co tam je, když se díváme na hvězdy, díváme se hrozně moc do minulosti. Něco, co tam možná díky tomu už dávno není a my to vidíme. A vlastně to vidíme skrz něco, čemu nerozumíme. To je hrozně zvláštní pocit dívat se na hvězdy.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

Mluvili jsme o tom střídání světla a tmy, aktivity a klidu, není to také tím, jestli jet o tak, že si svítíme pro to, abychom utekli sami před sebou a před tím klidem, kdy nás to zastaví nebo už jsme zapomněli se zastavit, protože si pořád svítíme. Co myslíte?

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

To já si myslím, že spíš si svítíme protože už ani se neumíme zastavit. Dneska je ta doba tak rychlá, obzvláště právě jakoby ve městě, tady v Praze, že prostě nám nestačí, že den má 12 hodin v létě. Myslím tedy ten pracovní den, kdy je světlo, dá se něco dělat, a proto si ho potřebujeme nastavit. A prostě ideálně je to nonstop, pracovat nonstop. Problém je, že to že si budeme svítit a budeme mít i v noc den, podle mě není řešení, protože ten organizmus náš a vlastně všechno na tom světě je nějak nastavený, že je potřeba odpočinek.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

Mě zaujalo, že v rámci našeho projektu jste také režírovala a natáčela krátké filmy, které jsou ke shlédnutí na internetu a jeden z nich se jmenuje černá hodinka, a vlastně říká, že světelné znečištění nebo to, že si pořád svítíme, ohrožuje i naše vztahy.

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

Přesně tak, to mluvíte o filmu, který jsme natočili s dětmi s kroužku, který je při Základní škole v Ondřejově. A my jsme to byl takový závěr toho projektu, a my jsme se rozhodli, že natočíme něco jako úplně z jiného soudku než jsou ty vědecky dokázaná fakta a že to vezmeme trošku s nadsázkou a vytvoříme něco, co bude mít jako trochu jinou hodnotu a bude to mít hodnotu hlavně pro nás a bylo to o tom, že vypadl proud a vlastně tu rodinu, která tam byla hlavní postavou celá ta rodina, to najednou hrozně jakoby stmelilo a pak ty děti, když zase bylo světlo a zase to bylo na nic ty vztahy, tak přemýšleli, že vyhodí pojistky a tak. A nás překvapilo, jaký to mělo ohlas, že to byl vlastně náš takový výmysl. Ale vlastně je to tak, protože díky tomu, že my spěcháme, chceme mít pořád den a pořád se mít aktivní, tak podle mě v dnešním světě úplně zapomínáme na to se zastavit a třeba si promluvit s lidmi, se kterými žijeme, které máme kolem sebe. Neznám moc rodin, které by se hodně věnovaly svým dětem a mluvily s nimi o tom, co je trápí. A je to pro mě takový zvláštní, protože já jsem z rodiny, kde to bylo samozřejmostí, kdy se mnou rodiče každý den povídali ať už o tom, co dělám, nebo jsme si povídali, co se týče duchovní stránky, takže pro mě je to hodně jakoby fascinující ta srážka s tím dnešním světem.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

Já jsem si všimla, že natáčíte ještě další filmy s hvězdným týmem. Inspiruje vás to vést další mladé lidi k takovéhle aktivitě?

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

Hrozně moc mě to inspiruje. Hlavně ti mladí lidé, protože já jsem třeba teďka i mentorem různých jako nových projektů mladých lidí, kteří začínali tak, jako já jsem začínala asi před pěti lety, hrozně mě to motivuje, protože ti mladí lidé donesou jako hrozně moc energie a nové nápady a mě to hrozně moc jako inspiruje a na druhou stranu jsem hrozně moc motivovaná je v tom podpořit a pomoct. A jsem moc ráda, že kromě těch cizích lidí, kteří vlastně do toho programu, ve kterém mentoruju, přichází zdaleka, tak se tam dostávají i lidi vlastně, který jsem inspirovala já. Takže to je úplně super pocit.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

Vy vlastně máte projekt v Ondřejově.

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

Přesně tak. Máme teďka vlastně to je ta generace podobnou, tak děcka si vymysleli projekt, že zvelebí ondřejovské náměstí, aby každý, kdo vystoupí v Ondřejově na náměstí věděl, že to je vesnice, která je významná tím, že je tam největší hvězdárna ve střední Evropě, a tak se rozhodli kromě toho, že ještě si všimli, že je třeba maminky s dětma a staří lidé se nemají kde na náměstí sednout, tak se rozhodli, že si zkusí dát žádost do programu Smart, který podporuje právě tyhle ty nápady mladých lidí a získali peníze nato, že si koupili lavičky, ty lavičky namalovali vesmírnou tématikou a zastávku také zrekonstruovali, namalovali vesmírnou tématikou. A teďka je v tý vesnici něco, co je vlastně jakoby jejich dílem a hrozně moc jakoby ta vesnice to oceňuje, protože ti mladí tam pro ně něco udělali. Je to úplně super a já z toho mám hrozně dobrý pocit.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

A tím hostem je studentka Českého vysokého učení technického Pavla Hudcová. Jak spolu vycházejí technická věda a žena?

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

Tak my spolu vycházíme dobře. Když se to takhle vezme. Jak spolu vychází česká žena, technika a okolí, to už je horší. Studium techniky je pro mě jako pro holku hrozně velká výzva, proto jsem si to vybrala a díky tomu, že to zvládám, tak si sebe hrozně moc vážím. A na druhou stranu to není úplně normální, že holka studuje techniku, mně to přijde normální, ale není to normální v dnešní společnosti, a až mě překvapuje, jaké názory dokážou lidi dneska v 21. století říct, když vidí jako holku na elektrotechnice.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

Už jsme mluvili o vaší rodině, o vašich hezkých vztazích, ale vaše rodina je vědecká rodina. Váš otec je astronom, dědeček taky, nevadilo jim, že jste se věnovala úplně jinému oboru?

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

Já jsem vždycky, protože jsem čtvrté nejmladší dítě a vlastně odmalička jsem k té astronomii hodně směřovala. Oni mě v tom hodně podporovali, jak děda, tak tatínek. A tak jsem sama chtěla do té astronomie jít a měla jsem možnost díky akademii věd si vyzkoušet asi v 17 letech, jaké je to být vědcem a byla jsem na stáži na fyzikálním ústavu. Ovládala jsem robotický dalekohled na jižní polokouli, a zjistila jsem, že to dělat nechci, že potřebuju pracovat s lidma a že potřebuju práci, která bude zábavná každý den. Ten vědec přeci jen hodně dlouho sedí u toho počítače, pak jede na konferenci. Ale že je to málo akční na mě. A chvilku jsem se cítila hrozně špatně, že jako nenaplním ty sny toho dědy a toho táty. Ale na druhou stranu díky tomu, že jsem se začala věnovat světelnému znečištění, a díky tomu, že dělám elektrotechniku a díky tomu, že jsem toho troufnu si říct, spoustu na svůj věk dokázala, tak si myslím, že si mě táta moc váží i tak a že kdyby děda žil, takže by si mě moc vážil. Já vím, že on si mě váží, ale už ne tady na Zemi.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

Už jste zmínila, že jste čtvrté nejmladší dítě. Nebývá to v dnešní době už tak obvyklé. Jste ráda, že máte víc sourozenců?

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

Já si nedovedu představit, že bych je neměla. Já mám dva bráchy a jednu ségru. Momentálně čekají osmýho synovce, neteř, takže jsme opravdu velká rodina. Když se to sejde, je to spousta hluku a spousta zábavy. Ale já si nedovedu představit, že bych byť jednoho z nich neměla a myslím si, že jedináček musí být hrozně ochuzený o ty vztahy, který mezi sebou máme. Jasně, že s škádlíme, jasně, že občas mezi sebou máme spory. Ale obzvláště, já nevím, se ségrou mám úplně jiný vztah, tak jsme obě dvě holky, ona je o 14 let starší. Ale nedovedu si představit, že bych jí v tom životě neměla. Nebo že bych jí teď zničehonic neměla, tak by mi hrozně moc chyběla. A bráchové jsou zase takoví, oni jsou oba takoví ochránci. Takže je to úplně super pocit a jsem moc ráda, že mám takhle velkou rodinu, je to takový zvláštní, že teďka vlastně už jsem doma jenom já, tak mi to přijde takový jako už to není ono, ti sourozenci mi chybí jakože nejsou doma.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

Ještě bych se dotkla jednoho tématu, a sice jste rodiny vědců, už jste se věnovala vědě, ale jste také z věřící rodiny. Může někomu připadat zvláštní, jak jde dohromady věda a víra.

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

Na to slyším narážky často. A dost mě to překvapuje, protože podle mě to není nic, co by se vylučovalo. Podle mě je to něco, co jde ruku v ruce a každé zodpovídá na jiný otázky, který já si v životě kladu. Přijde mi to normální, že si člověk klade v životě otázky. A na některé odpovídá ta technika, ta věda a na některé odpovídá ta duchovní část, ta víra. Když si to vezmeme, tak z těch naších osobností tak pan Grygar je vědec, a je věřící člověk. A spoustu takových lidí ze zahraničí co dostali Nobelovy ceny, tak to tam jde ruku v ruce a já myslím, že to tak je správné.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

Je potřebné, aby se vědec věnoval i duchovním a etickým otázkám bez rozdílu, jestli je věřící nebo patřící k nějakému náboženství.

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

To si myslím, že určitě je potřeba, tak protože víra dává svým způsobem jako morální kodex tomu člověku a je to takové obzvláště třeba, co se týče desatera, je napsané v bibli. Někdo říká, že je pro věřící, ale to je vlastně jako eticky morální kodex pro všechny. A na něm můžeme postavit jako kvalitní a smysluplný život.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

A ještě jste zmínila i bibli. Zase pro mnohé té může být zpráva o stvoření v bibli a pohled na svět a vznik vesmíru. Jak se to u vás spojuje?

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

Tak já to beru dost racionálně. Víme, že bible se poměrně velkou část nebo ty příběhy, které jsou v bibli co se týče obzvláště třeba stvoření světa, tak se předávaly z úst do úst. Potom byly sepsány. Když se podíváme na tu teorii o vzniku vesmíru, jak to bylo, ta se měnila hrozněkrát. Vlastně teďka pracujeme s modelem, který je poměrně čerstvý. A pokud to nečteme doslova, díky tomu, že se to předávalo z úst do úst, ale bereme to, nechci říct úplně obrazně, protože to není úplně obrazně, ale bereme to tak jako trošku úplně nevím, jak to popsat, ale nebereme to jako do detailu ta fakta. Tak si myslím, že třeba ta momentální teorie, tak se hrozně jako kloubí s tím, co je napsáno v bibli. A myslím si, že k tomu, abychom to dokázali pochopit ten vznik vesmíru, tak právě potřebujeme věřit i tady té stránce, která je napsaná v bibli.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

Tak já vám moc děkuji za vaši návštěvu v našem pořadu. Mým hostem byla Pavla Hudcová, studentka Českého vysokého učenítechnického a zakladatelka projektu Zachraňme tmu. Moc vám děkuji.

Pavla HUDCOVÁ, studentka elektrotechniky a komunikace ČVUT; laureátka Ceny Gratis Tibi:

Také děkuji.

Ivana PINTÍŘOVÁ - sestra Angelika, moderátorka:

A s vámi, milí posluchači, se loučí také boromějka sestra Angelika, přeji vám všem hezkou neděli a přeji vám také, abyste si našli čas vyjít ven někam do tmy a podívat se na hvězdy.


27. 5. 2017; Lidové noviny

Vědci jako migrující nomádi

To, že je dobrá věda mezinárodní, ví skoro každý. Společenští vědci čím dál důkladněji zjišťují, jak taková migrace funguje,

kdo se stěhuje kam. Nově využívají i sociální sítě a IT nástroje: ResearchGate a ORCID.

Když přišli vybraní čeští akademici v srpnu 2015 s výzvou Vědci proti strachu a lhostejnosti, apelovali na veřejnost, aby nepodléhala xenofobii a obavám z cizinců. Stalo se tak v době kulminující uprchlické krize, takže se pak signatářům dostávalo i urážek nebo kritiky za povýšené rozdávání "knížecích rad". Jenže: vědci jako jistá profesní skupina znají cizí prostředí a cizince možná nejvíce ze všech - věda si totiž s domácími poznatky nevystačí.

Ukazuje to i unikátní studie, kterou minulý týden otiskl prestižní časopis Science. Redakce našla nový způsob, jak zjistit, kterak vědci proudí světem: kde své studium zahájí, kde získají ceněný titul Ph. D., kam případně jedou na "postdoka" - tedy následující vědeckou stáž - a kde posléze pracují na objevech nových léčiv, algoritmů anebo zákonů.

Rodokmen badatelův

Pomohla jim služba ORCID (Open Research and Contributor ID). Ta vznikla v říjnu 2012 původně jako jedinečný identifikátor mnoha osob s týmiž jmény, aby odlišila všechny ty Johny Smithe, Hanse Schwarze, Saši Medveděvové a Jany Novákové, již dnes přispívají do desetitisíců žurnálů. Jedinečný kód byl celosvětově vydán třem milionům uživatelů; nástroj se ale rychle stal standardem a využívají jej samozřejmě též české instituce a vědci.

Pakliže do něj - dejme tomu - zadáte jméno "Jana Rychlíková", sjednotí vám všechny studie vydané za svobodna i po svatbě, s chybně psanou diakritikou i bez, vypíše vazbu k 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a rázem nabídne přístupy do databází s články. Zkrátka, tato služba dělá v moři dat docela pořádek.

A co víc, nejméně 741 867 z uživatelů už ORCID používá i jako svůj zjednodušený životopis - i se záznamy studia, kariérních postupů a stávající afiliace k nějaké škole či ústavu. Právě na taková data se vrhli John Bohannon a Ťia Jou, dataři z magazínu Science. U 329 921 osob se dá spolehlivě najít i místo udělení doktorátu, neboť dobré instituce ORCID podporují. To lze pak porovnat s ústavy, kde dotyční s danou vědeckou hodností aktuálně působí. A vypadnou zajímavé věci, jak ukazuje náš graf: kupříkladu Velká Británie je nebývale vlivnou "školou světa", protože třetina lidí s britským Ph. D. už dnes pracuje v jiné zemi! Vědci nejčastěji odmigrovali z Britských ostrovů do států Evropské unie, Asie a do USA.

Supersvětoběžník z Litvy

Někteří mají přepestrý životopis. Třeba takový nomád Rimantas Kodžius (42), výzkumník genomu. Rodnou Litvu opustil v roce 1995 jako bakalář chemie z Vilniusu, magistra vystudoval v Salcburku, odkud šel na doktorská studia v berlínském ústavu Maxe Plancka a ve Švýcarském institutu pro výzkum alergií a astmatu (SIAF) v Davosu. Po roce 2002 cestoval za dalším poznáním: pracoval v institutu Karolinska ve Stockholmu, pak v japonském centru RIKEN, v Austrálii, tři roky v Singapuru, dále v Hongkongu založil biotechnologickou firmu, na Cornellově univerzitě v USA získal manažerský certifikát a od roku 2009 pracoval v miliardářském megaprojektu KAUST v Saúdské Arábii, o němž LN loni psaly. To už neplatí. "Přejel jsem do Číny. Můj domov je tam, kde pracuji a žiji," odepsal v e-mailu, když přijal místo na Šanghajské univerzitě. Jistě, v síti ORCID už je to zapsáno.

Kodžius je extrém; autoři článku dokonce uvádějí, že jde zřejmě o nejvíce migrujícího vědce naší doby. Na titulní stranu Science se ve vizualizaci Valerie Altounianové dostal coby tyrkysová čára, jež oblétává planetu Zemi. Další bílé spojnice patří ostatním badatelům z první dvacítky nejvíce se přesunujících.

"ORCID je velkým krokem kupředu," říká Paula Stephanová, ekonomka z Georgia State University, která v roce 2012 vydala v časopise Nature Biotechnology - díky 17 tisícům odeslaných dotazníků - dosud největší studii o mobilitě vědců.

Potenciál identifikátorů pro globální srovnávání je evidentní, ale nelze zamlčovat nedostatky. Službu ORCID rozhodně nepoužívají všichni ze zhruba osmi milionů vědců světa (údaj OSN), takže dochází k mnohým zkreslením: pouze čtvrtina zahrnutých přidala k profilu i svá "cévéčka" a uživatelé bývají spíše mladšího věku; některé země jsou navíc přereprezentované (USA a západní Evropa), a to i kvůli povinnému užívání, zatímco jiné (Dálný východ) skoro chybějí, podobně jako průmysloví výzkumníci, kteří nepíší studie.

Obrázek o vědecké migraci tak není úplný. Může jej ale doplnit další elektronická vychytávka, jíž je sociálně-profesní síť ResearchGate. Tu teď užívá asi jedenáct milionů lidí, nikoliv jen činných vědců, ale i sympatizantů, akademiků a pedagogů. Zhruba milion z nich ovšem přidalo i údaje o nabytém vzdělání po roce 2006 a svém současném působišti.

Toho LN využily a vytěžily dataset z úložiště DataDryad, z čehož vysvítají další zajímavé poznatky. Na jaké instituce asi tak odjíždějí čeští absolventi, doktorandi, postdoci a vědci? Podle zveřejněných profilů to jsou alespoň ústavy ve Spojených státech amerických, přičemž jde o 0,074 procenta z celosvětového balíku migrací. Druhé je Německo (0,066) a třetí Velká Británie (0,039). Je to logické. Všechny tři země jsou vědeckými velmocemi prvního řádu, jak ukazují četné studie, mezi něž patří stále populárnější Nature Index i mnohé jiné ukazatele.

Pro Čechy nejatraktivnější šestku doplňuje Francie (0,034), Španělsko a Švýcarsko (shodně s 0,021 procenta). V první dvacítce úplně chybí Rusko (až 25. příčka!), zato ji uzavírají vzdálené země jako Austrálie (0,008), Japonsko (0,007), Čína a Indie (shodně s 0,006 procenta).

Přestože je třeba brát údaje z ResearchGate - z jakéhosi vědeckého Facebooku - s rezervou, nastiňují představuo migračních trendech v různých zemích. Vyslovenou raritou ve střední Evropě je Slovensko. Zatímco Češi, Poláci i Maďaři mají shodnou první trojici velmocí a jen prostřídávají pořadí USA, Německa a Spojeného království, naši východní vědečtí sousedé migrují nejčastěji... do České republiky (0,027 procenta opět z globálního celku), což může souviset s neutěšenou situací ve slovenské vědě. Teprve pak následuje Německo a USA.

Musíte odejít pryč

Extrémně čilá je vzájemná výměna mezi Američany a Brity. Badatelé z USA mají nějakou kariérní zkušenost nejčastěji právě v Anglii a ostatních částech království (1,322 procenta globálních dat), ale obrácený zájem o americké univerzity a instituce je ještě častější (1,352). To však ještě není nic proti zájmu Číňanů o USA - jde o 1,942 procenta ze všech světových přesunů vědců. Do "Států" se hrnou též Němci (1,495) a dále Indové (1,305).

Kontakt s jiným prostředím, s novými podněty a onačejšími nápady vědě prospívá. Proto už některá pracoviště vysloveně vyžadují, aby šli vědci do světa na zkušenou. Chtějí tím zabránit sebeplození akademiků neboli inbreedingu, o jehož nástrahách pro Česko se toho dost ví.

"Máme na katedře zvláštní pravidlo, které zní krutě, ale nám se výborně osvědčilo. Každý doktorand musí po obhajobě Ph. D. odejít. A musí jít nejlépe do ciziny na místo postdoka. My jsme samozřejmě nejraději, když se pak vrátí; když je chytrý. Jinak ale i u nás máme lidi z ciziny. Měli jsme na katedře 22 zaměstnaných cizinců: ze čtrnácti postdoků pět nejlepších zůstalo. Portugalec, Španěl, Angličan, Ital i Chorvat s doktorátem z Texasu. Myslím, že kdo má titul od nás, může dostat místo po celém světě," řekl LN v loňském rozhovoru Michael Šebek z Fakulty elektrotechnické ČVUT, jenž působil i na ETH Curych.

A nejde jen o vědecké přínosy. Myslí si to alespoň bioinženýrka Helena Pinheirová z elitní lisabonské polytechniky Instituto Superior Técnico (IST). Dlouhodobě pracovala v cizině hned pětkrát. "Žít a pracovat v jiné zemi vás zlidští a učiní jaksi chápavějším, poskytne vám radost vmnoha netušených podobách... Přejíždění hranic ve mne vždy vzbudilo touhu, aby hranice přestaly existovat," vypráví Pinheirová ve zvláštním vydání časopisu Science o lidských migracích.

---

Kam míří Češi Nejčastější cíle vědců z vybraných zemí

Podíl ze všech migrací vědců zahrnutý ve vzorku z profesně-sociální sítě ResearchGate,

na které uvádí své vzdělání a působiště asi milion uživatelů (v procentech)

1. USA 0,074 Argentina: 1. USA (0,069), 2. Španělsko (0,056), 3. Německo (0,043)

2. Německo 0,066 Austrálie: 1. USA (0,431), 2. V. Británie (0,396), 3. Německo (0,224)

3. Velká Británie 0,039 Brazílie: 1. USA (0,760), 2. V. Británie (0,213), 3. Německo (0,202)

4. Francie 0,034 Čína: 1. USA (1,942), 2. V. Británie (0,335), 3. Německo (0,330)

5. Španělsko 0,021 Egypt: 1. USA (0,127), 2. Saúdská Arábie (0,094), 3. Německo (0,075)

6. Švýcarsko 0,021 Francie: 1. USA (0,906), 2. V. Británie (0,605), 3. Německo (0,514)

7. Rakousko 0,019 Indie: 1. USA (1,305), 2. Německo (0,467), 3. V. Británie (0,306)

8. Švédsko 0,019 Írán: 1. USA (0,302), 2. Kanada (0,131), 3. Německo (0,107)

9. Slovensko 0,017 Indonésie: 1. Japonsko (0,071), 2. Tchaj-wan (0,027), 3. Nizozemsko (0,027)

10. Itálie 0,015 Izrael: 1. USA (0,162), 2. Německo (0,052), 3. V. Británie (0,030)

11. Kanada 0,014 Japonsko: 1. USA (0,476), 2. Čína (0,155), 3. Německo (0,130)

12. Nizozemsko 0,013 Kanada: 1. USA (0,959), 2. Francie (0,298), 3. V. Británie (0,290)

13. Polsko 0,013 Německo: 1. USA (1,495), 2. V. Británie (0,925), 3. Švýcarsko (0,494)

14. Belgie 0,012 Polsko: 1. Německo (0,120), 2. USA (0,117), 3. V. Británie (0,096)

15. Finsko 0,010 Rakousko: 1. Německo (0,283), 2. USA (0,141), 3. Švýcarsko (0,057)

16. Portugalsko 0,009 Rusko: 1. Německo (0,134), 2. USA (0,085), 3. Francie (0,059)

17. Austrálie 0,008 Slovensko: 1. Česko (0,027), 2. Německo (0,014), 3. USA (0,012)

18. Japonsko 0,007 Turecko: 1. USA (0,370), 2. Německo (0,156), 3. V. Británie (0,100)

19. Čína 0,006 USA: 1. V. Británie (1,322), 2. Německo (1,264), 3. Čína (0,830)

20. Indie 0,006 Velká Británie: 1. USA (1,352), 2. Německo (0,855), 3. Francie (0,502)

Litevský genetik Rimantas Kodžius (42) je pravděpodobně nejvíce migrujícím vědcem současnosti. Bádat už stihl v 11 zemích na čtyřech kontinentech.

Odkud a kam putují vědci

Časopis Science si "posvítil" na migrace výzkumných pracovníků. Využil dat ze služby ORCID, jež přiděluje osobám (a autorům článků) unikátní kód, takže jde díky afiliacím sledovat i jejich přestupy mezi univerzitami a vědeckými ústavy. ORCID už využívají tři miliony vědců, z nichž 741 867 jej používá i jako životopis.

Z takto získaného vzorku vědců s titulem Ph. D. (329 921 jmen) například vyplývá, že skoro třetina doktorů, kteří vystudovali ve Velké Británii, už loni žila v jiné zemi. Ze zemí Evropské unie, šestnáct procent osob

vyjma Británie, se takto přesunulo s vědeckým titulem, z USA devatenáct procent a z Asie deset.

Rekordman. Litevský genetik Rimantas Kodžius je jedním z nejzcestovalejších vědců, neboť pracoval v ústavech více než deseti států, jak je vidět z modré linky na titulce časopisu Science.


25. 5. 2017; novinky.cz

Neuron ocenil vědce do čtyřiceti let

Za přínos světové vědě ocenil ve středu večer Nadační fond Neuron pět odborníků do 40 let, mimo jiné počítačového grafika Daniela Sýkoru a biologa Marka Eliáše. Neuron již poosmé vybral významné vědce v pěti oborech: společenských vědách, fyzice, biologii, matematice a počítačové vědě. Laureáti převzali ceny v pražském Divadle Archa.

Cenu za fyziku převzal fyzik Lukáš Palatinus z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, který objevil novou metodu sledování rozptylu elektronů na krystalických materiálech o velmi malých rozměrech, řádově v jednotkách či desítkách nanometrů.

Biolog Marek Eliáš z katedry biologie a ekologie z Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity získal ocenění Nadačního fondu Neuron za vývoj strukturních a funkčních vlastností jednobuněčných organismů.

Za přínos světové vědě v oboru matematika fond udělil cenu Robertu Šámalovi z Institutu počítačové vědy Matematicko-fyzikální fakultyUniverzity Karlovy v Praze. Jeho vynález barvení grafů lze využít například při plánování železniční sítě.

Cenu za společenské vědy převzal kulturní antropolog Martin Soukup z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy za zkoumání sociálních vazeb obyvatelstva Papuy-Nové Guineje v čase a prostoru.

Dílo do počítače bez ztráty umělcova rukopisu

Daniel Sýkora z Katedry počítačové grafiky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze získal ocenění za objev teoretického principu řešení problému, který převádí práci výtvarníků do počítače, a to bez ztráty umělcova rukopisu. Jeho práci ocenilo i Studio Disney.

Letos fond neudělil ocenění v oboru chemie a medicína.


25. 5. 2017; zpravy.iDNES.cz

Zkoumají život Papuánců i ptáků v Peru. Kdo jsou mladí čeští géniové?

Ještě jim nebylo čtyřicet a za sebou již mají významné vědecké objevy. Jeden vymyslel způsob, jak převádět práci výtvarníků do počítače bez ztráty umělcova rukopisu. Další zkoumá život obyvatel Papui Nové Guinei. Mladí čeští vědci ve středu převzali ceny Neuron. Z darů bohatých mecenášů si každý odnesl čtvrt milionu korun. Další badatelé získali finance na své cesty do dalekých koutů světa.

V pražském divadle Archa se ve středu v podvečer sešla česká vědecká "smetánka". Nechyběl prezidentský kandidát Jiří Drahoš, miliardář Karel Janeček či socioložka Jiřina Šiklová. Během večera všichni přihlíželi osmému ročníku předávání cen nadace Neuron, které se tentokrát udílely v pěti oborech: v matematice, fyzice, biologii, počítačové vědě a společenských vědách, tedy souhrnné kategorii pro všechny rozličné humanitní obory.

Finanční příspěvek od bohatých mecenášů si odneslo také několik vědců, kteří ke svému výzkumu potřebují data z terénu, často z druhého konce světa.

Cenu za společenské vědy převzal kulturní antropolog Martin Soukup z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy za zkoumání sociálních vazeb obyvatelstva Papui Nové Guinei v čase a prostoru. Již léta se vrací do "své" vesnice v údolí řeky Uruwa a, laicky řečeno, chodí od domu k domu, zaznamenává sociální vazby a zkoumá je. "Ptáme se třeba, kdo je s kým příbuzný, kolik má kdo dětí a zda jsou všechny jeho," vysvětluje antropolog.

To oceněný fyzik Lukáš Palatinus z Fyzikálního ústavu Akademie věd České republiky bádá většinu času v laboratoři. Díky tomu objevil novou metodu sledování rozptylu elektronů na krystalických materiálech o velmi malých rozměrech, řádově v jednotkách či desítkách nanometrů. Zúčastnil se však také několika expedic do Íránu a je jedním z objevitelů nejdelší solné jeskyně na světě. Českého inženýra chtěli v Hollywoodu

Daniel Sýkora z Katedry počítačové grafiky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického získal ocenění za objev teoretického principu řešení problému, který převádí práci výtvarníků do počítače, bez ztráty umělcova rukopisu. Tvorba animovaných filmů je tak rychlejší a levnější.

"Jsou dva typy výtvarníků. Jedni jsou z této metody nadšení. Druzí se bojí, že jim ubude práce," vysvětluje osmatřicetiletý inženýr. Jeho práce si všimlo i hollywoodské Studio Disney, s nímž spolupracoval na tvorbě 3D pohádky Lví král.

Biolog Marek Eliáš z katedry biologie a ekologie ostravské přírodovědecké fakulty získal ocenění Nadačního fondu Neuron za vývoj strukturních a funkčních vlastností jednobuněčných organismů, dříve prý nepřesně nazývaných prvoky. "Je to základ veškeré rozmanitosti života, nepřeberná změť, z níž se jich pár posléze úspěšně transformovalo v živočichy a rostliny. Fascinují mě všichni ti prvoci, řasy, s bičíkem či bez, kuličky a oválky, různorodé a málo probádané," vysvětluje mladý Slezan na webu nadace .

Za přínos světové vědě v oboru matematika fond udělil cenu Robertu Šámalovi z Institutu počítačové vědy matematicko-fyzikální fakultyUniverzity Karlovy. Předmětem jeho zkoumání je "jednoznačnost vektorového barvení grafů". Jeho teorii lze využít například při plánování železniční sítě.

Letos fond Neuron neudělil ocenění v oboru chemie a medicína, jelikož se prý v těchto oborech neobjevil jasný aspirant na cenu. Do Amazonie za opicemi. Do Nigérie za megalomanskými domy

Finance na vědu ve středu putovaly také několika vybraným vědcům v kategorii Expedice Neuron. "Šanci na úspěch měly jak méně nákladné projekty, tak výpravy, které jsou finančně náročné," vysvětlují zástupci nadace.

Podporu pro svou výpravu získal například ornitolog Vojtěch Kubelka, který plánuje cestu do střední části Peru, aby zde zjistil více o životě bájné bekasiny královské, ptáka se zlatavými pery. Kubelka chce odpovědět na otázku, zda je tento pták opravdu ohroženým druhem, nebo jen uniká lidské pozornosti.

Oceněný biolog a vědecký ilustrátor Jan Dungel dostal podporu na cestu do nepoznaných oblastí kolem černých amazonských vod, aby zde zdokumentoval primáta uakari, opici, o které dodnes neexistují žádné vědecky podložené informace.

Sociální antropolog Radan Haluzík naproti tomu nezkoumá živočichy, ale "megalomanské domy" po celém světě. Jeho cílem je popsat kulturní a finanční toky i tenze globalizovaného světa. Letos se vydá navštívit vily "bohatých chudých” také do Libanonu, Nigérie a Guatemaly.

Ženy ve vědě zůstávají na druhé koleji

Všichni letošní laureáti mají něco společného: kromě toho, že se jednalo o špičkové odborníky s pozoruhodnými výsledky, šlo ve všech případech o vědce - muže. Souvisí to s dlouhodobým trendem v České republice v rámci něhož vědkyně po založení rodiny přerušují či zpomalují svoji kariéru, zatímco vědecké dráhy jejich mužských kolegů se narození potomků příliš nedotkne.

"Myslím, že je důležité podporovat vědkyně v tom, aby mohly dělat vědu a zároveň mít děti, aby se vytvořilo dostatek míst ve školkách atd. To u nás zkrátka nefunguje. Je to ale velmi komplexní problém," říká k tomu zakladatel fondu Karel Janeček.


23. 5. 2017; systemonline.cz

Co vyžaduje Průmysl 4.0 od managementu firmy?

Realizace nových přístupů, které vyvolává platforma Průmysl 4.0, není pouze tématem techniky, respektive informačních technologií. Má další dimenze, jako je zaměření na individualizaci potřeb zákazníka, řešení složitých otázek konkurenční schopnosti, ale i právní záležitosti spojené s technikou, ochrana dat a samozřejmě svět práce. Přesto je třeba vzít na vědomí, že digitální transformace zůstává i v příštích letech dominantním tématem. Aby tento fenomén byl pochopen ve své plné šíři a nebyl ponechán jako pouhé heslo, je zapotřebí ovšem systematického vypořádání. Je třeba navázat především v oblasti ekonomicko-manažerské. Jaké nové výzvy vznikají v oblasti dodavatelských vztahů, kooperace až po zesítění firem? Vzdor turbulentnosti naší doby, je třeba znát fundované odpovědi na otázky relevantní manažerské praxi.

Vzdor digitalizaci a automatizaci zůstávají nenahraditelnými kreativita a vztah k experimentování. Firmy budou vždy konfrontovány s explozí znalostí a uměním svých manažerů. Budoucnost leží v kreativním vývoji nových řešení. Kdo zůstává stát na současném stavu oboru, nemůže zítra být potřebný. Je třeba hledat nová řešení na základě nového myšlení. Musíme umět zvažovat klady a zápory vlastního obchodního modelu, stejně tak jako obchodní modely zákazníků, konkurence a zprostředkovatelů odbytu. SW a digitalizace mohou pouze to, co řekne kreativita a lidská inteligence - a v tom je klíč k úspěchu zítřka.

Jediná koncepce přežití je vyslechnout zákazníka a rozumět mu. Musíme mít méně řešitelů problémů, ale o to více těch, kteří rozumějí zákazníkovi. Digitalizace je nástrojem. Mají-li být moderní a obdivuhodné algoritmy úspěšné, musí být doplňovány rovnocenně relevantním osobním know-how a zkušenostmi manažerů. Člověk vždy vymýšlel nástroje, ale on je současně pánem těchto nástrojů. S digitalizací můžeme nástroj vytvořit, což je uměním nově nastupujícího prostředí, kterému nelze již uniknout. Výzvy Průmyslu 4.0 jsou především soustředěny na technické, technologické a komunikační systémy ve výrobním procesu, ve službách i jinde. Bez přijetí výzev v oblasti manažersko-ekonomické nebude sebelepší technicko-technologické řešení úspěšné.

Při troše sociálního vnímání tohoto principu bychom mohli říci, že jde především o docílení přizpůsobení produktů potřebám uživatelů na základě nabídky nejnovějších technologických a technických poznatků za podmínek vysoké flexibility, využití automatizační techniky a oboustranně výhodné zapojení lidského činitele, respektive o pomoc lidem ve stále složitější práci. Koncepce managementu současnosti je založena na marketingu, ovšem správně chápaném v jeho poznávací a realizační stránce, nikoliv na deformovaném zneužívání tohoto termínu tak, jak nás stále obklopují média všeho druhu. Managementu, který reaguje na skutečnost, že trh je trhem poptávajících a nikoliv nabízejících, trhem, jehož posláním je zajistit produkty v nejširším slova smyslu pro uspokojení potřeb společnosti. Tedy nejen výrobků, ale i služeb, informací a dalších a to nejen v rámci směnných vztahů, ale i dalších společenských vztahů sociálních, kulturních, osvětových a jiných.

Hodnotu pro zákazníka je třeba vytvořit tak, aby přinesla hodnotu i pro vlastní firmu. Cílem je tedy nalézt metodické směry řízení integrovaného, konkurenčně schopného procesu, cílevědomě vytvářejícího hodnotu pro zákazníka a hodnotu zákazníka pro firmu. Jde o nový přístup k organizaci a řízení výroby. Základními atributy jsou: ujasnění postavení výroby a spolupracujících činností na základě jejich tržní orientace, dále standardizace jako nezbytný nástroj specializace, ekonomiky času, učení se a umožnění individualizace požadavků zákazníka. Vlastní tvorba hodnot je pak založena na integraci procesně zaměřených činností jak uvnitř firmy, tak včetně jejího širokého okolí tvořeného dodavateli, kooperanty, zprostředkovateli obchodu, logistickými a dalšími službami až po konečného zákazníka (viz obr. 1). Motorem tohoto procesu je pak nepřetržitý proces inovace.

Obr. 1 - Vývoj společného profilu partnerů

Lze stručně shrnout perspektivu vyplývající z poznání a řízení komplexních dynamických procesů, provázenou nezáviděníhodnými situacemi ve výrobě, nákupu či prodeji produktů? Ano! Je to partnerství, kde všichni vyhrávají. Inteligentní a flexibilní procesy charakterizují výrobní podniky budoucnosti. Když stavební díly produktu samostatně komunikují s výrobními zařízeními a v případě potřeby samy se postarají o opravu, když se lidé, stroje a průmyslové procesy inteligentně síťově propojí, pak můžeme hovořit o Průmyslu 4.0. Továrna budoucnosti umožňuje masově provozované produkty podle individuálních přání zákazníků - ne příliš nákladné, ale ve vysoké kvalitě.

Jaká je budoucnost malých a středních podniků? Nelze přehlédnout, že právě pro malé a střední podniky nabízí inteligentní, digitální výrobní postupy velké šance. Malé a střední podniky mají šanci stát se specialisty s nenahraditelným know-how, bez kterých nebude moci celý řetězec fungovat. Klíč k úspěchu by se měl chápat jako spolupráce. Síťovým propojováním podniků, které mají již svou pozici vybudovanou a start-upů pak může vzniknout výsledný stav win-win pro všechny partnery. V řadě těchto témat musí v bilaterálních kooperačních rozhovorech využívat zejména malé a střední podniky expertizy digitalizačních expertů, aby mohly diskutovat témata specifická pro jednotlivé firmy a zjistit své kooperační možnosti.

Jaké důsledky jsou pro trh práce? Zejména tam, kde kooperují cizí obory, nabízí se velká možnost získání nových poznatků. To, že technicko-technologické změny působí na trh práce, není ničím mimořádným a novým. Jestliže se management firem umí chopit těchto tendencí a umí projevit své progresivní myšlení, pak digitalizace pracovní místa spíše přináší, než likviduje. Zejména pro mladé lidi se stávají nová témata přitažlivá.

Jak bylo dostatečně zdůrazněno, je čtvrtá průmyslová revoluce neodbytná. Klasické standardní organizační struktury v našich firmách už nemohou platit více než 25 let. Nelze však rezignovat na požadavek, že všude musí být někdo, kdo musí a umí rychle přijmout rozhodnutí - což je základní nutnost k zajištění konkurenční schopnosti. Průmyslová revoluce 4.0 je tématem v situaci, kdy tovární masová výroba se mění podle požadavků zákazníků, což se týká celého spektra faktorů od stupně automatizace a využití IT přes různé druhy energie, výrobních technologií až po služby a průmyslové subdodávky. Stejně tak se mění i výchozí podmínky u výzkumu a vývoje. Pokud se firmy zabývají intenzivně tématem Průmysl 4.0, musí svoji produkci odpovídajícím způsobem přizpůsobit. Digitalizace nabízí množství šancí - ve formě nových produktů, nových služeb a nových forem práce. Vyplývají z toho i rizika. Čím dříve se na ně bude reagovat, tím lépe se může využít šancí. Je třeba být inovačním lídrem, vyzyvatelem či souběžcem, je třeba relevantně investovat, posilovat vzdělání a kvalifikaci, podporovat výzkum a vývoj, budovat kooperaci mezi ekonomikou a vědou. Naskýtají se zde velké šance pro růst. Digitální oblast umožňuje, aby firmy ovládly nové trhy a odhalily skrytý potenciál tvorby hodnot pomocí zesítění partnerů, a to nejen výrobců, ale obchodníků, poskytovatelů služeb a v neposlední řadě i spotřebitelů. V dnešní době je sotva který podnik konkurenceschopný bez spoluúčasti vlastních pracovníků a externích partnerů (viz obr. 2).

Obr. 2 - Vývoj funkcí firmy

Průmysl 4.0 není produkt ani prodejní software, je to symbol změn ve faktorech ovlivňujících vývoj společnosti a dává jméno změnám, které jsou v jejich duchu realizovány. Z pohledu těch, kteří využívají k prosazení a realizaci myšlenek Průmyslu 4.0 celého manažerského kruhu (od stanovení cílů, přes plánování, organizaci, rozhodování až po kontrolu), vznikají nové předpoklady a skutečnosti, kterými se musí zabývat. Stále je třeba si uvědomovat, že v hodnototvorném řetězci jsou nenahraditelné již zmíněné i malé podniky (řemeslníci). Mají možnost spolupůsobit stabilně v tomto hodnototvorném řetězci, ale bude racionálnějším cílem navzájem je flexibilně propojovat a tak vytvářet novou širokou kooperační základnu. V tomto zesítění je šance vybudovat od základu nové modely podnikání, které samozřejmě budou přinášet i nové produkty. Vývoji, konstrukci, plánování, výrobě, logistice, obchodu i službám se tak otevírá nový potenciál zlepšení ve všech oblastech podnikové činnosti. Je důležité využít v národním i mezinárodním obchodu možností pro přizpůsobení požadavkům trhu rychle a flexibilně. Klíčem k dosažení mezinárodní konkurenceschopnosti je především další rozvoj produktivity pomocí technologických a organizačních zlepšení v průmyslových výrobních procesech.

Průmysl 4.0 vyvolává vizi inteligentní digitální továrny, která se vyznačuje schopností ad-hoc přizpůsobivosti, tolerancí ke změnám, efektivním využitím zdrojů, ergonomií i horizontální a vertikální integrací procesů obchodních i hodnototvorných. V centru výzkumu stojí kybernetické systémy, tj. autonomní inteligentní stroje, skladovací systémy a provozní prostředky, které samostatně navzájem komunikují, vyřeší činnosti a vzájemně se samostatně řídí. Nové zde je to, že tyto systémy se umějí samy diagnostikovat, navrhovat nová optimální řešení či změny vlastní konfigurace. Systém se může přizpůsobit novým podmínkám, odstranit chyby a zaručit bezporuchový průběh. Vždy je třeba mít na mysli výzvu této průmyslové revoluce: digitalizace je zde k propojování strojů a systémů navzájem, jakož i ke spojení se zákazníky a dodavateli. Člověk zůstává nositelem rozhodnutí, on se však může s důvěrou obrátit na prostředky, které mu umožňují přizpůsobení reálným potřebám. Jeho úspěch bude v tom, když se mu podaří tuto flexibilitu proměnit v přizpůsobivost trhu.

A na co se nesmí zapomenout? Etika nesmí být omezujícím faktorem ekonomiky, ale naopak musí být její integrální částí. To znamená, že je třeba dodržovat etické zákonitosti a aspekty etiky. Jsou to právě lidé, kdo by měli ekonomiku naplňovat životem.

Nezávažnější otázkou pro management firem by měla být otázka „Jak je podnik zralý pro budoucí výzvy v oblasti Průmyslu 4.0?“ Firma by si měla vytvořit jakýsi specifický audit, jehož otázky by měly sloužit včasnému a reálnému koordinování systému řízení orientovaného na trh tak, aby byly naplněny výzvy čtvrté průmyslové revoluce, shrnuté do myšlenky Průmysl 4.0. Jde tedy o prověření podnikatelského systému z hlediska relevantních podmínek, ve kterých je realizován v souvislosti s nástupem nových skutečností. Mělo by přispět k odhalení problémových míst a získávání podkladů pro zlepšení podnikového, tržně orientovaného systému jako takového. Dále uvedený příklad představuje některé náměty otázek či problémů podle oblastí, kterými by se mohla přednostně zabývat analýza situace, kterou před přizpůsobivé a vnímavé firmy staví myšlenka Průmysl 4.0:

Jaký je skutečný přístup firmy k tržní orientaci (strategické cíle, schopnost poznat šance a tržní příležitosti, důsledná operacionalizace cílů, výchova k zdravému riskování a flexibilitě)?

Jaké jsou vztahy v interním hodnototvorném procesu (řešení rozporů mezi základními hráči, uplatnění jednotné koncepce, procesní řízení, komplexní standardizace)?

Jak jsou uplatňovány zásady racionální kooperace (zdůvodnění vztahů, stanovení dílčích cílů a odpovědností, rozdělení prostředků, výměna informací)?

Jak je možno realizovat zapojení do interních i nadpodnikových sítí (strategické zaměření, synergický efekt, bariéry, kritéria volby sítě, sdílení informací a společných akcí, volba typu sítě a principy jejího řízení)?

Jaké je inovační klima (pohled budoucnosti, spoluúčast zákazníka, přijetí procesu inovace jako image pokrokové firmy, měřitelnost inovačních cílů)?

Jak se utváří nové vztahy ve firmě (spoluúčast na řízení a odpovědnosti, úspěch se stává věcí všech, principy učení se, zásady spoluúčasti)?

Nečekejme na standardní řešení - v tak rozmanitých možnostech nového pojetí rozhodujících procesů mohou těžko existovat. Neméně důležité bude, jak se k novým výzvám postaví reprezentanti základních podnikových činností, zejména výzkum a vývoj, management produktu, marketing (odbyt/prodej), financování, výroba a samozřejmě management jako takový (viz obr. 3).

Obr. 3 - Hlavní perspektivy propojení firem

Přizpůsobení novým trendům vyžaduje změny myšlení, změny přístupu k ostatním účastníkům procesů a přitom nezpronevěřit se základní myšlence, kterou je a vždy bude orientace na konečného zákazníka. Určitý problém zde může představovat skutečnost, že praxe, případně i teorie, bude tyto nové trendy řešit pouze jako rozvíjení myšlenky současných systémů externích hodnototvorných řetězců typu pevných dodavatelsko-odběratelských vztahů - supply chain. Tato současná iniciativa k vytváření sítí vychází často - oproti prohlubování myšlenky přímé orientace na konečného zákazníka - od dominantního článku řetězce, tj. od výrobce vlastního výsledného produktu. Proto je třeba vedle perspektivy technické postavit i perspektivu ekonomickou či ekonomicko-manažerskou a sociálně organizační.

Aby bylo docíleno optimálních výsledků, nezáleží jen na nezbytných fundovaných znalostech z oblasti moderních technologií a metod řízení, ale je třeba též náležitého porozumění pro trvalou organizaci výrobně obchodního procesu orientovanou na potřeby zákazníka.

Prof. Ing. Gustav Tomek, DrSc.

Doc. Ing. Věra Vávrová, CSc.

Autoři pracují na katedře Ekonomiky, manažerství a humanitních věd elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze. Ve své pedagogické i vědecké práci se věnují managementu výroby, marketingu a nákupnímu marketingu.

Literatura:

Tomek, G. - Vávrová, V.: Průmysl 4.0 aneb nido sám nevyhraje, Praha: Professional Publishing s.r.o. 2017, ISBN 978-80-906594-4-5


23. 5. 2017; Technický týdeník

Projekt studentů ČVUT míří na celosvětové finále Microsoft Imagine Cup

Studentský startup XGLU, zabývající se vývojem bezbateriového glukometru, vybojoval v polovině května na česko-slovenském finále soutěže Microsoft Imagine Cup v Bratislavě první místo. To Marku Novákovi, Tomáši Pikousovi a Barboře Suchanové - studentům programů Elektronika a komunikace a Otevřená informatika - zajistilo účast na celosvětovém finále Microsoft Imagine Cup v Seattlu, kde se na konci července utkají s top desítkou univerzitních týmu z celého světa.

V květnu 2016 založil student Fakulty elektrotechnické ČVUT Marek Novák startup XGLU, který se mimo jiné zabývá vývojem unikátního glukometru. Ten má podobu kreditní karty a pro komunikaci s mobilním telefonem využívá technologii NFC. Za tento projekt byl Marek Novák odměněn Cenou Wernera von Siemense za Nejvýznamnější výsledek vývoje/inovace za rok 2016.

Marek Novák se společně se svými spolužáky Tomášem Pikousem a Barborou Suchanovou rozhodli k původní myšlence vytvořit celé řešení rozšiřující glukometr o webovou a mobilní aplikaci pro diabetické děti a jejich rodiče. Na projektu pracovali v průběhu celého letního semestru a nyní jej úspěšně prezentovali na prestižní soutěži.

Vývojář webové aplikace Tomáš Pikous k řešení říká: "Většina lidí si problému diabetu u dětí není vůbec vědoma. My bychom na problém chtěli upozornit a zároveň těmto dětem pomoci. Webovou aplikací dokážeme ulehčit život právě i rodičům, kteří se donedávna o své děti nepřetržitě strachovali. Díky XGLU mohou být s dětmi v okamžitém spojení a ihned zasáhnout v případě zdravotních komplikací." V současné době již probíhá první kolo uživatelského testování na prvním vzorku diabetiků.


23. 5. 2017; Technický týdeník

Vědci z ČVUT v Praze vyvinuli speciální kameru, která umí z pohybu očí detekovat nemoc

Diagnóza vážných psychických a vývojových poruch i onemocnění, stejně jako účinný komunikační prostředek pro postižené. To vše umožňuje zařízení, které je schopné sledovat i ty nejmenší pohyby očí. Vyvinuli ho výzkumníci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze v rámci projektu Sledování očních pohybů pro diagnostiku v neurovědách. Výzkum finančně podpořila Technologická agentura České republiky (TA ČR) v rámci programu na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje ALFA.

ČEKÁ SE NA UVEDENÍ DO PRAXE

"Jde o mimořádně důležitý a přínosný projekt, díky jehož výsledkům můžeme pomoci mnoha lidem. V tuto chvíli jsou již výzkumné etapy skončené a výsledky čekají na uvedení do praxe," uvedl předseda TA ČR Petr Očko s tím, že agentura se na projektu podílela částkou více než 12,7 milionu korun. Nástroj na diagnostiku prostřednictvím sledování očních pohybů má podle prvních výsledků značný potenciál v mnoha oblastech od medicíny až po vědecko-výzkumné a průmyslové obory.

"Ze všech našich smyslů je zrak největším zdrojem informací. Z očí a příslušných očních pohybů sledujících předmět zájmu pochází až sedmdesát procent všech podnětů a až padesát pět procent mozkové kůry se podílí na řízení očních pohybů," vysvětlil Martin Dobiáš z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. V projektu se vědci zaměřili na oblast sexuálních deviantů, různých forem schizofrenie a vývojové dyslexie.

"Na základě našeho speciálního softwaru a příslušného hardwarového zařízení již měli lékaři z Psychiatrické nemocnice Praha Bohnice možnost úspěšně provést u zkoumaných osob výzkum pohybů očí v reakci na předkládané vizuální stimuly," dodal Martin Dobiáš. Navíc se podařilo uskutečnit i pilotní studie v dalších možných aplikačních oblastech, jako je využitelnost technologie u osob závislých na alkoholu, patologických hráčích i vliv tlumivých látek na chování jedinců.

"Díky velkému množství dat z různých oblastí, které jsme při řešení projektu nasbírali, bude možné v několika následujících letech ověřovat řadu hypotéz, zpřesňovat a dále rozvíjet diagnostické metody, které mohou pomoci s léčbou závažných psychických onemocnění," upozornil Martin Dobiáš.

ALFA Program na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje.


22. 5. 2017; novinky.cz

Projekt studentů ČVUT, který pomáhá diabetikům, míří na celosvětové finále

Studentský projekt XGLU, zaměřený na vývoj bezbateriového glukometru na měření hladiny cukru v krvi u diabetiků, získal v květnu na česko-slovenském finále soutěže Microsoft Imagine Cup v Bratislavě první místo. To Marku Novákovi, Tomáši Pikousovi a Barboře Suchanové z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze zajistilo účast na celosvětovém finále v americkém Seattlu, kde se na konci července utkají s nejlepší desítkou univerzitních týmů.

V květnu 2016 založil student Marek Novák startup XGLU, který se mimo jiné zabývá vývojem unikátního glukometru. Ten má podobu kreditní karty a lze nabíjet z mobilu. Do chytrého telefonu se také ukládají naměřené hodnoty cukru v krvi diabetika. [celá zpráva]

Za tento projekt byl odměněn Cenou Wernera von Siemense za Nejvýznamnější výsledek vývoje/inovace za rok 2016.

Nová aplikace pro diabetické děti

Novák se společně se svými spolužáky Tomášem Pikousem a Barborou Suchanovou rozhodl k původní myšlence doplnit řešení rozšiřující glukometr o webovou a mobilní aplikaci pro diabetické děti a jejich rodiče. Na projektu pracovali v průběhu celého letního semestru, nyní jej úspěšně prezentovali na prestižní soutěži.


22. 5. 2017; technickytydenik.cz

Díky vítězství na Microsoft Imagine Cup v Bratislavě pojedou studenti ČVUT na finále do USA

Studentský startup XGLU, zabývající se vývojem bezbateriového glukometru, vybojoval na česko-slovenském finále soutěže Microsoft Imagine Cup v Bratislavě první místo. To Marku Novákovi, Tomáši Pikousovi a Barboře Suchanové zajistilo účast na celosvětovém finále soutěže v americkém Seattlu, kde se na konci července utkají s top desítkou univerzitních týmu z celého světa.

V květnu 2016 založil student Fakulty elektrotechnické ČVUT Marek Novák startup XGLU, který se mimo jiné zabývá vývojem unikátního glukometru. Ten má podobu kreditní karty a pro komunikaci s mobilním telefonem využívá technologii NFC. Marek Novák se společně se svými spolužáky Tomášem Pikousem a Barborou Suchanovou rozhodli k původní myšlence vytvořit celé řešení rozšiřující glukometr o webovou a mobilní aplikaci pro diabetické děti a jejich rodiče. Na projektu pracovali v průběhu celého letního semestru a nyní jej úspěšně prezentovali na prestižní soutěži, zaměřené na technologie společnosti Microsoft.


19. 5. 2017; aktualne.cz

Blíží se další ročník Cen Neuron. Ocenění za přínos vědě převezme pět českých vědců do čtyřiceti let

Ve středu v pražském Divadle Archa převezme pět českých vědců z nejrůznějších oborů Cenu Neuron. Tyto ceny se udělují od roku 2010. Praha - Nadační fond Neuron,

Praha - Nadační fond Neuron, který podporují mecenáši z řad podnikatelů, ve středu večer v pražském Divadle Archa předá pěti mladým českým vědcům do čtyřiceti let Ceny Neuron. Cenu převezme kulturní antropolog Martin Soukup za společenské vědy, Lukáš Palatinus za fyziku, Marek Eliáš za biologii, Daniel Sýkora za počítačovou vědu a Robert Šámal za matematiku. Vědce nominuje vědecká rada fondu složená ze špičkových vědců za každý obor, který fond podporuje. ČTK to sdělil Pavel Hobza, člen správní rady a předseda vědecké rady fondu.

Antropolog Soukup z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) zaujal porotu tím, že zkoumá sociální vazby obyvatelstva Papui Nové Guinei v čase a prostoru. Fyzik Palatinus z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR se zabývá strukturou velmi malých krystalů. Se svým objevem zobrazení atomů vodíku se dostal jako první český vědec na titulku amerického časopisu Science.

Marek Eliáš z Katedry biologie a ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy se zabývá organismy protisty (dříve nepřesně nazývanými prvoci), kteří kdysi kolonizovali Zemi a jsou podstatní pro rozluštění podstaty života na ní.

Daniel Sýkora z Katedry počítačové grafiky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického (ČVUT) vymyslel teoretický princip řešení problému, který převádí práci výtvarníků do počítače, bez ztráty umělcova rukopisu. Jeho práci ocenilo i studio Disney.

Robert Šámal z Institutu počítačové vědy Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy oslovil porotu tím, že - laicky řečeno - barví grafy, což lze využít třeba při plánování železniční sítě.

Neuron také už počtvrté předá ceny autorům čtyř snímků popularizujících vědu v rámci soutěže Cena Neuron Prima Zoom, kteří převezmou šek na 25 000 korun.

V letošním roce nebude podle Hobzy ocenění uděleno v oboru chemie a medicína. "Ušetřenou finanční částku, která ocenění doprovází, využije vědecká rada v rámci otevřené soutěže Neuron Impuls, ve které fond podporuje inovativní vědecké projekty," dodal Hobza.

Aktivity fondu vůči mladým vědcům vyzdvihl matematik Exner, který se zabývá matematickou fyzikou. Jako jeden z nejuznávanějších českých badatelů se podílel na založení Evropské výzkumné rady (ERC), která uděluje těm nejlepším vědcům velkorysé granty.


19. 5. 2017; itbiz.cz

Projekt studentů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze míří na celosvětové finále Microsoft Imagine Cup

V květnu 2016 založil student Marek Novák startup XGLU, který se mimo jiné zabývá vývojem unikátního glukometru.

Studentský startup XGLU, zabývající se vývojem bezbateriového glukometru, vybojoval polovině května na česko-slovenském finále soutěže Microsoft Imagine Cup v Bratislavě první místo. To Marku Novákovi, Tomáši Pikousovi a Barboře Suchanové - studentům programů Elektronika a komunikace a Otevřená informatika - zajistilo účast na celosvětovém finále Microsoft Imagine Cup v Seattlu, kde se na konci července utkají s top desítkou univerzitních týmu z celého světa.

V květnu 2016 založil student Fakulty elektrotechnické ČVUT Marek Novák startup XGLU, který se mimo jiné zabývá vývojem unikátního glukometru. Ten má podobu kreditní karty a pro komunikaci s mobilním telefonem využívá technologii NFC. Za tento projekt byl Marek Novák odměněn Cenou Wernera von Siemense za Nejvýznamnější výsledek vývoje/inovace za rok 2016.

Marek Novák se společně se svými spolužáky Tomášem Pikousem a Barborou Suchanovou rozhodli k původní myšlence vytvořit celé řešení rozšiřující glukometr o webovou a mobilní aplikaci pro diabetické děti a jejich rodiče. Na projektu pracovali v průběhu celého letního semestru a nyní jej úspěšně prezentovali na prestižní soutěži.

Vývojář webové aplikace Tomáš Pikous k řešení říká: „Většina lidí si problému diabetu u dětí není vůbec vědoma. My bychom na problém chtěli upozornit a zároveň těmto dětem pomoci. Webovou aplikací dokážeme ulehčit život právě i rodičům, kteří se donedávna o své děti nepřetržitě strachovali. Díky XGLU mohou být s dětmi v okamžitém spojení a ihned zasáhnout v případě zdravotních komplikací.“ V současné době již probíhá první kolo uživatelského testování na prvním vzorku diabetiků.


19. 5. 2017; parlamentnilisty.cz

Projekt studentů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze míří na celosvětové finále Microsoft Imagine Cup

Studentský startup XGLU, zabývající se vývojem bezbateriového glukometru, vybojoval polovině května na česko-slovenském finále soutěže Microsoft Imagine Cup v Bratislavě první místo.

To Marku Novákovi, Tomáši Pikousovi a Barboře Suchanové - studentům programů Elektronika a komunikace a Otevřená informatika - zajistilo účast na celosvětovém finále Microsoft Imagine Cup v Seattlu, kde se na konci července utkají s top desítkou univerzitních týmu z celého světa.

V květnu 2016 založil student Fakulty elektrotechnické ČVUT Marek Novák startup XGLU, který se mimo jiné zabývá vývojem unikátního glukometru. Ten má podobu kreditní karty a pro komunikaci s mobilním telefonem využívá technologii NFC. Za tento projekt byl Marek Novák odměněn Cenou Wernera von Siemense za Nejvýznamnější výsledek vývoje/inovace za rok 2016.

Marek Novák se společně se svými spolužáky Tomášem Pikousem a Barborou Suchanovou rozhodli k původní myšlence vytvořit celé řešení rozšiřující glukometr o webovou a mobilní aplikaci pro diabetické děti a jejich rodiče. Na projektu pracovali v průběhu celého letního semestru a nyní jej úspěšně prezentovali na prestižní soutěži.

Vývojář webové aplikace Tomáš Pikous k řešení říká: „Většina lidí si problému diabetu u dětí není vůbec vědoma. My bychom na problém chtěli upozornit a zároveň těmto dětem pomoci. Webovou aplikací dokážeme ulehčit život právě i rodičům, kteří se donedávna o své děti nepřetržitě strachovali. Díky XGLU mohou být s dětmi v okamžitém spojení a ihned zasáhnout v případě zdravotních komplikací.“ V současné době již probíhá první kolo uživatelského testování na prvním vzorku diabetiků.

Podrobnosti o soutěži Microsoft Imagine Cup naleznete na stránce https://imaginecup.com


17. 5. 2017; Doma Dnes

Závod chytrých legorobotů

Sestavte a naprogramujte robotické vozítko ze stavebnice tak, aby za 90 vteřin bez další pomoci sesbíralo na hřišti co nejvíc barevných míčků a naházelo je do terče s různým bodovým ohodnocením. Takový úkol dostali žáci druhého stupně základních škol a víceletých gymnázií v Robosoutěži, již pořádalo ČVUT. Zvítězil GZ-Team z Gymnázia Zlín, zlínští studenti vyhráli už podruhé v řadě. Více na

www.robosoutez.cz


17. 5. 2017; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Mezi laureáty Ceny Neuron pro mladé vědce je i doc. Daniel Sýkora

Ve středu 24. května převezme v pražském Divadle Archa doc. Daniel Sýkora z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Cenu Neuron pro mladé vědce. Vůbec poprvé v historii je toto ocenění uděleno v oblasti computer science - doc. Sýkora ho získá za algoritmy pomáhající v práci ilustrátorům.

Doc. Daniel Sýkora se věnuje vývoji algoritmů, které šetří čas výtvarným umělcům při rutinních činnostech. V roce 2016 například představil nástroj pro automatickou stylizaci 3D obrazu StyLit. Ten dokáže věrně reprodukovat výtvarníkův styl, a vytvořit tak syntetické malby, které svou realističností zmatou i odborníka. Unikátní software je sofistikovanější než současné dostupné komerční nástroje.

Unikátnost řešení, které vyvinul tým doc. Sýkory, spočívá v syntéze obrazu založené na předloze, což je nový výzkumný směr počítačové grafiky.

K udělení ocenění se vyjádřil také děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, prof. Pavel Ripka: „Výzkum doc. Sýkory má dlouhodobě fantastické výsledky, a proto mě velice těší, že právě on je jedním z laureátů Ceny Neuron. Ještě více oceňuji, že do soutěžních kategorií přibyla i kategorie computer science, protože v této oblasti je Fakulta elektrotechnická ČVUT silná a jistě budeme mít šanci na získání dalších ocenění i v příštích letech. Počítačová grafika je náročný obor, který ale dokáže ke studiu techniky přilákat středoškoláky i středoškolačky.“

Cena Neuron pro mladé vědce je udělována českým vědcům do 40 let za vynikající vědecké výsledky a jako povzbuzení pro další vědeckou práci. Vůbec nejnovějším oborem, který Nadační fond Neuron podporuje od letošního roku, je právě computer science, jehož garantem se stal prof. Jiří Matas působící v Centru strojového vnímání Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

V rámci slavnostního večera převezmou Cenu Neuron další čtyři špičkoví vědci. Docent Robert Šámal, který bude oceněn v oboru matematika, se ve svém výzkumu věnuje tzv. semidefinitnímu programování. V oboru fyzika převezme Cenu Neuron doktor Lukáš Palatinus, který zkoumá struktury velmi malých krystalů. Se svým objevem, zobrazením atomů vodíku pomocí metody takzvané elektronové difrakce, pronikl na titulní stránku časopisu Science - jako první český vědec. Docent Marek Eliáš zkoumá protisty a má za sebou několik významných objevů, které přispěly k rozkrývání evoluce života na Zemi, bude oceněn v oboru biologie. V oboru společenské vědy získá Cenu Neuron docent Martin Soukup, antropolog zkoumající vývoj obyvatelstva Papui Nové Guinei.


16. 5. 2017; Region Bruntálský

Kde byl Péťa?

Krnov - Jaké je to prožít semestr v Jižní Koreji? Co je nejdůležitějším dnem v životě Korejce? Je složité si zde najít slečnu? Odpovědi dostanete v neděli 21. května v Kofola Music Clubu na cestovatelském promítání s Peterem Chalupianským. Student ČVUT bude vyprávět o své zkušenosti, kterou spojil s neziskovým projektem. Během necelých čtyř měsíců dokázal z Asie odeslat 646 pohlednic, jejichž prodejem získal 186 tisíc korun pro Konto Bariéry. Peníze pomohly deseti dětem. Beseda "Kde byl Péťa?" začíná ve 14 hodin. Výtěžek z dobrovolného vstupného je určen pro Zdeňka po těžké dětské mozkové obrně.


16. 5. 2017; technickytydenik.cz

Mezi laureáty Ceny Neuron pro mladé vědce je i doc. Daniel Sýkora z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze

Ve středu 24. května převezme v pražském Divadle Archa doc. Daniel Sýkora z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Cenu Neuron pro mladé vědce. Vůbec poprvé v historii je toto ocenění uděleno v oblasti computer science - doc. Sýkora ho získá za algoritmy pomáhající v práci ilustrátorům.

Doc. Daniel Sýkora se věnuje vývoji algoritmů, které šetří čas výtvarným umělcům při rutinních činnostech. V roce 2016 například představil nástroj pro automatickou stylizaci 3D obrazu StyLit. Ten dokáže věrně reprodukovat výtvarníkův styl, a vytvořit tak syntetické malby, které svou realističností zmatou i odborníka. Unikátní software je sofistikovanější než současné dostupné komerční nástroje.

Unikátnost řešení, které vyvinul tým doc. Sýkory, spočívá v syntéze obrazu založené na předloze, což je nový výzkumný směr počítačové grafiky.

K udělení ocenění se vyjádřil také děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, prof. Pavel Ripka: „Výzkum doc. Sýkory má dlouhodobě fantastické výsledky, a proto mě velice těší, že právě on je jedním z laureátů Ceny Neuron. Ještě více oceňuji, že do soutěžních kategorií přibyla i kategorie computer science, protože v této oblasti je Fakulta elektrotechnická ČVUT silná a jistě budeme mít šanci na získání dalších ocenění i v příštích letech. Počítačová grafika je náročný obor, který ale dokáže ke studiu techniky přilákat středoškoláky i středoškolačky."

Cena Neuron pro mladé vědce je udělována českým vědcům do 40 let za vynikající vědecké výsledky a jako povzbuzení pro další vědeckou práci. Vůbec nejnovějším oborem, který Nadační fond Neuron podporuje od letošního roku, je právě computer science, jehož garantem se stal prof. Jiří Matas působící v Centru strojového vnímání Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

V rámci slavnostního večera převezmou Cenu Neuron další čtyři špičkoví vědci. Docent Robert Šámal, který bude oceněn v oboru matematika, se ve svém výzkumu věnuje tzv. semidefinitnímu programování. V oboru fyzika převezme Cenu Neuron doktor Lukáš Palatinus, který zkoumá struktury velmi malých krystalů. Se svým objevem, zobrazením atomů vodíku pomocí metody takzvané elektronové difrakce, pronikl na titulní stránku časopisu Science - jako první český vědec. Docent Marek Eliáš zkoumá protisty a má za sebou několik významných objevů, které přispěly k rozkrývání evoluce života na Zemi, bude oceněn v oboru biologie. V oboru společenské vědy získá Cenu Neuron docent Martin Soukup, antropolog zkoumající vývoj obyvatelstva Papui Nové Guinei.


11. 5. 2017; Elektro

Vzpomínka na prof. Ing. Zdeňka Trojánka, CSc.

V oboru elektroenergetiky se v každém období objevily výrazné osobnosti, které silně ovlivnily jeho vývoj na dlouhá léta. Jedním z nich byl prof. Ing Zdeněk Trojánek, CSc., významný elektroenergetický odborník a vysokoškolský pedagog.

Prof. Ing. Zdeněk Trojánek, CSc., nás navždy opustil 19. února 2017 po krátké těžké nemoci ve věku nedožitých 92 let.

Narodil se 4. srpna 1925 v Praze. Jeho otec byl pracovníkem Elektrických podniků hl. města Prahy.

Od roku 1936 Zdeněk Trojánek studoval na Státní české reálce v Praze II., Ječná ul. 26 (v závěru studia změněné na Reálné gymnázium). Studium zakončil úspěšně maturitní zkouškou v roce 1944.

Jelikož nacisté uzavřeli české vysoké školy, nemohl ve studiu pokračovat. Prodělal v letech 1944 a 1945 totální nasazení (nejprve na letišti v Praze-Kbelích a potom v Ostravě).

Po osvobození od nacistické okupace konečně mohl pokračovat ve studiu na vysoké škole. Zvolil si obor elektroenergetika na Vysoké školestrojního a elektrotechnického inženýrství Českého vysokého učení technického v Praze. Studium úspěšně dokončil získáním inženýrského diplomu v roce 1949.

Po ukončení školy krátce pracoval v Energoprojektu Praha (1949 až 1950), kde získal první praktické zkušenosti v oboru, kterému se pak celý život intenzivně věnoval.

Teoretické i praktické poznatky si prohloubil absolvováním vědecké přípravy na MEI u prof. Sergeje Alexandroviče Uljanova se specializací na spolehlivost provozu elektrizačních soustav. Toto studium zdárně ukončil přiznáním hodnosti kandidáta věd v roce 1954.

Do roku 1962 pracoval jako vedoucí elektroprovozu v podniku Orgrez Praha. Jeho činnost v této funkci byla široce uznávána odbornou veřejností: "Jeho práce v období působení v Orgrezu položily vědecký základ pro řešení důležitých provozních otázek naší elektrizační soustavy, z něhož se při projektování a provozu vychází dosud." (Miroslav Kubín: Proměny české energetiky, 2009).

Snad právě proto začal od roku 1962 pracovat na katedře výroby a rozvodu elektrické energie Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, nejprve jako odborný asistent. V roce 1970 byl jmenován mimořádným profesorem a v letech 1971 až 1987 pracoval jako vedoucí katedry a rovněž jako proděkan.

Pod jeho vedením byly podstatně restrukturalizovány a modernizovány učební plány a obsah výuky v oboru elektroenergetiky. Vždy prosazoval zavádění moderních postupů a technologií.

Byl průkopníkem využívání výpočetní techniky v elektroenergetice. Již v roce 1962 spolu se svým aspirantem Ing. Pospíšilem připravil první program pro výpočet ustáleného chodu sítě, tehdy pro počítač Ural II. V práci pokračovali na počítačích Eliot a později IBM/360 a ještě později přenosem do prostředí minipočítačů a osobních počítačů. S mírnou nadsázkou lze říci, že se tehdy vyvinuté programy používají pro výpočet režimů elektroenergetických sítí dodnes.

V 70. a 80. letech minulého století se mu postupně dařilo zajišťovat širší dostupnost výpočetní techniky pro výuku a výzkumné programy katedry: analogový počítač AP3, analogové počítače Meda, první minipočítače Robotron 400 a SMEP SM4.

Byl velkým zastáncem interdisciplinárního pohledu na problémy. Zasadil se např. o zavedení základů teorie jaderných elektráren do učebních plánů katedry. V pozdějším období se na katedře pod jeho vedením pracovalo např. i s využitím metod umělé inteligence při řízení provozu ES.

Na katedře dále aktivně pracoval až do svého odchodu do důchodu v roce 1992.

Ve funkci pedagoga byl velmi oblíbený jako výborný přednášející a cvičící a stejně tak byl často obávaný jako zkoušející. Ke svým studentům měl velmi lidský přístup a byl znám svým přísným, ale spravedlivým hodnocením.

Svým studentům a aspirantům dokázal vštípit lásku k oboru a výborně je motivovat k samostatnému dalšímu rozvoji, a to i aktivním zapojením do řešení vědeckovýzkumných úkolů katedry. Mezi jeho studenty, aspiranty a spolupracovníky je mnoho velmi úspěšných odborníků v celém oboru elektroenergetiky. Prof. Trojánek nebyl jen úspěšný pedagog, možná ještě významnější je jeho přínos v elektroenergetické teorii. Výrazně přispěl k modernizaci teorie elektrických strojů v oblasti regulace a v oblasti matematického popisu poruchových stavů. Dalším jeho oblíbeným tématem, ve kterém přispěl k rozvoji oboru, byla teorie řízení elektrizačních soustav. Velmi přínosné byly i jím vedené výzkumné práce v oblasti výpočtů optimálního chodu elektrizační soustavy.

Jeho skripta a učebnice jsou dodnes pro své didaktické kvality a odbornou přesnost vysoce hodnoceny.

V roce 1991 zahájil prof. Trojánek podnikatelskou činnost se specializací na konzultace v elektroenergetice a výpočty elektromechanických přechodových jevů ve vlastní spotřebě elektráren. Jeho práce a výpočty byly použity při výstavbě jaderných elektráren Dukovany, Temelín a Mochovce a umožnily zvýšit spolehlivost jejich provozu. V této odborné konzultační činnosti pokračoval do roku 1997.

Prof. Trojánek sepsal více než 100 odborných elektroenergetických prací, jednu celostátní učebnici a pět skript. Většina těchto publikací je dodnes široce používána ve výuce i praxi.

Učebnice: TROJÁNEK, Z. - HÁJEK, J. - KVASNICA, P.: Přechodné jevy v elektrizačních soustavách. Praha, SNTL, Bratislava, Alfa, 1987.

Skripta: - Tepelné elektrárny (1 vydání), - Elektrická část elektráren (3 vydání), - Přechodné jevy v elektrizačních soustavách - přednášky. Praha, ČVUT, 1984 (1 vydání), - Přechodné jevy v elektrizačních soustavách -

cvičení. Praha, ČVUT, 1987 (4 vydání), - Řízení elektrizačních soustav (2 vydání). Sepsal desítky prací v dalších oborech. Měli jsme obrovské štěstí, že jsme mohli s prof. Trojánkem pracovat a blíže ho poznat. Vážíme si ho za jeho moudrost a pracovitost a za způsob, jakým dokázal rozdělit obory na katedře, získat pro spolupracovníky zakázky z průmyslu, za cit, s jakým dovedl odhadnout odbornou kvalitu svých aspirantů a odborně usměrnit jejich práce.

Loučíme se jménem všech kolegů, přátel a postgraduálních studentů, kteří profesora Trojánka znali a spolupracovali s ním.

S láskou, úctou a s vděčností Ing. Miloslava Chladová, CSc. Ing. Karel Pospíšil, CSc. Ing. Karel Máslo, CSc.


11. 5. 2017; stavbaweb.dumabyt.cz

3. ročník festivalu OPEN HOUSE Praha 2017

3. ročník festivalu OPEN HOUSE Praha 2017

Festival Open House Praha otevře veřejnosti o víkendu 13.-14. května 2017 zdarma více než 40 běžně nepřístupných budov a prostorů.

Během jednoho víkendu v roce si budete moci prohlédnout sídla firem, úřadů či moderní technické stavby, které jsou součástí života ve městě. Architektura prostředí na nás denně působí, ale málokdy máme šanci podívat se za zdi staveb, kolem kterých třeba denně procházíme. Kromě vybraných budov, které jsme zpřístupnili v minulých dvou letech, máte příležitost letos nově navštívit například sídlo společnosti Seznam.cz, sídlo Českého rozhlasu Regina a Region v Karlíně, Winternitzovu vilu, projít trasou transportů od Veletržního paláce na nádraží Bubny s jeho silným příběhem a doprovodným programem nebo zažít netradiční výhled ze střechy proslulého Domu módy na Václavském náměstí.

Patronkou a tváří festivalu je architektka Eva Jiřičná, která stála u zrodu festivalu Open House v Londýně a 20 let byla členkou správní rady.

Mobilní aplikace

Stáhněte si mobilní aplikaci Open House Praha 2017, která obsahuje informace o otevřených budovách včetně mapy, doprovodný program nebo živý chat, ve kterém si můžete s ostatními účastníky vyměňovat aktuální zprávy - například o délce front.

Prostřednictvím tzv. push-zpráv, které vám v případě potřeby pošleme, budete okamžitě informováni o případných změnách v programu, dlouhých frontách nebo naopak místech, která budou přístupná bez čekání. Aplikace je ke stažení zdarma pro Android a iOS.

Registrace

Registrace je nutná pouze do technologií budovy Main Point Karlín, sídla pojišťovny Kooperativa, centrály VIG ČR.

Vstup do registračního formuláře zde.

• 1435mm / Nákladové nádraží Žižkov

• Areál Podkovářská

• Chráněné zdravotnické pracoviště KO 17 (kryt) - Thomayerova nemocnice

• Danube House - kanceláře společnosti Ackee

• Dům módy

• Dům U Dvou zlatých medvědů

• Enterprise Office Center - sídlo Avast Software

• Evangelický hřbitov ve Strašnicích

• Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze

• Fakulta strojní ČVUT v Praze

• FILADELFIE Building

• Gymnázium Duhovka

• Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy

• Invalidovna

• Kramářova vila

• Libeňský plynojem

• Main Point Karlín - centrála VIG ČR, sídlo: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group

• Masarykovo nádraží

• Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR

• Nádraží Praha-Bubny

• Nádraží prezidenta Wilsona, Praha hlavní nádraží

• Národní dům v Karlíně - sídlo Českého rozhlasu Regina a Region

• Palác Archa

• Palác Křižík II - sídlo společnosti Seznam.cz

• Palác Lucerna

• Palác Metro

• Palác Metro - Divadlo Image

• Památník národního písemnictví - Malá vila

• Parní mlýny - kanceláře společnosti Etnetera

• Parní mlýny - kanceláře společnosti HBO Europe

• Port X

• QUADRIO Building - multifunkční objekt, sídlo CPI Property Group

• Salabka

• SAZKA

• Skleněný palác - nájemní obytný dům Zemské banky

• Společenské centrum BETHANY

• Studio PRÁM

• Ústřední telekomunikační budova CETIN (Česká telekomunikační infrastruktura, a. s.)

• Velodrom na Třebešíně

• Vila Lanna

• Winternitzova vila

• Základní škola a Mateřská škola Bílá

• Základní škola Duhovka


10. 5. 2017; kuryr-ricany.cz

Kroužek Roboti v ZŠ u Říčanského lesa

Pozvánka na ukázku

Vážení rodiče a přátelé Klubu vědy a techniky Říčany,

zveme vás na ukázku výsledků našeho snažení v kroužku Roboti.

Naši mladí technici se naučili konstruovat a programovat krásné robůtky. Někteří možná pochopili, proč se učí matematiku, fyziku a počítače. Už také zjistili, že logika je nemilosrdným nepřítelem pro toho, kdo postupuje chaoticky, ale jediným spojencem pro toho, kdo má zrealizovat složitější technické dílo. Hrou a experimenty si ověřili, co funguje a co ne.

A teď už je jen na Vás, aby to měli komu ukázat.

Ukázka se bude konat v tradičním místě a termínu konání kroužku - ZŠ u Říčanského lesa

ve čtvrtek 1.6.2017, první skupina od 16:00 do 17:30 a druhá skupina od 17:30 do 19:00.

Těšíme se na setkání s Vámi

Jaroslav Honců a Zdeněk Hanzálek

PS: na stránkách kroužku naleznete záběry z Robosoutěže pořádané katedrou řídicí techniky ČVUT. Z Říčan se zúčastnily dohromady 3 týmy, všechny postoupily mezi 20 nejlepších a tým Vrakostav z MKG skončil na 3. místě. Gratulujeme.


10. 5. 2017; Lidové noviny

Neuron ocení mladé vědce

VĚDECKÁ KAVÁRNA

PRAHA Pět mladých vědců do čtyřiceti let dostane 24. května ocenění Nadačního fondu Neuron pro podporu vědy, jejich jména však fond zveřejnil už nyní, takže mohou včas přijmout gratulace od kolegů a přátel. Vůbec poprvé bude uděleno ocenění také v oboru počítačových věd.

V oboru společenských věd ocenění získává docent Martin Soukup, který působí na Palackého univerzitě v Olomouci a Karlově univerzitě v Praze. Je antropologem, který zkoumá vývoj obyvatelstva Papuy Nové Guineje, kde v údolí řeky Uruwa s kolegou geografem zaznamenává sociální vazby a zkoumá je v čase a prostoru. Přednášku o antropologii, která změnila jeho životní zaměření, vyslechl vlastně náhodou v době, kdy studoval elektrotechnickou střední školu se zaměřením na číslicovou a řídící techniku, a snil o tom, že jednou bude hercem.

Za fyziku si ocenění odnese Lukáš Palatinus z Fyzikálního ústavu Akademie věd, jenž zkoumá strukturu velmi malých krystalů. Se svým objevem - zobrazením atomů vodíku pomocí metody takzvané elektronové difrakce - pronikl jako první český vědec na titulní stránku časopisu Science. Je také jedním z objevitelů nejdelší solné jeskyně na světě pojmenované 3N, která se nachází v Íránu.

Docent Marek EliášzOstravské univerzity, oceněný v oboru biologie, zkoumá takzvané protisty (prvoky), kteří kdysi kolonizovali naši planetu a jsou podstatní pro rozluštění samé podstaty života na Zemi. Jeho práce může být perspektivní například pro vývoj nových léků a biotechnologií. V počítačových vědách zabodoval docent Daniel Sýkora z elektrofakulty pražského ČVUT. Vymyslel algoritmus, který dokáže rutinní práci výtvarníků z velké části převést na stále dokonalejší počítače, aniž by výsledek přišel o výtvarníkův rukopis, což je využitelné při přípravě počítačových her i kreslených filmů. Počítače nyní z jednoho originálního obrázku vytvoří sekvenci dalších a postavičky "oživí". Jeho práci ocenilo i studio Disney, se kterým spolupracoval na 3D verzi animovaného filmu Lví král.

Matematik docent Robert Šámal z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy se zabývá grafy, což se dá využít třeba při plánování železniční sítě, aby spojila co nejvíce obcí a zároveň se spotřebovalo co nejméně materiálu; tyto poznatky také umožňují rozvrhnout paměť počítačů a určit, které informace lze vymazat jako nedůležité a které je nutné uchovat.


10. 5. 2017; life.iHned.cz

Festival Open House Praha otevře veřejnosti běžně nepřístupné budovy. Podívejte se na některé z nich

Třetí ročník festivalu Open House Praha proběhne o víkendu 13. a 14. května.

Návštěvníkům se v sobotu a neděli otevřou dveře celkem 43 běžně nepřístupných budov.

Nebude chybět například Invalidovna, Palác Křižík II, Dům módy nebo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.

Seznam budov

Historické stavby

Dům U Dvou zlatých medvědů, Kožná 475/1, Praha 1

Invalidovna, Sokolovská 136/24, Praha 8-Karlín

Vily

Vila Lanna, V Sadech 1/1, Praha 6

Kramářova vila, Gogolova 1, Praha 1

Památník národního písemnictví - Malá vila, Pelléova 20/70, Praha 6

Winternitzova vila, Na Cihlářce 10, Praha 5

Paláce z počátku 20. století

Palác Metro, Národní 25, Praha 1

Národní dům v Karlíně - sídlo Českého rozhlasu Regina a Region, Hybešova 14/10, Praha 8

Palác Archa, Na Poříčí 24, Praha 1

Palác Lucerna, Pasáž Lucerna - Vodičkova 704/36 nebo Štěpánská 61, Praha 1

Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Na Františku 32, Praha 1

Skleněný palác - nájemný obytný dům Zemské banky, nám. Svobody 1, Praha 6

Stavby 2. poloviny 20. století

Dům módy, Václavské náměstí 58, Praha 1

Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy, Vyšehradská 57, Praha 2-Nové Město

Ústřední telekomunikační budova CETIN (Česká telekomunikační infrastruktura, a. s.), Olšanská 6, Praha 3

SAZKA, K Žižkovu 851, Praha 9

Moderní kanceláře

Danube House - kanceláře společnosti Ackee, Karolinská 650/1, Praha 8

Enterprise Office Center - sídlo společnosti Avast Software, Pikrtova 1a, Praha 4

FILADELFIE Building, Želetavská 1525/1, Praha 4

Main Point Karlín - centrála VIG ČR, sídlo: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, Pobřežní 21, Praha 8

Palác Křižík II - sídlo společnosti Seznam.cz, Radlická 10, Praha 5

QUADRIO Building - multifunkční objekt, sídlo CPI Property Group, Purkyňova 3, Praha 1

Školní a akademické budovy

Základní škola a Mateřská škola Bílá, Bílá 1, Praha 6

Gymnázium Duhovka, Ortenovo náměstí 34, Praha 7

Základní škola Duhovka, Nad Kajetánkou 134/9, Praha 6

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze, Technická 2, Praha 6-Dejvice

Fakulta strojní ČVUT v Praze, Karlovo náměstí 13, Praha 2-Nové Město

Dopravní budovy

Nádraží prezidenta Wilsona, Praha hlavní nádraží, Wilsonova 300/8, Praha 2

Masarykovo nádraží, Havlíčkova 2, Praha 2

Nádraží Praha-Bubny, Bubenská 177/8b, Praha 7

Konverze industriálních staveb

1435mm / Nákladové nádraží Žižkov, Jana Želivského 2, severní křídlo, Podej B, Praha 3

Parní mlýny - kanceláře společnosti Etnetera, Jankovcova 1037/49, Praha 7, budova E, 2. patro

Parní mlýny - kanceláře společnosti HBO Europe, Jankovcova 1037/49, Praha 7, budova E

Areál Podkovářská, Podkovářská 2/674, Praha 9

Studio PRÁM, Čerpadlová 4b, Praha 9-Vysočany

Speciální typologie

Evangelický hřbitov ve Strašnicích, Vinohradská 161, Praha 10

Chráněné zdravotnické pracoviště KO 17 (kryt) - Thomayerova nemocnice, Vídeňská 800, Praha 4

Libeňský plynojem, V Mezihoří 2a, Praha 8

Port X - dům na vodě, Voctářova 3, Praha 8

Velodrom na Třebešíně, Nad Kapličkou 15, Praha 10

Palác Metro - Divadlo Image, Národní 25, Praha 1

Viniční usedlost Salabka, K Bohnicím 57/2, Praha 7-Troja

Společenské centrum BETHANY, Za Brumlovkou 1519/4, Praha 4


8. 5. 2017; Ceskapozice.cz

Česko, země robotům zaslíbená

Skuteční Rossumové, Dominové a Fabryové dnes opravdu vdechují chytrým strojům život. A ti čeští v tom jsou vskutku jedni z nejlepších na světě. Nadcházející revoluce tak může přinést český Google, a to nejen díky dlouholeté tradici. Roboty máme totiž nejen díky dílu spisovatele Karla Čapka přímo v povaze.

Golem byl s trochou nadsázky první robot v historii. Jedna z nejznámějších pražských legend o člověku stvořeném z hlíny předběhla podle některých Čapkovy umělé lidi o několik století. Ať už se ale bude legendární prvenství počítat jakkoliv, Praha se může považovat za tradiční město robotů. A co je důležitější, ještě víc než legendám se v Česku daří moderním oborům robotiky a umělé inteligence, které mají nakročeno stát se přímo tahouny ekonomiky budoucnosti.

Doménou českých techniků, vědců, ale i podnikatelů je přitom to, co by se dalo označit za mysl, nebo dokonce duši robotů. Složité algoritmy, schopné samy se učit, poznávat a analyzovat svět kolem sebe a komunikovat s ním i mezi sebou navzájem. Takzvaná umělá inteligence pohybuje mechanickými pažemi, otáčí koly aut bez volantu a řidiče nebo vrtulemi letounů bez pilota. Zkrátka oživuje stroje, podobně jako bájný šém oživoval Golema. Na mezinárodním poli nám pomáhá, že to byli bratři Čapkové, kdo dal světu slovo robot.

"V Česku jsme velmi silní ve vývoji umělé inteligence, a umíme navíc vytvářet zajímavé způsoby nasazení robotů v praxi," vysvětluje profesor Vladimír Mařík ve své kanceláři v pražských Dejvicích s výhledem na novou supermoderní budovu ČVUT. Tato miliardová investice se stane jedním z nadcházejících sídel českých robotů. Právě teď se do ní stěhuje jeho Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC), který snese srovnání se světovou špičkou.

Na mezinárodním poli nám přitom pomáhá, že to byli bratři Čapkové, kdo dal světu slovo robot. "Třeba pro Japonce je to velmi důležité. Všichni to vědí," vypráví Mařík, který se právě vrátil ze země vycházejícího slunce, jež je vedle Spojených států a Německa jedním ze světových lídrů v oblasti chytrých strojů. Ještě důležitější než ta literární je ale tradice opravdové české robotiky, která sahá až do sedmdesátých let minulého století a už od té doby se drží na špici. Největší výhodou je přitom možná trochu překvapivě naše národní povaha. Především naše pověstné schopnosti improvizovat a vymýšlet neustále nové věci. Díky tomu už dnes učíme stroje jak myslet, jak se samy učit nebo jak se chovat vůči lidem. S roboty jsme si prostě přímo sedli. Tsunami větší než internet

V robotice je Česko silné i přesto, že se u nás v podstatě žádné chytré stroje fyzicky nevyrábějí. Doslova programovat robotům jejich mozek patří v nejmodernějších technologiích k elitním oborům. Současné a reálné obdoby Čapkových postav Rossuma, Domina či inženýra Fabryho nejsou přitom zdaleka jen na akademické půdě. I když právě z ní vyrůstá řada domácích nadějných firem, ze kterých může být třeba i příští Google nebo Facebook.

Příležitost je nyní obrovská. "Umělá inteligence přinese větší revoluci než samotný internet," říká profesor Michael Bowling z univerzity v kanadské Albertě s poukazem na miliardové investice, které do umělých neuronových sítí dnes posílají největší IT giganti. Právě jeho tým se proslavil začátkem roku tím, že se jako první počítač naučil blufovat a porážet profesionální hráče pokeru. Překonal tak další z řady milníků, jakými byly porážka šachového velmistra nebo nedávné vítězství ve hře Go.

Právě jeho tým se proslavil začátkem roku tím, že se jako první počítač naučil blufovat a porážet profesionální hráče pokeru. Překonal tak další z řady milníků, jakými byly porážka šachového velmistra nebo nedávné vítězství ve hře Go. Část týmu tvořili i Češi z pražské ČVUT, které má další české želízko v globálním "robotickém" ohni. Centrum umělé inteligence vede profesor Michal Pěchouček, sám úspěšný podnikatel a investor.

Dva z mladých vědců, kteří prý sami nejsou nijak náruživí hráči karet, pracují pro tuzemskou pobočku společnosti IBM, která v sousedním Bavorsku otevřela centrum za 200 milionů dolarů, což je její největší investice v Evropě za poslední dvě dekády. V Praze pak už léta provozuje výzkumné centrum pro slavnou umělou inteligenci Watson. Už kolem padesáti výzkumníků, z nichž většina má doktorandské tituly, se snaží o to, aby stroj dokázal rozumět lidské řeči, díky čemuž by s počítači šel navázat nový způsob komunikace. "Lidé se doteď museli strojům a počítačům přizpůsobovat a v podstatě mluvit jejich řečí. Nyní je na čase, aby se role obrátila a stroje se naučily chápat nás. Jsme na startu změny toho, jak lidé komunikují s počítači," věří Jan Kleindienst z pražské Watson laboratoře, která se stala součástí úzkého jádra celosvětového výzkumu.

"Změny budou obrovské ve všech oblastech společnosti i ekonomiky. A v centru všeho budou právě roboti," říká světoznámý autor Gerd Leonhardt, který do Prahy nedávno přijel společně se šéfem Microsoftu Satyou Nadellou. Šéf největší softwarové firmy světa přijel propagovat mimo jiné i cloudové technologie, na kterých se dá vystavět vlastní umělá inteligence.

Nadella se ale zajímal i o nadějnou pražskou společnost Neuron soundware. "Je to tsunami, která se blíží. My v té tsunami budeme takovou malou vlnkou," říká o AI spoluzakladatel firmy Pavel Konečný. Neuron soundware vytváří software postavený na takzvaných neuronových sítích, které částečně simulují chování mozku.

Neuron soundware vytváří software postavený na takzvaných neuronových sítích, které částečně simulují chování mozku. Tyto sítě pak "trénují" tak, aby aplikace dokázala sama poznat mechanické poruchy v různých strojích. Nejdříve se nahrají až stovky tisíc záznamů zvuků a umělé inteligenci se řekne, jak má správně znít například motor v autě. V případě odlišeností se pak hlásí chyby.

Neuron už začal pracovat na prvních projektech s německým Siemensem, zajímají se o něj známé automobilky a Bosch a spolupráce probíhá také s Deutsche Bahn. Stovky milionů na investicích

Umělá inteligence je na vzestupu celosvětově a jdou do ní velké peníze. V roce 2016 do ní vložili investoři přes pět miliard dolarů, které rozdělili do více než 550 společností. Jde o meziroční nárůsty v desítkách procent. Do investování začínají vstupovat i státy. Kanadská vláda společně se soukromým sektorem před pár týdny vložila 150 milionů dolarů do rozvoje AI institutu na univerzitě v Torontu. Masivně investuje rovněž Čína, které se dokonce daří lákat mozky ze Spojených států. Izrael se pak této oblasti věnuje dlouhodobě. V Česku oficiální čísla týkající se investic do AI prozatím chybí. Podle odhadů Indexu se do mladých projektů tohoto druhu v posledních dvou letech investovaly nižší stovky milionů korun. Naposledy původem česká společnost Spaceknow získala čtyři miliony dolarů.

"Chceme vytvořit něco jako Google, ale v rámci satelitních snímků," popisuje v San Francisku spoluzakladatel firmy Pavel Machálek, který dříve pracoval i pro NASA. Jejich umělá inteligence má rozpoznávat, kde jsou parky, silnice, domy, nebo třeba parkoviště a kolik je na nich aut. Zjednodušeně řečeno zmapovat celou zeměkouli a vyhledávat na ní. "Než přišel Google, nikdo si nedovedl představit, co bude znamenat, když budete schopní získat jakoukoliv informaci z celého světa v jakémkoliv jazyce v řádu sekund. Teď jsme před stejnou revolucí."

"Než přišel Google, nikdo si nedovedl představit, co bude znamenat, když budete schopní získat jakoukoliv informaci z celého světa v jakémkoliv jazyce v řádu sekund. Teď jsme před stejnou revolucí," dodává v Praze jeho kolega Jaroslav Javornický.

Na pěkných 1,3 milionu dolarů investic si sáhli i brněnští GreyCortex. Jejich systém softwaru a hardwarových sond pojmenovaný Mendel hlídá firemní sítě a pomocí strojového učení se pak snaží odhalovat kybernetické útoky bez toho, aniž by dříve viděl nějaký podobný. Učí se na datech a odhaluje anomálie. Jde o pokročilý nástroj, jehož určitou obdobu dělají v Brně také Flowmon Networks (dříve Invea-Tech). Podobné technologie lze vedle ochrany sítí využít i pro morálně spornější aktivity.

"Máme zásady a nechceme, aby byl Mendel využívaný ke šmírování. Pokud nás, dejme tomu, osloví NSA s požadavkem na zadní vrátka, vždy se budeme chovat podle zákona. Naše technologie slouží pro boj s šedou a černou zónou, ne pro boj s konkurencí nebo pro šmírování zaměstnanců," říká spoluzakladatel GreyCortexu Petr Chaloupka. I tato společnost chce postupem času svůj nástroj udělat více univerzálním a technologii AI aplikovat na další oblasti. I proto produkt zaujal Václava Muchnu a jeho Y Soft, kteří do GreyCortexu vložili první větší investici.

Z brněnského kyberbezpečnostního podhoubí pochází i společnost ThreatMark. Trojice jejích zakladatelů se celou kariéru točila kolem takzvaného penetračního testování sítí velkých zákazníků typu ING, Deloitte, ČSOB, KBC Bank a podobně. Cílem bylo najít možná slabá místa a zabránit tak kybernetickým útokům. Z nasbíraných zkušeností se dnes vyvíjí umělá inteligence, která dokáže rozpoznat, zda se do účtu v internetovém bankovnictví přihlašuje jeho pravý majitel. ThreatMark umožňuje bankám vložit jednoduchý kus kódu, který analyzuje, jak se majitel účtu chová.

Celková suma odcizených peněz každoročně roste o desítky procent. ThreatMark umožňuje bankám vložit jednoduchý kus kódu, který analyzuje, jak se majitel účtu chová. Naučí se vzorce jeho chování, zařízení a IP adresy, ze kterých přistupuje, jak hýbe myší a kde s ní kliká, jaké částky, kdy a kam převádí, jaké využívá prohlížeče, jaký má biometrický profil a tak dále.

"Jsou to stovky různých parametrů," přibližuje Jan Guzanič z ThreatMark. Kombinace těchto údajů vytvoří ucelený obrázek o uživateli, a pokud se chování začne výrazně měnit, systém v reálném čase začne reagovat a upozorňovat. ThreatMark aktuálně pracují s bankami, ale do budoucna chtějí vytvořit univerzální systém zpracování identit a ten pak nabízet dále. Husité, bankéři a e-sportovci

Hodně aktivit a výzkumu kolem umělé inteligence se v Česku možná trochu překvapivě děje díky videohrám a ještě překvapivěji další slavné české tradici - husitství. V karlínských kancelářích Warhorse Studios se v současné době pracuje na rozmáchlém "tříáčkovém" titulu Kingdom Come: Deliverance. Hra na středověký život v Čechách za doby vládnutí Václava IV. si klade za cíl vytvořit maximálně realistický otevřený svět.

Hráč nebude limitován tím, kam jít, co dělat. Celé prostředí se má chovat logicky. Postavičky nebudou ve dne v noci, v horku i v dešti postávat stále na jednom místě a čekat, až k nim hráč zrovna přijde. Budou žít svůj život - chodit na pole, na trhy, do hospody, v noci spát, schovávat se před deštěm a podobně. Když se v hospodě opijí a poperou, nějakou dobu se tam neukážou. Když hráč přepadne povoz se zásobami mířícími do obchodu, vesnice bude nějakou dobu bez zboží. Strojové učení a prvky umělé inteligence využívá rovněž mladá pražská společnost RTSmunity, která se chytá fenoménu takzvaných e-sportů.

Vytvořit něco takového je komplexní matematický úkol. Warhorse úzce spolupracují s Matematicko-fyzikální fakultou Univerzity Karlovy. "Můžeme tak ověřit teorie, které na škole (ve výzkumu AI) vznikají," vysvětluje Tomáš Plch z matfyzu. "Je to v podstatě aplikovaná věda. Je to podobné, jako když se ověřují fyzikální teorie," dodává. Až Kingdom Come přijde na trh, mělo být jít o virtuální svět, který dokáže fungovat a "žít" sám o sobě. Nebude pouze navázaný na aktivity hráče. Ten má být jen další z mnoha figurek a neměl by mít žádné výsadní postavení.

Strojové učení a prvky umělé inteligence využívá rovněž mladá pražská společnost RTSmunity, která se chytá fenoménu takzvaných e-sportů. Svět profesionálních hráčů dnes funguje jako běžný sport. Točí se zde velké peníze od sponzorů, pořádají se dobře placené ligy a turnaje, prodávají práva na vysílání komentovaných a hojně sledovaných přenosů, profesionální hráči mají tvrdý režim a tréninky a mohou si solidně vydělat.

Ruku v ruce s tím logicky přichází zájem sázet na zápasy. RTSmunity umí v reálném čase analyzovat klání v e-sportu, dělat predikce, kurzy a odhady, a to pak prodává zejména sázkovým kancelářím. Na produktu pracuje řada matematiků a analytiků s tituly z významných světových univerzit a zkušenostmi z bankovních institucí typu JPMorgan.

"Když jste matematik v bance, výstupem vaší práce je report. U nás je výstupem model, kde hned vidíte, jak je dobrý, jak funguje. Něco, co děláme my, v Česku dělá snad jenom RSJ," říká v kancelářích na Národní třídě Pavol Krasnovský. Videohry stojí i za dalším tuzemským projektem, jehož ambice jdou ovšem ještě mnohem dále. Marek Rosa postupně bere svých 250 milionů korun, které vydělal díky vývoji her ve svém studiu Keen Software House, a investuje je do tvorby univerzální umělé inteligence nazvané GoodAI. Nesnaží se vytvořit AI, která by byla dobrá v některé ze specifických úkolů, třeba hraní šachů, ale aby šlo o univerzální mozek schopný se postupně naučit cokoliv. To je každopádně gigantická výzva, o kterou se snaží i mnohem lépe situované podniky jako Google, Facebook, nebo komunitní projekt OpenAI podporovaný Elonem Muskem. Roboti na kolech i s vrtulí

Na další projekty a to včetně i klasických robotů lze narazit i ve fázi experimentů. Společnost Altron je dlouhodobě úspěšná v budování datových center a služeb pro ně, velmi se jí daří zejména na Blízkém východě. Nyní společně s brněnskými Bender Robotics pracuje na robotovi s designem dubajského mrakodrapu Burdž al-Arab. Tento stroj vybavený řadou senzorů má být schopný jezdit v uličkách mezi servery v datových centrech a fungovat nejenom jako hlídač, ale také i jako diagnostika.

Prvními roboty, které potkáme zanedlouho, budou auta. "Když Šóičiró Tojoda, šéf automobilky Toyota, přebíral v roce 2006 na ČVUTčestný doktorát, zmínil tehdy, že auto bude jednou robot na čtyřech kolech," doplňuje profesor Mařík s tím, že tehdy šlo o zcela novátorskou myšlenku. Dnes už se autonomní auta, která splňují definici robota, prohání v testovacím režimu po světových metropolích. Velkým tahounem robotiky je i největší český průmyslový podnik, Škoda Auto. Aby neztratila v době nastupující digitalizace a automatizace krok se špičkou, rozhodla se automobilka v polovině minulého roku založit i vlastní hub pro inovace.

K nim v podstatě patří i Praha, byť v Česku tato auta zatím na silnice mohou jen ve velmi omezeném režimu. Francouzská společnost Valeo tu v závěru loňského roku s investicí 600 milionů korun vytvořila zbrusu nové vývojové centrum, které se zaměřuje na vývoj technologií pro samořiditelná auta. Firma tím tak zdvojnásobila své kapacity v Praze a získala špičkové zázemí. "Máme přes 600 zaměstnanců a ještě tento rok bychom měli rozšířit vývojový tým o dalších 200 inženýrů," popisuje velikost centra jeho ředitel Pavel Peka.

Velkým tahounem robotiky je i největší český průmyslový podnik, Škoda Auto. Aby neztratila v době nastupující digitalizace a automatizace krok se špičkou, rozhodla se automobilka v polovině minulého roku založit i vlastní hub pro inovace. Škoda Auto DigiLab sídlí v Praze a má za úkol vyhledávat a rozvíjet nejzajímavější projekty, které by mohly být v budoucnu důležité. Klade také velký důraz na kybernetickou bezpečnost. Ve Škodovce si uvědomují, že samořiditelné vozy napadené hackery by mohly být velkým bezpečnostním rizikem. "Kyberbezpečnost musí být jednou z našich největších priorit," říká vedoucí rozvoje podniku a digitalizace automobilky Andre Wehner.

Na otázku, zda firma věří, že vytvoří "nehacknutelné" auto, odpovídá: "Stoprocentní bezpečnost dnes neexistuje, ale uděláme vše pro to, abychom se tomu přiblížili," říká.

Robotické dopravní prostředky se nepohybují jen po českých silnicích. Společnost AŽD Praha například před časem nakoupila několik vlastních motorových vozů a také dvě železniční trati (Čížkovice-Obrnice a Dolní Bousov - Kopidlno), což jí dává možnost v praxi zkoušet systémy automatického řízení.

A možná roboty jednoho dne dorazí také do pražských ulic i v jiné než automobilové formě. Společnost Rohlík.cz chce společně s estonskou firmou Starship Technologies testovat malá vozítka s šesti koly, která dokážou autonomně rozvážet nákupy. V rámci marketingu je přitom před časem předvedla symbolicky na pražském Staroměstském náměstí. Díky umělé inteligenci, mapovým podkladům, spoustě dat, online připojení a senzorům se minirobůtci dokážou vyznat v terénu a zdolávat překážky. Jestli to bude realita, ukáže i vývoj legislativy. Díky umělé inteligenci, mapovým podkladům, spoustě dat, online připojení a senzorům se minirobůtci dokážou vyznat v terénu a zdolávat překážky.

Robotizace ale méně nápadně promlouvá do běžného fungování už nyní. Energetická společnost E. ON začala na monitorování vysokého napětí používat drony. Spolupracuje na tom s českou firmou UpVision, která kombinuje drony vlastní výroby a dalších dodavatelů. Dokáže odhalit problémy na vedení, aniž by na sloupy museli lézt lidé. Kontrola se také výrazně zrychluje.

UpVision díky dronům dělá i řadu dalších služeb typu ortofotomapy a další. Vlastní drony vyvíjí také Robodrone Industries, v nabídce už má čtyři druhy využitelné třeba podle nositelné zátěže. Model Ledňáček využívají i horské služby, a dokonce i armády. Letos míří k tržbám kolem sta milionů korun a chce přijít s modelem, který unese člověka.


5. 5. 2017; Právo Víkend

Jak čeští vědci závodili v Emirátech

V areálu formule 1 v Abú Zabí se v půlce března závodilo o sto dvacet pět miliónů korun. Nesoutěžily však formule, nýbrž samostatně létající helikoptéry, tzv. drony. A čeští vědci se zde zařadili mezi světovou špičku.

Drony, malé helikoptéry se čtyřmi vrtulemi, si můžete v obchodě s elektronikou koupit i vy. Řídí se dálkovým ovládáním a v přírodě vám mohou pořídit působivé letecké záběry. Drony doktora Martina Sasky a jeho studentů však člověka nepotřebují. Samy vzlétnou, splní zadaný úkol, třeba nafotí nedostupná místa v kostele, a zase samostatně v klidu přistanou. Vidí pomocí kamery, orientují se díky údajům ze satelitů. A bodují i v cizině.

"Právě vybalujeme," vítá mě český vědecký tým, když jej navštěvuji na jeho domovské ČVUT. Z přepravních beden vytahují helikoptéry, které mezi šestnáctým a osmnáctým březnem dosáhly světového úspěchu. V areálu formule 1 v Abú Zabí porážely univerzity z celého světa a vybojovaly bronzovou, stříbrnou i zlatou medaili. A také vědcům přinesly šek na osm miliónů korun.

Ropné dolary táhnou

Závod se konal pod záštitou korunního prince Mohameda bin Saíd Ál Nahjána. Ten chtěl světu představit Spojené arabské emiráty jako špičku v oblasti vzdělání. "Rádi by na Khalifa University v Abú Zabí přilákali ty nejlepší profesory na světě. Problém je, že se do Emirátů nikomu příliš nechce," vysvětluje mi Saska, vedoucí českého týmu.

V Emirátech proto před rokem vzali ropné dolary a vědcům na celém světě učinili nabídku: zaplatíme vám rok tréninku, abyste své roboty naučili úkoly na hraně vědeckých možností, poté odjedete na tři dny do Abú Zabí a mezi sebou si rozdělíte šeky v celkové hodnotě pěti miliónů dolarů.

"Každý, koho ve světě vědy znám, se do soutěže přihlásil," říká Saska. Ze 143 uchazečů si šejchové vybrali pětadvacet nejlepších, mezi nimi i tým ČVUT doplněný studenty z americké Pensylvánské univerzity a britské Univerzity v Lincolnu.

"Jen na přípravu jsme dostali tři milióny korun, to je polovina ročního rozpočtu," počítá vědec.

Výměnou za to šejchové chtěli jediné: aby vědci v Abú Zabí předvedli nemožné a o akci se díky tomu dozvěděl celý svět.

Přepraví balík, doručí léky

"V první disciplíně měla helikoptéra vzlétnout a následně sama přistát na jedoucím autě," říká Saska s tím, že to je na hraně vědeckých možností. "V té druhé musela skupina helikoptér najít kovové předměty, ty magnetem sesbírat a nashromáždit je na jednom místě," líčí Saska. "To už bylo za hranou všeho, co dosud vědci zvládli," hodnotí.

Byť to možná nevypadá, jsou to všechno užitečné úkoly. Podobně by mohla fungovat helikoptérapošťák, která by se vždy vznesla ze zásilkového vozu, doručila by nebo vyzvedla balík a zase by dosedla zpátky. Nebo doprava léků v obtížně dostupných oblastech. "Už dnes používá jedna německá doručovací firma drony. Na ostrov Juist v Severním moři může dron dopravit léky, pokud kvůli špatnému počasí nemůže letět helikoptéra a byl by ohrožen lidský život," uvádí vědec.

Zásilku dronem už pokusně doručil i jeden český internetový obchod, to je však podle Sasky spíše marketing než věda. "Dron váží několik kilogramů, kdyby ve městě na někoho spadl, mohl by ho zabít. A pohybu ve vzduchu brání také Úřad pro civilní letectví, protože se helikoptéra může neočekávaně vznést a srazit se s letadlem," vysvětluje. Mluví přitom z vlastní zkušenosti - aby se svým týmem mohl v Emirátech trénovat, musel na tři týdny odjet do pouště.

Těžko na cvičišti…

"Naší výhodou bylo, že jsme do Emirátů přiletěli s předstihem," tvrdí Tomáš Báča, doktorand a další člen týmu. Ubytovali se hodinu cesty od Abú Zabí, půjčili si čtyřkolky a s počítači a helikoptérami vyrazili do písečných dun.

"Trénovali jsme v podmínkách, jaké pak mohly nastat i při samotném závodě," dodává. A také že nastaly. "Ostatní týmy přijely a začaly se divit, že ve městě uprostřed pouště fouká vítr," usmívá se Martin Saska. Zároveň také Češi viděli, jak v Abú Zabí probíhá organizace, tedy spíše neprobíhá.

Stát s nejvyššími mrakodrapy na světě měl problém zajistit i "obyčejný" internet. "Nefungoval po celou dobu závodu, takže spolu helikoptéry nemohly komunikovat," říká vědec. Čeští závodníci si naštěstí přichystali záložní řešení - jejich helikoptéry létaly v různých výškách, takže se nemohly srazit. Bohorovnost pořadatelů byla místy až úsměvná.

"Závodiště ohradili plotem, aby drony nemohly uletět. Ale jaksi zapomněli umístit síť také nad místo závodu," vzpomíná Saska. "Když Japonci spustili svoji helikoptéru, místo aby začala sbírat kovové předměty, vylétla nahoru a odletěla pryč. Nejspíš zapomněli upravit souřadnice a ona zamířila na Japonsko, kde předtím trénovali," usmívá se akademik.

Zato Čechům se dril v poušti vyplatil. Ve sbírání předmětů skončili první, v přistávání na automobilu druzí. Třetí den měl být vrcholem závodu - helikoptéry měly sbírat předměty, ve stejném okamžiku další letouny přistávaly na automobil, a ještě k tomu robot na zemi pracoval s ventilem. "Původně jsme neměli třetí den soutěžit, protože se pozemním robotům nevěnujeme," vysvětluje šéf týmu. "Nakonec jsme od pořadatelů dostali divokou kartu, protože šejchové dorazili až třetí den a chtěli vidět to nejlepší."

Aby si však ostatní nestěžovali, spojili Čechy s univerzitou v italské Padově, která sice s pozemními roboty pracovala, ale v soutěži byla jednoznačně nejhorší. "Mysleli si, že kvůli tomu nebudeme mít šanci. Jenže my skončili třetí," říká Saska hrdě. "Porotci z celého světa, špičky v oboru, mi pak říkali, že jsme teď v této disciplíně určitě nejlepší v Evropě," dodává. A sám Martin Saska rovnou dostal nabídku na práci.

V Emirátech mohl zůstat

"Těžko se odmítá, když vám nabídnou skoro dvacetkrát větší plat," usmívá se výzkumník. "Ale v České republice se mi podařilo sestavit tým lidí, který funguje a začíná být uznávaný i ve světě," dodává. Téměř dvacetinásobnou mzdu proto s díky odmítl. A navíc, s českým týmem má velké plány.

"S Národním památkovým ústavem chystáme projekt, kdy s helikoptérami nafotíme interiér dvaceti českých památek," líčí. V minulosti už pro památkáře fotil vnitřek pražského kostela sv. Mikuláše a také chrámu Zvěstování Panny Marie ve Šternberku. Se svým týmem mapoval místa, kam se člověk nedostane nebo kam by se dostal, jen pokud by si postavil nákladné lešení.

"Mohli jsme fotit jen za šera, zároveň však restaurátoři chtěli fotky za denního světla," popisuje neřešitelný úkol. I ten nakonec vyřešili. "Jedna helikoptéra fotila, zatímco druhá jí k tomu ze strany svítila," popisuje. Stroje to zvládly samy, člověk je mohl jen spokojeně pozorovat. Stejně funguje i další projekt.

"Helikoptéra bude hlídat venkovní prostor, kam mají lidé zakázaný vstup," začíná vědec. Fungovat má jako noční hlídač - sama vzlétne, provede obchůzku a zase se vrátí na základnu. Tam si dobije baterky na další let. "Podle současného zákona by musel být nad celým prostorem plot. My jsme však v kontaktu s firmami, převážně bezpečnostními agenturami, které tlačí na změnu pravidel," říká. Robotická ostraha by podle něj mohla nastoupit už za tři nebo čtyři roky.

V hlavě přitom Saska nosí ještě jeden plán - ve spolupráci s Američany by rád vyslal průzkumnou helikoptéru do jaderné elektrárny ve Fukušimě. "Další laboratoř na ČVUT vyvíjí unikátní senzor, který bychom namontovali na helikoptéru a měřili s ním radiaci. Je to takový vysněný projekt, ale zatím se všechny mé sny naplnily," doufá Martin Saska, že se tak stane i tentokrát. Budoucnost má díky úspěchu v Emirátech jistou. *


5. 5. 2017; Root.cz

Konference Internet a Technologie bude 20. a 21. června

20. a 21. června uspořádá sdružení CZ.NIC svoji tradiční konferenci Internet a Technologie (17). Akce se uskuteční v prostorách FEL ČVUTna Karlově náměstí v Praze. Konkrétní program, přihlašovací formulář a další informace budou zveřejněny v následujících týdnech. Mediálními partnery konference jsou i letos servery Root.cz a Lupa.cz.


4. 5. 2017; zpravy.rozhlas.cz

Další revoluce: Umělá inteligence vezme práci i manažerům, předpovídá odborník

Před dvaceti lety mu jeho učitelé tvrdili, že umělá inteligence nikdy nebude umět dvě věci: řídit auto a porazit člověka ve hře go. „Věřil jsem tomu. Kromě toho mě tehdy víc zajímalo, jak může být umělá inteligence člověku užitečná třeba v medicíně nebo ve vzdělávání,” vzpomíná Michal Pěchouček, zakladatel Centra umělé inteligence a vedoucí katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Přesně před 40 lety - 5. května 1977 - se na pulty obchodů dostal první sériově vyráběný počítač Apple II. „Byl to technologický fenomén. Applu se podařilo vytvořit počítač pro obyčejné lidi,” říká Michal Pěchouček.

Apple II byl na poli informačních technologií revolučním zjevením. Jako první měl klávesnici (starší počítače se ovládaly dálkovým zařízením), jako první také vyměnil staré páskové kazety za disketovou jednotku, a aby toho nebylo málo, měl hned osm barev.

Velká data, fenomén posledních 10 let

Během následujících čtyřiceti let jsme prošli dlouhou cestou. Samotný Apple dnes vyrábí nejen počítače, ale i mobily nebo chytré hodinky a nově dostal ve Spojených státech povolení k testování samořídicích aut. Další firmy - včetně Applu - podnikají velké kroky na poli domácí elektroniky a zabezpečení.

Překotný vývoj posledních deseti let by podle Martina Pěchoučka nebyl možný bez jedné věci. „Jsou to velká data. Jsme je schopni sbírat, ukládat a pomocí netriviálních algoritmů umělé inteligence z nich umíme dál predikovat. To nás posouvá dopředu,” soudí.

Konkrétně? Vezměte si například takovou diagnostiku v medicíně. „V budoucnosti nás budou místo specialistů analyzovat velká data, bude to levnější a přesnější,” uvažuje odborník.

Jako průmyslová revoluce. Ale rychlejší

Moderním fenoménem se stává takzvaný průmyslu 4.0, tedy průmysl založený na robotech. Například v Německu už první takové továrny stojí.

Před třiceti lety jsme roboty testovali, dnes roboti vytlačují člověka a jsem přesvědčen, že ve výrobě ho vytlačí úplně,” říká Martin Pěchouček.

„Roboti jsou díky technologickému pokroku stále levnější, proto se opravdu vyplatí. Už jsme v situaci, kdy roboti vyrábějí další roboty.”

Jak upozorňuje, na trh práce může mít umělá inteligence devastující dopad. Dnešní situaci přirovnává k průmyslové revoluci v 19. století - s tím rozdílem, že dnešní vývoj je mnohem rychlejší. „Umělá inteligence bude zanedlouho umět nahradit i lidi, kteří se živí mentální prací, jako jsou manažeři, úředníci a podobně.”


4. 5. 2017; zpravy.rozhlas.cz

Mrtvá komora na ČVUT. Nejtišší místo v Praze se používá k akustickým měřením

Mrtvá komora je historický název pro bezodrazovou komoru konstruovanou tak, aby se v ní zvukové vlny od ničeho neodrážely. Připomíná hudební zkušebny oblepené kartony od vajíček. V místnosti je skoro absolutní ticho, speciální stěny tlumí všechny dozvuky. Říká se, že lidé v takovém tichu začínají šílet. Podle Ondřeje Jiříčka, jednoho ze stavitelů komory na ČVUT, je ale ticho spíš příjemné.

Citliví lidé prý v komoře slyší i tep krve ve spáncích, ale k zešílení to určitě není. Rozhodně to ale není nic pro klaustrofobiky a hlavně pro lidi se sluchovými vadami, třeba s pískáním v uchu. V komoře by totiž neslyšeli nic jiného a to by asi opravdu bylo k zbláznění,“ uvádí na pravou míru fámy o bezodrazových místnostech Ondřej Jiříček, profesor na katedře fyziky na Fakultě elektrotechnické. Tlumené světlo a ticho, které se rozhostí poté, co se neprodyšně zavřou těžká vrata, ale lehké točení hlavy způsobit může.

Komora na FELu je jedna z nejlepších v republice a s rozměry 7,7 x 8,5 x 9,5 metrů také jedna z největších. Stěny včetně podlahy a stropu jsou obloženy béžovými klíny, v této komoře je jich asi šest tisíc a jsou 105 centimetrů dlouhé. Aby komora byla skutečně plně bezodrazová, musí být izolována od zbytku stavby. Má vlastní základy a více než 50 centimetrů tlusté stěny. Po podlaze z klínů se nedá chodit, nad podlahou je proto natažená pevná kovová síť.

Jiříček potvrzuje, že tato bezodrazová místnost je skutečně nejtišším místem v Praze. Jestli je i nejtišším v republice si netroufne odhadnout ani on, protože například armáda disponuje podobnými zařízeními, do kterých se nikdo běžně nedostane.

Akustická laboratoř na ČVUT testuje reproduktory a mikrofony, ale také třeba kvalitu zvuku u domácích spotřebičů. Fyzici se tu zabývají i možnostmi, jak zaměřit a vyslat zvuk na konkrétní místo, například do davu na demonstracích. Využití zvuku jako zbraně nebo jako mučícího nástroje zůstane ale podle Jiříčka s největší pravděpodobností doménou sci-fi : „Zvuk jako zbraň není úplně efektivní, výroba takového zvuku je finančně a energeticky náročná. Existují určitě jednodušší způsoby, jak někoho mučit, a co se týče zbraní, vsadil bych spíš na normální flintu.“

Zvuk naše zdraví ale přesto ohrožuje. Vedle hluku způsobeného dopravou považuje Jiříček za problematické především hlučné pracovní prostředí. Z práce totiž lidé nemohou jen tak odejít, musí v nevhodném prostředí fungovat. „Nejhorší pro naše zdraví často bývají zvuky, které hlukové limity vůbec nepřekračují. Stačí, když máte trochu víc hlasité sousedy, kteří pouštějí televizi, když chcete spát, nebo hudbu, co se vám nelíbí. To jsou vysoké stresové faktory, které mohou vyústit i ve vážné dopady na zdraví.“


3. 5. 2017; Týdeník Školství

Navigace pro nevidomé

Bezpečnější pohyb po českých městech by lidem se zrakovým postižením mohla umožnit nová navigace Naviterier. Na jejím vývoji pracují devět let vědci Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze.


3. 5. 2017; Vesmír

Drony FEL ČVUT si doletěly pro medaile

Z mezinárodní robotické soutěže Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge, která se v březnu uskutečnila v Abú Zabí, si tým vedený Martinem Saskou z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze přivezl kompletní sadu medailí.

První místo získal v disciplíně kooperativní sběr předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér, druhé místo v disciplíně autonomní přistání na vozidle a bronz vybojoval v hlavní soutěži sestávající ze tří dílčích úkolů.

Základ týmu tvoří studenti a vědci ze skupiny multirobotických systémů (mrs.

felk.cvut.cz), která působí v rámci Centra robotiky a autonomních systémů FEL. Na úspěchu se spolu s nimi podíleli také zástupci americké University of Pennsylvania a britské University of Lincoln. Pro účast v hlavní soutěži se český tým navíc spojil s kolegy z univerzity v italské Padově.

Čeští kybernetici za sebou nechali týmy ze špičkových světových univerzit, mimo jiné Carnegie Mellon, Korea Advanced Institute of Science and Technology, Virginia Tech nebo The University of Tokyo. Více o soutěži: www.mbzirc.com.


3. 5. 2017; Vesmír

Syntéza obrazu založená na předloze

Problém syntézy obrazu založené na předloze patří mezi nové výzkumné směry oboru počítačové grafiky. Jejím cílem je vygenerovat obraz, který respektuje novou, uživatelem definovanou strukturu, ale v detailech je k nerozeznání od originální předlohy.

V počátcích byla syntéza obrazu chápána především jako simulace, jež dokáže věrně reprodukovat fyzikální principy šíření světla ve scéně, a tím dosáhnout požadovaného fotorealistického efektu. V současné době pokročil výzkum v této oblasti natolik, že je možné generovat syntetické obrazy téměř nerozeznatelné od reality. Některé složitější struktury a procesy, jako je například vzhled reálného plamene nebo obrazu vytvořeného vodovými barvami, jsou ale natolik komplikované, že je mimořádně obtížné pro ně vytvořit zjednodušený fyzikální model, který by bylo možné algoritmicky simulovat. Proto se v současné době začíná prosazovat alternativní směr syntézy obrazu, kde fyzikální simulaci nahrazují vzorky reálných obrazů, ze kterých se následně vytvářejí obrazy nové.

Mezi průkopníky tohoto nového směru patří Aaron Hertzmann, který v roce 2001 se svými kolegy publikoval metodu obrazové analogie (Image Analogies).1 Tato technika dokáže na základě existujícího vstupního obrazu a jednoduchých řídicích kanálů (např. zdrojové a cílové segmentace) syntetizovat obraz nový, jenž respektuje uživatelem specifikované globální struktury, ale v detailech se podobá originálu. Metoda dosahuje pro specifické předlohy velmi dobrých výsledků, nicméně ve složitějších případech selhává kvůli použití hladového algoritmu2 syntézy. Tenž tvoří výstupní obraz postupně pixel po pixelu, a často tak vytváří nepřirozené švy, které narušují důležité lokální struktury nacházející se v předloze (obr. 1b).

Ke znatelnému zlepšení kvality syntézy došlo až o tři roky později. Yonatan Wexler a jeho kolegové přišli s algoritmem novým, jenž syntézu obrazu na základě předlohy formuluje jako optimalizační úlohu a snaží se najít její optimální řešení.3 Tento algoritmus je například základem populárního nástroje Content Aware Fill z programu Adobe Photoshop. Během několika málo okamžiků dokáže odstranit z fotografie nechtěné části a zaplnit je synteticky tak, že laik výslednou retuš prakticky nerozpozná.

Wexlerův algoritmus byl po dlouhou dobu považován za univerzální nástroj syntézy obrazu založené na předloze. Ovšem deset let po jeho vzniku došlo k šokujícímu odhalení zásadní trhliny, o které se sice v kuloárech diskutovalo již delší dobu, ale nikomu se nedařilo problém korektně analyzovat a řešit.4 Problém se projeví, pokud obraz předlohy obsahuje rozsáhlejší homogenní struktury. V takovém případě je optimálním řešením původní Wexlerovy úlohy excesivní kopírování těchto "laciných" struktur a obraz postrádá původní vizuální bohatost originálu. K defektu dochází především v případech, kdy je syntéza cílového obrazu prováděna opakovaně (obr. 2) nebo je usměrňována složitějšími řídicími kanály (obr. 1c).

Tento zásadní problém výrazným způsobem omezoval možnosti použití jinak velmi praktického Wexlerova algoritmu a stal se jednou z hlavních výzkumných výzev pro náš tým. V roce 2015 jsme společně s kolegy z firmy Adobe (USA) publikovali článek5 na prestižní konferenci SIGGRAPH 2015, jenž přináší zásadní reformulaci původní optimalizační úlohy s cílem odstranit popisovaný defekt. Zároveň článek nabízí i nový efektivní algoritmus pro hledání optimálního řešení této vylepšené varianty Wexlerovy úlohy. Klíčovou myšlenkou nově navržené metody je aktivní kontrola frekvence použití jednotlivých částí předlohy, která zabrání tomu, aby se některé vybrané části nepoužívaly příliš často. Toto vylepšení umožnilo vznik nových, do té doby jen obtížně dostupných aplikací syntézy obrazu založené na předloze.

Jedná se například o přenos vzhledu z fotografie či videa na fluidní simulace (LazyFluids). Výkon současných grafických karet totiž umožňuje v reálném čase simulovat proudění plynů či kapalin ve virtuálním prostředí s předem definovanými parametry. Uživatel je tak schopen během několika málo okamžiků navrhnout fluidní animaci dle vlastních představ. Oříškem ale dlouho zůstávala otázka, jak výsledné vektorové pole "obarvit" dle zadané obrazové předlohy tak, aby vzniklé proudění získalo vzhled reálného média. Předchozí metody syntézy na reálných předlohách selhávaly právě kvůli problému s kopírováním "laciných" struktur. Teprve díky kontrolované frekvenci použití jednotlivých částí předlohy se stal tento problém praktický řešitelný (obr. 3), a odstranila se tak nutnost nesmírně pracného ladění parametrů výpočetně náročných algoritmů, které syntetizovaly vzhled na základě složité fyzikální simulace šíření světla ve scéně.

Další revoluční aplikací je náš algoritmus StyLit.6 Ten dokáže přenést styl z existující ruční kresby či malby na jiný trojrozměrný objekt. Zde se kontrola frekvence použití jednotlivých částí předlohy ukázala jako klíčová, neboť na rozdíl od předchozích pokusů založených například na použití neuronových sítí dokáže zajistit reprodukci typických lokálních struktur, jež jsou důležité pro zachování věrnosti použité výtvarné techniky (obr. 4). Dalším významným zlepšením, který StyLit přináší, je použití speciálních řídicích kanálů, jež reprezentují jednotlivé složky globálního osvětlení ve scéně. Na jejich základě dokáže algoritmus věrně napodobit umělcův stylizační záměr, který se typicky mění v závislosti na zobrazovaném světelném efektu (odlesk, stín či nepřímý odraz). Výsledkem syntézy jsou umělé obrazy, které svou realističností dokážou zmást i autora předlohy (obr. 5).

---

Doc. Ing. Daniel Sýkora, Ph. D., (*1978) vystudoval počítačovou grafiku na ČVUT FEL, kde na katedře počítačové grafiky a interakce zkoumá algoritmy, které umožňují výtvarníkům eliminovat opakující se časově náročné postupy při zachování maximální svobody výtvarného projevu. Přednáší o základech a pokročilých metodách digitálního zpracování obrazu.


2. 5. 2017; automa.cz

S profesorem Pěchoučkem o Centru umělé inteligence a o vědě a výzkumu

S profesorem Michalem Pěchoučkem jsem se setkal proto, abych se jej zeptal na nové Centrum umělé inteligence (AIC - Artificial Intelligence Center), které vzniklo na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze. Zaujaly mě projekty, které se zde řeší. Nakonec jsme se však dostali i k obecnějším tématům zacílení a financování výzkumu a technického vzdělávání.

Pane profesore, můžete na úvod krátce představit AIC? Kdy a proč vzniklo a co je náplní jeho činnosti?

Centrum umělé inteligence, Artificial Intelligence Center, AIC, vzniklo na FEL ČVUT na jaře 2016 a jeho cílem je navázat na činnost Centra agentních technologií ATG, které bylo na ČVUT založeno v roce 2000. Zatímco centrum ATG se zabývalo jen určitým výsekem oboru umělé inteligence, konkrétně distribuovanými multiagentními systémy, AIC má širší pole působnosti. ATG spolupracovalo s mnoha partnery, např. obrannými složkami USA, a bylo podporováno vědeckými agenturami, např. českou GA ČR. Témata se postupně rozvíjela do velké šířky, k centru se připojovali výzkumníci z různých oblastí umělé inteligence, a proto jsme se rozhodli, že založíme nové centrum, které bude mít od počátku širší tematický rozsah.

Centrum AIC se tedy zabývá metodami umělé inteligence obecně: automatickým a multi-agentním plánováním, teorií her nebo sekvenčním rozhodováním. Zabýváme se také uplatňováním těchto metod v praxi, v oborech, jako je například robotika - v našem centru jsou to zejména bezpilotní létající roboty, ale i pozemní šestinohé roboty. Další oblastí je řízení dopravy, kde se zabýváme využitím metod multiagentní simulace. Poslední důležitou oblastí je počítačová bezpečnost.

Jaké konkrétní projekty AIC v současné době řeší?

V již zmíněné oblasti dopravy je to například plánování dopravních tras. My se specializujeme na městskou dopravu, která je vícemódová - námi vyvíjené plánovače umožňují uživatelům vhodně zkombinovat různé druhy dopravy: pěší, cyklistickou, různé druhy hromadné dopravy a dopravu automobilovou, přičemž berou v úvahu i osobní preference cestujících. Druhou oblastí jsou simulace městské dopravy, které berou v úvahu skutečnost, že v budoucnu nebudou lidé vlastnit individuální dopravní prostředky, ale budou využívat dopravní služby zajišťované třeba i autonomními vozidly. Na tomto projektu spolupracujeme s českou firmou Liftago - naším cílem je vyvinout systém, který bude řidičům této firmy pomáhat při výběru cestujících z hlediska optimálního plánování trasy.

Vím, že se zabýváte také řízením letecké dopravy. Můžete něco říci k tomuto projektu?

Na tomto projektu spolupracujeme s FAA - Úřadem řízení letového provozu USA. Vyvíjíme simulátory pro řídící pracovníky letového provozu, abychom zjistili jejich zátěž v závislosti na množství letadel ve vzduchu, přičemž v budoucnu počítáme i s tím, že budou muset regulovat provoz bezpilotních letadel. Cílem je zjistit, jak se s množstvím letadel mění prostor pro jejich práci, zda je v jejich silách řízení letového provozu bezpečně zvládat, popřípadě jak by jim mohly pomoci metody pokročilého automatického plánování. Řízení letového provozu je komplikovaný svět, kde nelze příliš experimentovat na fyzickém systému, takže je nutné využívat virtuální simulace.

Zmiňoval jste počítačovou bezpečnost. Vy osobně jste se zabýval využitím umělé inteligence pro zabezpečení komunikačních sítí. Jak pokračuje vývoj zde?

Před lety jsem zakládal start-up, kterýse mimo jiné i ve spolupráci s firmou Cisco věnoval vy¬užití metod strojového učení pro počítačovou bezpečnost. Později jsem nějaký čas pracoval přímo ve firmě Cisco a nyní, po návratu na ČVUT, ve výzkumu v této oblasti pokračujeme, ale už se nesoustředíme jen na velké korporátní komunikační sítě. Chceme pomoci zabezpečit komunikační sítě malých a středních podniků, které si obvykle nekupují vyspělé, ale velmi drahé systémy pro zajištění síťové bezpečnosti. Tyto firmy se mohou počítačovým hrozbám bránit těmi prostředky, které jim umožní jejich rozpočet. Naším cílem je, aby tyto firmy získaly alespoň informaci, jak moc jsou jejich sítě „zaneřáděny“ a jaká opatření by jim nejvíce pomohla.

V této oblasti lze využít metody vyvíjené v teorii her, že ano?

Na základě teorie her například určujeme místa, kam do komunikační sítě umístit takzvané honeypoty. To jsou servery, které slouží jako návnada pro hackery a malware - mají přitáhnout jejich pozornost a umožnit analýzu jejich útočné činnosti. Tyto „lapače“ je třeba umístit do sítě tak, aby byly současně přitažlivým a dostupným, ale přitom ne podezřelým cílem.

Nastínil jste zde poměrně široký tematický záběr. Kolik má AIC pracovníků?

Dohromady je nás 35: jeden profesor, čtyři docenti a ostatní jsou výzkumníci, odborní asistenti a doktorandi.

To znamená, že současně bádáte i učíte?

Ano, jsme klasičtí vysokoškolští docenti a profesoři. Takže primárně se zabýváme vědou a výzkumem, ale zároveň podporujeme výuku - já jsem garantem studijního oboru umělá inteligence v rámci programu Otevřená informatika. Kromě toho, že přednášíme, nabízíme také studentům množství studentských projektových prací. Studenti se tak mohou podílet na výzkumných projektech a získávat v nich nové znalosti a zkušenosti.

Jak je to se spoluprací s ostatními pracovišti v rámci ČVUT, v ČR a v zahraničí?

Na elektrotechnické fakultě spolupracujeme hlavně s katedrou kybernetiky, která je naší sesterskou katedrou a jsou na ní odborníci na tu část umělé inteligence, které se říká strojové učení. Jde například o statistické metody strojového učení nebo rozpoznávání obrazu. Dále spolupracujeme s katedrou počítačové grafiky a interakce a s katedrou řídicí techniky. Z jiných vysokých škol v ČR můžu uvést například společný projekt s Fakultou informatiky Masarykovy univerzity.

V zahraničí máme dobré partnerství s některými školami v USA, jako jsou například Univerzita Jižní Kalifornie, Carnegiova-Mel¬lo¬nova univerzita, Texaská univerzita v El Pasu nebo Pensylvánská univerzita. Spolupracujeme také s britskými univerzitami.

A pokud jde o spolupráci s průmyslem?

Vzhledem ke svému předchozímu působení musím na prvním místě uvést firmu Cisco, která nám pomáhá financovat výzkum v oblasti počítačové bezpečnosti. Již jsem uváděl spolupráci s taxislužbou Liftago, dále jsme měli několik společných projektů s firmou Foxconn z Pardubic. Spolupracujeme i s některými firmami z USA a s globálně působícími firmami: Procter and Gamble, Hewlett and Packard, Google, IBM, Saab, Boeing a BAE Systems. Takže spolupráce s firmami je široká. Každý společný projekt je přitom trochu jiný.

Součástí vašeho centra jsou také start-upy. Ty vyhledáváte ke spolupráci, nebo u vás vznikají?

Tyto firmy jsou inkubované v našem centru a jejich činnost vychází z výzkumné práce centra. Na prvním místě bych jmenoval Cognitive Security, která se věnovala, do té doby, než byla koupena firmou Cisco, počítačové bezpečnosti. Další je například AgentFly Technologies, zabývající se plánování a řízení letového provozu, Blindspot Solutions, která implementuje metody strojového učení a umělé inteligence jak pro americké start-upy, tak pro velké mezinárodní korporace, nebo Umotional, firma, která vyvíjí plánovače pro dopravu po městě, včetně dopravy cyklistické.

Vy jste začal svou profesní kariéru na ČVUT (například v roce 2004 jste byl jedním z autorů článku Multiagentní řízení, simulace a plánování výroby, který vyšel v našem časopise), potom jste pracoval na poměrně významné pozici ve firmě Cisco a po několika letech jste se vrátil zpátky na vysokou školu. Proč? Co Vás na akademické práci lákalo?

Jsem duší vědec a akademik. Ovšem myslím, že do kariéry každého profesora patří, má-li tu možnost, získat zkušenosti z průmyslové praxe a vytvořit nějakou hodnotu pro průmysl. Já jsem působil ve firmě Cisco na pozici ředitele pro výzkum a vývoj a tou hodnotou, kterou jsem vytvořil, bylo vybudování pražského výzkumného centra. Když bylo toto centrum vybudováno, bral jsem to jako splnění svého cíle a vrátil jsem se zpátky na univerzitu, protože si myslím, že tady dokážu více než v průmyslové firmě.

Říkáte, že profesor by měl projít průmyslovou praxí.

To určitě.

Ale současné hodnocení výzkumné a vývojové práce tomu moc nenahrává. Za působení v průmyslové praxi se nezískávají žádné body, výzkumník nemá žádné vědecké publikace…

Vím, že je třeba rozeznávat kvalitní vědeckou práci od nekvalitní. Jenže i kdyby to měli hodnotit sami vědci mezi sebou, bylo by to těžké, protože každý nerozumí práci toho druhého a nedovede ocenit její náročnost a kvalitu výsledků. Takže mám respekt ke všem, kteří se do tohoto hodnocení pokoušejí zavést nějaké metriky, byť ne vždycky dokonale fungují.

Já jsem dlouho působil v zahraničí jako výzkumník i jako přednášející a mám tam spoustu přátel a kolegů, takže vím, že na špičkových univerzitách, jako jsou například Stanfordova univerzita nebo Jihokalifornská univerzita v Los Angeles, to bývá tak, že úspěšný profesor si v určité fázi své kariéry založí start-up a zkusí se prosadit v podnikání. Firmy typu start-up nejsou zakládány navěky - taková firma se buď neprosadí a zanikne, nebo se prosadí a potom do ní vstoupí akcionáři či ji koupí velká korporace, takže už přestane být start-upem. Třeba na Stanfordově univerzitě, která je v oboru informatiky a počítačových věd určitě jedna z nejvýznamnějších na světě, minimálně polovina profesorů takto na určitou dobu opustí školu a podniká v průmyslu. Přináší jim to zajímavý pohled z praxe, který je potom přínosem pro celou univerzitu.

Pravda ale je, že průmysl v Kalifornii - Stanford je v srdci Silicon Valley - řeší problémy, které jsou vědecké práci mnohem bližší než ty, které řeší průmysl v Čechách. Když kalifornský profesor odejde na čas do firmy Google nebo Uber nebo eBay, je to něco jiného, než když v Čechách určitou dobu pracuje jako ředitel nějakého výrobního závodu nebo pobočky zahraniční firmy.

Nestačí, když výzkumník na nějaký čas odejde z univerzity a potom se tam zase vrátí, musí za ním být vidět výsledky, úspěch, vytvořená hodnota. Působení v praxi nemá výzkumníka „zdržovat“, ale posunout jej kupředu.

Ale i u nás jsou profesoři se vztahem k praxi. Vezměte si například profesora Zdeňka Hanzálka z katedry řídicí techniky z FEL ČVUT - ten založil a tři roky vedl tým vývojového oddělení mechatroniky firmy Porsche Engineering Services v Praze. Potom se vrátil zpátky na plný úvazek na univerzitu, ale jeho působení u firmy Porsche je přínosem pro něj i pro školu.

Samozřejmě, po návratu na výzkumnou univerzitu musí člověk zase začít vědecky pracovat - a publikovat kvalitní vědecké články. Není ovšem účelné hodnotit samotný počet článků, ale také jejich význam a dopad. Říci, že čím více článků, tím lepší vědec, není správné. Důležité je, aby články někdo četl, pochopil, navázal na ně. Proto třeba na Standfordově univerzitě nechtějí pro přijetí na profesorské místo seznam publikací, ale jen tři nejvýznamnější, u nichž komise hodnotí jejich význam a diskutuje o nich s autorem. Na základě tohoto pohovoru se potom komise rozhodne, zda bude uchazeč pro univerzitu přínosem a zda ho přijme.

No ano, ale to v té komisi nesmějí sedět úředníci, ale odborníci.

To, co jste řekl, je velká pravda. Čím více je ve společnosti odpovědných jedinců, tím méně je třeba hodnocení algoritmizovat. Čím vyspělejší společnost, ať akademická, nebo občanská, tím méně potřebuje předpisů a postupů. Když je třeba vymýtit z univerzitního prostředí zřejmou a přebujelou nekvalitu, jsou hodnoticí algoritmy nutné, ale já věřím tomu, že nastupující generace vědců už bude i u nás natolik vyspělá, že bude schopná objektivně hodnotit své kolegy.

Můžete srovnat současnou situaci ve financování vědy v České republice a ve světě?

Co nám v České republice chybí, jsou profesoři, kteří by měli pracovní smlouvu na dobu neurčitou a které by si platila sama univerzita. V USA dostane profesor na vysoké škole šestiletý kontrakt, a když se osvědčí, další smlouva už je na dobu neurčitou. Co je ale důležité, dostane plat, který mu stačí i bez grantů a ostatních projektů. Když získává granty, tak pro svoje doktorandy a mladé výzkumníky svého týmu. Když se nedaří, musí tento tým zúžit, ale svoji existenci už má zajištěnou, aniž by musel ohýbat hřbet před vědeckou komisí nebo vedením školy. To mu potom dává velkou svobodu k tvůrčí práci.

To v Čechách zatím není. Myslím si, že profesor by neměl být závislý na grantech, měla by ho platit univerzita a měla by si vážit toho, že ho má, protože kvalitní profesoři přitáhnou na univerzitu také studenty a doktorandy. Profesoři jsou základem značky a hodnoty té které univerzity.

Například na Stanfordově univerzitě je třetina zdrojů financování z výzkumu, třetina ze školného a třetina jde ze zdrojů univerzity - to jsou hlavně pronájmy budov a výnosy z fondů financovaných mecenáši a bývalými absolventy.

Kdo by měl být vaším absolventem - vědec a výzkumník, nebo inženýr připravený pro průmyslovou praxi?

Naším absolventem by měla být osoba, která bude schopná nezávisle a kreativně pracovat. A je potom jedno, jestli zůstane v oblasti výzkumu a vývoje v akademické oblasti, založí si start-up, stane se úspěšným byznysmenem, nebo bude působit ve firemním výzkumu a vývoji. Důležitá je vždy samostatnost a kreativita. To má jednu velkou výhodu, že člověk je sám svým pánem, ale také nevýhodu, že je to velmi náročné. Je třeba překonávat velký stres a frustrace v době, kdy se právě nedaří. Každému se občas nedaří. Je třeba držet se dlouhodobých cílů, ale přitom je také flexibilně adaptovat podle získaných zkušeností. Je to náročné, ale stojí to za to.

Pane profesore, děkuji Vám za rozhovor.

(Rozhovor vedl Petr Bartošík. Foto: Eva Vaculíková)

Prof. Michal Pěchouček, vedoucí Centra umělé inteligence AIC na FEL ČVUT v Praze

Prof. Dr. Ing. Michal Pěchouček, MSc.

Profesor na Fakultě eletrotechnické ČVUT v Praze, vedoucí Centra umělé inteligence (AIC), vedoucí katedry počítačů FEL ČVUT, spoluzakladatel programu Otevřená informatika, zakladatel start-upů Cognitive Security, AgentFly Technologies a BlindSpot Solutions.

Působil jako výzkumný pracovník na Univerzitě v Calgary (Kanada), později například jako profesor na Státní newyorské univerzitě v Binghamtonu (USA), na Univerzitě v Edinburghu (Británie) nebo v týmu Teamcore lab, zabývajícím se umělou inteligencí, na Jihokalifornské univerzitě v USA. Od roku 2013 do roku 2015 byl výkonným ředitelem CISCO R&D Centre v Praze.

Zabývá se zejména multiagentními systémy, jejich modelováním a simulacemi a multiagentním plánováním.

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk