ČVUT - Fakulta elektrotechnická

30. 6. 2017; ekontech.cz

Nová formule z ČVUT

V pátek 16. června se v Praze uskutečnila ukázka nového monopostu týmu eForce FEE Prague Formula z pražské techniky. Vůz postavili i díky datům z aerodynamického tunelu, stokilometrové rychlosti dosáhne za 3,2 sekundy.

Skupina konstruktérů z Českého vysokého učení si již dávno vydobyla pevné postavení ve světové soutěži elektroformulí. Pro tuto sezónu se rozhodla prezentovat svůj motorový skvost i široké veřejnosti přímo v srdci Prahy, v dolní polovině Václavského náměstí. Přihlížející získali spoustu informací o týmu složeném z pražských strojařů a elektrotechniků, o soutěži studentských formulí i o samotném vozu, kterému třicetičlenný tým věnoval v posledních měsících podstatnou část svého volného času.

Jediná česká elektroformule

Šestá generace formulí se od předchozích monopostů odlišuje řadou novinek. Studentům se podařilo odstranit nedostatky předchozích monopostů, i díky lepší aerodynamice zlepšili mnohé jeho jízdní vlastnosti.

Kostru výrobku, šasi, studenti již loni nahradili samonosnou karosérií (tzv. monokokem) z uhlíkových vláken a sendvičové struktury. Tuto technologii používají ke snížení hmotnosti, kterou letos tým zredukoval na 192 kilogramů. Zvýšil se také točivý moment díky upraveným převodovkám, maximální rychlost šplhá k 135 km/h.

Závody o ceny a o prestiž

V letošní sezóně se tým rozhodl zúčastnit dvou závodů na evropské půdě. „Rád bych vzkázal čtenářům, aby nás přijeli v co nejhojnějším počtu podpořit na domácí závody FSCzech, které se konají pro veřejnost 4. a 5. srpna na autodromu v Mostě. Bude to rozhodně potřeba, protože ambice jsou nejvyšší,“láká fanoušky kapitán týmu Jan Kosina. Ještě předtím změří pražská formule síly s ostatními studentskými monoposty na slavném Euroringu nedaleko Budapeště.

Vůz ještě musí řádně otestovat, závodí se totiž v několika disciplínách a o úspěchu může rozhodovat každý detail v nastavení vozidla. V soutěži hodnotí zrychlení vozidla, jeho energetickou úspornost a jeho vlastnosti v zatáčkách, studenti však mohou získat ocenění i za jednotlivá technická řešení monopostu nebo za finanční plánování výroby. V jedné kategorii mají soutěžící dokonce za úkol sestavit plán, jenž by přesvědčil potenciálního investora k sériové výrobě automobilu.

O přípravě s kapitánem týmu Janem Kosinou:

„Na vývoji monopostu se pracuje celý rok. Je dáno pravidly, že se musí monopost rok co rok inovovat. To pro nás znamená začátkem zimního semestru zahájit vývoj a až do jeho konce pracovat na modelech, simulacích a výpočtech. V průběhu zimního zkouškového se rozjíždí výroba, ať už vlastní (laminace, jednodušší díly na soustružení či frézování), či formou spolupráce s firmami na složitějších dílech, buď sponzorsky, nebo standardní cestou. Jakmile je většina dílů dodána, auto se začne skládat a jednotlivé díly se pasují dohromady. Mezitím se ladí elektronika, ať už výkonová či ta řídicí. Ideálně by auto mělo být „ready to go“ koncem května, než začne letní zkouškové. To pak zbývá do prvních závodů měsíc, během kterého se auto vylaďuje a připravuje na technické přejímky a dynamické disciplíny,“ komentuje Kosina.

30. 6. 2017; protisedi.cz

TATA / BOJS oživí Futuretro

Chystá se sedm unikátních koncertů a reedice na LP

Už se stalo zvykem, že na své narozeniny nás Tata Bojs podarují výjimečným koncertem, zajímavou událostí či oznámením věcí příštích. Nic se nemění ani letos, kdy kapela okolo Milana Caise a Mardoši ve čtvrtek 29. června, tedy v den svých 29. narozenin, zveřejnila opravdovou pecku, která nemůže nechat žádného fanouška TB chladným - v listopadu a prosinci letošního roku Tatáči chystají celkem sedm koncertů (z toho rovnou tři v Praze), na nichž kompletně přehrají své přelomové album Futuretro! To při té příležitosti navíc vyjde také v reedici na 2LP.

„Vinyl vlastně vychází u příležitosti patnáctého výročí, s drobným dvouletým skluzem. Ovšem u desky s takovým názvem jsou různé časové posuny v pořádku. To není obyčejné nestíhání, ale součást konceptu!,“ komentuje to Mardoša.

Album, které je zcela zásadním počinem nejen pro Tata Bojs ale také pro domácí hudební scénu jako takovou, dostalo kapelu v době svého vydání v roce 2000 na titulní strany takřka všech tehdejších hudebních časopisů, vyneslo jí první dvě nominace v Cenách Akademie populární hudby a kromě řady dalších ocenění následně také titul Album desetiletí v anketě MF Dnes (viz Futuretro v bodech v přiložené tiskové zprávě).

Nyní, sedmnáct let od jeho vydání (a pět let od vydání sběratelské edice Futuretro Max), se k této přelomové nahrávce Tata Bojs znovu vracejí. A jak to v případě Milana Caise, Mardoši a spol. bývá, půjde o jedinečnou, do posledních detailů dotaženou událost.

V rámci mini turné, na němž se můžete těšit také na tehdejšího člena kapely Marka Doubravu a zpěvačku Kláru Nemravovou a kapelu Hm.... coby speciální hosty, Tata Bojs navštíví Jablonec n. Nisou (16. 11.), Ostravu (18. 11.), Plzeň (25. 11.), Brno (26. 11.) a vše vyvrcholí v Praze, kde Tatáči zahrají hned třikrát!

Konkrétně 29. 11. v Paláci Akropolis, 6. 12. v ROXY a 14. 12. v Divadle Archa, tedy na místech s kapelou a její historií úzce spjatých. „Přišlo nám lákavé udělat tentokrát v Praze místo jednoho většího koncertu tři menší. Vybrali jsme místa, kde jsme hráli snad nejčastěji a kde se cítíme dobře. Koncerty jsou v týdenních rozestupech a všechny za stejnou cenu. Fanoušci si tak můžou sami vybrat, kde nás budou chtít vidět. Mohli jsme samozřejmě udělat něco podobnýho jako U2 s Joshua Tree a domluvit pár stadiónů, ale my jsme se rozhodli být lidem blíž...:-),“ směje se Milan Cais a doplňuje: „Celé to naše mini Futuretro tour zakončíme vDivadle Archa, kde se album v roce 2000 křtilo.“

„Na koncertech bychom rádi přehráli celé Futuretro a to pokud možno co nejvěrněji. Tudíž volba kapely Hm... coby speciálního hosta celého turné není náhodná. Kromě Marka Doubravy, který s námi odehraje komplet Futuretro, se její členové Filip Nebřenský a Viktor Ekrt objeví jako další hosté a zahrají své party pro flétnu a housle, které nám tenkrát, na přelomu tisíciletí, nahráli ve studiu. A samozřejmě bude hrát i celá současná sestava Tata Bojs. Naše nové kamarády nehodíme do smetí!,“ říká k chystaným koncertům Mardoša.

Koncerty i reedici alba na 2LP doprovodí také zbrusu nové vizuály, na nichž TB opět spolupracovali se svým dvorním fotografem Salimem Issou. Vznikl nový set promo fotek, který byl nafocen v unikátních prostorách Laboratoře vysokých napětí Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. K čemuž Milan dodává „Když mi Salim ukázal ten prostor, jehož interiér vypadá jako obří laboratoř Nikoly Tesly, byl jsem nadšen, protože to je místo, které v sobě nese 'futu' i 'retro' zároveň. Díky vstřícnosti lidí z FELu ČVUT jsme se tam mohli volně pohybovat a nafotit fotky se skvělým pozadím.“

Na jiném místě pak vznikla i jedna speciální fotografie, která je až na věk "aktérů" s předlohou původní verze Futuretra naprosto identická. „Když mě napadlo přefotit po sedmnácti letech původní obal Futuretra, nebyl jsem si tím nápadem úplně jist, ostatně něco podobného už jsme dělali k oslavám pětadvaceti let, ale Mardošovi a Markovi se to líbilo, tak jsme do toho nakonec šli. Už při první pracovní fotce v ateliéru u Salima nám bylo jasný, že to bude fungovat. A ty diody, co máme na čelech, jsou skutečně ty stejný jako z původního obalu!“ rozkrývá detaily Milan Cais.

Vstupenky na pražské koncerty jsou k dispozici od 29.6. za jednotnou cenu 490,- Kč v předprodeji GoOut.cz. Síť GoOut zajišťuje i předprodej na mimopražské koncerty (vyjma Jablonce n/N). Bližší informace k jednotlivým koncertům najdete na FB profilu kapely nebo na www.tatabojs.cz.

30. 6. 2017; Lupa.cz

Od Rumcajse k Disneymu a Adobe. Česká aplikace pomáhá výtvarníkům a tvůrcům filmů

StyLit je projekt z ČVUT, který nyní sponzoruje Adobe a začne ho používat ve svých aplikacích.

Daniel Sýkora si v létě balí kufry a s rodinou odlétá do Salt Lake City. Získal prestižní Fulbrightovo stipendium a na University of Utah se bude věnovat výzkumným aktivitám kolem počítačové grafiky a animace. Právě univerzita v Utahu je považována za globální centrum tohoto oboru. Sýkora mezi světové kapacity patří. Se svým týmem v Praze na FEL ČVUT vytvořil software, se kterým zabodoval u Adobe či Walta Disneyho.

Sýkora animovanému filmu a obrázkům propadl v době, kdy začal obarvovat černobílé příběhy s Rumcajsem. V roce 2010 začal pracovat pro Disneyho, kde zjistil jednu věc - tamní výtvarníci velmi toužili po tom, aby se při jejich práci i v rámci digitalizace zachovala jakási jejich patina a styl. S tímto poznatkem se Sýkora vrátil do Prahy a začal sestavovat malou skupinu doktorandů.

Výsledkem akademického výzkumu jsou algoritmy nazvané StyLit. Jejich základní funkce je taková, že dokáží rozpoznat práci a styl výtvarníka a ten následně překlopit do dalších objektů. Výtvarník tedy například nemusí při práci na animovaném filmu vytvářet obrovské hromady obrázků, ale jen základní práci a o zbytek se postará stroj. S tím, že zachová maximálně věrný styl.

Princip z Photoshopu

To jsou věci, na které se ve světě tradičně používají neuronové sítě a jistá forma umělé inteligence. Typicky jde třeba o německo-švýcarsko-belgický systém DeepArt, kterému se dostává velké pozornosti.

Při bližším zkoumání je ovšem jasné, že DeepArt a jemu podobné aplikace nejsou úplně dokonalé a strojem vygenerované práce nejsou zcela věrné. "Podobné metody jsme zkoušeli také, ale moc to nefungovalo. Šli jsme tedy směrem řízené syntézy textury," popisuje Sýkora pro Lupu.

Je to princip podobný funkci Content-Aware Fill ve Photoshopu, kdy se dá označit objekt na obrázku, který na něm nechcete, a systém ho pak odstraní a dopočítá obraz tak, aby odpovídal zbytku a pokud možno nebylo poznat, že se jedná o úpravu.

StyLit umí dekomponovat, pozná odlesky, stíny a tak dále. Když se udělá tah štětcem, StyLit ho umí přenést. "Výtvarníci už často ani nepoznají, zda jde o syntézu, nebo jejich původní práci," chválí si Sýkora.

Tento princip nyní na ČVUT postupně překlápí také do animace. Už se například podařilo zcela rozhýbat nakreslený skákající míček. Obraz vypadá stejně jako původní práce výtvarníka, což by do budoucna mohlo tvůrcům výrazně usnadnit práci na animovaných filmech a dalších projektech. A také vše zlevnit. Rovněž je možné styl přenášet na animaci reálných obličejů.

Úzké propojení s Adobe

České algoritmy využívá na Oscary nominovaný animovaný film Červená želva a sám Sýkora například v minulosti pracoval na Lvím králi, kde dělal na dodání hloubky. Dnes je projekt StyLit ve stavu, kdy si může dát mírnou pauzu. Sýkora jde do Utahu a dva doktorandi z jeho týmu na ČVUT už šli působit do Adobe Research, který má stále ve své výzkumné branži jedny z nejlepších výsledků.

Adobe je ostatně se StyLitem úzce spjato. Sýkora na algoritmech pracoval ještě s Disneym. Na přelomu let 2012 a 2013 se nicméně ozvalo Adobe s tím, že by do projektu chtělo dát peníze a následně ho také využívat. Podmínky přitom byly takové, že Sýkora může peníze investovat dle svého uvážení a bude mít maximální volnost.

Přesné detaily smlouvy není možné veřejně komentovat. "Adobe každopádně posílá peníze každý čtvrtrok a je z nich možné dobře platit tým doktorandů. Zároveň nemusíme žádat o žádné další granty," popisuje Sýkora. Adobe a ČVUT si výsledky výzkumu společně patentují ve Spojených státech.

Efekt Instagramu

Pro Adobe je česká technologie logickým rozšířením již zmiňovaného Content-Aware Fillu a další funkcí, kterou je možné postupně integrovat v rámci svých aplikací (už se dělá třeba na plug-inu do Photoshopu). StyLit je ve výsledku univerzální, takže ho lze využívat nejenom na malování a podobně. Je to kus kódu napsaný v C++. Komerční nasazení v produktech Adobe bude znamenat i příjmy pro ČVUT.

Potenciál podobných technologií může být do budoucna značný. Sýkora dle svých zkušeností míní, že končí doba zcela naleštěných a "čistých" animáků a mezi jejich tvůrci je vidět snaha o jakousi větší hrubost a jakoby obrazovou nedokonalost. Dá se to přirovnat k efektu filtrů v Instagramu.

StyLit by například mohl výrazně pomoci při tvorbě výrazně stylizovaných a propracovaných filmů, jako je aktuální Loving Vincent, který byl na tvorbu hodně náročný. Jeho tvůrci se na Sýkoru obrátili s tím, že by ruční práci chtěli ulehčit právě pomocí počítačů. Než se ovšem český projekt dostal do použitelného stavu, film už byl hotový.

Práce na projektu budou po Sýkorově návratu ze Salt Lake City nadále pokračovat. "Teď tam letím tak trochu na oddych, pak se vrátím a na naši práci naváži a vezmu nové doktorandy," usmívá se výzkumník.

28. 6. 2017; parlamentnilisty.cz

Publikační hattrick získal tým Daniela Sýkory z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze

Na nejprestižnější konferenci v oboru počítačové grafiky SIGGRAPH 2017 byly přijaty hned tři vědecké články, které vznikly v týmu docenta Daniela Sýkory z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Konference SIGGRAPH proběhne od 30. července do 3. srpna v Los Angeles. Jedná se o největší a nejvlivnější konferenci a výstavu v oblasti počítačové grafiky a interaktivních technik.

Články týmu doc. Sýkory byly přijaty do hlavního programu Technical Papers. Příspěvky jsou zaměřeny na robustní lokalizaci symetrií v obraze, syntézu ručně kreslených animací a stylizaci obličejů dle zadané výtvarné předlohy.

Vedoucí katedry počítačové grafiky a interakce prof. Jiří Žára k publikaci příspěvků řekl: „Uspět v nejvyšší světové konkurenci hned se třemi příspěvky v jednom roce je ojedinělý výkon, kterým se tým docenta Sýkory zařadil mezi nejlepší výzkumné skupiny na světě.“

Podobné informace o projektech doc. Sýkory jsou k dispozici na stránce: http://dcgi.fel.cvut.cz/home/sykorad

28. 6. 2017; technickytydenik.cz

Nadace ČEZ ocenila nejlepší studentské vědeckotechnické práce

V pražské centrále Skupiny ČEZ se sešlo 18 studentů z technických vysokých škol, aby ve finále 18. ročníku Ceny Nadace ČEZ před odbornou porotou obhajovali své soutěžní projekty

v 5 tematických kategoriích.

Soutěž Cena nadace ČEZ má za cíl zvýšit zájem mladých lidí o technické obory na vysokých školách (zejména o obor elektroenergetika) a zlepšit jejich vzdělání v těchto oborech.

Finalisté soutěže byli vybráni v předkolech na fakultách vysokých škol po celé ČR, a to prostřednictvím studentských vědeckých konferencí nebo přímého doporučení jednotlivých kateder. Metodické konzultace související s Cenou nadace ČEZ probíhají s odbornými katedrami na VŠB - TU Ostrava, VUT Brno, ČVUT Praha, ZČU Plzeň a Jihočeská univerzitě.

Nadějní studenti elektroenergetických oborů českých vysokých škol mezi sebou soutěžili v 5 kategoriích. Své projekty obhajovali před odbornou porotou formou plakátové prezentace. 6. kategorie (Jaderná energetika) nebyla letos obsazena.

„Od prvního ročníku až dosud prošlo soutěží asi 350 prací. Oproti loňskému roku stoupl počet finalistů

ze 13 na 18. Počet udělených prvních míst svědčí o vynikající kvalitě přihlášených prací. Ocenil bych kupř. volnočasový projekt Martina Krále z VŠB TU Ostrava, který navrhl chránič zásuvek proti nebezpečnému dotyku nebo práci Jana Havlíka z ČVUT Praha na téma sušení biomasy pro energetické využití", sdělil docent Josef Rosenkranz z Katedry fyziky ČVUT v Praze.

Všichni finalisté soutěže „Cena Nadace ČEZ 2017" obdrželi finanční příspěvek v hodnotě 5-15 000 Kč, který mohou využít na osobnostní rozvoj, kupř. formou jazykových kurzů, účasti na konferencích nebo odborných stáží.

28. 6. 2017; technickytydenik.cz

Publikační hattrick získal tým Daniela Sýkory z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze

a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Konference SIGGRAPH proběhne od 30. července do 3. srpna v Los Angeles. Jedná se o největší a nejvlivnější konferenci a výstavu v oblasti počítačové grafiky a interaktivních technik.

Podobné informace o projektech doc. Sýkory jsou k dispozici na této stránce.

27. 6. 2017; euractiv.cz

Garáž s připravenou nabíječkou. Evropská směrnice tlačí na rozvoj infrastruktury pro elektromobily

Pokud se bude majitel elektromobilu v budoucnu stěhovat do nového bytu, může očekávat, že parkovací místo s nabíječkou bude mít připravené. Počítá s tím alespoň nový návrh evropské směrnice.

Česko v následujících letech čeká rozmach elektromobility. Svědčí o tom nárůst prodeje hybridních vozů a elektromobilů i plány největší české automobilky.

V květnu se Česko podle evropské agentury EAFO (European Alternative Fuels Observatory) stalo v oblasti elektromobility jedním z nejrychleji rostoucích trhů v Evropě, když majitelé nově zaregistrovali 54 elektromobilů a hybridů.

Společnost Škoda Auto chce v roce 2019 uvést na trhu hybridní verzi Superbu a první čistý elektromobil plánuje začít prodávat o rok později. Do roku 2025 pak chce představit celkem pět různých vozů na elektřinu a alespoň částečně by měla být elektřinou poháněna čtvrtina všech prodaných škodovek.

„Stojíme před technologickými změnami, které mohou být v budoucnu vnímané jako další průmyslová revoluce. Elektromobilita přináší další změnu způsobu pohonu strojů,“ řekl minulý týden při zahájení parlamentní konference „Elektromobilita v ČR a využití solární energie“ předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček.

„Vyžaduje však vybudování příslušné energetické infrastruktury, tedy dostatečně široké sítě nabíjecích stanic,“ dodal.

Dostatek míst pro nabíjení může přinést pohodlí, které může řidiče do budoucna motivovat k tomu, aby si auta na elektřinu kupovali. Na to upozorňují i automobilky, které k výrobě elektromobilů tlačí stále přísnější limity pro emise znečišťujících látek i oxidu uhličitého. Ekologická auta ale nestačí vyrábět, někdo si je také musí pořizovat, říkají firmy.

V Česku by do roku 2020 mělo být 1 300 veřejných dobíjecích míst. Vláda s tím počítá v národním akčním plánu z roku 2015, který vychází z evropské směrnice o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva.

Připravit infrastrukturu

Do budoucna by se také mělo na nabíjení elektromobilů více myslet už při výstavbě budov a parkovacích míst, která k nim patří.

Evropská komise to navrhla v nové verzi směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD), která se v současnosti projednává mezi členskými státy i v Evropském parlamentu.

Každá nová nebytová budova s více než deseti parkovacími místy by měla být podle Komise vybavena dobíjecími stanicemi. Na každých deset parkovacích míst by měla připadat jedna. Týkalo by se to i stávajících budov, které procházejí větší renovací, a od roku 2025 na všechny nebytové budovy s více než deseti místy na parkování.

Návrh směrnice pamatuje i na obytné budovy, ke kterým patří více než deset parkovacích míst. Při jejich výstavbě nebo větší renovaci by měla být položena kabeláž umožňující následnou instalaci dobíjecích stanic pro každé parkovací místo.

Podle výkonné ředitelky Asociace elektromobility a inovativních technologií Kateřiny Sirotkové je správné, aby se v rezidenčních budovách s nabíjecí infrastrukturou předem počítalo. I v Česku podle ní aktuálně řada majitelů elektromobilu řeší problém, že v garážích je sice k dispozici možnost nabíjení, ale ostatní uživatelé nejsou ochotni nabíjecí místo sdílet.

„Stavebně ale není tak jednoduché přivedení kabeláže pro dobudování nabíjecího bodu u konkrétního parkovacího místa,“ vysvětluje.

Větší problém ale nastává u požadavku na povinné budování kompletních dobíjecích stanic, který se objevuje u nerezidenčních budov.

„Souhlasíme samozřejmě s myšlenkou, že infrastrukturu pro elektromobily je potřeba rozvíjet, a z vlastní zkušenosti víme, že vícenáklady jsou nižší, pokud instalace dobíjecí stanice proběhne v době stavby nebo renovace,“ řekl EurActivu manažer útvaru Čisté technologie společnosti ČEZ Tomáš Chmelík, který se ve firmě zabývá právě elektromobilitou.

„Zároveň si ale nemyslíme, že by se měla parkovací místa rovnou vybavovat kompletními dobíjecími stanicemi. Dopředu lze totiž těžko odhadnout, jaká bude na daném místě poptávka pro nabíjení, a tak by stanice zůstávaly nevyužité,“ dodává Chmelík.

Zbytečná výstavba

To sice nemusí vypadat jako velký problém, ale podle Chmelíka je potřeba pamatovat na to, že pro dobíječky je nutné zajistit dostatečný příkon.

„Budova by musela být dimenzována tak, aby v případě potřeby bylo možné všechny dobíjecí stanice využít. Pokud by se v nich nedobíjelo, provozovatel budovy by zbytečně platil za příliš vysoký rezervovaný výkon. To jde navíc i proti logice distributorů, kteří se snaží nevyužité rezervované příkony omezovat,“ vysvětluje.

Z pohledu běžného člověka by to pak podle něj v konečném důsledku vypadalo jako další pověstné „zbytečné nařízení z Bruselu“.

„Souhlasíme tedy spíše s tím, aby při výstavbě nebo renovaci budovy proběhla příprava na instalaci dobíjecích stanic pro případ, že v ní později byla po dobíjecí poptávka,“ shrnuje Chmelík.

Podle Sirotkové by přísnější pravidlo vyžadující přímo instalaci nabíjecího bodu mohlo způsobovat i to, že se budou pořizovat technologie, které už budou v době většího nástupu elektromobilů zastaralé.

Zmírnění v Radě i v Parlamentu

S podobnými výtkami souzní i postoj dánského europoslance Bendta Bendtsena(EPP), který ke směrnici zpracovává zprávu Evropského parlamentu. Jeho kolegové v odpovědném výboru pro průmysl, výzkum a energetiku mají o jeho návrhuhlasovat v říjnu.

Bendtsen doporučuje, aby se povinnosti vyplývající ze směrnice zaměřily jen na předběžné pokládání kabeláže nebo předběžné pokládání rozvodů.

Zároveň by se měly vztahovat jen na ty renovace, které se týkají elektrické infrastruktury nebo parkovacích míst. Má se tak podle něj zabránit tomu, aby přílišné požadavky neodrazovaly majitele budov od renovací, které se vztahují na jiné části budovy.

Parlamentní zpravodaj také navrhuje, aby se podobné požadavky vztahovaly i na veřejné budovy a veřejná parkoviště provozovaná soukromníky.

O směrnici včera jednali také ministři unijních zemí, kteří se sešli na Radě pro energetiku. Shodli se, že u nerezidenčních budov by se měl požadavek snížit na vybudování jednoho nabíjecího místa a položení kabeláže pro každé třetí parkovací místo.

To se nelíbí evropskému komisaři pro klima a energetiku Miguelu Ariasi Cañetemu. Podle původního návrhu Komise by se podle něj podařilo rozmístit 3 miliony nabíjecích míst, což by návrh členských zemí snížil o 96 %.

Elektromobil s OZE a baterií

Směrnice klade důraz také na to, aby se v budovách rozvíjely inteligentní technologie. To souvisí i s elektromobilitou.

„Zapojení inteligence do nabíjecích bodů umožní například sledování využití nabíjecí infrastruktury v celých prostorech garáže a využití elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů. Uložení v bateriovém úložišti domu ale může také fungovat jako zúčtovací systém,“ říká Sirotková.

Právě propojení s obnovitelnými zdroji, bateriemi a chytrými zařízeními je podle řady názorů jedinou cestou, jak je možné elektromobilitu rozvíjet.

Jednak je nutné, aby se elektřina vyráběla z čistých zdrojů, pokud mají elektromobily přispívat k ochraně životního prostředí.

„Pokud opravdu chceme snižovat znečištění, elektromobily by měly jezdit na energii z obnovitelných zdrojů, ne na elektřinu z uhlí,“ řekl na konferenci Jaromír Vorel ze společnosti Ško-Energo, která zajišťuje energii pro automobilku Škoda i Mladou Boleslav Nabíjecí místa by tedy podle něj měla využívat zelenou energii vyrobenou například pomocí solárních panelů.

To pomůže snížit i zmíněné požadavky na rezervovaný příkon. „Zkušenost z našich pilotních projektů ukazuje, že pokud zákazníci potřebují nabíjet elektromobily, požadavky na rezervovaný příkon se v daném místě zdvojnásobují nebo ztrojnásobují,“ uvedl Vorel.

„Pokud by se měla elektromobilita rozšířit po celé České republice, nebude to proveditelné bez něčeho, co pomůže tyto požadavky alespoň minimálně snížit. Proto by k nabíjecím stanicím měly logicky patřit například fotovoltaické panely a baterie,“ dodal.

Právě ukládání elektřiny do baterií je podle Pavla Hrziny z Českého vysokého učení technického v Praze v takovém systému neodmyslitelné. Elektřina ze slunce se totiž nejvíc vyrábí přes den, kdy velká část lidí elektromobily nepotřebuje nabíjet, ale používat. K dobíjecím stanicím je naopak chtějí připojit večer a v noci, kdy už slunce nesvítí.

27. 6. 2017; Hospodářské noviny

Investoři nalili milion dolarů do firmy, která natáčí přednášky

Původně chtěl jen pro sebe a spolužáky, kteří ve škole chyběli, natočit zajímavé přednášky. Z nápadu studenta ČVUT Vojtěcha Cimla se ale po několika letech stal úspěšný start-up, který dnes sídlí v New Yorku, pracuje pro významné zahraniční univerzity i firmy a získal od českých investorů milion dolarů na další rozvoj.

Software SlidesLive, který Ciml spolu s kamarádem vymyslel před šesti lety, automaticky synchronizuje obrazový záznam řečníka s jeho prezentací, kterou při přednášce promítá. Na webu pak divák vidí v jednom okénku přednášejícího a ve druhém jednotlivé "slidy", které si může také sám procházet. Odpadá tak problém toho, že na obyčejném záznamu není z prezentace často skoro nic vidět. Nejdříve chtěl Ciml prorazit jen se softwarem, pak ale přišel na to, že bude nejlepší přidat i natáčení. "Řekli jsme si, že pokud budeme přednášky i natáčet, bude to působit lépe a budeme si jistí kvalitou," popisuje šestadvacetiletý podnikatel.

Díky tomu tak firma získala dalšího českého investora, Václava Dejčmara ze skupiny RSJ. "S ním jsem se vídal už dříve, ale vždy nám projekt pohanil. Pak to ale vyšlo, řekl, že už máme plán, který má smysl," líčí Ciml. Celkem firma získala od Dejčmara, ale také od Eduarda Kučery, spoluzakladatele Avastu, milion dolarů. Oba investoři za to dostali dohromady 44procentní podíl ve start-upu. "Domníváme se, že by aplikace mohla časem představovat místo, kde se soustředí atraktivní edukativní videoobsah," okomentoval investici Dejčmar. V příštím roce chce Ciml hledat další investory v USA.

Právě na americkém trhu má SlidesLive největší konkurenci. Firem, které zaznamenávají přednášky nebo konference, je mnoho, od místních až po nadnárodní společnosti a český start-up je zatím malým hráčem. "Což je ale super, protože to znamená, že trh je obrovský, nikdo si nás nebude všímat a můžeme potichu růst," říká Ciml. Konkurenci podle něj dohání tím, že nabízejí díky softwaru levnější a rychlejší služby. Navíc často využívají české kameramany, kteří jsou podle Cimla šikovnější než Američané. Celkem má start-up 150 nezávislých kameramanů, kteří pro něj videa točí.

Loni SlidesLive utržil 7,3 milionu korun, za první půlrok letošního roku už zvedl tržby nad 8,5 milionu. Většinu obratu dělá hlavně zahraniční trh. Kromě USA SlidesLive působí i v Evropě, podle Cimla je ale firma schopná zaznamenat přednášku kdekoliv. "Například pro týdeník The Economist jsme točili v Tokiu," uvádí.

Celkem má start-up kolem 500 zákazníků, mezi nimi například Kolumbijskou univerzitu, veřejnou knihovnu v New Yorku nebo Volkswagen. Zatím je na webu umístěno přes 10 tisíc různých přednášek. "Náš byznys má dvě části. Peníze vydělává natáčení korporátních akcí a dalších neveřejných konferencí. Druhá část je nahrávání přednášek ve vzdělání a vědě, což není ziskové, ale díky tomu se dostáváme do povědomí lidí," říká Ciml s tím, že v této oblasti chce porazit i YouTube. "Chceme být symbolem pro přednášky a vzdělání," dodává.

Cílem je pro něj vybudovat "Alexandrijskou videoknihovnu", kde budou všechny přednášky na jednom místě. "Vyhořet nemůže, protože je celá na cloudu," žertuje Ciml. Že by obsahu bylo až přespříliš, se neobává. Vsází spíš na hodnotu přednášek než na počty zhlédnutí.

27. 6. 2017; iHNed.cz

Český start-up natáčí přednášky univerzit i firem. Dejčmar a Kučera do firmy investovali milion dolarů

Software pro zaznamenávání přednášek a konferencí SlidesLive získal podporu českých investorů.

Od Eduarda Kučery z Avastu a Václava Dejčmara z RSJ dostal milion dolarů na rozvoj na zahraničních trzích.

Zakladatel start-upu chce porazit i YouTube. "Chceme být symbolem pro přednášky a vzdělání," říká Vojtěch Ciml.

Konkurenci podle něj dohání tím, že nabízejí díky softwaru levnější a rychlejší služby. Navíc často využívají české kameramany, kteří jsou podle Cimla šikovnější než Američané. Celkem má start-up 150 nezávislých kameramanů, kteří pro něj videa točí.

Firma SlidesLive nabízí zhlédnutí přednášek propojených s příslušnou prezentací.

26. 6. 2017; Euro

Nový monopost ČVUT eForce FEE Prague Formula

Studentský tým Českého vysokého učení technického v Praze eForce FEE Prague Formula představil na Václavském náměstí šestou generaci své formule na elektrický pohon. Studenti pozměnili nosnou strukturu monopostu z loňského roku a udělali i několik dalších změn, které by měly odstranit nedostatky z předchozích let. Formule by tak měla být ještě spolehlivější. První elektroformule na ČVUT začala vznikat v roce 2010 a vyvíjela se dva roky.

26. 6. 2017; Marketing & Media

Chceme být symbolem pro přednášky a vzdělání. A porazit i YouTube

Vojtěch Ciml

Vojtěch Ciml si neklade malé cíle. Svou videoplatformu a software SlidesLive, který automaticky synchronizuje slidy přednášejícího a obrazový záznam, vidí jako "novodobou Alexandrijskou knihovnu" a "symbol pro vzdělání". Jeho nápad s nahráváním přednášek po celém světě se každopádně zalíbil i spoluzakladateli firmy Avast Eduardu Kučerovi a spolumajiteli finanční skupiny RSJ Václavu Dejčmarovi, kteří do podniku společně investovali milion dolarů.

- Jak velká je vaše firma? A kde operuje?

Je nás 15, stále rosteme. Budujeme síť nezávislých kontraktorů - kameramanů, kteří pro nás točí videa. Těch je asi 150. Funguje to tak, že jste třeba firma ve Washingtonu a objednáte si nahrávání konference v Barceloně. My pošleme nejbližší lokální tým, který to natočí, upraví a přenese na servery. Jako má Uber řidiče, tak my máme kameramany. Začali jsme v Česku, pak jsme se rozrostli po Evropě. Následně i do Ameriky a Tokia. Máme 400 až 500 klientů.

- Údajně jsou pro vás důležití čeští kameramani. Proč?

Češi jsou šikovní a technicky nadaní. Navíc jsou zvyklí improvizovat. Američané dělají málokdy nad rámec toho, za co jsou placení. Americký kameraman vám sice řekne, že nic není problém, a umí se i lépe prodat, ale nemusí být tak dobrý.

- Když říkáte, že Američané se umí lépe prodat, jak jste přesvědčili americké firmy, aby si vybraly vás? Jak se propagujete?

To je nejtěžší věc. Ale máme vysokou retenci - když klienta získáme, tak s námi zůstane. Ovšem nejsložitější je "dostat nohu do dveří". Vezměte si, že za nimi přijede "někdo z Československa" a nabízí jim natáčení. Dělali jsme cold e-mailing a cold calling, ale nakonec nejlépe zafungoval networking. Zákazníci potřebují vidět, že jste reálná firma. Když máte kanceláře na Manhattanu, a ne falešnou adresu, tak s vámi jednají jinak. Pokud v Americe uděláte dobrý první dojem, otevírá to dveře dál a lidé vás vřele doporučují.

- Na networking máte někoho vlastního, nebo s tím pomáhá někdo z investorů?

Máme lokální zaměstnance v Americe a Německu. Nedáváme tu práci agenturám. Myslím, že v začátcích to potřebujete mít in-house - rozumíte tomu nejlépe. Nečekáte na to, až vám zavolá někdo z agentury a řekne: "Prošustrovali jsme 10 tisíc dolarů za kampaň a nefungovalo to". Je hlavně potřeba nebát se ptát, to je totiž český komplex. Je to jeden e-mail, telefonát, a když klient neodpoví, tak ho oslovte znovu. Vytrvalost je to, co nám vyhrálo klienty.

- Máte nějakou dlouhodobou komunikační strategii?

Ten byznys má dvě části. Jedna část vydělává peníze a roste s firmou. Jsou to třeba korporátní akce nebo konference za peníze, které nejsou veřejné a kolikrát se nedostanou na naše stránky. Pak je druhá část, na které to začalo a na čem je postavený celý nápad. Je to věda a vzdělání. To nám přináší hodně zhlédnutí a návštěv na stránkách. Proto jsme začali spolupracovat třeba s newyorskou veřejnou knihovnou. Chceme takhle porazit YouTube. Tam jsou kočky a "fail" kompilace, ale my se chceme stát symbolem pro vzdělání.

- Drtivá většina výnosů, které YouTube má, dělají ovšem reklamy. Dovedete si představit, že budete mít podobný model?

V současnosti se reklamám vyhýbáme. Máme naplánované jiné věci, třeba prémiové funkce, jako má Spotify. Nedávno jsme vydali mobilní aplikaci. To se v Americe řeší víc. Tam nemůžete být 30 vteřin neaktivní, stále hledáte nějaký obsah. Teď se chceme soustředit na uživatele a zákazníky, aby přišli a měli naši službu rádi. Pak už se ty peníze někde najdou.

- Lákalo by vás v budoucnu pracovat i s televizemi? A měli byste raději vlastní kanál, nebo byste chtěli dodávat obsah pro existující televize?

Nebráníme se tomu, aby si někdo vyžádal specifický obsah, ale lepší by byl vlastní kanál. Zrovna tento týden to řešíme. Přemýšlíme o IPTV, o vědeckém kanálu.

---

Vojtěch Ciml zakladatel a CEO SlidesLive Vystudoval na ČVUT obor otevřená informatika. S nápadem zaznamenávat přednášky přišel ještě za studií v roce 2010, samotná firma SlidesLive ale vznikla až o dva roky později. V roce 2016 se firmě po Česku a Německu podařilo prorazit i v USA, kde teď Ciml tráví většinu času.

26. 6. 2017; zpravy.rozhlas.cz

VZLUSAT-1. Česká nanodružice ve vesmíru funguje, radují se vědci

Česko má ve vesmíru svou první technologickou nanodružici. Satelit VZLUSAT-1, který v pátek na oběžnou dráhu kolem Země vynesla indická raketa PSLV-C38, funguje správně a vědci jsou s ním v kontaktu. Na svých internetových stránkách o tom informoval český Výzkumný a zkušební letecký ústav (VZLU), který tento malý satelit vyvinul ve spolupráci s českými firmami a univerzitami.

"Potvrzuji za celý tým VZLUSAT-1, že družice je po stránce komunikace a systémů platformy plně funkční. Probíhá oboustranná datová komunikace. Výklopné systémy byly vyklopeny přesně podle požadavku. Optika zatím dle požadavku zůstává zaklopena,"uvedl na svém webu VZLU.

Životnost družice je odhadována na dva roky, během nichž bude možné v kosmu provádět experimenty a ověřovat nové technologie. VZLUSAT-1 bude plnit tři experimenty, jejichž cílem je ověřit nové výrobky a technologie na oběžné dráze.

Na palubě má miniaturizovaný rentgenový dalekohled, nový typ kompozitního materiálu pro stínění kosmické radiace a vědecký přístroj FIPEX pro měření koncentrace kyslíku v termosféře.

Raketa byla vypuštěna z indického kosmodromu na ostrově Šríharikota v Bengálském zálivu. Společně s českou družicí dopravila na orbitu 29 dalších nanosatelitů - družic, které váží méně než deset kilogramů - ze 14 zemí včetně Slovenska.

Projekt je výsledkem spolupráce českých výzkumných pracovišť s průmyslem. Na vývoji miniaturizovaného rentgenového dalekohledu se podílely firma Rigaku Innovative Technologies Europe, HVM PLASMA a Ústav technické a experimentální fyziky ČVUT v Praze. Kompozitní materiál pro stínění radiace vyvinuly firmy 5M s TTS a čidla pro měření vlastností tohoto materiálu dodala firma Innovative Sensor Technology. Na řízení družice pomocí pozemní radiové stanice se podílí Katedra aplikované elektroniky a telekomunikací Západočeské univerzity v Plzni.

Svou první telekomunikační družici vyslalo někdejší Československo do vesmíru na podzim 1978. Jmenovala se Magion. Po ní následovaly do roku 1996 další čtyři satelity. V červnu 2003 byla vypuštěna družice Mimosa, což ale skončilo neúspěšně.

25. 6. 2017; ahaonline.cz

Čeští vědci opět bodují: Mají kov, který vydrží 2000 °C!

Čeští vědci opět dokazují, že patří ke světové špičce. Vyvíjejí slitinu, která si při teplotách kolem 2000 stupňů, kdy se většina jiných slitin roztéká, stále udrží svůj tvar, pevnost a odolá i radiaci.

„Ještě před deseti lety by vás za tvrzení o podobných slitinách vyhodili od zkoušek,“ podotkl profesor Tomáš Polcar, vedoucí Oddělení pokročilých materiálů na ČVUT. V čem tkví nápad? Klíčem pro její vytvoření je dosažení maximálního počtu zrn, které jsou základními prvky krystalických materiálů na úrovni atomů. Jejich velikost navíc ovlivňuje mechanické vlastnosti slitiny. Zatímco u kovů se pohybuje od 1 do 1000 mikrometrů, nyní vědci pracují v 1000krát menším měřítku v řádech desítek nanometrů! Slitinyse díky odolnosti a nízké hmotnosti dají využít v leteckém a kosmickém průmyslu.

Víte, že...

...vědci z Oddělení pokročilých materiálů ČVUT získali na svůj výzkum prestižní evropský grant FET Open, což je výjimečný úspěch?

24. 6. 2017; euro.cz

Vývojáři z ČVUT vytvořili animační program Stylit, který ve světě nemá konkurenci

Minulý týden měl na mezinárodním filmovém festivalu ve francouzském Annecy předpremiéru první celovečerní film, který je kompletně namalovaný. Každé z 65 tisíc filmových oken namalovali malíři olejem na plátno stejnou technikou jako ve své době Vincent van Gogh. Na životopisném filmu o slavném malíři s názvem Milující Vincent jich tři roky pracovalo celkem sto pětadvacet.

Stylit je animační program, který nasnímané obrazy jakéhokoli malíře či grafika dokáže „rozpohybovat“ a vytvořit z nich film. Jeho kouzlo spočívá ve vysoké věrnosti předloze. „Snažíme se do toho vnést pocit, že animace je nakreslená snímek po snímku, což se doposud nikomu nepodařilo. Udělat simulaci, která by se věrně blížila té totální animaci, vznikající vždy jen rukou“ říká Sýkora. Program je už dokončený a proces výroby animace extrémně zrychluje. A přestože pořád nedosahuje dokonalé věrnosti ručně malovaného filmu, je určen pro animátory i běžné lidi, kteří nemají na výrobu filmu 150 milionů korun jako tvůrci Milujícího Vincenta.

Tahy štětcem

Dosud byly všechny programy na „přenos stylu“ založeny na neuronových sítích; to jsou počítačové modely používané v umělé inteligenci, jejichž předobrazem jsou biologické struktury. „My jdeme jiným směrem, který je možná starodávný, ale ukazujeme, že je pořád mnohem lepší než neuronové sítě. Umíme mnohem lépe přenést styl na úroveň pixelů, kdy naprosto přesně odpovídá předloze,“ nastiňuje Sýkora.

Reálnou malbu nebo kresbu jeho tým oskenuje a vytvoří nový obraz, který respektuje styl nejen vysokou kvalitou, ale daří se mu do pohyblivého obrazu přenést i takové detaily jako odlesky či specifická místa na tváři postav. Na cílovém obraze mladí vědci přesně simulují to, co umělec na plátně vytvořil pomocí tahů štětce. Jsou přitom zachovány proporce či osvětlení, takže výsledek dělá dojem, že ho skutečně nakreslil někdo rukou. „Od neuronových sítí se lišíme v tom, že když se podíváte na náš obraz detailně, je v něm zachována patina použitého média. To neuronové sítě neumějí. Zdálky jejich převod sice vypadá dobře, ale zblízka je to rozbité, jsou tam artefakty, je vidět, že to není původní styl,“ říká. Animovaný film se na základě programu dá vytvořit prakticky z čehokoli. Mohou to být obrazy slavných malířů, vlastní grafické návrhy nebo fotografie. A pro jednoduchou animaci stačí jediný předobraz.

U Walta Disneyho

Na Sýkorově katedře program vzniká ve spolupráci s americkou softwarovou firmou Adobe Systems, která jeho vývoj financuje. Stylit tak vlastní ČVUT a Adobe napůl. Do měsíce by podle Sýkory měl být ve Spojených státech schválen na projekt patent, poté ho začne Adobe komerčně využívat a příjmy poputují i na ČVUT. Nemusejí přitom být vůbec malé. „Největší komerční potenciál asi má využití filtrů na obličeje do mobilů. Řekl bych, že to je primární zájem firmy,“ myslí si Sýkora. Brzy si tak bude moci každý do mobilního telefonu koupit a stáhnout aplikaci, která mu umožní na základě vlastní tvorby či fotek vytvořit animovaný film. Program navíc umožňuje tyto „vstupy“ dále měnit, podobně jako to dělá hudební syntezátor se zvukem. „Výtvarník bude moci pracovat nejen s naskenovanými kresbami či malbami, ale sám si bude moci výsledné vizuály upravovat ještě popomáhal mocí nástrojů, které mohou připomínat hudební pult,“ uvádí Sýkora. Jeho tým nyní chce zpracovat vlastní krátkometrážní film ve spolupráci se studiem Anifilm, které v Česku každý rok pořádá mezinárodní festival animovaných filmů. „Jsme v jednání s šéfproducentem Tomášem Rycheckým, který zajistí projekt po umělecké stránce. My se postaráme o technickou podporu. Příští rok by to mohlo být hotové,“ věří Sýkora, který před spoluprací s Adobe i s vývoj em ve studiích Walta Disneyho.

Devětatřicetiletý vědec do Spojených států jezdil v rámci spolupráce na výrobě trojrozměrné verze animovaného filmu Lví král. „Pobyt ve studiu byl nesmírně inspirativní. Jsou tam ti nejkvalitnější lidé z oboru. Bylo to jedno z nejlepších období mého života,“ nešetří chválou.

Walta Disneyho poté přebila nabídka od Adobe. Firma známá hlavně standardem PDF Sýkorovi nabídla lepší podmínky a svobodnější financování výzkumu na domovské fakultě ČVUT. „Stačí to, abych paralelně živil čtyři studenty a mohli jsme létat na konference,“ říká. O projekt je obrovský zájem i ve vědecké komunitě a Sýkora o něm jezdí přednášet po celém světě.

23. 6. 2017; iHNed.cz

Indická raketa vynesla do vesmíru první českou nanodružici. Otestuje dalekohled či materiál pro plášť kosmických lodí

Raketa PSSLV-C38 byla vypuštěna z indického kosmodromu. Na oběžnou dráhu vynesla první českou technologickou nanodružici VZLUSAT-1.

S dvoukilogramovou českou družicí dopravila na orbitu 29 dalších nanosatelitů ze 14 zemí.

VZLUSAT-1 bude na oběžné dráze ověřovat nové výrobky a technologie. Na palubě má mimo jiné miniaturizovaný rentgenový dalekohled, který by v budoucnu mohl posloužit pro astrofyzikální pozorování a výzkum atmosféry.

Indická raketa PSLV-C38 v pátek časně ráno středoevropského času vynesla na oběžnou dráhu kolem Země první českou technologickou nanodružici VZLUSAT-1. Na svých internetových stránkách o tom informoval český Výzkumný a zkušební letecký ústav (VZLU), který tento malý satelit vyvinul ve spolupráci s českými firmami a univerzitami.

Raketa byla vypuštěna z indického kosmodromu na ostrově Šríharikota v Bengálském zálivu. Společně s dvoukilogramovou českou družicí dopravila na orbitu 29 dalších nanosatelitů - družic, které váží méně než deset kilogramů - ze 14 zemí. Podle agentury Reuters jde o aparáty například ze Slovenska, Belgie, Litvy, Lotyšska a Rakouska.

VZLUSAT-1 bude plnit tři experimenty, jejichž cílem je ověřit nové výrobky a technologie na oběžné dráze. Na palubě má miniaturizovaný rentgenový dalekohled, nový typ kompozitního materiálu pro stínění kosmické radiace a vědecký přístroj FIPEX pro měření koncentrace kyslíku v termosféře.

Od dalekohledu si vědci slibují, že může v budoucnu posloužit pro astrofyzikální pozorování a výzkum atmosféry. Kompozitní materiál pro radiační stínění může v budoucnu zase sloužit pro konstrukční materiál družic, pláště kosmických lodí s lidskou posádkou nebo ke konstrukci obydlí při osídlení Měsíce či Marsu.

O plné funkčnosti satelitu a jeho přístrojů se vědci budou moci přesvědčit až za několik dnů. Životnost družice je odhadována na dva roky, během nichž bude možné provádět uvedené experimenty a ověřování nových technologií v kosmu.

Projekt VZLUSAT-1 je podle VZLU příkladem úspěšné spolupráce českých výzkumných pracovišť s průmyslem. Kromě toho je experiment FIPEX součástí mezinárodní mise QB50 - v rámci níž bylo vypuštěno na 50 nanodružic z celého světa - a přispívá tak k zapojení Česka do mezinárodních kosmických aktivit.

Pokud jde o účastníky programu VZLUSAT-1, na vývoji miniaturizovaného rentgenového dalekohledu se podílely firma Rigaku Innovative Technologies Europe, HVM PLASMA a Ústav technické a experimentální fyziky ČVUT v Praze. Kompozitní materiál pro stínění radiace vyvinuly firmy 5M s TTS a čidla pro měření vlastností tohoto materiálu dodala firma Innovative Sensor Technology. Na řízení družice pomocí pozemní radiové stanice se podílí Katedra aplikované elektroniky a telekomunikací Západočeské univerzity v Plzni.

Družice stála několik desítek milionů korun. Na financování se podílela Technologická agentura ČR v rámci programu Alfa a ministerstvo průmyslu. Třetina prostředků pochází od firem, které se na projektu podílejí.

Páteční vynesení padesátky malých satelitů na oběžnou dráhu je dalším úspěchem indické kosmické agentury ISRO (Indická organizace pro výzkum vesmíru). Předminulý týden její jiná, silnější nosná raketa GSLV Mk.3 dopravila do vesmíru dosud nejtěžší, třítunový indický satelit. Předtím v únoru vytvořila indická raketa světový rekord, když na oběžnou dráhu vynesla najednou 104 satelitů, čímž překonala předchozí vedení Ruska, které v roce 2014 vypustilo najednou 37 družic.

Indie se zařadila mezi kosmické velmoci už v roce 1981, kdy jako sedmý stát na světě vypustila vlastní nosnou raketu s družicí na palubě.

23. 6. 2017; technet.cz

Na oběžnou dráhu zamířila nová česká družice VZLUSAT-1

Minisatelit VZLUSAT-1 se po letech příprav dostal na oběžnou dráhu.

Indická raketa PSLV-C38 dnes časně ráno našeho času vynesla na oběžnou dráhu kolem Země první českou technologickou nanodružici VZLUSAT-1 typu CubeSat o velikosti 2U (20 cm × 10 cm × 10cm). Na internetových stránkách o tom informoval český Výzkumný a zkušební letecký ústav (VZLU), který tento malý satelit vyvinul ve spolupráci s českými firmami a univerzitami.

Družice je vybavena výklopnými panely a vysouvací rentgenovou optikou, takže se její velikost na orbitě zvětší na 35 × 10 × 10 cm, hmotnost 2 kg samozřejmě zůstává.

Právě rentgenový dalekohled s optikou typu račí oko je poměrně zajímavá technologie.

"Zařízení funguje na principu odrazu. Čip pak dokáže rozlišit, jaký typ částic na něj optika pošle," přiblížila již dříve serveru iDNES Veronika Stehlíková, která se jako studentka Českého vysokého učení technického podílela na vývoji i zkouškách družice.

O plné funkčnosti satelitu a jeho přístrojů se vědci budou moci přesvědčit až za několik dnů. Životnost minidružice, která bude kroužit na polární dráze do výšky 505 km rychlostí 7 km/s, je odhadována na dva roky, během nichž bude možné provádět uvedené experimenty a ověřování nových technologií v kosmu.

Projekt VZLUSAT-1 je podle VZLU příkladem úspěšné spolupráce českých výzkumných pracovišť s průmyslem. Kromě toho experiment FIPEX je součástí mezinárodní mise QB50, v rámci níž bylo vypuštěno na 50 nanodružic z celého světa a která přispívá k zapojení České republiky do mezinárodních kosmických aktivit.

23. 6. 2017; tyden.cz

Indové dopravili první českou nanodružici na oběžnou dráhu

Indická raketa PSLV-C38 v pátek časně ráno vynesla na oběžnou dráhu kolem Země první českou technologickou nanodružici VZLUSAT-1.

Indická raketa PSLV-C38 v pátek časně ráno vynesla na oběžnou dráhu kolem Země první českou technologickou nanodružici VZLUSAT-1. Na svých internetových stránkách o tom informoval český Výzkumný a zkušební letecký ústav (VZLU), který tento malý satelit vyvinul ve spolupráci s českými firmami a univerzitami.

Raketa byla vypuštěna z indického kosmodromu na ostrově Šríharikota v Bengálském zálivu. Společně s dvoukilogramovou českou družicí dopravila na orbitu 29 dalších nanosatelitů, tedy družic, které váží méně než deset kilogramů, ze 14 zemí. Podle agentury Reuters jde o aparáty například Slovenska, Belgie, Litvy, Lotyšska a Rakouska.

Projekt VZLUSAT-1 je podle VZLU příkladem úspěšné spolupráce českých výzkumných pracovišť s průmyslem. Kromě toho je experiment FIPEX součástí mezinárodní mise QB50, v rámci níž bylo vypuštěno na 50 nanodružic z celého světa, a přispívá tak k zapojení České republiky do mezinárodních kosmických aktivit.

Někdejší Československo vyslalo do vesmíru svou první družici Magion na podzim 1978; zkoumala plazma v magnetosféře a ionosféře a studovala vliv činnosti Slunce. Po ní následovaly do roku 1996 další čtyři satelity. V červnu 2003 byla vypuštěna družice Mimosa, tento projekt ale kvůli problémům s hlavním přístrojem, mikroakcelerometrem, skončil neúspěšně.

Dnešní vynesení padesáti malých satelitů na oběžnou dráhu je dalším úspěchem indické kosmické agentury ISRO (Indická organizace pro výzkum vesmíru). Předminulý týden její jiná, silnější nosná raketa GSLV Mk.3 dopravila do vesmíru dosud nejtěžší, třítunový indický satelit. Předtím v únoru vytvořila indická raketa světový rekord, když na oběžnou dráhu vynesla najednou 104 satelitů, čímž překonala předchozí vedení Ruska, které v roce 2014 vypustilo najednou 37 družic.

Indie se zařadila mezi kosmické velmoci už v roce 1981, kdy jako sedmý stát na světě vypustila vlastní nosnou raketu s družicí na palubě.

23. 6. 2017; zpravy.rozhlas.cz

Česko má ve vesmíru první nanodružici, vynesla ji tam indická raketa.

Indická raketa PSLV-C38 v pátek časně ráno SELČ vynesla na oběžnou dráhu kolem Země první českou technologickou nanodružici VZLUSAT-1. Na svých internetových stránkách o tom informoval český Výzkumný a zkušební letecký ústav (VZLU), který tento malý satelit vyvinul ve spolupráci s českými firmami a univerzitami.

Projekt VZLUSAT-1 je podle VZLU příkladem úspěšné spolupráce českých výzkumných pracovišť s průmyslem. Kromě toho experiment FIPEX je součástí mezinárodní mise QB50 - v rámci níž bylo vypuštěno na 50 nanodružic z celého světa - a přispívá tak k zapojení České republiky do mezinárodních kosmických aktivit.

22. 6. 2017; Ekonom

Rozvoj obnovitelných zdrojů táhne Čína

Investice do OZE jsou celosvětovým trendem, jejich výnosnost ovšem klesá.

Investice do obnovitelných zdrojů energie (OZE) nesly ještě před dvaceti let punc exotiky a působily snahou být ekologický. V současnosti se přitom pozornost k OZE přesouvá často ze zcela pragmatických, a nikoliv idealistických důvodů. Na tom se shodli účastníci debaty Obnovitelné zdroje - současnost i budoucnost energetiky, kterou v Praze pořádal Institut pro veřejnou diskusi a jejímž partnerem byl týdeník Ekonom a Hospodářské noviny.

"Před dvaceti lety byly OZE o snaze být zelený, změnit svět," zavzpomínal na své začátky v odvětví německý manažer Jörg Kubitza, nynější šéf strategie v divizi obnovitelných zdrojů společnosti ČEZ. "Dnes je to už jinak, OZE už nejsou žádná exotika, je z toho zkrátka byznys." Důvodem pro větší příklon k obnovitelným zdrojům je tak stále častěji snaha o energetickou nezávislost, vyvážení nedostatku nerostných zdrojů či skutečnost, že vlivem klesajících cen technologií je dobývání energie ze slunce, větru či biomasy cenově výhodnější. Právě nedostatek jiných zdrojů je jedním z důvodů, proč je stále silnějším hráčem na poli OZE Čína.

Ta mohutně investuje jak do solární energetiky, tak do vodních elektráren a větrných parků. S tím roste i role asijské země v oblasti sektorových inovací. "Čína de facto přebírá technologickou iniciativu," prohlásil na konferenci profesor Vítězslav Benda z ČVUT.

Využití podpoří baterie i elektromobily Právě technologický pokrok hraje v širším využití OZE zásadní roli.

Solární a větrná energie jsou závislé na výkyvech počasí a s odlišnou výkonností se dají využít i podle ročního období. Klíčové tak je, jak se podaří ukládat elektřinu či efektivněji řídit přenosovou soustavu. "Rychlé změny výkonu mohou přinášet přetoky nebo zatěžovat v distribuční soustavu," připomněl Vítězslav Benda.

K efektivnějšímu řízení přenosové soustavy by mělo vést instalování inteligentních sítí, se kterými počítá i příslušný národní akční plán. Podle něj by se vícenáklady na vybudování chytrých sítí do roku 2030 mohly vyšplhat na 90 miliard korun.

Efektivnější využití elektřiny zase usnadňuje dynamický vývoj baterií či rozvoj elektromobility. Inovativním řešením může být také kombinace solární a vodní elektrárny. "V Číně funguje velká gigawattová solární elektrárna, která spolupracuje s přehradou. Pokud svítí slunce, přehrada zmírní průtok turbínou.

Tento princip by bylo možné aplikovat i na řadu malých vodních elektráren," podotkl profesor Benda. Jörg Kubitza z ČEZ na konferenci zároveň připomněl, že většina evropských států včetně jeho rodného Německa je zatím velmi daleko od plnění závazků vytyčených Evropskou unií pro rok 2030. Do této doby by totiž z OZE mělo pocházet 27 procent spotřebované energie. A to vytváří investiční příležitost. Do obnovitelných zdrojů energie mohutně investuje i polostátní energetický gigant ČEZ. "Soustředíme se na Německo, Benelux a Velkou Británii, kde ale čekáme na dopady brexitu," vysvětlil Tomáš Pleskač, člen představenstva společnosti ČEZ.

Bez developmentu to nepůjde Konkurenční prostředí v oblasti OZE tak nutí ČEZ k alternativním způsobům investování. "Do obnovitelných zdrojů vstupují finanční investoři či penzijní fondy, které mají podstatně nižší požadavky na návratnost než ČEZ, takže je stále těžší najít vhodný projekt," vysvětlil Pleskač. Proto společnost vstupuje i do developmentu. "Akceptujete s ním větší riziko, ale i větší výnos. Pokud chceme mít namixované hezké portfolio s hezkou návratností, bez developmentu to nepůjde," dodal. Navzdory slibnému rozvoji ve využívání i souvisejících technologií se OZE v Česku plně nevzpamatovaly ze stigmatu, které na nich ulpělo v souvislosti s takzvaným "solárním tunelem". To když v roce 2009 poklesly ceny solárních panelů natolik razantně, že fakticky fixní výkupní ceny elektřiny vytvořily z vlastnictví panelů zlatý důl - a černou díru pro veřejný rozpočet.

"Bouřlivý vývoj ve fotovoltaice bohužel ne vždy dobře ovlivňoval či ovlivňuje názor veřejnosti na obnovitelné zdroje," uznal v diskusi Ladislav Havel z ministerstva průmyslu a obchodu.

"Rozvoj využívání obnovitelných zdrojů v České republice však nezastavíme ani nechceme zastavit, nýbrž naopak," konstatoval.

Obnovitelné zdroje energie ztratily punc exotiky. Stále více jde o byznys. A prim udávají země jako Čína.

22. 6. 2017; Reflex.cz

Zázrak jménem Zonky: Vznikli jsme před 18 měsíci jako start-up, nyní půjčujeme 120 miliónů měsíčně, říká ředitel Pavel Novák

Prožíváme období boomu sdílené ekonomiky. Ať je to Uber jakožto netradiční sdílená taxi služba nebo Airbnb, které umožňuje lidem krátkodobé pronájmy svých nemovitostí, a to dokonce i těch, ve kterých sami žijí. Patří sem i český Zonky, kde lidé půjčují lidem, jak zní známý slogan z reklamy.

Půjčková platforma Zonky vznikla jako projekt inovativni laboratoře ve skupině Home Credit před pouhými 18 měsíci a za květen 2017 půjčila lidem 120 miliónů korun. Z malého týmu Lucie Tvarůžkové, která stála do března 2017 v čele projektu, vznikl úspěšný projekt, jenž se vedle Home Creditu a Air Bank stal třetí samostatnou finanční značkou mezinárodní skupiny Home Credit, která je součástí PPF. Zonky přinesl do Česka koncept takzvaného peer-to-peer lendingu. Peníze si vzájemně mezi sebou půjčují lidé, online platforma je propojuje tak, aby byla chráněna anonymita obou stran, stanovuje úrok a hlídá pravidla hry.

Zpět do Česka se po čtyřletém působení v Rusku vrátil vrcholový manažer Pavel Novák, aby jako CEO (Chief Executive Officer) využil naplno potenciál, který se v segmentu sdíleného půjčování financí objevil. Pavel Novák věří projektu natolik, že se s ním hodlá dostat na asijský, potažmo celosvětový finanční trh.

Působil jste čtyři roky v Rusku jako vrcholový manažer projektu Eldorado, který spadal pod PPF Group. To je poměrně neobvyklá zkušenost. V čem byla práce tam jiná než u nás?

Rusko je zajímavé především tím, že je to obrovská země rozlohou. Při práci musíte neustále myslet na to, že pracujete s jedenácti časovými pásmy. Také jsem žil v třináctimilionovém městě, což bylo zajímavé i z hlediska kontrastů. Za deset minut autem z centra Moskvy, která je opravdu nádherná, se dostanete do míst, kde lidé nemají zábradlí na balkonech.

Se svým týmem jste se v Moskvě sžil hned? Musely tam být velké odlišnosti v mentalitě.

Pokud se budeme bavit o lidech, které jsem potkával v práci, tak to jsou prostě Evropané. Čím jsem tam byl déle, tím byli odlišnosti menší. První rok byl šok, musel jsem si zvykat na určitá specifika a více méně jsem začínal chápat, co které lidi konkrétně motivuje. Na konci dne je to vždy a v každé zemi o tom, že pochopíte, že tohohle člověka motivují nejvíce vizitky, druhého výsledky, třetí chce pracovat s nejlepší technologií… A prostě jim to dáte.

Podle vás tedy nezáleží na tom, kde jste a v jakém oboru pracujete, ale musíte jako dobrý manažer znát, co motivuje vaše spolupracovníky?

Přesně tak. Jde o to zjistit, co klíčové lidi v týmu motivuje, za čím si jdou, a to platí všude na světě. Aplikoval jsem tento přístup v Rusku, stejně jako ho aplikuji na můj nynější český tým v Zonky.

V Zonky jste vystřídal na pozici CEO Lucii Tvarůžkovou. Chtěl jste se vrátit do Čech?

PPF v prosinci minulého roku Eldorado prodala, čímž pro mě skončila moje mise v Rusku, protože jsem v první řadě chtěl vždy pracovat pro PPF. Bylo celkem jedno kde, ale pro PPF. Což byl první stimul, proč se vrátit do Čech. Do toho bylo rozhodnuto, že se ze Zonky udělá velká firma, čímž bylo jasné, že bude potřebovat nové vedení. Já jsem se zrovna vracel, zkušenost s online byznysem mám poměrně velkou a jít vést Zonky bylo tedy logickým krokem.

Jaký hlavní cíl jste si stanovil poté, co jste přebral tým a produkt Zonky?

Udělat z té firmy firmu, která bude profitabilní, stát se skutečným konkurentem bank a připravit firmu na expanzi na velké zahraniční trhy.

Když se řekne Zonky, hodně lidí si vybaví Magdu, která si potřebuje půjčit na karavan. Legendární reklama, na kterou kolují na internetu i parodie a vtipy.

To je pravda. Já k vám budu upřímný, kromě toho, že je všeobecně známo, že Zonky je start-up, tak není také tajemstvím, že televizní reklama stojí hodně peněz. Magda byla první reklama, kterou jsme natočili. Nebyli jsme si jistí, zda Zonky jako produkt obstojí a zda stojí za to investovat nemalé peníze do natočení další reklamy. Proto Magda běžela v televizi tak dlouhou dobu a rok čekala na své peníze na karavan. Ale dočkala se. Kromě toho se z ní stal virál, který si žije svým vlastním životem, což je vlastně to nejlepší, co se vám může sát.

Když jsem si dělala rešerši k našemu rozhovoru, dočetla jsem, že typ služby, kterou poskytujete, využívají především lidé, kteří jsou natolik předlužení, že by v bankách úvěr ani nedostali. Je to pravda?

Já vám můžu garantovat, že lidé, kteří nedostanou půjčku v bance, tak ji nedostanou ani u nás. Je to jedna z věcí, která nám možná historicky marketingově nejvíce ublížila. My jsme skutečně experimentovali s tím, že jsme měli projekt, který se jmenoval druhá šance, což byl přesně ten typ úvěrů, o kterých mluvíte. Takových úvěrů bylo asi 50. A už to nikdy nebudeme opakovat. Byla to chyba, která image Zonky ublížila. Ta strategie je nyní jasná. Budeme vždycky nejlevnější, ale pokud vás banka odmítla, protože jste předlužení, protože máte exekuce, my vás na 100 % odmítneme taky.

A proč si tedy půjčit na Zonky a ne v bance?

Protože jsme nejlevnější. Nezaměstnáváme tisíce zaměstnanců ve stovkách poboček. Jsme všichni v jedné kanceláři a náš hlavní náklad je marketing a IT. A zároveň propojujeme komunitu investorů s půjčovačemi, kterou banky schválně drží rozdělenou. Na spořicích účtech jsou dnes úroky blízko nuly a přitom úvěry v bankách se stále drží okolo 10%. V tomto rozdílu jsou schovány náklady bank na provoz a také samozřejmě zisk. My ty náklady nemáme, jsme online, a proto můžeme ty nůžky přivřít a nabídnout větší zhodnocení investorům a menší úrok zákazníkům.

Funguje to tedy na tom principu, že máte na jedné straně lidi, kteří chtějí půjčovat peníze, na straně druhé lidi, kteří si chtějí půjčit, a vy jakožto Zonky jste uprostřed?

Velmi zjednodušeně se to tak dá říct. Momentálně máme kolem 12 tisíc investorů, to jsou tedy lidé, kteří chtějí půjčovat peníze. Těch máme dostatek. Na druhé straně máme kolem 5 tisíc lidí, kteří si u nás za historii Zonky půjčili peníze. Větší zájem ze strany investorů je tedy z tohoto poměru evidentní.

Z jakého důvodu máte více investorů?

Tak především lidé, kteří si chtějí půjčit, mají obavy, že naše služba není anonymní, případně toho, že půjčky po nich budou chodit vymáhat mlátičky z baseballovou pálkou. Takto to samozřejmě není. Další roli hraje strach z odmítnutí. Lidé se bojí, že se na ně investoři nesloží. Nám se ale nestává, že by se někomu lidé na tu půjčku nesložili. Další velkou bariérou je, že je to něco nového, lidé tomu úplně nerozumí a samozřejmě se bojí.

Kolik peněz si u vás lidé průměrně půjčují?

Průměrně půjčujeme okolo 150 tisíc korun. Jsou to tedy poměrně vysoké částky. O 80 % našich půjček žádají lidé mladší 43 let. Je to stejná cílová skupina jako kterékoliv jiné banky. S tím rozdílem, že my jsme online, nemáme pobočky, což je pro některé potenciální klienty také jedna z bariér. Ale to je bariéra, kterou odstraňovat nebudeme. My budeme vždycky online.

Na co si lidé nejvíc půjčují?

Na prvním místě se jedná určitě o refinancování, následují auta a rekonstrukce domácnosti.

Kolik investorů se na jednu půjčku skládá?

Každý investor může investovat do jedné půjčky maximálně pět tisíc korun, je to kvůli tomu, abychom je chránili. Tedy abychom minimalizovali riziko toho, že dají všechny peníze do jedné půjčky, což není úplně bezpečné z hlediska diverzifikace. Průměrně se nám na jednu půjčku skládá něco mezi stem až dvě stě lidmi.V letošním květnu jsme poskytli kolem osmi set půjček, což už je poměrně významné číslo na českém trhu. Rozpůjčovali jsme kolem 120 miliónů korun a to už není rozhodně malý byznys.

Jsou Češi něčím specifičtí v půjčkách? Jsou více zadlužení, předlužení, nebo jsou naopak opatrnější než v okolních státech?

Jsme jedni z nejdisciplinovanějších. Pokud se podíváte na počet nesplacených úvěrů, tak v Čechách stále klesá, což je velice dobrý signál. Jsme daleko méně zadlužení, než je běžný standard západní Evropy, a jsme výrazně konzervativnější. Mnohem více přemýšlíme, jestli si na něco půjčíme, než si vůbec půjčíme. Myslím, že to je asi v naší povaze.

Pod čarou:

Pavel Novák vystudoval kybernetiku a řídicí techniku na ČVUT v Praze. Po studiích odjel na krátkou stáž do USA, kde pracoval jako výzkumník na projektech pro společnost Rockwell Automation. Po svém návratu nastoupil jako business konzultant pro trhy střední a východní Evropy ve společnosti Adastra Business Consulting. Jeho specializací byl credit risk management a customer value management. Od roku 2014 do března 2017 působil jako viceprezident v ruské maloobchodní síti Eldorado, kde zodpovídal za rozvoj B2C ecommerce, CRM, klientský servis a IT. Od dubna 2017 má v roli CEO na starosti P2P fintech službu Zonky. Ve volném čase rád jezdí na motorce a tráví čas v přírodě, ideálně se svou čtyřletou dcerou a rodinou.

22. 6. 2017; rozhlas.cz

"Uprchlická krize je zanedbatelná ve srovnání se změnami, které způsobí rozvoj technologií," říká technooptimista Šebek

„Čeká nás další renesance,“ tvrdí profesor Michael Šebek, který věří, že strach z technologií je zbytečný. „V dějinách to vždy dobře dopadlo. Lidé už nebudou muset dělat práci, která je nebaví. Budou si moci najít zajímavější a mít čas na důležitější věci,“ předpovídá blízkou budoucnost, které říká renesance 2.0.

„Lidé se bojí, aby jejich profesi místo nich nevykonávali roboti a počítače. Jsou to docela legitimní obavy, ale já to vidím optimisticky.“ Podle Šebka je důležité, aby se změnil způsob, jakým se vzděláváme. Technologie vždy měnily společnost a lidé se podle něj přizpůsobovali zejména prostřednictvím změny systémů vzdělávání. Důležité je prý učit se především dovednosti, které jsou v neustále se měnícím světě univerzální.

„Internet poskytuje ve vzdělávání obrovské možnosti. Každý z nás má dnes k dispozici díky Wikipedii a jiným databázím větší znalosti, než měl americký prezident před dvaceti lety. A to dokonce zadarmo.“ Problém ale je, že někteří lidé toho neumí využít nebo je to nikdo nenaučil, dodává Michael Šebek.

Čeká nás prý také nový typ průmyslu, tzv. průmysl 4.0. Tovární výroba se vrátí zpět do rozvinutých zemí. Zákazníci budou své zboží vyžadovat stále rychleji a nebude čas dlouho a neekologicky produkty převážet přes půl zeměkoule. „Zpočátku se to rozvojových zemí dotkne, ale věřím v pokrok i tam. Lidé nebudou mít důvod se stěhovat,“ tlumí obavy z posílení sociálních nerovností profesor Šebek.

Proč ale pracujeme stále více, když už dnes technologie spoustu činností zastanou a automatizují? „Zvyšuje se nenasytnost. Někdo spočítal, že pokud by nám stačilo žít na stejné úrovni jako před sto lety, tak bychom mohli pracovat jen třetinu doby. Pracujeme pořád, protože potřeby jsou stále větší. A potřeby jsou vytvářeny novými možnostmi.“

Prof. Ing. Michael Šebek, DrSc. působí na ČVUT v Praze, je vedoucím Katedry řídicí techniky na Elektrotechnické fakultě, vedoucím oddělení Kyberneticko-fyzikálních systémů v Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky a také se podílí na vývoji softwaru pro návrh řídicích systémů. Napsal esej Průvodce po chaotickém světě, která vyjde ve 107. čísle revue Prostor. Můžete se také zúčastnit křtu, který proběhne v úterý 27. června v 19:30 v Hybernské 4 v Praze.

Poslechněte si celý rozhovor, ve kterém jsme se zabývali robotickými právníky a programy, které napsaly samy sebe.

22. 6. 2017; tretiruka.cz

Druhý život vysloužilých solárních panelů: stane se z nich cenná surovina, ale budeme si muset počkat

Kolem fotovoltaiky existuje celá řada mýtů. Jedním z nich je například představa, že solární panely jsou nebezpečným odpadem a po skončení životnosti zůstanou ležet ladem na polích. Opak je totiž pravdou - studie ČVUT ukázala, že likvidace v Česku běžných křemíkových solárních modulů se zaplatí ze získaného hliníku, mědi, stříbra a řady dalších využitelných ušlechtilých kovů, které tyto panely obsahují.

„Recyklací krystalických a tenkovrstvých solárních modulů získáme mnoho materiálu pro následné zpracování a opětovné použití při výrobě fotovoltaických modulů nebo jiných výrobků. Mezi tyto materiály patří hliník, měď, sklo, plasty, křemík, vzácné kovy, jako jsou stříbro, indium, galium, germanium, molybden a další. Pro sklo platí, že recyklací lze získat až 95 % skleněného materiálu s čistotou 99,99 %. Pro hliník tato hodnota dosahuje téměř 100 % a nízká energetická náročnost procesu ušetří až 70 % energie nutné pro výrobu nového hliníku,“ říká Ladislava Černá z Laboratoře diagnostiky fotovoltaických systémů ČVUT v Praze.

Studie dále potvrdila, že celkový výnos z prodeje surovin získaných recyklací fotovoltaických panelů v České republice by se pohyboval ve výši 1,7 miliardy korun. Likvidace panelů si tedy v budoucnu vydělá sama na sebe. Na to si však budeme muset ještě počkat - životnost solárních panelů se totiž podle ředitelky Solární asociace Veroniky Hamáčkové odhaduje na více než 40 let. Druhým faktorem toho, proč se trh s recyklací panelů nerozvíjí, je nejasný přístup Energetického regulačního úřadu k výměnám panelů a komponent na solárních elektrárnách. Proto je třeba najít jednoznačné řešení pro odstranění legislativní nejasnosti bránící provozovatelům solárních elektráren měnit panely v obavě, že by jim mohlo hrozit riziko ztráty nároku na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů.

V České republice je ekologická likvidace panelů uvedených na trh před 1. lednem 2013 zajišťována kolektivními systémy, které díky příspěvkům vybraným od provozovatelů fotovoltaických elektráren zajistí recyklaci panelů po uplynutí jejich životnosti. Největším kolektivním systémem, který dnes zajišťuje recyklaci panelů po uplynutí jejich životnosti, je REsolar sdružující 23 výrobců a dovozců solárních panelů a více než 2,5 tisíce provozovatelů solárních elektráren. REsolar na trhu funguje od roku 2013 a je leaderem v oblasti ekologického zpracování odpadů z fotovoltaických modulů s téměř třetinovým podílem na trhu. Úspěšnost tohoto kolektivního systému ilustruje i to, že Radek Brychta, jeden z jeho zakladatelů a současný předseda dozorčí rady, byl nedávno vyhlášen v prestižní soutěži Manažerem roku 2016 v kategorii Energetika - obnovitelné zdroje.

19. 6. 2017; euro.cz

Vývojáři z ČVUT vytvořili animační program Stylit, který ve světě nemá konkurenci

výroba tohoto filmu odstartovala i jeden pozoruhodný projekt v Česku. „Asi před třemi roky nás oslovil - přes studio Anifilm, s nímž dlouhodobě spolupracuji - tým, který se zabývá výrobou filmu Loving Vincent,“ vypráví Daniel Sýkora, šéf katedry počítačové grafiky a interakce na Českém vysokém učení technickém v Praze (ČVUT). Po Sýkorovi chtěli, aby jim s využitím počítačové techniky pomohl animaci zrychlit a zlevnit. Tehdy však na ČVUT s podobným projektem teprve začínali.

Polsko-britský koprodukční film Milující Vincent s plánovaným rozpočtem pět milionů liber (zhruba 150 milionů korun) tak postupně vznikal tou nejnáročnější a současně pořád nejdokonalejší technikou, ruční malbou. „V mezičase, co na tom dělali, jsme se snažili vyvinout vlastní řešení a postupně jsme došli do stavu, kdy už se dalo použít. Oni ale film už dokončili,“ usmívá se Sýkora, šéf týmu, který program s názvem Stylit vyvinul. Stylit je animační program, který nasnímané obrazy jakéhokoli malíře či grafika dokáže „rozpohybovat“ a vytvořit z nich film. Jeho kouzlo spočívá ve vysoké věrnosti předloze. „Snažíme se do toho vnést pocit, že animace je nakreslená snímek po snímku, což se doposud nikomu nepodařilo. Udělat simulaci, která by se věrně blížila té totální animaci, vznikající vždy jen rukou,“ říká Sýkora.

Program je už dokončený a proces výroby animace extrémně zrychluje. A přestože pořád nedosahuje dokonalé věrnosti ručně malovaného filmu, je určen pro animátory i běžné lidi, kteří nemají na výrobu filmu 150 milionů korun jako tvůrci Milujícího Vincenta.

19. 6. 2017; Metro

Nejnovější monopost týmu ČVUT se představil veřejnosti

Studentská formule zrychlí z nuly na sto za 3,2 sekundy.

V dolní části Václavského náměstí se v pátek prezentoval tým Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze eForce FEE Prague Formula se svým posledním monopostem. Ten navrhovali a stavěli v tomto akademickém roce sami studenti. Páteční akce odstartovala ve 12.00 hodin odpočtem, po kterém nastoupili na pódium členové týmu. Návštěvníkům akce představili nejen svůj tým a soutěž jako takovou, ale i svou celoroční práci. Prezentace vyvrcholila odhalením nového monopostu a následnými dynamickými ukázkami. Skupina eForce FEE Prague Formula se skládá ze třiceti studentů bakalářského a magisterského studia, kteří studují na Fakultě elektrotechnické a na Fakultě strojní ČVUT v Praze.

Letošní sezona byla ve znamení inovací. Několika změn se dočkala nosná struktura vozu. Kompozitní materiál byl poprvé použit v loňské sezoně. Letos se studenti zaměřili především na odstranění nedostatků předchozího monopostu a celkovou spolehlivost vozu. Optimalizací prošel i aeropaket, kdy byla využila data naměřená v aerodynamickém tunelu. Díky tomu všemu je celková hmotnost vozu 192 kg a zrychlení dosáhne z 0 na 100 km/h za 3,2 sekundy.

Nyní se studenti zaměří na testování, na které mají do prvních závodů celý měsíc. Důležité bude najít optimální nastavení auta pro každou disciplínu. Těch je v závodu hned několik, mimo jiné je to měřená akcelerace s pevným startem či závěrečná hlavní disciplína nazvaná Endurance.

Závodní sezona týmu eForce FEE Prague Formula čítá dva závody. První bude na maďarském Euroringu, druhým je již tradiční domácí akce konaná 5. a 6. srpna na autodromu v Mostě.

19. 6. 2017; Euro

Pionýři nové ekonomiky

Umělá inteligence mění podobu průmyslu. Nové české výrobky vám ochrání byt nebo opraví auto

Kolem domu můžete rozmístit kamery, na zahradu vypustit psy a k vstupní bráně posadit ozbrojenou stráž. Ale existují i mnohem efektivnější a stylovější řešení, jak zabránit tomu, aby vás někdo vykradl. A spoustu takových nápadů mají Češi.

Vjedné z kubistických vil na pražském Rašínově nábřeží se zrodil černý "chytrý válec" Angee, který díky umělé inteligenci dokáže hlídat vaši nemovitost, aniž byste museli sami jakkoliv kontrolovat hlídače a starat se o něj.

Zařízení využívá strojového učení - jeden z klíčových prvků umělé inteligence.

Dokáže se tak samo učit pomocí podnětů zvenčí. Umí například rozpoznat, kdo do bytu vešel a kdo ho opustil. Tyto poznatky zařízení samo vyhodnotí a případně se přepne do stavu automatického alarmu či poplachu.

V případě potřeby samo spustí videonahrávání nebo rozpozná rozbité sklo, nebezpečí požáru i mnoho dalších podezřelých zvuků, které mohou naznačovat vloupání do bytu. Při hlídání vaší domácnosti se tento chytrý válec dokáže otáčet o 360 stupňů tak, aby zaznamenal veškeré dění okolo sebe.

"Své bezpečí člověk většinou nechce neustále řešit, ale chce o něj mít postaráno" říká jeden ze zakladatelů Angee, dvaatřicetiletý Tomáš Turek, který po návratu ze studií ve švýcarském Lausanne pracoval na vývoji tohoto zařízení přibližně tři roky. Autonomního hlídače lze ovládat na dálku pomocí mobilní aplikace nebo jednoduše hlasem. A je tu samozřejmě i možnost Angee úplně vypnout a ponechat si naprosto diskrétní prostředí. Stačí říct: "Hey Angee, give me some privacy!" (Angee, nech mi trochu soukromí).

Facelift českého průmyslu

Angee je jedním z mnoha chytrých vynálezů nových českých technologických flrem, které pomalu začínají měnit podobu tuzemského průmyslu. Využívají přitom víc než kdykoli předtím možností umělé inteligence. Ta se stává motorem růstu především pražských a brněnských startupů, často navázaných na akademickou sféru na vysokých technických učeních.

O kvalitě českého vysokoškolského výzkumu umělé inteligence snad nejvíce svědčí spolupráce pražského ČVUT a brněnského VUT s Facebook Artiflcial Intelligence Research - výzkumnou platformou Facebooku pro zkoumání možností umělé inteligence.

Světový gigant sociálních médií si vybral 15 univerzit a z toho hned dvě české. Těmto univerzitám poskytne vysoce výkonné počítačové servery pro rychlejší zvládnutí výpočetních operací.

V českém prostředí se ale významně daří i komercializace výzkumných objevů. Vývojáři umělé inteligence i její investoři se shodují na tom, že Česko je lídrem v tomto rychle nastupujícím oboru minimálně v oblasti střední Evropy.

"Umělá inteligence je trendem.

A Česko v něm rozhodně nezaostává," tvrdí Ondřej Bartoš z kapitálového fondu Credo Ventures, jednoho z klíčových českých investorů do flrem vyvíjejících umělou inteligenci. Credo Ventures má v portfoliu přes dvacet flrem a zhruba třetina z nich nějakým způsobem využívá umělou inteligenci ve svých produktech.

O komerčním úspěchu českých flrem svědčí i zájem ze zahraničí. Pořadatelé letošního ročníku největšího středoevropského festivalu startupů Pioneers v rakouské Vídni, který byl právě ve znamení nastupující umělé inteligence, si výslovně vyžádali rekordní počet českých zástupců. "Vysokou kvalitu přihlášek vtomto roce nám potvrdili ipořadatelé Pioneers, se kterými jsme se dohodli na navýšení počtu nominací z původních pěti na sedm. Dalších pět startupů z našeho seznamu potom oslovili pořadatelé přímo," říká Renata Nemkyová, skautka startupů z pražské společnosti TechSquare, která každoročně české firmy do Vídně vybírá.

Jediný svého druhu

TechSquare vybral na festival právě i nadějnou firmu Angee, která brzy nabídne inovativní produkt na zabezpečení domácností. Český "chytrý válec" je přitom zatím jediný svého druhu na světě. Ačkoli si zakladatelé zatím nechali sestavit u svého partnera v Číně jen zhruba 170 vzorků, už registrují více než 1500 objednávek, a to většinou ze Spojených států.

Kromě pražského Rašínova nábřeží, kde sídlí výzkum a vývoj firmy, má startup kancelář i v kalifornském Palo Altu. Do USA se kvůli očekávaným dodávkám zařízení na tamní trh soustředí především marketing a zákaznická podpora.

"Našim prvním zákazníkům v USA bychom chtěli začít dodávat začátkem podzimu. Předpokládáme, že Angee bude stát 399 dolarů. V příštím roce pak bude expandovat na další trhy," popisuje očekávaný rozlet firmy její spoluzakladatel Lukáš Stibor, který stojí i za dalšími úspěšnými českými startupy Gamee, Spendee či Cleevio.

Mladá firma z pražské náplavky v těchto dnech také mohutně nabírá nové posily k současnému týmu, a t o jak do manažerských, tak vývojových pozic. Na crowdfundingové platformě Kickstarter už Angee dokázala získat od drobných dárců více než 500 tisíc dolarů. Cíl prvotního sběru financí na rozjezd projektu byl přitom poloviční.

Na letošním vídeňském festivalu Pioneers představila firma Angee svůj výrobek potenciálním investorům z různých koutů světa. Podle údajů festivalu hledá Angee financování ve výši tři až pět milionů eur zejména na náběh sériové výroby "chytrého válce".

Zakladatelé očekávají vstup více investorů.

Podle informací týdeníku Euro je jedním z nich již zmíněný startupový fond Credo Ventures v čele s Ondřejem Bartošem. Credo Ventures už financoval i jiný projekt spoluzakladatele Angee Lukáše Stibora, a to herní sociální síť Gamee.

Do nitra zvuků

Na rozdíl od startupu Angee, který zatím svůj produkt testuje a čeká na zahájení sériové výroby, už některé jiné české technologické firmy svůj um zakódovaný do umělé inteligence úspěšně prodávají.

Když se vystudovaný biotechnolog Pavel Konečný loni v březnu vrátil do Čech z australského Sydney, kde čtyři roky pracoval v technologické společnosti Accenture, chtěl prorazit v něčem originálním, co dosud nikdo nedokázal. Nakonec mu pomohli kamarádi.

Jeden z nich při návštěvě autoservisu nechápal, proč automechanikům v dnešní době trvá tak dlouho, než podle zvuku motoru poznají jeho závadu. To Pavla Konečného zaujalo. Dodnes na světě nikdo příliš nevyužívá umělou inteligenci právě při poznávání poruch strojů prostřednictvím zvuků. Pavel Klinger, jenž se posléze stal Konečného kolegou, je amatérský muzikant, a díky tomu vnesl do vznikajícího nápadu "hudební know-how".

Tak se zrodil Neuron Soundware - firma, kterou dnes obdivují i lidé z Microsoftu a Silicon Valley. Pavel Konečný ajeho spolupracovníci vytvořili software postavený na takzvaných neuronových sítích, které částečně simulují chování mozku.

Software sítě "trénuje" tak, aby aplikace dokázala sama poznat mechanické poruchy v různých strojích. Jde o podobné strojové učení jako v případě Angee.

"Nejdříve se nahrají až stovky tisíc záznamů zvuků a umělé inteligenci se řekne, jak má správně znít například motor v autě. Vpřípadě odlišností pak, robot ukrytý v malé krabičce sám hlásí chyby," vysvětluje Konečný. Zvuk je pro něj bohatým zdroj em dat. "Člověk nemůže poslouchat sto letadel nebo motorů tisíc hodin v kuse. Umělá inteligence tohle zvládne, a proto významně napomáhá k prevenci možných potíží," doplňuje Konečný.

Neuron Soundware založený loni v dubnu začal záhy spolupracovat na prvních projektech s německým Siemensem a především se společností Deutsche Bahn, které pomáhá rozpoznávat poruchy eskalátorů na berlínských vlakových nádražích.

Automechanici na dlažbě

Firma aktuálně podepisuje i další důležitý kontrakt s domácí automobilkou Škoda Auto, konkrétně se škodováckým vývojovým střediskem DigiLab. "Nabídli jsme jim aplikaci pro rozpoznávání vad při servisu automobilů," potvrdil Pavel Konečný.

Pokračuje i ve vyjednáváních s německou automobilkou Daimler a s evropským výrobcem letadel Airbus. "Ten měl o náš produkt zájem už loni, ale my jsme ho museli odmítnout, protože bychom to nestíhali. Letos se snad domluvíme," tvrdí Konečný. Dále pracuje na projektu pro klimatizace a sledování konkrétních strojů v továrnách.

Netají se tím, že chce ze svého nového podnikání vybudovat globální firmu.

K tomu mu může pomoci aktuální investice fondu J&T Ventures v hodnotě 600 tisíc eur. Neuron Soundware díky této finanční injekci posílí svůj t ým a vypiluje svoji jedinečnou technologii.

"Tato technologie bude ještě mnohem zásadnější než internet věcí. Neuron Soundware přispívá k tomu, že stroje a zařízení jsou bezpečnější, méně poruchové a tím mají delší životnost," vysvětluje zájem J&T Ventures o investici výkonný ředitel fondu Adam Kočík. Fond má investiční horizont tři až pět let a očekává násobné zvýšení hodnoty své investice.

Minoritní desetiprocentní podíl ve firmě stále vlastní úspěšný pražský akcelerátor mladých firem StartupYard, který pomohl Konečného firmě od nápadu k realizaci. Nástup velkých dat

Letos se do umělé inteligence na celém světě investuje výrazně víc než kdykoli v minulosti. Finance, které fondy začínajícím firmám posílají, jsou násobně vyšší než například před pěti lety. Přitom je princip umělé inteligence známý mnohem déle. Proč se tedy byznys a s ním spojené financování výzkumu rozjelo ve velkém až nyní?

"Zdá se, že jsme technologicky dospěli do stavu, v němž existuje dostatečné množství dat a dostatečná výpočetní síla umožňující renesanci celé umělé inteligence.

Dlouho jí chyběly dvě věci: dostatečné množství tvrdých dat a dostatečná výpočetní kapacita. To se teď mění," míní Ondřej Bartoš z Credo Ventures. Podle jeho názoru už dnes jen těžko může někdo vytvořit nový software, aniž by zohlednil nějakou formu umělé inteligence. "Při vývoji nových produktů už je to nutná podmínka. My sami jsme ochotni dnes investovat více do projektů využívajících umělou inteligenci," říká Bartoš.

Dobrým příkladem toho, jak nové datové možnosti ovlivňují možný rozvoj umělé inteligence, najdeme v Kuřimi u Brna. Jihomoravské inovační centrum, úspěšný inkubátor brněnské startupové líhně, tady několik kilometrů severně od moravské metropole otevřelo vzorovou výrobní buňku chytré továrny. Tato buňka umí sama zkontrolovat a opravit své výrobky. Své řešení pro chytrou továrnu tu představuje i další z nadějných českých startupů Sewio, které vyvinulo lokalizační software fungující na rozdíl od běžné GPS také uvnitř budov s přesností na centimetry.

Data, která umí Sewio získat, lze pomocí umělé inteligence snadno použít k lepšímu plánování logistiky v továrnách tak, aby nevznikaly zácpy a celý výrobní proces se zbytečně nezdržoval. Cenná data využívají i obchodníci v supermarketech při zkoumání chování pohybu lidí s nákupními košíky mezi jednotlivými regály. Sewio ale poskytuje novátorská řešení i pro sportovce - díky lokalizaci pohybu jednotlivých hráčů lze naprogramovat jejich efektivnější zapojení do hry.

Sewio dodává svůj produkt do několika desítek zemí světa a letos otevřelo po Mnichově druhou zahraniční pobočku ve francouzském Lyonu. "Chystáme se získat novou investici ve výši zhruba pěti milionů eur zejména k expanzi do USA a Velké Británie," uvádí Milan Šimek, spoluzakladatel Sewio Networks.

Byznys kolem umělé inteligence už má v Česku několik nezpochybnitelných milníků. Dosud největším českým komerčním úspěchem v oblasti umělé inteligence byl exit Credo Ventures ze startupu Cognitive Security, který prorazil v oblasti kybernetické bezpečnosti. V roce 2013 ho koupila společnost Cisco. Zajímavou investici ve výši 5,5 milionu dolarů nedávno získal i další atraktivní český startup SpaceKnow, který dokáže pomocí umělé inteligence číst satelitní snímky zemského povrchu a vytvářet z nich ekonomická data. Mezi jeho zákazníky patří i některé zpravodajské služby.

V Česku i v celé Evropě je také nevídaný projekt Good AI původem slovenského vývojáře her Marka Rosy. Rosa vložil do vývoje zhruba čtvrt miliardy korun, které vydělal právě na herním byznysu. Je tak zcela nezávislý a může si dovolit experimentovat.

Výsledným produktem má do deseti let být takzvaná obecná umělá inteligence, tedy software schopný konkurovat lidské mysli. To už zní trochu nebezpečně.

Princip spočívá v tom, že sama umělá inteligence se bude učit graduálně, tedy podobně, jako si znalosti osvojují lidé. Už tedy nebude nutné softwaru předkládat vzory pro strojové učení - robot si je získá sám. V praxi to může znamenat, že umělá inteligence řídící autonomní vozidlo by se sama naučila pilotovat třeba i letadlo.

Takový komerční vývoj nemá v Evropě obdobu. Česko se t ím vlastně vrací ke svým "robotickým" kořenům. Ale i přesto, mohli bratři Čapkové při vymýšlení a popularizaci slova robot skutečně tušit, že první "rossumové" podobní lidem se zrodí právě v Praze?0

---

Zdá se, že jsme technologicky dospěli do stavu, v němž existuje dostatečné množství dat a dostatečná výpočetní síla umožňující renesanci celé umělé inteligence. Česká vlna

České startupy, které se zúčastnily letošního festivalu Pioneers - Angee - zařízení pro bezpečnou domácnost - FetView - platforma pro digitalizaci lékařské dokumentace v oblasti porodnictví a gynekologie - IP Fabric - nástroj pro efektivní řízení síťové infrastruktury velkých korporací - Neuron Soundware - řešení pro predikce poruch zařízení na základě analýzy zvuku pomocí strojového učení - Rossum - umělá inteligence pro digitalizaci dokumentů - Stories - nástroj Business Intelligence založený na analýze trendů ovlivňujících finanční výsledky firem - ThreatMark - řešení pro kybernetickou bezpečnost spadající do kategorie Fraud Detection - Sewio - lokalizace uvnitř budov - GreyCortex - umělá inteligence na bezpečnostní analýzu dat síťového toku

17. 6. 2017; e15.cz

Studenti ČVUT sestrojili formuli s elektromotory. Brzy bude závodit

Nová elektroformule studentů Elektrotechnické fakulty ČVUT má v přepočtu výkon 1300 koňských sil na tunu hmotnosti.

římo na Václavském náměstí vyzkoušeli studenti Elektrotechnické fakulty pražského ČVUT již šestou evoluci své elektroformule.

Jelikož hmotnost vozu, jehož šasi tvoří uhlíkový monokok, je jen 192 kilogramů, činí poměr hmotnosti a výkonu 1300 koní na tunu hmotnosti.

Baterie, která se skládá z osmi stovek článků a má hmotnost 45 kilogramů, v sobě ukrývá 7,1 kWh. "Tato energie musí vystačit i na dvaadvacetilometrový vytrvalostní závod, který je jednou ze čtyř součástí závodů těchto studentských vozů. Dále se ještě soutěží ve sprintu, v závodě na trati tvořeném osmičkou a v závodě na jedno kolo okruhu, na němž se pak jede vytrvalostní závod," informoval Autorevue.cz vedoucí týmu Jan Kosina.

Český studentský tým se z časových důvodů neúčastní celého seriálu závodů, z nichž některé se konají i v Americe. Nicméně v minulých ročnících dokázali studenti s formulí minulé evoluce zvítězit i v USA a v Kanadě.

17. 6. 2017; parlamentnilisty.cz

Nejnovější monopost týmu elektrotechnické fakulty eForce FEE Prague Formula se představil na Václavském náměstí

Dne 16. června se v dolní části Václavského náměstí prezentoval tým Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze eForce FEE Prague Formula se svým posledním monopostem. Ten navrhovali a stavěli v tomto akademickém roce sami studenti.

Páteční akce odstartovala ve 12.00 hodin odpočtem, po kterém nastoupili na podium členové týmu. Návštěvníkům akce představili nejen svůj tým a soutěž jako takovou, ale i jejich celoroční práci. Prezentace vyvrcholila odhalením nového monopostu a následnými dynamickými ukázkami.

Skupina eForce FEE Prague Formula se skládá ze třiceti studentů bakalářského a magisterského studia, kteří studují na Fakultě elektrotechnické a na Fakultě strojní ČVUT v Praze. Letošní sezóna byla ve znamení inovací. Několika změn dostála nosná struktura kompozitní monokok. Ten byl poprvé nasazen v loňské sezóně. Letos se studenti zaměřili především na odstranění nedostatků předchozího monopostu a celkovou spolehlivost vozu. Optimalizací prošel i aeropaket, kde byla využila data naměřená z aerodynamického tunelu. Díky tomu všemu je celková hmotnost vozu 192 kg a zrychlení z 0 na 100 km/h za 3,2 s.

Nyní se studenti zaměří na testování, na které má do prvních závodů celý měsíc. Důležité bude najít optimální nastavení auta pro každou disciplínu. Těch je v závodu hned několik, mimo jiné je to měřená akcelerace s pevným startem, či závěrečná hlavní disciplína nazvaná Endurance.

Závodní sezóna týmu eForce FEE Prague Formula čítá dva závody. První bude na maďarském Euroringu, druhým je již tradiční domácí akce konaná ve dnech 5. a 6. srpna na autodromu v Mostě.

17. 6. 2017; Mladá fronta Dnes

Studenti ČVUT postavili novou elektroformuli

NOVÉ MĚSTO Studentský tým Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) eForce FEE Prague Formula včera na Václavském náměstí představil šestou generaci své formule na elektrický pohon. Studenti pozměnili nosnou strukturu monopostu z loňského roku a udělali ještě několik dalších změn, které by měly odstranit nedostatky z předchozích let. Formule by tak měla být ještě spolehlivější.

Tým eForce FEE Prague Formula se skládá ze zhruba 30 studentů bakalářského a magisterského studia z elektrotechnické a strojní fakulty. "Dělají na tom dobrovolně ve svém volném čase, je to jejich vášeň," řekl vedoucí mechanické skupiny Zdeněk Machala. Na mezinárodních závodech pak většinou startuje kolem 200 dalších formulí s elektrickým pohonem.

První elektroformule začala vznikat v roce 2010 a vyvíjela se dva roky. "Byl to začátek. Chtěli jsme to udělat tak, aby byla hlavně spolehlivá. Říkali jsme jí pracovně cihla," uvedl pilot formule Petr Záruba.

Mutace - Mladá fronta DNES - Praha

16. 6. 2017; href="http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/studenti-z-cvut-predstavili-sestou-generaci-elektroformule/1497760

http://www.denik.cz/z_domova/studenti-z-cvut-predstavili-sestou-generaci-elektroformule-20170616.html">ceskenoviny.cz, denk.cz

Studenti z ČVUT představili šestou generaci elektroformule

Praha - Studentský tým Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) eForce FEE Prague Formula dnes na Václavském náměstí představil šestou generaci své formule na elektrický pohon. Studenti pozměnili nosnou strukturu monopostu z loňského roku a udělali ještě několik dalších změn, které by měly odstranit nedostatky z předchozích let. Formule by tak měla být ještě spolehlivější.

Tým eForce FEE Prague Formula se skládá ze zhruba 30 studentů bakalářského a magisterského studia z elektrotechnické a strojní fakulty. "Dělají na tom dobrovolně ve svém volném času, je to jejich koníček, jejich vášeň," řekl na zahájení dnešní akce vedoucí mechanické skupiny Zdeněk Machala. Jejich práci sponzoruje množství velkých firem. Na mezinárodních závodech, kterých se účastní, většinou pak startuje kolem 200 dalších formulí s elektrickým pohonem.

První elektroformule na ČVUT začala vznikat v roce 2010 a vyvíjela se dva roky. "Byl to začátek. Formule měla jen 25 kWh. Chtěli jsme to udělat tak, aby byla hlavně spolehlivá. Měla 330 kilogramů. Říkali jsme jí pracovně cihla," uvedl pilot formule Petr Záruba. Od roku 2012 vyrábí tým novou formuli každý rok, což vyžadují i pravidla mezinárodní soutěže Formula Student, která tak povzbuzuje studenty k technickému vývoji.

"První formule měla jeden elektrický motor. Pak přišla druhá formule, ta měla dva elektrické motory, něco jsme na ní taky odlehčili, měla 280 kilo. Pak jsme přišli na třetí formuli. Tam jsme poprvé aplikovali aerodynamiku a měla taky dva motory," popsal Záruba. Doposud nejúspěšnější podle něj byla čtvrtá formule, která měla poprvé čtyři elektromotory, z toho dva v předních kolech a dva ukryté v zadním rámu.

Na letošním monopostu udělali studenti několik změn v nosné struktuře kostry formule, kterou použili poprvé loni. Zaměřili se hlavně na odstranění nedostatků předchozího monopostu a celkovou spolehlivost vozu. Studenti využili dat, které naměřili v aerodynamickém tunelu. Letošní formule váží 192 kilogramů a dokáže zrychlit z nuly na sto kilometrů v hodině za 3,2 vteřiny.

Nyní se studenti chtějí zaměřit na testování. Do prvních závodů jim zbývá měsíc. Důležité podle nich bude optimální nastavení auta pro každou disciplínu. Těch je v závodu hned několik, mimo jiné je to měřená akcelerace s pevným startem či závěrečná hlavní disciplína, ve které se hodnotí výdrž.

Na odhalení nové formule se dnes přišel podívat i rektor ČVUT Petr Konvalinka. Řekl, že formule jsou fenoménem na univerzitách po celém světě, a ocenil, že se tým z ČVUT na závodech umísťuje mezi nejlepšími. V loňském roce čeští studenti vyhráli závody v Kanadě a USA. Letos se předvedou v maďarském Euroringu a na začátku srpna v Mostě.

16. 6. 2017; byznys.iHned.cz

Studenti z ČVUT představili šestou generaci elektroformule. Z nuly na sto zrychlí za 3,2 vteřiny

První elektroformule na ČVUT začala vznikat v roce 2010 a vyvíjela se dva roky.

Nyní studenti představili její šestou generaci, váží 192 kilogramů a dokáže zrychlit z nuly na sto kilometrů v hodině za 3,2 vteřiny.

Elektroformule jsou fenoménem na univerzitách po celém světě a tým z ČVUT se na závodech umísťuje mezi nejlepšími.

Studentský tým Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) eForce FEE Prague Formula v pátek na Václavském náměstí představil šestou generaci své formule na elektrický pohon. Studenti pozměnili nosnou strukturu monopostu z loňského roku a udělali ještě několik dalších změn, které by měly odstranit nedostatky z předchozích let. Formule by tak měla být ještě spolehlivější.

Tým eForce FEE Prague Formula se skládá ze zhruba 30 studentů bakalářského a magisterského studia z elektrotechnické a strojní fakulty. "Dělají na tom dobrovolně ve svém volném času, je to jejich koníček, jejich vášeň," řekl na zahájení páteční akce vedoucí mechanické skupiny Zdeněk Machala. Jejich práci sponzoruje množství velkých firem. Na mezinárodních závodech, kterých se účastní, většinou pak startuje kolem 200 dalších formulí s elektrickým pohonem.

Na letošním monopostu udělali studenti několik změn v nosné struktuře kostry formule, kterou použili poprvé loni. Zaměřili se hlavně na odstranění nedostatků předchozího monopostu a celkovou spolehlivost vozu. Studenti využili dat, která naměřili v aerodynamickém tunelu. Letošní formule váží 192 kilogramů a dokáže zrychlit z nuly na sto kilometrů v hodině za 3,2 vteřiny.

Na odhalení nové formule se v pátek přišel podívat i rektor ČVUT Petr Konvalinka. Řekl, že formule jsou fenoménem na univerzitách po celém světě, a ocenil, že se tým z ČVUT na závodech umísťuje mezi nejlepšími. V loňském roce čeští studenti vyhráli závody v Kanadě a USA. Letos se předvedou v maďarském Euroringu a na začátku srpna v Mostě.

16. 6. 2017; Blesk.cz

Studenti ČVUT představili formuli na elektriku. Na stovku zrychlí za 3,2 sekundy

Studentský tým Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) eForce FEE Prague Formula představil na Václavském náměstí šestou generaci své formule na elektrický pohon. Studenti pozměnili nosnou strukturu monopostu z loňského roku a udělali ještě několik dalších změn, které by měly odstranit nedostatky z předchozích let. Formule by tak měla být ještě spolehlivější.

Tým eForce FEE Prague Formula se skládá ze zhruba 30 studentů bakalářského a magisterského studia z elektrotechnické a strojní fakulty.

"Dělají na tom dobrovolně ve volném času, je to jejich koníček, jejich vášeň," řekl na zahájení akce vedoucí mechanické skupiny Zdeněk Machala.

Jejich práci sponzoruje množství velkých firem. Na mezinárodních závodech, kterých se účastní, většinou pak startuje kolem 200 dalších formulí s elektrickým pohonem.

První formuli říkali cihla

Od roku 2012 vyrábí tým novou formuli každý rok, což vyžadují i pravidla mezinárodní soutěže Formula Student, která tak povzbuzuje studenty k technickému vývoji.

Doposud nejúspěšnější podle něj byla čtvrtá formule, která měla poprvé čtyři elektromotory, z toho dva v předních kolech a dva ukryté v zadním rámu.

Z nuly na sto za 3,2 vteřiny

Na odhalení nové formule se přišel podívat i rektor ČVUT Petr Konvalinka. Řekl, že formule jsou fenoménem na univerzitách po celém světě, a ocenil, že se tým z ČVUT na závodech umísťuje mezi nejlepšími. V loňském roce čeští studenti vyhráli závody v Kanadě a USA. Letos se předvedou v maďarském Euroringu a na začátku srpna v Mostě.

Podívejte se na fotky formule:

Pusťte si i video, kde uvidíte, jak jiná formule jede 271 km/hod. po veřejných komunikacích:

16. 6. 2017; eakcie.cz

Studenti z ČVUT představili šestou generaci elektroformule. Z nuly na sto zrychlí za 3,2 vteřiny

První elektroformule na ČVUT začala vznikat v roce 2010 a vyvíjela se dva roky. Nyní studenti představili její šestou generaci, váží 192 kilogramů a dokáže zrychlit z nuly na sto kilometrů v hodině za 3,2 vteřiny. Elektroformule jsou fenoménem na univerzitách po celém světě a tým z ČVUT se na závodech umísťuje mezi nejlepšími.

16. 6. 2017; Autorevue.cz

Studenti ČVUT mají novou formuli. Hledají pro ni jméno

Nová elektroformule studentů Elektrotechnické fakulty ČVUT má v přepočtu výkon 1300 koňských sil na tunu hmotnosti.

Přímo na Václavském náměstí vyzkoušeli studenti Elektrotechnické fakulty pražského ČVUT již šestou evoluci své elektroformule.

Její parametry jsou úctyhodné. Zrychlení z nuly na sto činí 3,2 sekundy. Monopost, který má poněkud kapesní rozměry zhruba 3,5 x 1,5 metru, pohání čtyři elektromotory. Dva, z nichž každý má výkon 8 kW, jsou v nábojích předních kol, zbývající dva (každý poskytuje 47 kW) u zadní nápravy. Jelikož hmotnost vozu, jehož šasi tvoří uhlíkový monokok, je jen 192 kilogramů, činí poměr hmotnosti a výkonu 1300 koní na tunu hmotnosti.

[ArticleBox ORIGINÁL Ze socialistických dílů jsme udělali skvělá auta, říká zakladatel Metalexu : 37143]

Aby o sobě dali více vědět, organizují v současnosti soutěž na vymýšlení jména své formule. Více se můžete dozvědět zde.

Na galerii detailů s dalšími informacemi o nové formuli se můžete podívat níže:

14. 6. 2017; ekologickarevue.cz

Vědci testovali autonomní řízení na ČVUT

Na půdě ČVUT se v úterý 13. června 2017 setkali průmyslové expertní skupiny evropského projektu HERCULES. Univerzitní vědci a významní zástupci automobilového, leteckého a IT průmyslu v tomto projektu hledali řešení, jak konstruovat efektivní a spolehlivé jednotky pro autonomní řízení vozů.

Projektu se účastní kromě ČVUT také prestižní univerzity UNIMORE (University of Modena and Reggio Emilia) a ETH Zürich, koncerny Magneti Marelli a Airbus. Součástí průmyslové expertní skupiny jsou pak zástupci dalších významných firem, jako například BMW, Porsche, ARM, Nvidia, a Honeywell. Právě tato expertní skupina se sešla 13. června v Praze.

„Vývoj autonomních vozů dnes probíhá na mnoha frontách. K tomu, aby po silnicích mohla skutečně jezdit auta bez řidiče, ale chybí například optimalizace a dostatečná spolehlivost architektury řídicího systému. Řešení musí být průmyslově použitelné a ideálně nezávislé na hardwaru. Právě to je jedním z cílů projektu HERCULES,“ říká profesor Zdeněk Hanzálek z katedry řídicí techniky FEL ČVUT. Konkrétním výstupem by mohly být například systémy pro bezobslužné parkování aut v místech, kde je běžný provoz aut i chodců.

Vědecký workshop a souboj autonomních vozítek

Setkání průmyslové expertní skupiny projektu HERCULES se uskutečnilo v budově ČVUT - CIIRC (Jugoslávských partyzánů 1580/3, Praha 6) v úterý 13. června 2017 od 9 do 18 hodin a bylo částečně přístupné pro odbornou veřejnost. Na programu byl kromě prezentací a skupinových workshopů také souboj autonomních modelů aut. Vozítko F1, které vytvořil tým pod vedením profesora Zdeňka Hanzálka na katedře řídicí techniky FEL ČVUT, se utkalo v souboji s podobným modelem F1/10 z italské univerzity UNIMORE.

14. 6. 2017; studentpoint.cz

FELFEST 2017. Hudba a Fakulta elektrotechnická ČVUT

Hudba a technologie. Ve středu 14. června proběhl již tradičně na Vítězném náměstí FELFEST - Festival Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Hudební festival…

Na dvou pódiích, FELstage a pubstage, se během odpoledne a večera vystřídalo celkem 9 kapel hrajících rockovou, funkovou, ale i instrumentální hudbu.

…ale i technologický festival

Roboti z lega, zvláštní hudební nástroje, letecký simulátor, studentská formule, měření biologických signálů nebo studie o podobě dopravy budoucnosti. To vše na návštěvníky čekalo ve festivalovém Techparku.

FELFEST se kromě hudby zaměřuje na Fakultu elektrotechnickou ČVUT a to, čím se studenti na této fakultě zabývají a co tvoří.

Institut intermédií a FELFEST

Institut intermédií na festivalu propojoval umění a technologie - v tomto případě hudbu a robotiku i vizuální technologie a film.

Mezi projekty představované Institutem patřil kamerový 3D rig, zařízení pro upínání dvojice kamer do jedné spřažené soustavy určené pro snímání stereoskopického videa.

Svůj projekt multikanálového systému zde představil Michal Cáb a k vidění a slyšení bylo i Akusmonium HAMU a systém robotizovaných reproduktorů Michala Rataje a Jana Trojana. Hudební projekt byl představen formou zkomponovaných skladeb a performance studentů a pedagogů HAMU a FAMU.

Zmíněný systém robotizovaných reproduktorů vznikl v rámci objednávky festivalem Pražské jaro 2017 speciálně pro skladbu Cirkulace Jana Trojana.

14. 6. 2017; Lidové noviny

Elektrická formule na Václavském náměstí v Praze

VĚDECKÁ KAVÁRNA

PRAHA Studentský tým Fakulty elektrotechnické ČVUT vyhrál loni soutěže v Kanadě a v USA. Tento pátek od 12 do 15 hodin představí v dolní půli pražského Václavského náměstí svůj nový závodní vůz poháněný elektřinou, a to už jeho šestou generaci. Vůz má maximální výkon 112 kW, zrychlení 0-100 km/h za 3,2 s, kompletní vlastní návrh řídicí elektroniky nebo nosnou strukturu jako F1.

14. 6. 2017; euro.cz

V Česku může být přes milion zdrojů energie. Střešní panely a mikrokogenerace zažívají boom

Ještě v roce 2007 se na území Česka nacházelo jen okolo 1700 elektráren všech velikostí. Ke konci loňského roku jejich počet - hlavně díky početným solárním instalacím na střechách budov - vzrostl na více než 32 tisíc. Očekávaný boom malých energetických zdrojů však jejich počet může zvýšit až na 1,35 milionu v roce 2040. Distribuční společnosti se budou muset vypořádat s otázkou, jak udržet kvalitu dodávek elektřiny.

Samovýroba elektrické energie v malých výrobnách je očekávaným hitem příštích let a desetiletí. Celkové statistiky o očekávaném výkonu těchto malých zdrojů k roku 2040 vyčíslil Národní akční plán pro Smart Grids (tedy takzvané chytré sítě) již na podzim roku 2015. Jenže údaje o budoucím instalovaném výkonu (5884 MW slunečních elektráren, 1146 MW větrných, 930 MW na biomasu atd.) nejsou zdaleka tak působivé jako odhadované počty těchto zdrojů.

Příslušná čísla zveřejnil na pondělní konferenci Radim Černý, ředitel úseku Řízení sítí ve společnosti ČEZ Distribuce. Podle jeho odhadu se bude v tuzemsku za 23 let nacházet téměř 1,35 milionu energetických zdrojů. Početně budou mezi nimi převažovat solární elektrárny (721 tisíc) a mikrokogenerační jednotky na plynná paliva (607 tisíc), s velkým odstupem budou následovat vodní elektrárny (12 tisíc jednotek) a další zdroje.

Naprostá většina těchto zařízení bude připojena přímo do sítě nízkého napětí. „Budeme muset posílit distribuční síť v polovině okresů. V případě vyššího podílu akumulace přebytků energie, například v bateriích, tento podíl klesne na 30 procent,“ zmínil Radim Černý. Nebude to zadarmo; již předloňský Národní akční plán hovoří o vícenákladech v souhrnné výši 102 miliard korun.

Malé lokální zdroje do budoucna nahradí část velkých elektráren, hlavně uhelných. Na fungování elektrizační soustavy budou mít dopad i další novinky. „Velké změny přinese také elektromobilita, baterie i vyšší využívání tepelných čerpadel a klimatizace v domácnostech,“ upozornil další účastník pondělní konference, profesor pražské ČVUT Josef Tlustý.

Řešením mají být právě chytré sítě neboli Smart Grids.

V praxi si to vyžádá úpravu současného modelu distribuce elektřiny tak, aby mohla pojmout statisíce malých energetických zdrojů. A to včetně větrných a solárních elektráren, jejichž výkon kolísá v závislosti na přírodních podmínkách.

14. 6. 2017; autologistika.cz

Vědci testovali autonomní řízení na ČVUT

Vědecký workshop a souboj autonomních vozítek

14. 6. 2017; technet.cz

Profesionální řidiče nahradí "stupeň 5". Otázka je, kdy se to stane

Co všechno už dnes dokáží samořídící auta? Kdy se dočkáme toho, že vůz necháme před obchodem a on sám zajede do podzemních garáží? Jak brzy přijdou profesionální řidiči o práci, protože je nahradí "stupeň 5"? To vše se řešilo v Praze, kde se sešli experti na vývoj samořídících systémů.

Na půdu ČVUT v úterý 13. června zavítali univerzitní vědci a významní zástupci automobilového, leteckého a IT průmyslu. V rámci evropského projektu HERCULES hledají řešení, jak konstruovat efektivní a spolehlivé jednotky pro autonomní řízení vozů.

Jak velké IQ má vaše auto?

Jak vypadá současná scéna ve vývoji autonomních aut? Asociace automobilového průmyslu SAE International v roce 2014 vytyčila pět úrovní autonomního řízení. Od stupně 0, kdy auto s pomocí senzorů pouze informuje řidiče, ale samo nic neřídí, až po stupeň 5, plně robotické taxi, jehož uživatel už nebude potřebovat řidičský průkaz.

Automobilky dnes již začínají nabízet funkce odpovídající úrovním 1 - 2 v podobě různě pokročilých asistentů (lane assistant pro setrvání ve vybraném pruhu, adaptivní tempomat, atd.), kdy se řidič na určité úseky jízdy, například na dálnici, může svěřit automatu a odpočinout si.

Aktuálním vrcholem, který ve svých testovacích programech představují Tesla, Google nebo Uber, je stupeň 3. (takzvaný režim "eyes off"). Ten v ideálním případě umožní řidiči vůbec nesledovat okolí a třeba si číst nebo psát textovou zprávu. Řidič je však ve voze stále zapotřebí, aby v případě potřeby vyřešil složitější jízdní úlohy. Například experimentální auto Google údajně zvládne plně samostatné řízení jen v 80 % času jízdy při nízké rychlosti a jen ve vybraných příměstských oblastech, ve zbytku potřebuje lidskou asistenci.

Návrh zcela autonomního vozu nazvaný InMotion má interiér, který lze uzpůsobit podle potřeb majitele. Například ho můžete přetvořit na miniaturní zasedačku (viz foto). Okna slouží zároveň jako zobrazovače, osvětlení je adaptabilní a klimatizaci si samozřejmě každý nařídí také sám. Auto opustíte před supermarketem, zaparkuje samo

Evropský projekt Hercules s rozpočtem 3,3 milionů eur, na kterém se podílí katedra řídicí techniky FEL ČVUT, má ambiciózní cíl. Architektura řídicího modulu, která má vzejít ze spolupráce vědců a firemních vývojářů, by měla zvládnout zcela bezobslužné parkování.

Vozidlu Honda Neuv se někdy přezdívá mozek na kolečkách. Uvedeno bylo poprvé na veletrhu CES v Las Vegas a je samozřejmě elektrické. Auto má vlastní virtuální asistentku Hana, která nejen že vám hlasem odpoví na pozdrav, ale zapamatuje si oblíbené podniky, kam jezdíte, začátečníkům doslova pomůže v řízení při obtížnějších situacích a samozřejmě dokáže řídit i zcela sama.

Typickým scénářem je situace, kdy opustíte auto u dveří hotelu či nákupního centra, zadáte s pomocí mobilní aplikace autonomní režim a vůz si sám v běžném provozu s lidmi a dalšími auty najde cestu a zaparkuje. Podle SAE by tedy šlo o stupeň 4 - takzvaný režim "mind off", kdy auto v určité předem stanovené oblasti člověka vůbec nepotřebuje, řidič dokonce vůbec nemusí ve voze být. Automobilový koncern Magneti Marelli na pražském setkání ukázal, že funkční koncept takového vozu již existuje. K jeho sériové výrobě ale ještě zbývá vyřešit mnoho problémů. Bude to evoluce, nebo revoluce?

Ačkoli je zřejmé, že plně autonomní auta stupně 5 dříve či později budou realitou (mluví se o horizontu 20 let), odborníci se neshodnou, jak k tomu dojde. Budou postupně přibývat automatické funkce, až bude řidič zcela zbytečný, nebo přijde velká revoluce a jeden ze světových hráčů postaví rovnou plně autonomní model stupně 5, který totálně převrátí trh?

Profesor Hanzálek z ČVUT se kloní spíše k evolučnímu modelu. Autonomní řízení podle něj postupně zcela převládne a nakonec budou volant používat jen nadšenci. Velký problém ale vidí v jiné otázce: jak společnost zvládne náročné přechodné období, kdy budou v ulicích postupně přibývat autonomní auta různého stupně a mísit se se "starými" manuálními? Vyhradí se pro automaty nejdříve dálnice nebo určité zóny, například právě parkoviště? "Co když si nechám v autě, které se samo zaparkovalo u supermarketu, kreditní kartu? Smím se do auta vrátit, nebo bude na parkoviště vstup zakázán kvůli riziku srážky s jiným automatem?" ptá se Hanzálek. A to ani nemluvíme o známých etických otázkách v případě nehod.

Faktem však zůstává, že další kroky téhle cesty vyžadují pokrok v technologiích. Zásadní inovace jsou potřeba hlavně v architektuře jedné z nejdražších a vůbec nejsložitější součásti autonomních aut: řídicí jednotky. Automobilky z celého světa pracují na vlastních řešeních, evropský projekt HERCULES ale spolu s předními firmami hledá open source platformu postavenou na Linuxu, která bude použitelná nezávisle na zvoleném hardwaru. Samořídicí auta často ani nedokončí projížďku - vybijí se

Typické samořídicí auto je dnes technologiemi prošpikovaný experimentální vůz s kufrem plným hardwaru. Při jejich vývoji se automobilky a univerzity potýkají s jedním problémem: jejich koncepty často ani nestihnou dokončit objížďku a mají zcela vybitou baterii. Podle Michala Sojky z ČVUT je totiž řídicí jednotka autonomního auta na výpočetní výkon náročnější než řízení jaderné elektrárny.

Autonomní mikrobus SwissPost vozil lidi na veletrhu CeBit.

Zatímco elektrárny (i jejich systémy se na katedře řídicí techniky FEL ČVUT zabývají) fungují ve zcela kontrolovaném prostředí s předem definovaným počtem ukazatelů, auto se pohybuje v krajině plné náhodných jevů. Dat z videa a senzorů je ve finále nutné zpracovat řádově více, a to spolehlivě a v reálném čase. Robustní a několikrát zajištěný řídicí systém nakonec při současném stupni vývoje vypadá tak, že by uživatel nejen neměl v kufru žádné další místo, ale musel by za každým druhým rohem dobíjet baterii. Do budoucna se samozřejmě očekává kombinace systémů, kdy část úkolů vyřeší výpočetní výkon "na místě" (okamžitá rozhodnutí v nenadálých situacích) a část se vyřeší "v cloudu". Čeká se na vícejádrové procesory

Ačkoli se při pražském setkání ukazovala miniaturní autonomní vozítka vzniklá za účelem vývoje na ČVUT a univerzity v italské Modeně, obvykle vývojáři postupují obráceně: začínají s oním velkým napěchovaným kufrem plným předimenzovaného hardwaru a po důkladném otestování systém optimalizují a zmenšují.

BMW přišlo s ještě odvážnějším konceptem automobilu (lépe řečeno, kabiny vozu) budoucnosti. Zaujmou rozměrné sedačky připomínající spíše pohovku, zabudované dotykové displeje, obří televize a asi nejvtipnějším doplňkem je skutečná knihovna.

Klíčovou inovací, kterou má přinést projekt HERCULES, je efektivní použití multicore (vícejádrových) procesorů pro bezpečnostně kritické aplikace. Běžnému uživateli, který je zvyklý na nabušené herní počítače a mobilní telefony se čtyřjádrovým procesorem, se to může zdát podivné, ale aplikace v automobilovém průmyslu jsou podobně konzervativní jako v letectví, kde se dosud téměř výhradně používají jednojádrové procesory. Proč? Ačkoli více jader poskytne celkově vyšší výkon, spolehlivost systému je mnohem nižší.

Množství nepředvídatelných jevů v dopravě a nutnost 100% bezpečnosti řízení neumožňuje použít běžné procesory. Aby se při zachování potřebné spolehlivosti zvýšil výkon a zároveň snížila spotřeba, je tedy pro auta nutné vyvinout zcela novou speciální platformu.

"Jako klíčové v projektu HERCULES vidím, že jej podporuje společnost Nvidia. Právě zapojení velkého hráče z oblasti IT může posunout vývoj autonomních vozů o míle dál," uzavírá profesor Hanzálek. Nově vyvinuté řídicí jednotky ve finále mohou použít například také letadla při autonomním pohybu po ranveji. I proto je partnerem evropského projektu také společnost Airbus. Pokud se spojí výkon herních počítačů se spolehlivostí leteckého průmyslu, evropská odpověď na Teslu a Google má naději na úspěch.

13. 6. 2017; PRIMA Family

Praha hostí předkolo mistrovství světa autonomních aut

Monika LEOVÁ, moderátorka:

Praha hostí předkolo mistrovství světa autonomních aut. Do nezvyklé soutěže se přihlásila špičková vědecká pracoviště z celého světa. Kdo dokáže vyrobit kvalitnější automatickou formuli, v tom právě měří síly česká a italská univerzita. Více v reportáži Jaroslava Mareše.

Jaroslav MAREŠ, redaktor:

České vysoké učení technické proti univerzitě v italské Modeně. Právě na těchto strojích se testují technologie, které budeme za pár let používat v běžných autech.

Michal SOJKA, Katedra řídící techniky, ČVUT:

Dneska ráno jsme ještě vedli my, ale slyšel jsem teďka, že Italové se trochu polepšili, takže sám jsem zvědavej, jak to nakonec dopadne.

Jaroslav MAREŠ, redaktor:

Zatímco italská formule je rychlejší na rovině, české auto zase získává v zatáčkách, které Italům moc nejdou. Po okruhu jezdí vlastně herní počítač, jenže nároky na spolehlivost jsou u aut daleko přísnější.

Michal SOJKA, Katedra řídící techniky, ČVUT:

Když se čas od času zaseknou, to hráči rádi nemají, ale v tom autě je to o to horší, takže my se snažíme právě o to, aby ty jednotky, které řídí auto, se nezasekávaly.

Jaroslav MAREŠ, redaktor:

Zásek se italské formuli skutečně stal a vyhýbání se nečekaným překážkám je také ještě oříšek. Velké automobilky jsou v cestě za robotickým autem na druhé úrovni z pěti.

Zdeněk HANZÁLEK, Katedra řídící techniky, ČVUT:

Ten pátý level je robotické taxi, že pro vás přijede robot vlastně, ve kterém nebude sedět vůbec žádný člověk. Ta doba je asi ještě relativně daleko, na to si ještě možná pár desítek let možná počkáme.

Jaroslav MAREŠ, redaktor:

V tuto chvíli jsou sice Italové o trochu rychlejší, nicméně ten italský styl jízdy, no, asi by vám bylo troch špatně. Jaroslav Mareš, Prima FTV.

13. 6. 2017; Mladá fronta Dnes

Jak významně ovlivní digitalizace a robotizace trh práce a vzdělávání?

Michal Pěchouček

Zakladatel a ředitel Centra umělé inteligence a vedoucí katedry počítačů Fak. elektrotechnické ČVUT

Tam, kde půjde práci plně nebo jen částečně automatizovat, se bude dramaticky snižovat trh pracovních příležitostí. Zatímco robotika připravuje o práci lidi ve výrobě již nyní, nástup umělé inteligence zapříčiní silný úbytek příležitostí ve službách a prodeji. A kvůli autonomním autům mezi řidiči. Metody strojového učení budou úspěšně atakovat administrativní pozice, ale i odbornou práci v bankovním sektoru.

V současné době jsme svědky růstu poptávky po pozicích v oblasti softwarového inženýrství, umělé inteligence, robotiky a počítačové bezpečnosti.

Lze očekávat, že tento trend bude pokračovat i v následujících letech. Očekávaným změnám je třeba přizpůsobovat i vzdělávání. Je potřeba zpětně zvýšit důraz na matematiku, pravděpodobnost a učit děti programovat od prvního stupně základní školy. Na obecné rovině je třeba dětem vytvořit více prostoru pro jejich samostatné vzdělávací iniciativy a podporovat jejich kreativitu a kritické myšlení. Protože se bude jejich zaměstnání měnit několikrát za život, schopnost rychle se učit a rekvalifikovat se stane zásadní dovedností pro úspěch na trhu práce.

Karel Havlíček

Předseda představenstva Asociace malých a středních podnikatelů ČR, gen. řed. SINDAT GROUP

Vzdělávání i trh práce se vlivem přechodu na čtvrtou průmyslovou revoluci mění zcela zásadně. Neznamená to ale, že bychom měli propadat panice. Nastupující generace si většinu nových technologií osvojuje přirozenou cestou a firmy se musí přizpůsobovat díky konkurenci, zákazníkům i požadavkům obchodních partnerů. Náročné to je u starší generace, která, sotvaže se vyrovnala s aspekty automatizace a výpočetních systémů, přechází na procesy založené na internetu věcí nebo jeho aplikacích. Složitě se s tím vyrovnávají i vzdělávací instituce, kdy studenti jsou v této oblasti v řadě případů dále než jejich učitelé. Zaměstnavatelé si potom musí především srovnat, v čem spočívají změny, a nebránit se jim. Základem bude vzdálená správa dat, on-line propojení s požadavky zákazníků, eliminace tradičních distribučních mezičlánků a sdílení informací.

Obecně budou všichni daleko více na tapetě, vše ale bude probíhat výrazně rychleji, významně se sníží životní cyklus produktů, majitelé a manažeři budou mít méně času pro rozhodování a budou muset znásobit objem vstřebávaných informací.

Radek Špicar

Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy České republiky

Digitalizace a robotizace ovlivní trh práce a vzdělávání výrazně, ale ne skokově. Změny nebudou okamžité a vývoj proběhne postupně. Zároveň neočekáváme stejně rychlé změny ve všech odvětvích, ani že proběhnou současně. Na trhu práce tento vývoj postihne nejvíce rutinní profese, které nahradí robotizace. S robotizací a digitalizací se změní počet i struktura pozic a školství na tyto změny musí včas reagovat. Je nutné reformovat vzdělávací systém, změnit obsah i formu výuky. Svaz doporučuje změnu všeobecného vzdělání směrem k tzv. měkkým dovednostem.

Chceme, aby studenti spíše porozuměli obsahu. Navyšování objemu faktů a znalostí nepovažujeme za přínosné.

Zároveň chceme maximalizovat praxi žáků v reálném pracovním prostředí ve spolupráci s firmami. Více využívat prvky duálního vzdělávání na všech úrovních vzdělávacího systému. Chtěli bychom se co nejvíce přiblížit modelu "T-shape", založenému na hluboké odbornosti a na ni navázaných měkkých dovednostech.

A podniky si již nyní uvědomují, že bude třeba mezioborová spolupráce v oblastech techniky a společenskovědních disciplín.

Josef Středula

Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů

Těm, co si agendu digitalizace nechtějí moc připouštět, a to z jakéhokoliv důvodu, ať z mentální lenosti, kvůli nedostatku investičního kapitálu či jednoduše kvůli neochotě podstoupit jakékoliv riziko, je třeba říci: Agenda digitalizace zcela jistě není nějaká slepá ulička současného vývoje. Lze s jistotou předpokládat, že jednotlivé obory i profese budou mít různou absorpční kapacitu digitalizace. Dobré využití digitálních technologií se nabízí v oborech, kde to bude z hlediska rentability dlouhodobě výhodné a kde to lze využít také jako nástroj ke zvýšení konkurenceschopnosti firmy, její profitability a k růstu zaměstnanosti a mezd.

Na druhé straně budou i obory a profese přesně opačné, příznačné jak ztrátou valné části dosavadních zaměstnaneckých pozic, tak stagnací či poklesem odměňování za práci.

Na digitální agendu se dnes díváme na ČMKOS jako na ojedinělou šanci, jak se vymanit z pasti chudoby a praxe levné práce, ale i jako na riziko, že když se nám do tohoto "expresu čtvrté průmyslové revoluce" nepodaří včas přistoupit a ten vlak už jede, pak nám hrozí sesuv na periferii Evropy. Jan Lang

Ředitel Střední školy a vyšší odborné školy aplikované kybernetiky v Hradci Králové

Oba pojmy, digitalizace a robotizace, se často spojují do jedné otázky. Ve skutečnosti se jedná o dosti odlišné oblasti. Digitalizace je u nás v plném proudu již několik let. S našimi absolventy jsem před chvílí prodiskutoval téma toho, jak se digitální svět mění.

Dříve se zasílaly informace e-mailem v souborech, dnes je požadavek výrobců, prodejců, e-shopů i servisu dostávat údaje prostřednictvím komunikace serverů ve formátech jazyka XML.

V podstatě došlo ke globalizaci obchodu na celé zemi. Co naše absolventy dnes trápí, je to, že datově sice vše funguje a stále se rozvíjí, ale zboží, které je daty řízeno, se samo nevyskladní a nenaloží.

V tomto okamžiku je třeba využít dalšího zmiňovaného pojmu, tedy robotizace. V jejich případě to znamená automatizovaný sklad, ale mělo by se jít dál, třeba až do uložení zboží robotem do dodávky či kamionu. Ještě před zaměstnavateli musí být na změnu v první řadě připraveni právě absolventi škol, které snad konečně přestanou studenty nutit biflovat poučky a začnou se zabývat tím, co je třeba.

Vladimír Dlouhý

Prezident Hospodářské komory České republiky

Už teď je naprosto jisté, že vstupujeme do nové etapy průmyslu, která změní vnímání celé ekonomiky.

Trendům se musí přizpůsobovat nejen stát, ale hlavně firmy a jejich zaměstnanci. Přechod k robotizaci s sebou přináší zejména vzdělávací aspekty a Průmysl 4.0. bude víc než kterýkoliv jiný obor klást důraz na erudovanost a průběžné vzdělávání zaměstnanců i vedoucích pracovníků. Například děti, které jsou dnes na základních školách: to jsou lidé, kteří se budou celoživotně vzdělávat, aby byli pro pracovní trh uplatnitelní. Digitalizace a robotizace se vyvíjí překotným tempem a to, co bude platit za deset let, o rok později už bude zastaralé.

To považuji za největší změnu a výzvu. Nutnost opravdu celoživotního vzdělávání, jinak nebudou mít budoucí generace šanci na moderním pracovním trhu uspět. Ona robotizace a digitální ekonomika funguje ve velké míře už nyní. V dohledné době také nastoupí fenomén internetu věcí, kdy v rámci provozů spolu budou schopny jednotlivé výrobní linky, stroje nebo montážní zařízení komunikovat bez zásahu člověka.

11. 6. 2017; technickytydenik.cz

V Praze se sejdou vědecké špičky v oblasti vývoje samořídicích aut

Na půdě ČVUT se v úterý 13. června 2017 uskuteční setkání průmyslové expertní skupiny evropského projektu HERCULES. Univerzitní vědci a významní zástupci automobilového, leteckého a IT průmyslu v tomto projektu hledají řešení, jak konstruovat efektivní a spolehlivé jednotky pro autonomní řízení vozů. Součástí workshopu bude i netradiční závod - autonomní model F1 vzniklý na katedře řídicí techniky FEL ČVUT se zde utká se svým protějškem z italské univerzity.

HERCULES je ambiciózní projekt Evropské unie financovaný z programu Horizon 2020. Jeho cílem je vyvinout platformu pro vestavěné řídicí systémy, která bude pracovat na základě Linuxu v reálném čase s vysokým výkonem a nízkou spotřebou. Přesně tak mají v budoucnu vypadat řídicí jednotky autonomních aut - kompaktní, spolehlivé a schopné s nízkou spotřebou zvládat náročné zpracování dat ze senzorů. Projektu se účastní kromě ČVUT také prestižní univerzity UNIMORE (University of Modena and Reggio Emilia) a ETH Zürich, koncerny Magneti Marelli a Airbus. Součástí průmyslové expertní skupiny jsou pak zástupci dalších významných firem, jako například BMW, Porsche, ARM, Nvidia, a Honeywell. Právě tato expertní skupina se sejde 13. června v Praze.

„Vývoj autonomních vozů dnes probíhá na mnoha frontách. K tomu, aby po silnicích mohla skutečně jezdit auta bez řidiče, ale chybí například optimalizace a dostatečná spolehlivost architektury řídicího systému. Řešení musí být průmyslově použitelné a ideálně nezávislé na hardwaru. Právě to je jedním z cílů projektu HERCULES," říká profesor Zdeněk Hanzálek z katedry řídicí techniky FEL ČVUT. Konkrétním výstupem by mohly být například systémy pro bezobslužné parkování aut v místech, kde je běžný provoz aut i chodců.

Setkání průmyslové expertní skupiny projektu HERCULES se uskuteční v budově ČVUT - CIIRC (Jugoslávských partyzánů 1580/3, Praha 6) v úterý 13. června 2017 od 9 do 18 hodin a je částečně přístupné pro odbornou veřejnost. Na programu bude kromě prezentací a skupinových workshopů také souboj autonomních modelů aut. Vozítko F1, které vytvořil tým pod vedením profesora Zdeňka Hanzálka na katedře řídicí techniky FEL ČVUT, se utká v souboji s podobným modelem F1/10 z italské univerzity UNIMORE.

10. 6. 2017; ekontech.cz

"Chci stát u zrodu nové léčby cukrovky," říká Marek Novák, student z ČVUT.

Marek Novák sestrojil miniaturní glukometr s propojením na smartphone. Vyhrál s ním letošní Cenu Wernera von Siemense v kategorii Nejvýznamnější výsledek výzkumu a inovace. Není to ale jeho první přístroj, ani první cena.

Kdy a jaký přístroj jste představil světu poprvé?

Moje premiéra se odehrála v roce 2012-2013. Prvotinou v oblasti elektroniky bylo zařízení Próteus, určené pro mladé elektro a softwarové vývojáře. Zařízení v rámci jednoho funkčního celku zahrnovalo několik měřicích přístrojů, voltmetr, ampérmetr, osciloskop a další. Zúčastnil jsem se s ním SOČ, což je vědecká soutěž pro středoškolské studenty. Vyhrál jsem celostátní kolo a tím se kvalifikoval do USA na Intel ISEF, což je největší středoškolská vědecká technická přehlídka na světě.

Byla to jistě zajímavá zkušenost…

A tvrdá škola. Poprvé jsem prezentoval projekt před vědeckým plénem, před nobelisty, a navíc v angličtině. Zjistil jsem, že tam jsou všichni daleko dravější, umějí se lépe prodávat.

Po návratu jste pokračoval ve vývoji přístrojů, ale zaměřil jste se na lékařství. Říkal jste tehdy, že chcete být prospěšný lidem.

Přesně tak. Elektronika je zajímavý obor, ale já už ji beru jako prostředek k něčemu dalšímu. Projevil se vliv mých rodičů, táta mi dal základy v elektronice a programování, mamka učila chemii a biologii na střední škole. Já jsem si ujasnil, že chci programování a elektroniku aplikovat na medicínu, že to je přesně to, co mě baví a naplňuje.

Což jste udělal, vyhrál další SOČ a získal opět 2. cenu na Intel ISEF.

Ano, mé nové zařízení CISMON už bylo zaměřené na medicínu, zaznamenávalo EKG, tělesnou teplotu a další parametry.

Pak jste ale začal studovat na FELu. Přechod ze střední na vysokou často znamená, že se člověk začne věnovat zcela jiným věcem. Bylo tomu tak i u vás?

Vlastně ne, po návratu z Ameriky mne totiž oslovila budějovická firma, která se orientuje na zdravotnickou techniku. Od té doby pro ni pracuji a také jsem zde dělal bakalářskou práci. Jejím cílem bylo vyvinout technologii pro zařízení určené k lokalizaci rizikových klientů v domech pro seniory.

Takže když se nějaký zmatený klient zatoulá někam, kam nemá, lze to snadno zjistit?

Přesně tak, personál to může ihned zjistit. Teď bychom měli vyvíjet algoritmy, které by predikovaly rizikové chování. Pokud systém bude vědět, že se klient za poslední půlrok pohyboval jen po druhém a třetím patře a najednou se objeví v sedmém, tak je asi něco špatně. A personál dostane upozornění. Zařízení ve formě náramku sleduje i pád, případně upozorní na to, když jej senior sundá. Velkým problémem dnešní medicíny je totiž disciplína pacientů. Jak berou léky či zda na ně nezapomínají. Třeba u cukrovky je většina léčby na pacientovi, musí si dávkovat léky, hlídat si hladinu cukru, pohyb, a když to nedělá, doktor nic nezmůže. Jde o to, že zařízení podobná tomu mému mohou informovat lékaře, že pacient nedodržuje dietu nebo nebere léky.

Právě za miniaturní glukometr jste dostal cenu Wernera von Siemense.

Ano. I když jistou oklikou. V roce 2015 jsem se totiž potkal s lidmi z nadace ČVUT Media Lab, která nabízí finanční podporu vědeckým projektům vysokoškolských studentů. Vyplňuje tak mezeru mezi studenty a vědci, kteří už si mohou sáhnout na granty. Dostal jsem podporu na projekt energy harvesting, který se věnoval získávání energie z netradičních zdrojů, například z rozdílu teplot, pohybu, vibrací, či elektromagnetických vln,¬ na které jsem se soustředil já. Jedním z mých velkých snů bylo stát se dopravním pilotem. Ostatně na Intel ISEF jsem dostal i cenu od NASA a United Technologies, takže jsem se zajímal o potenciál využití zdravotnických prostředků na ISS nebo při dlouhých pilotovaných letech. Na ČVUT jsem se tedy zprvu vrhnul na vesmírnou větev, zkoumal jsem možnosti získávat energii ze solárních panelů umístěných na oběžné dráze.

Tak přeci jen odchod z oblasti medicíny?

Té jsem se ale také dál věnoval. Zjišťoval jsem, která zařízení jsou zastaralá a zasloužila by vylepšit. Medicína je konzervativní obor, ostatně podobně jako létání, což je do jisté míry v pořádku. Zaměřil jsem se na glukometry, které se nezměnily 15 let, pořád jsou objemné, s displejem, baterií, nosí se ve velké taštičce. Co se ale změnilo prakticky u každého člověka? Že už skoro každý má v kapse smartphone. Tak mě napadlo propojit poznatky z energy harvestingu s medicínou a navrhnout moderní šikovný glukometr velikosti kreditní karty, který by se dal propojit se smartphonem, přičemž by byl napájen energií vyzářenou ve formě elektromagnetických vln z mobilu. Stejnou technologií by byl umožněn i přenos dat z glukometru do mobilu či počítače pacienta i lékaře.

To se vám tedy evidentně povedlo. Co bude dál?

Funkční vzorek byl na světě¬ a pár měsíců poté jsem se šťastnou náhodou setkal s Veronikou Peterkovou z TechSquare, organizace, která propojuje korporáty se start-upy. Postavila kolem mě zkušený obchodní tým, s nímž jsme konečně založili firmu XGLU s.r.o., právě proto, aby se z prototypu stal produkt a my jej začali prodávat. Loni v květnu jsme se zúčastnili ve Vídni obrovské start-up akce, byli jsme mezi 70 nejlepšími. Získali jsme také první zpětnou vazbu jak od diabetiků, tak od investorů. A mezitím náš produkt dál vyvíjíme a vylepšujeme. Nechceme jít hned na trh, sehnali jsme si konzultanty, máme kolem sebe síť diabetiků i diabetologů a spolupracujeme s doc. Janem Polákem z Ústavu pro studium obezity a diabetu při 3. lékařské fakultě, který bude v rámci studie použitelnosti zkoumat naši aplikaci pro smartphone.

Jak velký trh se nabízí pro váš glukometr?

Desetina české populace, když sečtu dospělé i děti, kteří trpí cukrovkou prvního i druhého typu. A počet nemocných se stále zvyšuje. Dvanáct procent českých dětí trpí nadváhou. Už i dvanáctileté děti mají získanou cukrovku druhého typu. To je šílené. Ač to nerad konstatuji, poptávka po řešeních, která ulehčí pacientům léčbu, bude stoupat.

Kdy jej hodláte nabídnout komerčně?

Předpokládáme, že na začátku roku 2018. Máme i další plány. Jsem externím spolupracovníkem aplikovaného vývoje v Ústavu pro studium obezity a diabetu. Vyvíjím technická řešení, která tamějším vědcům pomáhají v jejich výzkumu zaměřenému na diabetes. To je vize moje i XGLU: být jedni z těch, kteří budou stát u zrodu léčby cukrovky.

Když se ohlédnete zpět, co pro vás znamenaly všechny ty ceny, které jste posbíral?

Cena je první procento úspěchu, které může a nemusí pomoci. Opravdová dřina začíná až po těch soutěžích.

10. 6. 2017; sciencemag.cz

V Praze se sejdou specialisté na vývoj samořídicích aut

Evropský projekt má být odpovědí na pokusy firem Google a Tesla.

HERKULES je ambiciózní projekt Evropské unie financovaný z programu Horizon 2020. Jeho cílem je vyvinout platformu pro vestavěné řídicí systémy, která bude pracovat na základě Linuxu v reálném čase s vysokým výkonem a nízkou spotřebou. Přesně tak mají v budoucnu vypadat řídicí jednotky autonomních aut - kompaktní, spolehlivé a schopné s nízkou spotřebou zvládat náročné zpracování dat ze senzorů. Projektu se účastní kromě ČVUT také prestižní univerzity UNIMORE (University of Modena and Reggio Emilia) a ETH Zürich, koncerny Magneti Marelli a Airbus. Součástí průmyslové expertní skupiny jsou pak zástupci dalších významných firem, jako například BMW, Porsche, ARM, Nvidia, a Honeywell. Právě tato expertní skupina se sejde 13. června v Praze.

"Vývoj autonomních vozů dnes probíhá na mnoha frontách. K tomu, aby po silnicích mohla skutečně jezdit auta bez řidiče, ale chybí například optimalizace a dostatečná spolehlivost architektury řídicího systému. Řešení musí být průmyslově použitelné a ideálně nezávislé na hardwaru. Právě to je jedním z cílů projektu HERCULES," říká profesor Zdeněk Hanzálek z katedry řídicí techniky FEL ČVUT. Konkrétním výstupem by mohly být například systémy pro bezobslužné parkování aut v místech, kde je běžný provoz aut i chodců.

10. 6. 2017; Aha!

Mají kov, který vydrží 2000 °C

Čeští vědci opět bodují

PRAHA - Čeští vědci opět dokazují, že patří ke světové špičce. Vyvíjejí slitinu, která si při teplotách kolem 2000 stupňů, kdy se většina jiných slitin roztéká, stále udrží svůj tvar, pevnost a odolá i radiaci.

"Ještě před deseti lety by vás za tvrzení o podobných slitinách vyhodili od zkoušek," podotkl profesor Tomáš Polcar, vedoucí Oddělení pokročilých materiálů na ČVUT. V čem tkví nápad? Klíčem pro její vytvoření je dosažení maximálního počtu zrn, které jsou základními prvky krystalických - materiálů na úrovni atomů. . Jejich velikost navíc ovlivňuje e mechanické vlastnosti slitiny. Zatímco - u kovů se pohybuje od 1 1000 mikrometrů, nyní vědci pracují v 1000krát menším měřítku v řádech desítek - nanometrů! Slitiny se díky odolnosti a nízké hmotnosti dají využít v leteckém a kosmickém průmyslu.

10. 6. 2017; prahapress.cz

Festival FELFEST proběhne na pražském Vítězném náměstí

Návštěvníci se mohou těšit na zajímavé exponáty v TechParku i na bohatou hudební produkci. Mezi vystupujícími skupinami budou poprvé i studentské kapely, které na sociální síti Facebook vybrali fanoušci festivalu.

Každoroční oslavu konce letního semestru, festival FELFEST, pořádá Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze od roku 2009. Pro návštěvníky bude připravena expozice vědeckého parku TechPark.

Zájemci si v ní budou moci prohlédnout projekty, které na fakultě řeší vědecko-výzkumné týmy. Mezi nimi nebude chybět prezentace úspěšné studentské elektroformule, ukázky úloh řízených populární platformou Arduino, magnetický vláček, elektromontážní trenažér a mnoho dalšího. Skupina studentek wITches předvede malým návštěvníkům elektronické stavebnice a Lego roboty, se kterými se děti setkávají na speciálních kroužcích zaměřených na technické vzdělávání a kreativní řešení problémů. Speciální doprovodný program se bude během FELFESTu konat také v Institutu intermédií.

Podrobné informace naleznete na stránkách www.felfest.cz.

9. 6. 2017; Právo Víkend

TÉMA Čeští vědci vyvinuli navigaci pro nevidomé

Vědci z pražského ČVUT pracují na projektu Naviterier přes deset let. Jejich program do mobilního telefonu teď testují první nevidomí. Telefonu řeknou, kde se ve městě nacházejí a kam chtějí jít. Mobil už je pak hlasovými pokyny sám dovede do cíle.

Jedním z hlavních autorů Naviteriera je Zdeněk Míkovec, docent Českého vysokého učení technického v Praze. Na ČVUT vede obor s poněkud odborně znějícím názvem "Interakce člověka s počítačem". Laicky řečeno zkoumá se svými studenty nejrůznější způsoby, jak spolu lidé a technika mohou komunikovat. "Počítač nemusíte ovládat jen prsty, ale i foukáním nebo mrkáním," říká Míkovec. Pro některé lidi je to jediná možnost, jak se dorozumět se světem.

"Mrkáním píší například pacienti s tzv. syndromem uzamčení (poruchou mozku, kdy člověk není schopen ovlivnit žádné své svaly s výjimkou těch, jež pohybují očima)," dává vědec konkrétní příklad. Sám zkoumal, jak by se dal počítač ovládat pouhým pohybem hlavy. V dalším projektu zase pátral po tom, jak by nevidomým zprostředkoval technický výkres. Od toho už byl jen krůček k navigaci pro slepce.

"Podobný projekt jsme jinde ve světě nenašli," říká autor Naviteriera. Česká navigace pro nevidomé je podle něj unikátní a liší se od plánovačů tras, jaké dnes najdeme v mobilních telefonech či automobilech. Běžná navigace vám řekne: jděte dvě stě metrů a pak odbočte doprava. Nevidomému je taková informace k ničemu," vysvětluje rozdíl Míkovec.

Přesnost především

"Když jsme šli s běžnou navigací na Karlově náměstí podél budov, ukazoval nám telefon tamní park o padesát metrů jinde," říká zase Jan Balata, druhý hlavní autor projektu a Míkovcův doktorand na ČVUT.

Vše potvrzuje i Zdeněk Bajtl, který Naviteriera jako nevidomý testuje už od jeho vzniku. "Dnešní navigace jsou vyvíjené pro automobily, ne pro nevidomé," vysvětluje Bajtl. Sám pracuje v navigačním centru SONS (Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých). "Když nevidomí lidé chtějí někam vyrazit, zavolají do našeho navigačního centra a operátor jim cestu naplánuje. Pokud chtějí k lékaři, pracovník zjistí, jakou má doktor adresu a ordinační dobu a naplánuje jim trasu od A do Z,” popisuje.

Ani to však není bez chyb. "Nevidomý si musí celou trasu zapamatovat, nahrát na záznamník nebo napsat a pak nechat přečíst," pokračuje Bajtl. Navíc má centrum svoji provozní dobu a nemůže být stále k dispozici. Český program Naviterier by mohl tyto problémy vyřešit.

Nevidomí se techniky nebojí

Naviterier je určen pro chytré mobilní telefony, to však pro nevidomé, možná trochu překvapivě, není žádná překážka. "Nejméně tři čtvrtiny zrakově postižených používají chytré dotykové telefony," říká Zdeněk Bajtl, jenž je podle svých slov sám technologickým nadšencem. Způsob použití je pochopitelně trochu jiný: slepému čte program v telefonu veškerý text, který se na obrazovce nachází. "Takový program je v každém chytrém telefonu už při zakoupení," vysvětluje Bajtl.

Vycházíme před budovu ČVUT, abychom se přesvědčili, jak Naviterier provádí nevidomého městem. Zdeněk Bajtl si v mobilním telefonu otevře internetové stránky naviterier.cz. Nejdříve zadá, odkud kam chce jít. "Můžu to buď říct, nebo napsat. Psát na dotykové klávesnici umím," říká Bajtl.

Výchozí adresa je Karlovo náměstí 13, adresa ČVUT. Cílová pak Krakovská 21, kde pan Bajtl pracuje. Jedno místo zadává hlasem, druhé na klávesnici - telefon mu sděluje, jaké písmeno se mu právě nachází pod prstem. Také to dnes už umějí všechny chytré telefony automaticky. To následující už ovšem obstarává program českých vědců.

Od rohu k rohu

"Trasa je dlouhá asi 1030 metrů a vede přes sedm přechodů. Postav se tak, abys měl budovy za zády," ozývá se z mobilního telefonu. "Otoč se vlevo a jdi asi 150 metrů na kulatý roh s ulicí Odborů. Po levé ruce měj budovy," zní další pokyn. "Naviguje mě od rohu k rohu," komentuje Bajtl.

Jakmile dojde na další roh, požádá dotykem o další část trasy. Co je pro jiného nepodstatná informace, například jaký tvar má roh ulice, zda má při chůzi po straně budovy či park nebo jde z kopce, pomáhá nevidomému v orientaci a dává mu pocit bezpečí.

Když Bajtl dojde k přechodu, dozví se z programu, zda má přechod světelnou, a tedy i zvukovou signalizaci, a z jaké strany jezdí auta či tramvaje. Pokyny, které by musel pracovník navigačního centra vyhledat a nevidomý si je musel zapamatovat, dává Naviterier zcela automaticky a postupně, od rohu k rohu, jak říká Zdeněk Bajtl.

Překážku jako telefonní budka sice program nezahlásí, to však pro nevidomého není problém. "Aby se nevidomý mohl pohybovat na ulici, musí umět pracovat s bílou holí. To je základ, s tím vám žádný program nepomůže," dodává Bajtl.

Základem navigace jsou mapové podklady od české firmy CEDA, která dodává informace i firmám jako Google nebo TomTom. Na základě těchto údajů o chodnících, přechodech či tramvajových kolejích pak vědci z ČVUT přes deset let pracovali na svém programu.

Ten dnes umí z této změti údajů vytvořit několik jednoduchých vět, které znějí podobně, jako kdyby nevidomého navigoval člověk po telefonu. O tom, že se dílo povedlo, svědčí i zájem českých měst a krajů.

Rádi by i za hranice

"Zatím máme zmapovanou oblast od Karlova náměstí směrem k Václavskému a Staroměstskému. Na druhé straně řeky pak oblast kolem Anděla, Újezdu a Malostranského náměstí," počítá Míkovec. Rád by takto pro nevidomé zmapoval celou Českou republiku.

"Vyjednáváme s městy a kraji o finanční podpoře. Zatím s Plzeňským a Ústeckým krajem, Brnem a Uherským Hradištěm," nastiňuje plány. Údaje o chodnících přitom nemusí sloužit jen nevidomým. Lépe plánovat trasu městem by díky nim mohli i třeba vozíčkáři, matky s kočárky nebo rodič s více dětmi.

Tvůrci Naviteriera by rádi prorazili i v Německu a Rakousku. Expanzi do Spojených států naopak (alespoň zatím) nechystají. "V Americe jezdí většina nevidomých taxislužbou nebo má asistenta. Jsou tam sice dobře opečovávaní, ale pro mě to není ten správný přístup," říká zase Zdeněk Bajtl. On se díky vědcům z ČVUT může pohybovat, zatím alespoň v části města, přece jen svobodněji. *

Program Naviterier už nyní funguje ve zkušebním režimu na stránkách naviterier.cz/livedemo/, zatím jen pro část Prahy. V létě bude ke stažení také aplikace, která pomocí GPS ohlídá, aby nevidomý zcela nezabloudil, nebo umožní samotným uživatelům služby, aby do ní vkládali třeba informace o probíhajících úpravách chodníku. Služba má být zpočátku zdarma, v budoucnu se má platit měsíční paušál od dvaceti do dvou set korun podle toho, kolik měst a krajů a také jednotlivců se do projektu zapojí.

9. 6. 2017; ict-nn.com

Vědecké špičky v oblasti vývoje samořídicích aut se sejdou v Praze

Vědecký workshop a souboj autonomních vozítek

9. 6. 2017; Česká televize

Všechnopárty – host prof. Michal Pěchouček

8. 6. 2017; Ekonom

Česká umělá inteligence se už naučila slyšet a vidět

Tuzemské start-upy zabývající se chytrými algoritmy přitahují zahraniční korporace.

Eskalátorům na berlínských vlakových nádražích naslouchají chytré krabičky od českých vývojářů.

Skrývají v sobě umělou inteligenci, která podobně jako ucho vycvičeného mechanika rozpozná závadu. Algoritmus vymysleli Pavel Konečný a Pavel Klinger. Společně založili firmu Neuron soundware, která je jedním z několika tuzemských startupů, jejichž podnikání stojí právě na využití umělé inteligence. Ta jejich se orientuje podle "sluchu".

V případě berlínských eskalátorů vývojáři naučili systém rozpoznávat několik zvukových tříd: některé pro bezvadný chod a jiné pro konkrétní závady. Z mnoha hodin pokusných nahrávek si umělá inteligence "zapamatovala", jaké charakteristiky vykazuje zvuk, když jsou schody funkční a když mají poruchu. "Je to, jako kdybyste děti učili rozdíl mezi koněm a oslem. Ukážete jim příklady, na jejichž základě později dokážou odvodit, jak vypadá kůň a jak osel, a podle toho je rozpoznávat i na obrázcích, které předtím nikdy neviděly," vysvětluje Konečný.

Nástup algoritmů Firma Neuron soundware na byznys s umělou inteligencí vsadila v příhodnou dobu. Jenom v uplynulém roce podle dat analytické společnosti CB Insights do startupů věnujících se umělé inteligenci investoři vložili osmkrát víc peněz než před pěti lety, konkrétně 4,9 miliardy dolarů.

Chytré algoritmy lišící se od ostatních tím, že simulují lidské uvažování, přitom nejsou žádnou horkou novinkou. Naopak, jsou tu s námi minimálně od druhé poloviny 50. let minulého století. Dlouho se jim však nepodařilo opustit brány univerzit či výzkumných center a proniknout do byznysu. To se ale v posledních letech rychle mění a umělá inteligence se postupně stává běžným zbožím.

Nejčastěji ji využívají velké korporace, zpravidla s vidinou úspory nákladů.

To otevírá prostor pro menší společnosti, které taková řešení nabízejí.

Pavel Konečný z Neuron soundwaru nepochybuje o tom, že se jim do tohoto trendu podaří naskočit.

Systém na rozpoznávání závad chce nabízet rovněž velkým výrobním společnostem. "Kdyby se našim klientům stroje rozbily, tak jim to ohrozí výrobu, je jasné, že je chtějí mít pod kontrolou," říká k obchodní strategii. Spoléhá přitom na to, že v Česku jakožto zemi s velmi vysokým podílem průmyslové výroby o zákazníky nouze nebude.

Diář se schůzkami se zástupci německých a tuzemských firem, zejména z automobilového průmyslu, z oblasti letecké přepravy nebo energetiky, má přitom podle svých slov zaplněný. Dveře mu otevírají zkušenosti ze spolupráce s Deutsche Bahn týkající se právě kontroly eskalátorů a se Siemensem, pro nějž testují systém na rozpoznávání závad větrných elektráren a výhybek.

Nejenom Neuron soundware je dokladem toho, že v Česku vznikají startupy věnující se umělé inteligenci s potenciálem prosadit se v zahraničí. Tuzemští podnikatelé těží z toho, že zdejší univerzity jako ČVUT nebo matfyz vychovávají talentované programátory. "Máme tu dobrou historii a kvalitně vzdělané a talentované lidi, kteří tu chtějí pracovat," vyjmenovává přednosti České republiky Michal Pěchouček, vedoucí Centra umělé inteligence a katedry počítačů právě na ČVUT. Šance českých startupů se svými nápady proniknout za hranice České republiky jsou poměrně vysoké.

Programe, řekni mi příběh Povedlo se to například i společnosti Spaceknow, analyzující satelitní snímky. Umělá inteligence, kterou vyvinul tým zakladatelů Pavla Machálka a Jaroslava Javornického, z nich umí vyčíst informace třeba o výkonu čínské ekonomiky. "Magie" služby spočívá v tom, že je nepočítá ze statistických údajů, nýbrž je pozná ze satelitních fotografií více než šesti tisícovek čínských industriálních oblastí. Odhadnout výkon čínské ekonomiky umělá inteligence zvládne prakticky bez zpoždění a na základě nezfalšovatelných údajů.

V praxi to funguje tak, že pracovníci Spaceknow sesbírají všechny dostupné satelitní snímky čínských průmyslových oblastí. Algoritmy pak vyhodnotí, k jakým změnám v regionech došlo. "Sledujeme, jak se plochy zvětšují a smršťují nebo jak se mění stavy materiálů viditelných z vesmíru," prozrazuje Javornický. Umělá inteligence pak data odešle matematickému modelu, který z nich spočítá výsledný index.

Hlavní pilíř byznysu Spaceknow stojí na analytickém a monitorovacím softwaru, pomocí něhož klienti mohou sledovat vývoj jakékoliv oblasti na světě. Nejčastěji jde o nadnárodní korporace z bezpečnostního či finančního sektoru nebo investiční fondy. Že o jejich služby je ve světě zájem, dosvědčuje investice od německého fondu BlueYard Capital ve výši čtyř milionů dolarů.

Javornický navíc neskrývá přesvědčení, že umělá inteligence za pár let propojí satelitní snímky s dalšími zdroji informací, a dokáže tak sestavit celý příběh. "Podívá se na obrázek a zjistí, že se tam udála nějaká změna, pak se podívá na Twitter, o čem v této oblasti lidé tweetují. Najde mezi tím souvislost a pak řekne, že se tam něco děje z takových a takových důvodů," představuje si.

Číst dokumenty jako člověk Globální ambice nezastře ani trojice mladých podnikatelů Petr Baudiš, Tomáš Gogár a Tomáš Tunys. Ačkoliv svou firmu na automatické čtení faktur Rossum založili nedávno a na produktu stále pracují, už získali investici od skupiny Miton a nepochybují o tom, že mají šanci se prosadit. Obchodní příležitost je podle Gogára obrovská: denně si totiž firmy na světě mezi sebou vymění přes miliardu faktur, jejichž údaje je nutné přenést do účetních systémů.

Doba, kdy by je políčko po políčku do počítače přepisovala účetní, už podle trojice Baudiš, Gogár a Tunys dávno pominula. Proto pracují na umělé inteligenci, která údaje z faktury umí přečíst a předat je účetním programům. Takové aplikace už sice existují, podle Gogára však mají k ideálu daleko. "Fungují na principu šablon, které si účetní musí připravit pro každého dodavatele zvlášť," upozorňuje. Faktury od nového dodavatele systém nepřečte, dokud na ně člověk nepřipraví šablonu.

Tomu se chtějí vyhnout tím, že umělou inteligenci naučí už z "pohledu" na neznámou fakturu rozpoznat, co je například variabilní symbol, co jméno dodavatele nebo co číslo účtu, a tyto údaje z ní přečíst. V budoucnosti chtějí systém takto naučit číst i jiné typy dokumentů.

Na tomto principu ostatně spočívá většina stávajících řešení založených na umělé inteligenci. Podstrčí se jí velké množství dat, na nichž se naučí, co přesně má dělat. Lidé ji zkrátka připraví na vykonávání konkrétních činností, s nimiž si s většími či menšími úspěchy poradí. Od umělé inteligence ale prozatím nelze očekávat, že vyřeší úkoly, na něž nebyla dříve připravena.

Neznamená to však, že se nikdo nepokouší takovou umělou inteligenci naprogramovat. V Česku se o to snaží Slovák Marek Rosa ve své firmě GoodAI. Začal v roce v roce 2014 a postupně hodlá proinvestovat 250 milionů korun, které vydělal na prodejích své počítačové hry Space Engineers.

Jeho verze umělé inteligence se má zakládat na takzvaném graduálním učení, simulujícím způsob, jakým si nové dovednosti osvojují také lidé.

"Když se něco naučíme, tak to většinou zobecníme a pak tyto dovednosti použijeme také v jiné oblasti," popisuje Rosa. Algoritmus, který se zhruba třicetičlenným týmem připravuje, by si pak z jedněch dat měl umět vytvořit hypotézy o datech jiných. Což v praxi znamená, že umělá inteligence řídící autonomní vozidlo by se sama naučila pilotovat také letadlo.

Prozatím však jde o hudbu budoucnosti a ani Rosa si netroufá odhadovat, kdy ji se svým týmem dokončí.

Může to být za tři roky, ale klidně až za 30 let.

Do mladých firem zabývajících se umělou inteligencí se loni proinvestovalo 4,9 miliardy dolarů. Během pár let umělá inteligence ze satelitních snímků pozná nejen to, že se někde něco děje. Ze zpráv na Twitteru zjistí, i proč se to děje.

8. 6. 2017; zprávy.iDNES.cz

Slitina, která by přežila Černobyl, vůbec nemá existovat. Češi na ní pracují

Tým profesora Polcara na ČVUT vyvíjí materiál, který nezdeformují ani extrémní teploty. Neztrácí svůj tvar a pevnost ani při 2000 stupních Celsia, kdy se ostatní slitiny většinou už roztékají. Doslova revoluci by mohla přinést jak do leteckého, tak kosmického programu.

Termodynamicky stabilní slitina byla odjakživa snem všech vědců z oboru a zároveň pro ně byla doslova tabu. Mělo se totiž za to, že něco takového nemůže existovat. Dnes je její vývoj financovaný Evropskou unií jako plnohodnotný vědecký projekt a vlastní cestou hledá tento materiálv USA i věhlasná MIT.

Na materiál budoucnosti jsme se ptali profesora Polcara.

Za tenhle nápad by vás vyhodili od zkoušky

Projekt se zabývá termodynamicky stabilními slitinami. Proč jsou tak odlišné od klasických, dnes používaných materiálů a slitin?

Termodynamicky stabilní slitina je vlastně nepřesný, zjednodušující pojem. Vlastnosti slitin do značné míry záleží na struktuře a její kontrolou můžeme vlastnosti slitin zlepšovat.

V našem případě se snažíme připravit materiál s maximálním množstvím zrn, základních prvků kovové mřížky na atomární úrovni, čímž dosáhneme jeho větší pevnosti. To není nic nového, ale problém je slučování a růst těchto zrn za vyšší teploty. Kolegové z MIT ukázali, že je možné připravit takovou slitinu, kde zrna nerostou, a v našem projektu na jejich práci navazujeme. Pokud byste takovou tezi vyřkli u zkoušky před deseti lety, rovnou byste opustili místnost s opravným termínem. Pomocí pokročilých simulací chceme teoreticky identifikovat všechny takové slitiny, ze kterých vybereme vhodné kandidáty pro zkušební a nakonec i průmyslovou výrobu.

Mluvil jste o velikosti zrna, můžete tento termín nějak přiblížit laické veřejnosti?

Zrno je základní stavebníprvek krystalických materiálů. Můžete si to představit jako jednotlivé kamenyve starověké zdi nespojené pojivem. Zrna vznikají růstem krystalů při tuhnutí materiálu. Krystal se zvětšuje, dokud nenarazí na jiný krystal. Na rozhraní pak vzniká mezní vrstva, která se nazývá hranice zrn a spolu s velikostí zrna je zodpovědná za mechanické vlastnosti materiálu. V běžném kovovém materiálu mají zrna velikost v rozmezí 1 - 100 mikrometrů, ale v materiálech, které vyvíjíme, 1000x menší, tedy ideálně v řádu okolo desítky nanometrů

Uvedené vlastnosti materiál přímo předurčují k využití v letectví a kosmonautice...

Například účinnost spalovacího motoru je možné výrazně zlepšit pouze zvýšením teploty, neboť obecně závisí na podílu teploty dosažené ohřevem a teploty chladiče. Problém je v tom, že vysoká teplota běžným materiálům nesvědčí - dochází k měknutí a hlavně ke změně struktury. Právě maximální možná provozní teplota materiálů je v současné době hlavním limitujícím faktorem. Námi navrhované slitiny, alespoň podle teoretických simulací a předběžných experimentů, budou mít požadovanou strukturu a tedy i vlastnosti téměř až do teploty tání. To je v případě některých binárních slitin až do teploty vyšší než 2 000 °C. Teplota tání běžných slitin je přitom kolem 1 500 °C, ale při této teplotě jsou již dávno nepoužitelné. Nové materiály by měly být. Pro srovnání, v poškozených částech reaktoru v Černobylu je v současnosti právě oněch 2 000 °C.

Další výhodou materiálu je až pětkrát větší pevnost a zároveň nižší hustota, což znamená výraznou hmotnostní úsporu. V letectví se tradiční slitiny nahrazují lehčími kompozitními materiály; pokud se nám to podaří, může se stát, že se kovové slitiny do letadel opět vrátí.

Ve vesmírném programu mohou být finanční úspory ještě vyšší. Například u většího geostacionárního satelitu bude možné snížit hmotnost až o 10 kilogramů, čímž zákazník (většinou daňový poplatník) ušetří okolo osmi milionů korun.

Zásadní otázka. Vyplatí se nový materiál i ekonomicky?

Nové slitiny by mohly snížit hmotnost středně velkého letadla, jako je například Airbus A310, asi o sto kilogramů, což sníží spotřebu paliva o jedno procento. Použití nových slitin umožní zvýšení teploty na vstupu do turbíny a nárůst o pouhých 50 °C sníží spotřebu paliva o další procento. Dvě procenta se zdá na první pohled málo, je to odhadem 150 litrů na cestě mezi Paříží a Prahou, ale za tři roky už je to úspora hrubým odhadem milion litrů paliva jen na této trase. To nepředstavuje jen finanční úsporu, ale výrazné snížení produkce CO2, které vede k oteplování planety.

Tyto materiály jsou odolné i vůči radiaci, nabízí se tedy využití v extrémních podmínkách vesmíru. Kde je potkáme dál a ochrání před radiací i člověka?

Velké množství drobnějších zrn, které se nebude měnit za vyšší teploty, obecně znamená vyšší odolnost materiálu vůči radiaci. Materiál sám neposkytuje ochranu proti radiačnímu záření, ale odolává mu s menším poškozením než běžné materiály. Klasickým případem jsou aktivní zóny jaderných reaktorů, kde je kombinace vysoké teploty a záření, nebo stěny kontejnerů pro vyhořelé palivo. V prvním případě musí materiál vydržet řekněme sto let, v druhém pak sto tisíc let. Jiným případem jsou materiály pro družice, které musí být rovněž odolné vůči radiačnímu poškození, i když jiného druhu. A opravovat nebo vyměňovat něco ve vesmíru je nemyslitelné. Pokud materiál selže, je satelit odepsaný, takže odolnější materiál prodlouží životnost satelitů.

O speciálních slitinách se často mluví ve spojitosti s termojadernou fúzí. Jaký je váš názor? Uplatní se výsledky projektu ICARUS i zde? Přinesou nové slitiny průlom v termojaderné fúzi?

Představitelné by to asi bylo, ale náš projekt je zaměřen tak, aby během tří let připravil novou slitinu pro konkrétní aplikace, v našem případě například součást satelitu. Je to jen první krok - pokud se vše podaří, tak postupně slitiny přejdou z výběrových aplikací, jako jsou družice, do běžnějších, jako je jaderný nebo letecký průmysl. Cílem tohoto projektu financovaného námi všemi je uplatnit se na trhu a vrátit tak vložené prostředky zpět formou daní. V případě termojaderné fúze bohužel pořád platí konstanta 20 let, takže to z pohledu okamžité aplikace a zisku není moc aktuální (posledních asi 60 let se říká, že za 20 let bude termojaderná fúze dodávat energii).

Jak vůbec technicky funguje příprava takových nanostruktur a slitin na nanobázi?

Příprava má dvě fáze. První je teoretická, kdy se pomocí atomistických simulací najde optimální materiál s požadovanými parametry. Bez simulací na superpočítačích bychom nedokázali určit, jaké prvky a v jakém poměru máme použít. Jedná se o revoluci - zatím se při přípravě slitin často používal spíše odhad podložený zkušeností. Druhá fáze je experimentální, tedy vlastní příprava slitin s předpokládanými parametry. Standardní způsob přípravy je mechanické mletí a spékání, naše firmavšak bude zkoušet metodu přípravy pokročilými plasmovými metodami. Tyto metody nejsou vhodné pro výrobu velkého množství slitin, dobře však poslouží k jejich testování a verifikaci teoretických modelů.

Nápad z večeře

Jak vůbec nápad na supermateriál vznikl?

Byl jsem členem evropského projektu, kde jsme studovali nové materiály odolnější vůči radiačnímu poškození. Na jedné večeři jsme probírali článek publikovaný v časopise Science kolegy z prestižní americké univerzity MIT, který sliboval zcela nový přístup v navrhování nanostrukturních slitin. Nápad nám přišel natolik skvělý, že jsme hned začali připravovat projekt - první verze byla napsána mezi třemi chody na menu. Nejprve jsme samozřejmě naplánovali ověření metody uvedené v článku, což nám trvalo asi rok. Pak jsme zjišťovali, do jaké soutěže bychom mohli nápad poslat. Nakonec jsme zvolili FET Open, který se zaměřuje právě na hodně ambiciózní a rizikové projekty.

Je obtížné získat takový grant?

FET Open je specifický tím, že celý projekt má pouhých 10 stran. Hlavní je ukázat, v čem je projekt revoluční a hlavně jak se případný úspěch projektu uplatní v průmyslu. Proto také firmy tvoří polovinu partnerů. Když pominu přípravné vědecké práce, tak sepisování těch deseti stran trvalo asi dva měsíce. Místa je málo, takže musíte vážit každé slovo, a navíc musí být text atraktivní, aby oponenty zaujal nejen obsahem, ale i formou - přece jen neprojde téměř 99 projektů ze sta.

Do pěti let nový výrobek z nové slitiny

Jde o první podobný úspěch českého univerzitního start-upu v tomto prestižním programu, na projektu budete mj. spolupracovat se špičkovou univerzitou MIT. Jaký je klíč k tomu, aby byly české start-upy na mezinárodním poli v budoucnu úspěšnější?

Víte, v ČR je spousta menších inovativních firem, které jsou velmi úspěšné i v zahraničí, jedná se ale často o softwarové firmy. Oproti tomu v tradičních oblastech, jako je materiálové inženýrství, jsme bohužel hodně pozadu. Je to dáno mimo jiné tím, že náš vzdělávací systémobecně produkuje zaměstnance, ne zaměstnavatele. Kolik studentů plánuje založení vlastní firmy? Klíčem k úspěchu na mezinárodním poli je od začátku plánovat aktivity globálně; český trh je přece jen velmi malý a i dost konzervativní.

Jaké konkrétní výsledky očekáváte a v jakém časovém horizontu?

Pokud se vše podaří, tak za tři roky máme alespoň jednu novou slitinu s požadovanými vlastnostmi, která projde náročným testováním. Pravděpodobně první uplatnění této slitiny bude strukturální část satelitu, což zajišťují partneři projektu. To by ale měl být jen začátek a silný argument pro jednání s investorya silnými průmyslovými partnery o dalším využití nové technologiea materiálů. Právě plán přenosu výsledků ze simulací a laboratorních experimentů do praxe jsme připravovali velmi důkladně a nepochybně sehrál svou úlohu v kladném hodnocení projektu. Osobně bych považoval za velké zklamání, pokud bychom nebyli schopni do pěti let ukázat na konkrétní výrobek z nové slitiny.

8. 6. 2017; Reflex.cz

Halucinace, krev v uších a ohlušující tlukot srdce. JXD vyzkoušel nejtišší místnost v ČR

Díky laskavosti profesora Ondřeje Jiříčka jsem mohl podstoupit deprivační experiment ve speciální úplně tiché místnosti hluboko v útrobách laboratoří ČVUT. Po této zkušenosti už plně věřím, že ticho a tma střídané nenadálými zvuky a světly jsou velmi účinným mučením. Já prošel pouze deprivační fází, nikdo na mne neblýskal ani nehřměl, přesto jsem toho měl plný brejle.

Zmáčkl jsem vypínač a nastala tma. Byla to úplně jiná tma než ta, kterou mám v noci doma, jiná, než je na venkově, kde ji ruší hvězdy, a dokonce jiná tma než v hluboké noci na Sahaře, kdy nesvítí měsíc a je zataženo. Možná bych ani neřekl "nastala tma", ale "zmizel svět". Zavřel jsem oči — ta neskutečně temná tma, ta nicota, jež mne obklopovala, byla s otevřenýma očima k nevydržení. A tak jsem seděl se zavřenýma očima na molitanové podložce na kovové síti v obří místnosti — krychli a pokaždé, když jsem oči otevřel, znovu a znovu mne napadalo, že oslepnutí je zcela legitimní důvod k sebevraždě.

Pak se zezadu, z levé strany, někde nad mým levým uchem, rozzářila blikající narudlá záře. Otočil jsem hlavu s očima vytřeštěnýma do tmy a záblesk světla zmizel. "To mám ty zrakové halucinace celkem brzy," prolétlo mi hlavou. A netušil jsem, zda jsem v té úplné tmě a úplném tichu minutu, nebo deset.

Reportáž Mučení tichem si přečtěte v novém tištěném Reflexu, který vyšel ve čtvrtek 8. června.

8. 6. 2017; Reflex

Mučení tichem

Zmáčkl jsem vypínač a nastala tma. Byla to úplně jiná tma než ta, kterou mám v noci doma, jiná, než je na venkově, kde ji ruší hvězdy, a dokonce jiná tma než v hluboké noci na Sahaře, kdy nesvítí měsíc a je zataženo. Možná bych ani neřekl "nastala tma", ale "zmizel svět". Zavřel jsem oči - ta neskutečně temná tma, ta nicota, jež mne obklopovala, byla s otevřenýma očima k nevydržení. A tak jsem seděl se zavřenýma očima na molitanové podložce na kovové síti v obří místnosti - krychli - a pokaždé, když jsem oči otevřel, znovu a znovu mne napadalo, že oslepnutí je zcela legitimní důvod k sebevraždě.

Bezodrazová komora

Bezodrazová komora není zřízena za účelem studie lidské psychiky, ale k technickému výzkumu. Její pán a šéf, profesor Ondřej Jiříček z katedry fyziky elektrotechnické fakulty, nás přijal v hlubokém sklepení podzemní haly jedné z budov ČVUT, a když jsme vešli dovnitř, bylo to jako ve sci-fi. Uprostřed místnosti velikosti tělocvičny stál obří kvádr vestavěné akusticky odizolované komory. Zaklepal jsem na stěnu komory - byla opravdu zděná. Laboratoř vypadala přesně tak, jak má laboratoř - určená k laikovi neuchopitelným experimentům - vypadat. Zdobilo ji mnoho plastových lidských hlav, jež měly v uších a v puse nastrkané různé podivné přístroje, dráty, před ústy mikrofony. Celé to působilo jako výjev z továrny na roboty ve dva¬advacátém století.

Procházeli jsme laboratoří, až jsme došli za roh krychle. Před námi se objevil vchod. Byl otevřený, uvnitř tma a já jen s lehkým úděsem zíral na příšerné dveře obrovské tloušťky, jaké jsem měl zatím možnost vidět jen při návštěvě protiatomového krytu.

"Kolik je tam decibelů, když se to zavře?" zeptal jsem se na první věc, která mne napadla.

"Jsou záporné," odpověděl mi s úsměvem pan profesor.

"Cože?"

"No protože se jedná o integrály!" Možná že pan profesor řekl diferenciály, nevím přesně. Na každý pád následovalo několik zcela nesrozumitelných vět.

"Takže absolutní ticho?" vyzvídal jsem dál.

"My fyzici nemáme rádi termín absolutní. Řekněme třeba, že zvuky jsou hluboko pod hranicí slyšitelnosti."

To už byla formulace, které jsem na rozdíl od předchozích rozuměl. A tak jsme mohli přejít k prohlídce téhle vymoženosti. "Komoru užíváme jednak pro testy extrémně tichých zařízení, kdy by jejich zvuk mimo komoru přehlušil šum pozadí. A naopak v nich testujeme i mimořádně hlučné procesy, jež bychom nemohli dělat venku, protože by všem okolo praskly bubínky," vysvětlil profesor Jiříček a zvenku krychle v komoře rozsvítil. Vstoupili jsme dovnitř.

V kosmické lodi

Vešli jsme do komory a pan profesor pravil: "Na tyhle šrouby nešlapte, někdy praskají!" Kouknu pod nohy a s jistým znepokojením konstatuji, že místnost nemá podlahu. To, po čem jdeme, je ocelová síť s oky přibližně šest krát šest centimetrů, která je k stěnám přidělaná takovými těmi podivnými šrouby, co když je šroubujete, tak z obou stran napínají zvláštní háky a de facto se smršťují. Tak na ty jsme neměli šlapat... Dobrý vědět!

Jenže já měl strach šlápnout i na samotnou síť, která se pod vahou člověka lehce prohýbala. Ale našel jsem odvahu a ten krok dovnitř udělal, protože mne najednou zaujal jiný vjem, či spíše absence určitého vjemu. Bylo to, jako by mi najednou někdo zacpal uši vatou. Jako bych přestával slyšet.

Realita byla taková, že jsem přestával slyšet šum pozadí, jenž byl dokonce i v podzemní laboratoři jasně zaznamenatelný, byť šlo třeba jen o šumění větráků počítačů či vrnění zářivek. Jak jsem vstoupil do krychle, šum zmizel a moje uši reagovaly jednoznačnou nelibostí. Jako kdyby mi někdo nasadil traktoristická sluchátka.

Podíval jsem se kolem sebe, nad sebe, nakonec i pod sebe - hluboko pod ocelovou síť - a zase ten podivný pocit svíravé nejistoty. Všechny stěny, strop i podlaha byly totiž jednolitě posázené jehlany o délce asi metr čtyřicet, namířenými dovnitř místnosti.

"Z čeho to je?" hrnul jsem se jednu stěnu osahat a dozvěděl se, že z minerální pěny. To je taková ta měkká suchá hmota, z níž se dělají zvukové izolace nebo ve které se - v kostkách - hydroponicky pěstují rostliny. Pěna, jež je tak měkká, že do ní můžete bodnout prstem a udělat díru. Hmota tak dokonale pohlcuje zvuk, jako by ji k tomu rovnou stvořil bůh.

Na síti tvořící podlahu ležely tři pláty molitanu - na sednutí. Zkusil jsem je a mohl začít s experimentem, kvůli němuž jsem přišel. Měl jsem z něj docela strach. Strach, který jsem vyčetl a získal na internetu.

Americká zkušenost

"V nejtišší místnosti světa zešílíte do třiceti minut!" hlásal jeden z článků o tichých komorách. Psalo se v něm o bezodrazové komoře v Orfield Labs v Minneapolisu. Sám její šéf Steven Orfield v ní vydrží třicet minut, ne víc. Byl jsem tedy poměrně napjatý, když jsem nechával Thao s kameramanem venku, a ještě před startem experimentu si domlouval únikovou cestu.

"Takže, jak toho budu mít plný brejle, tak vám dám vědět a vy mně otevřete," kladl jsem profesoru Jiříčkovi na srdce. Komora se dá otevřít jenom zvenčí.

"Ale nepočítejte s tím, že na nás zavoláte," smál se profesor.

"Tak zavolám mobilem! Zapnu si ho na tichý režim a nechám v kapse, takže nebude akusticky ani světelně rušit," uvažoval jsem. Představa, že by mne tam zavřeli a já neměl možnost dát najevo, že chci ven, mi přišla dost šílená.

"Signál tam je," konejšil mne profesor Jiříček. "A nebojte se tak, já tam jednou celou noc spal!"

"Ale měl jste tam světlo a měl jste otevřený dveře, to není fér, já tam budu potmě," špačkoval jsem nejspíš trochu infantilně, protože jsem měl vážně obavy. Tentokrát už ani ne tak ze samotného prožitku, jako spíš z toho, jak se mi budou všichni smát, když vyletím za tři minuty. Nakonec jsem se ale odhodlal, vešel dovnitř a pan profesor za mnou nekompromisně zabouchl ony pancéřové dveře posázené hustým porostem jehlanů minerální pěny.

Jak jsem se slyšel

Velká světla byla zhasnutá, uvnitř svítila jen lampička, tak jsem si sedl na jeden z molitanů, pohodlně se usadil a lampičku zhasl. A rázem nastala ta děsivá tma, zmizení světa, jež jsem popisoval na začátku.

Seděl jsem pohodlně a od začátku jsem věděl, že nesmím podvádět - totiž pískat si (abych slyšel pískot), ňoupat si nehty (abych cítil, jak si nehty ňoupu), dívat se na mobil, a že si dokonce nesmím ani sednout do nějaké náročnější pozice hathajógy (abych si negeneroval stažením a natažením svalů vjemy z těla). Cílem experimentu bylo zjistit, jak dlouho budu schopen s rozumnou zátěží snášet úplnou senzorickou deprivaci. Takže jsem nemohl ani používat elektronickou cigaretu nebo žvýkat žvýkačku, popíjet vodu z láhve nebo se cpát tatrankou. Cílem byl pobyt pokud možno zcela bez podnětů.

Po malé chvíli - časový odhad mi naprosto nefungoval, tak nevím přesně, jak dlouhé - jsem začal slyšet hlasy svého těla. A nejsem schopen rozlišit, zda šlo o skutečné slyšení, to jest vnímání zvuku ušima, nebo o sluchové halucinace navázané na tělní vjemy. Subjektivně to bylo jedno - prostě jsem najednou slyšel, jak mi tepe krev ve spáncích, a po další chvíli i bušení srdce. Pak se přidalo pískání v plicích či průduškách, které nejspíš halucinací nebylo. Slyším ho pokaždé, když vyjdu do druhého patra. A nakonec - ale to už jsem opravdu racionálně vyhodnotil jako halucinaci - jsem zaslechl i droboučké pohyby obsahu mých střev. Dejme tomu jedno procento běžného zakručení v břiše - ale v tom tichu bylo slyšitelné výrazně a nepříjemně.

Zrakové halucinace byly i po několika minutách stejné jako na začátku. Stačilo otevřít oči a po chvíli přišel zezadu jakýsi záblesk, záře, či spíše kužel nejčastěji načervenalého světla. Vjem mizel, když jsem otočil hlavu, abych spatřil světlo celé, a především místo, odkud vychází. Pochopitelně jsem nikdy nic neviděl. Tak jsem měl radši oči zavřené, jenže po chvíli jsem začal vnímat lehkou záři i při zavřených očích. Kupodivu to zmizelo, když jsem si zakryl - v té úplně temné místnosti - zavřené oči rukama, takže je těžké zpochybnit, že ta světla byla výsledkem čistě psychického procesu.

Jak plynul čas, bylo mi stále hůř. Uši jako ucpané vatou, přes kterou bušil srdeční sval, zavřené a zakryté oči. Po chvíli jsem ležel na molitanu stočený do klubíčka, se zavřenýma očima, abych nevidět tu prázdnotu, a se zacpanýma ušima, abych neslyšel to ticho.

A pak jsem se najednou vyděsil, protože sítí tvořící podlahu by mohl snadno, až ho budu vyndávat z kapsy, propadnout mobil do lesa pěnových jehlanů a já bych tu mohl trčet pěkných pár hodin, než kolegy napadne, že něco není v pořádku. Ta představa byla tak nesnesitelná, až mne polil pot, a já začal mobil z kapsy sunout opatrně milimetr po milimetru. Trvalo to věčnost. A když se mi ho konečně podařilo vytáhnout, přišel čas skončit s touhle frajeřinou. Zavolal jsem ven. Otevřeli mi, já vyšel a s překvapením zjistil, že mám hrůzou propocené i spodky.

Pak jsem se podíval na hodinky. Uvnitř jsem byl jen třiadvacet minut. Stačilo to k tomu, abych šel rovnou domů, svlékl propocené oblečení, padl do postele a vyčerpaně na několik hodin usnul. Ticho a tma, jsou-li tak neproniknutelné jako v tiché komoře na ČVUT, se stávají plnohodnotným mučením.

8. 6. 2017; parlamentnilisty.cz

I letos se uskuteční hudebně-vědecký festival Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze

Již osmý ročník festivalu FELFEST na pražském Vítězném náměstí proběhne ve středu 14. června od 14.00 hodin. Návštěvníci se mohou těšit na zajímavé exponáty v TechParku i na bohatou hudební produkci. Mezi vystupujícími skupinami budou poprvé i studentské kapely, které na sociální síti Facebook vybrali fanoušci festivalu.

Přehlídku vědeckých projektů doplní bohatý hudební program. Vedle legendárního Tonyho Ducháčka a skupiny Garage vystoupí na akci také Vepřové komety, Wunderbar Band a Ting. Novinkou letošního roku je účast studentských kapel, kterých na FELFESTU vystoupí pět. O jejich účasti na festivalu rozhodlo hlasování na sociální síti Facebook, ve kterém vítězná skupina End of Sream nasbírala bezmála 350 hlasů.

Podrobné informace naleznete na stránkách www.felfest.cz, nebo na https://www.facebook.com/felfestcz

8. 6. 2017; personalista.com

FELFEST proběhne v Praze

Každoroční oslavu konce letního semestru, festival FELFEST, pořádá Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze od roku 2009.

Pro návštěvníky bude připravena expozice vědeckého parku TechPark. Zájemci si v ní budou moci prohlédnout projekty, které na fakultě řeší vědecko-výzkumné týmy. Mezi nimi nebude chybět prezentace úspěšné studentské elektroformule, ukázky úloh řízených populární platformou Arduino, magnetický vláček, elektromontážní trenažér a mnoho dalšího. Skupina studentek wITches předvede malým návštěvníkům elektronické stavebnice a Lego roboty, se kterými se děti setkávají na speciálních kroužcích zaměřených na technické vzdělávání a kreativní řešení problémů. Speciální doprovodný program se bude během FELFESTu konat také v Institutu intermédií. Přehlídku vědeckých projektů doplní bohatý hudební program. Vedle legendárního Tonyho Ducháčka a skupiny Garage vystoupí na akci také Vepřové komety, Wunderbar Band a Ting. Novinkou letošního roku je účast studentských kapel, kterých na FELFESTU vystoupí pět. O jejich účasti na festivalu rozhodlo hlasování na sociální síti Facebook, ve kterém vítězná skupina End of Sream nasbírala bezmála 350 hlasů. Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30% výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete na www.fel.cvut.cz

7. 6. 2017; Elektro

Použití programovatelných logických obvodů v elektrických pohonech

Ing. Ondřej Zoubek, Katedra elektrických pohonů a trakce, FEL ČVUT v Praze

Úvod

Pod pojmem elektronické programovatelné součástky si většina čtenářů dovede představit procesory, mikroprocesory či mikrokontroléry. Všechny tyto uvedené součástky mají jedno společné, vykonávají algoritmus, program, tedy sekvenční sled příkazů. V pozadí však stojí ještě jeden neméně důležitý, avšak často přehlížený typ elektronických programovatelných obvodů, a to logické programovatelné součástky.

Na rozdíl od procesorů nevykonávají příkazy sekvenčně, nýbrž paralelně.

Mají tedy minimální reakční dobu, a proto jsou vhodné v mnoha aplikacích jako řídicí obvody na nejnižší úrovni.

Číslicová programovatelná elektronika hraje v současné době zcela nezastupitelnou roli ve většině aplikací i každodenním životě. Nejinak je tomu v řízení elektrických pohonů, avšak cesta, která vedla od prvních pokusů s řízením mikroprocesory k současným řídicím systémům, byla poměrně dlouhá. Důležitou roli zde hrál nedostatek výpočetního výkonu vhodných mikroprocesorů i nedostupnost vhodných periferních obvodů. Tuto nevýhodu bylo možné řešit právě za pomoci programovatelných logických obvodů.

Historie programovatelných logických obvodů

Nejjednodušším programovatelným logickým obvodem je paměť PROM (Programmable Read-Only Memory). Adresní signály lze využít jako vstupy a datové signály jsou výstupy. Takový logický programovatelný obvod má dokonce i globální signál pro povolení výstupu v podobě signálu Chip Enable, na pouzdru označovaném CE. Například jedna z prvních pamětí EPROM, které se objevily na západním trhu v roce 1971, byla Intel 1702A o kapacitě 2 kb v organizaci 256 × × 8 (obr. 1).

Takto organizovaná paměť EPROM mohla v sobě nést až osm logických funkcí o osmi vstupech, které si mohl návrhář libovolně naprogramovat. Dlužno podotknout, že efektivita tohoto řešení je velmi malá. Součástka, která by měla šestnáct vstupů a osm výstupů by musela mít organizaci 216 × 8 = 64k × 8, tedy velikost 512 kb.

Proto již v roce 1975 uvedla firma Signetics na trh integrovaný obvod s pamětí PROM, který nazvala FPLA (Fuse Programmagle Logic Array). V pouzdru s šestnácti vstupy, osmi výstupy a globálním povolením výstupu si vystačí s pouhými 1 928 b. Avšak s tou nevýhodou, že neumožňuje vytvořit zcela libovolnou logickou funkci, nýbrž pouze některé, přitom ale dostatek pro většinu smysluplných funkcí, které byly třeba pro tehdejší počítače, řadiče, terminály nebo tiskárny.

Každou logickou funkci fn lze přepsat do formy součtu mintermů Pm.

Například: f1 = P1 + P3 + P4, f2 = P1 + P2, … P1 = A·B·D, P2 = A, … kde A, B… jsou vstupy.

Programovatelný logický obvod PLS100 umožňuje vytvořit osm logických funkcí (na osmi výstupech) za pomoci 48 mintermů pro každý ze šestnácti vstupů. Každý z výstupů navíc může být negovaný pro snazší spolupráci s obvody v negativní logice.

Přidáním klopného obvodu před výstupní nožičku a zavedením jeho výstupu zpět do obvodu jako jednoho z dalších možných vstupů mintermů vzniká součástka PAL (Programmable Array Logic), která je v různých obměnách vyráběna dodnes. Součástky PAL uvedla na trh v roce 1978 firma Monolithic Memories Inc.

V první polovině 80. let 20. století vznikaly firmy, které jsou dodnes lídry na trhu programovatelných logických obvodů: Lattice, Altera a Xilinx. Zatímco Lattice a Altera se ve svých počátcích zaměřily na zdokonalování tehdejší architektury PAL za vzniku současných CPLD (Complex Programmable Logic Device), firma Xilinx vsadila na zcela jinou architekturu, pojmenovanou programovatelná hradlová pole (FPGA, Field Programmable Gate Array), jejíž struktura dala firmě jméno: X-link-X. Na obr. 2 je schematicky zachycena vnitřní struktura hradlového pole z dobového katalogového listu.

Programovatelná hradlová pole firmy Xilinx se skládají ze tří základních prvků: I/O obvodů na vývodech součástky, konfigurovatelných logických bloků (CLB) a vzájemných propojovacích matic. Každý konfigurovatelný logický blok (obr. 3) obsahuje jednu čtyřvstupou logickou funkci (LUT) a jeden klopný obvod. Jednotky LUT nejsou nic většího než miniaturní distribuované paměti ROM 16 × 1.

Výhodou tohoto maticového uspořádání je neomezená možnost růstu počtu logických bloků do stran, aniž bylo třeba základní strukturu logických bloků dále rozvíjet (na rozdíl od CPLD, kde je zapotřebí počet vstupů mintermů navyšovat). První hradlové pole XC2064, uvedené na trh v roce 1985, mělo 64 CLB uspořádaných v matici 8 × 8. Zatímco obvody CPLD bylo možné ještě navrhnout s tužkou a papírem, u obvodů FPGA je nezbytné návrh přenechat počítačovému vývojovému systému. Výpočet zpoždění signálů procházejících obvodem CPLD je velmi přímočarý, v případě hradlového pole nezbývá než podobný výpočet nechat na počítačovém návrhovém prostředku.

Současná hradlová pole se od těch prvních architekturou vlastně příliš neliší. V celé více než třicetileté historii výrobci prováděli jen experimenty s tím, zda LUT mají být třívstupé, nebo raději pěti- či šestivstupé, zda do jednoho CLB je lepší dát jednu, dvě, nebo čtyři LUT. Vývoj byl jasně určen pokrokem technologií výroby integrovaných obvodů a důrazem na nové I/O obvody pro lepší podporu nejprve paralelních sběrnic (PCI), později rychlých sériových sběrnic (PCIe, SATA). Moderní hradlová pole mají mnohdy k dispozici oscilátory a fázové závěsy pro generování hodin a rovněž se objevily dedikované bloky pamětí RAM, násobiček a akumulátorů.

Historie použití hradlových polí v pohonech

S příchodem prvních mikroprocesorů byly zřejmé nesporné výhody digitálního řízení, a to nejen elektrických pohonů. Hned od počátku bylo jedním ze základních problémů digitálního řízení elektrických pohonů pomocí mikroprocesorů generování přesného časování impulzů pro spínací součástky, popř. zaznamenání přesného času příchodu události, potažmo měření frekvence. Obě tyto úlohy bylo možné řešit časovacími obvody jako Intel 8253, jejich obsluha k tomuto účelu však byla krkolomná a zabírala mnoho strojového času.

Proto první úkoly, které přebírala hradlová pole v řízení elektrických pohonů, bylo právě generování impulzů pro spínací součástky, později to byly celé modulátory. Prvním takovým užitím hradlových polí v pohonech u nás byla řídicí elektronika lokomotivy Škoda 93E z roku 1995, v součinnosti s mikroprocesorem Intel 80186.

S příchodem skupiny Virtex-II v roce 2001 a Spartan-3 v roce 2002 s dedikovanými násobičkami bylo možné v hradlovém poli s přiměřenými prostředky implementovat také digitální filtry FIR a IIR, v důsledku čehož bylo možné tuto důležitou a náročnou úlohu přenést ze signálového procesoru do hradlového pole. Hradlová pole skupiny Spartan-3 navíc v dostupné cenové hladině dosáhla takové komplexnosti, že bylo možné implementovat celý signálový procesor ve struktuře hradlového pole.

Dalo by se říci, že hradlová pole dosáhla neomezených možností a v číslicové rovině dokážou obsloužit i ten nejnáročnější elektrický pohon.

Pohon řízený za pomoci hradlového pole

Principiální schéma řídicí jednotky elektrického pohonu s využitím programovatelných hradlových polí je na obr. 4.

Vzhledem k povaze a konfigurovatelnosti hradlového pole je rozhraní mezi procesorem a hradlovým polem vždy maximálně přizpůsobeno daným možnostem použitého procesoru a jeho architektury. Nejčastěji je použito klasické rozhraní pro připojení externí paměti SRAM nebo NOR Flash, doplněné o signály pro vyvolání přerušení (IRQ) a popř. řízení přímého přístupu (DMA), lze však najít i systémy, kde je rozhraní založeno na standardních sériových sběrnicích.

V hradlovém poli se vyskytují modulátory a obvody pro bezpečné ovládání a vypnutí spínacích součástek, které budí I/O obvody pro výkonovou elektroniku. Velké systémy se ovládají výhradně signály vedenými optickými kabely. Použití optických kabelů má mnoho výhod, mezi nimi galvanické oddělení výkonové elektroniky od řídicího počítače, odolnost proti rušení elektrickým a magnetickým polem z měniče a také větší dosah, řádově jednotky metrů.

Nezbytné senzory napětí, proudů, teplot či úhlových rychlostí hřídele jsou přivedeny do řídicího počítače, kde jsou po zesílení a filtrování převedeny analogově-číslicovými převodníky na číslicové signály, které dále umí zpracovat hradlové pole. Číslicové vstupy mohou být po ošetření ochrannými a tvarovacími obvody zpracovány přímo. Zpracovávané signály jsou filtrovány a použity pro bloky ochran (např. nadproudových ochran) a také předány procesoru pro účely řízení a regulavýstupy ce. Senzory měřící analogové veličiny nemusejí být vždy nutně připojeny metalicky, např. převodníky Sigma-Delta, generující sériový proud číslicového signálu, lze též s výhodou připojit optickým kabelem.

U rozměrově rozsáhlejších systémů je možné najít soustřeďovací jednotky s jedním hradlovým polem pro každou vzdálenou jednotku. Vzájemně mohou být propojeny rovněž optikou. Hradlovým polím nedělají problémy ani sériové komunikace v rychlostech stovek megabitů za sekundu. Příkladem použití takové jednotky je případ, kdy každá fáze měniče je umístěna v jiné skříni.

Současné využití hradlových polí v pohonech

V současné době hrají hradlová pole v řídicích jednotkách pohonů nezastupitelnou roli. Přestože nyní existuje na trhu mnoho specializovaných mikrokontrolérů, které dokážou obsloužit jednodušší elektrický pohon bez pomoci hradlového pole, složitější systémy se bez nich neobejdou.

Mezi činnosti, které lze s výhodou přesunout z mikroprocesoru do hradlového pole, je kvalitní zpracování signálů čidel, generování a kontrola signálů pro spínací součástky a číslicová filtrace signálů ve spojení s řízením analogově-číslicových převodníků.

Příkladem může být požadavek na sofistikovanější dekódování signálů z inkrementálního čidla otáček (obr. 5a, 5b) bez zásahu procesoru, s detekcí směru a s výpočtem rychlosti. Navíc dekodér musí správně filtrovat běžně se vyskytující druhy chyb (obr. 5c). Krátké špičky (glitch) se mohou v signálu vyskytovat buď jako náhodná chyba na jednom nebo na více signálech najednou (obr. 5c1), nebo jako přeslech v závislosti na překlopení stavu jiného ze signálů (obr. 5c2). Další chyby mohou být způsobeny krátkodobými výpadky signálu na obou signálech (obr. 5c3) nebo na jednom z nich (obr. 5c4).

Blokové schéma dekodéru kvadraturního enkodéru, který řeší většinu těchto druhů chyb, je na obr. 6. Vstupní filtry signálů filtrují krátké špičky (glitch) na každém vstupu zvlášť (chyby podle obr. 5c1, 5c2). Kvadraturní dekodér odmaskuje chyby souhlasné na obou signálech (obr. 5c3) a hystereze odstraňuje chyby, které se vyskytují na jednom ze signálů (obr. 5c4). Cesta signálu pro nulování (modře) je volitelná, neboť nebývá vždy k dispozici.

Jiným příkladem je řízení analogově-číslicového převodníku tak, aby byl převod prováděn mimo doby, kdy spíná některá ze spínacích součástek, podobně jako na obr. 7. Hradlové pole může zajistit veškeré řízení analogově-číslicového převodníku v součinnosti s modulátorem a výsledky automaticky filtrovat a používat rovnou v bloku ochran bez zásahu procesoru. Naopak může připravit regulátoru jediným přístupem po sběrnici filtrovanou hodnotu požadovaných měřených a odvozených veličin, např. integrováním či zpracovaných konvolucí (amplitudu a fázový posuv požadovaného signálu). Pro představu lze uvést, že hradlové pole XC6LX16 má 32 bloků DSP48A1, z nichž každý dokáže provést až 40 výpočtů FIR druhého řádu za mikrosekundu, teoreticky tedy lze v jednom nevelkém hradlovém poli provést až 1 280 výpočtů FIR druhého řádu za jednu mikrosekundu.

Velkou výhodou hradlových polí je absolutní kontrola vývojáře nad tím, jak daná periferie funguje, a zároveň tudíž i kontinuita návrhu periferie. Periferie tedy není vlastněna a dodávána výrobcem (např.) mikrokontroléru, ale je vlastněna přímo vývojářem. Takovéto periferie se označují jako IP core. Při přechodu z jedné architektury mikrokontroléru k jiné, např. konkurenční, je při použití vnitřních periferií mikrokontroléru často nezbytné všechny ovladače periferií přepsat. V případě, kdy jsou veškeré periferie vlastněné vývojářem jako IP core a uložené v hradlovém poli, tato starost odpadá. Tím se návrh řídicí jednotky stává nezávislým na architektuře i výrobci procesoru, což umožňuje větší flexibilitu při úpravách a zaručuje větší stabilitu výroby po delší dobu.

Specifika návrhu s hradlovými poli

Vzhledem k rozsáhlosti a složitosti logických obvodů, které může hradlové pole obsahovat, jsou při vypracovávání návrhu kladeny velké požadavky na přehlednost zdrojových kódů. V současné době se pro návrh s hradlovými poli používá zejména návrh v grafické podobě za pomoci schémat a návrh v textové podobě za pomoci jazyka VHDL. Oba způsoby mají své zastánce i odpůrce, výhody i nevýhody.

Návrh v grafické podobě je, zejména pro jednodušší obvody, přehlednější, rychlejší a edukativnější. Ze schématu je hned patrná cesta určitého signálu obvodem a délka pipeline (počet D-klopných obvodů v cestě). Strukturování pomocí vnořených schémat je pro přehlednost nezbytné. Výsledné zapojení po provedení optimalizací je velmi podobné zadanému schématu. Avšak rozhodující nevýhodou návrhu v grafické podobě je velmi obtížná správa verzí z důvodu vyloučeného použití textově orientovaných verzovacích nástrojů a s tím související velmi problematická součinnost více návrhářů při slučování verzí.

Naopak návrh hradlových polí v jazyce VHDL, který vychází z jazyků Ada a Pascal, je díky tomu, že je prováděn v textovém dokumentu, mnohem lépe dokumentovatelný, verzovatelný a spravovatelný. Protože jde o vyšší jazyk, ne všechny konstrukce, jež lze zapsat v jazyce VHDL, jsou snadno implementovatelné v cílovém obvodu. Proto je třeba, aby návrhář měl již dostatek zkušeností. Vhodný je tedy pro rozsáhlejší projekty se zkušenými návrháři.

Vzhledem ke specifické struktuře hradlových polí vytvořených z konfigurovatelných bloků a ke skutečnosti, že zpoždění šíření signálů propojovacími maticemi je silně proměnné s prostorovou konfigurací propojení, je žádoucí, aby zapojení obsahovalo výhradně klopné obvody typu D spouštěné od jednotného globálně rozváděného hodinového signálu cestou s co nejkratším zpožděním. To může činit problémy s rychlostí odezvy u asynchronních signálů přiváděných do hradlového pole, neboť každý asynchronní signál přiváděný do sekvenčního obvodu je třeba nejprve synchronizovat do domény globálního hodinového signálu. V případě, že na vstupu klopného obvodu není dodržen klid na datovém vstupu po dobu předstihu a přesahu okolo hrany hodinového signálu, na výstupu klopného obvodu se může objevit metastabilní signál (obr. 8). Je-li asynchronní signál vedoucí do hradlového pole jakýmkoliv způsobem použit v sekvenčním obvodu, je třeba signál nejprve synchronizovat vložením jednoho nebo více klopných obvodů do cesty signálu. Tím vzniká zpoždění v šíření signálu v násobcích periody hodinového signálu.

Typickým příkladem značně omezující synchronizace je asynchronní sběrnice mezi procesorem a hradlovým polem, neboť nezbytnou synchronizací řídicích signálů sběrnice vznikají prodlevy v odezvě hradlového pole.

Výhled

Moderní hradlová pole zvládají pojmout i několik výkonných procesorů kompletně implementovaných ve struktuře hradlového pole. Takovéto procesory se označují jako soft procesory. Na trhu je k dispozici několik takovýchto procesorů, které lze po zakoupení libovolně konfigurovat a s dodaným překladačem okamžitě začít používat. Některé soft procesory jsou dokonce podporované operačním systémem Linux. To umožňuje soustředit jak procesor pro komunikace, tak procesor pro řízení v reálném čase včetně jeho periferií v jediném pouzdru, což zvyšuje spolehlivost. Výjimkou zůstávají pouze komunikační rozhraní, jejichž licenční politika nedovoluje integrovat logiku v jednom hradlovém poli.

Mimo to existují i hradlová pole, která již obsahují výkonné procesory, nyní téměř výhradně architektury ARM nebo MIPS, které již nepřipomínají hradlové pole s procesorem, ale spíše procesor s hradlovým polem.

Závěr

Moderní hradlová pole se stala neodmyslitelnou součástí sofistikovaných řídicích struktur elektrických pohonů. Výhody návrhu řídicích jednotek pohonů s hradlovými poli zahrnují možnost převést značnou část výpočetního výkonu i periferních obvodů na sebe, a tím usnadňují vývoj aplikací, umožňují větší flexibilitu při návrhu, lepší využití prostředků a dále zvyšují spolehlivost systémů. Díky návrhu řídicích jednotek s hradlovými poli založených na periferiích vlastněných vývojářem (IP core) lze zlepšit dlouhodobou stabilitu a kontinuitu vývoje i při přechodu na jinou architekturu signálového procesoru.

Recenze: Ing. Tomáš Musil, Ph. D.

Literatura:

The first part of this paper describes the evolution of programmable logic devices from introduction of first VLSI devices on the market to the present. The paper presents key difference between basic types of the programmable logic devices and advantages of both. Structure of Traction Control Unit based on FPGA is discussed in the paper with description of several variants of the system differentiated by their size and power output. Advantages of IP core based processor peripherals and their examples are discussed together with their impact on performance, reliability and life cycle. Prospect of future heading is outlined with emphasis on soft processor technologies.

Ing. Ondřej Zoubek studoval v letech 2004 až 2010 obor Silnoproudá elektrotechnika na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze. Od roku 2010 je studentem doktorandského studia v oboru Elektrické stroje, přístroje a pohony. Od roku 2013 je vědeckým pracovníkem na Katedřeelektrických pohonů a trakce FEL ČVUT. Od roku 2002 úzce spolupracuje s firmou ASIX, s. r. o., v oblasti vývoje návrhových prostředků pro mikrokontroléry

7. 6. 2017; Vlasta

Dobrodružství s vědou v zádech

Klíšťata, dvě dcery a manžel, adrenalin, Masajové. Jak to všechno spolu souvisí? Třicetiosmiletá Kateřina Kybicová je vedoucí Národní referenční laboratoře pro boreliózu Státního zdravotního ústavu a vše jmenované do jejího života patří.

Klíšťata a borelióza k sobě bohužel patří a doktorka Kybicová se jimi a nemocemi, které přenášejí, denně zabývá. S manželem Janem, který je profesorem a vedoucím katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vychovávají dvě dcery, Emmu a Lindu. S Masaji se Katka Kybicová skutečně potkala, když jim s manželem došel na jejich africké pouti benzin. No a adrenalinem začneme.

Praxe na škole mě vyléčila

Záliba v přírodě byla u Kateřiny Kybicové vždy na prvním místě.

Ráda pozorovala přírodu, nikdy se neštítila žížal, hlemýžďů nebo pavouků.

Na gymplu ji ale nejvíc bavily předměty podle kantorů. Pokud je uměli dobře vysvětlit, těšila se na ně. Přestože jsou oba rodiče chemici, zrovna chemii moc v lásce neměla, zato biologii, matematiku a dějepis si zamilovala, z historie dokonce maturovala. "Zvažovala jsem, jestli nemám jít na filozofii. Tak skvělou učitelku jsme měli, že dokázala pro historii nadchnout i přírodovědce." Nakonec ale přírodověda zvítězila. Vystudovala učitelství, dvojobor biologie matematika. Kantorskou kariéru ale už v počátku opustila. "Praxe na škole mě vyléčila. Na gymnáziu jsem vedla biologická praktika nebo matematický kroužek. Pracovala jsem s dětmi, které to bavilo, nebo se chtěly něco nového dozvědět.

Jenže to by se mi asi pokaždé nepoštěstilo.

Navíc jsem pochopila, že bych raději pracovala někde, kde bych mohla dále bádat ve svém oboru a stále se učit něco nového," přiznává.

Testy, pokusy, hypotézy

Na vysoké škole ji nejvíce zaujala genetika, která v sobě snoubí biologii i matematiku. A tak doktorské studium ukončila prací na téma bakteriální genetiky. To už bylo ve Státním zdravotním ústavu (SZÚ). "Tam jsem nastoupila, protože se mi líbilo propojení vědy s laboratorní praxí a diagnostikou. Přišlo mi zajímavé přispět k zavedení nové diagnostiky onemocnění. Stihla jsem nahlédnout do světa spirochét, což jsou vesměs bakterie způsobující nepříjemné nemoci, například boreliózu. A ve studiu borrélií jsem chtěla pokračovat," vypráví Kateřina Kybicová.

Před mateřskou dovolenou ještě stihla atestaci z mikrobiologie a pak se vrátila do SZÚ. "Bádání a věda vůbec mě moc baví.

Neustále zkoušíte přijít na něco nového, provádíte různé pokusy a zkoušíte různé hypotézy. I malé výsledky jsou výsledky a můžete je prezentovat. Na konferencích se setkáváte s jinými vědci, vyměňujete si zkušenosti a začínáte nové spolupráce. A i když nepřijdete na nějaký velký přelomový objev, třeba i tak přinesete něco málo nového k poznání zatím nepoznaného či k objasnění nových souvislostí," líčí Kateřina.

Masajové s petkou

Společně s manželem rádi chodí po horách a dobývají vysoké kopce třeba v Alpách či na Azorech. "Teď s dětmi je to klidnější a naše výstupy jsou pohodovější. Ale před dětmi se mi několikrát stalo, že jsem z příliš rychlého výstupu dostala horskou nemoc. Je to asi proto, že moc rychle ženu kupředu, a i když cítím, že to asi nepůjde, tak se mi nechce vzdávat.

Prostě se snažím to překonat. Vím, že to nemám dělat, ale když někdy jsou zážitky silnější než varování vlastního těla," krčí rameny Katka.

S manželem podnikli několik výprav do zemí třetího světa - Indonésie, Thajska, Malajsie, Keni a Ekvádoru. A všude vylezli na kopce. Nejvyšší jejich zdolaný vrchol byla Mt. Kenya 5199 m n. m. "To byl skvělý výstup a jedinečný zážitek.

Do Keni jsme se vydali v roce 2007. V Nairobi jsme si půjčili terénní auto a vydali se do národních parků Masai Mara, Amboseli, Lake Nakuru a Tsavo. Jeli jsme jen sami dva a cestou brali místní stopaře, kteří nám mnohokrát dobře poradili, abychom nezabloudili. Svezli jsme i masajské válečníky s oštěpy a navštívili jejich vesnici. Bylo to velké štěstí, protože jsme měli děravou nádrž a právě nám došel benzin.

Naštěstí Masajové přiběhli s "petkou" plnou benzinu. Přespávali jsme na vyhrazených, ne však ohrazených místech ve stanu. Jiné kempující jsme nepotkali, zato se v blízkosti procházeli sloni, zebry a žirafy a v noci jsme slyšeli řvát lvy," vzpomíná Kateřina.

Afrika na dlani

Už místní dopravou se pak vydali do Nanyuki, odtud již po vlastních na Mount Kenya. Výstup jim trval dva a půl dne a během nocí se ve výškách 3500 a 4500 m aklimatizovali. "Cestou jsme potkávali místní nosiče, kteří nesli bagáž jiným turistům, kteří šli jen nalehko. Dávali se s námi hned do řeči a líbilo se jim, že si všechno neseme sami. Jeden z nich nesl jen tak přes rameno pytel brambor, protože turistům také vaří a starají se o ně po všech stránkách. Potkávali jsme také zdrchané západní turisty bez batohu, jak bez úsměvu sestupují, co noha nohu mine. Ti totiž dělali výstup v co nejrychlejším čase a zřejmě všichni trpěli horskou nemocí. Když jsme před polednem třetího dne stanuli na vrcholu, bylo krásně a pod námi ležela Afrika jako na dlani. Bylo vidět do velké dálky, dlouhé pláně keňské savany."

Ale asi nejlépe si Kateřina Kybicová pamatuje sestup z téhle africké velikánky, kdy se jim podařilo zabloudit a museli se znova vracet téměř na vrchol. "Neměli jsme moc kvalitní mapy a chtěli jsme sestoupit jinou cestou. Údolí však vypadala všechna stejně a my začali sestupovat tím špatným. Uvědomili jsme si to až po dni a půl, kdy cesta vyšlapaná zvířaty skončila v hustém neprostupném křoví. Museli jsme vystoupat téměř až na vrchol, horu částečně obejít, než jsme našli správnou cestu," pokračuje Katka. Potraviny ale měli na přesný počet dnů, takže to vypadalo na nedobrovolnou dietu.

Pak naštěstí potkali správce národního parku Mount Kenya. "Zastavili jsme se v jejich chatě, kde nám uvařili placky chapati a zeleninové curry. Stejný pokrm jsme dostali i večer v níže položeném kempu místních horalů, kde jsme přespali ve stanu.

Tam nás však čekalo noční překvapení, protože se na louku kolem stanu přišli napást buvoli. A protože buvol africký je jedno z pěti nejnebezpečnějších zvířat Afriky, ani jsme nedutali a doufali, že se našemu stanu vyhnou. Poslední den sestupu z hory jsme buvoly africké potkali ještě několikrát, než jsme došli zpět do civilizace."

Láva se přelévala jako med

Velkým zážitkem byl pro Katku a jejího manžela výstup na činnou sopku Mauna Loa na Havaji (4169 m). Bylo prý velmi působivé procházet se kolem tekoucí řeky lávy. "Sopky Havajských ostrovů jsou tzv. štítové sopky a nehrozí zde tedy nebezpečný výbuch, láva z kráterů neustále vytéká. Až k proudu lávy vás ale správci národního parku nepustí," říká Kateřina Kybicová.

Z dálky viděla, jak láva vtéká do oceánu a vycházejí odtud oblaka páry. Bylo potřeba vyčkat do setmění.

Pak se skupinky odvážlivců vydávaly po již ztuhlé "pahoehoe" - lávě směrem k proudu té žhoucí.

"Musí se postupovat opatrně, protože je to velmi nebezpečné. Žhoucí láva stále teče tunely pod již ztuhlou lávu a člověk by se tak mohl do lávové řeky snadno propadnout. Je nutné poradit se s místními, kteří místo znají a mapují, kudy je možné projít. My jsme si nechali poradit a asi po dvou hodinách nočního pochodu plného obav jsme se dostali až k řece lávy. Zde jsme potkali dva vulkanology, kteří právě natáčeli dokument. Přidali jsme se k nim a pohybovali se tam, co oni. Láva svítila sytě rudou barvou v černočerné tmě a přelévala se jako med. Když jsme přišli blíž, bylo to jako by na nás dýchla rozžhavená pec. Láva má až 1000 °C, takže když na nás zafoukalo od lávového proudu, připadali jsme si jako u obrovské výhně.

Takové horko jsem ještě nikdy nezažila. Byl to úžasný pocit, podpořený neustále přítomným nebezpečím, na který asi nikdy nezapomenu," přiznává Kateřina Kybicová.

Riziko nákazy hrozí vždy

Z cest se vraťme zpět do Prahy.

Zkoumání tvorů, kteří přenášejí smrtelné nemoci, je vlastně taky dobrodružstvím. Do jaké míry je to nebezpečné? "Může se stát, že se někdo nakazí. Vzorky jsou potencionálně infekční materiál. Musíme s nimi proto zacházet velmi opatrně a pracovat ve speciálních boxech, kde se filtruje vzduch a jsme ve sterilním prostředí, samozřejmě v rukavicích. Také při práci s kulturami borrelií je potřeba si dávat pozor. Naše bývalá vedoucí se od nich skutečně nakazila, ale vyléčila se. Riziko nákazy je tu zkrátka vždy, proto musíme být velmi obezřetní," upozorňuje doktorka Kybicová.

Se svým týmem se nejvíc zabývá lymeskou boreliózou, která je nejčastějším klíšťaty přenášeným onemocněním u nás. V posledních letech zavedli metodu rozpoznávání dalších klíštěcích nemocí (anaplazmózy, rickettsiózy, neoehrlichiózy a babeziózy). "Kromě detekce těchto onemocnění v pacientských vzorcích zjišťujeme, jaké další nové patogeny, tedy i nemoci, se u nás mohou objevit například vlivem změny klimatických podmínek.

Snažíme se neustále vylepšovat a vyvíjet nové metody diagnostiky nemocí, proti kterým neexistuje očkování," líčí Kateřina Kybicová.

O lymeské borelióze i o dalších onemocněních se toho ví ještě pořád poměrně málo. Vědci celého světa se například neustále snaží vyvinout vakcínu. Ale to se pořád nedaří. Všichni se také snaží zpřesnit diagnostické metody. "Stále se posouváme kupředu, ale cíl je ještě v nedohlednu. Proto je v tomto oboru možné pořád ještě něčeho zásadního dosáhnout."

Manžel? Absolutní spolehnutí

Kybicovi ale ve chvílích volna nevyhledávají jen adrenalin. Snaží se vést děti i ke kultuře, chodí spolu do divadel či na koncerty vážné hudby. "Můj muž Jan je mi vekou oporou, ač má sám časově náročné povolání. V první řadě je vědcem a zabývá se vývojem algoritmů pro zpracování lékařských a biologických obrazů. V neposlední řadě je také učitelem a stará se o magisterské i doktorandské studenty. Ve čtyřiceti jedna letech byl jmenován profesorem. Je to typ muže, který se dokáže postarat o děti bez sebemenších problémů, a tak mohu také klidně odjet na pár dní na konferenci. Dětem se snaží věnovat i během týdne, máme rozdělené povinnosti a funguje to dobře. Velkou pomocí jsou pro nás i babičky, které se aktivně zapojují a jsou schopny nás zastat i v případě, že musíme s mužem odcestovat oba pracovně ve stejnou dobu," uzavírá své vyprávění žena, která má ráda adrenalin i vědu, rodinu i cestování a dokáže to vše skloubit a zvládnout.

Moc rychle se ženu kupředu, a i když cítím, že to asi nepůjde, tak se mi nechce vzdávat. Prostě se snažím to překonat. Při práci s kulturami borrelií je potřeba si dávat pozor. Naše bývalá vedoucí se od nich skutečně nakazila, ale vyléčila se.

7. 6. 2017; abicko.cz

Počítač proti profíkům: Nový pokerový šampion

Umělá inteligence poprvé porazila pokerové profesionály! Na úspěšném algoritmu se podíleli odborníci z "Matfyzu" a ČVUT.

Umělá inteligence už dokázala porazit hráče v dámě, šachu nebo japonské hře go. Poker se od nich liší především tím, že jde o hru s neúplnou informací - hráči během ní nemají všichni stejný pohled na hru, protože nedisponují stejnými informacemi. Tým výzkumníků z Univerzity Karlovy, Českého vysokého učení technického Praze a Albertské univerzity v Kanadě vyvinul počítačový program DeepStack. Během prosince 2016 se DeepStack utkal se skupinou třiceti profesionálních hráčů pokeru. A porazil je s obrovskou převahou!

Jak se učí počítač

Doposud převládal přístup, kdy musel program předem uvažovat o celé hře najednou. DeepStack je převratný v tom, že vypočítává strategii vhodnou pro konkrétní herní situaci teprve ve chvíli, kdy ona situace nastane. Umožnil mu to i rozvoj strojového učení pomocí hlubokých neuronových sítí.

DeepStack využívá neuronovou síť k vyhodnocování jednotlivých situací, které během hry nastanou. Pracuje přitom i s jistou formou "intuice", kterou si stejně jako lidský hráč zlepšuje s počtem odehraných partií.

Zápasení s počítačem

Pokerové klání probíhalo na internetu. Každý z třiceti profesionálních hráčů pocházejících ze 17 různých zemí světa měl měsíc na to, aby se připojil a s programem odehrál 3 000 partií dvouhráčové verze populárního Texas hold’em pokeru. Na tři nejlepší čekala slušná finanční odměna, takže měli dobrou motivaci vyhrát. Požadovaný počet partií dohrálo 11 hráčů. Každého z nich DeepStack porazil i individuálně. V pokerových kláních byl přitom rychlejší než jeho lidští protihráči - na jedno rozhodnutí mu stačily v průměru tři sekundy.

Uplatnění v praxi

DeepStack byl předveden na pokeru, ale aplikovat se dá mnohem šířeji. Protože jeho algoritmus spadá do oblasti teorie her, dá se aplikovat na problémy z běžného života, které se tváří jako hra. "Když se podíváte na černé pasažéry a revizory v metru, je to také taková hra. Černí pasažéři se snaží revizorům vyhýbat a revizoři se je na oplátku snaží nachytat, když zrovna nemají lístek," vysvětluje Viliam Lisý z Fakulty elektrotechnické ČVUT. Obdobně se dá algoritmus aplikovat třeba na "hry" mezi hackery a správci sítí nebo mezi správci chráněných parků a pytláky.

Turnaj v přímém přenosu

S podobnými algoritmy přicházíme do styku každý den. "Ať už si v mobilu hledáte MHD nebo si pouštíte videa na YouTube, který vám navrhuje, jaká videa by se vám mohla líbit, někde pod pokličkou těchto aplikací fungují podobné algoritmy, jako využívá DeepStack," doplňuje Martin Schmid z Matematicko-fyzikální fakulty UK. Pokud byste chtěli vidět v akci přímo DeepStack, výzkumníci plánují během pár týdnů sdílet jeho zápasy proti profesionálům přes herní streamovací platformu Twitch.

Texas hold’em poker

Na začátku hry jsou každému hráči rozdány dvě karty, které jsou jen jeho a které nikomu neukazuje. V následujících kolech se vyloží na stůl dalších pět karet lícem vzhůru. Cílem je samozřejmě z karet složit tu nejvýhodnější kombinaci. Jde o nejrychlejší a nejakčnější variantu pokeru. Snad proto je také nejoblíbenější!

Mozek UI

Neuronové sítě jsou modely napodobující propojení neuronů v lidském mozku. Učí se strojovým způsobem, kdy si z milionů podobných dat vyvodí nějaký závěr. Ukážete jim složku s obrázky koček a druhou s obrázky psů. Na základě sdílených rysů všech koček a všech psů na těchto fotkách potom bude počítač schopen určit, zda se jedná o kočku nebo psa i na obrázku, který nikdy předtím neviděl. Své znalosti neuronová síť využívá. Vytváří jejich kombinace a pamatuje si, které z nich jej dovedly k požadovanému výstupu. Na základě zkušeností pak také dokáže odhadnout nový výsledek nebo zvolit vhodný postup.

6. 6. 2017; vyvoj.hw.cz

Elektrické testy osazených DPS a modulů

Testery mají nejen hardware a software. Patří k nim také testovací postupy, validace testů a celá řada požadavků z kategorie compliance.

V minulosti jsme se věnovali různým metodám testování. Rentgenové defektoskopii se věnoval celý seriál článků(link is external), nahlédli jsme do možností optické inspekce v Laboratoři pro výzkum a realizaci ČVUT(link is external), termografie i dalších systémů. Významné místo patří zejména elektrickému testování a týká se všech elektrických a elektronických systémů, včetně součástek nebo modulů. Provádí se několikrát v průběhu výroby, patří k výstupní kontrole a stejný test se může i opakovat. Ruční testování je proto na ústupu, během posledních let téměř ztratilo význam.

Do stroje!

Používání testerů se prosadilo díky známým argumentům: Trvalá spolehlivost, minimální chybovost a opakovatelnost testu. Je zbytečné polemizovat nad tím, zda stejný test zvládne člověk nebo jednoduchý testovací přípravek, u řady technologií si to nelze představit, protože nároky na počet testů a přesnost trvale rostou. Fenoménem dnešních systémů kontroly kvality je také vícenásobné opakování testů. Osazená deska musí být otestována před zabudováním do přístroje a ten znovu před odesláním zákazníkovi. V případě výrobců automobilů i dalších pokročilých technologií je převzatý polotovar opět otestován ihned po převzetí, během přípravy k zástavbě a potom ještě před spuštěním celého systému. U automobilové elektroniky je běžné, že dříve, než auto poprvé nastartuje motor, jsou komponenty elektroniky otestovány v deseti až dvaceti krocích. Kdybychom uvažovali o ručním testování, bylo by neúměrně drahé, pomalé a nespolehlivé. Faktor spolehlivosti je přitom velmi důležitý. Náklady na reklamaci v každém následujícím kroku rostou velmi rychle. To dokresluje i obrázek, vypůjčený od firmy Optimal+(link is external), jejíž testery ročně přezkouší přes 50 miliard zařízení (více v prezentaci na videu(link is external) z konference NIWeek 2017).

Od čipu po DPS

Testery čipů a součástek patří mezi nejjednodušší zařízení. Jejich přesnou funkci lze odvodit z technické dokumentace čipu, kde výrobce zpravidla sám uvádí testovací metodiku pro test před osazením v podobě pinové mapy s popsanými vstupy a výstupy. I tak je klíčovou součástí testeru software, který umožňuje měnit sady testů spolu s hw testerem. Jeho rozhraním bývá patice pro osazení obvodů, často vychází z vývojového kitu.

Z mechanického hlediska je zajímavé zejména testování desek plošných spojů. Doba testovacích svorek a ručního připojování hřebínků do svorkovnic již pominula, takže se vše řeší testovacími body na DPS. Podrobněji se tomu věnuje například článek Design desky plošných spojů - Jak postupovat při testování desek plošných spojů. Matice v testeru je vyrobena na míru podle konkrétní desky a pomocí výsuvných nebo pružně uložených jehel se napojí na testovací body. Kromě napájení a výstupů lze takto spustit celou sérii testů nebo desku zcela oživit a provést provozní či zátěžové zkoušky, včetně analýzy signálů.

Z důvodu manipulace s deskami i pro spouštění testů jsou testery většinou konstruovány jako poloautomatické stanice s obsluhou a umožňují provádět řádově desítky testů za hodinu. V této oblasti se pohybuje řada firem ze střední Evropy, namátkou Konrad Technologies(link is external) v Německu nebo ANV Tech(link is external) ze Slovenska. První video ukazuje poloautomatický tester firmy Konrad Technologies.

Desky, moduly, kabelové svazky

Pokud máme vyrobenou a otestovanou desku, přichází další fáze testování. S ní narazíme na klíčové sektory, kde se testy při výrobě používají. Automobilový a letecký průmysl totiž vyžadují naprostou preciznost od dodavatelů a během montáže sestavy několikrát ověřují. Vstupní kontrola, několikanásobná kontrola či test během osazování na lince, finální test po připojení sběrnice a to vše v rychlosti dané potřebami montážní linky. V této fázi se samozřejmě nikdo nepídí po signálech mezi obvody, připojování se děje na úrovni konektorů a patic. Sady testů jsou již pečlivě vyselektované. Mohou totiž vycházet z předpokladu, že do každé další fáze postupuje pouze taková součástka, která prošla předchozími testy bezchybně. A zde se dostáváme k dalšímu aspektu testování, k záznamu výsledků, protokolům a certifikátům.

Sady testů a validace

Všimli jste si někdy, kolik čárových a QR kódů najdete nalepených na různých dílech televize nebo nového auta? To je průvodní znak kontrolního systému během výroby. Každá součástka prochází řadou ověření a kontrol v různých stupních. Kromě stavu prošel/neprošel je celkem logický požadavek na znalost toho, kdy a jakými testy a kontrolami daný díl prošel a s jakými výsledky. Testovací systémy jsou proto od začátku procesu uzpůsobeny tak, aby zaznamenávali výsledky a generovali protokoly v požadovaném formátu. Ty se často předávají elektronicky během toho, kdy se díl fyzicky přesouvá z jedné továrny do druhé.

Z požadavků na daný výrobek vyplývá také nutnost provádět různé sady elektrických testů. Funkčnost, bezpečnost, ladění signálů atd. vyžadují rozdílné techniky a postupy měření. Je-li tester dobře navržen, umožňuje při jediném napinování desky provést všechny potřebné testy a vygenerovat potřebné protokoly. Generování testovacích postupů je velmi zajímavá oblast, ke které se vrátíme samostatně. Další rozměr testům dodává nutnost jejich změn spolu s úpravami výrobku a validace testovacích postupů. Zatímco v běžném provozním režimu může mít tester jednoduché rozhraní, kde se spouští sekvence testů s barevnou signalizací vyhověl/vyřadit, pro specialistu na testování se otevírá rozšířené UI s náhledem na jednotlivé kroky testu. Pokud je tester takto vybaven, většinou využívá některou z platforem, například LabView, TestStand nebo VeriStand(link is external) od NI.

Na místě je otázka, proč se skoro vždy setkáme s technologií od NI. Odpověď je jednoduchá. V dodavatelském řetězci každého sektoru existují vedle tvrdých norem také často ještě tvrdší uznávané standardy, zamlžené pojmem compliance. Výběr testerů i služeb jejich dodavatele je tak posuzován podle řady kritérií, často nastavených na první pohled velmi vysoko. Má to ale logiku. Potřebujeme testovat, testy musí vyhovět našim požadavkům, je nutné do nich vidět na úrovni dokumentace i validace. A to platformy splňují, včetně toho, že na obou stranách dodavatele i zákazníka existují odborníci, kteří mluví stejným jazykem.

Často se lze setkat i s tím, že shoda s určitou normou pro testování je přímo podmíněna tím, že tester využívá konkrétní platformu. I když se to může zdát drahé, právě na poli testovacích systémů se prosazují i menší a střední firmy jako Konrad Technologies, ANV Tech, Amfax, Averna a další. U renomovaných výrobců testerů, jakým je v oboru DPS například Seica(link is external), je podpora LabView samozřejmostí. Platforma totiž poskytuje základní šablonu přístupu k testům. Díky tomu se nestane, že zákazník je již při prvním předvedení testeru zděšený nebo rozpačitý z toho, jak je test zpracován do algoritmů atd. Nesmíme zapomínat na to, že využití platforem pomáhá řešit také dokumentaci. Každý, kdo někdy dokumentoval software pro předání zákazníkovi potvrdí, že to je obor sám pro sebe. Investice se tak vrací v podobě přístupu k lukrativním zákazníkům i ve snížení nákladů na vývoj a dokumentaci.

6. 6. 2017; Root.cz

Začíná Seminář o IPv6, sledujte stream

Dnes začíná na FEL ČVUT Seminář o IPv6, který pořádá sdružení CESNET. Pokud jste se do přeplněného sálu nedostali, můžete se účastnit vzdáleně pomocí streamu, který pořizuje AVC SH. Root.cz je partnerem akce.

2. 6. 2017; Naše Praha 6

Na Elektrotechnické fakultě ČVUT vznikla pomůcka pro nevidomé

Dejvice - Již devět let se Zdeněk Míkovec a Jan Balata z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v Prazezabývají vývojem unikátní navigační aplikace pro nevidomé Naviterier.

Ta využívá precizně zpracovaných mapových podkladů projektu ROUTE4ALL.

Nevidomý je tak informovaný například o tvarech rohů ulic nebo o sklonu a šířce chodníku. Aplikace bude ke stažení v létě 2017. Nová navigace Naviterier umožní lidem se zrakovým postižením bezpečný pohyb po městě. Její hlavní výhodou je, že jako jediná plánuje trasu po chodnících a popisuje ji podobně, jako by to udělal člověk. Navigace bude dostupná ve dvou verzích - webová aplikace Naviterier Routeplanner a dále jako mobilní aplikace Naviterier Conversation. Hlavní výhodou mobilní verze je možnost vytváření seznamů tras, optimalizace pro potřeby uživatele nebo možnost kontroly polohy pomocí GPS. Do budoucna bude Naviterier napojen také na Navigační centrum SONS (Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky), s jejichž odborníky je vývoj Naviteriera průběžně konzultován. Zdeněk Míkovec, spoluautor projektu, o navigaci říká: "Nevidomí, kteří Naviterier testovali, byli z jeho fungování nadšeni, nicméně pro úspěšné pokrytí České republiky detailními mapami je nezbytná součinnost měst a krajů."

1. 6. 2017; zpravy.rozhlas.cz

Mapa: Kolika cyklistů by se dotkl zákaz projíždět přes den centrem Prahy?

V průměrný květnový den projelo středem hlavního města asi 2,5 tisíce cyklistů. Zákaz jízdy mezi 10. a 18. hodinou, který připravuje Praha 1, by se dotkl necelé poloviny, tedy tisícovky jezdců.

Kterými ulicemi v centru Prahy projíždí nejvíc cyklistů? Červeně vyznačené jsou ty, kde by měl platit pro kola zákaz vjezdu přes den od 10 do 18 hodin. / Foto: Michal Jakob

Nejvíc pražských cyklistů by pocítilo zákaz vjezdu na pěší zónu v ulici Na Příkopě. Denně jich tudy projede bezmála tisícovka, z toho polovina mezi desátou dopoledne a šestou večer - tedy v době, kdy chtějí radní Prahy 1 nejfrekventovanější pěší zóny pro kola uzavřít.

Vyplývá to z analýzy Michala Jakoba z ČVUT. Na základě anonymizovaných dat o několika tisícovkách jízd z mobilní aplikace Urban Cyclers zpracoval mapu, která ukazuje, jakými ulicemi v centru Prahy projíždějí cyklisté nejčastěji. Červeně jsou vyznačené ulice, jichž by se měl podle opozičního zastupitele za Zelené Petra Kučery připravovaný zákaz týkat. Kliknutím na mapu zobrazíte větší verzi.

Na žádost serveru iROZHLAS.cz Jakobův tým analýzu doplnil o údaje z automatických sčítačů cyklistů. Ačkoli žádný z nich není umístěn přímo v centru, s pomocí statistiky lze poměrně přesně odhadnout, kolik lidí reálně projíždí jednotlivými ulicemi. Ukazuje to druhá mapa: První číslo udává počet cyklistů za celý den, druhé v době plánovaného zákazu mezi 10. a 18. hodinou. Také tuto mapu můžete rozkliknout, pokud si ji chcete prohlédnout podrobněji.

"Zhruba polovina cyklistického tranzitu pražským centrem vede po pěších zónách a ulicích, kterých by se omezení zvažované radnicí Prahy 1 mohlo týkat. To je dost na to, aby jeho případnému zavedení předcházela důkladná analýza jeho dopadu," komentuje záběry své analýzy Jakob.

Podle zástupce starosty Prahy 1 Richarda Bureše (ODS) bude Jakobův materiál jedním z těch, které využije odbor dopravy při vymýšlení konkrétních dopravních opatření, jimiž má na žádost radních cyklistickou dopravu v centru města omezit.

"Odbor dopravy bude zcela jistě bude posuzovat i materiál Michala Jakoba a další jemu obdobné, které se nejen v poslední době na různých místech objevují. Je totiž vždy lepší, když odborné materiály posuzují odborníci. I já ale v dané mapě vidím možnosti vedení některých objízdních tras tak, aby se kritická místa stala znovu bezpečná pro chodce," sdělil místostarosta Bureš serveru iROZHLAS.cz.

Zastupitelstvo se podle něj začalo nápadem na omezení cyklistů zabývat kvůli stížnostem chodců (počet jejich výtek blíže nespecifikuje) a na základě stanoviska městské policie.

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk

Fakulta elektrotechnická

České vysoké učení technické v Praze

ČVUT v Praze

Spojujeme elektrotechniku a informatiku.