31. 5. 2018; ekologickarevue.cz
ČVUT simuluje chování nestabilních aut
Vědci z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT simulují chování záměrně nestabilních aut a ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering úspěšně otestovali technologii pro jízdní režim „drive by wire“.
Jde o princip aktivního dynamického řízení, který se již delší dobu používá u letadel. Nový směr výzkumu koresponduje s trendem elektromobility a autonomních aut.
Vojenské stíhačky a posléze i civilní dopravní letadla používají už desítky let systém řízení „fly by wire“ (FBW), při němž pilot neovládá přímo řídicí prvky letadla, nýbrž pouze vysílá impulzy do elektronické řídicí jednotky, která následně sama provádí manévry mnohem přesněji s ohledem na další parametry letu.
Výzkumná skupina docenta Martina Hromčíka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT spolupracuje s firmami Airbus, Honewell Aerospace a Porsche Engineering a patrně jako jediný univerzitní tým na světě se zabývá aplikací aktivního dynamického řízení v automobilovém průmyslu. Podobný systém u aut označovaný „drive by wire“ nebo „steer by wire“ sice v podobě konceptu již existuje, není však dosud technologicky dotažený a komerčně využitý. Částečně proto, že chybí zásadní teoretické znalosti v oblasti tzv. nestabilních dynamik vozidel a zákonů řízení pro jejich umělou stabilizaci.
Jak uřídit superrychlé auto
Konstruktéři aut řeší podobné dilema jako dříve letečtí inženýři. Pokud se posune těžiště auta výrazně směrem dozadu, zvýší se jeho agilita. Vůz se ale chová natolik nestabilně, že je čím dál těžší jej manuálně uřídit, zejména ve vysokých rychlostech. V případě letadel už je problém vyřešen: elektronická řídicí jednotka v systémech „fly by wire“ mnohem rychleji a citlivěji reguluje průběh letu sama a letadlo tak uměle stabilizuje.
Podobný princip by mohl fungovat i u aut - řidič auta vybaveného technologií „drive by wire“ by otočením volantu nebo sešlápnutím brzdy či plynu neovládal přímo kola a motor, nýbrž pouze řídicí jednotku, která by po vyhodnocení všech vstupů ze senzorů rychle a spolehlivě regulovala například natočení každého kola i na něj aplikovaný hnací nebo brzdný moment. Nad vozem a jeho řízením by tak elektronika měla nepřetržitou a plnou autoritu - to je zásadní rozdíl od existujících asistenčních systémů jako ABS, ESP, ASR a podobných.
Tato technologie zatím není na trhu k dispozici, přitom je již leteckým průmyslem ověřená a znamenala by podstatné zvýšení dosažitelných výkonů a bezpečnosti řízení, zvláště u agilních aut určených pro velmi rychlou jízdu.
Technologie, která předběhne autonomní řízení
Vědci z katedry řídicí techniky FEL ČVUT se v minulosti podíleli na vývoji automatického řízení letadel v rámci výzkumného projektu ACFA 2020 podporovaného společností Airbus a financovaného Evropskou unií. Odtud vzešel i nápad dotáhnout aplikaci aktivního dynamického řízení i v automobilech.
Ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering připravil tým Martina Hromčíka první experimenty k ověření přínosu myšlenky řízení „drive by wire“ na výzkumném vozidle a úspěšně vyzkoušeli jízdu na testovacím polygonu. Součástí jejich nedávno publikovaného výzkumu [1] jsou i výsledky testů na počítačovém jízdním simulátoru, při nichž záměrně vyvolávají nestabilitu vozu tím, že přesunou jeho těžiště extrémně dozadu. Software pro jízdu „drive by wire“ následně dokáže toto virtuální auto snadno uřídit i tehdy, kde by v manuálním režimu každý lidský řidič selhal.
„Myslím, že aktivní dynamické řízení bude na trhu k dispozici už za 5 až 10 let. Skvěle koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení. Chceme-li jezdit výkonnými, živými auty a zároveň potřebujeme, aby byla stabilní a měla nízkou spotřebu, potřebujeme využít tuto technologii osvědčenou u letadel. Teoreticky ani prakticky tomu nic nebrání,“ uzavírá vedoucí výzkumu na FEL ČVUT Martin Hromčík.
[1] Martin Mondek, Active torque vectoring systems for electric drive vehicles, diplomová práce, FEL ČVUT v Praze, 2018.
Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete na www.fel.cvut.cz
České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 18 000 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 94 studijních programů a v rámci nich 575 studijních oborů. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu.
V roce 2018 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 4500 světových univerzit, v oblasti „Civil and Structural Engineering” na 101. - 150. místě, v oblasti „Mechanical, Aeronautical and Manuf. Engineering“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Computer Science and Information Systems” na 201. - 250. místě, v oblasti „Electrical and Electronic Engineering“ na 201. - 250. místě. V oblasti „Mathematics“ na 251. - 300. místě a „Physics and Astronomy“ na 151. - 200., v oblasti „Natural Sciences“ na 220. místě, v oblasti „Architecture/Built Environment“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Engineering and Technology“ na 220. místě. V celkovém hodnocení university je ČVUT na 491. - 500. příčce v meziročním srovnání a je tak stále nejlepší tuzemskou technickou univerzitou.
31. 5. 2018; autodealers.cz
ČVUT simuluje chování nestabilních aut
Vědci z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT simulují chování záměrně nestabilních aut a ve spolupráci s laboratoří...
31. 5. 2018; techfocus.cz
Již v příští dekádě budeme řídit auta jako letadla: Zvládnou to však dnešní řidiči?
Aktivní dynamické řízení bude k dispozici možná už za 5 let. Velmi dobře koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení, jaké nároky bude ovšem klást na nás jako řidiče?
Konstruktéři aut řeší podobné dilema jako dříve letečtí inženýři. Pokud se posune těžiště auta výrazně směrem dozadu, zvýší se jeho agilita. Vůz se ale chová natolik nestabilně, že je čím dál těžší jej manuálně uřídit, zejména ve vysokých rychlostech.
V případě letadel už je problém vyřešen: elektronická řídicí jednotka v systémech „fly by wire“ mnohem rychleji a citlivěji reguluje průběh letu sama a letadlo tak uměle stabilizuje.
Podobný princip by mohl fungovat i u aut - řidič auta vybaveného technologií „drive by wire“ by otočením volantu nebo sešlápnutím brzdy či plynu neovládal přímo kola a motor, nýbrž pouze řídicí jednotku, která by po vyhodnocení všech vstupů ze senzorů rychle a spolehlivě regulovala například natočení každého kola i na něj aplikovaný hnací nebo brzdný moment.
Nad vozem a jeho řízením by tak elektronika měla nepřetržitou a plnou autoritu - to je zásadní rozdíl od existujících asistenčních systémů jako ABS, ESP, ASR a podobných.
Tato technologie zatím není na trhu k dispozici, přitom je již leteckým průmyslem ověřená a znamenala by podstatné zvýšení dosažitelných výkonů a bezpečnosti řízení, zvláště u agilních aut určených pro velmi rychlou jízdu. Ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering připravil tým Martina Hromčíka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT první experimenty k ověření přínosu myšlenky řízení „drive by wire“ na výzkumném vozidle a úspěšně vyzkoušeli jízdu na testovacím polygonu.
Podle vědců bude aktivní dynamické řízení na trhu k dispozici už za 5 až 10 let. Dobře koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení. Chceme-li jezdit výkonnými, živými auty a zároveň potřebujeme, aby byla stabilní a měla nízkou spotřebu, potřebujeme využít tuto technologii osvědčenou u letadel. Teoreticky, ani prakticky, tomu nic nebrání.
31. 5. 2018; technickytydenik.cz
Do 10 let budeme auta řídit jako letadla, říkají vědci z ČVUT
Vědci z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT simulují chování záměrně nestabilních aut a ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering úspěšně otestovali technologii pro jízdní režim „drive by wire". Jde o princip aktivního dynamického řízení, který se již delší dobu používá u letadel. Nový směr výzkumu koresponduje s trendem elektromobility a autonomních aut.
Vojenské stíhačky a posléze i civilní dopravní letadla používají už desítky let systém řízení „fly by wire" (FBW), při němž pilot neovládá přímo řídicí prvky letadla, nýbrž pouze vysílá impulzy do elektronické řídicí jednotky, která následně sama provádí manévry mnohem přesněji s ohledem na další parametry letu.
Výzkumná skupina docenta Martina Hromčíka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT spolupracuje s firmami Airbus, Honewell Aerospace a Porsche Engineering a patrně jako jediný univerzitní tým na světě se zabývá aplikací aktivního dynamického řízení v automobilovém průmyslu. Podobný systém u aut označovaný „drive by wire" nebo „steer by wire" sice v podobě konceptu již existuje, není však dosud technologicky dotažený a komerčně využitý. Částečně proto, že chybí zásadní teoretické znalosti v oblasti tzv. nestabilních dynamik vozidel a zákonů řízení pro jejich umělou stabilizaci.
Jak uřídit superrychlé auto
Konstruktéři aut řeší podobné dilema jako dříve letečtí inženýři. Pokud se posune těžiště auta výrazně směrem dozadu, zvýší se jeho agilita. Vůz se ale chová natolik nestabilně, že je čím dál těžší jej manuálně uřídit, zejména ve vysokých rychlostech. V případě letadel už je problém vyřešen: elektronická řídicí jednotka v systémech „fly by wire" mnohem rychleji a citlivěji reguluje průběh letu sama a letadlo tak uměle stabilizuje.
Podobný princip by mohl fungovat i u aut - řidič auta vybaveného technologií „drive by wire" by otočením volantu nebo sešlápnutím brzdy či plynu neovládal přímo kola a motor, nýbrž pouze řídicí jednotku, která by po vyhodnocení všech vstupů ze senzorů rychle a spolehlivě regulovala například natočení každého kola i na něj aplikovaný hnací nebo brzdný moment. Nad vozem a jeho řízením by tak elektronika měla nepřetržitou a plnou autoritu - to je zásadní rozdíl od existujících asistenčních systémů jako ABS, ESP, ASR a podobných.
Tato technologie zatím není na trhu k dispozici, přitom je již leteckým průmyslem ověřená a znamenala by podstatné zvýšení dosažitelných výkonů a bezpečnosti řízení, zvláště u agilních aut určených pro velmi rychlou jízdu.
Technologie, která předběhne autonomní řízení
Vědci z katedry řídicí techniky FEL ČVUT se v minulosti podíleli na vývoji automatického řízení letadel v rámci výzkumného projektu ACFA 2020 podporovaného společností Airbus a financovaného Evropskou unií. Odtud vzešel i nápad dotáhnout aplikaci aktivního dynamického řízení i v automobilech.
Ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering připravil tým Martina Hromčíka první experimenty k ověření přínosu myšlenky řízení „drive by wire" na výzkumném vozidle a úspěšně vyzkoušeli jízdu na testovacím polygonu. Součástí jejich nedávno publikovaného výzkumu [1] jsou i výsledky testů na počítačovém jízdním simulátoru, při nichž záměrně vyvolávají nestabilitu vozu tím, že přesunou jeho těžiště extrémně dozadu. Software pro jízdu „drive by wire" následně dokáže toto virtuální auto snadno uřídit i tehdy, kde by v manuálním režimu každý lidský řidič selhal.
„Myslím, že aktivní dynamické řízení bude na trhu k dispozici už za 5 až 10 let. Skvěle koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení. Chceme-li jezdit výkonnými, živými auty a zároveň potřebujeme, aby byla stabilní a měla nízkou spotřebu, potřebujeme využít tuto technologii osvědčenou u letadel. Teoreticky ani prakticky tomu nic nebrání," uzavírá vedoucí výzkumu na FEL ČVUT Martin Hromčík.
31. 5. 2018; instory.cz
Čeští experti pracují na novém modelu řízení vozidel. Vychází ze systému, který ovládá velká letadla
Zajímavou inovaci v podobě ovládání automobilu představili vývojáři z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT). Díky jejich systému řízení by se automobily ovládaly podobně jako je tomu u letadel.
Ovládání vozidel je v automobilovém průmyslu natolik zakořeněné, že si lze změnu představit jen stěží. Inovativní myšlení expertů z ČVUT ale přineslo zajímavou alternativu, zejména v rámci automobilů budoucnosti. Nový systém řízení je postaven na elektronice, která pomocí impulzů komunikuje s řídící jednotkou, která následně vykonává samotné ovládání automobilu s ohledem na mnoho dalších parametrů jízdy.
Systém řízení v letadlech, který se nazývá „fly by wire“, umožňuje rychlejší a citlivější řízení a stabilizaci letu, než by dokázal člověk, který by ovládal přímo jednotlivé prvky letadla. Podobný systém u aut označovaný „drive by wire“ již existuje, není však dosud technologicky dotažený a komerčně využitelný, protože zatím chybí znalosti ohledně nestabilních dynamik vozidel a zákonů řízení pro jejich umělou korekci.
Experti z ČVUT se právě tuto překážku snaží vyřešit. Podle nich se hlavní výhody systému projevují zejména při vysokých rychlostech, během kterých vůz získává velkou agilitu, zároveň se ale stává nestabilním a v takové chvíli vůz lépe řídí elektronika na základě výpočtů než lidská posádka.
V praxi tento systém funguje tak, že řidič neovládá přímo mechanické části vozu, jako jsou například brzdy, ale systém pouze reaguje na jeho podněty v podobě impulzů. O vše ostatní se již starají elektronické systémy, které jsou v klíčových situacích mnohem rychlejší než lidská reakce. Elektronika má tak vůz neustále pod kontrolou a spolupracuje s mnoha asistenty, kteří jsou ve výbavě vozidel dnes běžně instalovány.
Simulace provedené jeho týmem ukazují, že elektronika dokázala uřídit vozidlo i v takových situacích, kdy by lidský řidič selhal. Úspěšné byly také jízdy na testovacím polygonu.
Čeští experti si myslí, že aktivní dynamické řízení bude na trhu k dispozici už za pět až deset let, protože skvěle koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení (čtěte: Elektromobil dobíjený pouze sluncem vyjede na silnice už v příštím roce).
31. 5. 2018; autologistika.cz
ČVUT simuluje chování nestabilních aut
Vědci z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT simulují chování záměrně nestabilních aut a ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering úspěšně otestovali technologii pro jízdní režim „drive by wire“.
Jde o princip aktivního dynamického řízení, který se již delší dobu používá u letadel. Nový směr výzkumu koresponduje s trendem elektromobility a autonomních aut.
Vojenské stíhačky a posléze i civilní dopravní letadla používají už desítky let systém řízení „fly by wire“ (FBW), při němž pilot neovládá přímo řídicí prvky letadla, nýbrž pouze vysílá impulzy do elektronické řídicí jednotky, která následně sama provádí manévry mnohem přesněji s ohledem na další parametry letu.
Výzkumná skupina docenta Martina Hromčíka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT spolupracuje s firmami Airbus, Honewell Aerospace a Porsche Engineering a patrně jako jediný univerzitní tým na světě se zabývá aplikací aktivního dynamického řízení v automobilovém průmyslu. Podobný systém u aut označovaný „drive by wire“ nebo „steer by wire“ sice v podobě konceptu již existuje, není však dosud technologicky dotažený a komerčně využitý. Částečně proto, že chybí zásadní teoretické znalosti v oblasti tzv. nestabilních dynamik vozidel a zákonů řízení pro jejich umělou stabilizaci.
Jak uřídit superrychlé auto
Konstruktéři aut řeší podobné dilema jako dříve letečtí inženýři. Pokud se posune těžiště auta výrazně směrem dozadu, zvýší se jeho agilita. Vůz se ale chová natolik nestabilně, že je čím dál těžší jej manuálně uřídit, zejména ve vysokých rychlostech. V případě letadel už je problém vyřešen: elektronická řídicí jednotka v systémech „fly by wire“ mnohem rychleji a citlivěji reguluje průběh letu sama a letadlo tak uměle stabilizuje.
Podobný princip by mohl fungovat i u aut - řidič auta vybaveného technologií „drive by wire“ by otočením volantu nebo sešlápnutím brzdy či plynu neovládal přímo kola a motor, nýbrž pouze řídicí jednotku, která by po vyhodnocení všech vstupů ze senzorů rychle a spolehlivě regulovala například natočení každého kola i na něj aplikovaný hnací nebo brzdný moment. Nad vozem a jeho řízením by tak elektronika měla nepřetržitou a plnou autoritu - to je zásadní rozdíl od existujících asistenčních systémů jako ABS, ESP, ASR a podobných.
Tato technologie zatím není na trhu k dispozici, přitom je již leteckým průmyslem ověřená a znamenala by podstatné zvýšení dosažitelných výkonů a bezpečnosti řízení, zvláště u agilních aut určených pro velmi rychlou jízdu.
Technologie, která předběhne autonomní řízení
Vědci z katedry řídicí techniky FEL ČVUT se v minulosti podíleli na vývoji automatického řízení letadel v rámci výzkumného projektu ACFA 2020 podporovaného společností Airbus a financovaného Evropskou unií. Odtud vzešel i nápad dotáhnout aplikaci aktivního dynamického řízení i v automobilech.
Ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering připravil tým Martina Hromčíka první experimenty k ověření přínosu myšlenky řízení „drive by wire“ na výzkumném vozidle a úspěšně vyzkoušeli jízdu na testovacím polygonu. Součástí jejich nedávno publikovaného výzkumu [1] jsou i výsledky testů na počítačovém jízdním simulátoru, při nichž záměrně vyvolávají nestabilitu vozu tím, že přesunou jeho těžiště extrémně dozadu. Software pro jízdu „drive by wire“ následně dokáže toto virtuální auto snadno uřídit i tehdy, kde by v manuálním režimu každý lidský řidič selhal.
„Myslím, že aktivní dynamické řízení bude na trhu k dispozici už za 5 až 10 let. Skvěle koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení. Chceme-li jezdit výkonnými, živými auty a zároveň potřebujeme, aby byla stabilní a měla nízkou spotřebu, potřebujeme využít tuto technologii osvědčenou u letadel. Teoreticky ani prakticky tomu nic nebrání,“ uzavírá vedoucí výzkumu na FEL ČVUT Martin Hromčík.
[1] Martin Mondek, Active torque vectoring systems for electric drive vehicles, diplomová práce, FEL ČVUT v Praze, 2018.
Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete na www.fel.cvut.cz
České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 18 000 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 94 studijních programů a v rámci nich 575 studijních oborů. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu.
V roce 2018 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 4500 světových univerzit, v oblasti „Civil and Structural Engineering” na 101. - 150. místě, v oblasti „Mechanical, Aeronautical and Manuf. Engineering“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Computer Science and Information Systems” na 201. - 250. místě, v oblasti „Electrical and Electronic Engineering“ na 201. - 250. místě. V oblasti „Mathematics“ na 251. - 300. místě a „Physics and Astronomy“ na 151. - 200., v oblasti „Natural Sciences“ na 220. místě, v oblasti „Architecture/Built Environment“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Engineering and Technology“ na 220. místě. V celkovém hodnocení university je ČVUT na 491. - 500. příčce v meziročním srovnání a je tak stále nejlepší tuzemskou technickou univerzitou.
31. 5. 2018; automakers.cz
ČVUT simuluje chování nestabilních aut
Vědci z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT simulují chování záměrně nestabilních aut a ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering úspěšně otestovali technologii pro jízdní režim "drive by wire".
Jde o princip aktivního dynamického řízení, který se již delší dobu používá u letadel. Nový směr výzkumu koresponduje s trendem elektromobility a autonomních aut.
Vojenské stíhačky a posléze i civilní dopravní letadla používají už desítky let systém řízení "fly by wire" (FBW), při němž pilot neovládá přímo řídicí prvky letadla, nýbrž pouze vysílá impulzy do elektronické řídicí jednotky, která následně sama provádí manévry mnohem přesněji s ohledem na další parametry letu.
Výzkumná skupina docenta Martina Hromčíka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT spolupracuje s firmami Airbus, Honewell Aerospace a Porsche Engineering a patrně jako jediný univerzitní tým na světě se zabývá aplikací aktivního dynamického řízení v automobilovém průmyslu. Podobný systém u aut označovaný "drive by wire" nebo "steer by wire" sice v podobě konceptu již existuje, není však dosud technologicky dotažený a komerčně využitý. Částečně proto, že chybí zásadní teoretické znalosti v oblasti tzv. nestabilních dynamik vozidel a zákonů řízení pro jejich umělou stabilizaci.
Jak uřídit superrychlé auto
Konstruktéři aut řeší podobné dilema jako dříve letečtí inženýři. Pokud se posune těžiště auta výrazně směrem dozadu, zvýší se jeho agilita. Vůz se ale chová natolik nestabilně, že je čím dál těžší jej manuálně uřídit, zejména ve vysokých rychlostech. V případě letadel už je problém vyřešen: elektronická řídicí jednotka v systémech "fly by wire" mnohem rychleji a citlivěji reguluje průběh letu sama a letadlo tak uměle stabilizuje.
Podobný princip by mohl fungovat i u aut - řidič auta vybaveného technologií "drive by wire" by otočením volantu nebo sešlápnutím brzdy či plynu neovládal přímo kola a motor, nýbrž pouze řídicí jednotku, která by po vyhodnocení všech vstupů ze senzorů rychle a spolehlivě regulovala například natočení každého kola i na něj aplikovaný hnací nebo brzdný moment. Nad vozem a jeho řízením by tak elektronika měla nepřetržitou a plnou autoritu - to je zásadní rozdíl od existujících asistenčních systémů jako ABS, ESP, ASR a podobných.
Tato technologie zatím není na trhu k dispozici, přitom je již leteckým průmyslem ověřená a znamenala by podstatné zvýšení dosažitelných výkonů a bezpečnosti řízení, zvláště u agilních aut určených pro velmi rychlou jízdu.
Technologie, která předběhne autonomní řízení
Vědci z katedry řídicí techniky FEL ČVUT se v minulosti podíleli na vývoji automatického řízení letadel v rámci výzkumného projektu ACFA 2020 podporovaného společností Airbus a financovaného Evropskou unií. Odtud vzešel i nápad dotáhnout aplikaci aktivního dynamického řízení i v automobilech.
Ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering připravil tým Martina Hromčíka první experimenty k ověření přínosu myšlenky řízení "drive by wire" na výzkumném vozidle a úspěšně vyzkoušeli jízdu na testovacím polygonu. Součástí jejich nedávno publikovaného výzkumu [1] jsou i výsledky testů na počítačovém jízdním simulátoru, při nichž záměrně vyvolávají nestabilitu vozu tím, že přesunou jeho těžiště extrémně dozadu. Software pro jízdu "drive by wire" následně dokáže toto virtuální auto snadno uřídit i tehdy, kde by v manuálním režimu každý lidský řidič selhal.
"Myslím, že aktivní dynamické řízení bude na trhu k dispozici už za 5 až 10 let. Skvěle koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení. Chceme-li jezdit výkonnými, živými auty a zároveň potřebujeme, aby byla stabilní a měla nízkou spotřebu, potřebujeme využít tuto technologii osvědčenou u letadel. Teoreticky ani prakticky tomu nic nebrání," uzavírá vedoucí výzkumu na FEL ČVUT Martin Hromčík.
[1] Martin Mondek, Active torque vectoring systems for electric drive vehicles, diplomová práce, FEL ČVUT v Praze, 2018.
Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakultaelektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete na www.fel.cvut.cz
České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 18 000 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 94 studijních programů a v rámci nich 575 studijních oborů. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu.
V roce 2018 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 4500 světových univerzit, v oblasti "Civil and Structural Engineering” na 101. - 150. místě, v oblasti "Mechanical, Aeronautical and Manuf. Engineering" na 151. - 200. místě, v oblasti "Computer Science and Information Systems” na 201. - 250. místě, v oblasti "Electrical and Electronic Engineering" na 201. - 250. místě. V oblasti "Mathematics" na 251. - 300. místě a "Physics and Astronomy" na 151. - 200., v oblasti "Natural Sciences" na 220. místě, v oblasti "Architecture/Built Environment" na 151. - 200. místě, v oblasti "Engineering and Technology" na 220. místě. V celkovém hodnocení university je ČVUT na 491. - 500. příčce v meziročním srovnání a je tak stále nejlepší tuzemskou technickou univerzitou.
Více informací najdete na www.cvut.cz.
31. 5. 2018; expressauto.cz
ČVUT simuluje chování nestabilních aut
Vědci z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT simulují chování záměrně nestabilních aut a ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering úspěšně otestovali technologii pro jízdní režim „drive by wire“.
Jde o princip aktivního dynamického řízení, který se již delší dobu používá u letadel. Nový směr výzkumu koresponduje s trendem elektromobility a autonomních aut.
Vojenské stíhačky a posléze i civilní dopravní letadla používají už desítky let systém řízení „fly by wire“ (FBW), při němž pilot neovládá přímo řídicí prvky letadla, nýbrž pouze vysílá impulzy do elektronické řídicí jednotky, která následně sama provádí manévry mnohem přesněji s ohledem na další parametry letu.
Výzkumná skupina docenta Martina Hromčíka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT spolupracuje s firmami Airbus, Honewell Aerospace a Porsche Engineering a patrně jako jediný univerzitní tým na světě se zabývá aplikací aktivního dynamického řízení v automobilovém průmyslu. Podobný systém u aut označovaný „drive by wire“ nebo „steer by wire“ sice v podobě konceptu již existuje, není však dosud technologicky dotažený a komerčně využitý. Částečně proto, že chybí zásadní teoretické znalosti v oblasti tzv. nestabilních dynamik vozidel a zákonů řízení pro jejich umělou stabilizaci.
Jak uřídit superrychlé auto
Konstruktéři aut řeší podobné dilema jako dříve letečtí inženýři. Pokud se posune těžiště auta výrazně směrem dozadu, zvýší se jeho agilita. Vůz se ale chová natolik nestabilně, že je čím dál těžší jej manuálně uřídit, zejména ve vysokých rychlostech. V případě letadel už je problém vyřešen: elektronická řídicí jednotka v systémech „fly by wire“ mnohem rychleji a citlivěji reguluje průběh letu sama a letadlo tak uměle stabilizuje.
Podobný princip by mohl fungovat i u aut - řidič auta vybaveného technologií „drive by wire“ by otočením volantu nebo sešlápnutím brzdy či plynu neovládal přímo kola a motor, nýbrž pouze řídicí jednotku, která by po vyhodnocení všech vstupů ze senzorů rychle a spolehlivě regulovala například natočení každého kola i na něj aplikovaný hnací nebo brzdný moment. Nad vozem a jeho řízením by tak elektronika měla nepřetržitou a plnou autoritu - to je zásadní rozdíl od existujících asistenčních systémů jako ABS, ESP, ASR a podobných.
Tato technologie zatím není na trhu k dispozici, přitom je již leteckým průmyslem ověřená a znamenala by podstatné zvýšení dosažitelných výkonů a bezpečnosti řízení, zvláště u agilních aut určených pro velmi rychlou jízdu.
Technologie, která předběhne autonomní řízení
Vědci z katedry řídicí techniky FEL ČVUT se v minulosti podíleli na vývoji automatického řízení letadel v rámci výzkumného projektu ACFA 2020 podporovaného společností Airbus a financovaného Evropskou unií. Odtud vzešel i nápad dotáhnout aplikaci aktivního dynamického řízení i v automobilech.
Ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering připravil tým Martina Hromčíka první experimenty k ověření přínosu myšlenky řízení „drive by wire“ na výzkumném vozidle a úspěšně vyzkoušeli jízdu na testovacím polygonu. Součástí jejich nedávno publikovaného výzkumu [1] jsou i výsledky testů na počítačovém jízdním simulátoru, při nichž záměrně vyvolávají nestabilitu vozu tím, že přesunou jeho těžiště extrémně dozadu. Software pro jízdu „drive by wire“ následně dokáže toto virtuální auto snadno uřídit i tehdy, kde by v manuálním režimu každý lidský řidič selhal.
„Myslím, že aktivní dynamické řízení bude na trhu k dispozici už za 5 až 10 let. Skvěle koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení. Chceme-li jezdit výkonnými, živými auty a zároveň potřebujeme, aby byla stabilní a měla nízkou spotřebu, potřebujeme využít tuto technologii osvědčenou u letadel. Teoreticky ani prakticky tomu nic nebrání,“ uzavírá vedoucí výzkumu na FEL ČVUT Martin Hromčík.
[1] Martin Mondek, Active torque vectoring systems for electric drive vehicles, diplomová práce, FEL ČVUT v Praze, 2018.
Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete na www.fel.cvut.cz
České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 18 000 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 94 studijních programů a v rámci nich 575 studijních oborů. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu.
V roce 2018 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 4500 světových univerzit, v oblasti „Civil and Structural Engineering” na 101. - 150. místě, v oblasti „Mechanical, Aeronautical and Manuf. Engineering“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Computer Science and Information Systems” na 201. - 250. místě, v oblasti „Electrical and Electronic Engineering“ na 201. - 250. místě. V oblasti „Mathematics“ na 251. - 300. místě a „Physics and Astronomy“ na 151. - 200., v oblasti „Natural Sciences“ na 220. místě, v oblasti „Architecture/Built Environment“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Engineering and Technology“ na 220. místě. V celkovém hodnocení university je ČVUT na 491. - 500. příčce v meziročním srovnání a je tak stále nejlepší tuzemskou technickou univerzitou.
30. 5. 2018; parlamentnilisty.cz
Do deseti let budeme auta řídit jako letadla, říkají vědci z ČVUT
Vědci z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT simulují chování záměrně nestabilních aut a ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering úspěšně otestovali technologii pro jízdní režim „drive by wire“. Jde o princip aktivního dynamického řízení, který se již delší dobu používá u letadel. Nový směr výzkumu koresponduje s trendem elektromobility a autonomních aut.
Vojenské stíhačky a posléze i civilní dopravní letadla používají už desítky let systém řízení „fly by wire“ (FBW), při němž pilot neovládá přímo řídicí prvky letadla, nýbrž pouze vysílá impulzy do elektronické řídicí jednotky, která následně sama provádí manévry mnohem přesněji s ohledem na další parametry letu.
Výzkumná skupina docenta Martina Hromčíka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT spolupracuje s firmami Airbus, Honewell Aerospace a Porsche Engineering a patrně jako jediný univerzitní tým na světě se zabývá aplikací aktivního dynamického řízení v automobilovém průmyslu. Podobný systém u aut označovaný „drive by wire“ nebo „steer by wire“ sice v podobě konceptu již existuje, není však dosud technologicky dotažený a komerčně využitý. Částečně proto, že chybí zásadní teoretické znalosti v oblasti tzv. nestabilních dynamik vozidel a zákonů řízení pro jejich umělou stabilizaci.
Jak uřídit superrychlé auto
Konstruktéři aut řeší podobné dilema jako dříve letečtí inženýři. Pokud se posune těžiště auta výrazně směrem dozadu, zvýší se jeho agilita. Vůz se ale chová natolik nestabilně, že je čím dál těžší jej manuálně uřídit, zejména ve vysokých rychlostech. V případě letadel už je problém vyřešen: elektronická řídicí jednotka v systémech „fly by wire“ mnohem rychleji a citlivěji reguluje průběh letu sama a letadlo tak uměle stabilizuje.
Podobný princip by mohl fungovat i u aut - řidič auta vybaveného technologií „drive by wire“ by otočením volantu nebo sešlápnutím brzdy či plynu neovládal přímo kola a motor, nýbrž pouze řídicí jednotku, která by po vyhodnocení všech vstupů ze senzorů rychle a spolehlivě regulovala například natočení každého kola i na něj aplikovaný hnací nebo brzdný moment. Nad vozem a jeho řízením by tak elektronika měla nepřetržitou a plnou autoritu - to je zásadní rozdíl od existujících asistenčních systémů jako ABS, ESP, ASR a podobných.
Tato technologie zatím není na trhu k dispozici, přitom je již leteckým průmyslem ověřená a znamenala by podstatné zvýšení dosažitelných výkonů a bezpečnosti řízení, zvláště u agilních aut určených pro velmi rychlou jízdu.
Technologie, která předběhne autonomní řízení
Vědci z katedry řídicí techniky FEL ČVUT se v minulosti podíleli na vývoji automatického řízení letadel v rámci výzkumného projektu ACFA 2020 podporovaného společností Airbus a financovaného Evropskou unií. Odtud vzešel i nápad dotáhnout aplikaci aktivního dynamického řízení i v automobilech.
Ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering připravil tým Martina Hromčíka první experimenty k ověření přínosu myšlenky řízení „drive by wire“ na výzkumném vozidle a úspěšně vyzkoušeli jízdu na testovacím polygonu. Součástí jejich nedávno publikovaného výzkumu [1] jsou i výsledky testů na počítačovém jízdním simulátoru, při nichž záměrně vyvolávají nestabilitu vozu tím, že přesunou jeho těžiště extrémně dozadu. Software pro jízdu „drive by wire“ následně dokáže toto virtuální auto snadno uřídit i tehdy, kde by v manuálním režimu každý lidský řidič selhal.
„Myslím, že aktivní dynamické řízení bude na trhu k dispozici už za 5 až 10 let. Skvěle koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení. Chceme-li jezdit výkonnými, živými auty a zároveň potřebujeme, aby byla stabilní a měla nízkou spotřebu, potřebujeme využít tuto technologii osvědčenou u letadel. Teoreticky ani prakticky tomu nic nebrání,“ uzavírá vedoucí výzkumu na FEL ČVUT Martin Hromčík.
[1] Martin Mondek, Active torque vectoring systems for electric drive vehicles, diplomová práce, FEL ČVUT v Praze, 2018
Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete ZDE
České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 18 000 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 94 studijních programů a v rámci nich 575 studijních oborů. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2018 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 4500 světových univerzit, v oblasti „Civil and Structural Engineering" na 101. - 150. místě, v oblasti „Mechanical, Aeronautical and Manuf. Engineering“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Computer Science and Information Systems" na 201. - 250. místě, v oblasti „Electrical and Electronic Engineering“ na 201. - 250. místě. V oblasti „Mathematics“ na 251. - 300. místě a „Physics and Astronomy“ na 151. - 200., v oblasti „Natural Sciences“ na 220. místě, v oblasti „Architecture/Built Environment“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Engineering and Technology“ na 220. místě. V celkovém hodnocení university je ČVUT na 491. - 500. příčce v meziročním srovnání a je tak stále nejlepší tuzemskou technickou univerzitou. Více informací najdete ZDE.
30. 5. 2018; CT24.cz
Řídit auto jako letadlo? Na futuristickém řešení se pracuje v Praze
Novinku v řízení automobilů úspěšně otestovali experti z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze. Pro řízení vyvinuli systém obdobný tomu, který se používá u civilních i vojenských letadel. Pilot při něm neovládá přímo jednotlivé prvky, ale pouze předává impulzy elektronické řídící jednotce, která manévry sama provede s ohledem na další parametry letu.
Odkaz
Výrobci aut a záchranáři testují systém, který automaticky ohlásí nehodu
Systém řízení nazývaný "fly by wire" umožňuje rychlejší a citlivější řízení a stabilizaci letu, než by dokázal člověk, který by ovládal přímo jednotlivé prvky letadla. "Podobný systém u aut označovaný 'drive by wire' nebo 'steer by wire' sice v podobě konceptu již existuje, není však dosud technologicky dotažený a komerčně využitý. Částečně proto, že chybí zásadní teoretické znalosti v oblasti takzvaných nestabilních dynamik vozidel a zákonů řízení pro jejich umělou stabilizaci," uvedli pracovníci univerzity.
Dotáhnout technologii do konce se snaží výzkumná skupina Martina Hromčíka z katedry řídicí techniky. Spolupracuje při tom s firmami Airbus, Honewell Aerospace a Porsche Engineering. Podle zprávy školy je to patrně jediný univerzitní tým na světě, který se zabývá aplikací aktivního dynamického řízení v automobilovém průmyslu.Proč používat drive by wire systém?
Výhoda systému "drive by wire" se ukazuje nejvíce při vysokých rychlostech. "Pokud se posune těžiště auta výrazně směrem dozadu, zvýší se jeho agilita. Vůz se ale chová natolik nestabilně, že je čím dál těžší jej manuálně uřídit, zejména ve vysokých rychlostech," uvedli vědci.
Vůz při použití této technologie ovládá řídící jednotka. Řidič například při sešlápnutí brzdového pedálu neovládá přímo brzdy, ale vysílá impulz, který řídící jednotka vyhodnotí a podle něj reguluje hnací a brzdný moment u každého kola. Elektronika tak má nad vozem neustálou kontrolu, což je rozdíl oproti asistenčním systémům, jako je například ABS.
Odkaz
Automatické měření rychlosti: Úseků přibývá, hranice pro pokutu se ale liší
Podle Hromíčka je v tomto typu řízení budoucnost. "Myslím, že aktivní dynamické řízení bude na trhu k dispozici už za pět až deset let. Skvěle koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení. Chceme-li jezdit výkonnými, živými auty a zároveň potřebujeme, aby byla stabilní a měla nízkou spotřebu, potřebujeme využít tuto technologii osvědčenou u letadel. Teoreticky ani prakticky tomu nic nebrání," uvedl.
Simulace provedené jeho týmem ukazují, že elektronika dokázala uřídit vozidlo i v takových situacích, kdy by lidský řidič selhal. Úspěšné byly také jízdy na testovacím polygonu.
30. 5. 2018; novinky.cz
ČVUT a Porsche testují plně elektronické řízení auta
České vysoké učení technické v Praze vyvíjí systém plně elektronického řízení auta, který má při otočení volantem vzít v potaz ostatní parametry jízdy, jako je povrch vozovky či rychlost jízdy, a podle toho reagovat co nejlépe. Může zlepšit stabilitu auta i bezpečnost jízdy.
U drtivé většiny automobilů je volant pevně spojen s koly pomocí mechanismu řízení. Fakulta elektrotechnická ČVUT ve spolupráci s Porsche Engineering však nyní testuje systém, který funguje bez tohoto spojení.
Skupina výzkumníků pod vedením doc. Martina Hromčíka na ČVUT se zabývá aplikací aktivního dynamického řízení v automobilovém průmyslu. Základním stavebním kamenem takového systému je, že řidič volantem a pedály ovládá auto nikoliv pomocí mechanického spojení, nýbrž pomocí elektroniky.
Otáčením volantu dává řidič impulz řídicí jednotce, která pak pomocí servomotorků otáčí koly. Podobně pak pedálem plynu netahá za lanko, které otvírá škrticí klapku, a pedálem brzd nestlačuje brzdové destičky prostřednictvím brzdové kapaliny.
Infiniti Q50 (na snímku) v roce 2013 přišlo se systémem "steer by wire”. Mechanický sloupek řízení ale stále má jako zálohu pro případ selhání elektroniky.
FOTO: Infiniti
Lze namítnout, že něco takového přece není novinkou - tzv. elektronický plyn mají všechna auta už mnoho let. A značka Infiniti od roku 2013 do svých aut montuje systém nazvaný Direct Adaptive Steering. Ten funguje přesně na tomtéž principu, na kterém nyní pracuje ČVUT.
Tedy že kola nejsou pevně spojena s volantem, otáčejí jimi servomotorky podle toho, co jim řídící jednotka "řekne” na základě pokynů volantem. Infiniti má ovšem ve vozech kromě elektronického řízení ještě standardní mechanický systém, který nastoupí, když elektronika selže.
Elektronika má vylepšovat reakce na to, co vozu přikazuje řidič
Rozdíl mezi systémem používaným Infiniti a tím, který vyvíjí ČVUT, je, že systém ve výzkumu ČVUT pracuje s tzv. aktivním dynamickým řízením. To ve zkratce znamená, že elektronika koriguje vstupy řidiče tak, aby na ně auto reagovalo co nejlépe.
Něco podobného se již nejméně od 80. let používá v letadlech včetně dopravních, kterými létáme na služební cesty či na dovolenou. Pilot nějak pracuje s ovládacími prvky a řídicí elektronika do vstupů od pilota promítá další parametry letu.
Potom s jednotlivými klapkami letadla a dalšími prvky manipuluje tak, aby např. změna směru vyžádaná pilotem byla co nejlepší v určitém ohledu - co nejrychlejší, co nejhladší nebo co nejbezpečnější.
Simulátor jízdy pro výzkum aktivního dynamického řízení na ČVUT
FOTO: ČVUT
Na trhu během deseti let, míní vedoucí výzkumu
Tým výzkumníků vedený docentem Hromčíkem má za cíl podobný systém implementovat do automobilů.
"Představme si babičku jedoucí na sněhu s nákupem, která zatočí volantem do plného rejdu a nic se nestane,” nastiňuje Hromčík možný scénář, kdy by se aktivní elektronická pomoc mohla hodit.
V takovém případě by systém podle něj vyhodnotil co největší množství parametrů, včetně trakce, rychlosti jízdy, úhlu natočení kol apod., a na jejich základě by řídicí elektronika různě pohnula koly, příp. různě aplikovala točivý moment, aby auto místo nedotáčivého smyku bezpečně obkroužilo zatáčku.
"Myslím, že aktivní dynamické řízení bude na trhu k dispozici už za pět až 10 let. Skvěle koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení. Chceme-li jezdit výkonnými, živými auty a zároveň potřebujeme, aby byla stabilní a měla nízkou spotřebu, potřebujeme využít tuto technologii osvědčenou u letadel,” říká Hromčík.
30. 5. 2018; osel.cz
Do 10 let budeme auta řídit jako letadla, říkají vědci z ČVUT. Novou technologii otestovali s Porsche
Vědci z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT simulují chování záměrně nestabilních aut a ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering úspěšně otestovali technologii pro jízdní režim „drive by wire“. Jde o princip aktivního dynamického řízení, který se již delší dobu používá u letadel. Nový směr výzkumu koresponduje s trendem elektromobility a autonomních aut.
Vojenské stíhačky a posléze i civilní dopravní letadla používají už desítky let systém řízení „fly by wire“ (FBW), při němž pilot neovládá přímo řídicí prvky letadla, nýbrž pouze vysílá impulzy do elektronické řídicí jednotky, která následně sama provádí manévry mnohem přesněji s ohledem na další parametry letu.
Výzkumná skupina docenta Martina Hromčíka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT spolupracuje s firmami Airbus, Honewell Aerospace a Porsche Engineering a patrně jako jediný univerzitní tým na světě se zabývá aplikací aktivního dynamického řízení v automobilovém průmyslu. Podobný systém u aut označovaný „drive by wire“ nebo „steer by wire“ sice v podobě konceptu již existuje, není však dosud technologicky dotažený a komerčně využitý. Částečně proto, že chybí zásadní teoretické znalosti v oblasti tzv. nestabilních dynamik vozidel a zákonů řízení pro jejich umělou stabilizaci.
Jak uřídit superrychlé auto
Konstruktéři aut řeší podobné dilema jako dříve letečtí inženýři. Pokud se posune těžiště auta výrazně směrem dozadu, zvýší se jeho agilita. Vůz se ale chová natolik nestabilně, že je čím dál těžší jej manuálně uřídit, zejména ve vysokých rychlostech. V případě letadel už je problém vyřešen: elektronická řídicí jednotka v systémech „fly by wire“ mnohem rychleji a citlivěji reguluje průběh letu sama a letadlo tak uměle stabilizuje.
Podobný princip by mohl fungovat i u aut - řidič auta vybaveného technologií „drive by wire“ by otočením volantu nebo sešlápnutím brzdy či plynu neovládal přímo kola a motor, nýbrž pouze řídicí jednotku, která by po vyhodnocení všech vstupů ze senzorů rychle a spolehlivě regulovala například natočení každého kola i na něj aplikovaný hnací nebo brzdný moment. Nad vozem a jeho řízením by tak elektronika měla nepřetržitou a plnou autoritu - to je zásadní rozdíl od existujících asistenčních systémů jako ABS, ESP, ASR a podobných.
Tato technologie zatím není na trhu k dispozici, přitom je již leteckým průmyslem ověřená a znamenala by podstatné zvýšení dosažitelných výkonů a bezpečnosti řízení, zvláště u agilních aut určených pro velmi rychlou jízdu.
Technologie, která předběhne autonomní řízení
Vědci z katedry řídicí techniky FEL ČVUT se v minulosti podíleli na vývoji automatického řízení letadel v rámci výzkumného projektu ACFA 2020 podporovaného společností Airbus a financovaného Evropskou unií. Odtud vzešel i nápad dotáhnout aplikaci aktivního dynamického řízení i v automobilech.
Ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering připravil tým Martina Hromčíka první experimenty k ověření přínosu myšlenky řízení „drive by wire“ na výzkumném vozidle a úspěšně vyzkoušeli jízdu na testovacím polygonu. Součástí jejich nedávno publikovaného výzkumu [1] jsou i výsledky testů na počítačovém jízdním simulátoru, při nichž záměrně vyvolávají nestabilitu vozu tím, že přesunou jeho těžiště extrémně dozadu. Software pro jízdu „drive by wire“ následně dokáže toto virtuální auto snadno uřídit i tehdy, kde by v manuálním režimu každý lidský řidič selhal.
„Myslím, že aktivní dynamické řízení bude na trhu k dispozici už za 5 až 10 let. Skvěle koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení. Chceme-li jezdit výkonnými, živými auty a zároveň potřebujeme, aby byla stabilní a měla nízkou spotřebu, potřebujeme využít tuto technologii osvědčenou u letadel. Teoreticky ani prakticky tomu nic nebrání,“ uzavírá vedoucí výzkumu na FEL ČVUT Martin Hromčík.
30. 5. 2018; Právo
Úspěch šesti studentů ČVUT v soutěži The Alexa Prize
Tým šesti studentů ČVUT dokázal, že drží krok se světovou špičkou, když jejich chatující robot Alquist získal pro rok 2017 druhé místo v soutěži The Alexa Prize vyhlašované společností Amazon a zároveň se kvalifi koval mezi osm týmů, které o prvenství soutěží v letošním roce. Kromě toho si náš tým připsal prémii sto tisíc dolarů.
V soutěži, kterou pro studentské univerzitní týmy z celého světa vyhlašuje každoročně firma Amazon. Studenti v průběhu celého roku poměřují síly při programování a zdokonalování konverzační umělé inteligence Alexa - hlasové služby, která zákazníkům s touto společností umožňuje lépe komunikovat.
Studentů elektrotechnické fakulty ČVUT, pod vedením Ing. Jana Šedivého z CIIRC ČVUT, uspěl v soutěži o sestrojení chatbota, který dokáže vést co nejdůvěryhodnější konverzaci s člověkem. V konkurenci více než stovky týmů z celého světa porazili Češi kolegy z univerzit, jako Princeton, Carnegie Mellon či University of California v Berkeley. Ve finále soupeřil jejich chat bot Alquist s botem Sounding Board z University of Washington (1. místo) a botem What’s up ze skotské Heriot-Watt University (3. místo).
30. 5. 2018; autoweek.cz
Do 10 let budeme auta řídit jako letadla, říkají vědci z ČVUT. Novou technologii Drive by wire otestovali spolu s Porsche.
Podle vědců z katedry řídicí techniky FEL ČVUT budeme do 10 let řídit auta s pomocí technologie aktivního dynamického řízení (Drive by wire) na základě principu, který se dnes již běžně používá v leteckém průmyslu. Při tomto režimu řidič nebude ovládat kola, motor a brzdy přímo, ale prostřednictvím mnohem přesnější elektronické řídicí jednotky.
Výzkumná skupina docenta Martina Hromčíka z katedry řídicí techniky se věnuje počítačovým simulacím elektronické stabilizace vozů a ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering technologii Drive by wire úspěšně otestovala při jízdě na testovacím polygonu.
Vědci z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT simulují chování záměrně nestabilních aut. Ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering úspěšně otestovali technologii pro jízdní režim Drive by wire. Jde o princip aktivního dynamického řízení, který se již delší dobu používá u letadel. Nový směr výzkumu koresponduje s trendem elektromobility a autonomních aut.
Výzkumná skupina docenta Martina Hromčíka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT spolupracuje s firmami Airbus, Honewell Aerospace a Porsche Engineering a patrně jako jediný univerzitní tým na světě se zabývá aplikací aktivního dynamického řízení v automobilovém průmyslu. Podobný systém, u aut označovaný Drive by wire nebo Steer by wire, sice v podobě konceptu již existuje, není však dosud technologicky dotažený a komerčně využitý. Částečně proto, že chybí zásadní teoretické znalosti v oblasti tzv. nestabilních dynamik vozidel a zákonů řízení pro jejich umělou stabilizaci.
Jak uřídit superrychlé auto
Konstruktéři aut řeší podobné dilema jako dříve letečtí inženýři. Pokud se posune těžiště auta výrazně směrem dozadu, zvýší se jeho agilita. Vůz se ale chová natolik nestabilně, že je čím dál těžší jej manuálně uřídit, zejména ve vysoké rychlosti. V případě letadel už je problém vyřešen: elektronická řídicí jednotka v systémech Fly by wire mnohem rychleji a citlivěji reguluje průběh letu sama a letadlo tak uměle stabilizuje.
Podobný princip by mohl fungovat i u aut - řidič auta vybaveného technologií Drive by wire by otočením volantu nebo sešlápnutím brzdy či plynu neovládal přímo kola a motor, nýbrž pouze řídicí jednotku, která by po vyhodnocení všech vstupů ze senzorů rychle a spolehlivě regulovala například natočení každého kola i na něj aplikovaný hnací nebo brzdný moment. Nad vozem a jeho řízením by tak elektronika měla nepřetržitou a plnou autoritu - to je zásadní rozdíl od existujících asistenčních systémů jako ABS, ESP, ASR a podobných.
Tato technologie zatím není na trhu k dispozici. Přitom je již leteckým průmyslem ověřená a znamenala by podstatné zvýšení dosažitelných výkonů a bezpečnosti řízení, zvláště u agilních aut určených pro velmi rychlou jízdu.
Technologie, která předběhne autonomní řízení
Ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering připravil tým Martina Hromčíka první experimenty k ověření přínosu myšlenky řízení Drive by wire na výzkumném vozidle a úspěšně vyzkoušeli jízdu na testovacím polygonu. Součástí jejich nedávno publikovaného výzkumu jsou i výsledky testů na počítačovém jízdním simulátoru, při nichž záměrně vyvolávají nestabilitu vozu tím, že přesunou jeho těžiště extrémně dozadu. Software pro jízdu Drive by wire následně dokáže toto virtuální auto snadno uřídit i tehdy, kde by v manuálním režimu každý lidský řidič selhal.
„Myslím, že aktivní dynamické řízení bude na trhu k dispozici už za 5 až 10 let. Skvěle koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení. Chceme-li jezdit výkonnými, živými auty a zároveň potřebujeme, aby byla stabilní a měla nízkou spotřebu, potřebujeme využít tuto technologii osvědčenou u letadel. Teoreticky ani prakticky tomu nic nebrání,“ uzavírá vedoucí výzkumu na FEL ČVUT Martin Hromčík.
30. 5. 2018; energyhub.eu
ČVUT a Porsche testují plně elektronické řízení auta
České vysoké učení technické v Praze vyvíjí systém plně elektronického řízení auta, který má při otočení volantem vzít v potaz ostatní parametry jízdy, jako je povrch vozovky či rychlost jízdy, a podle toho reagovat co nejlépe. Může zlepšit stabilitu auta i bezpečnost jízdy.
30. 5. 2018; techmagazin.cz
Do 10 let budeme auta řídit jako letadla, říkají z ČVUT
Vědci z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT simulují chování záměrně nestabilních aut a ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering úspěšně otestovali technologii pro jízdní režim „drive by wire“. Jde o princip aktivního dynamického řízení, který se již delší dobu používá u letadel.
Vojenské stíhačky a posléze i civilní dopravní letadla používají už desítky let systém řízení „fly by wire“ (FBW), při němž pilot neovládá přímo řídicí prvky letadla, nýbrž pouze vysílá impulzy do elektronické řídicí jednotky, která následně sama provádí manévry mnohem přesněji s ohledem na další parametry letu.
Výzkumná skupina docenta Martina Hromčíka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT spolupracuje s firmami Airbus, Honewell Aerospace a Porsche Engineering a patrně jako jediný univerzitní tým na světě se zabývá aplikací aktivního dynamického řízení v automobilovém průmyslu. Podobný systém u aut označovaný „drive by wire“ nebo „steer by wire“ sice v podobě konceptu již existuje, není však dosud technologicky dotažený a komerčně využitý. Částečně proto, že chybí zásadní teoretické znalosti v oblasti tzv. nestabilních dynamik vozidel a zákonů řízení pro jejich umělou stabilizaci.
Jak uřídit superrychlé auto
Konstruktéři aut řeší podobné dilema jako dříve letečtí inženýři. Pokud se posune těžiště auta výrazně směrem dozadu, zvýší se jeho agilita. Vůz se ale chová natolik nestabilně, že je čím dál těžší jej manuálně uřídit, zejména ve vysokých rychlostech. V případě letadel už je problém vyřešen: elektronická řídicí jednotka v systémech „fly by wire“ mnohem rychleji a citlivěji reguluje průběh letu sama a letadlo tak uměle stabilizuje.
Podobný princip by mohl fungovat i u aut. Řidič auta vybaveného technologií „drive by wire“ by otočením volantu nebo sešlápnutím brzdy či plynu neovládal přímo kola a motor, nýbrž pouze řídicí jednotku, která by po vyhodnocení všech vstupů ze senzorů rychle a spolehlivě regulovala např. natočení každého kola i na něj aplikovaný hnací nebo brzdný moment. Nad vozem a jeho řízením by tak elektronika měla nepřetržitou a plnou autoritu - to je zásadní rozdíl od existujících asistenčních systémů jako ABS, ESP, ASR a podobných.
Tato technologie zatím není na trhu k dispozici, přitom je již leteckým průmyslem ověřená a znamenala by podstatné zvýšení dosažitelných výkonů a bezpečnosti řízení, zvláště u agilních aut určených pro velmi rychlou jízdu.
Technologie, která předběhne autonomní řízení
Vědci z FEL ČVUT se v minulosti podíleli na vývoji automatického řízení letadel v rámci výzkumného projektu ACFA 2020 podporovaného společností Airbus a financovaného EU. Odtud vzešel i nápad dotáhnout aplikaci aktivního dynamického řízení i v automobilech.
Ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering připravil tým Martina Hromčíka první experimenty k ověření přínosu myšlenky řízení „drive by wire“ na výzkumném vozidle a úspěšně vyzkoušeli jízdu na testovacím polygonu. Součástí jejich nedávno publikovaného výzkumu jsou i výsledky testů na počítačovém jízdním simulátoru, při nichž záměrně vyvolávají nestabilitu vozu tím, že přesunou jeho těžiště extrémně dozadu. Software pro jízdu „drive by wire“ následně dokáže toto virtuální auto snadno uřídit i tehdy, kde by v manuálním režimu každý lidský řidič selhal.
„Myslím, že aktivní dynamické řízení bude na trhu k dispozici už za 5-10 let. Skvěle koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení. Chceme-li jezdit výkonnými, živými auty a zároveň potřebujeme, aby byla stabilní a měla nízkou spotřebu. Potřebujeme využít tuto technologii osvědčenou u letadel. Teoreticky ani prakticky tomu nic nebrání,“ uzavírá vedoucí výzkumu Martin Hromčík.
29. 5. 2018; info.cz
Vědci z ČVUT úspěšně otestovali "fly by wire", systém řízení auta podobnému v letadlech
Novinku v řízení automobilů úspěšně otestovali vědci z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze (FEL ČVUT). Pro řízení vyvinuli systém obdobný tomu, který se používá u civilních i vojenských letadel. Pilot při něm neovládá přímo jednotlivé prvky, ale pouze předává impulzy elektronické řídící jednotce, která manévry sama provede s ohledem na další parametry letu. ČVUT to oznámila v dnešní tiskové zprávě.
Systém řízení nazývaný "fly by wire" umožňuje rychlejší a citlivější řízení a stabilizaci letu, než by dokázal člověk, který by ovládal přímo jednotlivé prvky letadla. "Podobný systém u aut označovaný 'drive by wire' nebo 'steer by wire' sice v podobě konceptu již existuje, není však dosud technologicky dotažený a komerčně využitý. Částečně proto, že chybí zásadní teoretické znalosti v oblasti takzvaných nestabilních dynamik vozidel a zákonů řízení pro jejich umělou stabilizaci," uvedlo ČVUT ve zprávě.¨
Dotáhnout technologii do konce se snaží výzkumná skupina Martina Hromčíka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT. Spolupracuje při tom s firmami Airbus, Honewell Aerospace a Porsche Engineering. Podle zprávy školy je to patrně jediný univerzitní tým na světě, který se zabývá aplikací aktivního dynamického řízení v automobilovém průmyslu.
Výhoda systému "drive by wire" se ukazuje nejvíce při vysokých rychlostech. "Pokud se posune těžiště auta výrazně směrem dozadu, zvýší se jeho agilita. Vůz se ale chová natolik nestabilně, že je čím dál těžší jej manuálně uřídit, zejména ve vysokých rychlostech," uvedli vědci. Vůz při použití této technologie ovládá řídící jednotka. Řidič například při sešlápnutí brzdového pedálu neovládá přímo brzdy, ale vysílá impulz, který řídící jednotka vyhodnotí a podle něj reguluje hnací a brzdný moment u každého kola. Elektronika tak má nad vozem neustálou kontrolu, což je rozdíl oproti asistenčním systémům, jako je například ABS.
Podle Hromíčka je v tomto typu řízení budoucnost. "Myslím, že aktivní dynamické řízení bude na trhu k dispozici už za pět až deset let. Skvěle koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení. Chceme-li jezdit výkonnými, živými auty a zároveň potřebujeme, aby byla stabilní a měla nízkou spotřebu, potřebujeme využít tuto technologii osvědčenou u letadel. Teoreticky ani prakticky tomu nic nebrání," uvedl. Simulace provedené jeho týmem ukazují, že elektronika dokázala uřídit vozidlo i v takových situacích, kdy by lidský řidič selhal. Úspěšné byly také jízdy na testovacím polygonu.
29. 5. 2018; prazsky.denik.cz
Vědci z ČVUT vyzkoušeli technologii pro řízení letadel u auta
Novinku v řízení automobilů úspěšně otestovali vědci z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze (FEL ČVUT). Pro řízení vyvinuli systém obdobný tomu, který se používá u civilních i vojenských letadel. Pilot při něm neovládá přímo jednotlivé prvky, ale pouze předává impulzy elektronické řídící jednotce, která manévry sama provede s ohledem na další parametry letu. ČVUT to oznámila v dnešní tiskové zprávě.
"Systém řízení nazývaný "fly by wire" umožňuje rychlejší a citlivější řízení a stabilizaci letu, než by dokázal člověk, který by ovládal přímo jednotlivé prvky letadla. "Podobný systém u aut označovaný 'drive by wire' nebo 'steer by wire' sice v podobě konceptu již existuje, není však dosud technologicky dotažený a komerčně využitý. Částečně proto, že chybí zásadní teoretické znalosti v oblasti takzvaných nestabilních dynamik vozidel a zákonů řízení pro jejich umělou stabilizaci," uvedlo ČVUT ve zprávě.
Dotáhnout technologii do konce se snaží výzkumná skupina Martina Hromčíka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT. Spolupracuje při tom s firmami Airbus, Honewell Aerospace a Porsche Engineering. Podle zprávy školy je to patrně jediný univerzitní tým na světě, který se zabývá aplikací aktivního dynamického řízení v automobilovém průmyslu.
Výhoda systému "drive by wire" se ukazuje nejvíce při vysokých rychlostech. "Pokud se posune těžiště auta výrazně směrem dozadu, zvýší se jeho agilita. Vůz se ale chová natolik nestabilně, že je čím dál těžší jej manuálně uřídit, zejména ve vysokých rychlostech," uvedli vědci.
Vůz při použití této technologie ovládá řídící jednotka. Řidič například při sešlápnutí brzdového pedálu neovládá přímo brzdy, ale vysílá impulz, který řídící jednotka vyhodnotí a podle něj reguluje hnací a brzdný moment u každého kola. Elektronika tak má nad vozem neustálou kontrolu, což je rozdíl oproti asistenčním systémům, jako je například ABS.
Podle Hromíčka je v tomto typu řízení budoucnost. "Myslím, že aktivní dynamické řízení bude na trhu k dispozici už za pět až deset let. Skvěle koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení. Chceme-li jezdit výkonnými, živými auty a zároveň potřebujeme, aby byla stabilní a měla nízkou spotřebu, potřebujeme využít tuto technologii osvědčenou u letadel. Teoreticky ani prakticky tomu nic nebrání," uvedl. Simulace provedené jeho týmem ukazují, že elektronika dokázala uřídit vozidlo i v takových situacích, kdy by lidský řidič selhal. Úspěšné byly také jízdy na testovacím polygonu.
"
29. 5. 2018; hybrid.cz
Porsche a ČVUT společně testovali řízení drive by wire, v autech bude 10 let běžné
Vědci z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT simulují chování záměrně nestabilních aut a ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering úspěšně otestovali technologii pro jízdní režim „drive by wire“.
Jde o princip aktivního dynamického řízení, který se již delší dobu používá u letadel. Nový směr výzkumu koresponduje s trendem elektromobility a autonomních aut. Vojenské stíhačky a posléze i civilní dopravní letadla používají už desítky let systém řízení „fly by wire“ (FBW), při němž pilot neovládá přímo řídicí prvky letadla, nýbrž pouze vysílá impulzy do elektronické řídicí jednotky, která následně sama provádí manévry mnohem přesněji s ohledem na další parametry letu.
Výzkumná skupina docenta Martina Hromčíka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT spolupracuje s firmami Airbus, Honewell Aerospace a Porsche Engineering a patrně jako jediný univerzitní tým na světě se zabývá aplikací aktivního dynamického řízení v automobilovém průmyslu.
Podobný systém u aut označovaný „drive by wire“ nebo „steer by wire“ sice v podobě konceptu již existuje, není však dosud technologicky dotažený a komerčně využitý. Částečně proto, že chybí zásadní teoretické znalosti v oblasti tzv. nestabilních dynamik vozidel a zákonů řízení pro jejich umělou stabilizaci.
Jak uřídit superrychlé auto
Konstruktéři aut řeší podobné dilema jako dříve letečtí inženýři. Pokud se posune těžiště auta výrazně směrem dozadu, zvýší se jeho agilita. Vůz se ale chová natolik nestabilně, že je čím dál těžší jej manuálně uřídit, zejména ve vysokých rychlostech. V případě letadel už je problém vyřešen: elektronická řídicí jednotka v systémech „fly by wire“ mnohem rychleji a citlivěji reguluje průběh letu sama a letadlo tak uměle stabilizuje.
Podobný princip by mohl fungovat i u aut - řidič auta vybaveného technologií „drive by wire“ by otočením volantu nebo sešlápnutím brzdy či plynu neovládal přímo kola a motor, nýbrž pouze řídicí jednotku, která by po vyhodnocení všech vstupů ze senzorů rychle a spolehlivě regulovala například natočení každého kola i na něj aplikovaný hnací nebo brzdný moment.
Nad vozem a jeho řízením by tak elektronika měla nepřetržitou a plnou autoritu - to je zásadní rozdíl od existujících asistenčních systémů jako ABS, ESP, ASR a podobných.
Tato technologie zatím není na trhu k dispozici, přitom je již leteckým průmyslem ověřená a znamenala by podstatné zvýšení dosažitelných výkonů a bezpečnosti řízení, zvláště u agilních aut určených pro velmi rychlou jízdu.
Technologie, která předběhne autonomní řízení
Vědci z katedry řídicí techniky FEL ČVUT se v minulosti podíleli na vývoji automatického řízení letadel v rámci výzkumného projektu ACFA 2020 podporovaného společností Airbus a financovaného Evropskou unií. Odtud vzešel i nápad dotáhnout aplikaci aktivního dynamického řízení i v automobilech.
Ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering připravil tým Martina Hromčíka první experimenty k ověření přínosu myšlenky řízení „drive by wire“ na výzkumném vozidle a úspěšně vyzkoušeli jízdu na testovacím polygonu.
Součástí jejich nedávno publikovaného výzkumu jsou i výsledky testů na počítačovém jízdním simulátoru, při nichž záměrně vyvolávají nestabilitu vozu tím, že přesunou jeho těžiště extrémně dozadu. Software pro jízdu „drive by wire“ následně dokáže toto virtuální auto snadno uřídit i tehdy, kde by v manuálním režimu každý lidský řidič selhal.
„Myslím, že aktivní dynamické řízení bude na trhu k dispozici už za 5 až 10 let. Skvěle koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení. Chceme-li jezdit výkonnými, živými auty a zároveň potřebujeme, aby byla stabilní a měla nízkou spotřebu, potřebujeme využít tuto technologii osvědčenou u letadel. Teoreticky ani prakticky tomu nic nebrání,“ uzavírá vedoucí výzkumu na FEL ČVUT Martin Hromčík.
29. 5. 2018; prekon.cz
Do 10 let budeme auta řídit jako letadla, říkají vědci z ČVUT. Novou technologii otestovali s Porsche
Vědci z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT simulují chování záměrně nestabilních aut a ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering úspěšně otestovali technologii pro jízdní režim "drive by wire"...
Praha, 29. května 2018 — (PREKON) — Vědci z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT simulují chování záměrně nestabilních aut a ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering úspěšně otestovali technologii pro jízdní režim "drive by wire". Jde o princip aktivního dynamického řízení, který se již delší dobu používá u letadel. Nový směr výzkumu koresponduje s trendem elektromobility a autonomních aut.
Vojenské stíhačky a posléze i civilní dopravní letadla používají už desítky let systém řízení "fly by wire" (FBW), při němž pilot neovládá přímo řídicí prvky letadla, nýbrž pouze vysílá impulzy do elektronické řídicí jednotky, která následně sama provádí manévry mnohem přesněji s ohledem na další parametry letu.
Výzkumná skupina docenta Martina Hromčíka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT spolupracuje s firmami Airbus, Honewell Aerospace a Porsche Engineering a patrně jako jediný univerzitní tým na světě se zabývá aplikací aktivního dynamického řízení v automobilovém průmyslu. Podobný systém u aut označovaný "drive by wire" nebo "steer by wire" sice v podobě konceptu již existuje, není však dosud technologicky dotažený a komerčně využitý. Částečně proto, že chybí zásadní teoretické znalosti v oblasti tzv. nestabilních dynamik vozidel a zákonů řízení pro jejich umělou stabilizaci.
Jak uřídit superrychlé auto
Konstruktéři aut řeší podobné dilema jako dříve letečtí inženýři. Pokud se posune těžiště auta výrazně směrem dozadu, zvýší se jeho agilita. Vůz se ale chová natolik nestabilně, že je čím dál těžší jej manuálně uřídit, zejména ve vysokých rychlostech. V případě letadel už je problém vyřešen: elektronická řídicí jednotka v systémech "fly by wire" mnohem rychleji a citlivěji reguluje průběh letu sama a letadlo tak uměle stabilizuje.
Podobný princip by mohl fungovat i u aut - řidič auta vybaveného technologií "drive by wire" by otočením volantu nebo sešlápnutím brzdy či plynu neovládal přímo kola a motor, nýbrž pouze řídicí jednotku, která by po vyhodnocení všech vstupů ze senzorů rychle a spolehlivě regulovala například natočení každého kola i na něj aplikovaný hnací nebo brzdný moment. Nad vozem a jeho řízením by tak elektronika měla nepřetržitou a plnou autoritu - to je zásadní rozdíl od existujících asistenčních systémů jako ABS, ESP, ASR a podobných.
Tato technologie zatím není na trhu k dispozici, přitom je již leteckým průmyslem ověřená a znamenala by podstatné zvýšení dosažitelných výkonů a bezpečnosti řízení, zvláště u agilních aut určených pro velmi rychlou jízdu.
Technologie, která předběhne autonomní řízení
Vědci z katedry řídicí techniky FEL ČVUT se v minulosti podíleli na vývoji automatického řízení letadel v rámci výzkumného projektu ACFA 2020 podporovaného společností Airbus a financovaného Evropskou unií. Odtud vzešel i nápad dotáhnout aplikaci aktivního dynamického řízení i v automobilech.
Ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering připravil tým Martina Hromčíka první experimenty k ověření přínosu myšlenky řízení "drive by wire" na výzkumném vozidle a úspěšně vyzkoušeli jízdu na testovacím polygonu. Součástí jejich nedávno publikovaného výzkumu [1] jsou i výsledky testů na počítačovém jízdním simulátoru, při nichž záměrně vyvolávají nestabilitu vozu tím, že přesunou jeho těžiště extrémně dozadu. Software pro jízdu "drive by wire" následně dokáže toto virtuální auto snadno uřídit i tehdy, kde by v manuálním režimu každý lidský řidič selhal.
"Myslím, že aktivní dynamické řízení bude na trhu k dispozici už za 5 až 10 let. Skvěle koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení. Chceme-li jezdit výkonnými, živými auty a zároveň potřebujeme, aby byla stabilní a měla nízkou spotřebu, potřebujeme využít tuto technologii osvědčenou u letadel. Teoreticky ani prakticky tomu nic nebrání," uzavírá vedoucí výzkumu na FEL ČVUT Martin Hromčík.
[1] Martin Mondek, Active torque vectoring systems for electric drive vehicles, diplomová práce, FEL ČVUT v Praze, 2018.
Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakultaelektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání.
České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 18 000 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 94 studijních programů a v rámci nich 575 studijních oborů. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2018 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 4500 světových univerzit, v oblasti "Civil and Structural Engineering" na 101. - 150. místě, v oblasti "Mechanical, Aeronautical and Manuf. Engineering" na 151. - 200. místě, v oblasti "Computer Science and Information Systems" na 201. - 250. místě, v oblasti "Electrical and Electronic Engineering" na 201. - 250. místě. V oblasti "Mathematics" na 251. - 300. místě a "Physics and Astronomy" na 151. - 200., v oblasti "Natural Sciences" na 220. místě, v oblasti "Architecture/Built Environment" na 151. - 200. místě, v oblasti "Engineering and Technology" na 220. místě. V celkovém hodnocení university je ČVUT na 491. - 500. příčce v meziročním srovnání a je tak stále nejlepší tuzemskou technickou univerzitou.
29. 5. 2018; tech.iHned.cz
Vědci z ČVUT otestovali auto s řídicím systémem, který využívají letadla. "Drive by wire" udržuje stabilitu při vyšších rychlostech
Vůz při použití technologie 'drive by wire' ovládá řídicí jednotka, elektronika tak má nad vozem neustálou kontrolu.
Martin Hromíček z katedry řídicí techniky FEL ČVUT uvedl, že je v tomto typu řízení budoucnost.
Tým ČVUT je jediným univerzitním týmem na světě, který se zabývá aplikací aktivního dynamického řízení v automobilovém průmyslu.
Novinku v řízení automobilů úspěšně otestovali vědci z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze (FEL ČVUT). Pro řízení vyvinuli systém podobný tomu, který se používá u civilních i vojenských letadel.
Pilot při něm neovládá přímo jednotlivé prvky, ale pouze předává impulzy elektronické řídicí jednotce, která manévry sama provede s ohledem na další parametry letu. ČVUT to oznámilo v úterní tiskové zprávě.
Systém řízení nazývaný fly by wire umožňuje rychlejší a citlivější řízení a stabilizaci letu, než by dokázal člověk, který by ovládal přímo jednotlivé prvky letadla. "Podobný systém u aut označovaný drive by wire nebo steer by wire sice v podobě konceptu již existuje, není však dosud technologicky dotažený a komerčně využitý. Částečně proto, že chybí zásadní teoretické znalosti v oblasti takzvaných nestabilních dynamik vozidel a zákonů řízení pro jejich umělou stabilizaci," uvedlo ČVUT ve zprávě.
Dotáhnout technologii do konce se snaží výzkumná skupina Martina Hromčíka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT. Spolupracuje při tom s firmami Airbus, Honewell Aerospace a Porsche Engineering. Podle zprávy školy je to patrně jediný univerzitní tým na světě, který se zabývá aplikací aktivního dynamického řízení v automobilovém průmyslu.
Výhoda systému drive by wire se ukazuje nejvíce při vysokých rychlostech. "Pokud se posune těžiště auta výrazně směrem dozadu, zvýší se jeho agilita. Vůz se ale chová natolik nestabilně, že je čím dál těžší jej manuálně uřídit, zejména ve vysokých rychlostech," uvedli vědci.
Vůz při použití této technologie ovládá řídicí jednotka. Řidič například při sešlápnutí brzdového pedálu neovládá přímo brzdy, ale vysílá impulz, který řídicí jednotka vyhodnotí a podle něj reguluje hnací a brzdný moment u každého kola. Elektronika tak má nad vozem neustálou kontrolu, což je rozdíl oproti asistenčním systémům, jako je například ABS.
Podle Hromíčka je v tomto typu řízení budoucnost. "Myslím, že aktivní dynamické řízení bude na trhu k dispozici už za pět až deset let. Skvěle koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení. Chceme-li jezdit výkonnými, živými auty a zároveň potřebujeme, aby byla stabilní a měla nízkou spotřebu, potřebujeme využít tuto technologii osvědčenou u letadel. Teoreticky ani prakticky tomu nic nebrání," uvedl.
Simulace provedené jeho týmem ukazují, že elektronika dokázala uřídit vozidlo i v takových situacích, kdy by lidský řidič selhal. Úspěšné byly také jízdy na testovacím polygonu.
29. 5. 2018; eurozpravy.cz
Auta se budou řídit jako letadlo? Vědci z ČVUT vyzkoušeli technologickou novinku
Praha - Novinku v řízení automobilů úspěšně otestovali vědci z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze (FEL ČVUT). Pro řízení vyvinuli systém obdobný tomu, který se používá u civilních i vojenských letadel. Pilot při něm neovládá přímo jednotlivé prvky, ale pouze předává impulzy elektronické řídící jednotce, která manévry sama provede s ohledem na další parametry letu. ČVUT to oznámila v dnešní tiskové zprávě.
Systém řízení nazývaný "fly by wire" umožňuje rychlejší a citlivější řízení a stabilizaci letu, než by dokázal člověk, který by ovládal přímo jednotlivé prvky letadla. "Podobný systém u aut označovaný 'drive by wire' nebo 'steer by wire' sice v podobě konceptu již existuje, není však dosud technologicky dotažený a komerčně využitý. Částečně proto, že chybí zásadní teoretické znalosti v oblasti takzvaných nestabilních dynamik vozidel a zákonů řízení pro jejich umělou stabilizaci," uvedlo ČVUT ve zprávě.
Dotáhnout technologii do konce se snaží výzkumná skupina Martina Hromčíka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT. Spolupracuje při tom s firmami Airbus, Honewell Aerospace a Porsche Engineering. Podle zprávy školy je to patrně jediný univerzitní tým na světě, který se zabývá aplikací aktivního dynamického řízení v automobilovém průmyslu.
Výhoda systému "drive by wire" se ukazuje nejvíce při vysokých rychlostech. "Pokud se posune těžiště auta výrazně směrem dozadu, zvýší se jeho agilita. Vůz se ale chová natolik nestabilně, že je čím dál těžší jej manuálně uřídit, zejména ve vysokých rychlostech," uvedli vědci. Vůz při použití této technologie ovládá řídící jednotka. Řidič například při sešlápnutí brzdového pedálu neovládá přímo brzdy, ale vysílá impulz, který řídící jednotka vyhodnotí a podle něj reguluje hnací a brzdný moment u každého kola. Elektronika tak má nad vozem neustálou kontrolu, což je rozdíl oproti asistenčním systémům, jako je například ABS.
Podle Hromíčka je v tomto typu řízení budoucnost. "Myslím, že aktivní dynamické řízení bude na trhu k dispozici už za pět až deset let. Skvěle koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení. Chceme-li jezdit výkonnými, živými auty a zároveň potřebujeme, aby byla stabilní a měla nízkou spotřebu, potřebujeme využít tuto technologii osvědčenou u letadel. Teoreticky ani prakticky tomu nic nebrání," uvedl. Simulace provedené jeho týmem ukazují, že elektronika dokázala uřídit vozidlo i v takových situacích, kdy by lidský řidič selhal. Úspěšné byly také jízdy na testovacím polygonu.
29. 5. 2018; globe24.cz
Chcete říditi auto jako letadlo? Díky vědcům z ČVUT budete moci
Praha - Novinku v řízení automobilů úspěšně otestovali vědci z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze (FEL ČVUT). Pro řízení vyvinuli systém obdobný tomu, který se používá u civilních i vojenských letadel. Pilot při něm neovládá přímo jednotlivé prvky, ale pouze předává impulzy elektronické řídící jednotce, která manévry sama provede s ohledem na další parametry letu. ČVUT to oznámila v dnešní tiskové zprávě.
Systém řízení nazývaný "fly by wire" umožňuje rychlejší a citlivější řízení a stabilizaci letu, než by dokázal člověk, který by ovládal přímo jednotlivé prvky letadla. "Podobný systém u aut označovaný 'drive by wire' nebo 'steer by wire' sice v podobě konceptu již existuje, není však dosud technologicky dotažený a komerčně využitý. Částečně proto, že chybí zásadní teoretické znalosti v oblasti takzvaných nestabilních dynamik vozidel a zákonů řízení pro jejich umělou stabilizaci," uvedlo ČVUT ve zprávě.
Dotáhnout technologii do konce se snaží výzkumná skupina Martina Hromčíka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT. Spolupracuje při tom s firmami Airbus, Honewell Aerospace a Porsche Engineering. Podle zprávy školy je to patrně jediný univerzitní tým na světě, který se zabývá aplikací aktivního dynamického řízení v automobilovém průmyslu.
Výhoda systému "drive by wire" se ukazuje nejvíce při vysokých rychlostech. "Pokud se posune těžiště auta výrazně směrem dozadu, zvýší se jeho agilita. Vůz se ale chová natolik nestabilně, že je čím dál těžší jej manuálně uřídit, zejména ve vysokých rychlostech," uvedli vědci. Vůz při použití této technologie ovládá řídící jednotka. Řidič například při sešlápnutí brzdového pedálu neovládá přímo brzdy, ale vysílá impulz, který řídící jednotka vyhodnotí a podle něj reguluje hnací a brzdný moment u každého kola. Elektronika tak má nad vozem neustálou kontrolu, což je rozdíl oproti asistenčním systémům, jako je například ABS.
Podle Hromíčka je v tomto typu řízení budoucnost. "Myslím, že aktivní dynamické řízení bude na trhu k dispozici už za pět až deset let. Skvěle koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení. Chceme-li jezdit výkonnými, živými auty a zároveň potřebujeme, aby byla stabilní a měla nízkou spotřebu, potřebujeme využít tuto technologii osvědčenou u letadel. Teoreticky ani prakticky tomu nic nebrání," uvedl. Simulace provedené jeho týmem ukazují, že elektronika dokázala uřídit vozidlo i v takových situacích, kdy by lidský řidič selhal. Úspěšné byly také jízdy na testovacím polygonu.
29. 5. 2018; moneymag.cz
Do 10 let budeme auta řídit jako letadla, říkají vědci
Vědci z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT simulují chování záměrně nestabilních aut a ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering úspěšně otestovali technologii pro jízdní režim „drive by wire“.
Vojenské stíhačky a posléze i civilní dopravní letadla používají už desítky let systém řízení „fly by wire“ (FBW), při němž pilot neovládá přímo řídicí prvky letadla, nýbrž pouze vysílá impulzy do elektronické řídicí jednotky, která následně sama provádí manévry mnohem přesněji s ohledem na další parametry letu.
Výzkumná skupina docenta Martina Hromčíka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT spolupracuje s firmami Airbus, Honewell Aerospace a Porsche Engineering a patrně jako jediný univerzitní tým na světě se zabývá aplikací aktivního dynamického řízení v automobilovém průmyslu. Podobný systém u aut označovaný „drive by wire“ nebo „steer by wire“ sice v podobě konceptu již existuje, není však dosud technologicky dotažený a komerčně využitý. Částečně proto, že chybí zásadní teoretické znalosti v oblasti tzv. nestabilních dynamik vozidel a zákonů řízení pro jejich umělou stabilizaci.
Jak uřídit superrychlé auto
Konstruktéři aut řeší podobné dilema jako dříve letečtí inženýři. Pokud se posune těžiště auta výrazně směrem dozadu, zvýší se jeho agilita. Vůz se ale chová natolik nestabilně, že je čím dál těžší jej manuálně uřídit, zejména ve vysokých rychlostech. V případě letadel už je problém vyřešen: elektronická řídicí jednotka v systémech „fly by wire“ mnohem rychleji a citlivěji reguluje průběh letu sama a letadlo tak uměle stabilizuje.
Podobný princip by mohl fungovat i u aut - řidič auta vybaveného technologií „drive by wire“ by otočením volantu nebo sešlápnutím brzdy či plynu neovládal přímo kola a motor, nýbrž pouze řídicí jednotku, která by po vyhodnocení všech vstupů ze senzorů rychle a spolehlivě regulovala například natočení každého kola i na něj aplikovaný hnací nebo brzdný moment. Nad vozem a jeho řízením by tak elektronika měla nepřetržitou a plnou autoritu - to je zásadní rozdíl od existujících asistenčních systémů jako ABS, ESP, ASR a podobných.
Tato technologie zatím není na trhu k dispozici, přitom je již leteckým průmyslem ověřená a znamenala by podstatné zvýšení dosažitelných výkonů a bezpečnosti řízení, zvláště u agilních aut určených pro velmi rychlou jízdu.
Technologie, která předběhne autonomní řízení
Vědci z katedry řídicí techniky FEL ČVUT se v minulosti podíleli na vývoji automatického řízení letadel v rámci výzkumného projektu ACFA 2020podporovaného společností Airbus a financovaného Evropskou unií. Odtud vzešel i nápad dotáhnout aplikaci aktivního dynamického řízení i v automobilech.
Ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering připravil tým Martina Hromčíka první experimenty k ověření přínosu myšlenky řízení „drive by wire“ na výzkumném vozidle a úspěšně vyzkoušeli jízdu na testovacím polygonu. Součástí jejich nedávno publikovaného výzkumu jsou i výsledky testů na počítačovém jízdním simulátoru, při nichž záměrně vyvolávají nestabilitu vozu tím, že přesunou jeho těžiště extrémně dozadu. Software pro jízdu „drive by wire“ následně dokáže toto virtuální auto snadno uřídit i tehdy, kde by v manuálním režimu každý lidský řidič selhal.
„Myslím, že aktivní dynamické řízení bude na trhu k dispozici už za 5 až 10 let. Skvěle koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení. Chceme-li jezdit výkonnými, živými auty a zároveň potřebujeme, aby byla stabilní a měla nízkou spotřebu, potřebujeme využít tuto technologii osvědčenou u letadel. Teoreticky ani prakticky tomu nic nebrání,“ uzavírá vedoucí výzkumu na FEL ČVUT Martin Hromčík.
29. 5. 2018; otechnice.cz
ČVUT ve spolupráci s automobilkou Porsche testuje nový systém řízení aut
Vědci z katedry řídicích technologií Fakulty elektrotechnické ČVUT pracují na vývoji unikátního řídicího systému, který by měl zvýšit bezpečnost provozu a usnadnit ovládání velmi rychlých aut. Ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering se jim podařilo úspěšně otestovat speciální technologie potřebné pro jízdní režim „drive by wire“.
Tato technologie principiálně vychází z leteckého provozu, kde je využívaná už několik desítek let. Nejprve se uplatnila u stíhaček a následně i u dopravních letadel. Technologie fly by wire jak se u letadel nazývá, vkládá mezi pilota a přímé ovládání letadla řídící jednotku. Té dává pilot impulzy a ona je následně převede do chování letadla a sama provádí manévry s ohledem na další parametry letu, které sama měří. Výsledkem je mnohem bezpečnější a přesnější ovládání a také zamezení možných rizik vzešlých z chyb lidského faktoru.
Výzkumná skupina docenta Martina Hromčíka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT spolupracuje s firmami Airbus, Honewell Aerospace a Porsche Engineering a patrně jako jediný univerzitní tým na světě se zabývá aplikací aktivního dynamického řízení v automobilovém průmyslu. Systémy nazvané „drive by wire“ nebo „steer by wire“ existují, nejsou však prakticky příliš využitelné a technicky doladěné. Jejich tvůrcům chybí znalosti z oblasti tzv. nestabilní dynamiky vozidel, kterou se právě projekt ČVUT do hloubky zabývá.
V současnosti je tendence výkony aut neustále zvyšovat a tím je i zrychlovat, jejich plné ovládání tak vyžaduje čím dál větší zkušenosti a šikovnost řidiče. Právě v tom by mohla pomoci řídící jednotka, která by měla kontrolu nad vozem, dokázala by ovládat natočení nebo krouticí moment každého kola zvlášť a mohla tak zajistit větší stabilitu vozu. Stejně tak by pracovala s daty z mnoha čidel, která by měla k dispozici. Systém byl zatím testován na přesném počítačovém modelu, který využíval aut s různě položeným těžištěm. I prakticky neřiditelné automobily s těžištěm posunutým extrémně dozadu bylo možné díky řídící jednotce udržet na silnici.
Myslím, že aktivní dynamické řízení bude na trhu k dispozici už za 5 až 10 let. Skvěle koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení. Chceme-li jezdit výkonnými, živými auty a zároveň potřebujeme, aby byla stabilní a měla nízkou spotřebu, potřebujeme využít tuto technologii osvědčenou u letadel. Teoreticky ani prakticky tomu nic nebrání,“ uzavírá vedoucí výzkumu na FEL ČVUT Martin Hromčík.
29. 5. 2018; sciencemag.cz
Do 10 let budeme auta řídit jako letadla
Princip drive by wire nastoupí dříve než samořízená auta. Nad vozem bude mít elektronika plnou kontrolu.
Vědci z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT simulují chování záměrně nestabilních aut a ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering úspěšně otestovali technologii pro jízdní režim "drive by wire". Jde o princip aktivního dynamického řízení, který se již delší dobu používá u letadel. Nový směr výzkumu koresponduje s trendem elektromobility a autonomních aut.
Vojenské stíhačky a posléze i civilní dopravní letadla používají už desítky let systém řízení "fly by wire" (FBW), při němž pilot neovládá přímo řídicí prvky letadla, nýbrž pouze vysílá impulzy do elektronické řídicí jednotky, která následně sama provádí manévry mnohem přesněji s ohledem na další parametry letu.
Výzkumná skupina docenta Martina Hromčíka z katedry řídicí techniky FEL ČVUT spolupracuje s firmami Airbus, Honewell Aerospace a Porsche Engineering a patrně jako jediný univerzitní tým na světě se zabývá aplikací aktivního dynamického řízení v automobilovém průmyslu. Podobný systém u aut označovaný "drive by wire" nebo "steer by wire" sice v podobě konceptu již existuje, není však dosud technologicky dotažený a komerčně využitý. Částečně proto, že chybí zásadní teoretické znalosti v oblasti tzv. nestabilních dynamik vozidel a zákonů řízení pro jejich umělou stabilizaci.
Jak uřídit superrychlé auto
Konstruktéři aut řeší podobné dilema jako dříve letečtí inženýři. Pokud se posune těžiště auta výrazně směrem dozadu, zvýší se jeho agilita. Vůz se ale chová natolik nestabilně, že je čím dál těžší jej manuálně uřídit, zejména ve vysokých rychlostech. V případě letadel už je problém vyřešen: elektronická řídicí jednotka v systémech "fly by wire" mnohem rychleji a citlivěji reguluje průběh letu sama a letadlo tak uměle stabilizuje.
Podobný princip by mohl fungovat i u aut - řidič auta vybaveného technologií "drive by wire" by otočením volantu nebo sešlápnutím brzdy či plynu neovládal přímo kola a motor, nýbrž pouze řídicí jednotku, která by po vyhodnocení všech vstupů ze senzorů rychle a spolehlivě regulovala například natočení každého kola i na něj aplikovaný hnací nebo brzdný moment. Nad vozem a jeho řízením by tak elektronika měla nepřetržitou a plnou autoritu - to je zásadní rozdíl od existujících asistenčních systémů jako ABS, ESP, ASR a podobných.
Tato technologie zatím není na trhu k dispozici, přitom je již leteckým průmyslem ověřená a znamenala by podstatné zvýšení dosažitelných výkonů a bezpečnosti řízení, zvláště u agilních aut určených pro velmi rychlou jízdu.
Technologie, která předběhne autonomní řízení
Vědci z katedry řídicí techniky FEL ČVUT se v minulosti podíleli na vývoji automatického řízení letadel v rámci výzkumného projektu ACFA 2020 podporovaného společností Airbus a financovaného Evropskou unií. Odtud vzešel i nápad dotáhnout aplikaci aktivního dynamického řízení i v automobilech.
Ve spolupráci s laboratoří Porsche Engineering připravil tým Martina Hromčíka první experimenty k ověření přínosu myšlenky řízení "drive by wire" na výzkumném vozidle a úspěšně vyzkoušeli jízdu na testovacím polygonu. Součástí jejich nedávno publikovaného výzkumu [1] jsou i výsledky testů na počítačovém jízdním simulátoru, při nichž záměrně vyvolávají nestabilitu vozu tím, že přesunou jeho těžiště extrémně dozadu. Software pro jízdu "drive by wire" následně dokáže toto virtuální auto snadno uřídit i tehdy, kde by v manuálním režimu každý lidský řidič selhal.
"Myslím, že aktivní dynamické řízení bude na trhu k dispozici už za 5 až 10 let. Skvěle koresponduje s trendy elektromobility a autonomního řízení. Chceme-li jezdit výkonnými, živými auty a zároveň potřebujeme, aby byla stabilní a měla nízkou spotřebu, potřebujeme využít tuto technologii osvědčenou u letadel. Teoreticky ani prakticky tomu nic nebrání," uzavírá vedoucí výzkumu na FEL ČVUT Martin Hromčík.
22. 5. 2018; abclinuxu.cz
Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze zve na Letní biomedicínský den 2018
Ve středu 30. května se od 16.00 do 23.00 hodin v prostorách FELCafé Fakulty elektrotechnické ČVUT v pražských Dejvicích (Technická 2, Praha 6) uskuteční Letní biomedicínský den 2018. Jeho součástí bude také vyhlášení vítězů soutěže BIOSIGNAL CHALLENGE 2018.
Akce je pojatá jako setkání studentů, absolventů a učitelů biomedicínských oborů a zaměření na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze, ale organizátoři rádi přivítají i další zájemce o tento progresivní obor.
Garant studijního programu Lékařská elektronika a bioinformatika profesor Jan Kybic o biomedicínském dni říká: „Letošní setkání pořádáme poprvé a budeme rádi, když se k nám budou všichni příznivci biomedicíny na Fakultě elektrotechnické ČVUT každoročně vracet. V rámci Zimních biomedicínských dnů plánujeme představení biomedicínských týmů pracujících na FEL.“
V průběhu večera rovněž dojde ke slavnostnímu vyhlášení výsledků a předání cen studentské soutěže BIOSIGNAL CHALLENGE 2018. Té se mohli zúčastnit studenti všech středních a vysokých škol v České republice a na Slovensku, kteří zaslali své řešení algoritmů pro detekci Parkinsonovy choroby pomocí řečových promluv, naprogramovaných v prostředí MATLAB.
Profesor Roman Čmejla k výsledkům soutěže uvedl: „V každoroční soutěži Biosignal Challenge studenti programují algoritmy detekce ve fyziologických signálech spojených s aktuálním biomedicínským výzkumem. Zadání z neuroinženýrských úloh jsou připravována ve spolupráci s ústavy Akademie věd ČR a s lékařskými fakultami UK. Letošního ročníku se účastní 23 soutěžících v kategorii magisterských studentů a pouze jeden student v bakalářské kategorii. Proto bychom si přáli, abychom v příštím ročníku, který bude zaměřen na detekci v signálech ve vztahu k epilepsii, dokázali více zaujmout i bakalářské a středoškolské studenty“. Během večera vystoupí také skupina SETOPLETE, pozvání přijal i host Thom Artway.
Podrobnosti o Letním biomedicínském dni 2018 jsou k dispozici na Facebooku.
Informace o soutěži BIOSIGNAL CHALLENGE 2018 naleznete na jejích webových stránkách.
22. 5. 2018; parlamentnilisty.cz
ČVUT: Fakulta elektrotechnická zve na Letní biomedicínský den 2018
Ve středu 30. května se od 16 do 23 hodin v prostorách FELCafé Fakulty elektrotechnické ČVUT v pražských Dejvicích (Technická 2, Praha 6) uskuteční Letní biomedicínský den 2018. Jeho součástí bude také vyhlášení vítězů soutěže BIOSIGNAL CHALLENGE 2018.
Akce je pojatá jako setkání studentů, absolventů a učitelů biomedicínských oborů a zaměření na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze, ale organizátoři rádi přivítají i další zájemce o tento progresivní obor.
Garant studijního programu Lékařská elektronika a bioinformatika profesor Jan Kybic o biomedicínském dni říká: „Letošní setkání pořádáme poprvé a budeme rádi, když se k nám budou všichni příznivci biomedicíny na Fakultě elektrotechnické ČVUT každoročně vracet. V rámci Zimních biomedicínských dnů plánujeme představení biomedicínských týmů pracujících na FEL.“
V průběhu večera rovněž dojde ke slavnostnímu vyhlášení výsledků a předání cen studentské soutěže BIOSIGNAL CHALLENGE 2018. Té se mohli zúčastnit studenti všech středních a vysokých škol v České republice a na Slovensku, kteří zaslali své řešení algoritmů pro detekci Parkinsonovy choroby pomocí řečových promluv, naprogramovaných v prostředí MATLAB.
Profesor Roman Čmejla k výsledkům soutěže uvedl: „V každoroční soutěži Biosignal Challenge studenti programují algoritmy detekce ve fyziologických signálech spojených s aktuálním biomedicínským výzkumem. Zadání z neuroinženýrských úloh jsou připravována ve spolupráci s ústavy Akademie věd ČR a s lékařskými fakultami UK. Letošního ročníku se účastní 23 soutěžících v kategorii magisterských studentů a pouze jeden student v bakalářské kategorii. Proto bychom si přáli, abychom v příštím ročníku, který bude zaměřen na detekci v signálech ve vztahu k epilepsii, dokázali více zaujmout i bakalářské a středoškolské studenty“. Během večera vystoupí také skupina SETOPLETE, pozvání přijal i host Thom Artway.
Podrobnosti o Letním biomedicínském dni 2018 jsou k dispozici ZDE
Informace o soutěži soutěže BIOSIGNAL CHALLENGE 2018 naleznete ZDE
22. 5. 2018; chip.cz
Letní biomedicínský den na ČVUT
Ve středu 30. května se od 16 do 23 hodin uskuteční v prostorách FELCafé Fakulty elektrotechnické ČVUT v pražských Dejvicích Letní biomedicínský den 2018.
Akce je sice pojatá jako setkání studentů, absolventů a učitelů biomedicínských oborů na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze, ale organizátoři rádi přivítají i další zájemce o tento zajímavý obor.
Garant studijního programu Lékařská elektronika a bioinformatika profesor Jan Kybic o biomedicínském dni říká: „Letošní setkání pořádáme poprvé a budeme rádi, když se k nám budou všichni příznivci biomedicíny na Fakultě elektrotechnické ČVUT každoročně vracet. V rámci Zimních biomedicínských dnů plánujeme představení biomedicínských týmů pracujících na FEL.“
V průběhu večera rovněž dojde ke slavnostnímu vyhlášení výsledků a předání cen studentské soutěže BIOSIGNAL CHALLENGE 2018. Té se mohli zúčastnit studenti všech středních a vysokých škol v České republice a na Slovensku, kteří zaslali své řešení algoritmů pro detekci Parkinsonovy choroby pomocí řečových promluv, naprogramovaných v prostředí MATLAB.Podrobnosti o Letním biomedicínském dni 2018 jsou k dispozici na stránce: https://www.facebook.com/events/171935923513958/
Informace o soutěži soutěže BIOSIGNAL CHALLENGE 2018 naleznete na adrese: http://sami.fel.cvut.cz/biosignalchallenge2018/
22. 5. 2018; technickytydenik.cz
Drony z Fakulty elektrotechnické mapovaly kostel svatého Mořice v Olomouci
Ve dnech 14. a 15. května snímala skupina autonomních dronů z výzkumného týmu multirobotických systému, který působí pod vedením Dr. Martina Sasky na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze, gotický proboštský farní kostel svatého Mořice v Olomouci. Díky unikátním technologiím se památkáři mohli „podívat" do těžko přístupných míst a zhodnotit tak stav církevní památky.
Tento nejvýznamnější městský kostel byl budován postupně od konce 14. století do roku 1540 jako náhrada za starší kostel v archeologicky doložené raně středověké trhové osadě. Bezmála 150 let trvající středověká etapa stavby kostela způsobila, že lze svatomořický chrám s trochou nadsázky považovat za jakousi učebnici gotického tvarosloví. Nyní se stavba dočkala setkání s nejmodernější technikou, pomocí které byly zmapovány nástěnné malby a vitráže.
Mapování objektů pomocí dronů nabízí rychlý a šetrný přístup do míst, kam by se člověk dostával jen velmi komplikovaně a nákladně. Právě díky těmto skutečnostem získal Dr. Saska na zachycení stavu celkem osmnácti památek ve spolupráci s Národním památkovým ústavem v Olomouci grant Ministerstva kultury. V průběhu následujících pěti let tak budou drony létat například na zámku v Plumlově či na kroměřížském zámku, vedeném na seznamu světového dědictví UNESCO.
Skupina multirobotikých systémů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se dlouhodobě zaměřuje na výzkum autonomního chování dronů. V loňském roce dokázali vědci na prestižní robotické soutěži Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) v Abu Dhabi získat první místo v disciplíně kooperativní sběr předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér a stříbrné umístění v kategorii autonomního přistání na jedoucím vozidle.
19. 5. 2018; TV Barrandov
Hrátky s elektřinou
Miroslav VAŇURA, moderátor
Už jste někdy viděli tančit blesky a to pouhých pár metrů před sebou? Každý, kdo vyrazil v rámci 4. ročníku festivalu Open House Praha na Fakultu elektrotechnickou, si tuto netradiční podívanou užil. No a kdo to nestihl dneska, má možnost ještě zítra.
Lenka RAUEROVÁ, redaktorka
Hala vysokých napětí Fakulty elektrotechnické ČVUT v pražských Dejvicích. Právě tady dnes odborníci návštěvníkům ukazovali něco, co běžný smrtelník jen tak nezažije.
Ondřej ŠEFL, student Fakulty elektrotechnické
Tak dneska viděli vlastně tři experimenty. První byl vlastně ten, ten kříž, došlo k tomu, že z těch hrotů a konci toho kříže sršely elektrony. Elektrony se chovají trošku jako tryska u rakety a vlastně ten kříž roztočily kolem dokola.
Lenka RAUEROVÁ, redaktorka
Podstatně působivější podívanou předvedl Teslův transformátor.
Ondřej ŠEFL, student Fakulty elektrotechnické
Můžete to někdy vidět, kdy v tom, když z toho vytvářejí hudbu z těch výbojů.
Lenka RAUEROVÁ, redaktorka
A konečně třetí experiment - koule versus hrot. Fakulta elektrotechnická toho ale skrývá podstatně více.
Jan BAUER, katedra elektrických pohonů a frakce
Dva krokové motory udržují mezi sebou vlastně fixu, z počítače dostávají informaci o tom, na kterou pozici mají dojet a tím vzniká vlastně výsledný obraz.
Lenka RAUEROVÁ, redaktorka
Festival je dvoudenní. Zítra startuje v 10 a končí v 18 hodin.
osoba
Festival jsme si vybrali, protože jsme se na něj těšili už od loňska.
osoba
Nejvíc se mi tady líbilo takový ty barvičky, že se tam rozsvítili nějaký a musel jste si to zapamatovat.
Michaela PÁNKOVÁ, mluvčí festivalu Open House Praha
V rámci festivalu Open House Praha otevíráme letos 65 budov a z toho máme 24 úplných novinek.
Jan SLÁMA, mluvčí Fakulty elektrotechnické ČVUT
Si můžete vyzkoušet vedle Van de Graaffova generátoru i biomedicínský pracoviště za mnou, kde si můžete třeba nechat změřit tlak.
Lenka RAUEROVÁ, redaktorka
Generátor jsme vyzkoušeli také. Takhle pak dopadají reportérky. Pro televizi Barrandov Lenka Rauerová.
17. 5. 2018; itbiz.cz
Drony z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze mapovaly kostel svatého Mořice v Olomouci
Mapování objektů pomocí dronů nabízí rychlý a šetrný přístup do míst, kam by se člověk dostával jen velmi komplikovaně a nákladně.
Ve dnech 14. a 15. května mapovala skupina autonomních dronů z výzkumného týmu multirobotických systémů, který působí pod vedením Dr. Martina Sasky na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze, gotický proboštský farní kostel svatého Mořice v Olomouci. Díky unikátním technologiím se památkáři mohli „podívat“ do těžko přístupných míst a zhodnotit tak stav církevní památky.
Tento nejvýznamnější městský kostel byl budován postupně od konce 14. století do roku 1540 jako náhrada za starší kostel v archeologicky doložené raně středověké trhové osadě. Bezmála 150 let trvající středověká etapa stavby kostela způsobila, že lze svatomořický chrám s trochou nadsázky považovat za jakousi učebnici gotického tvarosloví. Nyní se stavba dočkala setkání s nejmodernější technikou, díky které byly zmapovány nástěnné malby a vitráže.
Mapování objektů pomocí dronů nabízí rychlý a šetrný přístup do míst, kam by se člověk dostával jen velmi komplikovaně a nákladně. Právě díky těmto skutečnostem získal Dr. Saska na zachycení stavu celkem osmnácti památek ve spolupráci s Národním památkovým ústavem v Olomouci grant Ministerstva kultury ČR. V průběhu následujících pěti let tak budou drony létat například na zámku v Plumlově či na kroměřížském zámku, vedeném na seznamu světového dědictví UNESCO.
K samotné technologii Dr. Saska uvádí: „Naším cílem je posouvat technologické možnosti bezpilotních helikoptér při mapování rozlehlých historických budov. Snažíme se nasazovat metody umělé inteligence, které umožní bezpilotním helikoptérám létat velmi blízko objektů v interiérech kostelů a dostat se tak do míst, které jsou pro komerčně dostupné helikoptéry nedosažitelné. Kromě toho vyvíjíme a v historických budovách nasazujeme unikátní technologii letu formace bezpilotních helikoptér tvořící tým kameramana a inteligentních osvětlovačů.“
Skupina multirobotikých systémů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se dlouhodobě zaměřuje na výzkum autonomního chování dronů. V loňském roce dokázali vědci na prestižní robotické soutěži Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) v Abu Dhabi získat první místo v disciplíně kooperativní sběr předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér a stříbrné umístění v kategorii autonomního přistání na jedoucím vozidle.
17. 5. 2018; novinky.cz
Drony z ČVUT zmapovaly kostel svatého Mořice v Olomouci
Skupina autonomních dronů z výzkumného týmu multirobotických systémů, který působí pod vedením Martina Sasky na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze, mapovala ve dnech 14. a 15. května gotický proboštský farní kostel svatého Mořice v Olomouci. Díky speciálním technologiím se památkáři mohli podívat do těžko přístupných míst a zhodnotit tak stav církevní památky. Létající robotická zařízení tak mohou být užitečná i pro památkáře.
Olomoucký městský kostel byl budován postupně od konce 14. století do roku 1540 jako náhrada za starší kostel v archeologicky doložené, raně středověké trhové osadě. Téměř 150 let trvající středověká etapa stavby kostela způsobila, že lze svatomořický chrám s nadsázkou považovat za jakousi učebnici gotického tvarosloví.
Nyní se stavba dočkala setkání s nejmodernější technikou, díky které byly zmapovány nástěnné malby a vitráže.
Šetrný přístup
Mapování objektů pomocí dronů nabízí rychlý a šetrný přístup do míst, kam by se člověk dostával jen značně komplikovaně a nákladně. Právě díky těmto skutečnostem získal Saska na zachycení stavu celkem osmnácti památek ve spolupráci s Národním památkovým ústavem v Olomouci grant ministerstva kultury.
V průběhu následujících pěti let tak budou drony létat například na zámku v Plumlově či na kroměřížském zámku, vedeném na seznamu světového dědictví UNESCO.
"Naším cílem je posouvat technologické možnosti bezpilotních helikoptér při mapování rozlehlých historických budov. Snažíme se nasazovat metody umělé inteligence, které umožní létat velmi blízko objektů v interiérech kostelů a dostat se tak do míst, která jsou pro komerčně dostupné drony nedosažitelná. Kromě toho vyvíjíme a v historických budovách nasazujeme unikátní technologii letu formace bezpilotních helikoptér tvořící tým kameramana a inteligentních osvětlovačů," poznamenal Saska k samotné technologii.
Skupina multirobotických systémů Fakulty elektrotechnické ČVUT se na výzkum autonomního chování dronů dlouhodobě zaměřuje. Odborníci sbírají i různá ocenění, loni dokonce získali zlato na robotické soutěži v Abú Zabí, hlavním městě Spojených arabských emirátů. [celá zpráva]
17. 5. 2018; nasregion.cz
Mluvící roboti nebo největší vzduchové dělo. Co je hitem mezi kutily 21. století? Zajděte na Maker Fair Prague
Je známo, že Češi jsou národem kutilů. Na tom nic nezměnil ani to, že na rozdíl od dob minulých je dnes takřka vše možné si koupit. Proměnou prošlo jen to, co dnešní kutilové tvoří. Přesvědčit se o tom můžete 23. a 24 června v Průmyslovém paláci na holešovickém Výstavišti.
Maker Faire Prague je první akcí svého druhu v České republice. K účasti na festivalu se přihlásilo přes 150 makerů - skupin a jednotlivců, kteří se věnují modelaření, bastlení s elektronikou, experimentům s přípravou jídel nebo jiné tvůrčí zábavě. Formát akce, který se osvědčil v mnoha městech ve světě, tak umožní vytvořit v Česku platformu pro setkávání této nové a rostoucí komunity a poprvé v Praze představit české a slovenské kutily všech generací i vybrané hosty ze zahraničí.
Kniha Diany Kutilové Šípkové Růženky naruby vypráví příběh malé dívky, která se musí naučit žít se svou nemocí
"Chtěli bychom propojit tvořivé lidi z různých oborů a generací a ukázat kreativitu ve vzdělávání, vědě i podnikání," vysvětluje programový ředitel festivalu Jiří Zemánek z ČVUT, které se na festivalu podílí, a dodává: "Maker Faire Prague bude taková obří dílna a jarmark prototypů, kde nabídneme přes 150 projektů k vidění a vyzkoušení, přes dvacet tvořivých workshopů pro děti a dospělé, čtyři hackathony a spoustu zajímavých prezentací a vystoupení.
Jak si přičarovat lásku, zdraví nebo peníze, to naše babičky dobře věděly. Vyrobte si kouzelný škapulíř
Na festivalu Maker Faire Prague návštěvníci například uvidí největší vzduchový kanón na světě, ze kterého budou moci vystřelit až na vzdálenost 100 metrů. Vzdělávací iniciativa IoT laboratoř ukáže mluvícího TJ bota, kterého lze programovat a učit se na něm práci s umělou inteligencí a strojovým učením. Skupina PORG robotics, Robici a Robodoupě pak představí svoje soutěžící roboty, jak zvedají kečupy nebo hrají fotbal.
K vidění budou nejrůznější příklady využití 3D tisku od nástrojů na čmárání v prostoru (3Dsimo), forenzních aplikací a modelů lidské lebky po brýle, pomůcky na kryptografii, projekty pro cosplay komunitu, speciální headsety, funkční modely ponorek a letadýlek, nano-satelit i figurky pro stolní hry. Vypouštět se budou meteorologické balony, vzducholodě i nano-satelity všeho druhu, které připravily různé radiomaterské kroužky a skupiny z celé republiky.
Virtuální realita zažívá boom. Vžije se násilník do role oběti, nebo odpůrce uprchlíků do jejich kůže?
Na veletrhu bude vystaveno i největší 500 gigapixelové panorama Prahy o průměru 20 metrů připravené ve spolupráci s Fujitsu, na kterou naváže VR model, ale také IoT řešení na monitorování kvality ovzduší. Nebudou chybět ani různé workshopy či Muzeum kutilství, které ukáže příklady kutilského umění z dob komunismu.
Nebyla jen múzou Kafky. Milena Jesenská bojovala proti nacistům do posledního okamžiku, její život vyhasl před 74 lety
Maker Faire je globální síť festivalů, kterou vytvořila redakce časopisu Make v San Francisku. Jednotlivé akce vždy pořádají lokální organizace po celém světě. V loňském roce proběhlo 221 Maker Fairů ve 45 zemích. Celkově je navštívilo 1,5 milionů lidí.
16. 5. 2018; parlamentnilisty.cz
ČVUT: Drony mapovaly kostel svatého Mořice v Olomouci
Ve dnech 14. a 15. května mapovala skupina autonomních dronů z výzkumného týmu multirobotických systémů, který působí pod vedením Dr. Martina Sasky na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze, gotický proboštský farní kostel svatého Mořice v Olomouci. Díky unikátním technologiím se památkáři mohli „podívat“ do těžko přístupných míst a zhodnotit tak stav církevní památky.
Tento nejvýznamnější městský kostel byl budován postupně od konce 14. století do roku 1540 jako náhrada za starší kostel v archeologicky doložené raně středověké trhové osadě. Bezmála 150 let trvající středověká etapa stavby kostela způsobila, že lze svatomořický chrám s trochou nadsázky považovat za jakousi učebnici gotického tvarosloví. Nyní se stavba dočkala setkání s nejmodernější technikou, díky které byly zmapovány nástěnné malby a vitráže.
Mapování objektů pomocí dronů nabízí rychlý a šetrný přístup do míst, kam by se člověk dostával jen velmi komplikovaně a nákladně. Právě díky těmto skutečnostem získal Dr. Saska na zachycení stavu celkem osmnácti památek ve spolupráci s Národním památkovým ústavem v Olomouci grant Ministerstva kultury ČR. V průběhu následujících pěti let tak budou drony létat například na zámku v Plumlově či na kroměřížském zámku, vedeném na seznamu světového dědictví UNESCO.
K samotné technologii Dr. Saska uvádí: „Naším cílem je posouvat technologické možnosti bezpilotních helikoptér při mapování rozlehlých historických budov. Snažíme se nasazovat metody umělé inteligence, které umožní bezpilotním helikoptérám létat velmi blízko objektů v interiérech kostelů a dostat se tak do míst, které jsou pro komerčně dostupné helikoptéry nedosažitelné. Kromě toho vyvíjíme a v historických budovách nasazujeme unikátní technologii letu formace bezpilotních helikoptér tvořící tým kameramana a inteligentních osvětlovačů.“
Skupina multirobotikých systémů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se dlouhodobě zaměřuje na výzkum autonomního chování dronů. V loňském roce dokázali vědci na prestižní robotické soutěži Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) v Abu Dhabi získat první místo v disciplíně kooperativní sběr předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér a stříbrné umístění v kategorii autonomního přistání na jedoucím vozidle.
16. 5. 2018; svetchytre.cz
Svítící květiny i dirigující robot. Týden inovací ukázal, co nás brzy čeká
Robot, který dokáže dirigovat orchestr, zařízení umožňující chůzi ochrnutým lidem, ukázka získávání energie z živých rostlin a především humanoidní
robotka Sophie, které zdatně sekundovali vizionáři i akademici z Česka i ze zahraničí. Svátek umělé inteligence, moderní vědy, inovací a pokročilých technologií odstartoval. V pondělí v pražském Fóru Karlín začal Týden inovací.
Dav u stánku, kde byla robotka Sophia vystavena, několik rozhovorů s novináři na základě striktních podmínek, kdy otázky bylo předem a nebylo možné je v průběhu rozhovoru měnit, a nakonec vystoupení v rámci hlavní konference. Tak by se v kostce dalo shrnout vystoupení humanoidní robotky Sophie, možná přeceňované, nicméně zájem budící hvězdy celé akce. Bylo by ale škoda se zaměřovat pouze na ni.
Vizionáři na veletrhu
V přední části haly Fóra Karlín si postavily stánky firmy, které na chytrých technologiích staví svůj byznys. V zásadě tu platí zásada rovnosti, takže všichni zastoupení měli k dispozici podobný prostor (nějaké rozdíly se našly, ale nebyly velké). Vedle sebe tak své produkty a služby nabízeli giganti jako Google, Česká spořitelna či výrobce průmyslových robotů ABB, s nimi zajímavé firmy z domácí scény, například chytrá taxislužba Liftago nebo výrobce 3D tiskáren 3D Wiser. Když k tomu přidáte atraktivní jména ze světa, jako výrobce sledovacích systémů Accur8 Vision nebo izraelský ReWalk, který vyrábí exoskeletony pro invalidy (rozhovor s manažerem ReWalku Yishaiem Potackem najdete zde ), dostali jste zajímavý koktejl, jehož chuť vám přinejmenším naznačí, co lidstvo díky chytrým technologiím čeká.
Týden inovací
Nabízí přes 100 událostí po celé České republice, které se konají v Praze, ale i ostatních krajích Česka. Celkem se očekává návštěvnost až deseti tisíc lidí. Akce trvá do neděle 20. května. Program akcí, které lze ještě navštívit, najdete na webu www.tydeninovaci.cz.
Vizionáři na pódiu
Na konferenčním pódiu se během dopoledne střídali při krátkých přednáškách zástupci technologických firem a další zajímaví hosté. Mnozí z nich do Prahy přijeli představit produkty či služby, které působí trochu jako ze sci-fi, nicméně vesměs jde o reálně existující záležitosti, v některých případech zanedlouho dostupné i u nás. Kromě zmíněného Yishaie Potacka z ReWalku k těm nejzajímavějším patřil například
Igal Raichelgauz, spoluzakladatel izraelské společnosti Cortica, která vyvíjí systémy umělé inteligence zejména pro samořidící auta a chytrá města.
Eliav Rodman, šéf marketingu další izraelské firmy OrCam Technologies. Krajané z ReWalku pomáhají lidem na invalidním vozíku, OrCam se se svými chytrými brýlemi zaměřuje na nevidomé.
Jonathan Ledgard, britský vizionář a zakladatel projektu Droneport. V náročných podmínkách centrální Afriky pomocí dronů dodává léky a zdravotnické potřeby do odlehlých oblastí.
Ermi van Oers, designérka, vynálezkyně a zakladatelka nizozemského projektu Living Light. Se svými kolegy přišla na způsob, jak získávat energii z rostlin při fotosyntéze, ukládat ji v bateriích a používat ji k běžným účelům doma i ve městě.
Se všemi čtyřmi se nám podařilo pořídit obsáhlé rozhovory, které si v blízké době budete moci na našem webu přečíst.
Pohled do budoucnosti
Odpolední část konference patřila moderovaným diskusím na téma budoucnosti vědy, techniky a společnosti. Na první z nich se sešla slavná jména zdejšího byznysu a akademické sféry, mimo jiné šéfka českého Googlu Taťána Le Moigne, generální ředitel zdejšího T-Mobile Milan Vašina nebo profesor ČVUT Michal Pěchouček. Shodli se, že v nové době budou klíčem k úspěchu stále častěji takzvané měkké dovednosti - komunikační a motivační schopnosti nebo empatie.
Na veletrhu Týdne inovací byl k vidění i robot, který zvládne dirigovat orchestr.
Zdroj: archiv redakce
Podle Milana Vašiny i Taťány Le Moigne mají velké korporace stále větší odpovědnost za stav společnosti, jejich úkolem je především podporovat v lidech talent a kreativní schopnosti už od dětského věku. Profesor Pěchouček k tomu poznamenal, že na vedoucí místa budou stále víc pronikat ženy - pomůže jim k tomu přirozená schopnost improvizace a lepší adaptace na změny, kterou běžně prokazují třeba po návratu z několikaleté mateřské dovolené. "Muži se v podobných situacích orientují mnohem obtížněji, jenže změn bude čím dál víc a reakce na ně bude klíčovou dovedností zítřka," prohlásil.
Druhý panel patřil zčásti mezinárodním hostům, sešli se tu například Andy David z izraelského ministerstva zahraničí nebo akademik Donnie Sc Lygonis ze švédského institutu KTH. Shodli se na tom, že vlády jejich mateřských zemí se za minulá desetiletí naučily, často trochu bolestně, nejrůznější inovace a originální nápady podporovat ze všech sil, protože právě tudy vede cesta ke skutečné přidané hodnotě a výraznému vylepšení ekonomiky. "Kdo riskuje, zaslouží podporu," prohlásil David. Na to se smutným úsměvem reagoval známý český internetový podnikatel Jan Řežáb: "Naše vláda se sice taky tváří, že do inovací investuje a podporuje je, ale ve skutečnosti to nedělá. V krátkodobé perspektivě to totiž nic nevynáší a dlouhodobě se tu na vládní úrovni moc nepřemýšlí."
15. 5. 2018; irozhlas.cz
Český průmysl nesmí zaspat revoluci v umělé inteligenci, varuje expert z ČVUT
Letošní ročník Týdne inovací představil více než 200 akcí na jejich podporu, zvláště v oboru pokročilých technologií a umělé inteligence. O tom, co může člověku dát umělá inteligence i jaké vyhlídky v tomto oboru má Česká republika, hovořil v Magazínu Leonardo Michal Pěchouček, vedoucí Katedry počítačů a Centra umělé inteligence při Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze.
"Umělá inteligence (artifical intelligence, zkr. AI) pochází z těch nejlepších univerzit na světě a jako obor má více než 50letou tradici," uvedl expert. V současné době se ale AI přesouvá z univerzit do velkých firem typu Google, Amazon nebo Tesla, ale také do obranného průmyslu.
Umělá inteligence už ale dávno není synonymem pro roboty. "Dnes už to není o tom, jak robot vypadá, ale jakou funkci poskytuje a jak je užitečný pro člověka. Autonomní auto je také robot, ale jako robot nevypadá."
Profesor pochválil špičkové exponáty ze světa robotiky, které jsou na letošním ročníku akce k vidění. "Ale umělá inteligence je výrazně pokročilejší na internetu, v emailu, na sociálních sítích a v aplikacích, které dnes používáme."
"Právě tato stránka AI ovlivňuje to, jak žijeme, jak nakupujeme i jak volíme ve volbách," připomněl význam tohoto nového rozměru naší společnosti Pěchouček.
Technologickým cílem je vyvinout robota, který je schopen všeho, čeho je schopen člověk. "Říká se tomu obecná umělá inteligence, a spousta vizionářů ji komentuje a straší s ní."
"Není se ale čeho obávat, tento cíl je na míle vzdálen. A ta specifická, sektorově orientovaná umělá inteligence, která nás obklopuje, je pro nás neméně zajímavá a méně nebezpečná."
Česká republika je stále ještě silná výrobní země s vysokým podílem lidské práce. "Když nevymyslíme, jak můžeme participovat na revoluci v umělé inteligenci než jen být nahrazeni, tak nás to může dlouhodobě mrzet."
"Věřím ale, že díky naší pokročilé vědě a výzkumu v oblasti umělé inteligence i průmysl naskočí a chytne se této příležitosti velmi aktivně," shrnul Michal Pěchouček.
14. 5. 2018; Studenta web&mag
Jak vypadá umělá inteligence 21. století?
Konverzace na úrovni
Začínají na nás mluvit nejen auta, ale také domácí spotřebiče, samoobslužné prodejny, počítače. Kam až to může zajít? A děsí vás to, nebo vám to naopak přijde vzrušující a nemůžete se dočkat, až si s roboty - nebo chcete-li lépe řečeno s chatboty - začnete povídat? O tom, jak takoví boti fungují, jsme si povídali s Honzou Pichlem z výzkumného týmu umělé inteligence Alexa, který se svým chatbotem Alquistem boduje na globální úrovni.
Kolik povídek, knih a filmů bylo věnováno robotizaci světa. Technologický vývoj nebere konce a rozhodně nezpomaluje. Kam až to může zajít? "Myslím, že to nikdo z nás nedokáže předpovědět. To, co jsme si mysleli, že přijde za dvacet let, se stihlo za pět, s podobně rychlým vývojem není snadné odhadnout budoucnost. I když bychom rádi," usmívá se Honza Pichl, jeden z členů týmu ČVUT, který uspěl na mezinárodní soutěži The Alexa Prize od Amazonu.
V ní se prezentovaly studentské týmy z nejlepších světových univerzit. Česká parta kolem Honzy za sebou nechala zástupce z Princetonu nebo Carnegie Mellon. "Konkurence byla obrovská, ale ukázalo se, že náš chatbot je zkrátka chytrý," vysvětluje Pichl.
Čeští zástupci nakonec v soutěži obsadili druhé místo, za které získali od Amazonu finanční podporu na další vývoj chatbota v hodnotě přes dva miliony korun. "Díky tomu může náš výzkumný tým zůstat pohromadě, budeme mít veškeré výdaje hrazeny a nebudeme se muset poohlížet po jiné práci," má jasno nadějný český student. Denně se tak se svými spolužáky a kolegy schází nad vylepšováním umělé inteligence.
Chatbot může být náš nový kamarád
"Jedná se o počítačový program, který je určený k automatizované komunikaci s lidmi. Například pro vámi zmiňovanou soutěž jsme museli připravit našeho chatbota jménem Alquist na dvacetiminutový rozhovor s chytrým zařízením Amazon Echo. Do hodnocení dialogu byli zapojeni porotci i uživatelé. Byla to zajímavá zkouška," popisuje Honza průběh prestižní soutěže. Pro jeho tým dopadla skvěle, druhé místo v silné konkurenci zajistilo české partě z ČVUT nejen finanční podporu, ale také celosvětovou prestiž. "Myslím, že se o nás mnohem více ví. Pomáhá nám to otevírat dveře tam, kam bychom se jen těžko dostávali. Navíc se můžeme naplno věnovat rozvoji umělé inteligence." Chytrá krabička, jak by se na první dobrou dalo zařízení nazvat, s vámi dokáže dlouhé minuty hovořit o filmech, sportu nebo počasí. Může být naším novým kamarádem. "Zná všechny filmy, které jsou v mezinárodní filmové databázi, navíc neustále jejich obsah aktualizuje. Když člověk chce a nehází chatbotovi klacky pod nohy, dokáže se bavit na úrovni i mnohem déle. V budoucnu to bude pomáhat třeba i osamělým lidem," vysvětluje Pichl.
V čem vidí největší rezervy, ve kterých se dá inteligence robota zlepšovat? "Chceme více pracovat s tónem hlasu, jeho intonací a dobou reakce. To všechno by mělo pomoci zkvalitnit zážitek z rozhovoru." Pokud tedy člověk bude chtít, povídat si může s Alquistem skutečně dlouho. Je to také o trpělivosti. "Občas se chatbot dostane do úzkých, nerozumí tomu, co člověk řekl, nebo zkrátka danou věc nezná, pak se snaží dalšími otázkami rozhovor stočit tam, kam potřebuje, kde se orientuje," dodává Pichl.
Auta, ledničky, počítače, co bude dál?
Postupně na nás začínají mluvit i zdánlivě nepochopitelné věci, kartáčky na zuby, kávovary a další domácí spotřebiče. Je nějaká hranice, kde se to zastaví nebo s námi roboti jednou budou žít? "To se bavíme opravdu o pořádně daleké budoucnosti. Zatím jsme rádi, že roboti reagují a dokážou vhodně odpovědět, vyhovět nám. Jsme stále na cestě, která je pořádně dlouhá," uklidňuje Pichl.
A neděsí ho možnost robotizace světa, kolikrát už jsme četli, že nás roboti jednou budou ovládat.
"V tomto směru jsem úplně klidný, vím, co tito chatboti a další přístroje umělé inteligence umějí. Jde to malými krůčky kupředu, ale takhle daleko se to v dohledné době nedostane," má jasno Pichl, který na jejich vývoji denně pracuje, a uklidňuje tak i ty největší snílky sci-fi.
Největší bariérou pro českého uživatele je zatím to, že všechny systémy počítají převážně s angličtinou. "Postupně se přidávají další jazyky, ale opět to nějakou dobu potrvá a těžko říct, kdy bude Amazon počítat s češtinou. Přece jen jsme opravdu malá cílová skupina," upřesňuje Pichl.
V nejbližších letech tak český zákazník na chatbota narazit může, ale česky se s ním nedorozumí. "Ale dočkáme se, chce to jen čas," uzavírá povzbudivě debatu na téma umělé inteligence. Nadějný tým studentů ČVUT pod patronací Jana Šedivého má budoucnost robotizace v Česku ve svých rukou. Máme se na co těšit.
---
Honza Pichl
Honza Pichl je student doktorského studia na FEL ČVUT původem z Hradce Králové. K vývoji chatbotů se dostal ve studentském inkubátoru eClub Prague, kde nejprve pracoval v rámci své diplomové práce na systému, který je schopen odpovídat na faktické otázky v přirozeném jazyce. Nyní pokračuje se svým týmem v eClubu v rámci druhého ročníku Alexa Prize na zdokonalování konverzačního bota Alquist. Ve svém volném čase rád hraje na piano. THE ALEXA PRIZE
Tým studentů ČVUT (Long Hoang Nguyen, Jan Pichl, Martin Matulík, Jakub Konrád, Petr Marek a Ondra Hrách) pod vedením Jana Šedivého z CIIRC ČVUT se zúčastnil finále The Alexa Prize. V ní se soutěžilo o to, kdo dokáže vyvinout nejlepšího chatbota pracujícího s chytrým zařízením Amazon Echo. Český tým si z tohoto klání přivezl domů druhou cenu a finanční ocenění v podobě 100 000 dolarů.
14. 5. 2018; ČT 1
Drony zkoumají stav kostela
Jan PIRKL, moderátor
Monitoring pomocí dronů. Metoda, kterou odborníci z ČVUT kontrolují stav památek v Česku. Drony vybavené kamerami a světly dnes mapují interiér kostela svatého Mořice v Olomouci. Vznikne tak 3D model vnitřních prostor památky. A v kostele svatého Mořice je Marek Vrlák. Marku, zdravím tě, a řekni mi, prosím, v čem je tato metoda lepší, než procházet ten interiér postupně?
Marek VRLÁK, redaktor
Pěkný večer. Tak jde hlavně o čas. Drony vybavené kamerami totiž dokáží památku monitorovat i v místech, kam by se člověk dostával jenom velmi složitě, musel by, muselo by například v kostele být postaveno lešení po všech stranách a odborníci by pak museli památku procházet sami kousek po kousek a ty jednotlivé části památky fotografovat. Po nějakou dobu by tak musel být kostel znepřístupněn veřejnosti. Naopak pokud jde o monitorování dronem, tak toto probíhá zhruba několik hodin. Jde ale také o bezpečnost, díky dronům totiž památkáři nemusí šplhat po lešení a nehrozí tak žádný úraz ve výškách. Tady v kostele svatého Mořice létají celkem 3 drony. 1 je vybaven kvalitní kamerou a další pak nesou světla, aby bylo možné nasvítit všechna ta zákoutí. Drony se navíc dokáží pohybovat sami bez nějaké obsluhy, jsou totiž vybaveny speciálními čidly, no, ale v případě, že narazí na nějakou překážku, tak dokáží tu obsluhu upozornit. Výsledkem takového monitoringu, jak už jsi říkal, může být 3D model, který obsahuje veškeré informace o stavu památky. Tyto informace pak můžou památkářům posloužit například při vytváření jakéhosi plánu na rekonstrukci. To se pak odvíjí od toho, jak vlastně ten monitoring samotný dopadne. Odborníci z ČVUT na tomto projektu spolupracují s Národním památkovým ústavem v Olomouci. Už v minulosti byl podobným způsobem monitorován také prostor kostela nebo Chrámu zvěstování Panny Marie ve Šternberku nebo pražského kostela svatého Mikuláše.
14. 5. 2018; ceskatelevize.cz
Olomoucký kostel pod dozorem dronů. Mapují jeho vnitřní strukturu
Monitoring pomocí dronů. Odborníci z Českého vysokého učení technického s nimi nyní zkoumají stav kostela svatého Mořice v Olomouci. Vznikne tak mimo jiné trojrozměrný model jeho interiéru.
14. 5. 2018; ČT 1
Monitoring památek pomocí dronů
Michal KUBAL, moderátor
Monitoring pomocí dronů, metoda, kterou odborníci z ČVUT zjišťují stav památek v Česku. Tři drony vybavené kamerami a světly dnes mapovaly interiér kostela svatého Mořice v Olomouci. Výsledkem bude 3D model kostela. Památkáři pak na základě těchto dat vytvoří plán rekonstrukce.
14. 5. 2018; Šestka
Festival Open House
O víkendu 19.-20. května se díky festivalu Open House Praha otevře 65 architektonicky zajímavých a běžně nepřístupných budov a prostorů. K události se připojuje i Praha 6, která festivalu udělila záštitu. Na území městské části bude v rámci festivalu otevřeno devět budov. Podívat se můžete do ZŠ Bílá postavené ve stylu meziválečné avantgardy, ZŠ Duhovka navržené v souladu s filozofií Montessori či Gymnázia Jana Keplera. Z vysokých škol své dveře otevře Fakultaelektrotechnická ČVUT, navštívit bude možné i historickou a novou budovu Ústavu organické chemie a biologie AV ČR nebo Národní technickou knihovnu, ověnčenou architektonickými cenami. K návštěvě zve také nenápadná Malá vila č. p. 70 v Pelléově ulici, v níž sídlí Památník národního písemnictví. Zajímavým objektem k návštěvě je Hotel International, postavený ve stylu socialistického realismu, který měl původně sloužit jako ubytovna pro vojáky a generály. V rámci návštěvy lze nahlédnout do baru Louise Armstronga či protiatomového krytu v podzemí. Informace najdete na stránkách www.openhousepraha.cz.
10. 5. 2018; Lidové noviny
Vodafone má zájem o kabely
Britský operátor chce kabelovou TV a pevný internet * Nabídka služeb se rozšíří, ale nezlevní, soudí experti
PRAHA Druhý největší mobilní operátor na světě Vodafone Group se po několika letech rozvažování odhodlal vstoupit do zábavního průmyslu. Chce převzít podnikání společnosti Liberty Global v Česku, v Německu, v Maďarsku a v Rumunsku, oznámil včera britský gigant. Transakce v hodnotě 18,4 miliardy eur (asi 471 miliard korun), kterou ještě musí schválit Brusel, zahrnuje mimo jiné i největší českou kabelovou společnost UPC.
UPC přitom poskytuje nejen televizní zábavu, ale i vysokorychlostní internet a telekomunikační služby; v Česku má více než 600 tisíc zákazníků.
"Dosavadní zákazníci se nemusí obávat téměř ničeho. Operátoři neradi ztrácejí své uživatele," uvedl k chystané fúzi Zdeněk Brabec z katedry telekomunikační techniky na ČVUT v Praze. Na druhou stranu je však podle něj pravděpodobné, že je zbytečné dělat si naděje na levnější služby.
Zlevnění ne, větší nabídka ano
Cena pevného ani mobilního internetu podle odborníků díky chystané fúzi zřejmě neklesne.
"Všichni operátoři se budou snažit ceny udržet co nejvýš. Čekají je totiž docela velké investice, budou investovat do nových kmitočtů určených na 5G sítě. U kabelového připojení se zase rozšiřuje optická síť a to vyžaduje taky poměrně hodně peněz. Se snižováním cen bych proto nepočítal," vysvětlil šéfredaktor serveru Lupa.cz David Slížek.
Spojení Vodafonu s UPC by nicméně nemělo nijak zásadně ovlivnit ani český internetový trh. Žádná revoluce se teď nekoná. Zatím nevidím náznaky toho, že by bezdrátoví nebo alternativní operátoři byli nějak ohroženi. Možný zlom může přijít až v roce 2019 nebo 2020, kdy proběhne aukce pro kmitočty 5G sítě. To se teprve ukáže, jak se český trh s internetem změní," uvedl Jakub Rejzek, prezident Výboru nezávislého ICT průmyslu.
"Tím, že se operátorům nebude chtít příliš snižovat cenu, přijde na řadu nejspíše takzvané balíčkování. Díky tomu může svůj tržní potenciál Vodafone měnit. Spojí pevný internet s mobilním a k tomu přidají například kabelovou televizi," dodal Rejzek pro Lidovky.cz.
Nejvýraznějším mobilním operátorem, který u nás nabízí balíčky, je O2. Vodafonu dosud chybí právě pevné přípojky internetu v domácnostech, které by ovšem akvizicí UPC získal. Následně by britský operátor mohl v budoucnu zákazníkům nabízet kromě mobilního internetu i televizní služby a pevný internet.
"Ukročení telekomunikačních firem do zábavního průmyslu je logické, protože se tím začínají starat také o obsah přenášených zpráv. Tento trend však není až tak nový," dodal Brabec z ČVUT.
Společnost Liberty Global má v Německu přes 13 milionů zákazníků, proto je transakce podle expertů hlavně zaměřena na německý trh. V Maďarsku a Rumunsku dohromady využívá služby UPC přes 4,5 milionu lidí. Český trh je s 1,2 milionu služeb nejmenší.
Jde hlavně o německý trh
"Koupě českého UPC není hlavním důvodem této akvizice. Vodafone měl zájem především o UPC vNěmecku, kde je v podstatě jediným konkurentem Deutsche Telekom," vysvětlil Rejzek.
Právě Deutsche Telekom fúzi kritizuje kvůli obavám z případného monopolu a čeká na vyjádření Evropské komise, která musí transakci schválit. To může trvat několik měsíců. Akvizice tak může být dokončena až v příštím roce. Samotný Vodafone předpokládá konec celého procesu v polovině roku 2019.
Poznámka k tématu na straně 10
Přehled počtu zákazníků v zemích, v nichž chce
byznys skupiny převzít Vodafone (data konec roku 2017)
pevná mobilní
internet TV linka služby
Německo 3476 600 6 340 800 3251 000 320 400
Česko (UPC)* 500 800 532 900 173 100 -
Rumunsko 581 700 1299 800 535 400 -
Maďarsko 675 300 94 900 638 700 88 400
Zdroj: Liberty Global, UPC, Vodafone ČR * údaje za 1. kvartál 2018
Kabelová a mobilní fúze Britský mobilní operátor Vodafone Group se dohodl na převzetí aktivit poskytovatele kabelové televize a širokopásmových služeb Liberty Global v Česku, Německu, Maďarsku a Rumunsku za celkem 18,4 miliardy eur (cca 471 miliard korun). Obchod zahrnuje i největší českou kabelovou společnost UPC. Vodafone je po China Mobilu druhým největším na světě podle počtu zákazníků. Působí ve 26 zemích světa a své služby poskytuje 446 milionům lidí. V Česku je Vodafone od roku 2005, kdy koupil operátora Oskar Mobil. Vloni dosáhl počet českých zákazníků 3,78 milionu.
Koupě českého UPC není hlavním důvodem této akvizice. Vodafone měl zájem především o UPC v Německu.
10. 5. 2018; lidovky.cz
Změní obchod Vodafonu a UPC český trh? Můžou nás zaplavit balíčky služeb, tvrdí odborníci
LONDÝN Po několika letech spekulací ve středu oznámil Vodafone odkoupení skupiny Liberty Global. Transakce je jednou z největších akvizicí v historii Vodafonu a zahrnuje i českou kabelovou společnost UPC. Trh s pevným a mobilním internetem u nás by tak mohl doznat určitých změn. Podle odborníků můžeme očekávat příliv nových balíčků, zlevnění internetu se ale zřejmě nedočkáme.
Vodafone, který je druhým největším mobilním operátorem na světě, převezme aktivity kromě České republiky také v Německu, Maďarsku a Rumunsku. V Česku má UPC více než 600 tisíc zákazníků, kteří využívají přes 1,2 milionů služeb.
Nynější zákazníci UPC by se neměli bát, že je transakce nějak poškodí. „Dosavadní zákazník se nemusí obávat téměř ničeho. Operátoři neradi ztrácejí své uživatele,“ sdělil pro Lidovky.cz Zdeněk Brabec, z katedry telekomunikační techniky na ČVUT v Praze. Na druhou stranu to vypadá, že je zbytečné dělat si naděje na levnější služby.
Zlevnění zřejmě nepřijde
Cena pevného nebo mobilního internetu podle odborníků zřejmě neklesne. „Všichni operátoři se budou snažit ceny udržet co nejvýš. Čekají je totiž docela velké investice, budou investovat do nových kmitočtů určené na 5G sítě. U kabelového připojení se zase rozšiřuje optická síť a to vyžaduje taky poměrně hodně peněz. Se snižováním cen bych proto nepočítal,“ řekl šéfredaktor serveru Lupa.cz David Slížek.
Fúze Vodafonu s UPC by neměla ohrozit menší poskytovatele internetu, kteří například nabízejí wifi připojení. „Žádná revoluce se teď nekoná. Zatím nevidím náznaky toho, že by bezdrátoví nebo alternativní operátoři byli nějak ohroženi. Možný zlom může přijít až v roce 2019 nebo 2020, kdy proběhne aukce pro kmitočty 5G sítě. To se teprve ukáže, jak se český trh s internetem změní,“ uvedl Jakub Rejzek, prezident Výboru nezávislého ICT průmyslu.
Zaplaví nás balíčky?
„Tím, že se operátorům nebude chtít příliš snižovat cenu, přijde na řadu nejspíše balíčkování. Díky tomu může svůj tržní potenciál Vodafone měnit. Spojí pevný internet s mobilním a k tomu přidají například kabelovou televizi,“ řekl pro Lidovky.cz Jakub Rejzek.
Nejvýraznějším mobilním operátorem, který u nás nabízí balíčky je O2. Vodafonu dosud chybí právě pevné přípojky internetu v domácnostech, akvizicí s UPC je získá. Následně by britský operátor mohl v budoucnu zákazníkům nabízet kromě mobilního internetu i televizní služby a pevný internet.
„Ukročení telekomunikačních firem do zábavního průmyslu je logické, protože se tím začínají starat také o obsah přenášených zpráv. Tento trend však není až tak nový,“ dodal Zdeněk Brabec z ČVUT.
Cílem je hlavně německý trh
Společnost Liberty Global má v Německu přes 13 milionů zákazníků, proto je transakce podle expertů hlavně zaměřena na německý trh. V Maďarsku a Rumunsku dohromady využívá služby UPC přes 4,5 milionů lidí. Český trh je s 1,2 milionem služeb nejmenší. „Koupě českého UPC není hlavním důvodem této akvizice. Vodafone měl zájem především o UPC v Německu, kde je v podstatě jediným konkurentem Deutsche Telekom,“ uvedl Rejzek.
Právě společnosti Deutsche Telekom se obchod nelíbí, tvrdí, že transakcí vznikne monopol. Nyní se čeká na vyjádření Evropské komise, která musí obchod posvětit. To může trvat i několik měsíců. Akvizice tak může být dokončena až v příštím roce. Samotný Vodafone uvedl v tiskové zprávě, že předpokládá konec celého procesu v polovině roku 2019.
9. 5. 2018; tyden.cz
Jourová: Rozvoj umělé inteligence musí chránit soukromá data
Digitalizace a umělá inteligence se mají v ČR a v Evropě rozvíjet bez zbytečných regulací, ale s respektem k ochraně soukromí a osobních dat. Na debatě Institutu pro politiku a společnost to řekla eurokomisařka Věra Jourová. Podle ní evropská cesta nevede stejným směrem jako ta americká nebo čínská, které s osobními údaji zacházejí volně, z čehož těží v prvním případě velké korporace, ve druhé státní kontrola.
Kromě ochrany osobních dat je podle Jourové třeba řešit také odpovědnost za případnou škodu. "Právo, které je dnes, lze aplikovat, a není potřeba aplikovat ad hoc pravidlo pro odpovědnost za škodu u umělé inteligence," uvedla Jourová, která je eurokomisařkou pro spravedlnost, ochranu spotřebitele a rovnost mužů a žen. V evropské debatě podle ní stále "visí otazník" nad tím, zda využít umělou inteligenci také v obraně a ve vojenských záležitostech.
Rozvoj digitalizace a umělé inteligence v Česku komplikuje nízká pokročilá digitální gramotnost, kterou mělo podle Eurostatu v roce 2016 méně než 25 procent lidí. Česko je tak pozadu proti většině států EU. Jednou ze společností, které se to snaží změnit, je firma Google, která pořádá kurzy digitální výuky. "Věříme, že benefity technologií mohou sloužit k prospěchu celé společnosti," uvedl ředitel Googlu pro vztahy se státní správou Marco Pancini. V letech 2016-2017 firma vyškolila čtyřicet tisíc lidí z ČR, z toho většinu tvořili uchazeči o práci a více než pětinu studenti. Podle Panciniho se Evropa musí připravit na transformaci, kde až 90 procent zaměstnání bude vyžadovat digitální dovednosti.
Podle státního tajemníka pro evropské záležitosti z Úřadu vlády Aleše Chmelaře si Česko ani EU nemohou dělat naděje, že se stanou lídrem v umělé inteligenci. Mohou se ale prosadit v dílčích krocích při jejím rozvoji. Za jeden z úspěšných kroků považuje pravidla pro ochranu osobních údajů GDPR. "Evropa se stala nastavovačem standardů globálně," uvedl Chmelař. Dalším příkladem jsou podle něj spotřebitelské standardy, například v oblasti bezpečnosti potravin.
Michal Pěchouček, který vede katedru počítačů na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického, uvedl, že Česko k rozvoji umělé inteligence přispívá zejména výchovou těch nejlepších odborníků. Jeho bývalí studenti například vytvořili program, který v pokeru porazil lidského hráče. Dobrou startovní pozici má Česko také v programech pro rozpoznávání obrazu.
Evropu v rozvoji umělé inteligence podle Pěchoučka do určité míry brzdí to, jak nakládá s daty. V Číně, kde s osobními daty lidí disponuje stát, vzniká podle Pěchoučka největší balík dat. Objem dat je vedle algoritmu rozhodujícím faktorem pro rozvoj umělé inteligence. V tomto ohledu se podle Pěchoučka utkají o prvenství USA a Čína. Česko by se podle něj mělo zaměřit na oblasti, ve kterých je silné, konkrétně na automobilový průmysl a použití umělé inteligence v automatizaci výroby.
9. 5. 2018; Slovácko
Drápkem zachytit, "čuchnout" si k technice
Přes veškeré úsilí dnešních gender obohacovačů stále platí, že v mateřských školách si s auty více hrají chlapci než děvčata. "Stroj buď jede, nebo nejede!" odpovídá mi žena na mé spravedlivé rozhořčení nad úpěním automatické pračky, když se čerpadlo marně snaží přes filtr protlačit několik mincí vypadlých z kapes. Šedesát let soužití se ženami mne naučilo, že je zbytečné to řešit, ba nebezpečné snažit se ženu vychovat k tomu, aby se nad zvuky, které vydává kazící se stroj, pozastavila.
Svět se mění. Vidíme úspěšné řidičky autobusů a kamionů, které řídí s využitím citu a bez zbytečné dravosti, lépe než průměrní řidiči. Technika dnes není jen o čadivých naftových motorech a špinavých montérkách. Považte: v technické soutěži robotů ČVUT Robosoutěž poprvé zvítězil dívčí tým, a to přímo tři dívky osmiletého studia břeclavského gymnázia (na snímku)!
České země bývaly již v dobách Rakouska-Uherska centrem techniky a prů- myslu, byla by škoda o tuto místní přidanou hodnotu přijít. Zaměstnavatelé a hospodářská komora lomí rukama - nejsou technici, utíkají nám zakázky.
Jak na to dnes jít, v době, kdy je tak snadné vybrat si ke studiu historii, psychologii, či cokoliv, kde není ta obávaná matematika? Na podnět učitelů základních škol vymysleli na elektrotechnické fakultě mysleli ČVUT technickou soutěž, která děti ve věku, kdy si volí svoji další studijní cestu, velmi baví. Očekává se, že tím mládež k moderní technice přitáhneme. V letošním 4. ročníku soutěže se utkalo celkem 111 týmů.
A hle, studentky z Břeclavi!
Někdo musel ta děvčata navést, nejspíš učitelé. Když jsem ve svých patnácti letech dělal přijímací zkoušky právě na zmíněné gymnázium, byla matematika, díky zkušenému panu učiteli Světlíkovi, mým nejmilejším předmětem. Vše je v ní jasné, přesné, odvoditelné.
Smůla. Naše třídní profesorka a "matikářka" byla, dnes to můžu říct, líná a vyhořelá. Matematika mne rychle přestala táhnout, naopak díky vyhlášenému profesorovi Kalovi jsem se nadchl pro češtinu.
Všechny školské reformy, osnovy, školní vzdělávací programy blednou vedle dobrého učitele. Važme si jich. Zvyšujme učitelské platy, aby o učitelská místa byl zájem, aby ve školách nezůstávali jen ti, co neumí nebo nechtějí.
O autorovi: LEO ČUDA, Autor je bývalý ředitel školy
9. 5. 2018; eurozpravy.cz
Rozvoj umělé inteligence musí chránit soukromá data, tvrdí Jourová
Praha - Digitalizace a umělá inteligence se mají v ČR a v Evropě rozvíjet bez zbytečných regulací, ale s respektem k ochraně soukromí a osobních dat. Na dnešní debatě Institutu pro politiku a společnost to řekla eurokomisařka Věra Jourová. Podle ní evropská cesta nevede stejným směrem jako ta americká nebo čínská, které s osobními údaji zacházejí volně, z čehož těží v prvním případě velké korporace, ve druhé státní kontrola.
Kromě ochrany osobních dat je podle Jourové třeba řešit také odpovědnost za případnou škodu. "Právo, které je dnes, lze aplikovat, a není potřeba aplikovat ad hoc pravidlo pro odpovědnost za škodu u umělé inteligence," uvedla Jourová, která je eurokomisařkou pro spravedlnost, ochranu spotřebitele a rovnost mužů a žen. V evropské debatě podle ní stále "visí otazník" nad tím, zda využít umělou inteligenci také v obraně a ve vojenských záležitostech.
Rozvoj digitalizace a umělé inteligence v Česku komplikuje nízká pokročilá digitální gramotnost, kterou mělo podle Eurostatu v roce 2016 méně než 25 procent lidí. Česko je tak pozadu proti většině států EU. Jednou ze společností, které se to snaží změnit, je firma Google, která pořádá kurzy digitální výuky. "Věříme, že benefity technologií mohou sloužit k prospěchu celé společnosti," uvedl ředitel Googlu pro vztahy se státní správou Marco Pancini. V letech 2016-2017 firma vyškolila 40.000 lidí z ČR, z toho většinu tvořili uchazeči o práci a více než pětinu studenti. Podle Panciniho se Evropa musí připravit na transformaci, kde až 90 procent zaměstnání bude vyžadovat digitální dovednosti.
Podle státního tajemníka pro evropské záležitosti z Úřadu vlády Aleše Chmelaře si Česko ani EU nemohou dělat naděje, že se stanou lídrem v umělé inteligenci. Mohou se ale prosadit v dílčích krocích při jejím rozvoji. Za jeden z úspěšných kroků považuje pravidla pro ochranu osobních údajů GDPR. "Evropa se stala nastavovačem standardů globálně," uvedl Chmelař. Dalším příkladem jsou podle něj spotřebitelské standardy, například v oblasti bezpečnosti potravin.
Michal Pěchouček, který vede katedru počítačů na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického, uvedl, že Česko k rozvoji umělé inteligence přispívá zejména výchovou těch nejlepších odborníků. Jeho bývalí studenti například vytvořili program, který v pokeru porazil lidského hráče. Dobrou startovní pozici má Česko také v programech pro rozpoznávání obrazu.
Evropu v rozvoji umělé inteligence podle Pěchoučka do určité míry brzdí to, jak nakládá s daty. V Číně, kde s osobními daty lidí disponuje stát, vzniká podle Pěchoučka největší balík dat. Objem dat je vedle algoritmu rozhodujícím faktorem pro rozvoj umělé inteligence. V tomto ohledu se podle Pěchoučka utkají o prvenství USA a Čína. Česko by se podle něj mělo zaměřit na oblasti, ve kterých je silné, konkrétně na automobilový průmysl a použití umělé inteligence v automatizaci výroby.
Zdroj: http://domaci.eurozpravy.cz/politika/223539-rozvoj-umele-inteligence-musi-chranit-soukroma-data-tvrdi-jourova/
7. 5. 2018; TECH MAGAZÍN
Žákovskou robosouTěŽ vyhrál holčičí Tým
Juniorské kolo Robosoutěže organizované Fakultou elektrochnickou ČVUT, v němž soutěžili žáci 2. stupně základních škol a víceletých gymnázií, přineslo pro mnohé překvapivé zjištění: Technika je i pro holky!
Soutěž je určena pro tříčlenné týmy, jejichž úkolem bylo sestavit robota ze stavebnice Lego tak, aby splnil co nejlépe zadanou soutěžní úlohu. Z celkového počtu 97 týmů jarního kola, které se konalo 19. a 20. dubna na FEL ČVUT v Praze, byly v silné "klukovské" konkurenci i dva výlučně dívčí týmy. Kvůli enormnímu zájmu škol měla letos robosoutěž oficiální "dvojfinále". První den si odnesl vítězství tým Vrakoslav z Masarykova klasického gymnázia v Říčanech a následující den (20. dubna) stanul na nejvyšším stupni vítězů dívčí tým Gbváci z Gymnázia a jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky v Břeclavi. Soutěžní úloha pro sestavené roboty bylo autonomně projet trasu barevného bludiště do cíle, přičemž poloha barevných polí tvořících trasu se v průběhu finále měnila. Roboti si navíc museli s sebou vézt lego kostičky a umístit je po jedné na každém druhém zeleném poli. I zde vítězný dívčí tým zabodoval tím, že jako jediný z pátečních účastníků přišel s atypickým řešením - zkonstruoval speciální otáčivý zásobník. Jde o první vítězství dívčího týmu v 10leté historii Robosoutěže, a ukazuje se, že obvyklý stereotyp "technika je jen pro kluky" už neplatí. Letošní Robosoutěž vyvrcholí v prosinci, kdy se utkají středoškoláci s univerzitními týmy.
3. 5. 2018; Vesmír
eForce FEE Prague Formula
tým studentské elektrické formule na Fakultě elektrotechnické ČVUT
eforce.cvut.cz fel.cvut.cz
Tým eForce FEE Prague Formula z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze je jediným českým zástupcem v elektrické části soutěže Formula Student. Svou první závodní sezonu absolvoval v roce 2012. Tvoří jej jak studenti FEL ČVUT, tak studenti Fakulty strojní ČVUT, kteří každý rok navrhují a vyrábí nové závodní vozidlo - monopost.
První závody Formula Student se odehrály v roce 1981 v Severní Americe a týkaly se výhradně vozidel se spalovacími motory. Trvalo více než 15 let, než se tato myšlenka dostala do Evropy, kde se první závody konaly v roce 1998 ve Velké Británii. Odtud se pak koncept rozšířil i do Asie a Austrálie. Rozvoj elektromobility v následujícím desetiletí poté přispěl k tomu, že v roce 2010 byla vyčleněna paralelní kategorie pro vozy s elektrickým pohonem. V současnosti se elektrické části soutěže účastní 139 týmů takřka z celého světa, mezi nimiž ten český skutečně vyniká.
První velký soutěžní úspěch přinesla třetí generace monopostu, která si ze závodů v Itálii přivezla v roce 2014 ve své kategorii celkové druhé místo. Následující sezónu bylo na stříbrné umístění opět navázáno na domácích závodech v Mostě s vozem FSE.04x. Zatím největším dosavadním úspěchem v celé historii týmu eForce bylo dvojité první místo v závodech v Severní Americe v roce 2016. Díky sponzorům bylo možné odstartovat v závodech kanadském Barrie a následně pak i v americkém Lincolnu a změřit tak síly s prestižními univerzitami ze Spojených států amerických jako MIT - Massachusetts Institute of Technology (266 bodů) nebo University of Pennsylvania (539 bodů) - a porazit je s výsledným ziskem 867 bodů.
Studenti sami navrhují a vyrábějí téměř všechny součásti formule od kompozitního šasi vozu, přes návrh a osazování řídicích jednotek až po sestavení bateriového akupacku z jednotlivých článků. Některé rozdíly mezi první generací formule (2012) a zatím posledním monopostem (2017, úvodní obrázek) jsou patrné i laikovi na první pohled.
První závodní monopost byl vybaven pouze jedním elektromotorem o výkonu 25 kW, který poháněl zadní nápravu přes mechanický diferenciál. Naproti tomu poslední model je vybaven čtyřmi elektromotory pohánějícími nezávisle každé kolo s elektronickým diferenciálem vlastní výroby. Motory přední nápravy jsou umístěny v kolech, motory zadní nápravy pak v karoserii vozu s náhonem. Součet jejich výkonů narostl na 112 kW s točivým momentem 882 Nm, který umožňuje zrychlení 0-100 km/h za 3 s, což je hodnota, které jinak dosáhnou pouze supersportovní automobily. Dalším výrazným rozdílem je také ocelový trubkový rám první generace ve srovnání s kompozitním šasi z uhlíkových vláken používaným u několika posledních modelů. I díky tomu tak bylo možno snížit hmotnost vozu z 330 kg až na současných 195 kg.
O tom, že tým eForce patří mezi špičku, svědčí i to, že udává některé technologické trendy v soutěži. Nejzajímavějším takovým řešením v poslední době jsou kapalinové chladiče integrované do bočních křídel formule, což umožnilo dokonalé ušetření prostoru díky sdružení tří funkcí. Chladič funguje jako nosník křídla, čímž mu dodává tuhost a slouží tak zároveň jako konstrukční prvek.
Druhou funkcí je zlepšení přítlaku na bocích vozu díky ventilátorům za chladičem, které vyfukují teplý vzduch na spodní stranu křídla, kde tak dochází k urychlení proudu vzduchu. V neposlední řadě je důležitá samotná funkce chlazení trakčního systému (měničů výkonové elektroniky, které řídí tok energie do motorů).
Elektromobilita je v současnosti považována většinou odborníků za nejslibnější směr řešení palčivé otázky pohonu vozidel silniční dopravy. I přes nesnáze, které její rozvoj provázejí, lze ukázat i mnoho již dosažených úspěchů. Jedním z nich jsou nepochybně i výsledky týmu eForce, který dokáže opakovaně během jednoho roku vyvinout a vyrobit funkční elektrické vozidlo nadstandartních parametrů. Studenti na tomto projektu pracující ve svém volném čase a často mu musejí obětovat značné úsilí, odhodlání a velký čas osobního života. Odměnou je jim ale možnost uskutečňovat své sny a získat jedinečné zkušenosti. Pro celou společnost je to příslibem, že tu budou kvalitní odborníci schopní řešit technické výzvy zítřka.
Elektrotechnika, energetika a management eem.fel.cvut.cz Studijní program FEL ČVUT pokrývá oblast elektrotechnické výroby, elektrických strojů, přístrojů a pohonů, oblast elektroenergetiky a oblast managementu v elektrotechnické výrobě a energetice. Studenti získávají vzdělání, které jim dává dostatečné teoretické i praktické předpoklady pro uplatnění jako projektant, konstruktér, výrobní inženýr. Dále se absolventi uplatňují v technických, projekčních, investičních, montážních a provozních útvarech klasických a jaderných elektráren, při konstrukci a návrhu elektrických strojů, přístrojů a pohonů, jako odborníci na řešení náročných manažersko-ekonomických problémů v daném oboru, a to jak v různých formách podnikání, tak i v různých úrovních řízení a ve státní správě, zejména v oblasti tvorby energetických koncepcí a regulace energetiky. V bakalářském stupni lze studovat obory: - Aplikovaná elektrotechnika - Elektrotechnika a management Magisterský navazující stupeň se dělí na: - Elektrické stroje, přístroje a pohony - Elektroenergetika - Technologické systémy - Ekonomika a řízení energetiky - Ekonomika a řízení elektrotechniky
Kateřina Burešová, 23 let - studuje poslední ročník na FS ČVUT, obor Aplikovaná mechanika a v týmu je bezmála pět let. Poslední dva roky je zodpovědná za celou aerodynamickou skupinu, kde řeší nejen vývoj nových přítlačných křídel, ale také organizaci času. Pro nejnovější monopost, FSE.07 přepracovala celé přední křídlo a navrhla nový tvar špičky formule. Kromě aerodynamiky také řeší korporátní identitu týmu a jeho projektovou část.
Marek Lászlo, 26 let - studuje Letecké a kosmické systémy na FEL ČVUT. V současnosti pracuje na diplomové práci na téma "Simulace a řízení vozidla pomocí torque vectoring" - úkolem je vhodná distribuce kroutícího momentu mezi samostatné pohonné jednotky jednotlivých kol s cílem zlepšit dynamické vlastností vozidla. V týmu se kromě řídicí jednotky zabývá analýzou provozních dat, čímž je provozně optimalizován celý monopost. Na FEL se věnuje vytvoření unikátní platformy na bázi modelu vozidla, která je taktéž použita při testování řízení pomocí technologie "torque vectoring", tj. elektronického diferenciálu.
Radek Štěpánek, 21 let - je studentem třetího ročníku bakalářského studia na FS ČVUT. Do projektu Formula Student se se zapojil již v prvním ročníku studia a stále rozhodnutí nelituje. V týmu eForce pracuje na velice různorodých úkolech, což mu při studiu pomohlo výběru následující magisterské specializace. Projekt formule považuje za ideální spojení teorie nabyté ve školních lavicích s potřebnou praxí; velkou motivací je letní sezóna se závody, které se konají po celém světě a je jen na týmu, na který závod se vydá. Na závodech poznal mimo jiné i to, jak fungují vysoké školy v zahraničí.
Ondřej Šereda, 22 let - studuje druhý ročník bakalářského programu Elektronika a Komunikace na FEL a v týmu již zastává pozici vedoucího elektrické skupiny. Ke své pozici říká: "Sladit tým, aby fungoval jako hodinky, je často velmi náročný úkol, a proto se soustředím zejména na manažerskou stránku. Tento projekt je ideální pro převedení teoretických znalostí, nabraných na přednáškách, do praxe."
3. 5. 2018; techfocus.cz
Čeští specialisté obvinili Elona Muska ze lži: Jeho elektrické tahače nejsou ekonomičtější než dieselové trucky
Elon Musk při představení modelu Tesla Semi přiblížil schopnost jízdy v (poloautomatickém) konvoji tří tahačů s několikametrovými rozestupy. Musk uvedl, že i bez tohoto módu je provoz elektrického Tesla Semi ekonomicky výhodnější než provoz dieselového tahače. Je to však pravda?
Odborníci z katedry řídicí techniky FEL ČVUT, kteří pracují na nových technologiích autonomní dopravy, to však vidí trochu jinak. Není totiž zcela jasné, zda se při ceně baterií a počtu nabíjecích cyklů může provoz nového elektrického tahače Tesla Semi vyplatit.
Kromě jiného připomínají analýzu vědců z Carnegie Mellon University, která ukazuje, že z energetického hlediska jsou takové elektrotahače použitelné pouze tehdy, pokud jich pojede alespoň sedm za sebou, a to s několikametrovými rozestupy. Při dojezdu okolo 500 km (i když Elon Musk nakonec uvedl dojezd až 800 km) se v důsledku snížení aerodynamického odporu sníží požadavky na kapacitu baterií až o 15 %.
Je ovšem pravda, že přesné informace o bateriích dosud nebyly zveřejněny a Elon Musk skeptiky již několikrát překvapil, a tak bude zajímavé sledovat první reálné testy. Řada studií již nyní ovšem potvrzuje, že pokud budou jezdit tahače v automatických konvojích, povede to ke značné úspoře paliva a snížení počtu dopravních nehod. Základní principy a omezení této technologie však stále nejsou plně prozkoumány.
Výzkumná skupina na Katedře řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze jako první na světě dokázala, že pokud mají být inteligentní kolony opravdu prakticky užitečnou technologií, pak musí připojená vozidla mezi sebou bezpodmínečně využívat přímé komunikace.
Pouhé vyhodnocování vzdálenosti a rychlosti přibližování k předchozímu vozidlu (tedy tzv. adaptivní tempomat), nedokáže zabránit řetězové nestabilitě těchto kolon.
Koncept inteligentních kolon či konvojů je považován obecně za jeden z budoucích trendů dopravy. Palubní počítače vozidel budou v reálném čase umět nejen vyhodnocovat svou vlastní rychlost a vzdálenost k předchozímu vozu, ale i přímo komunikovat s ostatními vozidly a vytvářet inteligentní formace. Podle dostupných studií to budou právě tyto „silniční vlaky“ kamionů či osobních vozidel, které v budoucnu podstatně sníží spotřebu paliva, zvýší bezpečnost jízdy a prostupnost dálnic.
3. 5. 2018; Nový život
Drápkem zachytit, "čuchnout" si k technice
Přes veškeré úsilí dnešních gender obohacovačů stále platí, že v mateřských školách si s auty více hrají chlapci než děvčata. "Stroj buď jede, nebo nejede!" odpovídá mi žena na mé spravedlivé rozhořčení nad úpěním automatické pračky, když se čerpadlo marně snaží přes filtr protlačit několik mincí vypadlých z kapes. Šedesát let soužití se ženami mne naučilo, že je zbytečné to řešit, ba nebezpečné snažit se ženu vychovat k tomu, aby se nad zvuky, které vydává kazící se stroj, pozastavila.
Svět se mění. Vidíme úspěšné řidičky autobusů a kamionů, které řídí, s využitím citu a bez zbytečné dravosti, lépe jak průměrní řidiči. Technika dnes není jen o čadivých naftových motorech a špinavých montérkách. Považte: v technické soutěži robotů ČVUT Robosoutěž poprvé zvítězil dívčí tým, a to přímo tři dívky osmiletého studia břeclavského gymnázia!
České země bývaly již v dobách Rakouska-Uherska centrem techniky a průmyslu, byla by škoda o tuto místní přidanou hodnotu přijít. Zaměstnavatelé a hospodářská komora lomí rukama - nejsou technici, utíkají nám zakázky.
Jak na to dnes jít, v době, kdy je tak snadné vybrat si ke studiu historii, psychologii, či cokoliv, kde není ta obávaná matematika? Na podnět učitelů základních škol vymysleli na elektrotechnické fakultě ČVUT technickou soutěž, která děti ve věku, kdy si volí svoji další studijní cestu, velmi baví. Očekává se, že tím mládež k moderní technice přitáhneme. V letošním 4. ročníku soutěže se utkalo celkem 111 týmů.
A hle, studentky z Břeclavi!
Někdo musel ta děvčata navést, nejspíš učitelé. Když jsem ve svých patnácti letech dělal přijímací zkoušky právě na zmíněné gymnázium, byla matematika, díky zkušenému panu učiteli Světlíkovi, mým nejmilejším předmětem. Vše je v ní jasné, přesné, odvoditelné. Smůla. Naše třídní profesorka a "matikářka" byla, dnes to můžu říct, líná a vyhořelá.
Matematika mne rychle přestala táhnout, naopak díky vyhlášenému profesorovi Kalovi jsem se nadchl pro češtinu.
Všechny školské reformy, osnovy, školní vzdělávací programy blednou vedle dobrého učitele. Važme si jich. Zvyšujme učitelské platy, aby o učitelská místa byl zájem, aby ve školách nezůstávali jen ti, co neumí nebo nechtějí.
O autorovi: LEO ČUDA, Autor je bývalý ředitel školy z Břeclavi
3. 5. 2018; Nový život
Za robota z lega dostaly dívky dort
Už od malička mě bavilo něco sestavovat, říká členka vítězného týmu v Robosoutěži pro druhý stupeň základních škol a víceletá gymnázia Alena Gorčíková. Její spolužačky z 2. A břeclavského gymnázia Elisabet Truhlářová a Hoang Anh Vu souhlasně přikyvují. Tým Gbváci se před pár dny stal vůbec prvním ryze dívčím vítězným celkem v historii soutěže, kterou pořádá České vysoké učení technické. Byly jedinými účastnicemi z Břeclavska. "Bylo to překvapení pro všechny," přiznává Truhlářová. Výhru ocenili i ve škole. "Jedna spolužačka nám upekla dort," říká Gorčíková.
Jejich robot z lega měl rozměry asi dvacet na patnáct centimetrů. "Byl menší a pomalejší, než měli ostatní, ale přesnější.
Lépe zatáčel, lépe vyhazoval kostičky," zmiňuje Truhlářová.
Robot měl za úkol projet bludištěm.
"Tam byly na čtvercích barevné fólie, podle kterých se orientoval. Na modrou musel třeba zatočit doprava, na každé druhé zelené vyhodit kostku," popisuje Gorčíková. Za projetý čtverec získaly bod, za správně vyhozenou kostku dva.
Na robotovi dívky pracovaly ve volném čase přes měsíc. Řídily se metodou pokusomyl.
Až pátá verze byla správná. "Většinu práce udělala Ája," připisuje Hoang Anh Vu největší zásluhu Gorčíkové.
Robot byl naprogramovaný přes počítač. "Základ byl, aby jel vůbec rovně. Nakonec jsme ladily drobnosti, jako gyrosenzor, což je čidlo pro otáčení," přibližuje Gorčíková.
2. 5. 2018; otechnice.cz
Maker Faire Prague nabídne více než 150 projektů
Když se řekne kutilství, většina lidí v ČR si vzpomene na sedmdesátá a osmdesátá léta, snaha o to zlepšit si životní prostředí a nahradit zboží, které v té době na trhu nebylo. Češi někdy bývají označováni za národ kutilů. Kutilství, které představí festival Maker Faire Prague je v mnoha ohledech jiné a přece stejné. Místo pil a kladiv hrají hlavní roly 3D tiskárny, pájení a počítačové programy nechybí však původní nadšení, touha něco vyrobit a zároveň se pobavit.
Jak to bude vypadat na sjezdu kutilů?
Festival Maker Faire si vybudoval dobrou pověst po celém světě a poprvé se 23. a 24. července dostane také do České republiky, konkrétně tedy na Výstaviště do Holešovic. Své výtvory zde předvede více než 150 tvůrců z různých oborů. Návštěvníci uvidí největší vzduchové dělo na světě, obří panoramatickou fotografii Prahy, mluvící roboty, drony, možnosti současných 3D tiskáren. Na programu bude také řada kreativních workshopů, při kterých si budou moc malí i velcí stavět a progrmovat jednoduché roboty nebo stavět dřevěné formule. Na své si přijdou i milovníci netradiční gastronomie.
Festival Maker Faire je ve svém formátu nekomerční akcí, která slouží k setkávání celé komunity novodobých kutilů a podporuje vytváření vazeb mezi nimi. Své aktivity budou vystavovat jednotlivci, zájmová sdružení i studentské spolky. Hlavní myšlenkou festivalu je podpora kreativity a chuti tvořit.
„Na festivalu se představí nejen jednotliví makeři, ale i otevřené dílny všeho druhu, kde se makeři sdružují. Jsou to takové veřejné knihovny materiálů a nástrojů, kde se každý může naučit různé dovednosti, inspirovat se na workshopech, vyzkoušet nové věci a potkat lidi s podobnými zájmy,” říká ředitelka festivalu Denisa Kera. Programový ředitel Jiří Zemánek k tomu dodává: „Maker Faire Prague bude taková obří dílna a jarmark prototypů, kde nabídneme přes 150 projektů k vidění a vyzkoušení, přes 20 tvořivých workshopů pro děti a dospělé, 4 hackathony a spoustu zajímavých prezentací a vystoupení. Chceme propojit tvořivé lidi z různých oborů a generací a ukázat kreativitu ve vzdělávání, vědě i podnikáni.”
Co organizátoři chystají?
K vidění toho bude skutečně mnoho, podívejme se alespoň na některé projekty, které přislíbily svou účast.
Projekt Talentcentrum Laborky.cz vznikl při gymnáziu ve Slaném a má za cíl popularizaci fyziky, chemie a vědy obecně přiveze na festival největší vzduchové dělo, které dokáže nasměrovat silný poryv větru až na vzdálenost sto metrů.
Iniciativa IoT laboratoř představí mluvícího TJ robota, kterého lze programovat a učit se na něm základy umělé inteligence a principy strojového učení. Skupiny PORG robotics, Robici a Robodoupě předvedou své roboty z různých soutěží, kteří dokáží hrát fotbal nebo servírovat kečup. Návštěvníci si také budou moci roboty samy programovat.
Chybět určitě nebude ani 3D tisk ve všech podobách. Tisknout se budou přesné modely historických památek, lidských kostí, cosplayové superhrdinské propriety, figurky pro stolní hry nebo funkční modely letadel nebo ponorek. Gastronomickou specialitou je potom 3D tisk pomocí čokolády.
Dopravu budou reprezentovat elektrické koloběžky, které si budou moci návštěvníci vytvořit. Jezdit se bude také na speciální tříkolce pro dospělé a na vysokých kolech ze sbírek Národního technického muzea. Své místo v této kategorii najde i elektrická formule eForce FEE Prague, kterou zkonstruovali studenti pražského ČVUT.
Vypouštět se budou meteorologické balony, vzducholodě a satelity všeho druhu, které připravili radioamatéři z celé republiky.
Společnost Fujitsu přiveze unikátní 360° panoramatickou fotografii Prahy o průměru 20 metrů s rozlišením 500 gigapixelů. Ta bude kromě své fyzické podoby dostupná i jako model pro VR.
Dále bude možné vyzkoušet si pájení a programování všech možných strojů, k nahlédnutí budou originální zařízení spojená s IoT. Své místo na festivalu budou mít také vzdělávací a popularizační projekty.
Specifické místo bude mít Muzeum kutilství, které ukáže pohled do historie a nabídne to nejzajímavější, co se v kutilském světě v ČR podařilo dosud vytvořit. Součástí expozice budou i kutislké projekty, které recyklují staré přístroje a součástky a vytváří z nich nové projekty.
Festival Maker Faire pochází původně ze San Francisca, kde jej poprvé organizoval časopis Make. V dnešní době má podobu sítě eventů po celém světě. Jen v loňském roce jich proběhlo 221 a navštívilo je přes 1,5 milionu lidí. Na Prague Maker Faire festivalu, který má podporu světového výrobce 3D tiskáren PRUSA Research, očekávají organizátoři účast kolem 5 000 návštěvníků. Lístky jsou již v prodeji a prvních tisíc zájemců je získá za zvýhodněnou cenu.