31. 1. 2019; Deník N

Práci 641 tisíc Čechů brzy nahradí roboti

V Česku je podle studie 47 rizikových profesí, jichž se změny a robotizací v příštích pěti až deseti letech dotknou nejvíce.

Robotizace a digitalizace ohrozí v následujících deseti letech více než 641 tisíc zaměstnanců v Česku. Ve většině případů jde o lidi, kteří se věnují administrativním, manuálním, nekvalifikovaným nebo pomocným činnostem. Vyplývá to z nové studie, kterou zpracovala analytická společnost Trexima pro Asociaci samostatných odborů ČR.

Autorky studie nazvané Zabránění vzniku dlouhodobé nezaměstnanosti a nové uplatnění na trhu práce v důsledku technologických změn pro znevýhodněné skupiny zaměstnanců představily 47 rizikových profesí, jichž se změny na trhu práce v příštích pěti až deseti letech dotknou nejvíce.

Zmíněných 641 tisíc zaměstnanců přitom ještě není kompletní počet, protože ke čtyřem povoláním ze sledovaných 47 nebyla k dispozici aktuální data. Pokud bychom však zůstali u tohoto čísla, znamenalo by to, že digitalizace a robotizace ohrožuje zhruba 12 procent ekonomicky aktivních obyvatel České republiky.

PROFESE, KTERÉ MOHOU ZCELA VYMIZET

Při výběru "rizikových" povolání vycházely autorky ze studie ekonoma Aleše Chmelaře, ve které před třemi lety představil dvacet profesí nejvíce ohrožených digitalizací. Zatímco tehdy šlo o takzvané skupiny povolání, Trexima je nyní rozšířila na jednotlivé kategorie, které do těchto skupin spadají. Například ze skupiny "úředníci v logistice" vytáhly autorky zvlášť dopravní dispečery nebo výpravčí. Na seznamu se podíleli i specialisté na klasifikaci zaměstnání CZ-ISCO.

Aktuální žebříček podle Treximy zahrnuje činnosti, u nichž lze čekat, že se je vzhledem k technologickým změnám v budoucnu nevyplatí dělat. "To znamená, že by mohly s postupující robotizací, digitalizací a automatizací zcela vymizet, nebo lze u nich očekávat přinejmenším změnu charakteru a náplně práce," říká analytička Kateřina Duspivová, jedna z autorek studie.

Největší ohroženou skupinou zaměstnanců jsou administrativní pracovníci, kterých v Česku podle posledních údajů za rok 2017 pracovalo téměř 71 tisíc. Následují skladníci a obsluha manipulačních vozíků (65 tisíc) a provozní zámečníci a údržbáři (34 tisíc).

Z administrativních pozic jsou ve skupině 47 ohrožených profesí zastoupeni například ještě sekretáři, přepážkoví zaměstnanci na poštách, všeobecní účetní a fakturanti.

Mezi rizikové profese zařadila Trexima i některé zaměstnance v dopravě, konkrétně strojvedoucí lokomotiv a vlaků nebo motorizované doručovatele poštovních zásilek.

Z dalších profesí ohrožuje digitalizace a robotizace mimo jiné uklízeče

výrobních prostor a skladů, nástrojáře, pokladníky v prodejnách, chovatele a ošetřovatele skotu, koz a ovcí, traktoristy, obsluhu zemědělských strojů nebo řidiče vysokozdvižných vozíků.

Jak brzy tyto změny přijdou a zda by zaměstnanci měli raději co nejdříve začít s rekvalifikací, nebo zda mají ještě čas, nelze podle autorek přesně říct. Souhrnně to podle nich bude za pět až deset let.

"Rozhodně to ale neznamená, že když se zaměstnanci najdou na seznamu, tak je automaticky nahradí robot. Jsou tam i pozice, kde se dají například očekávat změny charakteru či náplně práce," uvádějí. Lidé v ohrožených profesích by se tak v první řadě měli zajímat o plány svého zaměstnavatele - aby získali představu, co je čeká.

ŽENY A MUŽI POCÍTÍ ZMĚNY TÉMĚŘ STEJNĚ

Digitalizace a automatizace nebude příliš rozlišovat mezi pohlavími. Souhrnně lze říci, že 53 procent z ohrožených pozic připadá na muže a 47 procent na ženy.

Mezi "typicky ženské" ohrožené profese patří hlavně práce na poště - mezi zaměstnanci na přepážkách je podle Treximy zaměstnáno téměř 95 procent žen. Výhradně mužskou profesí je naopak práce horníka, traktoristy a strojvedoucího.

Z analýzy společnosti Trexima zároveň vyplývá, že zaměstnanci, kteří jsou v Česku nástupem robotů a digitálních technologií ohroženi nejvíce, patří mezi střední příjmovou skupinu - jejich mzdy se ve většině případů příliš neliší od průměru v celé ČR.

Nenaplňuje se tak předpoklad, že "roboti" připraví o práci zejména nejhůře placené lidi. "Zahraniční studie naznačují, že hodně ohrožená bude pravděpodobně střední třída, tedy středně placené profese," shrnuje analytička Kateřina Duspivová. Větší roli než samotný výdělek však podle ní bude hrát charakter každé pozice. "Ohrožené budou rutinní a opakující se činnosti," upřesňuje.

Medián hrubé měsíční mzdy, z něhož analýza Treximy vychází, činil v roce 2017 v celém Česku 26 037 korun. Nanejvýš o 5000 korun v obou směrech se lišil u 28 ze 43 povolání, pro něž byla data k dispozici. Medián ukazuje, kolik by si vydělal prostřední zaměstnanec, pokud bychom je všechny seřadili do pomyslné řady podle výdělku od nejnižšího do nejvyššího. Tento ukazatel je méně zkreslený případnými extrémními hodnotami než klasická průměrná mzda.

UKLÍZEČKY I STROJVEDOUCÍ

Nižší byl medián v deseti případech. Z rizikových profesí jsou nejhůře placeni uklízeči výrobních prostor a skladů (medián jejich průměrné hrubé měsíční mzdy činil 14 183 korun),

dále uklízeči veřejných prostranství (medián 15 418 korun), pokladníci v prodejnách (medián 18 441 korun) a doručovatelé poštovních zásilek (18 947 korun).

V pětici ohrožených profesí, které naopak vydělávají více, jsou zastoupeni například strojvedoucí lokomotiv a vlaků (medián 39 825 korun), horníci v uhelných dolech (medián 37 438 korun) a výpravčí (medián 36 670 korun).

Analýza Treximy také ukazuje, že s rostoucím vzděláním hrozba ztráty práce klesá. Nejvíce se změny na trhu práce týkají zaměstnanců se středním vzděláním bez maturity - do této kategorie spadá 45 procent ohrožených pracovníků. Dalších 34 procent "rizikových" zaměstnanců má střední školu s maturitou a 12 procent základní školu.

Vysokoškoláků a osob s vyšším odborným vzděláním je v této ohrožené skupině jen šest procent. Mezi nimi jsou zastoupeni hlavně administrativní pracovníci a úředníci, konkrétně například pracovníci kalkulací, cen a nákladů.

KDE ROBOT ZVLÁDNE VÍCE NEŽ PŮLKU DOVEDNOSTÍ?

Předpovědi, které profese zasáhne nástup robotů nejvíce, zajímají i vládu. Právě pro ni začátkem roku 2016 sestavil seznam nejvíce ohrožených profesí i zmíněný Aleš Chmelař. Jeho žebříček vyšel jako součást studie Národní iniciativa Průmysl 4.0, která hodnotila připravenost Česka na automatizaci a digitalizaci.

Podle Chmelaře pocítí nástup moderních technologií hlavně úředníci, všeobecní administrativní pracovníci a řidiči motocyklů a automobilů (kromě nákladních). Takzvaný index ohrožení digitalizací dosáhl ve všech třech případech na škále od nuly do jedné 0,98 bodu.

Nový dokument, který mapuje dopad digitalizace a robotizace na český trh práce, zveřejnila vláda na konci loňského roku. Autoři z Technologického centra Akademie věd ČR, Centra umělé inteligence FEL ČVUT a Ústavu státu a práva AV ČR očekávají, že do pěti let dokáží technologie nahradit více než polovinu požadovaných dovedností v 11 procentech povolání. "Roboti" tak v Česku dokážou alespoň částečně nahradit 1,3 milionu lidí. Do patnácti let může jít až o 2,2 milionu zaměstnanců a v třicetiletém horizontu dokonce o 3,4 milionu.

AUTOMATY ZASTANOU RUTINNÍ PRÁCI

"Přínos automatizace spočívá primárně v přebírání rutinních a opakovatelných, potažmo i namáhavých pracovních činností stroji a uvolňování kapacity lidských zdrojů pro kreativnější činnosti. Současně s tím budou průběžně vznikat povolání nová, která ale budou vyžadovat rozdílné schopnosti a dovednosti oproti těm současným," uvádějí autoři.

Významné změny v důsledku automatizace a zavádění umělé inteligence lze podle studie očekávat zejména

u profesí s vysokým podílem rutinních dovedností v oblasti manuální (obsluha strojů, balení a paletizace, dávkování) i znalostní (počítání, účtování, sběr a zpracování dat, korektura textu a dat, měření fyzikálních veličin, kontrola kvality).

Menší riziko nahrazení lidské práce je v profesích s vyšším podílem nerutinních a kreativních dovedností v oblasti manuální (opravy a renovace, služby a osobní péče) i znalostní (výzkum, analyzování, plánování, tvorba designu, konstrukce pravidel a postupů, vyjednávání, organizování, učení a trénování, vedení lidí, bavení a prezentování).

Také tato studie upozorňuje na častý omyl, podle něhož jsou ohrožené hlavně nejhůře placené profese. "Vyššímu riziku jsou vystaveny především profese se střední úrovní kvalifikace a zároveň se střední úrovní příjmů. V manuálních profesích s nízkou kvalifikací a nízkými příjmy se automatizace v řadě případů z ekonomického hlediska nevyplatí. V profesích s vysokou kvalifikací a vysokými příjmy je naopak potenciál pro automatizaci snižován omezenou dostupností potřebných technologií pro automatizaci nerutinních a kreativních činností, které jsou s těmito profesemi spojeny," uvádějí autoři. Úbytek profesí ve střední příjmové kategorii tak může vést k prohlubování ekonomické nerovnosti ve společnosti.

Podle studie Automatizace práce v ČR, kterou loni vydala poradenská společnost Deloitte, je v celé české ekonomice 51 procent pracovních míst vystaveno vysokému riziku automatizace. Ohroženi jsou hlavně zaměstnanci, kteří obsluhují stroje a zařízení, montéři a úředníci nebo pracovníci ve službách a prodeji.

---

Deset ohrožených profesí, ve kterých v roce 2017

pracovalo nejvíce zaměstnanců

Administrativní pracovníci 70 700

Skladníci, obsluha manipulačních vozíků 65 000

Provozní zámečníci, údržbáři 34 000

Úředníci ve skladech 28 600

Montážní z kombinovaných dělníci výrobků materiálů 27 300

Montážní dělníci elektrických

a energetických zařízení 26 100

Pomocní dělníci ve výrobě 25 000

Manipulační dělníci ve výrobě 23 000

Montážní dělníci výrobků z kovů 22 500

Zámečníci strojů 22 100

ZDROJ: INFORMAČNÍ SYSTÉM O PRŮMĚRNÉM VÝDĚLKU (ISPV), TREXIMA

Ohrožené profese s vysokým zastoupením žen

Přepážkoví pracovníci na poštách 94,7 %

Sekretáři 93,0 %

Účetní všeobecní 92,7 %

Pokladníci v prodejnách 92,5 %

Fakturanti 89,4 %

Doručovatelé listovních poštovních zásilek 86,4 %

Uklízeči výrobních prostor a skladů 85,4 %

Administrativní pracovníci 82,6 %

Úředníci sázkových kanceláří 78,7 %

Ruční baliči 72,1 %

Ohrožené profese s vysokým zastoupením mužů

Horníci v uhelných dolech 100 %

Traktoristé a obsluha zemědělských strojů 99,8 %

Strojvedoucí lokomotiv, vlaků 99,6 %

Skladníci, obsluha manipulačních vozíků 99,2 %

Provozní zámečníci, údržbáři 98,9 %

Nástrojáři 97,9 %

Zámečníci strojů 96,0 %

Řidiči osobních a malých dodávkových

automobilů (kromě taxikářů a řidičů dopravy 93,0 %

nemocných a raněných)

Seřizovači a obsluha konvenčních soustruhů 91,5 %

Mistři v dopravě 91,4 %

na trhu práce vyvolané automatizací

Pracuje v nich 12 procent všech zaměstnanců.

Největší ohroženou skupinou zaměstnanců jsou administrativní pracovníci, kterých v Česku podle posledních údajů za rok 2017 pracovalo téměř 71 tisíc. Nejohroženější profese (do pěti let) Kvalitáři a testovači výrobků, laboranti Pracovníci pro zpracování textů, písaři Odbytoví a přepravní agenti, celní deklaranti Úředníci v oblasti účetnictví Odborní pracovníci úřadů práce a pracovních agentur Pracovníci evidence dat a archivů Technici pro lékařské záznamy a informace o zdravotním stavu Pokladníci a prodavači vstupenek a jízdenek Úředníci jinde neuvedení Pracovníci informačních služeb jinde neuvedení Knihovníci


31. 1. 2019; avcr.cz

Vnímejme AI jako příležitost, ne jako hrozbu, vyzývá studie vládu

Vliv umělé inteligence na trh práce. Samořiditelné automobily. Příležitost, jak prostřednictvím nových technologií napomoci konkurenceschopnosti České republiky a jejímu hospodářskému růstu. To jsou jen některá témata, kterých se dotýká studie „Výzkum potenciálu rozvoje umělé inteligence v ČR“, vypracovaná na žádost Úřadu vlády předními českými odborníky na umělou inteligenci (AI). Analýza byla vládě předložena 28. ledna a následně 31. ledna představena na konferenci s účastí zástupců akademické, podnikatelské i politické sféry.

Studii připravili odborníci z Technologického centra AV ČR, FEL ČVUT a Ústavu státu a práva AV ČR a zaměřili se v ní na tři klíčové oblasti: zaprvé na možnosti technologického rozvoje umělé inteligence v ČR, zadruhé na jeho předpokládané socioekonomické dopady a zatřetí na jeho právní a etické aspekty. Analýza a její závěry by se nyní měly stát podkladem Národní strategie pro AI (National AI Strategy, NAIS), jejímž vypracováním bylo pověřeno ministerstvo průmyslu a obchodu. Vládě ji má ministerstvo předložit do konce letošního dubna.

Součinnost politické, akademické i byznysové sféry

Na konferenci 31. ledna v sídle ministerstva zahraničí v Černínském paláci představili studii její hlavní zpracovatelé spolu se zástupci vlády. „Přemýšleli jsme, jakým způsobem se k rozvoji umělé inteligence postavit a které z evropských iniciativ by mohly být pro ČR přínosné a užitečné,“ objasnil motivy za vznikem studie Zbyněk Smetana, Ředitel odboru hospodářských politik EU z Úřadu vlády.

„Nejcennějším výstupem je sada doporučení pro veřejnou správu ohledně toho, co by mohla udělat pro rozvoj AI a její využití v praxi. Jde nám primárně o to, jakým způsobem to promítnout do konkrétních kroků, reálných opatření směřujících k reálným, hmatatelným výsledkům,“ zdůraznil na konferenci Smetana. „Odborná studie je prvním krokem, je to výkop ohledně toho, co se v oblasti AI děje, a chtěli bychom na ni navázat dalšími kroky,“ podotkl, přičemž několikrát pochválil účast akademické i byznysové sféry. „Bez zpětné vazby z akademického prostředí a firem nelze v této oblasti smysluplně pokračovat vpřed,“ dodal.

Na jeho slova navázal Vladimír Dzurilla, vládní zmocněnec pro IT a digitalizaci, kterému se podle moderátora konference Jana Klesly někdy přezdívá pan Digitální Česko - to proto, že Dzurilla má na starosti stejnojmennou strategii, jejímž cílem je hladká transformace České republiky v digitální stát. „Na počátku je vždy občan nebo firma řešící životní situaci. My chceme, aby každý měl dvě možnosti: buď vše udělat digitálně, nebo v síti kontaktních míst, protože ne každý má možnost spravovat své věci elektronicky,“ poznamenal Dzurilla s tím, že umělá inteligence je jednou z hlavních priorit Digitálního Česka.

Povolání se budou vyvíjet

O samotné studii pak na konferenci hovořili zpracovatelé jednotlivých oblastí: Luboš Král z ČVUT, který řešil technologickou část studie, Martin Faťun z Technologického centra AV ČR, který zpracovával socioekonomickou část, a Alžběta Krausová z Ústavu státu a práva AV ČR, která připravovala eticko-právní část.

Zavádění nových technologií do výroby i běžného života může někdy působit hrozivě, autoři studie však prosazují optimističtější pohled na věc. „Lidé jsou neustále strašeni tím, že jim AI vezme práci a obživu,“ poznamenal Martin Faťun. „Byli bychom rádi, kdyby díky naší studii veřejnost vnímala AI spíš jako příležitost než jako hrozbu. Jsme vyspělá země, máme kvalifikovanou pracovní sílu, uspokojivý vzdělávací systém, rozvinutou sociální záchrannou síť, což jsou všechno silné stránky. Hlavní myšlenka je, že nástup AI bude na lidi klást vyšší nároky, co se týče dynamiky jejich znalostí a schopností. Bude třeba, aby jim v tom stát dokázal pomoci a aby byl potenciál AI využit k dobrému, nikoli ke zlému.“

Faťun připustil, že v socioekonomické oblasti je slabou stránkou České republiky struktura pracovních sil. Na to by měla vláda reagovat dvěma způsoby: jednak adekvátní podporou regionů, které jsou automatizací obzvláště ohroženy, jednak změnami ve vzdělávání. „Důležitou roli budou hrát dovednosti pro 21. století, zásadní tedy bude rozvoj kreativity, kritického myšlení, schopnosti komunikace a schopnosti řešit problémy,“ zdůraznil zpracovatel socioekonomické části studie.

„Nemyslíme si, že by došlo ke kompletnímu nahrazení celých povolání, ta povolání se budou vyvíjet. Mohlo by se to týkat 1,3 milionu zaměstnanců v ČR. Nemusí jít přímo o ztrátu zaměstnání, ale o to, že ti lidé se někam posunou, získají novou příležitost,“ objasnil Faťun. I s tím by jim nakonec mohla pomoci umělá inteligence. „AI může analyzovat situaci lidí, zjišťovat pro ně nejvhodnější nová pracovní zařazení. V neposlední řadě je AI příležitostí i pro školství v pozici jakéhosi asistenta pedagoga - v době nedostatku kvalitních učitelů je třeba, aby se učitelé soustředili na kreativní, emoční práci se žákem, a umělá inteligence jim v tom může pomoci.“

Kdo trénuje vaši ledničku?

„Umělá inteligence je disruptivní technologie,“ poukázal Luboš Král z ČVUT na to, že AI ovlivní společenský život i v tom smyslu, že začne vytěsňovat starší, „neinteligentní“ vybavení. Zde se podle něho otvírá prostor pro množství start-upů, jelikož tradiční firmy a úřady si technologie AI nedokážou vyrobit vlastními silami. V České republice podle studie působí 40 start-upů zaměřených na umělou inteligenci, což je počet srovnatelný s jinými evropskými zeměmi. „Bavíme se i o oblastech, jako je žurnalistika, ověřování faktů, vzniknou nové bezpečnostní systémy, které budou zjišťovat, jestli někdo nepodvrhuje takzvaná trénovací data, aby systém někam vychýlil,“ dodal Král. „Je to úplně nový trh, který bude odhalovat, jestli někdo vaši ledničku netrénuje na to, aby vám říkala, ať si nakoupíte produkt jednoho konkrétního výrobce, a vy až po nějaké době zjistíte, že kupujete máslo jen jedné značky.“

Pokud jde o právní a etický rozměr, Alžběta Krausová z Ústavu státu a práva AV ČR poznamenala, že české právo je dostatečně otevřené a flexibilní, aby dokázalo na novou technologii reagovat, relativně snadno ji do sebe pojmout. V tomto směru vidí jen několik málo úskalí: „Je otázka, zda si všechny soudy ustanovení ve vztahu k novým technologiím vyloží stejně. V určitých oblastech legislativa zcela chybí, zejména v oblasti autonomní mobility.“ Další oblastí s určitou mírou nejistoty je podle Krausové autorský zákon, ten český totiž nebere v potaz umělecká díla vytvořená počítačem, není v něm zakotveno, komu v takových případech připadnou autorská práva. „Do budoucna je nutno předpokládat, že tyto případy nastanou, a my bychom měli mít vyřešeno, jak se k nim postavíme,“ uzavřela Krausová.

Nejdůležitější závěry studie jsou obsaženy v souhrnné zprávě, kterou lze spolu s dalšími materiály nalézt na webu Úřadu vlády ČR, konkrétně zde.


31. 1. 2019; mpo.cz

Do přípravy Národní strategie umělé inteligence se zapojí široká veřejnost

Ministerstvo průmyslu a obchodu dnes spustilo konzultaci s odbornou veřejností, firmami i akademickou sférou. Záměr Národní strategie umělé inteligence představil na konferenci Úřadu vlády náměstek ministryně pro digitalizaci a inovace Petr Očko.

Využít světový technologický trend umělé inteligence (Artificial intelligence - AI) jako příležitosti pro Česko je hlavním cílem nově chystané národní strategie. Její vypracování do konce dubna zadala v pondělí vláda ministerstvu průmyslu a obchodu, a to v souladu s plánem Evropské komise. Jako důležité východisko přitom bude sloužit Výzkumná zpráva potenciálu AI v ČR, kterou připravil tým expertů pro Úřad vlády ČR.

„Tato analýza je pro nás mimořádně důležitá jako první krok, chceme ale i v relativně krátkém čase, který nám dala EU, zapojit co nejvíce odbornou veřejnost, soukromou, podnikatelskou i akademickou sféru,” uvedl náměstek Očko, jenž má se svým týmem přípravu strategie na starosti. „Je důležité, aby šlo o skutečně celonárodní iniciativu a zapojili se všichni, ne jen stát,” doplnil.

„Pro úspěch v tak vysoce konkurenčním a dynamickém prostředí jako je umělá inteligence, potřebujeme naplnit tři základní předpoklady: excelentní výzkum a vývoj, rozvinutý ekosystém startupů a obecně inovativních firem a v neposlední řadě jasnou vizi a podporu veřejné správy. Věříme, že díky skvělým vědcům a podnikatelům máme šanci stát se jedním z evropských a dokonce světových lídrů v této oblasti. Klíčové přitom je, abychom se všichni spojili za jedním cílem, což je hlavní priorita námi připravované strategie,“ uvedl Očko.

Dnes proto za MPO představil odborné veřejnosti na konferenci Úřadu vlády koncepci a cíle strategie. Jak zdůraznil, jedná se o top-level dokument, který má identifikovat klíčové aktéry v hlavních oblastech, nástroje a cíle a především odpovědnost za jejich dosažení.

Prvním cílem je přitom vybudovat v ČR Evropské centrum excelence v AI dle plánu Evropské komise, jak zdůrazňuje i premiér Andrej Babiš. Pokud se spojí přední výzkumná centra v AI - Fakulta elektrotechnická, Fakulta informačních technologií a Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT a Matematicko-fyzikální fakulta UK, tak je skvělý základ pro vybudování tohoto centra. „Je naprosto zásadní, abychom nyní všichni spojili síly jak doma, tak i s nejbližšími partnery v zahraničí, abychom uspěli ve velké evropské konkurenci,” uzavřel náměstek Očko.


31. 1. 2019; denikn.cz

Komu mohou sebrat práci roboti? Experti vybrali profese, které jsou nejvíce ohrožené změnami

Robotizace a digitalizace ohrozí v následujících deseti letech více než 641 tisíc zaměstnanců v Česku.

Ve většině případů jde o lidi, kteří se věnují administrativním, manuálním, nekvalifikovaným nebo pomocným činnostem. Vyplývá to z nové studie, kterou zpracovala analytická společnost Trexima pro Asociaci samostatných odborů ČR.

Autorky studie nazvané Zabránění vzniku dlouhodobé nezaměstnanosti a nové uplatnění na trhu práce v důsledku technologických změn pro znevýhodněné skupiny zaměstnanců představily 47 rizikových profesí, jichž se změny na trhu práce v příštích pěti až deseti letech dotknou nejvíce.

Zmíněných 641 tisíc zaměstnanců přitom ještě není kompletní počet, protože ke čtyřem povoláním ze sledovaných 47 nebyla k dispozici aktuální data. Pokud bychom však zůstali u tohoto čísla, znamenalo by to, že digitalizace a robotizace ohrožuje zhruba 12 procent ekonomicky aktivních obyvatel České republiky.

Profese, které mohou zcela vymizet

Při výběru "rizikových" povolání vycházely autorky ze studie ekonoma Aleše Chmelaře, ve které před třemi lety představil dvacet profesí nejvíce ohrožených digitalizací. Zatímco tehdy šlo o takzvané skupiny povolání, Trexima je nyní rozšířila na jednotlivé kategorie, které do těchto skupin spadají. Například ze skupiny "úředníci v logistice" vytáhly autorky zvlášť dopravní dispečery nebo výpravčí. Na seznamu se podíleli i specialisté na klasifikaci zaměstnání CZ-ISCO.

Aktuální žebříček podle Treximy zahrnuje činnosti, u nichž lze čekat, že se je vzhledem k technologickým změnám v budoucnu nevyplatí dělat. "To znamená, že by mohly s postupující robotizací, digitalizací a automatizací zcela vymizet, nebo lze u nich očekávat přinejmenším změnu charakteru a náplně práce," říká analytička Kateřina Duspivová, jedna z autorek studie.

Největší ohroženou skupinou zaměstnanců jsou administrativní pracovníci, kterých v Česku podle posledních údajů za rok 2017 pracovalo téměř 71 tisíc. Následují skladníci a obsluha manipulačních vozíků (65 tisíc) a provozní zámečníci a údržbáři (34 tisíc).

Počet zaměstnanců

Z administrativních pozic jsou ve skupině 47 ohrožených profesí zastoupeni například ještě sekretáři, přepážkoví zaměstnanci na poštách, všeobecní účetní a fakturanti.

Mezi rizikové profese zařadila Trexima i některé zaměstnance v dopravě, konkrétně strojvedoucí lokomotiv a vlaků nebo motorizované doručovatele poštovních zásilek.

Z dalších profesí ohrožuje digitalizace a robotizace mimo jiné uklízeče výrobních prostor a skladů, nástrojáře, pokladníky v prodejnách, chovatele a ošetřovatele skotu, koz a ovcí, traktoristy, obsluhu zemědělských strojů nebo řidiče vysokozdvižných vozíků.

Jak brzy tyto změny přijdou a zda by zaměstnanci měli raději co nejdříve začít s rekvalifikací, nebo zda mají ještě čas, nelze podle autorek přesně říct. Souhrnně to podle nich bude za pět až deset let.

"Rozhodně to ale neznamená, že když se zaměstnanci najdou na seznamu, tak je automaticky nahradí robot. Jsou tam i pozice, kde se dají například očekávat změny charakteru či náplně práce," uvádějí. Lidé v ohrožených profesích by se tak v první řadě měli zajímat o plány svého zaměstnavatele - aby získali představu, co je čeká.

Ženy a muži pocítí změny téměř stejně

Digitalizace a automatizace nebude příliš rozlišovat mezi pohlavími. Souhrnně lze říci, že 53 procent z ohrožených pozic připadá na muže a 47 procent na ženy.

Mezi "typicky ženské" ohrožené profese patří hlavně práce na poště - mezi zaměstnanci na přepážkách je podle Treximy zaměstnáno téměř 95 procent žen. Výhradně mužskou profesí je naopak práce horníka, traktoristy a strojvedoucího.

Deset ohrožených profesí s vysokým zastoupením mužů

Riziko pro lidi se středními výdělky

Z analýzy společnosti Trexima zároveň vyplývá, že zaměstnanci, kteří jsou v Česku nástupem robotů a digitálních technologií ohroženi nejvíce, patří mezi střední příjmovou skupinu - jejich mzdy se ve většině případů příliš neliší od průměru v celé ČR.

Nenaplňuje se tak předpoklad, že "roboti" připraví o práci zejména nejhůře placené lidi. "Zahraniční studie naznačují, že hodně ohrožená bude pravděpodobně střední třída, tedy středně placené profese," shrnuje analytička Kateřina Duspivová. Větší roli než samotný výdělek však podle ní bude hrát charakter každé pozice. "Ohrožené budou rutinní a opakující se činnosti," upřesňuje.

Medián hrubé měsíční mzdy, z něhož analýza Treximy vychází, činil v roce 2017 v celém Česku 26 037 korun. Nanejvýš o 5000 korun v obou směrech se lišil u 28 ze 43 povolání, pro něž byla data k dispozici.

Nižší byl medián v deseti případech. Z rizikových profesí jsou nejhůře placeni uklízeči výrobních prostor a skladů (medián jejich průměrné hrubé měsíční mzdy činil 14 183 korun), dále uklízeči veřejných prostranství (medián 15 418 korun), pokladníci v prodejnách (medián 18 441 korun) a doručovatelé listovních poštovních zásilek (18 947 korun).

V pětici ohrožených profesí, které naopak vydělávají více, jsou zastoupeni například strojvedoucí lokomotiv a vlaků (medián 39 825 korun), horníci v uhelných dolech (medián 37 438 korun) a výpravčí (medián 36 670 korun).

Analýza Treximy také ukazuje, že s rostoucím vzděláním hrozba ztráta práce klesá. Nejvíce se změny na trhu práce týkají zaměstnanců se středním vzděláním bez maturity - do této kategorie spadá 45 procent ohrožených pracovníků. Dalších 34 procent "rizikových" zaměstnanců má střední školu s maturitou a 12 procent základní školu.

Vysokoškoláků a osob s vyšším odborným vzděláním je v této ohrožené skupině jen šest procent. Mezi nimi jsou zastoupeni hlavně administrativní pracovníci a úředníci, konkrétně například pracovníci kalkulací, cen a nákladů.

Kde robot zvládne více než půlku dovedností?

Předpovědi, které profese zasáhne nástup robotů nejvíce, zajímají i vládu. Právě pro ni začátkem roku 2016 sestavil seznam nejvíce ohrožených profesí i zmíněný Aleš Chmelař. Jeho žebříček vyšel jako součást studie Národní iniciativa Průmysl 4.0, která hodnotila připravenost Česka na automatizaci a digitalizaci.

Podle Chmelaře pocítí nástup moderních technologií hlavně úředníci, všeobecní administrativní pracovníci a řidiči motocyklů a automobilů (kromě nákladních). Takzvaný index ohrožení digitalizací dosáhl ve všech třech případech na škále od nuly do jedné 0,98 bodu.

Nový dokument, který mapuje dopad digitalizace a robotizace na český trh práce, zveřejnila vláda na konci loňského roku. Autoři z Technologického centra Akademie věd ČR, Centra umělé inteligence FEL ČVUT a Ústavu státu a práva AV ČR očekávají, že do pěti let dokáží technologie nahradit více než polovinu požadovaných dovedností v 11 procentech povolání. "Roboti" tak v Česku dokážou alespoň částečně nahradit 1,3 milionu lidí. Do patnácti let může jít až o 2,2 milionu zaměstnanců a v třicetiletém horizontu dokonce o 3,4 milionu.

"Přínos automatizace spočívá primárně v přebírání rutinních a opakovatelných, potažmo i namáhavých pracovních činností stroji a uvolňování kapacity lidských zdrojů pro kreativnější činnosti. Současně s tím budou průběžně vznikat povolání nová, která ale budou vyžadovat rozdílné schopnosti a dovednosti oproti těm současným," uvádějí autoři.

Profese s nejvyšším podílem nahraditelných dovedností v časovém horizontu do pěti let:

Knihovníci

Profese s nejnižším podílem nahraditelných dovedností v časovém horizontu do pěti let:

Zdroj obou seznamů: Výzkum potenciálu rozvoje umělé inteligence v ČR

Významné změny v důsledku automatizace a zavádění umělé inteligence lze podle studie očekávat zejména u profesí s vysokým podílem rutinních dovedností v oblasti manuální (obsluha strojů, balení a paletizace, dávkování) i znalostní (počítání, účtování, sběr a zpracování dat, korektura textu a dat, měření fyzikálních veličin, kontrola kvality).

Menší riziko nahrazení lidské práce je v profesích s vyšším podílem nerutinních a kreativních dovedností v oblasti manuální (opravy a renovace, služby a osobní péče) i znalostní (výzkum, analyzování, plánování, tvorba designu, konstrukce pravidel a postupů, vyjednávání, organizování, učení a trénování, vedení lidí, bavení a prezentování).

Také tato studie upozorňuje na častý omyl, podle něhož jsou ohrožené hlavně nejhůře placené profese. "Vyššímu riziku jsou vystaveny především profese se střední úrovní kvalifikace a zároveň se střední úrovní příjmů. V manuálních profesích s nízkou kvalifikací a nízkými příjmy se automatizace v řadě případů z ekonomického hlediska nevyplatí. V profesích s vysokou kvalifikací a vysokými příjmy je naopak potenciál pro automatizaci snižován omezenou dostupností potřebných technologií pro automatizaci nerutinních a kreativních činností, které jsou s těmito profesemi spojeny," uvádějí autoři. Úbytek profesí ve střední příjmové kategorii tak může vést k prohlubování ekonomické nerovnosti ve společnosti.

Podle studie Automatizace práce v ČR, kterou loni vydala poradenská společnost Deloitte, je v celé české ekonomice 51 procent pracovních míst vystaveno vysokému riziku automatizace. Ohroženi jsou hlavně zaměstnanci, kteří obsluhují stroje a zařízení, montéři a úředníci nebo pracovníci ve službách a prodeji.

Tento text jste si mohli přečíst díky tomu, že si předplácíte Deník N. Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Vážíme si Vaší podpory.


30. 1. 2019; ihned.cz

Robotizace vymýtí specializaci. Pro budoucnost je třeba mít kritické, logické a tvůrčí myšlení, říká profesor kybernetiky z ČVUT

Svět se neustále mění a je čím dál složitější. O své budoucnosti tak podle profesora kybernetiky z Českého vysokého učení technického v Praze Michaela Šebka víme daleko méně než kdy dříve. "Budoucnost už není, co bývala," směje se 64letý vedoucí katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické. Těmto změnám by se podle něj mělo přizpůsobit i vzdělávání, které musí být "future-proof", tedy odolné vůči budoucnosti.

"Místo specialistů budeme muset vychovávat generalisty. Už nyní se ukazuje, že roboti a umělá inteligence nás porazí právě ve specializaci. Naše výhoda budou jiné schopnosti, třeba kritické, tvůrčí a logické myšlení," říká Šebek.

I proto se snaží v rámci studijního programu kybernetika a robotika přistupovat k výuce jinak, než je běžné. "Ostatní školy učí studenty nejmodernější technologie. My je učíme technologie, které ještě neexistují. Tím chci říct, že je připravujeme na to, aby je sami uměli vymyslet," popisuje pedagog.

Své studenty nenutí, aby se biflovali vzorečky nazpaměť. Během zkoušky si je klidně mohou vyhledat v učebnicích. Hlavní je, aby chápali základní principy fyziky. "Trénujeme spíš jejich myšlení a tvořivost. Spoustu práce dělají doma nebo v laboratořích. Jedním z úkolů je třeba navrhnout segway z lega a poté pořádáme jejich závody," líčí Šebek.


30. 1. 2019; vedavyzkum.cz

Vláda se pustila do psaní strategií, na řadě je umělá inteligence

Vláda na svém jednání v pondělí 28. února 2019 vzala na vědomí studii Výzkum potenciálu rozvoje umělé inteligence v ČR. Z ní vyplývá, že Česko disponuje špičkovým výzkumem v oblasti umělé inteligence a velkým potenciálem jejího rozvoje. Pod vedením ministryně průmyslu a obchodu by do konce dubna letošního roku měla vzniknout národní strategie pro tuto oblast.

Studie, kterou si úřad vlády spolu s Technologickou agenturou ČR nechal zpracovat, byla zveřejněna na konci minulého roku. Autorský kolektiv byl složen z významných odborníků z Technologického centra AV ČR, Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a Ústavu státu a práva AV ČR.

V závěrech studie se uvádí, že Česko „patří mezi země s největším očekávaným dopadem automatizace a technologií využívajících AI, a to zejména v oblastech jako je výroba, maloobchod, velkoobchod, zdravotnictví a sociální služby, výuka a stavebnictví.“ Riziko nahrazení se má dotknout především profesí se střední úrovní kvalifikace a s vysokým podílem rutinních činností.

Česká republika ale nemá podle autorů studie pro zavádění technologií umělé inteligence (AI) příliš dobré výchozí podmínky: „Většina domácích firem se nachází na konci hodnotových řetězců nebo je pod zahraniční kontrolou, a lze tedy předpokládat, že kontrolu nad zaváděním inovací budou mít zahraniční centrály,“ píše se mimo jiné v souhrnné zprávě. Klíčovou podmínkou úspěšného rozvoje umělé inteligence je i rozvoj regulatorního rámce. V souvislosti s vývojem a využíváním AI navíc dochází ke vzniku nových etických otázek.

I proto na pondělním jednání vláda uložila ministryni průmyslu a obchodu, aby do konce dubna předložila ve spolupráci s ostatními rezorty národní strategii pro umělou inteligenci v ČR. Ta má vycházet i z dalších vládních dokumentů - z programu Digitální Česko i nově schválené inovační strategie Česká republika: země pro budoucnost - a stát se klíčovým strategickým dokumentem, který podpoří rozvoj umělé inteligence v ČR a vyšle signál partnerům na mezinárodní úrovni.

Na tom, že je umělá inteligence klíčovým nástrojem pro rozvoj českého byznysu, se nedávno shodli i zástupci Svazu průmyslu a dopravy, kteří s Úřadem vlády a Ministerstvem průmyslu a obchodu uzavřeli memorandum o spolupráci v této oblasti.

Požadavek na vytvoření národní strategie pro oblast umělé inteligence přichází z Evropské unie, která by měla v příštím desetiletí na její rozvoj vyčlenit až 20 miliard eur ročně. Cílem je, aby se Evropa zařadila jako lídr v oblasti umělé inteligence po bok Spojených států a Číny.


29. 1. 2019; businessinfo.cz

Průmysl nás začíná chápat, říká specialista na umělou inteligenci Pěchouček

„Naše univerzita je pro průmysl čím dál tím relevantnějším hráčem a začínáme zde mít aktivity, na které jsme v minulosti nebyli zvyklí,“ říká přední český vědec v oblasti umělé inteligence Michal Pěchouček z Katedry počítačů Elektrotechnické fakulty ČVUT. Co stojí za tímto významným posunem a jakou roli bude v budoucnu hrát robotizace v českých podnicích?

Za pozitivní změnou v propojení vědy a průmyslu stojí především změna ve vnímání univerzitních výzkumných pracovišť v očích jednotlivých průmyslových hráčů. „Příkladem může být dlouhodobá spolupráce s Katedrou kybernetiky na Elektrotechnické fakultě s firmou Toyota, která zde vytvořila společnou laboratoř. V ní je zaměstnáno asi patnáct lidí z naší univerzity. Jedná se o velkou aktivitu, za kterou stojí pan profesor Matas. Katedra počítačů, kterou vedu já, zase dojednává dlouhodobou spolupráci s firmou Avast. Myslím si, že firmy konečně začínají chápat, jaký potenciál na kreativitu, nové myšlenky a užitečnost základního aplikovaného výzkumu do průmyslové praxe na ČVUT je. A začínají to oceňovat,“ říká Michal Pěchouček.

V minulosti vznikaly problémy ze vzájemného nepochopení obou stran - zatímco podniky očekávaly, že akademická sféra bude řešit jejich problémy, akademici naopak požadovali, aby průmysl financoval jejich nápady. „Ani jeden přístup není správný, pravda je spíše někde uprostřed. Vysoké školy musí umět přemýšlet dopředu, uvažovat o problémech průmyslu z dlouhodobého hlediska a průmysl musí být na oplátku velkorysý a financovat výzkumnou činnost tak, aby pomohl univerzitám být relevantní při řešení průmyslových problémů budoucnosti,“ vysvětluje Michal Pěchouček.

Změna myšlení

Právě požadavek okamžitých výsledků ve vztahu firem vůči univerzitám byl podle mnohých předních českých vědců největším důvodem oboustranných neshod. Klíčová je přitom perspektivní kooperace. „Musím říct, že naše škola spolupracuje právě s těmi firmami, které chápou nutnost dlouhodobé spolupráce pro řešení problémů v budoucnosti. Ty, které chtějí pouze okamžitý, finančně výnosný efekt, pouštíme z hlavy. Na trhu pořád existují subjekty, které si myslí, že na univerzitách najdou levnou pracovní sílu, která jim za malé náklady vyřeší problémy, které mají dnes a potřebují je mít za dva měsíce vyřešené. Takové firmy nás ovšem nezajímají - oni nemají co dát nám, my nemáme co dát jim,“ podotýká Michal Pěchouček.

Kromě ČVUT se však propojení vědy a průmyslu daří i v oblasti chemických oborů. „Chemie zažívá obrovský rozmach díky úspěchu, který zde zasel profesor Holý z VŠCHT. Na Elektrotechnické fakultě ČVUT je to spousta oborů, které se týkají silnoproudé energie, kde se daří spolupráce s firmou ČEZ. Častokrát jsou to i aplikace v obranném průmyslu, kde dokáže pracoviště jako ČVUT efektivně spolupracovat,“ dodává Michal Pěchouček.

Automobilová revoluce

V souvislosti s aplikací umělé inteligence do jednotlivých odvětví průmyslu je v současnosti velmi v kurzu oblast automobilů. Ruku v ruce s nástupem elektromobilů jde i aplikace takzvaných autonomně řízených vozů. „To, že existují už dnes, je pravda. Je jasné, že za deset let od dnešních dnů bude exponenciálně stoupat počet aut, jež budou samy jezdit po silnici. Myslím si, že prvním typem využití autonomní dopravy bude dálková přeprava zboží pomocí kamionů. Dálniční úseky budou podle mě automatizovány poměrně brzo. Je to otázka legislativy. Některé země na druhou stranu ještě pořád vzdorují a jejich legislativa připravena není. Z vědeckého pohledu už se jedná o problematiku, která je fakticky vyřešená, byť existují nějaké dílčí problémy, které se budou muset řešit. V zásadě už ale nejsou žádné skryté fundamentální otázky, takže autonomní auta zde budou co nevidět,“ predikuje vývoj Michal Pěchouček.

Jednoznačně největší výhodou autonomního řízení by měla být bezpečnost. „V současné době ročně zahyne za volantem více než milion lidí. S autonomními vozy a dopravou se zvýší bezpečnost o více než devadesát procent. Příčiny havárií budou časem výrazně eliminovány. Dopravní nehody totiž vznikají primárně kvůli nepozornosti řidiče, což tímto způsobem řízení odpadá. Dalším faktorem, který hraje při havárii roli, je technická závada na vozidle. Ta také vymizí, jelikož auta budou systematicky servisována, budou je vlastnit určití operátoři, kteří se o ně budou starat, a zároveň bude levnější auto vyřadit,“ myslí si Michal Pěchouček.

Zajímavým konceptem není jen autonomní řízení, ale i pohon. Elektrická auta jsou jednodušší na výrobu, kdy je zároveň zapotřebí výrazně méně lidí. „Největší revoluce přijde v oblasti sdíleného řízení. Auta budou daleko více pronajímaná, prodávat a kupovat se bude spíše mobilita než samotná auta. V tomto kontextu mi přijde skoro až směšné a iracionální chování mnohých vlád na světě, které omezují firmu Uber a kladou jí překážky s tím, že preferují stávající taxi služby. Nedává to absolutně smysl, protože přesně takhle bude fungovat doprava blízké budoucnosti. Lidé budou používat aplikace typu Uber stále víc a víc.“

Robotizace intelektuální práce

Robotizace v současnosti tolik pracovních míst neohrožuje, jelikož většina jich už v této oblasti zabrána byla, daleko více však ohrožuje pracovní trh intelektuální umělá inteligence. „Děje se tak proto, že je levnější a jednodušší. Současná pracovní síla, která je placena v oblasti intelektuální práce, je oproti umělé inteligenci méně efektivní a je také dražší. Umělá inteligence v tomto segmentu přijde a bude ho automatizovat,“ říká Michal Pěchouček.


29. 1. 2019; Root.cz

Přidejte přednášku na InstallFest, máte čas už jen do zítřka

Už jen do zítřka můžete přihlásit přednášku nebo workshop na konferenci InstallFest. Ta proběhne o víkendu 2. a 3. března opět na Karlově náměstí v budově ČVUT FEL. Máte co říct? Přihlaste se a přijďte přednášet. Root.cz je partnerem konference. InstallFest 2018 sobota


28. 1. 2019; . Právo

V Motole je nové výzkumné a léčebné centrum epilepsie

Unikátní platforma propojující výzkum epilepsie s klinickou praxí funguje nově od ledna ve Fakultní nemocnici Motol v Praze.

Onemocnění mozku

V multioborových týmech zde pracují vedle lékařů také vědci z 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fyziologického ústavu Akademie věd ČR. Inovativní poznatky, na jejichž zpracování se podílejí i odborníci z Fakulty elektrotechnické ČVUT, zkvalitní a zefektivní péči o pacienty.

Epilepsie je nejčastější chronické onemocnění mozku. V České republice má aktivní epilepsii jeden člověk ze 125. Každý rok přibývá přibližně 5000 nových případů, tj. denně je stanovena diagnóza epilepsie u 14 lidí.

Obrovský technologický rozvoj nanotechnologií, zobrazovacích metod, molekulárně biologických metod i umělé inteligence nabízí mož nosti nejen k odhalení příčin nemoci, ale i pro vývoj diag nostických nástrojů a účinnějších metod k vyléčení epilepsie.

Kvalitní život bez záchvatů

Cílem nového výzkumného centra EPIREC je jak experimentální translační výzkum epilepsie v laboratořích, tak klinická diagnostika a léčba nezvladatelných epilepsií.

"Rychlý přenos medicínského výzkumu do klinické praxe přináší pacientům s epilepsií perspektivu kvalitního života," říká předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová.

"Spolupráce s centrem EPIREC nám umožní dále rozvíjet tradiční a velmi úspěšný směr výzkumu našeho ústavu, kterým je oblast epilepsie především u dětských pacientů," podotýká Jan Kopecký, ředitel Fyziologického ústavu Akademie věd ČR.

Klíčová je úzká součinnost multioborových týmů. "Tato spolupráce umožňuje efektivně zohlednit základní mechanismy epilepsie u konkrétního pacienta - včetně těch, u nichž záchvaty přes veškerou snahu při farmakologické léčbě přetrvávají. Naší vizí je kvalitní život bez záchvatů," vysvětluje Miloslav Ludvík, ředitel Fakultní nemocnice v Motole.

Unikátní je i propojení největší české nemocnice a tří špičkových vzdělávacích a vědeckých institucí - Univerzity Karlovy, ČVUT a Akademie věd ČR. "S centrem EPIREC vzniká výzkumná skupina respektovaná na mezinárodní úrovni. Zároveň se nám otevírá i možnost účastnit se mezinárodních konsorcií pro testování inovativních léčebných postupů," dodává Vladimír Komárek, děkan 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.


27. 1. 2019; Hospodářské noviny

Umělá inteligence s námi manipuluje. Nejsme schopni pochopit, proč se neuronové sítě rozhodují, jak se rozhodují, říká profesor Pěchouček

Když před 18 lety zakládal profesor Michal Pěchouček na ČVUT Centrum umělé inteligence, měl kolem sebe jen hrstku odborníků. Teď ho obklopuje více než sto expertů a číslo bude růst.

Loni začal na škole budovat z půlmiliardového grantu Výzkumné centrum informatiky, kde se rozvíjí devět oblastí napříč univerzitou, včetně umělé inteligence, strojového učení a vnímání, robotiky, bioinformatiky nebo kybernetické bezpečnosti.

"Je pro nás hlavní mantrou ukázat, že jsme schopni zajistit udržitelnost takto velkého centra. Že bude mít za čtyři roky minimálně stejnou velikost a minimálně stejný obrat ze zdrojů, které získáme právě díky své výzkumné excelenci," říká Pěchouček. Praha by podle něj měla vsadit právě na podporu umělé inteligence, jejíž význam ještě poroste.

Jak jsme na tom nyní s umělou inteligencí? Kdy budou stroje chytřejší než lidi?

Dnes je těžké říct, kde se nachází umělá inteligence, protože jen během našeho rozhovoru se posune o kousek dál. Rychlost změny je šílená. Jednak proto, že v oboru pracuje čím dál více kvalifikovaných lidí, jednak proto, že stále sbíráme spoustu zajímavých kvalitních dat. Také se ukazuje, že umělá inteligence má ve společnosti čím dál lepší a smysluplnější místo.

V jaké oblasti umělé inteligence jsme nejdál?

Jsme svědky největších vynálezů v oblasti strojového učení. Schopnost strojů sofistikovaně analyzovat data a generovat z nich závěry je tak skvělá, že můžeme osadit auto kamerami a nechat ho samo řídit po silnici. Pomocí umělé inteligence dokážeme tak rychle zpracovávat data, že je auto schopné porozumět, v jakém je prostředí, jaké jsou kolem něj značky, chodci. Jako na vědce na mě dělá dojem, že je dnes umělá inteligence velmi přesná, velmi rychlá a velmi spolehlivá. A ještě je schopna pracovat na velké škále aplikací.

Lidé vnímají umělou inteligenci přes robotiku, která nás obklopuje…

Ano, dostává se do prostoru prodeje, logistiky, výroby. To ne proto, že by roboti dnes uměli něco, co dřív ne, ale primárně proto, že robotů je čím dál více, a tak jsou čím dál levnější. Jsou tedy přijatelnější pro nahrazování lidské práce.

Co už roboti dokážou? Kam teď pokročili?

Dneska už například lidé nemusí roboty programovat, učí se z kamery. Prostě vezmete robota, postavíte se před něj, ukážete mu rukama, co má dělat, a on se to ze záběru kamery naučí.

Takže je to jednodušší, rychlejší a přesnější, než kdyby přišel programátor a sepisoval komplikovaný program, jako tomu bylo do té doby.

A co přijde jako další krok ve vývoji umělé inteligence a robotiky?

Jsme na prahu spousty zajímavých témat. Lidé si začali uvědomovat, že umělá inteligence bude velkou součástí jejich životů, chtějí ji pochopit, využívat. A také se jí trochu obávají.

Ta obava sama o sobě vytváří nová témata. Jedno z nich je vysvětlitelnost umělé inteligence. To je schopnost komplikovaných algoritmů strojového učení a neuronových sítí vysvětlit závěry, k nimž došly. V minulosti, když byla umělá inteligence založena na logických matematických modelech, dalo se dopočítat, proč například nějaký program identifikoval, že je v daném krevním vzorku určitá nemoc. Dnes to nejde. Vzhledem k přesnosti hlubokých neuronových sítí nejsme schopni porozumět tomu, proč se ta síť rozhodla, jak se rozhodla. To je velký problém, přestože to skvěle funguje. Nevysvětlitelná umělá inteligence bude řídit auta, ale v oblastech, jako je medicína nebo právo, se bude vyžadovat odpovědnost za rozhodnutí. Takže dnes vědci přemýšlejí, jak vytvořit technologie, které budou tak přesné, tak schopné, ale budou mít v sobě schopnost vysvětlovat.

Velkým tématem je také bezpečnost...

Ano, být schopen prokázat, že algoritmus nebude nebezpečný, že se nedá zmanipulovat jeho rozhodování. V počítačové bezpečnosti řada algoritmů umělé inteligence útočí, ale také brání. Dnes je počítačová bezpečnost souboj dvou umělých inteligencí. A schopnost prokázat formálně, že můj obranný algoritmus nikdo nikdy nezmanipuluje, aby fungoval proti mým zájmům, je velké téma.

Kdy nás umělá inteligence převýší a začne s námi manipulovat?

To není otázka kdy, ale jak moc. Protože to se už dneska děje. Jsme manipulováni umělou inteligencí, rozhoduje za nás. Považujeme to za přijatelné, protože máme pocit, že nás zvlášť neohrožuje. Je otázka, budeme-li schopni jako lidstvo rozpoznat, že už je manipulace hodně. Zvykli jsme si, že nás umělá inteligence manipuluje v nákupech. Jsme zvyklí číst novinové články prezentované na různých agregačních serverech, kde za nás algoritmus rozhodne, jaký si máme vytvořit názor - to je krásný příklad manipulace. Ukazuje se, že umělá inteligence umí manipulovat voliče, vytvořit voličskou poptávku.

Takže není otázka, kdy nás budou stroje řídit, ale jak moc, kdy nám to začne vadit a kdy se tomu jako lidstvo vzepřeme.

Množí se i případy takzvaných deepfakes, tedy videomontáží vytvářených umělou inteligencí. Člověk pak těžko pozná, že jde o podvrh...

To je velký problém, který umělá inteligence umožňuje. Zatím není poptávka po automatické detekci a čištění videa, ale myslím, že to přijde velmi záhy. I vzhledem k tomu, že Google už dokáže automaticky stahovat z Youtube všechna neautorizovaná videa.

Jednou z vůbec prvních a komerčně úspěšných aplikací umělé inteligence pro rozeznávání obrazů a videa bylo rozpoznávání a blokování pornografie. Tedy algoritmy, které oddělí zrno od plev. Věřím, že další aplikace bude rozpoznávání uměle vytvořených zpráv.

Nahradí novináře stroje?

Nechci se dotknout vaší profese, ale ano, většinu zpráv budou psát stroje. Některé legitimně, jiné nelegitimně. A rozpoznat ty, které jsou pravdivé a které ne, bude velký problém. Navíc se může stát, že umělá inteligence nebude schopna chránit veškerá data. A zprávy vznikají z dat. Pokud se bude nepřátelské umělé inteligenci dařit manipulovat datové podklady, můžou z toho vznikat zprávy, které v řetězci sice vznikají legitimně, ale datový podklad je zmanipulovaný.

Zdá se, že hrozeb přibývá. Začíná se vědecká společnost také čím dál více obracet i k tomu, jak jim předcházet, jak se na ně připravit?

Je to tak, problematika etiky umělé inteligence, bezpečnosti umělé inteligence, jsou žhavá témata posledních let. Lidstvo se brání a bude se bránit i nadále. Zásadně bych se vývoje neobával. To nejhorší, co by se mohlo lidstvu stát, by bylo, kdyby bylo málo lidí, kteří rozvíjejí metody umělé inteligence. Jako vědce mě děsí trend, kdy velké internetové společnosti, jako je Facebook, Google, Apple nebo Tesla stahují špičkový talent z univerzit. Myslím, že pro lidstvo je velice důležité, aby nezanedbatelné množství vysoce kvalitního, výzkumného potenciálu v oblasti umělé inteligence nadále zůstávalo v supersvobodném světě univerzit. Také aby bylo dost odborníků, kteří budou ochotni zakládat start-upy. Pokud se to nestane, může být lidstvo v ohrožení.

Je ten odliv tak citelný?

Někde ano, třeba v USA před pár lety přišel Uber na univerzitu Carnegie Mellon a během jednoho setkání tam najal 40 lidí. Tím trvale poškodil výzkum v oblasti autonomních aut na jedné z nejlepších škol na světě. Je potřeba, aby AI byznys byl v partnerství s AI výzkumem. Nemůžou být proti sobě, to není dlouhodobě udržitelné.

Jak se to projevuje u vás na univerzitě?

V Česku je problém najít chytrého člověka, který nemá co dělat. Dá se říct, že masivní odchod talentů do velkých firem by poškodil akademickou sféru, ale zatím se to neděje, protože umíme nabízet zajímavé projekty, na akademické prostředí slušné finanční ohodnocení, hlavně zajímavou misi. Smysl chodit do práce je v oblasti umělé inteligence v akademické sféře unikátní. Kolegové, kteří se zabývají využitím umělé inteligence pro kybernetickou bezpečnost, zachraňují svět každý den, když jdou do práce. Jiní pomáhají nevládním organizacím, jako je Člověk v tísni. Dávají jim vhled, do jaké míry jsou jejich systémy pod útokem.

Zajímavé je, že profesorské povolání má v sobě na první pohled jistý konflikt. Snažíme se vychovat co možná nejlepší odborníky, jenže čím jsou lepší, tím více roste pravděpodobnost, že odejdou do zahraničí. Ale my se snažíme vychovávat lidi tak, aby uspěli v zahraničí. Každý náš doktorand musí odejít do zahraničí na postdoktorandskou stáž a teprve poté se může ucházet o nějakou z pozic na ČVUT. Díky tomu roste počet odborníků, kteří jsou ochotni se ze zahraničí vrátit se skvělou zkušeností a přispět k rozvoji umělé inteligence v Česku.

Co máte za sebou v Centru umělé inteligence za úspěchy?

Za jeden z největších považuji výsledek Viliama Lisého, který je jedním ze spoluautorů algoritmu DeepStack. Je to algoritmus, který porazil člověka v pokeru. Svého druhu nejlepší na světě, stojí za ním ještě vědci z Karlovy univerzity a University of Alberta.

Hezké výsledky máme v oblasti kybernetické bezpečnosti, spolupracovali jsme mnoho let s Ciscem, nyní jsme založili s firmou Avast laboratoř zaměřenou na kybernetickou bezpečnost a strojové učení. Pro automobilku Škoda zase vyvíjíme robotickou technologii, která bude v továrnách svážet auta z výroby a bude je sama parkovat. Pracujeme na zajímavých robotických projektech, které se zabývají bezkamerovým mapováním prostředí a dlouhodobou robotikou. To jsou schopnosti robota vnímat prostředí dlouhodobě, v řádu několika měsíců. A uvažovat o dlouhodobých změnách a vývoji prostředí. Nebo pracujeme v oblasti autonomní dopravy, kde pomocí metod umělé inteligence simulujeme budoucí svět plný elektromobility a autonomních vozů. Pokoušíme se společně s firmou Škoda dát odpověď na to, do jaké míry jsou stávající dopravní infrastruktury připraveny na nástup autonomní robotiky.

A jak se nové Výzkumné centrum informatiky, které na škole budujete, liší od Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC), za nímž stojí profesor Vladimír Mařík?

Centrum informatiky vzniklo ze strategického rozhodnutí rektora, který chtěl rozvinout stávající excelenci v oblasti informatiky a počítačových věd na ČVUT a pověřil mě, abych grant připravil a centrum vybudoval.

Dali jsme odborníkům z CIIRC nabídku, aby se projektu zúčastnili, spolu s fakultami elektrotechnickou, informačních technologií, jaderného inženýrství či stavební.

Zástupci CIIRC se rozhodli nepřipojit a soustředí se na své vlastní projekty.

Co tady bude za čtyři roky, až projekt skončí?

Snažíme se použít prostředky primárně na to, abychom rozšířili komunitu lidí v umělé inteligenci. Hlavní mantra seniorů a lídrů v centru RCI je dělat tak dobrou vědeckou práci, aby byla přitažlivá pro novou, mladší generaci vědců. Měříme úspěch tím, jak se zvětšujeme a stáváme se dlouhodobě udržitelným pracovištěm. Bylo by jednoduché říci: máme tady granty, tak je spotřebujeme, napíšeme za ně výzkumné články a pak se uvidí. To neděláme. My mezi sebe přijímáme nové lidi, zvětšujeme tým. A doufáme, že během pěti let pomůžeme vědcům v mladé generaci, aby se stali ekonomicky a intelektuálně nezávislými. Budou mít své vlastní evropské nebo národní granty, průmyslové spolupráce. Takže v rámci výzkumného centra informatiky pět let zaměstnáváme doktorandy. Nabízíme jim konkurenční finanční ohodnocení, aby nebyli ve firmě, ale dělali výzkum v umělé inteligenci. Nyní nás je kolem stovky, ale sázíme na to, že až to skončí, bude tady dvakrát tolik lidí, kteří budou mít vlastní granty.

Vláda mluví o tom, že se teď chce zaměřit na podporu umělé inteligence, stejně tak Evropská unie. Cílem Evropy je dohnat USA nebo Čínu. Máme na to?

Máme tady extrémně rychlou Čínu a výborné USA, my je nikdy nedoženeme. Ale to neznamená, že můžeme rezignovat. Výzkum v umělé inteligence je ve své podstatě takový vrcholový sport. Zde ale platí, že ačkoliv nevyhrajete, má stále obrovskou hodnotu, když jste druhý, třetí, pátý, šestý. Musíme se hodně snažit a soutěžit. Kdybych byl ve vládě, rozhodl bych se podobně, protože Česko je výrobně a exportně orientovaná ekonomika, primárně zaměřená na automobilový průmysl. Ten bude zažívat propad. A chce-li česká vláda zachovat zaměstnanost a ekonomický blahobyt, musí naskočit na vlnu, která bude automobilový průmysl měnit. To je vlna umělé inteligence. Například kanadská ekonomika je teď méně než dřív závislá na automotive právě proto, že investovala do umělé inteligence.

Čím může Česko Evropě v závodu umělé inteligence přispět?

Máme dlouhou historii v oboru, například jedním z prvních kognitivních vědců z oboru umělé inteligence je Ivan Havel. Máme spoustu vědců a kvalitních výsledků.

Na relativně dobré úrovni je vzdělávání v oblasti umělé inteligence. Univerzita Karlova a ČVUT generují přibližně 100 magisterských absolventů v oboru ročně. Například kanadský Montreál, slavné AI město, jich má pětkrát méně. Praha je magnet, lidé ze zahraničí se sem stěhují za prací, protože se tady dobře žije, je tu zajímavá práce. Mnoho českých vědeckých odborníků v oblasti umělé inteligence se do Prahy vrátilo ze zahraničí, vrací se sem víc výzkumníků než do jiných hlavních měst regionu. Myslím, že úspěch Česka a Prahy jako regionu bude možné poměřit podle množství pracovních míst v oboru umělé inteligence. A když budou kvalitní, ekosystém se rozdělí do tří oblastí - budou tu korporace, které budou zaměstnávat odborníky, pak výborné univerzity a start-upy. Pro strategii rozvoje metropole je důležité, aby se komunity zvětšovaly podobným tempem. Bylo by nešťastné, kdyby přišel Google a najal 400 odborníků v oblasti umělé inteligence. Tím by zabil veškerý potenciál Prahy.

Jenomže jak lidi na univerzitách udržet?

Musí tam být kvalitní seniorní výzkumníci. To je základní argument, proč tam lidé chtějí zůstávat. Protože se pořád něco učí, zlepšují, zvyšují si kvalifikaci. Potřebujete ty lidi také dobře zaplatit a mít mechanismy, jak vyrovnávat platový nepoměr v rychle rostoucím sektoru umělé inteligence, který nabízí v privátní sféře velmi vysoké finanční ohodnocení. Aby se dokázaly platy stejně rychle zvyšovat i na akademické půdě. Veřejný sektor i podniky by měly pochopit, že chtějí-li si udržet na akademické půdě dostatečné množství kvalifikovaných lidí, musí do akademiků investovat nadstandardní peníze.

Umělá inteligence se neobejde bez velkého množství dat. V Evropě se nyní pomocí GDPR a dalších nástrojů sběr dat omezuje. Není to pro rozvoj umělé inteligence ohrožení?

Když se takto zeptáte, máte pravdu, že omezení práce s privátními údaji snižuje efektivitu umělé inteligence, protože algoritmy mají chudší datové sady, z nichž se učí.

Pro mě jako občana EU je ale svoboda zakořeněná v ochraně soukromí natolik silná hodnota, že jsem to připraven vyměnit, přiznám se. Nekritizuji GDPR a evropskou obsesi privátností, protože v ní vidím svobodu jako jednu z obrovských hodnot EU. Co se týče vědy a výzkumu, schopnost analyzovat fragmentované datové zdroje, učit se z nich, učit algoritmy fungovat i v tomto novém datovém světě je podle mě zajímavý výzkumný problém a věřím, že se už dnes píše hodně disertací, které se snaží tento problém řešit. Udělají vysokovýkonnou umělou inteligenci, která bude respektovat soukromí.

Jsou alespoň některé oblasti, ve kterých můžeme Čínu předehnat, konkurovat jí?

Česko, Německo a Slovensko mají výhodu, že mají automobilový průmysl. Věřím, že můžeme být jedním z nejlepších regionů na světě v použití umělé inteligence a strojového učení v robotizaci výroby, protože jsme výrobním srdcem Evropy. Když pomáhám start-upům, říkám jim, že metody umělé inteligence nejsou alfa a omega. To jsou znalosti konkrétních problémů, na kterých se dá umělá inteligence použít. My můžeme vynikat v oblasti aplikace umělé inteligence ve výrobní sféře. Díky autům jsme blízko dopravě, po stránce specifičnosti našeho regionu věřím na kybernetickou bezpečnost. S tím se pojí i bezpečnost, etika, právní otázky, aspekty užití umělé inteligence. Regulace je koníček Evropské unie, který ne každý obdivuje. Myslím, že v oblasti umělé inteligence může být Evropa připravenější na regulatorní otázky, na použití umělé inteligence v komplikovaných oblastech, jako je zdravotnictví, výroba potravin. Zároveň je největším zastáncem ekologických hodnot na planetě, takže může být lídrem použití umělé inteligence v problematice řízení odpadu, nadprodukce potravin, skleníkových plynů, šetření vodou.

Až budeme mít robotizovanou výrobu, co bude s lidmi, kteří v továrnách pracovali?

Společnost má dva úkoly, jeden je uživit lidi a druhý zaměstnat je. V 20. a 19. století bylo uživit a zaměstnat totéž. A já tvrdím, že to v budoucnosti budou dvě různé kategorie, které se od sebe budou odlišovat. Malá skupina lidí bude dělat práci se silnou ekonomickou hodnotou, která vytvoří bohatství regionu, země. Díky tomu pak region dokáže dát základní životní potřeby celé své populaci. Pak vyvstává problém, čím lidi zaměstnat, aby se cítili naplněni, aby dávali společnosti hodnotu, aby nekvetla frustrace a následně kriminalita. Věřím tomu, že bude velikánská poptávka po práci s lidmi. Profese, kde hraje roli lidská tvář a sociální inteligence, budou vyžadovány čím dál více. Nevěřím, že budou lidé stát o robotické sestřičky a doktory. Ale to funguje pouze za předpokladu, že je region bohatý a bude si moct sestřičku dovolit. Chudý region bude mít robota. Silně porostou obory jako sociální služby, vzdělávání, kariérní péče, stravování, pohostinství, cestovní ruch… Ale porostou za předpokladu, že tady bude deset procent lidí, kteří budou živit region. A to jsou lidé, kteří budou dělat byznys s umělou inteligencí, budou na hraně revoluce. A když nějaký region oslabí a nebude na hraně, nebude generovat takovou ekonomickou hodnotu na to, aby se mohl postarat o lidi, stane se regionem ekonomicky závislým na regionech, které technologicky uspějí.

Jste ohledně vývoje umělé inteligence optimista?

Jsem optimista, co se týče vývoje umělé inteligence na světě. Věřím, že bude fungovat dobře, že si najde dobré místo a že budou lidé rádi, že ji tady mají, že se s ní naučí žít. A věřím, že se Česko stane silným hráčem v oblasti umělé inteligence. Že tady bude dost pracovních míst a že budeme mít populaci vzdělanou v umělé inteligenci.


26. 1. 2019; aktualne.cz

Evropa chce pokročit ve vývoji samořiditelných aut. Jezdit by mohla už v roce 2030

Evropský parlament schválil zprávu, v níž definuje všeobecná pravidla, kterými by se měl řídit provoz autonomních vozidel na unijních silnicích. Samořiditelná

Autonomní vozy zkoušejí v USA už řadu let společnosti Tesla, Uber či Google. V Číně provádí pekingská firma NavInfo detailní mapování 150 tisíc kilometrů dálnic, po nichž by podle agentury Bloomberg mohlo kolem roku 2030 jezdit až třicet milionů samořiditelných aut.

Pozadu nechce zůstat ani EU. Evropský parlament proto schválil minulý týden zprávu, v níž definuje všeobecná pravidla, kterými by se měl provoz autonomních vozidel na unijních silnicích řídit.

"Evropa musí být inovativní, ale rychleji než doposud, Čína a USA nečekají," zdůraznil zpravodaj dokumentu, nizozemský lidovecký poslanec Wim van de Camp. "Ve světě pracuje několik zemí na tom, aby se propojená a automatizovaná mobilita dostala na trh. Evropská unie musí na vývoj v daném sektoru odpovědět rychleji," dodal.

I když se strategie pro mobilitu budoucnosti, předložená Evropskou komisí loni v květnu, zaměřuje především na silniční vozidla, trvají europoslanci na tom, aby politika EU i evropské právo zahrnovaly všechny druhy automatizované dopravy, včetně námořní, říční či železniční.

Nezbytné je podle nich nejenom vytvořit odpovídající bezpečnostní nároky na autonomní dopravní prostředky, ale i harmonizovat příslušná silniční pravidla na celoevropské úrovni. Povinné by proto v těchto vozidlech měly být záznamníky dat na způsob černých skříněk v letadlech.

Samořiditelným vozům bude nezbytné přizpůsobit i zákony. Legislativa bude muset ujasnit, kdo nese zodpovědnost za případné nehody a škody. Europoslanci upozorňují i na to, že doposud nebyla přijata žádná opatření, která by auta chránila před kyberútoky.

V roce 2022 mají být podle dokumentu, schváleného europarlamentem, všechny nově vyrobené vozy v EU připojeny k internetu. Evropa přitom zajišťuje 23 procent celosvětové produkce aut.

V současnosti probíhá testování samořiditelných aut v Německu, Francii, Velké Británii, Švédsku či Nizozemsku.

Rapidní nárůst trhu

Brusel v příštích letech očekává rapidní nárůst trhu s autonomními vozy. Do roku 2025 by mohl rozvoj odvětví přinést podle odhadů tržby ve výši 620 miliard eur pro automobilový průmysl a 180 miliard eur pro elektronický průmysl.

Samořiditelná auta jsou vybavena senzory, kamerami, počítači, velmi přesnou GPS navigací, přijímači satelitního signálu a radary krátkého dosahu. Ty přebírají buď veškeré úkoly řidiče, nebo jen některé z nich.

Otázkou je, kdy vývoj technologie autonomních vozů pokročí natolik, aby mohly do běžného provozu. Podle profesora elektrotechnické fakulty ČVUT Jiřího Matase, citovaného agenturou ČTK, jsou samořiditelné automobily s kvalitní výbavou schopny za příznivých podmínek bez větších problémů jezdit po dálnici už dnes.

Problémy mohou nastat v městském provozu, na nedostatečně zmapovaných místech, na nerovných vozovkách, při nenadálých situacích, jako je náhlý vstup chodce do směru jízdy vozu a při nepříznivých povětrnostních podmínkách.

"Bezpečnou jízdu na třetím stupni automatizace budeme moci našim zákazníkům nabídnout v roce 2021," uvedl pro server Springerprofessional.de vedoucí vývojářské divize automobilky BMW Klaus Frölich.

BMW se nyní chystá vybudovat areál se 100 kilometry testovacích drah na Sokolovsku u hraničního přechodu Svatý Kříž/Waldsassen. V provozu by měl být za tři roky.

Třetí stupeň automatizace znamená, že řidič musí být schopen kdykoli řízení samořiditelného vozu převzít. Auta s prvním a druhým stupněm automatizace dnes již na evropském trhu jsou. Automat vůz řídí, zrychluje i brzdí, řidič ale musí ustavičně sledovat provoz a kontrolovat jeho činnost. Plně automatizovaná auta by se měla začít prodávat kolem roku 2030.

Nedůvěra veřejnosti

Nejisté ale zůstává, jak se k samořiditelným vozům bude za deset let stavět veřejnost. Podle posledního průzkumu Eurobarometru, uskutečněném v roce 2014, uvedlo 61 procent respondentů, že by se v automatizovaném autě při jízdě necítilo dobře a nekoupilo by si jej. Přibližně stejné procento účastníků průzkumu přitom odpovědělo, že by se v takovém voze na zkoušku svezlo.

Pokud by se podařilo úplně odstranit rizika provozu samořiditelných aut, mohla by se v budoucnu výrazně snížit nehodovost. Každoročně zahynou na silnicích v EU tisíce lidí. Pochybení lidského faktoru je přitom příčinou takřka všech nehod (94 procent). V Česku loni na silnicích zemřelo 571 osob.

Velký potenciál mají autonomní vozy v nákladní dopravě a samořiditelná auta by mohli využívat i lidé s omezenou pohyblivostí.

Ačkoliv automobily řízené autopilotem vykazují při testování vynikající výsledky, stále hrozí riziko, že při nenadálé situaci mohou způsobit nehodu s fatálními následky.

Video: V samořiditelném automobilu Renault si můžete za jízdy hrát s virtuální realitou


25. 1. 2019; odbornecasopisy.cz

Novým děkanem FEL ČVUT v Praze byl zvolen prof. Petr Páta

pátek 25. ledna se na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze konalo 30. řádné zasedání Akademického senátu FEL, jehož součástí byla volba nového děkana fakulty. V konkurenci kandidátů prof. Miroslava Husáka, prof. Ondřeje Jiříčka a prof. Borise Šimáka nejvíce senátorů oslovil prof. Petr Páta. Ten v závěrečném hlasování získal 18 kladných hlasů. Do funkce děkana by prof. Páta měl být jmenován rektorem ČVUT v Praze doc. Vojtěchem Petráčkem k 1. červenci 2019.

Prof. Petr Páta v současné době na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze působí jako vedoucí katedry radioelektroniky. V oblasti výzkumu se zabývá obrazovou fotonikou, kompresí vědeckých obrazových dat, akusto-optickými a optickými systémy s prostorově variantní PSF, nebo hyperspektrálním zobrazováním.

Jeho základní děkanskou vizí je rozvoj fakulty směrem k udržení a posílení ekonomické, personální a organizační stability jako předpokladu dlouhodobého rozvoje směrem k excelenci ve všech oblastech činnosti.

K jeho zvolení se vyjádřil stávající děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze prof. Pavel Ripka: „Těším se na spolupráci s nově zvoleným děkanem, včasná volba nám umožní hladké předání funkce.“

Podrobnější informace o všech uchazečích na post děkana FEL a jejich děkanských projektech jsou k dispozici zde.


25. 1. 2019; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Novým děkanem Fakulty elektrotechnické byl zvolen prof. Petr Páta

V pátek 25. ledna se na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze konalo 30. řádné zasedání Akademického senátu FEL, jehož součástí byla volba nového děkana fakulty.

V konkurenci kandidátů prof. Miroslava Husáka, prof. Ondřeje Jiříčka a prof. Borise Šimáka nejvíce senátorů oslovil prof. Petr Páta. Ten v závěrečném hlasování získal 18 kladných hlasů. Do funkce děkana by prof. Páta měl být jmenován rektorem ČVUT v Praze doc. Vojtěchem Petráčkem k 1. červenci 2019.

Prof. Petr Páta v současné době na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze působí jako vedoucí katedry radioelektroniky. V oblasti výzkumu se zabývá obrazovou fotonikou, kompresí vědeckých obrazových dat, akusto-optickými a optickými systémy s prostorově variantní PSF, nebo hyperspektrálním zobrazováním.

Jeho základní děkanskou vizí je rozvoj fakulty směrem k udržení a posílení ekonomické, personální a organizační stability jako předpokladu dlouhodobého rozvoje směrem k excelenci ve všech oblastech činnosti.

K jeho zvolení se vyjádřil stávající děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze prof. Pavel Ripka: „Těším se na spolupráci s nově zvoleným děkanem, včasná volba nám umožní hladké předání funkce.“

Podrobnější informace o všech uchazečích na post děkana FEL a jejich děkanských projektech jsou k dispozici ZDE.


25. 1. 2019; iHNed.cz

Očekávání spojená s umělou inteligencí jsou přehnaná, sázel bych spíš na nanotechnologie, říká startupový investor Zadák

Coby manažer se dostal ze všech Čechů vůbec nejdál. V Hewlett-Packard zastával pozici globálního viceprezidenta. Před dvěma lety americký gigant opustil a nyní se zabývá investicemi do tuzemských start-upů. S podporou chytrých nápadů prý může z Česka vyrůst nový Singapur.

HN: V Hewlett-Packard jste strávil 20 let. Proč jste se rozhodl firmu opustit a stát se startupovým investorem?

Cítil jsem, že potřebuju změnu. Pracoval jsem třeba až 90 hodin týdně a byl pořád na cestách. Chtěl jsem trochu zpomalit a věnovat se víc rodině, kterou jsem dříve poněkud zanedbával. A taky jsem chtěl něco vrátit české společnosti. Proto jsem se rozhodl působit jako investor a mentor firemních manažerů a zakladatelů start-upů. Startupová scéna mě hodně fascinuje. Miluju technologie a celý život jsem se jimi v byznysu zabýval. U lidí ze start-upů vidím velký hlad po tom, něco nového se naučit a v podnikání uspět. Taková práce mě naplňuje.

HN: Jak se díváte na české start-upy ve srovnání s mladými technologickými firmami ze západní Evropy nebo USA?

Za poslední rok a půl jsem poznal spoustu startupistů, kteří jsou skvělými programátory a dobře se vyznají v umělé inteligenci nebo v analýze velkých dat. Musím říct, že po odborné stránce jsou na tom české technologické firmy většinou dobře. Oproti start-upům z USA, Velké Británie či Skandinávie ovšem mají obrovskou mezeru ve vedení byznysu.

Česko je malá země, ze které velkou technologickou společnost nevybudujete, pokud se nevydáte do zahraničí. Zakladatelé zdejších start-upů však mají minimální zkušenosti v tom, jak na zahraniční trhy expandovat. Nevědí, jakým způsobem vybudovat firmu a vést ji. Když přijdete s dobrou myšlenkou, ještě to neznamená, že na ní taky postavíte dobrý byznys. To je dlouhodobá záležitost.

- Spolupráci s Hewlett-Packard zahájil v roce 1997, kdy nastoupil do společnosti Compaq, kterou o čtyři roky později HP koupil. Od té doby prošel několika řídicími funkcemi na nadnárodní úrovni. V rámci HP řídil třeba region Evropy, Středního východu a Afriky, působil také jako výkonný viceprezident celé firmy pro obchod a marketing. Podílel se rovněž na úspěšném rozdělení Hewlett-Packard na počítačové HP Inc. a výrobce serverů HP Enterprise.

- V roce 2017 Zadák z americké společnosti odešel, nyní působí jako startupový investor a konzultant. Spolupracuje s českou vzdělávací institucí ELAI nebo pražským AI Startup Incubatorem. Pomáhá mladým technologickým firmám z Česka, jako jsou například SharyGo, Brand Embassy, GreyCortex či Lafluence.

- Nynější investor vystudoval elektrotechniku na ČVUT a doktorandský program na univerzitě v německém Erlangenu.

- Při rozhovoru pro HN v sobě Zadák nezapřel dlouholetého vrcholového manažera. Na odpovědi týkající se jeho bývalé firmy HP se snažil odpovídat diplomaticky, aby neprozradil příliš mnoho detailů z chodu jedné z největších IT korporací světa, s níž spojil většinu své profesní kariéry.

Zároveň na něm ale bylo vidět, jak moc ho baví pomáhat začínajícím českým firmám, které chtějí prorazit ve světě technologií.

- Slova o tom, že se nyní pokouší splatit komunitě, co od ní dříve získal, mohou českým uším znít pateticky. Na Janu Zadákovi je ale vidět, že je myslí upřímně. I přesto, co všechno ve své dosavadní kariéře dokázal, působí skromně.

HN: Zmínil jste byznysovou nezkušenost českých startupistů. V čem ještě na českém startupovém trhu vidíte problémy?

Co mě hodně překvapilo, je slabé propojení byznysu s akademickou sférou. Na něm je přitom založen úspěch amerického technologického centra Silicon Valley.

V USA je velké množství firem, jejichž rozpočty na výzkum a vývoj přesahují miliardu dolarů. Z těchto peněz investují do start-upů a mají na to speciální týmy, které v nich spolupráci s takovými společnostmi řeší.

Spousta velkých podniků v Česku jsou zahraniční korporace, které tu provozují montovny, nebo jsou to firmy, které fungují jako subdodavatelé velkých korporací. Vůle takových společností investovat do základního výzkumu a inovativních start-upů je ale malá.

HN: A proto start-upům pomáhají samostatní investoři. Do jakých firem jste už v Česku investoval vy?

Z necelé stovky start-upů, které jsem sledoval, jsem zatím investoval jenom do dvou. Jedním z nich byla firma SharyGo, která po internetu zprostředkovává třeba pronájem sportovního vybavení. Zaujaly mě ještě další tři nebo čtyři společnosti, ty už ale byly zainvestované, takže jim pomáhám jako konzultant. Celkově ale musím říct, že naprostá většina start-upů, které mě dosud oslovily, neměla potřebnou kvalitu. Chybělo jim know-how nebo udržitelný obchodní model.

Problém je, že tu zkrátka chybí dostatek kvalitních projektů, ve kterých jde najít byznysový potenciál. Do start-upů se investuje v různých fázích jejich rozvoje a klíčová je právě ta počáteční, při níž takové firmy dostávají první peníze. Z deseti tisíc projektů uspěje třeba jenom jeden, přesto je důležité je úplně na počátku podpořit, aby se vytvořilo dostatečně široké podhoubí pro růst slibných společností. V Česku se ale financování nových nápadů podceňuje.

Hodně je to vidět na počtu patentů, které jsou tady každoročně podány. V tomto ukazateli za zbytkem světa ohromně zaostáváme.

HN: Takže chybí peníze.

Pokud jde o další rozvojové etapy, kde investoři přispívají na vybudování samotného start-upu a jeho vstup na trh, tam problém s nedostatkem peněz není. Když už nějaký projekt projde do téhle fáze a ukáže se, že má naději na úspěch, už tu silní investoři jsou. Zmínit mohu třeba finanční skupiny Rockaway nebo KKCG, které mají vlastní startupové fondy.

Problémem ale zůstává nedostatek peněz na úplném počátku. Vezměte si, kolik Česká republika ze státního rozpočtu vydává na výzkum a vývoj. Pro tento rok je to 42 miliard korun, což je 1,8 miliardy dolarů. Na světě ale existuje minimálně 10 velkých korporací, z nichž každá je sama ochotná do výzkumu ročně investovat kolem 10 miliard dolarů.

HN: Vláda tento týden představila řešení, jak letitou podfinancovanost vědy řešit. Podle její strategie by se do roku 2030 měly státní výdaje na výzkum zvýšit na úroveň tří procent HDP, měla by se více prosazovat spolupráce škol a byznysu a stát má začít finančně podporovat start-upy. Myslíte, že se to skutečně stane, nebo zůstane jen u slibů jako v minulosti?

Těch zmiňovaných 42 miliard pro letošní rok je 0,8 procenta HDP. Pokud by česká ekonomika byla schopná investovat do inovací tři procenta HDP, bylo by to skvělé.

Obecně si ale nemyslím, že zajímavé byznysové nápady by měl platit jenom stát. Spousta zemí svým firmám umožňuje zrychlené daňové odpisy související s technickými inovacemi. Společnosti to pak vybízí k tomu, aby do nových technologií investovaly samy a nespoléhaly se jen na peníze od nějakých vládních agentur.

To je podle mě vhodná cesta, a jak sleduji vyjádření politiků v médiích, mám pocit, že si uvědomují nutnost vydat se tímto směrem.

HN: Má státní podpora start-upů smysl z hlediska daňového poplatníka? Řada lidí se ptá, proč financovat firmy, z nichž většina na trhu neuspěje, a nový Google nebo Facebook v Česku asi jen tak nevznikne.

Takovým obavám rozumím, ale podívejme se na kontext. Česká ekonomika je nyní postavena na výrobě dílčích součástek s nižší přidanou hodnotou a je značně závislá na automobilovém průmyslu. Pokud ovšem do budoucna vsadíme na podporu inovací, navzdory tomu, že ne všechny se uchytí, může to podstatně zrychlit růst hospodářství a produktivity práce. Když k tomu bude více know-how v českých rukou, nebude tolik docházet k odlivu kapitálu do zahraničí. Celkový efekt bude takový, že se vybere více na daních, a prospěch z toho bude mít celá společnost.

Díky vyšší přidané hodnotě budeme navíc ve světě konkurenceschopnější a náš růst bude dlouhodobě udržitelnější než nyní.

Dnes se Česká republika na indexu konkurenceschopnosti, který každoročně vydává Světové ekonomické fórum, nachází až na 29. místě. Vedle zmíněných problémů za to může slabě vyvinutá infrastruktura, nedostatečná podpora doktorandského studia nebo také málo registrovaných patentů. Přitom je v našich silách všechny tyhle problémy odstranit a z toho 29. místa na světě se posunout třeba do první desítky. Když to dokáže takový Singapur, tak proč ne my?

HN: Zmínil jste Singapur, které další země byste dal Česku za vzor?

Určitě Japonsko, Jižní Koreu, Spojené státy, Dánsko, Finsko, Švédsko, Švýcarsko, Německo… Japonsko je tradičně silné v podpoře hi-tech průmyslu, Korejci zase slaví úspěch svou pracovitostí a disciplínou. Finové jsou na světové špičce ve vzdělávání. No a v Německu je v posledních patnácti letech velkým tématem digitální transformace průmyslu v duchu čtvrté průmyslové revoluce. Němci si uvědomují, že exportní ekonomika, která je jejich motorem, by dojela, kdyby jejich průmysl nebyl konkurenceschopný díky inovacím. Proto tam probíhá velmi dobrá spolupráce státu, firem a univerzit, které produkují odborníky schopné zavedené postupy inovovat.

Mě osobně při mé předchozí manažerské práci hodně zaujal příklad právě Singapuru, kam jsem často jezdíval za byznysem. Je to země, která se za posledních 40 let dokázala dostat mezi světovou špičku díky velmi efektivní státní správě. Stát tam spravuje vlastní fond, který investuje do digitálních inovací, a tím zhodnocuje peníze všech obyvatel.

HN: Myslíte, že by podobný státní fond pomohl i Česku? Už několik let se mluví třeba o státní podpoře start-upů, experti ze startupové komunity ale takový nápad většinou odsuzují. Podle nich stát neumí dobře investovat a varují i před rizikem korupce při rozdělování peněz.

Nedovedu posoudit, jak by tady takový fond v praxi fungoval. Příklad Singapuru ale ukazuje, že taková cesta je možná. Třeba německá vláda také vkládá do start-upů nevratné investice, které spousta tamních firem využívá. Pokud firma takové peníze využije v úplně počáteční fázi svého rozvoje, pak to vidím pozitivně.

Co se mi už ale tolik nelíbí, je fakt, že když se start-upy na státní podporu spoléhají i v dalších fázích svého rozvoje, může to dost zkreslovat jejich přirozenou úmrtnost. V procesu budování start-upů zkrátka většina projektů neuspěje. Pokud se ale systém spoléhá na dotace, není prosívání dobrých a špatných nápadů tak efektivní, a navíc u toho vzniká přehnaná byrokracie. Míra státní podpory zkrátka musí být vyvážená.

HN: O českém startupovém prostředí mluvíte dost kriticky. Vidíte na mladých českých podnicích i nějaká pozitiva? Jsou v nějakém směru lepší než jejich konkurenti ze zahraničí?

Jsme kreativní a relativně disciplinovaní a neradi prohráváme. České firmy jsou bojovné a kreativita jejich lidí jim pomáhá v tom, že se nebojí pouštět do nových nápadů. Co nám historicky v byznysu chybí, jsou zkušenosti a kapitál. V tom musíme ostatní rozvinuté země dohnat.

HN: Když sám do start-upů investujete, nemrzí vás, že většina z těchto firem na trhu neuspěje?

Tak to u tohoto typu investování chodí. Investor, který se rozhodne do takového prostředí vstoupit, s tím musí být smířen a musí vědět, že o spoustu peněz přijde.

Ve Spojených státech máte běžně fondy, které investují třeba do 200 start-upů najednou a které přitom vědí, že se jim podaří investice třeba jen u dvou z nich. Spoléhají ale na to, že ty dva úspěšné projekty nejenže pokryjí ztráty vzniklé podporou neúspěšných firem, ale navíc jim dají vydělat. Já sice do start-upů investuji jednotky milionů korun, ale zároveň do nich vkládám jen asi 15 až 20 procent finančních prostředků, které mám k dispozici. Tím snižuji riziko.

HN: Kam ještě vkládáte své peníze?

Hodně do zdravotnictví, telekomunikací či bankovnictví. Tyhle oblasti budou podle mě zažívat velkou technologickou transformaci. Sázím na dlouhodobý růst firem, které se snaží právě tato odvětví inovovat.

HN: Které obory vás zajímají u start-upů? Do jakého typu mladé technologické firmy se podle vás vyplatí investovat?

Rozhodně bych sázel na společnosti, které rozvíjejí nanotechnologie či materiály, jejichž tvar a vlastnosti lze předem naprogramovat. Na důležitosti získají také firmy, které se zabývají robotizací a automatizací v průmyslu nebo v maloobchodu. Význam robotů bude kvůli tlaku na zvýšení efektivity neustále narůstat a jejich rozvoj je důležitý i vzhledem k aktuálnímu nedostatku lidí na trhu práce. Velký poprask je teď kolem firem zabývajících se umělou inteligencí. Podle mě jde ale o nafouknutou bublinu. Reálné dopady této technologie budeme teprve hledat a některá dnešní očekávání, která jsou s umělou inteligencí spojená, mi přijdou přehnaná.

HN: Jste jedním z mála českých manažerů, kteří se dokázali prosadit na globální úrovni. Co byste poradil svým kolegům, kteří sní o podobné kariéře?

Nejdůležitější je, aby vás taková práce bavila. Nyní se hodně zabývám mentoringem a občas se při něm setkávám s manažery, kteří trochu mechanicky plánují, jak se dostat nahoru. U mě to spíš bylo tak, že nové příležitosti ke mně přicházely postupně. Snažil jsem se svou práci odvádět nejlíp, jak jsem uměl, a když přitom přišla nabídka na nový post, snažil jsem se jí nebát a skočit do toho rovnýma nohama.

Neustále si musíte uvědomovat, že spoustu věcí nevíte. Čím větší týmy vedete, tím více vás obklopují chytřejší a zkušenější lidé a vy se musíte naučit, jak jim naslouchat a učit se od nich. Důležité přitom je si uvědomit, že by se manažer neměl bát udělat chybu. To mi často říkal můj bývalý šéf v HP Mark Hurd a byla to skvělá rada. Chyby nedělá jen ten, kdo pracuje moc pomalu. Občas se ale stává, že ze strachu z chyby nakonec propásnete spoustu dobrých příležitostí.

HN: Lákalo by vás ještě se do velké společnosti vrátit?

Dostal jsem celou řadu nabídek. Mohl jsem vést firmy v Česku nebo řídit evropský či globální byznys. V současnosti ale o návratu do korporátního kolečka neuvažuju. Kdybych nastoupil někam zpět do korporace, musel bych se upsat minimálně na pět let, ale to si teď nedovedu představit. Cítím, že dnes vedu vyvážený život a konečně se naplno zabývám věcmi, na které jsem dříve neměl čas a které mě teď naplňují. Předchozí kariéry v Hewlett-Packard ale rozhodně nelituju. Jsem hrdý na to, co jsme s naším týmem ve firmě dokázali.


25. 1. 2019; Kondice

Zdravé novinky

NOVINKY ZE SVĚTA I Z DOMOVA NEKVALITNÍ SPERMA JAKO PŘÍČINA POTRATU

Důvody, proč některá těhotenství opakovaně končí před 20. týdnem těhotenství, dosud hledali vědci v těle matky nebo genetice plodu. Nová studie Královské univerzity v Londýně se ale zaměřila na otce. A ouha, porovnání vzorků spermatu od 50 mužů, jejichž partnerky opakovaně potratily, se vzorky mužů, kteří se otci už stali, ukázalo, že svoji roli hraje i kvalita spermatu. Ten u první skupiny dárců měl dvakrát více poškozenou DNA se čtyřikrát vyšším obsahem rizikových molekul. Na vině budou nejspíš prodělané infekce (obzvlášť chlamydie), obezita a vyšší věk.

NOVÁ NADĚJE PRO EPILEPTIKY

Epilepsie je nejčastější chronické onemocnění mozku. V České republice s ní žije 100 tisíc lidí. Denně je odhalena u 14 dalších. Léčba dnes u třetiny pacientů nezabírá a efektivnější má zajistit nově otevřené centrum pro výzkum a léčbu epilepsie v pražské FN v Motole. Vědomosti a poznatky ze svých oborů v něm spojují lékaři, vědci z Fyziologického ústavu AV ČR a inženýři z elektronické fakulty ČVUT. "Máme zde neurochirurgy i matematiky, kteří se zabývají zobrazovacími metodami, i molekulární genetiky, kteří studují epilepsii na genetickém podkladu," řekl při otevření centra Přemysl Jiruška z Fyziologického ústavu Akademie věd.


25. 1. 2019; Hospodářské noviny

Jan Zadák

Coby manažer se dostal ze všech Čechů vůbec nejdál. V Hewlett-Packard zastával pozici globálního viceprezidenta. Před dvěma lety americký gigant opustil a nyní se zabývá investicemi do tuzemských start-upů. S podporou chytrých nápadů prý může z Česka vyrůst nový Singapur.

- HN: V Hewlett-Packard jste strávil 20 let. Proč jste se rozhodl firmu opustit a stát se startupovým investorem?

Cítil jsem, že potřebuju změnu. Pracoval jsem třeba až 90 hodin týdně a byl pořád na cestách. Chtěl jsem trochu zpomalit a věnovat se víc rodině, kterou jsem dříve poněkud zanedbával. A taky jsem chtěl něco vrátit české společnosti. Proto jsem se rozhodl působit jako investor a mentor firemních manažerů a zakladatelů start-upů. Startupová scéna mě hodně fascinuje. Miluju technologie a celý život jsem se jimi v byznysu zabýval. U lidí ze start-upů vidím velký hlad po tom, něco nového se naučit a v podnikání uspět. Taková práce mě naplňuje.

- HN: Jak se díváte na české start-upy ve srovnání s mladými technologickými firmami ze západní Evropy nebo USA?

Za poslední rok a půl jsem poznal spoustu startupistů, kteří jsou skvělými programátory a dobře se vyznají v umělé inteligenci nebo v analýze velkých dat. Musím říct, že po odborné stránce jsou na tom české technologické firmy většinou dobře. Oproti start-upům z USA, Velké Británie či Skandinávie ovšem mají obrovskou mezeru ve vedení byznysu. Česko je malá země, ze které velkou technologickou společnost nevybudujete, pokud se nevydáte do zahraničí. Zakladatelé zdejších start-upů však mají minimální zkušenosti v tom, jak na zahraniční trhy expandovat. Nevědí, jakým způsobem vybudovat firmu a vést ji. Když přijdete s dobrou myšlenkou, ještě to neznamená, že na ní taky postavíte dobrý byznys. To je dlouhodobá záležitost.

- HN: Zmínil jste byznysovou nezkušenost českých startupistů. V čem ještě na českém startupovém trhu vidíte problémy?

Co mě hodně překvapilo, je slabé propojení byznysu s akademickou sférou. Na něm je přitom založen úspěch amerického technologického centra Silicon Valley. V USA je velké množství firem, jejichž rozpočty na výzkum a vývoj přesahují miliardu dolarů. Z těchto peněz investují do start-upů a mají na to speciální týmy, které v nich spolupráci s takovými společnostmi řeší. Spousta velkých podniků v Česku jsou zahraniční korporace, které tu provozují montovny, nebo jsou to firmy, které fungují jako subdodavatelé velkých korporací. Vůle takových společností investovat do základního výzkumu a inovativních start-upů je ale malá.

- HN: A proto start-upům pomáhají samostatní investoři. Do jakých firem jste už v Česku investoval vy?

Z necelé stovky start-upů, které jsem sledoval, jsem zatím investoval jenom do dvou. Jedním z nich byla firma SharyGo, která po internetu zprostředkovává třeba pronájem sportovního vybavení. Zaujaly mě ještě další tři nebo čtyři společnosti, ty už ale byly zainvestované, takže jim pomáhám jako konzultant. Celkově ale musím říct, že naprostá většina start-upů, které mě dosud oslovily, neměla potřebnou kvalitu. Chybělo jim know-how nebo udržitelný obchodní model. Problém je, že tu zkrátka chybí dostatek kvalitních projektů, ve kterých jde najít byznysový potenciál. Do start-upů se investuje v různých fázích jejich rozvoje a klíčová je právě ta počáteční, při níž takové firmy dostávají první peníze. Z deseti tisíc projektů uspěje třeba jenom jeden, přesto je důležité je úplně na počátku podpořit, aby se vytvořilo dostatečně široké podhoubí pro růst slibných společností. V Česku se ale financování nových nápadů podceňuje. Hodně je to vidět na počtu patentů, které jsou tady každoročně podány. V tomto ukazateli za zbytkem světa ohromně zaostáváme.

- HN: Takže chybí peníze.

Pokud jde o další rozvojové etapy, kde investoři přispívají na vybudování samotného start-upu a jeho vstup na trh, tam problém s nedostatkem peněz není. Když už nějaký projekt projde do téhle fáze a ukáže se, že má naději na úspěch, už tu silní investoři jsou. Zmínit mohu třeba finanční skupiny Rockaway nebo KKCG, které mají vlastní startupové fondy. Problémem ale zůstává nedostatek peněz na úplném počátku. Vezměte si, kolik Česká republika ze státního rozpočtu vydává na výzkum a vývoj. Pro tento rok je to 42 miliard korun, což je 1,8 miliardy dolarů. Na světě ale existuje minimálně 10 velkých korporací, z nichž každá je sama ochotná do výzkumu ročně investovat kolem 10 miliard dolarů.

- HN: Vláda tento týden představila řešení, jak letitou podfinancovanost vědy řešit. Podle její strategie by se do roku 2030 měly státní výdaje na výzkum zvýšit na úroveň tří procent HDP, měla by se více prosazovat spolupráce škol a byznysu a stát má začít finančně podporovat start-upy. Myslíte, že se to skutečně stane, nebo zůstane jen u slibů jako v minulosti?

Těch zmiňovaných 42 miliard pro letošní rok je 0,8 procenta HDP. Pokud by česká ekonomika byla schopná investovat do inovací tři procenta HDP, bylo by to skvělé. Obecně si ale nemyslím, že zajímavé byznysové nápady by měl platit jenom stát. Spousta zemí svým firmám umožňuje zrychlené daňové odpisy související s technickými inovacemi. Společnosti to pak vybízí k tomu, aby do nových technologií investovaly samy a nespoléhaly se jen na peníze od nějakých vládních agentur. To je podle mě vhodná cesta, a jak sleduji vyjádření politiků v médiích, mám pocit, že si uvědomují nutnost vydat se tímto směrem.

- HN: Má státní podpora start-upů smysl z hlediska daňového poplatníka? Řada lidí se ptá, proč financovat firmy, z nichž většina na trhu neuspěje, a nový Google nebo Facebook v Česku asi jen tak nevznikne.

Takovým obavám rozumím, ale podívejme se na kontext. Česká ekonomika je nyní postavena na výrobě dílčích součástek s nižší přidanou hodnotou a je značně závislá na automobilovém průmyslu. Pokud ovšem do budoucna vsadíme na podporu inovací, navzdory tomu, že ne všechny se uchytí, může to podstatně zrychlit růst hospodářství a produktivity práce. Když k tomu bude více know-how v českých rukou, nebude tolik docházet k odlivu kapitálu do zahraničí. Celkový efekt bude takový, že se vybere více na daních, a prospěch z toho bude mít celá společnost. Díky vyšší přidané hodnotě budeme navíc ve světě konkurenceschopnější a náš růst bude dlouhodobě udržitelnější než nyní. Dnes se Česká republika na indexu konkurenceschopnosti, který každoročně vydává Světové ekonomické fórum, nachází až na 29. místě. Vedle zmíněných problémů za to může slabě vyvinutá infrastruktura, nedostatečná podpora doktorandského studia nebo také málo registrovaných patentů. Přitom je v našich silách všechny tyhle problémy odstranit a z toho 29. místa na světě se posunout třeba do první desítky. Když to dokáže takový Singapur, tak proč ne my?

- HN: Zmínil jste Singapur, které další země byste dal Česku za vzor?

Určitě Japonsko, Jižní Koreu, Spojené státy, Dánsko, Finsko, Švédsko, Švýcarsko, Německo… Japonsko je tradičně silné v podpoře hi-tech průmyslu, Korejci zase slaví úspěch svou pracovitostí a disciplínou. Finové jsou na světové špičce ve vzdělávání. No a v Německu je v posledních patnácti letech velkým tématem digitální transformace průmyslu v duchu čtvrté průmyslové revoluce. Němci si uvědomují, že exportní ekonomika, která je jejich motorem, by dojela, kdyby jejich průmysl nebyl konkurenceschopný díky inovacím. Proto tam probíhá velmi dobrá spolupráce státu, firem a univerzit, které produkují odborníky schopné zavedené postupy inovovat. Mě osobně při mé předchozí manažerské práci hodně zaujal příklad právě Singapuru, kam jsem často jezdíval za byznysem. Je to země, která se za posledních 40 let dokázala dostat mezi světovou špičku díky velmi efektivní státní správě. Stát tam spravuje vlastní fond, který investuje do digitálních inovací, a tím zhodnocuje peníze všech obyvatel.

- HN: Myslíte, že by podobný státní fond pomohl i Česku? Už několik let se mluví třeba o státní podpoře start-upů, experti ze startupové komunity ale takový nápad většinou odsuzují. Podle nich stát neumí dobře investovat a varují i před rizikem korupce při rozdělování peněz.

Nedovedu posoudit, jak by tady takový fond v praxi fungoval. Příklad Singapuru ale ukazuje, že taková cesta je možná. Třeba německá vláda také vkládá do start-upů nevratné investice, které spousta tamních firem využívá. Pokud firma takové peníze využije v úplně počáteční fázi svého rozvoje, pak to vidím pozitivně. Co se mi už ale tolik nelíbí, je fakt, že když se start-upy na státní podporu spoléhají i v dalších fázích svého rozvoje, může to dost zkreslovat jejich přirozenou úmrtnost. V procesu budování start-upů zkrátka většina projektů neuspěje. Pokud se ale systém spoléhá na dotace, není prosívání dobrých a špatných nápadů tak efektivní, a navíc u toho vzniká přehnaná byrokracie. Míra státní podpory zkrátka musí být vyvážená.

- HN: O českém startupovém prostředí mluvíte dost kriticky. Vidíte na mladých českých podnicích i nějaká pozitiva? Jsou v nějakém směru lepší než jejich konkurenti ze zahraničí?

Jsme kreativní a relativně disciplinovaní a neradi prohráváme. České firmy jsou bojovné a kreativita jejich lidí jim pomáhá v tom, že se nebojí pouštět do nových nápadů. Co nám historicky v byznysu chybí, jsou zkušenosti a kapitál. V tom musíme ostatní rozvinuté země dohnat.

- HN: Když sám do start-upů investujete, nemrzí vás, že většina z těchto firem na trhu neuspěje?

Tak to u tohoto typu investování chodí. Investor, který se rozhodne do takového prostředí vstoupit, s tím musí být smířen a musí vědět, že o spoustu peněz přijde. Ve Spojených státech máte běžně fondy, které investují třeba do 200 start-upů najednou a které přitom vědí, že se jim podaří investice třeba jen u dvou z nich. Spoléhají ale na to, že ty dva úspěšné projekty nejenže pokryjí ztráty vzniklé podporou neúspěšných firem, ale navíc jim dají vydělat. Já sice do start-upů investuji jednotky milionů korun, ale zároveň do nich vkládám jen asi 15 až 20 procent finančních prostředků, které mám k dispozici. Tím snižuji riziko.

- HN: Kam ještě vkládáte své peníze?

Hodně do zdravotnictví, telekomunikací či bankovnictví. Tyhle oblasti budou podle mě zažívat velkou technologickou transformaci. Sázím na dlouhodobý růst firem, které se snaží právě tato odvětví inovovat.

- HN: Které obory vás zajímají u start-upů? Do jakého typu mladé technologické firmy se podle vás vyplatí investovat?

Rozhodně bych sázel na společnosti, které rozvíjejí nanotechnologie či materiály, jejichž tvar a vlastnosti lze předem naprogramovat. Na důležitosti získají také firmy, které se zabývají robotizací a automatizací v průmyslu nebo v maloobchodu. Význam robotů bude kvůli tlaku na zvýšení efektivity neustále narůstat a jejich rozvoj je důležitý i vzhledem k aktuálnímu nedostatku lidí na trhu práce. Velký poprask je teď kolem firem zabývajících se umělou inteligencí. Podle mě jde ale o nafouknutou bublinu. Reálné dopady této technologie budeme teprve hledat a některá dnešní očekávání, která jsou s umělou inteligencí spojená, mi přijdou přehnaná.

- HN: Jste jedním z mála českých manažerů, kteří se dokázali prosadit na globální úrovni. Co byste poradil svým kolegům, kteří sní o podobné kariéře?

Nejdůležitější je, aby vás taková práce bavila. Nyní se hodně zabývám mentoringem a občas se při něm setkávám s manažery, kteří trochu mechanicky plánují, jak se dostat nahoru. U mě to spíš bylo tak, že nové příležitosti ke mně přicházely postupně. Snažil jsem se svou práci odvádět nejlíp, jak jsem uměl, a když přitom přišla nabídka na nový post, snažil jsem se jí nebát a skočit do toho rovnýma nohama. Neustále si musíte uvědomovat, že spoustu věcí nevíte. Čím větší týmy vedete, tím více vás obklopují chytřejší a zkušenější lidé a vy se musíte naučit, jak jim naslouchat a učit se od nich. Důležité přitom je si uvědomit, že by se manažer neměl bát udělat chybu. To mi často říkal můj bývalý šéf v HP Mark Hurd a byla to skvělá rada. Chyby nedělá jen ten, kdo pracuje moc pomalu. Občas se ale stává, že ze strachu z chyby nakonec propásnete spoustu dobrých příležitostí.

- HN: Lákalo by vás ještě se do velké společnosti vrátit?

Dostal jsem celou řadu nabídek. Mohl jsem vést firmy v Česku nebo řídit evropský či globální byznys. V současnosti ale o návratu do korporátního kolečka neuvažuju. Kdybych nastoupil někam zpět do korporace, musel bych se upsat minimálně na pět let, ale to si teď nedovedu představit. Cítím, že dnes vedu vyvážený život a konečně se naplno zabývám věcmi, na které jsem dříve neměl čas a které mě teď naplňují. Předchozí kariéry v Hewlett-Packard ale rozhodně nelituju. Jsem hrdý na to, co jsme s naším týmem ve firmě dokázali.

JAN ZADÁK (53) Spolupráci s Hewlett-Packard zahájil v roce 1997, kdy nastoupil do společnosti Compaq, kterou o čtyři roky později HP koupil. Od té doby prošel několika řídicími funkcemi na nadnárodní úrovni. V rámci HP řídil třeba region Evropy, Středního východu a Afriky, působil také jako výkonný viceprezident celé firmy pro obchod a marketing. Podílel se rovněž na úspěšném rozdělení Hewlett-Packard na počítačové HP Inc. a výrobce serverů HP Enterprise. V roce 2017 Zadák z americké společnosti odešel, nyní působí jako startupový investor a konzultant. Spolupracuje s českou vzdělávací institucí ELAI nebo pražským AI Startup Incubatorem. Pomáhá mladým technologickým firmám z Česka, jako jsou například SharyGo, Brand Embassy, GreyCortex či Lafluence. Nynější investor vystudoval elektrotechniku na ČVUT a doktorandský program na univerzitě v německém Erlangenu. Při rozhovoru pro HN v sobě Zadák nezapřel dlouholetého vrcholového manažera. Na odpovědi týkající se jeho bývalé firmy HP se snažil odpovídat diplomaticky, aby neprozradil příliš mnoho detailů z chodu jedné z největších IT korporací světa, s níž spojil většinu své profesní kariéry. Zároveň na něm ale bylo vidět, jak moc ho baví pomáhat začínajícím českým firmám, které chtějí prorazit ve světě technologií. Slova o tom, že se nyní pokouší splatit komunitě, co od ní dříve získal, mohou českým uším znít pateticky. Na Janu Zadákovi je ale vidět, že je myslí upřímně. I přesto, co všechno ve své dosavadní kariéře dokázal, působí skromně.


21. 1. 2019; Hospodářské noviny

Česko chce v Evropě prorazit s umělou inteligencí

Umělá inteligence už umí spolehlivě porazit ty nejlepší pokerové mistry. Algoritmus vytvořili vědci z pražských univerzit společně s Kanaďany. Na ČVUT také vyvíjejí robotickou technologii, která bude v továrnách automobilky Škoda svážet auta z pásů a sama je parkovat. A americký koncern IBM do Česka umístil část vývoje chatbotů - robotů schopných komunikovat s lidmi. Počiny umělé inteligence v Česku se v následujících letech mají ještě značně rozšířit.

Plánuje to jak Evropská unie, tak česká vláda. Evropská komise koncem roku oznámila, že zařídí, aby v následujícím desetiletí proudilo na rozvoj umělé inteligence v EU 20 miliard eur ročně z veřejných i soukromých peněz. Evropa se tak chce co nejvíc přiblížit USA a Číně - velmocím, které v soutěži výrazně vedou. Česko proto stejně jako další země vytváří národní strategii umělé inteligence, k níž členské státy nabádá Evropská komise. "Zpracujeme ji do poloviny roku," uvedl náměstek ministerstva průmyslu a obchodu Petr Očko, který má téma na starosti. Česko má podle něj v oblasti především velký výzkumný potenciál.

"Klíčové budou hlavně investice do výzkumu a také uplatnění výsledků výzkumu v praxi," říká. Letos se například má rozjet nový dotační program Trend, který připravilo ministerstvo průmyslu a obchodu. Co do objemu je rekordní - v následujících osmi letech na něj půjde deset miliard korun ze státního rozpočtu. Dalších pět miliard budou v rámci grantů investovat firmy. Buď samostatně, nebo ve společných projektech s vědci. "Program je zaměřený na klíčové technologické trendy a umělá inteligence je jedním z těch hlavních," doplňuje Očko. Novinku ještě musí schválit vláda, už ji ale podpořila její Rada pro výzkum, vývoj a inovace.

Také nový evropský výzkumný program Horizon Europe bude mít jako jednu z priorit umělou inteligenci. Do roku 2027 počítá s celkovým rozpočtem 100 miliard eur. Rozjedou se i granty pro uplatnění nových technologií v praxi, zaměřených hlavně na umělou inteligenci, vysokokapacitní výpočetní techniku a kybernetickou bezpečnost.

Česko dokonce usiluje o to, aby zde vzniklo nové špičkové evropské centrum pro umělou inteligenci. Rozhodovat se o něm bude v EU koncem roku. "Věřím, že české instituce mohou být klíčovou součástí takového centra. Bude zřejmě rozložené do několika součástí v několika zemích EU," popisuje náměstek.

Doprava či bezpečnost

"Čínu a USA Evropa nikdy nedožene, ale to neznamená, že bychom měli rezignovat," říká přední český odborník na umělou inteligenci, profesor Michal Pěchouček. Česko má podle něj v této oblasti Evropě co nabídnout. "Jsme výrobním srdcem Evropy, takže můžeme být ve spolupráci s Německem a Slovenskem jedním z nejlepších regionů na světě v použití umělé inteligence a strojového učení v robotizaci výroby," říká šéf Centra umělé inteligence na ČVUT.

Podle něj jsme také silní v oblasti kybernetické bezpečnosti, umělé inteligence v dopravě a rozvíjí se u nás debata o etice a bezpečnosti nových technologií. Sám založil bezpečnostní firmu Cognitive Security, kterou před šesti lety koupil americký gigant Cisco.

Společně s dalšími experty přispěl Pěchouček k nové vládní analýze, jaký má umělá inteligence v Česku potenciál. "Chce-li česká vláda zachovat zaměstnanost a blahobyt, musí naskočit na technologickou vlnu, která bude měnit například automobilový průmysl. A to je vlna umělé inteligence," říká.

Poukazuje na dobrou úroveň vzdělávání v tomto oboru v tuzemsku. "V Praze na Karlově univerzitě a na ČVUT generujeme přibližně sto magisterských absolventů v oblasti umělé inteligence ročně. Například kanadský Montreal, město zakládající si na podpoře této disciplíny, jich má ročně pětkrát méně," upozorňuje Pěchouček.

Sázka na Prahu?

"Myslím, že úspěch Česka a Prahy jako regionu bude možné poměřit podle množství pracovních míst v oblasti umělé inteligence. Když se to povede, bude jich dost v korporacích zaměřených tímto směrem, na univerzitách i v inovativních start-upech. Je důležité, aby se tyto tři komunity zvětšovaly obdobným tempem," upozorňuje Pěchouček, který stojí spolu s kolegy u zrodu platformy PRG. AI, která propojuje již zmíněné univerzity s Ústavem informatiky Akademie věd ČR a Magistrátem hlavního města Prahy.

Klíčové je podle něj udržet na akademické půdě špičkové odborníky. Ti přitáhnou další talenty a zabrání tomu, aby jim je přebraly velké firmy, jako je Google nebo Apple. Na to se podle Očka zaměří i národní strategie umělé inteligence. "Velkou prioritou je zatraktivnit Českou republiku pro špičkové experty a výzkumníky z vyspělých zemí. Tito experti stále narážejí na zdlouhavé a komplikované procedury při povolování pobytu, to chceme změnit," říká náměstek.

Klíčové jsou ale peníze. "Potřebujeme tyto lidi zaplatit. Veřejný i soukromý sektor by měl pochopit, že chce-li si udržet na akademické půdě dostatečné množství kvalifikovaných lidí, musí do nich investovat," říká profesor Pěchouček. Loni dostal na starost vybudování RCI (Centra excelentního výzkumu v oblasti informatiky na ČVUT) s investicí za půl miliardy. "Snažíme se hlavně rozšířit komunitu odborníků v umělé inteligenci a příbuzných disciplínách. V devíti výzkumných programech nás pracuje více než 100 a chceme rychle růst," vysvětluje.

20 mld. eur ročně by měla dávat EU podle Evropské komise v příštím desetiletí na rozvoj umělé inteligence z veřejných a soukromých zdrojů.


18. 1. 2019; 21. století

Úspěchy vědců z ČVUT

Novinky ve vozech Toyota a Lexus

Čeští odborníci z ČVUT spolupracují na vývoji autonomního řízení pro automobilku Toyota.

V těchto dnech slaví první velké úspěchy - jejich poznatky se právě testují v Japonsku a skutečně budou součástí reálných vozů. "Specializujeme se na počítačové vidění a zpracování obrazu z kamer. Zaměřujeme se přitom na data z okolí automobilu, která nelze mít pevně v mapě, tedy na věci, které se pohybují," popisuje profesor Jiří Matas, který české laboratoři, která je součástí celosvětové Toyota Research Lab, šéfuje. Dodává, že tato práce nekončí jen u chodců, ostatních pohybujících se aut nebo zvířat.


16. 1. 2019; Elektro

Zavedení družicové navigace v pražských tramvajích

V prosinci 2018 uskutečnili vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze na tramvaji typu 15 T ForCity unikání pilotní test dostupnosti globálních družicových navigačních systémů (GNSS), tedy GPS, Galileo a Glonass. Tato technologie by v budoucnosti mohla být využita např. pro probíhající projekty Dopravního podniku hlavního města Prahy (DPP): antikolizní systém, elektronickou mapu Prahy, on-line informace pro cestující o pohybu jednotlivých tramvají v Praze nebo pro centrální řídicí systém pražské hromadné dopravy. Tým z Katedry radioelektroniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, vedený prof. Františkem Vejražkou, se problematikou družicové a integrované navigace dlouhodobě zabývá. Ve spolupráci s českými podniky v rámci projektu Centra integrovaných družicových a pozemských navigačních technologií vyvíjí vlastní řešení určování polohy s vysokou přesností, zejména pro oblasti s obtížným příjmem družicových signálů.

Naměřené hodnoty a zpracovaná data budou využity pro interní účely a poskytnuty i dalším partnerům a budou analyzovány možnosti jejich využití např. k zajištění větší míry bezpečnosti a spolehlivosti tramvají. Po celou dobu měření byl na místě přítomen technik výrobce vozidla - Škody Transportation, a. s. Na přípravě celého projektu se dále podílelo Ministerstvo dopravy ČR společně s Agenturou pro evropský globální družicový navigační systém (GSA). Praha je sídlem systému Galileo, který se mílovými kroky blíží k plné provozuschopnosti. Ta je plánována do roku 2020.


11. 1. 2019; florence.cz

Na léčbě pacientů s epilepsií se budou v motolské nemocnici podílet vědci a inženýři: vzniká výzkumné centrum EPIREC


11. 1. 2019; vedavyzkum.cz

V Motole vzniká epileptologické výzkumné centrum EPIREC

Unikátní platforma propojující výzkum epilepsie s klinickou praxí funguje nově od ledna ve Fakultní nemocnici v Motole. V multioborových týmech zde pracují vedle lékařů také vědci z 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fyziologického ústavu Akademie věd ČR. Inovativní poznatky, na jejichž zpracování se podílejí i odborníci z Fakulty elektrotechnické ČVUT, zkvalitní a zefektivní péči o pacienty.

Epilepsie je nejčastější chronické onemocnění mozku. V České republice má aktivní epilepsii jeden člověk ze 125. Každý rok přibývá přibližně 5000 nových případů, tj. denně je stanovena diagnóza epilepsie u 14 lidí.

Obrovský technologický rozvoj nanotechnologií, zobrazovacích metod, molekulárně biologických metod i umělé inteligence nabízí jedinečné možnosti nejen k odhalení příčin nemoci, ale i pro vývoj diagnostických nástrojů a účinnějších postupů k vyléčení epilepsie.

Cílem nového výzkumného centra EPIREC je jak experimentální translační výzkum epilepsie v laboratořích, tak klinická diagnostika a léčba nezvladatelných epilepsií. "Rychlý přenos špičkového medicínského výzkumu do klinické praxe přináší pacientům s epilepsií perspektivu kvalitního života," říká předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová. Centrum podle ní proto naplňuje vize vědecké platformy Strategie AV21.

"Spolupráce s centrem EPIREC nám umožní dále rozvíjet tradiční a velmi úspěšný směr výzkumu našeho ústavu, kterým je oblast epilepsie především u dětských pacientů," podotýká Jan Kopecký, ředitel Fyziologického ústavu Akademie věd ČR.

Kvalitní život bez záchvatů

Klíčová je úzká součinnost multioborových týmů. "Tato spolupráce umožňuje efektivně zohlednit základní mechanismy epilepsie u konkrétního pacienta - včetně těch, u nichž záchvaty přes veškerou snahu při farmakologické léčbě přetrvávají. Naší vizí je kvalitní život bez záchvatů," vysvětluje Miloslav Ludvík, ředitel Fakultní nemocnice v Motole.

Unikátní je i propojení největší české nemocnice a tří špičkových vzdělávacích a vědeckých institucí - Univerzity Karlovy, ČVUT a Akademie věd ČR. "S centrem EPIREC vzniká výzkumná skupina respektovaná na mezinárodní úrovni. Zároveň se nám otevírá i možnost účastnit se mezinárodních konsorcií pro testování inovativních léčebných postupů," dodává Vladimír Komárek, děkan 2. lékařské fakultyUniverzity Karlovy.

S centrem EPIREC spolupracují dvě desítky lékařů a vědců. Tým zahrnuje experimentální a klinické epileptology, radiology, patology, molekulární biology, matematiky, bioinženýry, biochemiky, farmakology a celou řadu dalších specializací. Důležitou součástí jsou také odborníci na zpracování dat z Fakulty elektrotechnické ČVUT.

V rámci vědecko-výzkumné činnosti členové EPIREC spolupracují s předními výzkumnými a klinickými pracovišti, např. s Oxfordskou univerzitou, University College London, Univerzitou v Miami, Janelia Research Campus, Univerzitou v Curychu, Univerzitou v Miláně a řadou dalších. Podílí se na množství národních, evropských a mezinárodních projektů a působí ve vedení mezinárodních vědeckých organizací.

Zdroj: Akademie věd ČR


10. 1. 2019; zdravi.euro.cz

Centrum v Motole propojuje výzkum epilepsie s klinickou praxí

Ve Fakultní nemocnici v pražském Motole funguje od ledna nové centrum EPIREC propojující výzkum epilepsie s klinickou praxí. V týmech pracují vedle lékařů vědci z 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fyziologického ústavu Akademie věd ČR (AV ČR). Na zpracování poznatků týmů se podílejí i odborníci z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického, sdělila v dnešní tiskové zprávě AV ČR.

Cílem centra jsou experimentální výzkum epilepsie v laboratořích, klinická diagnostika a léčba. S EPIREC spolupracují dvě desítky lékařů a vědců, součástí jsou experimentální a kliničtí epileptologové, radiologové, patologové, molekulární biologové, matematici, bioinženýři, biochemici, farmakologové a další profese.

„Tato spolupráce umožňuje efektivně zohlednit základní mechanismy epilepsie u konkrétního pacienta - včetně těch, u nichž záchvaty přes veškerou snahu při farmakologické léčbě přetrvávají. Naší vizí je kvalitní život bez záchvatů,“ uvedl ředitel Fakultní nemocnice v Motole Miloslav Ludvík.

S centrem se podle děkana 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Vladimíra Komárka otevírá i možnost účastnit se mezinárodních konsorcií pro testování inovativních léčebných postupů. Členové EPIREC spolupracují například s Oxfordskou univerzitou, University College London či univerzitami v Miami, Curychu či Miláně.

Epilepsie je nejčastějším chronickým onemocněním mozku. Projevuje se různými typy záchvatů, například nevnímáním, brněním, třesem, křečemi či bezvědomím. Léčí se antiepileptiky, dodržováním správné životosprávy, případně operativně. V Česku podle AV ČR žije asi 80.000 lidí s epilepsií, každý rok přibývá přibližně 5000 nových případů.


10. 1. 2019; mednews.cz

Centrum v Motole propojuje výzkum epilepsie s klinickou praxí

Praha 9. ledna (ČTK) - Ve Fakultní nemocnici v pražském Motole funguje od ledna nové centrum EPIREC propojující výzkum epilepsie s klinickou praxí. V týmech pracují vedle lékařů vědci z 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fyziologického ústavu Akademie věd ČR (AV ČR). Na zpracování poznatků týmů se podílejí i odborníci z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického, sdělila v dnešní tiskové zprávě AV ČR.

Cílem centra jsou experimentální výzkum epilepsie v laboratořích, klinická diagnostika a léčba. S EPIREC spolupracují dvě desítky lékařů a vědců, součástí jsou experimentální a kliničtí epileptologové, radiologové, patologové, molekulární biologové, matematici, bioinženýři, biochemici, farmakologové a další profese.

"Tato spolupráce umožňuje efektivně zohlednit základní mechanismy epilepsie u konkrétního pacienta - včetně těch, u nichž záchvaty přes veškerou snahu při farmakologické léčbě přetrvávají. Naší vizí je kvalitní život bez záchvatů," uvedl ředitel Fakultní nemocnice v Motole Miloslav Ludvík.

S centrem se podle děkana 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Vladimíra Komárka otevírá i možnost účastnit se mezinárodních konsorcií pro testování inovativních léčebných postupů. Členové EPIREC spolupracují například s Oxfordskou univerzitou, University College London či univerzitami v Miami, Curychu či Miláně.

Epilepsie je nejčastějším chronickým onemocněním mozku. Projevuje se různými typy záchvatů, například nevnímáním, brněním, třesem, křečemi či bezvědomím. Léčí se antiepileptiky, dodržováním správné životosprávy, případně operativně. V Česku podle AV ČR žije asi 80.000 lidí s epilepsií, každý rok přibývá přibližně 5000 nových případů.


7. 1. 2019; rozhlas.cz

Budou auta umět sama korigovat nastavení kol?

Pilot z kokpitu letadla neovládá přímo motory nebo směrovky a podobně, ale vydává pokyny řídící jednotce, která se stará o to, aby bylo letadlo stabilní a letělo bezpečně. Podobný model by mohl pomáhat i řidičům aut, věří výzkumníci z ČVUT. Na simulátoru si novou technologii řízení vyzkoušel reportér Vojtěch Koval.

Tomáš Haniš a Martin Hromčík z katedry řídící techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT mě usazují do simulátoru, aby mi předvedli řízení se systémem drive by wire. Sedím tedy za volantem, před sebou mám obrazovku a na té vidím vůz, který můžu řídit po velké asfaltové ploše.

Jedu bez stabilizace a auto se chová dost agilně. Když řídím osmdesátkou rovně nebo pomalu zatáčím, ještě to jde, ale jakmile přidám, auto je okamžitě ve smyku. Pak na simulátoru zkouším projet stejné situace už se zapnutým systémem drive by wire. Auto se sice ve finále také dostane do smyku, ale korekce směru je jinak jednoduchá. Řídím jednou rukou a i v osmdesátikilometrové rychlosti dokážu smyk relativně bezpečně zvládnout.

Jak to funguje?

Termín drive by wire je odvozený od leteckého termínu fly by wire, který Tomáš Haniš pro názornost výstižně přejmenovává na „drive by táhlo“. Analogie odkazuje k přímému mechanickému propojení mezi ovládacím prvkem, třeba kniplem u pilota nebo v našem případě volantem u auta, a kol,“ vysvětluje.

V autě se systémem drive by wire by tedy řidič otočením volantu nebo sešlápnutím plynu neovládal přímo kola a motor, ale řídící jednotku. Ta by neustále vyhodnocovala data ze senzorů a regulovala natočení každého kola vozu nebo rozložení výkonu.

Stejně jako při rallye

„Na videích z kabiny závodníku rallye vidíte spoustu pohybů volantu, kterými se auto stabilizuje. Stejnou funkcionalitu bychom chtěli poskytnout i běžnému řidiči, který ví, kam chce jet, ale jak stabilizovat auto ve smyku, netuší,“ vysvětluje Tomáš Haniš.

Systém, na kterém tým ČVUT pracuje, by řidiči pomáhal především ve vysokých rychlostech - neustále by prováděl drobné úkony, jako například jemné korekce směru kol, a udržoval by tak auto stabilní.

Chytrá kola

Zatím ho kromě simulátoru vědci z ČVUT mohou předvést také na malém modelu vozu. „Kola sama korigujou auto, aby jelo rovně,“ předvádí mi na modelu Martin Hromčík. Když vůz něco vychýlí, třeba nečistota nebo vnější zásah, vrací se kola díky systému drive by wire automaticky zpátky do přímého směru.


4. 1. 2019; 24zpravy.com

Epileptickým záchvatům předchází základní přírodní princip

PRAHA Jeden ze základních přírodních principů, takzvanı princip kritického zpomalování, se podle vědců účastní také vzniku epileptickıch záchvatů. Předchází jim postupná ztráta stability a odolnosti mozku, kterı se tak stává mnohem náchylnějším ke vzniku záchvatů. V tiskové zprávě to sdělila Akademie věd ČR (AV ČR). Článek mezinárodního tımu vedeného českımi vědci publikoval časopis Nature Neuroscience.

Epilepsie se projevuje různımi typy záchvatů, například nevnímáním, brněním, třesem, křečemi či bezvědomím. Může bıt vrozená, může se ale objevit kdykoli během života. Onemocnění mozku může vyvolat úraz, stres, vyčerpání či operace. Léčí se antiepileptiky, dodržováním správné životosprávy, případně operativně. V Česku podle AV ČR žije asi 80.000 lidí s aktivní epilepsií, dalších nejméně 160 000 se léčilo nebo stále léčí, ale záchvat neměli pět let či déle.

Z pohledu pacienta záchvaty vznikají náhle a náhodně. Neschopnost určit, kdy se objeví, je nepříjemná, neboť se epileptici musejí vyhıbat různım rizikovım činnostem. Vědci ale prokázali v experimentálních modelech epilepsie i přímo u pacientů, že záchvatům mohou předcházet rozpoznatelné změny v mozkové činnosti.

„Tyto změny mají charakter tzv. kritického zpomalovaní, což je jeden ze základních přírodních principů přechodu mezi dynamickımi stavy, kterı odráží postupnou ztrátu stability a odolnosti studovaného systému,“ uvedl vedoucí tımu Přemysl Jiruška z Oddělení vıvojové epileptologie Fyziologického ústavu AV ČR. Tento princip jinak předchází také klimatickım změnám, vyhynutí živočišnıch druhů, kolapsům na burze, srdeční arytmii nebo rozvoji deprese.

Odborníci dříve měli snahu zaměřit se na děje, které by byly bezprostředně spojeny s náhlou změnou v činnosti mozku, kterou záchvat představuje, uvádí zpráva. Podle studie má důležitější úlohu při vzniku záchvatů děj, kterı je odpovědnı za postupnı, pomalı a nenápadnı proces ztráty stability mozku, ačkoli je zdánlivě v pozadí. Odehrává se v průběhu hodin, tıdnů či měsíců.

Vısledky vızkumu podle AV ČR přinášejí nové možnosti k objasnění příčin ztráty stability mozku, pro rozvoj technik předpovědi rizika záchvatů, k úpravě léčby či ke zvıšení její účinnosti. „Tento objev přiblížil odborníky k možnosti předpovídání rizika záchvatů analogicky k předpovědi extrémních jevů v počasí,“ píše se ve zprávě.

Na studii se podíleli pracovníci Fyziologického ústavu AV ČR, Ústavu informatiky AV ČR, Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze, 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a univerzit v Melbourne, Oxfordu a Birminghamu.


4. 1. 2019; techmagazin.cz

DOD na FEL představil nové exponáty i rozšířenou realitu

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádala v listopadu loňského roku Den otevřených dveří, během kterých byly představeny možnosti studia a špičkové laboratoře včetně několika nových exponátů. Navíc si zájemci z řad středoškoláků mohli vyzkoušet řešení hry s využitím rozšířené reality.

Zájemci o studium měli možnost seznámit se s náplní jednotlivých studijních programů a zúčastnit se prezentací jednotlivých výzkumných pracovišť. Po dobu trvání programu bylo možné navštívit také špičkové laboratoře, jako jsou laboratoř leteckých systémů, měřicí techniky, kybernetiky, biomedicínského inženýrství, elektrických obvodů, akustiky, energetiky, elektrických strojů, mikroprocesorových aplikací a mnoho dalších. Dále si návštěvníci mohli vyzkoušet software na detekci obličeje, navštívit audiovizuální studio s klíčovací plochou, či se seznámit s projektem studentské elektroformule.

Zajímavý program přichystal Institut intermédií, který funguje jako společné pracoviště Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a Akademie múzických umění. V něm návštěvníci uviděli zařízení CAVE pro virtuální realitu a vizualizaci ve 3D, dále VICON A KINECT pro snímání pohybu, v prostoru SAGE byla promítána videa z projektů institutu. Také bylo možné vyzkoušet Van de Graaffův generátor, který pro tuto akci zapůjčil studijní program Elektrotechnika, energetika a management.

Jako novinku připravili organizátoři krátkou hru s využitím rozšířené reality. Studenti tak mohli sbírat indicie v jednotlivých laboratořích a po vyluštění jednoduché šifry si odnést zajímavé dárky.


4. 1. 2019; vysokeskoly.cz

Děkan Elektrotechnické fakulty ČVUT žaluje školu

Děkan Elektrotechnické fakulty Pavel Ripka se soudí s ČVUT, jejím bývalým rektorem Petrem Konvalinkou a auditorskou firmou Ernst a Young kvůli tomu, že ho v minulosti tajně prověřovali. Ripka po nich žádá vydání nasbíraných informací a finanční odškodné. Podle soudkyně pro obvodní soud Prahy 1 Martiny Tvrdkové musí však Ripka nejprve vědět, jaké dokumenty po žalovaných chce.

K utajenému auditu došlo v roce 2014. Popudem bylo zjistit, zda Ripka není ve střetu zájmů, tedy jestli nespolupracuje s někým, s kým obchodně spolupracuje i škola. Audit byl uzavřen s tím, že k žádnému střetu zájmu v případě Ripky nedošlo.

Ripka chce nyní získat veškeré sesbírané dokumenty, které se týkají jeho samotného a podle něj i jeho blízkých. Požaduje také finanční odškodné ve výši asi 200 tisíc korun. Soudkyně Tvrdková spor komentovala s tím, že sesbírané údaje byly volně přístupné ve veřejných rejstřících. Podle ní také nemůže soud fungovat jako vyšetřovací kancelář, která má mít za úkol zjišťovat, jaké konkrétní dokumenty má ČVUT a Ernst a Young o Ripkovi k dispozici. Dodala, že celý spor je podle ní zbytečný a dal se uzavřít smírem.

Advokát Ripky Pavel Uhl s Tvrdkovou nesouhlasí. „Soud nás staví do pozice, kdy se nemůžeme domáhat svých práv. Jednou z klíčových zásad ochrany osobních údajů je to, že každý má právo, aby mu ty (na něj shromážděné) osobní údaje byly poskytnuty. Proto, aby je znal. Soud na nás nyní klade požadavek, abychom ty údaje znali dřív, než nám budou poskytnuty. To technicky vzato není možné,“ řekl pro iDNES.cz.

Bývalý rektor Konvalinka loni v únoru, kdy ještě svou funkci zastával, pro Lidové noviny uvedl, že Ripka mohl do nasbíraných spisů v minulosti několikrát nahlédnout. Podle Ripky to však bylo za podmínky podepsaní slibu mlčenlivosti, s čímž nemohl souhlasit, protože by se k dokumentům nemohl nijak vyjádřit.

Soudní spor bude pokračovat v dubnu.


3. 1. 2019; Českobudějovický deník

Praha zažila Bitvu mozků

Praha - V Česku i ve světě existuje mnoho programátorských soutěží pro vysokoškolské studenty.

Soutěž, jejíž středoevropské kolo CERC 2018 se konalo na začátku prosince na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze na Karlově náměstí, je unikátní.

"Soutěž International Collegiate Programming Contest (ICPC) je vrcholná celosvětová programovací soutěž organizovaná univerzitami na všech kontinentech. Její centrum sídlí na Baylor University v Texasu," uvedla Božena Mannová z katedry počítačů ČVUT FEL a Ředitelka Evropských soutěží ICPC.

V Praze v rámci středoevropského kola soutěžilo celkem 77 týmů z 31 univerz ze sedmi zemí - z Polska, Maďarska, Slovenska, Rakouska, Slovinska, Chorvatska a Česka. "Z českých univerzit soutěžily všechny, které vychovávají IT experty a programátory: UniverzitaKarlova, České vysoké učení technické v Praze, Masarykova univerzita Brno, Západočeská univerzita Plzeň a Technická univerzitaOstrava," vypočetla Božena Mannová.

V soutěži nazývané Bitva mozků se tým tří vysokoškolských studentů postaví nejen proti soupeřícím týmům, ale především proti deseti různě složitým úlohám, na jejichž vyřešení je časový limit pět hodin. Každý tým má k dispozici jeden počítač.

"Tým tak soutěží nejen s časem, ale musí být úspěšný v boji s logikou i strategií a musí projevit schopnost týmové spolupráce i duševní vytrvalost a odolnost.

Studenti v týmu spolupracují při vyhodnocování obtížnosti úloh, při specifikaci požadavků jednotlivých úloh, při navrhování testování a při vytváření a implementaci softwarových systémů, které řeší zadané úlohy,a to vše pod přísným dohledem automatického vyhodnocovacího systému a týmu odborných rozhodčích.

Pro velmi dobrého studenta informatiky vyžadují některé problémy pouze přesnost. Jiné vyžadují znalosti a porozumění pokročilým algoritmům. Polovina úloh je velmi obtížná a jsou velmi obtížně řešitelné i pro nejlepší světové programátory. "Konečným řešením úlohy je kompletní program v C++, Javě nebo Pythonu, který je vyhodnocován automatickým vyhodnocovacím systém. Soutěž podporuje týmovou spolupráci, tvořivost, inovaci a schopnost pracovat pod tlakem," popsala soutěž Božena Mannová.

Absolutním vítězem se stal tým z polské Univerzity Warsawa, který všech 12 úloh vyřešil za 1914 minut. Druhá chorvatská UniverzitaZagreb vyřešila devět úloh za 1574 minut. Třetí místo putovalo opět do Polska, tým University Wroclaw vyřešil devět úloh za 1449 minut. První tři týmy postupují do světového finále. Nejlepší český tým byl tým MFF Univerzity Karlovy, který skončil devátý. Tým vyřešil šest úloh za 932 minut. Právě tým MFF UK před lety v soutěži kraloval. V roce 1998 vyhrál dokonce světové finále.

Soutěže probíhají každoročně v podzimních měsících na několika úrovních, z nichž na nejvyšší úrovni jsou regionální kola. Z regionálních kol se nejlepších 140 týmů kvalifikuje do světového finále, které se koná na jaře roku následujícího.

V roce 2017 se regionálních kol zúčastnilo 49 935 nejlepších studentů - programátorů z 3098 univerzit ze 111 zemí všech kontinentů.

Organizace regionálního kola CERC putuje po univerzitách, které mají zájem soutěž pořádat a mají předpoklady se pořádání dobře zhostit. Na jednom místě je soutěž dva až tři roky. O místě dalšího konání soutěže a o pořádající univerzitě rozhoduje Řídící výbor soutěže, kde jsou zástupci jednotlivých zemí.

"ČVUT pořádalo CERC v letech 1998, 1999, 2000, 2007, 2011, 2018. Na základě výborného pořádání CERCů bylo ČVUT hostitelem světového finále v roce 2004, které bylo prvním světovým finále mimo USA. Soutěž byla tehdy ve Smetanově síni Obecního domu v Praze a dodnes je považována za jedno z nejzdařilejších světových finále," dodala Božena Mannová.


3. 1. 2019; Pražský deník

Praha zažila Bitvu mozků

Praha - V Česku i ve světě existuje mnoho programátorských soutěží pro vysokoškolské studenty.

Soutěž, jejíž středoevropské kolo CERC 2018 se konalo na začátku prosince na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze na Karlově náměstí, je unikátní.

"Soutěž International Collegiate Programming Contest (ICPC) je vrcholná celosvětová programovací soutěž organizovaná univerzitami na všech kontinentech. Její centrum sídlí na Baylor University v Texasu," uvedla Božena Mannová z katedry počítačů ČVUT FEL a Ředitelka Evropských soutěží ICPC.

V Praze v rámci středoevropského kola soutěžilo celkem 77 týmů z 31 univerz ze sedmi zemí - z Polska, Maďarska, Slovenska, Rakouska, Slovinska, Chorvatska a Česka. "Z českých univerzit soutěžily všechny, které vychovávají IT experty a programátory: UniverzitaKarlova, České vysoké učení technické v Praze, Masarykova univerzita Brno, Západočeská univerzita Plzeň a Technická univerzitaOstrava," vypočetla Božena Mannová.

V soutěži nazývané Bitva mozků se tým tří vysokoškolských studentů postaví nejen proti soupeřícím týmům, ale především proti deseti různě složitým úlohám, na jejichž vyřešení je časový limit pět hodin. Každý tým má k dispozici jeden počítač.

"Tým tak soutěží nejen s časem, ale musí být úspěšný v boji s logikou i strategií a musí projevit schopnost týmové spolupráce i duševní vytrvalost a odolnost.

Studenti v týmu spolupracují při vyhodnocování obtížnosti úloh, při specifikaci požadavků jednotlivých úloh, při navrhování testování a při vytváření a implementaci softwarových systémů, které řeší zadané úlohy,a to vše pod přísným dohledem automatického vyhodnocovacího systému a týmu odborných rozhodčích.

Pro velmi dobrého studenta informatiky vyžadují některé problémy pouze přesnost. Jiné vyžadují znalosti a porozumění pokročilým algoritmům. Polovina úloh je velmi obtížná a jsou velmi obtížně řešitelné i pro nejlepší světové programátory. "Konečným řešením úlohy je kompletní program v C++, Javě nebo Pythonu, který je vyhodnocován automatickým vyhodnocovacím systém. Soutěž podporuje týmovou spolupráci, tvořivost, inovaci a schopnost pracovat pod tlakem," popsala soutěž Božena Mannová.

Absolutním vítězem se stal tým z polské Univerzity Warsawa, který všech 12 úloh vyřešil za 1914 minut. Druhá chorvatská UniverzitaZagreb vyřešila devět úloh za 1574 minut. Třetí místo putovalo opět do Polska, tým University Wroclaw vyřešil devět úloh za 1449 minut. První tři týmy postupují do světového finále. Nejlepší český tým byl tým MFF Univerzity Karlovy, který skončil devátý. Tým vyřešil šest úloh za 932 minut. Právě tým MFF UK před lety v soutěži kraloval. V roce 1998 vyhrál dokonce světové finále.

Soutěže probíhají každoročně v podzimních měsících na několika úrovních, z nichž na nejvyšší úrovni jsou regionální kola. Z regionálních kol se nejlepších 140 týmů kvalifikuje do světového finále, které se koná na jaře roku následujícího.

V roce 2017 se regionálních kol zúčastnilo 49 935 nejlepších studentů - programátorů z 3098 univerzit ze 111 zemí všech kontinentů.

Organizace regionálního kola CERC putuje po univerzitách, které mají zájem soutěž pořádat a mají předpoklady se pořádání dobře zhostit. Na jednom místě je soutěž dva až tři roky. O místě dalšího konání soutěže a o pořádající univerzitě rozhoduje Řídící výbor soutěže, kde jsou zástupci jednotlivých zemí.

"ČVUT pořádalo CERC v letech 1998, 1999, 2000, 2007, 2011, 2018. Na základě výborného pořádání CERCů bylo ČVUT hostitelem světového finále v roce 2004, které bylo prvním světovým finále mimo USA. Soutěž byla tehdy ve Smetanově síni Obecního domu v Praze a dodnes je považována za jedno z nejzdařilejších světových finále," dodala Božena Mannová.


2. 1. 2019; chip.cz

Studenti ČVUT opět bodovali v mezinárodní soutěži

Soutěž Taxify Self-Driving Fleet Optimization Challenge vyhrál společný tým studentů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a Delft University of Technology.

V soutěži, kterou na jaře loňského roku vyhlásila společnost Taxify a Robotex International 2018, vyhrál mezinárodní tým z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a Delft University of Technology. Úkolem bylo řešení optimalizace provozu flotily vozidel obsluhujících pasažéry. Soutěžní týmy měly navrhnout dispečerský algoritmus pro simulovanou flotilu autonomních taxi vozidel v estonském hlavním městě Tallinn. Úspěšný algoritmus musel maximalizovat odměnu za přepravené pasažéry při respektování různých omezení, která simulují skutečné provozní podmínky. Vítězné řešení pak bylo odměněno cenou 4000 eur.

Cílem společnosti Taxify je poskytovat veřejnosti efektivní přepravu po městě a během pár minut zajistit přistavení vozu na jakémkoliv místě, kde Taxify působí. V budoucnosti pak plánuje využití autonomních automobilů. Soutěžící měli za úkol si představit, že v roce 2022 tento model přepravy funguje ve městě Tallinn a naprogramovat algoritmy pro efektivní řízení takové flotily.

Centrum umělé inteligence (AIC) z katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a Autonomous Multi-Robots Lab (AMR) z Delft University of Technology dlouhodobě pracují na analýze a optimalizaci dopravních systémů. „Účast v soutěži nám umožnila uplatnit naše odborné znalosti a zkušenosti s využitím umělé inteligence pro řešení složitých problémů v dopravě,“ vysvětlil motivaci pro účast v Taxify Self-Driving Fleet Optimization Challenge vědec z AIC Martin Schaefer.

„Zadání bylo opravdu složité, potřebovali jsme pracovat s různými zdroji dat, údaje o poptávce musely být propojeny s daty o silniční síti získanými z map, a nakonec jsme se museli vypořádat s několika těžkými algoritmickými problémy,“ dodává Olga Kholkovskaia, studentka otevřené informatiky na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze.

Úspěšné řešení bylo postaveno na efektivním přiřazení pasažérů do plánů vozidel. Vítězný tým použil techniky matematické optimalizace a umělé inteligence k nalezení optimálních plánů pro jednotlivá vozidla tak, aby bylo obslouženo co nejvíce pasažérů s minimálním počtem vozidel.


9. 1. 2018; Logistika.iHned.cz

Překážkou nasazení autonomních vozů je hlavně legislativa a nejasná odpovědnost, technologie už většinu zvládnou

Dopravní a logistické firmy se stále častěji zajímají o možnosti, které by jim mohla přinést autonomní nákladní vozidla. Technicky jsou už z větší části hotová, chybí však odpovídající legislativa a není vyřešena například odpovědnost za způsobenou škodu. Autonomní vozidla jsou však jen nejviditelnějším příznakem přicházející celkové proměny průmyslu a logistiky.

Ve skladech a továrnách jezdí bezpilotní vozíky už desítky let. Alespoň ty jednodušší. Jejich úkoly jsou jasně dané, dopředu lze naprogramovat trasy a zajistit, aby se neměnily. Ale vyjede-li jakékoliv vozidlo na veřejnou komunikaci, je vše najednou docela jinak.

Na silnici či dálnici musí řidič řešit stále mnoho různých situací, které nejsou nikdy úplně stejné ani je nelze vždy dopředu předvídat. Navíc se venku mění počasí. Lidská inteligence si s různými situacemi dokáže ve většině případů dobře poradit, oproti počítačům totiž umí pružně reagovat i na neznámé situace a řešit je. Počítač naopak potřebuje mít co možná jasně a přesně vymezené úkoly a k nim stanovená pravidla a dané postupy. Takové operace potom dokáže provádět s nesrovnatelně větší rychlostí a přesností než člověk.

Autonomie má řadu překážek

Přesto už dnes existují autonomní nákladní vozidla na takové úrovni, aby je bylo možné vyslat do provozu alespoň na některých komunikacích. Jsou však vybavena technologicky náročnými technologiemi s vysokou pořizovací cenou, ne vždy dostatečnou spolehlivostí a vysokými náklady na údržbu. Jejich nasazování do zatím spíše zkušebního či polozkušebního provozu brání také právní překážky, neboť současná legislativa ve většině zemí s provozem vozidel bez řidiče nepočítá.

2017

Od tohoto roku jsou v testovacím provozu ve Spojených státech autonomní vozidla Freightliner Cascadia výrobce Daimler Trucks North America.

V nákladní přepravě má ovšem řidič i další role. Hlídá vozidlo, dohlíží na nakládku i vykládku zboží, při poruše vozidla shání opravu a někdy jedná za firmu se zákazníkem a řeší problémy s nákladem. Řidiči v nákladní dopravě často zdolávají velmi dlouhé úseky a někdy jezdí pohromadě celé skupiny kamionů.

"Očekávám, že nasazení možnosti autonomního řízení povede k tomu, že řidič bude moci na některých dlouhých úsecích na dálnicích odpočívat za jízdy, spát několik hodin a pak se vrátit k řízení v úseku, kde to nebude možné, nebo při vykládání," říká Jiří Matas z katedrykybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT. "Podobný režim může přepravu zrychlit a snížit problémy na odstavných parkovištích. Nebo budou povoleny konvoje (platooning), kde člověk řídí jen první vozidlo a ostatní vozidla jsou na něj napojena."

Jiří Matas se zabývá výzkumem v oblasti systémů pro autonomní navigaci a získáváním popisu dynamické části prostředí, zejména pohybujících se vozidel, pomocí kamer. "Testujeme na osobních automobilech, ovšem nákladní automobil se z pohledu našeho výzkumu od osobního v zásadě neliší," vysvětluje. "Má ale výhodu v tom, že jeho kamery mohou pozorovat okolí z míst výše nad vozovkou, která nejsou u osobních vozidel k dispozici."

Bez řidiče nejprve na dálnicích

Vozidla bez řidiče v zásadě nepotřebují speciální dopravní infrastrukturu, vystačila by si i s běžnou silnicí. Přesto se s nimi zřejmě začneme setkávat nejprve na některých úsecích dálnic.

"Odhaduji, že nástup autonomních vozidel nastane na dálnicích, možná jen na těch pro tento účel certifikovaných, a postupně se bude rozšiřovat, jak se bude zvyšovat robustnost systémů autonomního řízení," říká Jiří Matas z ČVUT. "Dálnice je z hlediska autonomního auta v mnoha ohledech mnohem jednodušší prostředí než běžné silnice, nejsou zde až na velmi řídké výjimky chodci ani cyklisté a má vždy jasně vyznačené jízdní pruhy a okraj. Lze také očekávat, že pro dálnice budou k dispozici velmi precizní mapy včetně všech dočasných omezení a podobně. Předpokládám však, že běžná firma se možností provozu autonomních aut začne zabývat až ve chvíli, kdy některý z velkých výrobců představí takovýto produkt včetně dlouhodobého servisu a pojištění rizik."

Autonomní nákladní vozy už existují

Pro automobilové výrobce se dnes vývoj a testování autonomních vozidel stávají pomalu nutností. Ne každý se ovšem zaměřuje na "velká auta", tedy ta nákladní. Mercedes-Benz se této oblasti věnuje již řadu let a snaží se převádět nové technologie a systémy do praxe.

Autonomní řízení přitom není samostatný a izolovaný systém. Naopak, využívá se zde mnoho asistenčních systémů, z nichž je většina již v praxi známá a běžně se používá. Jde o to, tyto systémy zjednodušeně řečeno spojit dohromady, doplnit je a zajistit, aby vhodným způsobem spolupracovaly.

Jaký je výsledek této dlouhodobé snahy? Má výrobce k dispozici nákladní auta, která by mohla jezdit po veřejné komunikaci? "Ano, taková vozidla existují," říká David Chleboun ze společnosti Mercedes-Benz Trucks Česká republika. "Výrobce vozidel Mercedes-Benz, společnost Daimler Trucks and Buses, využívá synergii svých koncernových značek v jednotlivých částech světa. Připomeňme vozidla Freightliner Cascadia, která jsou v testovacím provozu ve Spojených státech od roku 2017. A podobné testy probíhají i v Německu v rámci vývoje nákladních vozů Mercedes-Benz a v Japonsku při vývoji vozidel Fuso."

Na letošním veletrhu IAA představila firma novou generaci těžké třídy nákladních vozidel Actros, u níž je možné již nyní objednat systém Active Drive Assist (ADA), který umí vozidlo v rámci současné legislativy sám řídit. "Jde tedy o první nákladní vozidlo na světě, které může být na přání vybaveno systémem autonomního řízení," zdůrazňuje David Chleboun.

Potřebná je změna legislativy

Vývoj autonomních systémů probíhá průběžně, jejich jednotlivé prvky se rychle zdokonalují a přinejmenším pro dílčí přepravní úkoly mohou být vozidla připravena již velmi brzy. Kdy se ale autonomní náklaďáky v normálním provozu skutečně objeví, nezáleží jen na výrobci. "Je to dáno především legislativou, která prozatím počítá s řidičem zodpovědným za jízdu vozidla," vysvětluje David Chleboun. "Přechod na autonomní řízení přinese zásadní průlom v pohledu na odpovědnost za provoz aut a vyřešení této otázky bude jistě ještě nějakou dobu trvat. Může třeba přijít i nějaké překlenovací období s oblastmi nebo úseky s částečně autonomním provozem, to ale trochu spekulujeme."

Lze předpokládat, že ve světě autonomní přepravy se zásadním způsobem změní i logistika. Trendy jasně ukazují, že budoucnost logistiky je v komplexním řešení pohybu zboží. V této souvislosti se hovoří o internetu věcí jako o systému, ve kterém jsou zásilky přepravovány komplexní sítí, jejíž součástí jsou všechny druhy dopravních prostředků včetně těch silničních.

Variantou je platooning

Platooning je specifický druh provozu, při kterém vozidla jedou za sebou ve skupině a jejich jízdu řídí vedoucí vůz. Lze jej provozovat i s vozidly s řidiči, tak jak to známe ze současných dálnic, kdy kolona kamionů jede za sebou a každý z nich podřizuje svou rychlost jízdy vozidlu před ním, jen s tím rozdílem, že rozestup řídí asistenční systém.

Jinak se ale počítá s určitou formou automatizace. Ovšem jakmile ve vozidle není řidič, jedná se o autonomní řízení, i když je jeho jízda řízena vozem před ním. Vozidla jedoucí ve skupině musí být připravena reagovat na okolní provoz - třeba na to, že se do jejich kolony zařadí osobní vozidlo, které se chystá odbočit nebo zastavit na krajnici.

Výhodou platooningu je především to, že při datovém propojení v koloně mohou být vozidla řízena společně, reagovat společně na překážky, jet blíže za sebou a šetřit tak pohonné hmoty.

Logistické firmy autonomie vozidel zajímá

Autonomní nákladní vozidla jsou samozřejmě zajímavá pro logistické firmy, které jejich vývoj bedlivě sledují a samy se účastní testování těchto dopravních prostředků. Například společnost DB Schenker uvedla nedávno na terminálu ve švédském Jönköpingu flotilu plně elektrických autonomních nákladních vozidel T-pod z dílny společnosti Einride. Logistický provider zde sbírá a vyhodnocuje data pro optimalizaci spotřeby energie nebo koordinaci inteligentního trasovacího systému. T-pody se tak v Jönköpingu již nyní připravují na postupný přechod do běžného silničního provozu.

Kromě menších nákladních vozidel typu T-pod má však DB Schenker zkušenosti i s mnohem většími nákladními vozidly. Konvoje autonomních kamionů od června tohoto roku jezdí v testovacím provozu na simulačním úseku německé dálnice A9 mezi Mnichovem a Norimberkem. Testovací provoz ale neznamená, že by kamiony jezdily prázdné - na 145kilometrovém úseku vozí různé náklady od nápojů přes náhradní díly až po papír. Denně takovou trasu stihnou až třikrát.

"DB Schenker je spolu se svými partnery průkopníkem v oboru autonomních a seskupených nákladních přeprav v Evropě," říká Tomáš Holomoucký, ředitel české pobočky DB Schenker. "S autonomními vozidly rozhodně počítáme. Zejména bychom chtěli naše poznatky efektivně integrovat do celého logistického procesu a nastavit tak nové standardy silniční dopravy. Přínosů autonomních vozidel je celá řada, patří sem třeba úspora paliva, a tím pádem i méně škodlivých emisí či zefektivnění koordinace přepravy."

Řidič - specialista logistiky

Je tedy autonomní jízda nákladních vozidel pro logistickou firmu již dnes reálná? A bude na autonomní jízdu v kabině dohlížet živý řidič? "U autonomních nákladních vozidel bychom neradi hovořili o reálnosti nebo nereálnosti," říká Tomáš Holomoucký. "Technologie autonomního řízení je jak u osobních, tak u nákladních aut nesmírně pokročilá. A na příkladech z praxe vidíme, že ji lze už využívat i v komerčním provozu. Reálná tedy bezesporu je, alespoň z technického hlediska. Kamiony ale zatím stále - a to nejen kvůli své váze, rozměrům a jiným jízdním vlastnostem, než mají osobní auta - musí mít za volanty řidiče, kteří systém hlídají a jsou připraveni kdykoliv převzít řízení."

Bezpilotní vozidla tak zatím z praktických i legislativních důvodů nemohou jezdit po komunikacích v plně autonomním režimu, proto DB Schenker se schopnými řidiči stále počítá. Řidiči navíc získají možnost rozšířit svou kvalifikaci a stát se specialisty logistiky v digitálních autonomních vozidlech. To může být z kariérního hlediska velmi perspektivní.

Efektivnější logistika

"Jednou z doprovodných studií našeho projektu platooningu kamionů v Německu, kterou zpracovává Hochschule Fresenius, je rozbor psychosociálních a neurofyziologických vlivů na řidiče v autonomních konvojích," říká dále Tomáš Holomoucký. "Výsledky by měly být známy po vyhodnocení projektu počátkem příštího roku. Nelze však vyloučit, že technologický pokrok bude rychle zkracovat dobu, kdy bude mít vozidlo pod kontrolou řidič, a ne řídicí systém. Řidič by mohl v tu chvíli například vyřizovat přepravní dokumenty nebo přijímat pokyny pro další nakládku. Zde však zatím opět stojí v cestě legislativní překážky."

Úspory se ale podle Tomáše Holomouckého projeví spíš ve spotřebě pohonných hmot nebo v obecném zefektivnění logistického procesu. Konvoje autonomních kamionů totiž za asistence řídicího systému i řidiče jezdí v těsných rozestupech. Provoz tak bude daleko plynulejší a bezpečnější, což povede i ke zvýšení kapacit silnic. V případě T-podů je vozidlo bez kabiny řidiče menší, má větší nosnost nákladu a flexibilitu, nižší výrobní a provozní náklady a optimalizovanou spotřebu energie. Protože jsou plně elektrická, uspoří také až 90 procent emisí oxidu uhličitého.

S autonomními vozy přijíždí změna

Automatizace, digitalizace, robotizace a elektrifikace prostupují všemi průmyslovými obory a proměňují je před našima očima. Ale jak budou třeba doprava a logistika vypadat za nějakých dvacet třicet let, to si málokdo troufne předpovídat. Komplexní efekty společného nasazení nových technologií vytvoří nové synergie, které ale budou možná poněkud jiné, než si dnes myslíme.

Ačkoli úsilí vývojářů, výrobců i třeba zákonodárců směřuje k vytváření vyšší efektivity průmyslu, který bude současně čistší a méně zatěžující životní prostředí, nové synergie mohou přinést také nové hrozby a rizika, se kterými se teprve budeme učit vypořádávat.

Článek vyšel v Logistice 12/2018.


3. 1. 2018; energie21.cz

Flexibilita zdrojů a spotřeby elektřiny v domácnostech

Pouze s dostatkem flexibilních zdrojů a s možností flexibilní spotřeby elektřiny dokážeme přejít k energetice, která využívá obnovitelné zdroje s obtížně predikovatelnou výrobou a spolehlivostí dodávky. Článek se zabývá analýzou výhledu technicky reálných možností získání flexibility spotřebitelů v podmínkách běžných českých domácností.

Výtah z článku, který vyšel v časopise Energie 21 č. 6/2018.

Základem flexibility je možnost aktivně řídit potřebu elektrické energie v soustavě bez znatelného omezení dodávek a nasmlouvaných objemů energie. Je logické, že pouhou změnou pasivní zátěže (dnes regulace typu HDO) nelze vyhovět požadavkům na vypořádání se s nároky moderní energetické soustavy, a tak je nutné zapojit i aktivní akumulaci v podobě energetických úložišť - z nich v současné době nabývají na důležitosti úložiště označované jako BESS (bateriové energetické skladovací systémy).

Aby spotřebitel, resp. prosumer, mohl flexibilně reagovat na požadavky distribuční sítě, přenosové sítě a trhu, je nutné disponovat dostatečným množstvím energie nebo schopností rychlé úpravy svého odběrového diagramu. Dostupné zdroje v současné době zahrnují u domácností především fotovoltaické elektrárny (FVE) a ve výrazně menší míře kogenerační jednotky a větrné elektrárny. Návrh scénáře pro řešení flexibility:

- Zajistit systém vhodných pobídek na instalaci FV systémů na co největší plochu střech jak rodinných domů, tak domů bytových a také průmyslových areálů. Takto získaná energie pak bude distribuována jak ke spotřebě, tak v případě přebytků k akumulaci.

- Akumulace je možná jak v místě výroby - to především v oblastech s nedostatečnou strukturou distribuční a přenosové sítě, tak do centrálních bateriových úložišť v oblastech s dostatečnou kapacitou pro přenos energie. Výhoda centrálních úložišť je především v nižší ceně za uloženou kWh.

- Sezónní akumulace je možná především pomocí systémů Power2Gas, které budou v budoucnu jednou z cest, jak zajistit akumulaci většího množství energie. Tyto systémy lze výhodně doplnit o spolupráci s bioplynovými stanicemi a většími kogeneračními jednotkami.

- V případě velkých přebytků energie (slunečné počasí) lze FVE případně regulovat pomocí funkce omezení výkonu. Tato regulace je i u stávajících FVE možná. Snížení výkonu FVE nepůsobí, na rozdíl od regulace výkonu konvenčních zdrojů energie, žádné vedlejší ekonomické dopady, vyjma ztrát za potenciálně nevyrobenou energii, které by byly kompenzovány ziskem za poskytnutou flexibilitu.

Tento scénář by umožnil zajistit podstatně větší činitel využití ploch, zajistil by státu možnost i do budoucna plnit závazky pro rozvoj OZE a vzhledem k povinné flexibilitě by byl i plně v souladu s plánem budování chytrých sítí v ČR. V případě České republiky by se tak mohlo podařit rozšířit existující potenciál výroby z FVE [9] a vytvořit kvalitní zázemí pro další rozvoj flexibility - tedy postupný přechod od řízení (snižování) výkonu FVE k akumulaci přebytečné energie do větších bateriových úložišť.

Ing. Pavel Hrzina, Ph.D., ČVUT v Praze, Fakulta elektrotechnická


3. 1. 2018; abicko.cz

Nahlédněte do světů virtuální reality v CAVE na ČVUT

V hlubinách Fakulty elektrotechnické na ČVUT se nachází zajímavá místnost. Vypadá jako malý pokojík a nabízí špičkovou virtuální realitu.

Vstupuji do hlavních dveří budovy ČVUT (jejich drony jste už viděli?) a chvíli bloudím ve spletitých chodbách. Jednou z nich se vydávám, jdu až na její konec, kde seběhnu schody, zahnu doprava, znovu dlouhá tmavá chodba plná dveří s někdy dost tajuplnými nápisy. Nakonec dojdu k zamřížovaným dveřím - právě ty hledám. Za nimi se ukrývá systém virtuální reality Cave a Roman Berka, který mi ho předvede.

Uvnitř jeskyně CAVE

"Cave" znamená v překladu "jeskyně" a tak trochu to vystihuje, jak se asi člověk cítí, když do tohoto VR vstoupí. Je to totiž prakticky kostka o straně 2,4 metru, které chybí strop a přední stěna, což trochu bourá pocit stísněnosti. Podlaha je z plexiskla, na které mě v normálních botách nepustí a musím si vzít textilní přezůvky. K nim jsem dostal ještě stereoskopické brýle - tedy nikoliv klasické VR brýle jako je HTC Vive nebo Oculus Rift.

Průlet nad virtuálním městem

Roman Berka si stoupne vedle mě a v ruce drží ovladač podobný, jako má třeba PlayStation. Rázem se ocitáme uprostřed virtuálního města, které vypadá jak vystřižené z nějakého amerického filmu. Kolem mě jsou mrakodrapy a připadám si, jako by ty obrovské budovy byly kousek ode mě. Najednou letíme nahoru a já skoro dostávám závrať, dívám se pod nohy a ulice, na které jsme s Romanem ještě před chvílí stáli je najednou tenká jako nudle.

První "realita" byla u Škody

Cave není novinkou, první podobný systém fungoval už v roce 1992 na univerzitě v americké Illinois. Institut intermédií na ČVUT má ten svůj svůj od roku 2007. U nás byl druhý - první dodnes používá automobilka Škoda. Princip fungování je zdánlivě jednoduchý. Obraz je promítán na plátna, která tvoří stěny kostky. Na podlaze je plátno také, ale z pochopitelných důvodů ho kryje průhledné plexisklo. Říkáte si, že na tom nic není? Tak to jste na omylu!

Čarovné brýle

Jenom návrh celého systému trval zhruba půl roku. 3D stereoskopie je založena na tom, že brýle, které máte na očích jsou synchronizovány se systémem. Ten počítá obraz jak pro levé, tak pro pravé oko zvlášť. Brýle pak v patřičné frekvenci zatmívají sklíčka brýlí, aby se ke každému oku dostal pouze ten snímek obrazu, která má dané oko vidět. Počítač tedy vykreslí obraz pro levé oko, promítne ho a brýle vám v tu chvíli zatmí pravé sklíčko brýlí. Pak počítač vykreslí a promítne obraz zase pro pravé oko, a zatmí zase levé sklíčko. To všechno v takové rychlosti, že váš mozek vnímá obraz na plochém plátně prostorově.

Osm grafických karet

Problém je v tom, že jedna grafická karta by nezvládala všechno počítat a vykreslovat. Cave má 3 stěny a podlahu, takže je třeba jakoukoliv scénu vykreslit čtyřikrát, v rozlišení 1024 x 768 a to pro každé oko. Ve výsledku tedy počítač musí zvládat vykreslovat 8 různých obrazů. Jenže tady přichází další problém! Všechny ty obrazy musejí být dokonale sesynchronizovány. Lidské oko by poznalo, kdyby se třeba krajina na levé stěně vykreslovala se zpožděním desetiny sekundy. Proto je každá grafická karta osazená technologií Gsync, který zajišťuje i dokonalou časovou synchronizaci. Software, který vše řídí si na ČVUT naprogramovali z větší části sami.

Propustné plátno

Jenom hardware a základní softwarová knihovna, která tvoří Cave, vyšel na zhruba 1,6 milionu korun. Celý systém je navíc prostorově náročné, protože projektory musejí být určité vzdálenosti od stěny, jinak by obraz byl zkreslený. A když se nedostávalo potřebného místa před přední stěnou, vyřešili to lidé z ČVUT fikaně. Promítačka promítá na zrcadlo, které pak obraz odráží na plátno. A když jsme u toho, ani samotná plátna nemohou být jen tak ledajaká. Není to jako v kině, kde máte promítačku za zády a ta promítá obraz před vás. V Cave je obraz promítán z venku kostky, takže plátna musejí světlo propouštět, abyste ho mohli vidět.

VR pro skupiny

Roman Berka mi ukázal virtuální model amerického města a pak jsem absolvoval i prohlídku historického centra Prahy. Cave v takových úlohách těží ze své hlavní výhody - najednou může v kostce být třeba pět uživatelů v tom samém prostředí. Proto se do budoucna počítá s využitím třeba v architektuře, při urbanistických studiích a podobně. Zajímavé je to ale i pro výuku například chemie, pro vizualizaci molekulárních struktur. Bohužel ani Cave zatím nedokázal odbourat jednu nevýhodu, společnou pro všechny pokročilejší systémy virtuální reality. Některým lidem se v něm totiž dělá nevolno.


3. 1. 2018; Euro

Robosoutěž 2018 pro střední školy vyhrál GZ-Team ze Zlína

Vítězem desátého ročníku Robosoutěže na Fakultě elektrotechnické ČVUT se stal tým s názvem GZ-Team z Gymnázia Zlín-Lesní čtvrť, další dvě místa obsadily týmy s názvy Stejně jako loni z Přerova a Gymstr 8.0 ze Strakonic. Ve finále podzimní části soutěže, v níž zápasilo 25 týmů ze středních škol proti 11 univerzitním robotům, se vozítka potýkala s náročnou úlohou ve stylu legendární hry Pac-Man.


3. 1. 2018; Brněnský deník

Praha zažila Bitvu mozků

Praha - V Česku i ve světě existuje mnoho programátorských soutěží pro vysokoškolské studenty.

Soutěž, jejíž středoevropské kolo CERC 2018 se konalo na začátku prosince na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze na Karlově náměstí, je unikátní.

"Soutěž International Collegiate Programming Contest (ICPC) je vrcholná celosvětová programovací soutěž organizovaná univerzitami na všech kontinentech. Její centrum sídlí na Baylor University v Texasu," uvedla Božena Mannová z katedry počítačů ČVUT FEL a Ředitelka Evropských soutěží ICPC.

V Praze v rámci středoevropského kola soutěžilo celkem 77 týmů z 31 univerz ze sedmi zemí - z Polska, Maďarska, Slovenska, Rakouska, Slovinska, Chorvatska a Česka. "Z českých univerzit soutěžily všechny, které vychovávají IT experty a programátory: UniverzitaKarlova, České vysoké učení technické v Praze, Masarykova univerzita Brno, Západočeská univerzita Plzeň a Technická univerzitaOstrava," vypočetla Božena Mannová.

V soutěži nazývané Bitva mozků se tým tří vysokoškolských studentů postaví nejen proti soupeřícím týmům, ale především proti deseti různě složitým úlohám, na jejichž vyřešení je časový limit pět hodin. Každý tým má k dispozici jeden počítač.

"Tým tak soutěží nejen s časem, ale musí být úspěšný v boji s logikou i strategií a musí projevit schopnost týmové spolupráce i duševní vytrvalost a odolnost.

Studenti v týmu spolupracují při vyhodnocování obtížnosti úloh, při specifikaci požadavků jednotlivých úloh, při navrhování testování a při vytváření a implementaci softwarových systémů, které řeší zadané úlohy,a to vše pod přísným dohledem automatického vyhodnocovacího systému a týmu odborných rozhodčích.

Pro velmi dobrého studenta informatiky vyžadují některé problémy pouze přesnost. Jiné vyžadují znalosti a porozumění pokročilým algoritmům. Polovina úloh je velmi obtížná a jsou velmi obtížně řešitelné i pro nejlepší světové programátory. "Konečným řešením úlohy je kompletní program v C++, Javě nebo Pythonu, který je vyhodnocován automatickým vyhodnocovacím systém. Soutěž podporuje týmovou spolupráci, tvořivost, inovaci a schopnost pracovat pod tlakem," popsala soutěž Božena Mannová.

Absolutním vítězem se stal tým z polské Univerzity Warsawa, který všech 12 úloh vyřešil za 1914 minut. Druhá chorvatská UniverzitaZagreb vyřešila devět úloh za 1574 minut. Třetí místo putovalo opět do Polska, tým University Wroclaw vyřešil devět úloh za 1449 minut. První tři týmy postupují do světového finále. Nejlepší český tým byl tým MFF Univerzity Karlovy, který skončil devátý. Tým vyřešil šest úloh za 932 minut. Právě tým MFF UK před lety v soutěži kraloval. V roce 1998 vyhrál dokonce světové finále.

Soutěže probíhají každoročně v podzimních měsících na několika úrovních, z nichž na nejvyšší úrovni jsou regionální kola. Z regionálních kol se nejlepších 140 týmů kvalifikuje do světového finále, které se koná na jaře roku následujícího.

V roce 2017 se regionálních kol zúčastnilo 49 935 nejlepších studentů - programátorů z 3098 univerzit ze 111 zemí všech kontinentů.

Organizace regionálního kola CERC putuje po univerzitách, které mají zájem soutěž pořádat a mají předpoklady se pořádání dobře zhostit. Na jednom místě je soutěž dva až tři roky. O místě dalšího konání soutěže a o pořádající univerzitě rozhoduje Řídící výbor soutěže, kde jsou zástupci jednotlivých zemí.

"ČVUT pořádalo CERC v letech 1998, 1999, 2000, 2007, 2011, 2018. Na základě výborného pořádání CERCů bylo ČVUT hostitelem světového finále v roce 2004, které bylo prvním světovým finále mimo USA. Soutěž byla tehdy ve Smetanově síni Obecního domu v Praze a dodnes je považována za jedno z nejzdařilejších světových finále," dodala Božena Mannová.

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk