ČVUT - Fakulta elektrotechnická

31. 8. 2019; artmap.cz

Daniel Sýkora: Zvládne stroj nahradit malíře?

Jak počítač vytváří umělecké dílo? Jakým problémům musí čelit, když se pokouší imitovat člověka? A proč profesionální animátoři pořád raději využívají staré dobré algoritmické výpočty? Přijďte na poutavou přednášku profesora Daniela Sýkory a následný praktický workshop počítačové animace. Proměňte své vlastní umělecké dílo v komplexní trojrozměrný objekt nebo si vytvořte vlastní stylizovanou animaci obličeje!

DANIEL SÝKORA

je profesorem na katedře počítačové grafiky a interakce na ČVUT FEL v Praze. Akademické zkušenosti čerpal na University of Utah a Trinity College Dublin. Na ČVUT v Praze vede výzkumnou skupinu, která vyvíjí algoritmy, jež mění práci filmových výtvarníků. Revoluční algoritmy vyvinuté týmem prof. Sýkory jsou již k disposici v profesionálních nástrojích, jakým je například Character Animator od firmy Adobe.

Za svůj přínos k rozvoji oboru počítačem podporované tvorby kreslených filmů získal řadu ocenění včetně Ceny nadačního fondu Neuron pro mladé vědce v oboru Computer Science.

Událost je součástí programu Soundtrack Poděbrady 2019.

30. 8. 2019; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Studentky naučily kouzlit v elektrotechnice již bezmála tisíc dětí

Dobrovolnická skupina studentek Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze učí děti základy IT a elektrotechniky. Workshopy pro děti od 10 let do 15 let pořádají zcela zdarma již od roku 2016.

Aktuálně nabízí pět různých témat - stavění a programování robotů ze stavebnice LEGO MINDSTROMS, základy programování v prostředí SCRATCH, základy elektrických obvodů se stavebnicí BOFFIN, základy programování a algoritmizace s roboty OZOBOT a základy elektrotechniky s programovatelným mikropočítačem MICRO:BIT. Pro účastníky zařizují exkurze do IT a technologických firem, aby děti věděly, jak vše vypadá v praxi. Studentky si program i pomůcky vytváří a zajišťují samy, stejně jako vývoj webových aplikací, grafiku PR, nebo management.

Vizí skupiny wITches (ZDE), kterou v současnosti tvoří 18 členek, je ukázat dětem, co všechno je možné dělat, a čím by se mohly v budoucnu zabývat. Ve škole se dozvídají teoretické základy, ale pořádně si nemusí umět představit, jak se to v praxi používá, a že to není tak složité, jak by se na první pohled mohlo zdát. Děti vidí, že po pár hodinách workshopu jsou schopné vytvořit krásné věci.

Studentka Jitka Hodná k činnosti spolku uvádí: „Od roku 2016, kdy wITches na Fakultě elektrotechnické ČVUT vznikly, se našich workshopů zúčastnilo již 941 dětí, z toho 18 jich bylo z dětských domovů. Téměř třetina účastníků byla děvčata, což je velice pozitivní jev.“

V nadcházejícím akademickém roce studentky plánují pravidelné víkendové workshopy, od října do prosince jich proběhne celkem 12, budou tedy téměř každý víkend. Jejich přesné termíny budou na webových stránkách (ZDE) od začátku září. Zároveň 5. září vyjedou děvčata i do dětského domova Dlažkovice, kde děti seznámí s podobnými technologiemi. Aktivity pro dětské domovy započaly wITches na začátku roku 2019 a plánují v nich pokračovat i v roce nadcházejícím. Nejbližší možnost, kde se s čarodějkami setkat, můžete mít na Noci vědců (ZDE), tedy 27. září, kde jako každý rok chystají bohatý program.

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci Kampusu Dejvice v Technické ulici a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete ZDE.

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií) a studuje na něm přes 18 500 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 252 akreditovaných studijních programů v českém jazyce a 83 v cizím jazyce. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. ČVUT v Praze je v současné době na následujících pozicích podle žebříčku QS World University Rankings, který hodnotil 1620 univerzit po celém světě. V celosvětovém žebříčku QS World University Rankings je ČVUT na 498. místě a na 9. pozici v regionálním hodnocení „Emerging Europe and Central Asia“. V rámci hodnocení pro „Engineering - Civil and Structural" je ČVUT mezi 151.-200. místem, v oblasti „Engineering - Mechanical“ na 201.-250. místě, u „Engineering - Electrical“ na 201.-250. pozici. V oblasti „Physics and Astronomy“ na 201. až 250. místě, „Natural Sciences“ jsou na 283. příčce. V oblasti „Computer Science and Information Systems" je na 251.-300. místě, v oblasti „Mathematics“ a „Material Sciences“ na 301.-350 místě a v oblasti „Engineering and Technology“ je ČVUT na 256. místě. Více informací najdete ZDE.

28. 8. 2019; praha.eu

Vyberte si aktivity pro své děti na Vypichu

Tradiční akce pro celou rodinu „Zastávka volný čas Vypich“ se uskuteční 5. září před oborou Hvězda. Na programu budou ukázky bezpečnostních týmů a hlavně prezentace činnosti pražských domů dětí a mládeže.

Akce se na rozlehlém travnatém porostu před oborou Hvězda koná již pošestnácté. Programem vás provede herec, hudebník, básník a zkušený moderátor Petr H. Batěk.

Domy dětí a mládeže

Přihlašování dětí do zájmových kroužků je v plném proudu a tak jistě rodiče ocení prezentaci domů dětí a mládeže. Tato střediska volného času zřízená jako školská zařízení nabízejí programy pro zájmové vzdělávání, pro aktivní využití volného času dětí a mládeže, ale také dospělých.

Pro představu: například počítačové, technické, dramatické, výtvarné, chovatelské a další kroužky, sportovní aktivity od turistiky až po jezdectví. A to pod vedením pedagogů a odborníků. A právě na Vypichu je příležitost se těmi nejrůznějšími nabídkami seznámit. Můžete vybírat, nechat si poradit, poznat lektora, přihlásit děti na kroužek.

BESIP team

Unikátní promo akci předvede BESIP team. Tento ojedinělý projekt totiž upřednostňuje osobní zážitek před nudným vysvětlováním.

Jedná se vlastně o mobilní výstavní systém, který prezentuje problematiku bezpečnosti silničního provozu a to formou statických a prožitkových aktivit. Přitom je možnost si většinu věcí vyzkoušet, což malí i velcí návštěvníci jistě ocení.

Další akce

Těšit se také můžete na zajímavé ukázky z projektů Fakulty elektrotechnické ČVUT a předváděcí akci outdoorové hry s GPS, nebo na oblíbené malování na obličej pro ty nejmenší.

Součástí programu budou i ukázky činnosti policie, hasičů a záchranářů.

28. 8. 2019; e15.cz

Hana Ripková: A proč by to nešlo?

HANA RIPKOVÁ (60), odbornice na vysokoškolské studium ve Spojených státech, začala pro českou Fulbrightovu komisi pracovat už v roce 1991. Od roku 1997 je výkonnou ředitelkou této instituce, která zajišťuje výměnné pobyty českých studentů, akademiků i vědců do USA a naopak. Autorka odborné publikace Vysoké školství v USA loni za svou celoživotní práci získala prestižní Cenu svobody Woodrowa Wilsona za výjimečný přínos k česko-americkým vztahům.

Třicet mladých Američanů, absolventů nejlepších amerických univerzit, pomáhá každý rok na českých středních školách mimo velká města učit angličtinu: v Dobrušce, ve Frýdlantu, v Liberci, ve Vyškově a tak dále… Považuji to za jeden z nejzajímavějších současných programů Fulbrightovy komise, který jste sami vybudovali a který financuje z velké části MŠMT. Jak se lektorům u nás daří?Přijíždějí s otevřenou myslí a nemají to v malých českých a moravských městech jednoduché. Působí nejen na gymnáziích, ale i na průmyslových, zdravotnických nebo uměleckých školách. Mnohdy nemají pedagogické vzdělání a na školách asistují českým učitelům, leckdy tam jsou jedinými cizinci a někdy se výrazně odlišují i etnicky: lidé je rozeznávají na první pohled. Ne že by se svou odlišností měli velké problémy, ale latentní, podprahový rasismus cítí. Nejvíc je překvapuje, že se často vyskytuje u nesmírně sympatických, vzdělaných lidi, s nimiž se běžně stýkají při práci a při vyučování na dotyčné střední škole. Taky je šokuje, když slyší poznámky typu: "No jo, romské děti, u těch nemá vůbec smysl se o cokoli snažit…"Překvapuje je i systém našeho státního školství obecně?Je pravda, že český pedagogický přístup, který se - i když samozřejmě ne bez výjimek - snaží věnovat těm nejlepším a zaměřuje se na úspěšné, místo aby se snažil dotáhnout na maximum i ty slabší, mladé Američany hodně překvapuje. Považují ho za nepřijatelný a myšlenkové nastavení, jež v českém školství převládá, nesou dost těžce. Americký systém má do dokonalosti daleko, ale zrovna v téhle oblasti je pro nás velkou ¬inspirací Co proti tomu dělají? Snaží se naše letité nastavení nějak změnit?Snaží a dost se jim to daří. Jedna asistentka loni na škole, kde působila, založila Klub stydlivejch holek, protože si všimla, že v každé třídě je skupinka studentek, jež v hodinách vůbec nic neříkají a každý je nechává bez povšimnutí, takové to "no tak ať si tam jsou, ať si sedí v koutku, je dobře, že mlčí". Jenže ona se rozhodla, že jim pomůže získat přiměřené sebevědomí. A ono jí to opravdu fungovalo, dokonce velmi snadno a rychle, stačilo málo a holky začaly normálně komunikovat a dnes se normálně zapojují do výuky a do chodu školy."Čeští studenti neříkají nahlas, co si myslí," řekla před třemi lety v rozhovoru pro zpravodajský server Novinky.cz tehdy třiadvacetiletá Brianna Adamsová, která strávila svůj rok v Otrokovicích na Hané na gymnáziu. To je přesný postřeh.Otevřený, vlastně naivní přístup, jemuž říkáme: "A proč by to nešlo?", Američané uplatňují na českých středních školách už jen tím, že tam jsou - a on se pro náš vzdělávací sy¬stém ukazuje jako funkční. V tomhle je jejich nepoučený přístup, nezatížený historickými zkušenostmi, které v sobě máme my Evropané, přínosný.Často se mluví o tom, jací jsou současní američtí studenti a absolventi tamních prestižních univerzit rozmazlení, neschopní přijmout odlišné prostředí. Já to ve své pedagogické praxi na pražské Newyorské univerzitě zásadněji nepociťuju. Jak to vidíte vy?Myslím, že něco pravdy na tom bude: současná generace amerických studentů je méně připravená na život mimo univerzitu. Při přípravě stipendistů, kteří do České republiky přijíždějí, musíme v posledních letech věnovat hodně času tomu, abychom jim vysvětlili specifické české prostředí, aby si uvědomili zdejší konotace a zvyklosti, aby nečekali stejně multikulturní společnost, jako je ta, z níž přicházejí. Ale perou se s tím, myslím, statečně.

Jak je na pobyt v českých městečkách a vesnicích připravujete?Spolu s brněnskou Masarykovou univerzitou pro ně děláme přípravný metodologický výcvik, v němž s nimi diskutujeme mimo jiné o tom, zda jsou xenofobie a rasismus studentů věcí školy, nebo nejsou, protože i studenti přece mají svobodu slova. Otevíráme témata, na která naši američtí asistenti v Česku v minulosti narazili a kde to drhlo. K nim patří třeba strach z cizinců a z čehokoli neznámého, ale například i konzumace alkoholu v práci v rámci oslav.

Mnohokrát jsme si ověřili, že se náš lektor z USA často stane katalyzátorem změn, jež na dotyčné škole už bublaly, bobtnaly pod povrchem, ale jeho přítomnost je nakopla, urychlila. Američané ve školách v malých městech často způsobí změnu v tamním systému, v tom, "jak se to přece vždycky dělalo".

Amerických asistentů máte poslední tři roky už třicet ročně, tedy devadesát za poslední tříletí. Jaké komplexnější změny jejich pobyt na českých mimopražských středních školách vyvolává?Spolupracují s českými angličtináři a rozšiřují svoje působení i do dalších oblastí. Ve volném čase začnou pracovat s neziskovkami, jež v místě jsou, chodí třeba do Člověka v tísni učit anglicky romské děti. A tam se ukáže, že tyhle neziskové aktivity koordinuje paní učitelka občanky z té dotyčné školy… Tím se tam začnou vytvářet skupinky lidí, kteří jsou připraveni na změnu a mají mnohem větší energii a sílu měnit fungování dotyčné školy, než tomu bylo dřív. Snažíme se i objevovat nová témata, jež by České republice pomohla. V rámci přípravy mluvíme o tom, jak kriticky pracovat s informacemi, což asistenty inspiruje k tomu, že tuhle problematiku zahrnují do hodin konverzace. Dělají to napřímo, naprosto necynicky. V současné dezinformační válce je to vítaná pomoc. Myslím, že mladí Američané mohou české středoškoláky inspirovat právě už jen tím, jací jsou.Vezměme příklad české studentky v malém městečku, o které si všichni šeptají, že je asi lesba, žije na úplném okraji zájmu ostatních spolužáků i pedagogů. Jenže naše americká asistentka zjistí, že dotyčná dívka nádherně kreslí, navíc zvláštním, komiksovým způsobem. Podpoří ji v její tvorbě a studentka ještě tentýž školní rok vyhrává světovou komiksovou soutěž. Najednou se stává hvězdou školy, atmosféra vůči ní se radikálně mění. Podobných příběhů, kdy je do mainstreamové komunity české školy díky našemu asistentovi vtažen někdo, kdo byl předtím na okraji, je hodně. Díky nezaujatosti Američanů a faktu, že k problémům přistupují bez předsudků.

Produkují české pedagogické fakulty dle vašeho názoru stále stejně špatně vybavené české učitele, jako tomu bylo před rokem 1989?To určitě ne, i tady je patrný vývoj, jen bohužel menší, než bych si představovala. U některých českých pedagogických škol se, obávám se, pořád ještě nedaří definovat, co by dotyčná fakulta vlastně měla učit, s jakými lidmi pracovat, k čemu svoje studenty přesně vést a proč. Hlavním zadáním pedagogických fakult je stále vyprodukovat učitele, ne dělat vědu, a proto dotyční specialisté, kteří na pedagogických školách učí, ani tolik neusilují o studium v zahraničí. Nemají totiž pocit, že by kupříkladu pobyt v USA mohl jejich kariéře nějak zásadně prospět, stále chybí jednoznačné zdůvodnění toho, "proč studovat pedagogiku". Ten důvod je přitom jasný. Nemyslím si, že pedagogické fakulty amerických univerzit jsou vždy skvělé; jen je zajímavé rozhlédnout se i jinde, osvojit si širší pohled a jiný přístup.Jste členkou správní rady Univerzity Palackého, donedávna i správní rady Univerzity Karlovy. Co vás nejvíc překvapuje na vývoji českého vysokého školství posledního čtvrtstoletí obecně, pozitivně i negativně?V devadesátých letech jsem si byla vědoma toho, že technické a přírodovědné obory jsou na tom obecně lépe než sociální a humanitní vědy. Z mnoha důvodů byly pod menším politickým tlakem, mohly více komunikovat se zahraničím, studenti se i za totality učili zásadní věci, zatímco v sociálních vědách byl obsah učiva často zcela irelevantní. Myslela jsem si, že se tahle disproporce mezi techničtějšími a humanitními obory vyrovná relativně rychle. Ale zatímco technické obory svižně dotáhly západní standardy, u sociálních a humanitních oborů to dá mnohem větší práci.V čem přesně se to projevuje?Měřítka, která si můžeme dovolit aplikovat na zájemce o Fulbrightovo stipendium v přírodních a technických oborech, tedy zda už jsou zapojeni do vědecké komunity, zda publikovali v zahraničních odborných periodikách a účastnili se konferencí, nemůžeme u absolventů humanitních či sociálních věd nárokovat stejně přísně. České vysoké školy navíc doteď neumějí naučit metodologii humanitních a sociálních věd, studentům pak chybí základ. Tyto metodologické nedostatky jsou často i předmětem kritiky zahraničních expertů, které žádáme o posudky projektů českých akademiků.Tenhle nedostatek dojde českým studentům často až ve chvíli, kdy dospějí k doktorátu a mají začít psát odbornější práci.Přesně tak. Zjistí, že jim chybí základ, z něhož by mohli a měli vycházet, a tehdy je pro ty nejlepší jediným řešením vyjet na zahraniční univerzitu a doplnit si to, co se měli naučit už dávno: učit se diskutovat, přesně formulovat hypotézy, otevřeně argumentovat a obhajovat svoje názory, vycházet ze své hlavní premisy, mluvit o tom, co se ve své práci snaží dokázat a proč.

Proč právě v "netechnických" vědách nenastala po roce 1989 radikální změna?Částečně si to vysvětluji tradicí, kdy si určující profesor či vedoucí katedry k sobě přibírá kolegy, kteří jsou mu v přístupu k oboru bližší myšlenkově, obvykle své bývalé studenty. Tak systém replikuje sám sebe.

Z vlastní zkušenosti vím, že americké studium není důležité jen pro to, co se tam člověk naučí, ale i v osobní introspekci, tedy v tom, jak kreativně naložit s vlastní kariérou. Je časté, že vašim absolventům jistá hravost a zábavnost amerického vzdělávacího systému vlastně dodefinují profesní cestu?Rozhodně. Absolventů, kteří se vrátili a začali dělat něco trošku jiného, než čemu se věnovali předtím, je hodně. Například propagátor, teoretik a kritik architektury Adam Gebrian se netají tím, že si právě ve Spojených státech uvědomil, že nemusí být jen architekt navrhující, ale také popularizující, analyzující, hodnotící. Že si může své pracovní role naprogramovat tak, aby vyhovovaly jeho naturelu.Česko-americký program dnes patří mezi ty větší v Evropě; komise, kterou už dvaadvacet let vedete, je lídrem hlavně co do počtu vysílaných vědců a přednášejících. Jak se čeští účastníci, kteří v rámci Fulbrightova stipendia každoročně odjíždějí do USA, za ty dvě generace změnili?Žádnou zásadní změnu asi popsat neumím. Jsou skvělí, zvídaví, možná v posledních letech lépe vědí, co od pobytu mezi kolegy na amerických univerzitách chtějí. Příkladem jsou třeba odborník na umělou inteligenci Michal Pěchouček z fakulty elektrotechnické ČVUT, ekonom Filip Matějka z CERGE, architektka a rektorka Archipu Regina Loukotová, lékař Marek Joukal z lékařské fakulty Masarykovy univerzity, soudce Nejvyššího správního soudu Zdeněk Kühn a mnozí další. Velkou stopu máme i v neziskovém programu, neboť pro lidi z neziskovek je americká zkušenost nesmírně obohacující; například Nadaci Via vede náš absolvent Jiří Bárta.Taky hned dva rektoři dvou českých univerzit jsou bývalí Fulbrighti…Ano, historik Jaroslav Miller, rektor Univerzity Palackého v Olomouci, a profesor neurologie Martin Bareš, rektor Masarykovy univerzity v Brně. Právě univerzity mají být nositeli myšlenky, že je věci nutno dělat otevřeně a mezinárodně - a takovou strategii má a musí prosazovat právě vedení školy. Koneckonců, snažíme se o to i my ve Fulbrightově komisi.

Fulbrightova komise letos oslavila 28 let působení v ČR. Zprostředkovává stipendijní pobyty pro zahraniční studenty, učitele a vědce ve Spojených státech a obráceně. Její historie sahá do roku 1946, kdy americký senátor James William Fulbright stipendijní program založil. Od té doby se jej zúčastnilo na 300 tisíc stipendistů, dnes se ročně ve 155 zemích světa rozděluje osm tisíc stipendií. Díky tomuto programu vyjelo od roku 1991 z Česka do USA 959 stipendistů a ze Spojených států sem přijelo 888 Američanů. Text je převzat z přílohy EXTRA - VZDĚLÁVÁNÍ týdeníku REFLEX 35/2019

28. 8. 2019; prekon.cz

Materiál z ČVUT až desetinásobně prodlouží životnost leteckých komponent. Míří do letounů Airbus

Speciální sedmivrstvý povlak, který vyvinuli materiáloví inženýři na katedře řídicí techniky Fakulty elekrotechnické ČVUTv rámci grantového projektu, našel první reálné uplatnění v leteckém průmyslu. Česká společnost JIHLAVAN, a.s., začala nový materiál používat k ochraně šnekového soukolí aktuátoru - komponenty dodávané do letounů Airbus A320 a dalších letadel. Povlak v ceně stovek korun prodlouží životnost součástky na 30 let, a tím ušetří statisíce korun za servis a nutnou výměnu.

To však už nebude nutné díky ultratenké samomazné vrstvě, kterou vyvinuli inženýři ze Skupiny pokročilých materiálů na katedře řídicí techniky Fakulty elekrotechnické ČVUTpod vedením profesora Tomáše Polcara v rámci grantového projektu podpořeného MPO. Ve spolupráci se společností JIHLAVAN, a.s., která je mimo jiné výhradním dodavatelem hydraulických pojistek, ventilů a hydraulických přímočarých motorů pro letadla Airbus, vytvořili speciální sedmivrstvý povlak kombinující extrémně tvrdé karbidy wolframu, měkké metalické vrstvy a speciální samomaznou složku. Šnekové soukolí s tímto povlakem téměř nepotřebuje mazivo a v testech prokázalo až desetinásobnou životnost.

Povlak za stovky korun ušetří stovky tisíc

Aplikaci nově vyvinutého materiálu realizuje pro Jihlavan start-up AdvaMat vzniklý při ČVUT. Povlak, který je dvacetkrát tenčí než lidský vlas, vyjde jen na stovky korun, prodlouží však životnost celého aktuátoru minimálně na 30 let a 40 000 letových hodin, což znamená, že ho nebude nutné měnit za celou dobu provozu letadla. Aktuátorů je přitom v běžném letounu typu Airbus několik a jejich cena se blíží 100 tisícům korun za kus, a to samozřejmě bez nákladů na instalaci. Odolnější součástka tedy představuje ohromnou úsporu.

Nový český materiál míří do oblak

Aktuátory z Jihlavanu s povlakem vyvinutým na ČVUT se chystají k nasazení kromě letounů Airbus A320 také v nových českých bitevnících Aero L -39NG a L410 NG a postupně i v dalších typech letadel. Na základě výborných výsledků obě organizace plánují, že budou pokračovat ve spolupráci na vývoji nových speciálních funkčních povlaků, které v blízké době nahradí standardní chromování zatěžující životní prostředí karcinogenními látkami.

Samostatná Fakulta elektrotechnickáČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání.

České vysoké učení technické v Prazepatří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií) a studuje na něm přes 18 500 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 252 akreditovaných studijních programů v českém jazyce a 83 v cizím jazyce. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. ČVUT v Praze je v současné době na následujících pozicích podle žebříčku QS World University Rankings, který hodnotil 1620 univerzit po celém světě. V celosvětovém žebříčku QS World University Rankings je ČVUT na 498. místě a na 9. pozici v regionálním hodnocení „Emerging Europe and Central Asia“. V rámci hodnocení pro „Engineering - Civil and Structural" je ČVUT mezi 151.-200. místem, v oblasti „Engineering - Mechanical“ na 201.-250. místě, u „Engineering - Electrical“ na 201.-250. pozici. V oblasti „Physics and Astronomy“ na 201. až 250. místě, „Natural Sciences“ jsou na 283. příčce. V oblasti „Computer Science and Information Systems" je na 251.-300. místě, v oblasti „Mathematics“ a „Material Sciences“ na 301.-350 místě a v oblasti „Engineering and Technology“ je ČVUT na 256. místě.

27. 8. 2019; Lupa.cz

Autonomní roboti z ČVUT vyhráli v USA soutěž pořádanou agenturou DARPA

Tým složený z vědců a studentů katedry počítačů a katedry kybernetiky na FEL ČVUT pojmenovaný jako CTU-CRAS vyhrál soutěž výzkumné agentury DARPA. Ta spadá pod americké ministerstvo obrany a její aktivity často vedou k nasazení neprobádaných technologií do komerčního provozu.

Češi konkrétně zvítězili v kategorii týmů, které nefinancuje samotná DARPA a celkově skončili třetí. ČVUT se podařilo uspět mezi týmy z univerzit jako je MIT, Caltech nebo ETH Zurich. Vědci a studenti si za to odnesli odměnu 200 tisíc dolarů.

Celkově zvítězil tým Explorer (Carnegie Mellon a Oregon State University) a druhý byl CoStar (Caltech či MIT). Mezi jedenácti soutěžícími projekty byl ještě další český tým Robotika poskládaný z Robotika.cz nebo ČZU. Robotika skončila osmá.

Klání nazvané DARPA Subterranean Challenge Tunnel Circuit probíhalo v Pittsburghu a jeho cílem bylo testování systémů autonomních spolupracujících robotů, kteří mají bez lidského zásahu prozkoumávat podzemní prostory. Roboti operovali v reálném nasazení v uhelném dole a měli najít známky přítomnosti zavalených horníků.

"Rozhodující část robotického týmu tvořili pozemní terénní roboty, s jejichž použitím máme dlouhodobé zkušenosti jak z Evropských projektů, tak i z reálných průzkumných misí. Nasazení těchto robotů bylo pro úspěch stěžejní, přesně se lokalizovaly, byly schopny autonomně prozkoumávat terén, umožnily vytvořit bezdrátovou síť a posílat operátorovi přesné informace o mapě a o automaticky nalezených objektech, za které náš tým získal body," popisuje ČVUT.

"Významným úspěchem také bylo, že naše drony dokázaly v dole zcela autonomně uletět přes 200 metrů a rovněž zcela autonomně letět tam a zase zpět na povrch. To je, v konkurenci týmů a firem, které se na tuto úlohu specializují, a s ohledem na velmi náročné podmínky reálného dolu, cenný výsledek. Technologie otestovaná v takto obtížných podmínkách navíc slibuje následné využití v navazujících projektech, jejichž výsledky chceme nabídnout primárně českým firmám," navazuje Martin Saska, který vede skupinu Multirobotických systémů.

FEL ČVUT na soutěži DARPA v Pittsburghu:

FEL ČVUT na soutěži DARPA Subterranean Challenge v Pittsburghu

27. 8. 2019; Technický týdeník

Materiál z ČVUT až desetinásobně prodlouží životnost leteckých komponent.

Míří do letounů Airbus

Speciální sedmivrstvý povlak, který vyvinuli materiáloví inženýři na katedře řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v rámci grantového projektu, našel první reálné uplatnění v leteckém průmyslu. Česká akciová společnost Jihlavan začala nový materiál používat k ochraně šnekového soukolí aktuátoru - komponenty dodávané do letounů Airbus A320 a dalších letadel. Povlak v ceně stovek korun prodlouží životnost součástky na 30 let, a tím ušetří statisíce korun za servis a nutnou výměnu.

To však už nebude nutné díky ultratenké samomazné vrstvě, kterou vyvinuli inženýři ze Skupiny pokročilých materiálů na katedře řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT pod vedením profesora Tomáše Polcara v rámci grantového projektu podpořeného MPO. Ve spolupráci se společností Jihlavan, která je mimo jiné výhradním dodavatelem hydraulických pojistek, ventilů a hydraulických přímočarých motorů pro letadla Airbus, vytvořili speciální sedmivrstvý povlak kombinující extrémně tvrdé karbidy wolframu, měkké metalické vrstvy a speciální samomaznou složku. Šnekové soukolí s tímto povlakem téměř nepotřebuje mazivo a v testech prokázalo až desetinásobnou životnost.

Povlak za stovky korun ušetří stovky tisíc

Nový český materiál míří do oblak

Aktuátory z Jihlavanu s povlakem vyvinutým na ČVUT se chystají k nasazení kromě letounů Airbus A320 také v nových českých bitevnících Aero L39NG a L410NG a postupně i v dalších typech letadel. Na základě výborných výsledků obě organizace plánují, že budou pokračovat ve spolupráci na vývoji nových speciálních funkčních povlaků, které v blízké době nahradí standardní chromování zatěžující životní prostředí karcinogenními látkami.

27. 8. 2019; Lidové noviny

Češi bodovali s roboty "záchranáři"

Kybernetici a informatici z pražského ČVUT se blýskli v USA, kde získali třetí místo a prémii 4,7 milionu korun v soutěži multirobotických záchranných týmů. Klání v opuštěném dole pořádala taji obestřená DARPA, tedy výzkumná odnož americké armády.

PITTSBURGH/PRAHA Někde hluboko v dole leží pár desítek poházených věcí: batoh, telefon, hasicí přístroj i další části výbavy fiktivní ztracené výpravy... Úkolem robotů je co nejrychleji podzemní oblast zmapovat a věci najít.

"Před důl byly vysazeny jednotlivé týmy, načež pak pořadatelé zmáčkli stopky a běžel čas - 60 minut na misi," vylíčil LN Tomáš Svoboda, vedoucí českého týmu CTU-CRAS z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického (FEL ČVUT).

Čeští robotici si v Pittsburghu vedli výtečně a obsadili bronzovou příčku z jedenácti účastníků soutěže DARPA Subterranean Challenge Tunnel Circuit. Zmíněná DARPA je tak trochu tajuplnou odnoží americké armády, která vymýšlí a financuje přelomový výzkum v oblasti materiálů, IT, technologií, letectví, ale i zbraňových systémů. Češi byli nejlepší v kategorii družstev, která zatím nebyla financována z těchto amerických zdrojů. "Některé zaskočilo, že nepodporovaný tým jezdí tak dobře," řekl Svoboda, šéf pražské katedry kybernetiky.

S létajícími i chodícími roboty

Ve vícekolové soutěži, jež skončí až na podzim 2021, jde o přípravu a vedení robotů, které se samy (autonomně) zhostí úkolu v náročných podzemních podmínkách.

První kolo - důlní tunely - se uskutečnilo minulý týden a simulovalo hledání zavalených horníků v dole postiženém přírodní katastrofou či průmyslovou havárií.

Vědci z ČVUT nasadili dva pásové terénní roboty, jeden pozemní kolový stroj, dva létající drony a dva šestinohé roboty. Během mise s nimi mohl komunikovat jen jediný lidský operátor, nicméně na úspěchu ČVUT se podílelo asi patnáct lidí včetně studentů.

První část vyhrál tým s názvem Explorer, na němž se podílí několik desítek inženýrů z prestižní techniky Carnegie Mellon a též z Oregonské státní univerzity.

Češi zdatně skundovali dalším skvadrám, které vyvíjejí robotici z Massachusetts Institute of Technology či z ETH Curych, za což získali odměnu 200 tisíc dolarů (tedy 4.7 milionu korun). Podle docenta Svobody půjde část peněz na odměny a na další vývoj.

"Získané poznatky mají být primárně využity pro záchranářské či hasičské operace," tvrdí Timothy Chung, programový manažer klání s visačkou DARPA. Podobná soutěž v minulosti napomohla třeba rozvoji vozidel bez řidičů.

České nápady i pro firmy?

"Současná soutěž může způsobit průlom v používání robotů při záchranných operacích, kde byly nasazovány zatím spíše sporadicky v režimu ručního řízení na dálku," míní Tomáš Krajník z Centra umělé inteligence katedry počítačů při FEL ČVUT.

Podle dalších členů týmu byly klíčem k úspěchu terénní roboty, které dobře prozkoumávaly terén, vytvořily bezdrátovou síť a odesílaly přesné údaje a lokalizaci.

"Významným úspěchem též bylo, že naše drony dokázaly v dole autonomně letět přes 200 metrů... a rovněž se samy vrátily na povrch. V konkurenci týmů a firem, které se na tuto úlohu specializují, a s ohledem na podmínky reálného dolu to je cenný výsledek," uvedl Martin Saska ze skupiny multirobotických systémů. Otestované know-how chce fakultní tým nabídnout českým firmám.

Prestižní soutěž však pokračuje dál. Již příští rok v únoru čeká na družstva další etapa: mise v městském podzemí, kde Češi cítí - díky zkušenostem z tréninku - slušné šance na dobrý výsledek. V srpnu 2020 vlétnou drony a roboti do otevřenějších jeskynních prostor s extrémně náročným terénem. A finále, jež patrně zkombinuje řadu prostředí a úkolů, čeká vědce v srpnu 2021.

26. 8. 2019; odbornecasopisy.cz

Úspěch týmu CTU-CRAS z FEL ČVUT v soutěži DARPA Subterranean Challenge Tunnel Circuit

Ve dnech 15. až 22. srpna proběhla v americkém Pittsburghu soutěž DARPA Subterranean Challenge Tunnel Circuit. Tým CTU-CRAS vědců a studentů z katedry kybernetiky a z katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze v ní demonstroval multirobotický systém pro prohledávání oblastí postižených katastrofou. Tým CTU-CRAS obsadil první pozici v kategorii týmů, které nebyly financovány z projektu Defense Advanced Research Projects Agency (DARPA), a v celkovém pořadí dosáhl třetího místa.

Cílem DARPA Subterranean Challenge je otestovat systémy autonomních spolupracujících robotů, kteří bez lidské asistence dokáží prozkoumat podzemní prostory. Srpnový test byl zaměřen na schopnost robotů najít známky přítomnosti zavalených horníků v dolech postižených přírodní katastrofou nebo průmyslovou havárií. Podporu této technologie si dala za cíl americká Agentura ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty (DARPA), která disponuje ročním rozpočtem 3,5 miliard dolarů a která v minulosti podobnou soutěží iniciovala rozvoj autonomních automobilů a dalších pokročilých technologií, které se po těchto soutěžích objevily na trhu.

„Téma soutěže projektu pro nás bylo velmi atraktivní, naplňovalo oblast, kterou náš tým dlouhodobě zkoumá. Byli jsme si vědomi naší kompetence v oblasti multirobotických koordinovaných týmů a cílili jsme na posunutí hranice známého, což se podařilo,“ uvedl o průběhu soutěže doc. Tomáš Svoboda, vedoucí týmu CTU-CRAS a vedoucí katedry kybernetiky na FEL ČVUT.

DARPA soutěže posouvají výzkumné výsledky směrem k průmyslovému uplatnění. V minulosti se tak stalo třeba u Grand Challenge v oblasti autonomních vozidel. „Současná soutěž může způsobit průlom v nasazení robotů při záchranných operacích, kde byly roboty nasazovány zatím spíše sporadicky v režimu ručního řízení na dálku,“ poznamenává Tomáš Krajník z Centra umělé inteligence katedry počítačů.

„Za významný přínos považujeme také zapojení studentů, kteří získali užitečnou zkušenost s nasazením robotických systémů v obtížných podmínkách, které ověřují robustnost a spolehlivost vyvinutých systémů. Věříme, že úspěch týmu přitáhne pozornost nejen studentů, ale také poukáže veřejnosti na kvalitu vědecko-technických oborů na Fakultě elektrotechnické ČVUT,“ dodal doc. Jan Faigl z Centra umělé inteligence katedry počítačů.

Tým CTU-CRAS se v reálném nasazení v uhelném dole v Pittsburghu vyrovnal týmům z nejlepších světových pracovišť včetně MIT, ETH, JPL, CSIRO, a většinu z nich překonal, čímž získal výhru ve výši 200 000$.

„Rozhodující část robotického týmu tvořily pozemní terénní roboty, s jejichž použitím máme dlouhodobé zkušenosti jak z Evropských projektů, tak i z reálných průzkumných misí. Nasazení těchto robotů bylo pro úspěch stěžejní, přesně se lokalizovaly, byly schopny autonomně prozkoumávat terén, umožnily vytvořit bezdrátovou síť a posílat operátorovi přesné informace o mapě a o automaticky nalezených objektech, za které náš tým získal body,” uvedl doc. Karel Zimmermann ze skupiny vidění pro roboty a autonomní systémy, katedry kybernetiky FEL ČVUT.

„Významným úspěchem také bylo, že naše drony dokázaly v dole zcela autonomně letět přes 200 metrů a rovněž zcela autonomně letět tam a zase zpět na povrch. To je, v konkurenci týmů a firem, které se na tuto úlohu specializují, a s ohledem na velmi náročné podmínky reálného dolu, cenný výsledek. Vyvinutá a v takto obtížných podmínkách otestovaná technologie navíc slibuje následné využití v navazujících projektech, jejichž výsledky chceme nabídnout v první řadě českým firmám,“ dodal Dr. Martin Saska ze skupiny multirobotických systémů, katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Úspěch týmu CTU-CRAS je velkým příslibem i do dalších kol soutěže, které se budou konat během příštího roku. Roboty FEL ČVUT čeká průzkum městského podzemního prostředí, což je úloha, na kterou se v Praze vyvíjená robotická technologie pozemních robotů nebo autonomních dronů dlouhodobě specializuje. Měla by tudíž mít v konkurenci ostatních týmů ještě větší šanci na úspěch.

22. 8. 2019; vedavyzkum.cz

Materiál z ČVUT míří do letounů Airbus

Speciální sedmivrstvý povlak, který vyvinuli materiáloví inženýři na katedře řídicí techniky Fakulty elekrotechnické ČVUT v Praze, našel první reálné uplatnění v leteckém průmyslu. Povlak dokáže ušetřit až stovky tisíc korun za nové komponenty do letounů.

Česká společnost JIHLAVAN, a.s., začala nový materiál používat k ochraně šnekového soukolí aktuátoru - komponenty dodávané do letounů Airbus A320 a dalších letadel. Povlak v ceně stovek korun prodlouží životnost součástky na 30 let, a tím ušetří statisíce korun za servis a nutnou výměnu.

To však už nebude nutné díky ultratenké samomazné vrstvě, kterou vyvinuli inženýři ze Skupiny pokročilých materiálů na katedře řídicí techniky Fakulty elekrotechnické ČVUT pod vedením profesora Tomáše Polcara v rámci grantového projektu podpořeného Ministerstvem průmyslu a obchodu. Ve spolupráci se společností JIHLAVAN, a.s. vytvořili speciální sedmivrstvý povlak kombinující extrémně tvrdé karbidy wolframu, měkké metalické vrstvy a speciální samomaznou složku. Šnekové soukolí s tímto povlakem téměř nepotřebuje mazivo a v testech prokázalo až desetinásobnou životnost.

Povlak za stovky korun ušetří stovky tisíc

Povlak, který je dvacetkrát tenčí než lidský vlas, vyjde jen na stovky korun, prodlouží však životnost celého aktuátoru minimálně na 30 let a 40 000 letových hodin, což znamená, že ho nebude nutné měnit za celou dobu provozu letadla. Aktuátorů je přitom v běžném letounu typu Airbus několik a jejich cena se blíží 100 tisícům korun za kus, a to samozřejmě bez nákladů na instalaci. Odolnější součástka tedy představuje ohromnou úsporu.

Nový český materiál míří do oblak

22. 8. 2019; Mladá fronta Dnes

(Ne)zapomenutý Sousedík: Od pilníku k elektrickým strojům

Hned dvě významná výročí Josefa Sousedíka připadají na letošní rok.

Muž, který si vysloužil přezdívku Valašský Edison, se narodil před 125 lety. Zemřel v roce 1944.

Ve své době dokázal posunout hranice elektrotechniky a vybudovat úspěšnou továrnu. Životní příběh Josefa Sousedíka byl ale mimořádný i v mnoha dalších ohledech. Byl zdatný politik, zapřisáhlý vlastenec i protinacistický odbojář. Nejlépe jej vystihují slova odvaha a slušnost.

"I když tady během 20. století bylo víc výrazných osobností, Sousedík je přece jen převyšoval," domnívá se historik Pavel Mašláň z Muzea regionu Valašsko. Přesto se po válce komunistickému režimu téměř podařilo vymazat jej z paměti lidí.

"Komunisty označil za parazitující agitátory a to byl prizmatem minulé doby těžký zločin," řekl Jiří Kohutka, jeden z autorů knihy Sousedík, (ne)zapomenutý vynálezce, továrník, politik a vlastenec.

Kluk z chudé rodiny, který už v učení vynikal nad ostatními, se narodil ve Vsetíně roku 1894. Začínal jako strojní zámečník a elektromontér, do jeho života však brzy zasáhla 1. světová válka. Kvůli těžkému zranění, které utrpěl na italské frontě, když se pod palbou snažil opravit polní telefon, se domů vrátil až v roce 1919.

Vzápětí si založil živnost. Začínal u ponku s pilníkem v ruce. Přes opravy žehliček a vařičů se však rychle přenesl k výrobě vlastních elektromotorů. "Fascinovala nás jeho touha po vzdělání. V jeho době bylo velmi těžké získat odborné informace. On ale materiály sehnal, přečetl, vylepšil je podle svých úvah a vyrobil," uvedl druhý z autorů knihy Josef Košťál.

Své znalosti navíc uměl také předávat dál. V posluchárně Českého vysokého učení technického kdysi přednášel profesorům, kteří učili elektrické stroje. "Z dobového tisku víme, že mluvil tři a půl hodiny a nikdo jej nepřerušil ani neodešel. To se stalo poprvé v historii," upozornil Košťál.

Ve 30. letech byl v celém Československu hlad po elektrických pohonech. A Sousedík přišel s produkty, které byly nesmírně potřebné. Měl intuici a dokázal nabídnout ekonomické úspory. Pověstný byl tím, že byl schopen vyrobit funkčně a rychle i speciální zakázku. Traduje se historka, jak motor natíral učeň na autě po cestě do Zlína, kam byla dodávka určena.

Společný podnik s Baťou odmítl

V době největší slávy své továrny, kterou postavil na tehdejší periferii Vsetína, zaměstnával 340 lidí a dodával elektromotory i do Baťových závodů. Ostatně Tomáš Baťa nabízel, aby vytvořili společný podnik, to ale Sousedík odmítl.

V mnoha ohledech si však byli podnikatelé podobní. I Sousedík měl jasné vize a nenechával stranou ani sociální otázky. "Na své zaměstnance měl obrovské nároky, byl to tvrdý šéf. Zároveň si ale hleděl toho, aby se jeho lidé měli dobře," potvrdil Mašláň.

Odmítal také mnohé nabídky ze zahraničí, prý se zdůvodněním, že jako Čechoslovák má povinnost pracovat pro Československou republiku.

Uznávaný starosta Vsetína

V roce 1927 byl poprvé zvolen starostou Vsetína. Během svého prvního volebního období vítal ve městě prezidenta T. G.

Masaryka, kterého obdivoval a ctil. Zapsal se jako starosta, za jehož éry se město zásadně rozvíjelo a rostlo.

Vznikla budova gymnázia, mosty přes řeku Bečvu, stál i za vznikem Zbrojovky, která prakticky vyřešila problémy s nezaměstnaností v regionu. Nebo za železnicí do Horní Lidče.

V čele Vsetína strávil dvě volební období.

Dobré časy jeho podniku trvaly do roku 1934. V době hospodářské krize jej ale v konkurzu koupil rakouský průmyslník baron František Ringhoffer. Kromě Sousedíkových závodů jeho koncern spolkl také kopřivnickou Tatru a tři významné výrobce vagonů ve Studénce, České Lípě a Kolíně. Stal se tak největším výrobcem vagonů na světě.

Vsetínský podnik dál vedl Sousedík. "Ringhoffer jej uznával jako odborníka a nechal ho v pozici šéfa firmy," připomněl Mašláň.

Úřady mu uznaly 45 patentů

Na svém kontě má Sousedík 129 patentových přihlášek, z nich 45 úřady uznaly. Řeč je přitom o strojích, jako je třeba elektromobil s hybridním pohonem, který zkonstruoval už v roce 1927. Nebo návrh letadla s kolmým vzletem, který vznikl o šest let později. Podílel se také na vývoji pohonu Slovenské strely, jednodílného vlaku, kde vagon byl zároveň lokomotivou. V době, kdy se běžně využívaly parní lokomotivy, dokázal jet rychlostí 130 kilometrů v hodině. "To byl skutečný přelom. Uhlí v té době začínalo být drahé a navíc na obsluhu parní lokomotivy bylo zapotřebí dvou lidí. Proto se hledaly nové způsoby," potvrdil Martin Šůstal, odborník na historii i současnost železnice.

Po nástupu fašismu se Sousedík okamžitě zapojil do tajné organizace Obrana národa. Odboj zásoboval penězi i materiálem, později spolupracoval se členy výsadku Clay-Eva. Úkolem trojice výsadkářů, která operovala v okolí Bystřice pod Hostýnem, bylo vybudovat zpravodajskou síť a informovat exilovou vládu v Londýně o stavu německých vojsk, skladech munice či pohybu jednotek gestapa. A to se jim mimořádně dařilo. Z historického hlediska je skupina Clay-Eva hodnocená jako jedna z nejúspěšnějších. Celkem odeslali na 800 depeší, z nich několik desítek pocházelo právě od Josefa Sousedíka a jeho spolupracovníků. Třikrát jej kvůli odbojové činnosti vyslýchalo gestapo, naposledy jej odvedli 15. prosince 1944. "Bylo mi tehdy sedm let, ale na ty chvíle nikdy nezapomenu. Gestapo nám odvedlo tatínka a nás pak drželi čtrnáct dnů v internaci v našem vlastním domě," citují autoři knihy Sousedíkovu dceru Danuši.

Pokračování na straně 9 Dokončení ze strany 7

"Bez doprovodu gestapáků jsme nesměli ani na toaletu. Mamince v těch dnech zbělely hrůzou vlasy na hlavě."

Sousedíka údajně zastřelil příslušník gestapa Franz Körner při výslechu a následné potyčce hned v den zatčení. Rodina se to však dozvěděla až po válce. Dodnes však neví, kde jsou jeho ostatky. Historikové dokážou doložit, že byl po smrti zpopelněn pod falešným jménem. Popel však pravděpodobně skončil v jednom z hromadných hrobů.

Už v prvních letech po skončení konfliktu jej prezident Edvard Beneš ocenil Válečným křížem a ve Vsetíně mu odhalili pamětní desku. Komunistickému režimu se však víc hodil obraz ruského partyzána než odbojáře napojeného na exilovou vládu. Desku v tichosti odstranili a zahájili kampaň, která jej vykreslovala jako nelítostného kapitalistu.

I během nejhoršího válečného konfliktu v dějinách Sousedík vynalézal. Své nápady však pečlivě ukrýval. "Mamince říkával, že to bude jeho dar svobodnému demokratickému Československu," vzpomínal Sousedíkův syn Tomáš. Stát však nezaplatil ani poplatky za už uznané vynálezy, čímž o ně definitivně přišel.

Rehabilitace se Sousedík dočkal až po roce 1989. Jeho jméno nese jedna z hlavních ulic blízko centra a Střední odborná škola Josefa Sousedíka je jedním z největších vzdělávacích center v regionu. K jeho odkazu se stále hlásí i firma Tes, která působí na místě původní Sousedíkovy továrny.

Teprve nové tisíciletí ale přálo skutečnému zviditelnění jeho osobnosti. V roce 2011 vznikl ve Vsetíně Spolek pro uctění památky Josefa Sousedíka. Ten pomohl s vydáním knihy, inicioval navržení Sousedíka na státní vyznamenání nebo vznik jeho sochy. Ta dnes stojí v budově radnice.

Před čtyřmi lety získal Sousedík alespoň symbolické místo posledního odpočinku - na Slavíně v areálu rožnovského skanzenu. "Sem, mezi osobnosti, které se zasloužily o rozvoj Valašska, rozhodně patří," řekl tehdy ředitel skanzenu Jindřich Ondruš.

Kamenný náhrobek z dílny akademického sochaře Miroslava Machaly představuje řez elektromotorem a nese nápis Josef Sousedík, valašský Edison a vlastenec.

Josef Sousedík

- Muž přezdívaný valašský Edison se narodil 18. 12. 1894 ve Vsetíně. V roce 1920 tady otevřel závod na výrobu elektromotorů a dalších strojů podle svých patentů. Firma rostla závratným tempem, v jednu chvíli zaměstnávala přes 350 lidí.

- Jeho jméno je uvedeno u více než 50 patentů z oblasti elektrotechniky a strojírenství. Nejznámější je unikátní motor vlaku Slovenská strela, která se stala národní kulturní památkou.

- V letech 1927-1938 byl dvakrát zvolen starostou Vsetína a výrazně se zasloužil o rozvoj města.

- Za války se zapojil do protinacistického odboje, udržoval styky se skupinou Clay-Eva. Byl několikrát zatčen a během výslechu 15. 12. 1944 po potyčce s důstojníkem zastřelen.

- Po válce mu prezident Beneš udělil Válečný kříž in memoriam. V roce 2016 získal medaili Za hrdinství.

I když tady během 20. století bylo víc výrazných osobností, Sousedík je přece jen převyšoval. Biografická kniha Biografickou knihu Sousedík, (ne)zapomenutý vynálezce, továrník, politik a vlastenec vydala v roce 2013 dvojice autorů Jiří Kohutka a Josef Košťál. Popsali v ní jednu z nejvýznamnějších historických osobností Valašska, která téměř upadla v zapomnění. Pozoruhodný životní příběh Josefa Sousedíka (1894-1944) jim připomněla náhoda. Oba autoři jsou vzděláním elektrotechnici a jméno muže, který je autorem mnoha vynálezů v tomto oboru, znali. Ale jen zběžně. Když však v roce 2008 uspořádalo ČVUT výstavu ke 300. výročí svého založení, na níž prezentovalo i některé Sousedíkovy vynálezy, zpozorněli. "Najednou jsme zjistili, že to byl průmyslník a průkopník české elektrotechniky. Ale také vlastenec a odbojář. Viděli jsme v tomto člověku obrovský mravní rozměr. Napadla nás otázka: Někoho takového jsme měli v našich dějinách? Jak to, že o něm nevíme?" popsal v době vydání publikace Kohutka. Kniha, na které pracovali čtyři roky, je rozdělena do čtyř oblastí: vynálezectví, komunální politika, rodinný život a odbojová činnost.

21. 8. 2019; sciencemag.cz

Ultratenké vrstvy ochrání šneky akurátorů

Materiál z ČVUT až desetinásobně prodlouží životnost leteckých komponent. Míří do letounů Airbus.

Speciální sedmivrstvý povlak, který vyvinuli materiáloví inženýři na katedře řídicí techniky Fakulty elekrotechnické ČVUT v rámci grantového projektu, našel první reálné uplatnění v leteckém průmyslu. Česká společnost JIHLAVAN, a.s., začala nový materiál používat k ochraně šnekového soukolí aktuátoru - komponenty dodávané do letounů Airbus A320 a dalších letadel. Povlak v ceně stovek korun prodlouží životnost součástky na 30 let, a tím ušetří statisíce korun za servis a nutnou výměnu.

To však už nebude nutné díky ultratenké samomazné vrstvě, kterou vyvinuli inženýři ze Skupiny pokročilých materiálů na katedře řídicí techniky Fakulty elekrotechnické ČVUT pod vedením profesora Tomáše Polcara v rámci grantového projektu podpořeného MPO. Ve spolupráci se společností JIHLAVAN, a.s., která je mimo jiné výhradním dodavatelem hydraulických pojistek, ventilů a hydraulických přímočarých motorů pro letadla Airbus, vytvořili speciální sedmivrstvý povlak kombinující extrémně tvrdé karbidy wolframu, měkké metalické vrstvy a speciální samomaznou složku. Šnekové soukolí s tímto povlakem téměř nepotřebuje mazivo a v testech prokázalo až desetinásobnou životnost.

20. 8. 2019; technickytydenik.cz

Materiál z ČVUT, který až desetinásobně prodlouží životnost leteckých komponent, míří do letounů Airbus

Speciální sedmivrstvý povlak, který vyvinuli materiáloví inženýři v rámci grantového projektu na katedře řídicí techniky Fakulty elekrotechnické ČVUT, našel první reálné uplatnění v leteckém průmyslu. Česká společnost JIHLAVAN a.s. začala nový materiál používat pro ochranu šnekového soukolí aktuátoru - komponenty dodávané do letounů Airbus A320 a dalších letadel. Povlak v ceně stovek korun prodlouží životnost součástky na 30 let a tím ušetří statisíce korun za servis a nutnou výměnu.

Aktuátor je zařízení, kterým se v letadlech ovládají mechanické prvky na křídlech a ocasních plochách. K převodu rotačního pohybu elektromotoru na přímočarý se zde používá šnekové soukolí, silně namáhaná součástka, kterou je třeba přibližně v polovině života letadla zcela vyměnit. To však nyní již nebude nutné díky ultratenké samomazné vrstvě, kterou vyvinuli inženýři ze Skupiny pokročilých materiálů na katedře řídicí techniky Fakulty elekrotechnické ČVUT pod vedením profesora Tomáše Polcara v rámci grantového projektu podpořeného MPO. Ve spolupráci se společností JIHLAVAN a.s., která je mimo jiné výhradním dodavatelem hydraulických pojistek, ventilů a hydraulických přímočarých motorů pro letadla Airbus, vytvořili speciální sedmivrstvý povlak kombinující extrémně tvrdé karbidy wolframu, měkké metalické vrstvy a speciální samomaznou složku. Šnekové soukolí s tímto povlakem téměř nepotřebuje mazivo a v testech prokázalo až desetinásobnou životnost.

Aplikaci nově vyvinutého materiálu realizuje pro Jihlavan start-up AdvaMat, který vznikl na ČVUT. Povlak, který je dvacetkrát tenčí než lidský vlas, vyjde jen na stovky korun, prodlouží však životnost celého aktuátoru minimálně na 30 let a 40 000 letových hodin, což znamená, že jej nebude nutné měnit za celou dobu provozu letadla. Aktuátorů je přitom v běžném letounu typu Airbus několik a jejich cena se blíží 100 tisícům korun za kus, a to samozřejmě bez nákladů na instalaci. Odolnější součástka tak umožní ohromnou úsporu.

Aktuátory z Jihlavanu s povlakem vyvinutým na ČVUT se chystají k nasazení kromě letounů Airbus A320 také v nových českých bitevnících Aero L -39NG a L410 NG a postupně i v dalších typech letadel. Na základě výborných výsledků plánují obě organizace pokračovat ve spolupráci na vývoji nových speciálních funkčních povlaků, které v blízké době nahradí standardní chromování zatěžující životní prostředí karcinogenními látkami.

20. 8. 2019; hybrid.cz

Materiál z ČVUT prodlouží životnost leteckých komponent, míří do Airbusů

Ve spolupráci se společností JIHLAVAN, a.s., která je mimo jiné výhradním dodavatelem hydraulických pojistek, ventilů a hydraulických přímočarých motorů pro letadla Airbus, vytvořili speciální sedmivrstvý povlak kombinující extrémně tvrdé karbidy wolframu, měkké metalické vrstvy a speciální samomaznou složku. Šnekové soukolí s tímto povlakem téměř nepotřebuje mazivo a v testech prokázalo až desetinásobnou životnost.

Povlak za stovky korun ušetří stovky tisíc

Aktuátorů je přitom v běžném letounu typu Airbus několik a jejich cena se blíží 100 tisícům korun za kus, a to samozřejmě bez nákladů na instalaci. Odolnější součástka tedy představuje ohromnou úsporu.

Nový český materiál míří do oblak

Na základě výborných výsledků obě organizace plánují, že budou pokračovat ve spolupráci na vývoji nových speciálních funkčních povlaků, které v blízké době nahradí standardní chromování zatěžující životní prostředí karcinogenními látkami.

20. 8. 2019; feedit.cz

Materiál z ČVUT až desetinásobně prodlouží životnost leteckých komponent. Míří do letounů Airbus

To však už nebude nutné díky ultratenké samomazné vrstvě, kterou vyvinuli inženýři ze Skupiny pokročilých materiálů na katedře řídicí techniky

Fakulty elekrotechnické ČVUT pod vedením profesora Tomáše Polcara v rámci grantového projektu podpořeného MPO. Ve spolupráci se společností JIHLAVAN, a.s., která je mimo jiné výhradním dodavatelem hydraulických pojistek, ventilů a hydraulických přímočarých motorů pro letadla Airbus, vytvořili speciální sedmivrstvý povlak kombinující extrémně tvrdé karbidy wolframu, měkké metalické vrstvy a speciální samomaznou složku. Šnekové soukolí s tímto povlakem téměř nepotřebuje mazivo a v testech prokázalo až desetinásobnou životnost.

Povlak za stovky korun ušetří stovky tisíc

Nový český materiál míří do oblak

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete na www.fel.cvut.cz

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií) a studuje na něm přes 18 500 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 252 akreditovaných studijních programů v českém jazyce a 83 v cizím jazyce. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. ČVUT v Praze je v současné době na následujících pozicích podle žebříčku QS World University Rankings, který hodnotil 1620 univerzit po celém světě. V celosvětovém žebříčku QS World University Rankings je ČVUT na 498. místě a na 9. pozici v regionálním hodnocení "Emerging Europe and Central Asia". V rámci hodnocení pro "Engineering - Civil and Structural" je ČVUT mezi 151.-200. místem, v oblasti "Engineering - Mechanical" na 201.-250. místě, u "Engineering - Electrical" na 201.-250. pozici. V oblasti "Physics and Astronomy" na 201. až 250. místě, "Natural Sciences" jsou na 283. příčce. V oblasti "Computer Science and Information Systems" je na 251.-300. místě, v oblasti "Mathematics" a "Material Sciences" na 301.-350 místě a v oblasti "Engineering and Technology" je ČVUT na 256. místě. Více informací najdete na www.cvut.cz.

20. 8. 2019; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Studentské formule přivezly z Mostu zlatou a stříbrnou medaili

Ve dnech 13. až 17. srpna se na polygonu u Autodromu Most konal mezinárodní závod studentských formulí Formula Student Czech Republic, na který každoročně dorazí univerzitní týmy z celého světa.

První místo v kategorii spalovacích formulí získal tým CTU CarTech z Fakulty strojní ČVUT, který potvrdil výbornou letošní formu a po 3. místě v italském Varanu de Melegari přidává další pódiové umístění do své sbírky. Vůz získal 1. místo v kvalifikaci do hlavního závodu a tuto dominanci potvrdil 1. místem v hlavním závodě.

Formule eForce FEE Prague Formula s elektrickým pohonem z Fakulty elektrotechnické ČVUT si dojela pro 2. místo v kategorii Formula Student Electric. Ve všech dynamických disciplínách se týmu podařilo dosáhnout na TOP 3 nejlepší příčky. V disciplíně Skidpad, AutoX a Endurance tým vybojoval 2. místo. Příjemně tuto vlnu úspěchů doplnilo to, že formule eForce byla nejlépe akcelerujícím vozem na trati se svým časem 3,59 sekundy.

Monopost FSE.08 týmu eForce FEE Prague Formula se na prvních závodech letošní sezóny v Itálii potýkal s technickými problémy, které se podařilo během velmi krátké doby odladit a tým mohl na závodech Formula Student Czech Republic ukázat, že jeho nejnovější vůz má opět potenciál dosahovat na ty nejvyšší příčky.

Vůz FS.11 týmu CTU CarTech letos prošel velkými konstrukčními změnami, které, jak se ukazuje, měly pozitivní vliv na jeho vlastnosti. Tým před prvními závody absolvoval s vozem náročná testování podvozku, aerodynamiky a dalších komponent. Získaná data použili studenti ČVUT k vyladění vozu a k validaci výpočtů. Jak dodává kapitán týmu Jan Michálek: ”Je to neuvěřitelný, jsme rádi, že můžeme hrdě reprezentovat ČVUT a Českou republiku a ukázat světu, že patříme na špičku.”

Společně oba týmy, CTU CarTech a eForce FEE Prague Formula, ihned zamíří na španělský okruh v Barceloně, kde budou pokračovat ve svém snažení.

Dne 2. října 2019 budou oba dva vozy k vidění při ukázkových jízdách na události pořádané oběma týmy, která nese název Den s formulemi. Akce se bude konat v kampusu ČVUT v Dejvicích.

20. 8. 2019; allforpower.cz

Studentské formule ČVUT v Praze přivezly z Mostu zlatou a stříbrnou medaili

První místo v kategorii spalovacích formulí získal tým CTU CarTech z Fakulty strojní ČVUT, který potvrdil výbornou letošní formu a po 3. místě v italském Varanu de Melegari přidává další pódiové umístění do své sbírky. Vůz získal 1. místo v kvalifikaci do hlavního závodu a tuto dominanci potvrdil 1. místem v hlavním závodě.

Formule eForce FEE Prague Formula s elektrickým pohonem z Fakulty elektrotechnické ČVUT si dojela pro 2. místo v kategorii Formula Student Electric. Ve všech dynamických disciplínách se týmu podařilo dosáhnout na TOP 3 nejlepší příčky. V disciplíně Skidpad, AutoX a Endurance tým vybojoval 2. místo. Příjemně tuto vlnu úspěchů doplnilo to, že formule eForce byla nejlépe akcelerujícím vozem na trati se svým časem 3,59 sekund.

Vůz FS.11 týmu CTU CarTech letos prošel velkými konstrukčními změnami, které, jak se ukazuje, měly pozitivní vliv na jeho vlastnosti. Tým před prvními závody absolvoval s vozem náročná testování podvozku, aerodynamiky a dalších komponent. Získaná data použili studenti ČVUT k vyladění vozu a k validaci výpočtů. Jak dodává kapitán týmu Jan Michálek: ”Je to neuvěřitelný, jsme rádi, že můžeme hrdě reprezentovat ČVUT a Českou republiku a ukázat světu, že patříme na špičku.”

Společně oba týmy, CTU CarTech a eForce FEE Prague Formula, ihned zamíří na španělský okruh v Barceloně, kde budou pokračovat ve svém snažení.

20. 8. 2019; itbiz.cz

Studentské formule ČVUT v Praze přivezly z Mostu zlatou a stříbrnou medaili

První místo v kategorii spalovacích formulí získal tým CTU CarTech z Fakulty strojní ČVUT, který potvrdil výbornou letošní formu a po 3. místě v italském Varanu de Melegari přidává další pódiové umístění do své sbírky. Vůz získal 1. místo v kvalifikaci do hlavního závodu a tuto dominanci potvrdil 1. místem v hlavním závodě.

Formule eForce FEE Prague Formula s elektrickým pohonem z Fakulty elektrotechnické ČVUT si dojela pro 2. místo v kategorii Formula Student Electric. Ve všech dynamických disciplínách se týmu podařilo dosáhnout na TOP 3 nejlepší příčky. V disciplíně Skidpad, AutoX a Endurance tým vybojoval 2. místo. Příjemně tuto vlnu úspěchů doplnilo to, že formule eForce byla nejlépe akcelerujícím vozem na trati se svým časem 3,59 sekund.

Vůz FS.11 týmu CTU CarTech letos prošel velkými konstrukčními změnami, které, jak se ukazuje, měly pozitivní vliv na jeho vlastnosti. Tým před prvními závody absolvoval s vozem náročná testování podvozku, aerodynamiky a dalších komponent. Získaná data použili studenti ČVUT k vyladění vozu a k validaci výpočtů. Jak dodává kapitán týmu Jan Michálek: ”Je to neuvěřitelný, jsme rádi, že můžeme hrdě reprezentovat ČVUT a Českou republiku a ukázat světu, že patříme na špičku.”

Společně oba týmy, CTU CarTech a eForce FEE Prague Formula, ihned zamíří na španělský okruh v Barceloně, kde budou pokračovat ve svém snažení.

20. 8. 2019; blog.proudly.cz

S nerozlučnými dvojčaty Petrem a Pavlem o studiu i práci test inženýra

Petrem a Pavlem Bařinovými se musíš seznámit. Jednovaječná dvojčata vystudovala stejnou střední průmyslovou školu, společně pak bratři pokračovali i na Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze, kde úspěšně absolvovali. Odtrhnout je od sebe je asi nemožné, společná cesta je totiž následně zavedla i do stejné firmy. Nejenže oba pracují jako Test inženýři v Continentalu, kam mimo jiné docházeli na praxi už během studia, ale dokonce zastávají totožnou pozici v jedné kanceláři. Jak se to všechno stalo?

Jak se stalo, že jste společně zakotvili v Continentalu?

Petr: Byla to vlastně velká náhoda, která začala tím, že náš otec kdysi opravoval pračku jednomu zaměstnanci Continentalu. Táta se tehdy s pánem zapovídal právě ohledně Conti. Následně mu řekl, že má dva syny, kteří studují elektro a shání praxi v oboru a že by do Continentalu rádi na praxi nastoupili. Slovo dalo slovo a my jsme se ve druháku a třeťáku na střední škole ocitli v Brandýse na čtrnáctidenní stáži. Velký dík patří právě člověku, kterému táta tehdy opravoval pračku, protože nám hodně pomohl, abychom se do firmy dostali.

Po maturitě jsme si nebyli jistí, zda půjdeme na vysokou, a dokonce jsme přemýšleli, že bychom v Continentalu začali rovnou pracovat. Vše se změnilo přijetím na bakalářský obor Aplikovaná elektrotechnika Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Bakalářský obor pro nás byl náročný, a tak jsme přirozeně v téhle době s Continentalem trochu ztratili kontakt. Změnilo se to až během magisterských studií, kdy jsme si říkali, že by bylo fajn mít už praxi v oboru pro blížící se první zaměstnání. Začali jsme tedy docházet v rámci jednoho semestru na stáž opět do Conti, protože jsme už měli nějaké kontakty a stáž jsme si tak rychle domluvili.

Když už jsme nakousli to téma stáží, mohou se na ně studenti do firmy přihlásit?

Petr: Continental jde trainee programům a stážím rok od roku víc naproti. Jsme s bráchou v úzkém kontaktu s personálním oddělením, účastníme se veletrhů i jiných studentských akcí a aktivně se podílíme na rozvoji programů pro studenty. Já osobně si myslím, že obě stáže pro nás byly velmi přínosné, prošli jsme si různými pozicemi i napříč odděleními.

Středoškolskou praxi jsme strávili u analytiků a opravářů desek plošných spojů, naopak během vysokoškolské stáže, která trvala jeden semestr, jsme několik týdnů strávili v laboratořích. Vnímám to tak, že nám to dalo širší perspektivu a snadněji jsme se pak rozhodovali, jaké odvětví oboru by nás mohlo nejvíce zajímat.

Teorie a praxe jsou často dva různé světy, jak jste tento přechod zvládli a co všechno jste využili?

Pavel: My teď pracujeme v oblasti testování elektroniky. Mě hodně baví seberealizace během stavby podpůrných hardwarových modulů do našich testovacích zařízení. Aby člověk mohl vytvářet tyto moduly, musí mít znalosti jak elektroniky, tak i práce se softwarem. My oba jsme na vysoké škole se softwarem pracovali, což pro nás bylo obrovské plus. Senzorika, mikroelektronika, teorie obvodů jsou přímo věci, které v praxi také využíváme. Zároveň ale mohu říci, že jsme měli během onboardingu stoprocentní podporu kolegů, kteří nám vždy se vším velmi ochotně poradili a tím jsme se dokázali rychle adaptovat a osamostatnit.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Pavel: S Petrem jsme diskutovali, jestli řekneme, že každý den startujeme kávou. (smích). Teď ale vážně. Jeden z důvodů, proč nás tahle práce baví, je, že to není stereotyp. Nejde přesně říct, jak probíhá běžný den, protože nikdy není stejný. V zásadě se ale shodneme, že nejčastěji máme ráno organizační schůzky, kdy si stanovíme priority a třeba se dozvíme, zda bude vyžadována naše asistence na linkách nebo jestli se musí ladit nějaké projekty. Pokud naši kolegové z výroby nepotřebují pomoct s testery v sériové výrobě, tak v kanceláři nebo v laboratoři pracujeme na novém softwaru či hardwaru. Není to tak, že bychom pracovali na jedné věci, ale projektů, kterým se věnujeme, je více a čas si víceméně plánujeme sami.

Potřebujete k práci angličtinu nebo jiný cizí jazyk?

Petr: Abych řekl pravdu, tak angličtina pro nás byla velkým tématem. Náš první cizí jazyk byla němčina a angličtinu jsme se začali učit až na vysoké škole. Bylo to pro nás dost náročné, dokonce jsme museli docházet do večerní jazykové školy. Naše práce nám ale dává možnost si angličtinu procvičovat každý den, to nám pomáhá se v angličtině zlepšovat a být si jistější. Také k nám několikrát do roka jezdí zahraniční návštěvy a účastníme se mezinárodních telekonferencí. Navíc Continental nás ve výuce cizích jazyků podporuje, tyto kurzy nám nabízí a také plně hradí, což je velké plus.

Pavel: Ještě bych k tomu dodal, že cizí jazyk používáme i během zahraničních cest, často jezdíme za dodavateli, se kterými spolupracujeme.

Pracujete v mezinárodní firmě, lákalo by vás se posunout do zahraničí? Je to vůbec možné?

Petr: Možnost přesunu tady je. Máme kolegy, kteří pracují třeba v Německu. Každý rok máme s nadřízeným roční hodnocení, a jedna z otázek vždy je, jestli bychom v budoucnu chtěli pracovat v Conti mimo ČR. Pokud bych měl mluvit za sebe, tak já jsem v tuto chvíli spokojený tady v Čechách, mám teď čerstvě rodinu.

Pavel: Jelikož jsme dvojčata, tak já to mám podobně, brácha má čerstvě narozeného syna a já syna se svou přítelkyní čekám v září, takže přesun do zahraničí momentálně taky neplánuju.

Co ráda dělají tak nerozlučná dvojčata ve svém volném čase?

Petr: Náš volný čas je velice pestrý, hrajeme od malička fotbal a srdcovou záležitostí je pro nás rybaření. Obecně jsme velcí sportovci a nuda nebo nicnedělání nás jen tak nepřemůžou. Také jsme si oba doma vybudovali „bastl“ koutek, kde si ve volném čase hrajeme s elektronikou, což je samozřejmě velké plus pak do práce, protože kolikrát mě něco doma v dílně napadne, co pak v práci zkouším aplikovat pro naše testovací systémy.

20. 8. 2019; Lidové noviny

Studenti přivezli medaile

Zlatou a stříbrnou medaili přivezly české týmy, které zúčastnily mezinárodního závodu studentských formulí Formula Student Czech Republic, jenž se konal minulý víkend na polygonu u Autodromu Most. První místo v kategorii spalovacích formulí získal tým CTU CarTech z Fakulty strojní ČVUT. Formule eForce FEE Prague Formula s elektrickým pohonem z Fakulty elektrotechnické ČVUT si dojela pro druhé místo v kategorii Formula Student Electric. Ve všech dynamických disciplínách se týmu podařilo dosáhnout na stupně vítězů: v disciplíně Skidpad, AutoX a Endurance tým vybojoval druhé místo. Navíc byla formule eForce nejlépe akcelerujícím vozem - na trati zrychlila na sto kilometrů v hodině za 3,59 sekundy.

19. 8. 2019; odbornecasopisy.cz

Studentské formule ČVUT v Praze přivezly z Mostu zlatou a stříbrnou medaili

První místo v kategorii spalovacích formulí získal tým CTU CarTech z  Fakulty strojní ČVUT, který potvrdil výbornou letošní formu a po 3. místě v italském Varanu de Melegari přidává další pódiové umístění do své sbírky. Vůz získal 1. místo v kvalifikaci do hlavního závodu a tuto dominanci potvrdil 1. místem v hlavním závodě.

Formule eForce FEE Prague Formula s elektrickým pohonem z Fakulty elektrotechnické ČVUT si dojela pro 2. místo v kategorii Formula Student Electric. Ve všech dynamických disciplínách se týmu podařilo dosáhnout na TOP 3 nejlepší příčky. V disciplíně Skidpad, AutoX a Endurance tým vybojoval 2. místo. Příjemně tuto vlnu úspěchů doplnilo to, že formule eForce byla nejlépe akcelerujícím vozem na trati se svým časem 3,59 sekund.

Vůz FS.11 týmu CTU CarTech letos prošel velkými konstrukčními změnami, které, jak se ukazuje, měly pozitivní vliv na jeho vlastnosti. Tým před prvními závody absolvoval s vozem náročná testování podvozku, aerodynamiky a dalších komponent. Získaná data použili studenti ČVUT k vyladění vozu a k validaci výpočtů. Jak dodává kapitán týmu Jan Michálek: ”Je to neuvěřitelný, jsme rádi, že můžeme hrdě reprezentovat ČVUT a Českou republiku a ukázat světu, že patříme na špičku.”

Společně oba týmy, CTU CarTech a eForce FEE Prague Formula, ihned zamíří na španělský okruh v Barceloně, kde budou pokračovat ve svém snažení.

19. 8. 2019; Deník N

Mění tváře na videu, lidi děsí i fascinuje

Jeho video viděly miliony lidí, psala o něm světová média. Slovenský vývojář žijící v Praze vysvětluje, proč se nebojí technologie deepfake.

Znepokojivě věrohodná videa, kde mají herci vyměněné tváře nebo se jim v průběhu promluvy střídají, vytváří v Česku žijící slovenský vývojář. Nedávno obletěl svět například jeho skeč s komikem Billem Haderem a Tomem Cruisem. "Napravuji špatné jméno této technologie," napsal v korespondenčním rozhovoru pro Deník N vizuální mág, který si říká Tom. Je přesvědčený, že technologie deepfake není tak nebezpečná, jak ji média líčí.

Svým posledním kouskem vzbudil v Česku žijící tvůrce takzvaných deepfake videí rozruch a pronikl na stránky světových médií včetně britského deníku The Guardian. Video, kde se obličej komika Billa Hadera promění v tvář Toma Cruise pokaždé, když začne Hader herce imitovat, se na YouTube objevilo teprve před deseti dny. Od té doby nasbíralo téměř čtyři miliony zhlédnutí a tisíce komentářů. V nich se mísí obdiv ke kvalitě zpracování se zděšením z věrohodnosti celého skeče.

"Přechod mezi tvářemi je naprosto nepatrný! Skvělá práce," vzkazuje jeden z nejoblíbenějších příspěvků. "Ježíši, bojím se. S touto technologií skončí svět," obává se další a jeho příspěvek si vysloužil stovky "lajků".

Sám autor videa nechce technologií strašit. "Jsem jen uživatelem technologie, kterou vynalezl někdo jiný a existuje už pár let. Deepfake je nástroj, který využívám svým způsobem. Byl zneužitý už dávno, v pornovideích. Pokud něco dělám, tak napravuji špatnou pověst této technologie," odpověděl v písemném rozhovoru pro Deník N autor videa, který si říká Tom. Své pravé jméno zveřejnit nechce.

KLÍČOVÁ JSOU DATA

"Začal jsem s tím tak, že jsem sám sebe montoval do různých scének pro pobavení přátel. Jelikož byly moje deepfakes kvalitnější než většina těch, které jsem viděl na internetu, udělal jsem si YouTube kanál," vysvětluje Tom. Znepokojující i zábavná videa s proměňujícími se obličeji se naučil vyvářet sám, sérií pokusů a omylů. Nemohla by ale vzniknout bez kvalitního počítače, který využívá pro svou práci. "Špatný deepfake je snadné vytvořit. Ten kvalitní už je o něčem jiném," předesílá.

Jedno video zpravidla vytváří tři až pět dní. Pracuje s programem DeepFaceLab, který funguje na bázi otevřeného zdrojového kódu. Klíčem k přesvědčivé videomontáži je použití záběrů nebo fotek s vysokým rozlišením, aby mohla umělá inteligence pracovat s dostatečně objemným datovým balíkem. "Proto je těžké udělat videomontáže s historickými postavami, například s Churchillem. Není pro to dostatek dat," vysvětlil deníku Guardian Tom.

Podle Daniela Sýkory z ČVUT, který se deepfakes zabývá, je video s Tomem Cruisem technicky dobře udělané. "Úspěchu napomáhá zejména relativně nízké rozlišení a celková neostrost obrazu doplněná o kompresní artefakty, které maskují jemné detaily, jež by jinak upozornily na falzum. V několika pozicích jsou ale vidět znatelné návraty do původní identity a je také patrné, že barva kůže na tváři nesedí se zbytkem hlavy, což by mělo připadat podivné i laikovi," hodnotí Sýkora.

ZNEUŽITÍ SE NEBOJÍ

Vývojář Tom se nebojí, že by jeho práce mohla být zneužitelná v dezinformačních kampaních. "Nevím, jak by to bylo možné, mojí prací jsou má konkrétní videa. Já nejsem vývojář softwaru, já ho jenom využívám," říká v rozhovoru s tím, že všechna svá videa navíc opatřuje upozorněním, že se jedná o montáž. Je přesvědčený, že nástup deepfake videí pro svět dezinformací nic velkého neznamená - lidé, kteří věří konspiračním teoriím a čtou dezinformace, jim budou věřit nadále. "Absolutně je nezajímá, jaký je zdroj zprávy a zda je to skutečně pravda. Pro ně je pravda pouze to, co potvrzuje jejich přesvědčení. Přesně tito lidé jsou cílem dezinformačních kampaní," říká.

Myslí si také, že na rozdíl od dezinformačních článků lze zmanipulované video snadno vyvrátit - stačí jej porovnat s originálem nebo sledovat tvary. Poukazuje například na hoax šířený koncem loňského roku podporovateli amerického prezidenta Donalda Trumpa: ti tvrdili, že reportér CNN Jim Acosta během tiskové konference nevybíravě sáhl na stážistku Bílého domu, při bližším zkoumání ale vyšlo najevo, že se mu žena ve skutečnosti snažila vzít mikrofon. Připomíná i virální video, na němž demokratická politička a předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová působí opile. Zjistilo se, že video pouze někdo zpomalil.

"Přesně to jsou hoaxy, které se velmi rychle a snadno vyvrátily. Když však někdo napíše vymyšlený článek, který je neověřitelný, a tím pádem ho lze jen těžko vyvrátit, je to nebezpečnější. Hlavně proto, že takový článek je velmi jednoduché napsat. Vytvořit ale kvalitní deepfake je mnohem náročnější," myslí si vývojář Tom.

Dodává, že v současnosti existují sítě umělé inteligence na detekci deepfake manipulací a vývoj takových systémů bude nadále pokračovat. Odhalit podvržené video tak podle něj může být snadné. "Svět nekončí. A pokud moje videa někomu otevřou oči, považuji to za klad," píše vývojář.

Má sice pravdu v tom, že zmíněná videa byla rychle vyvrácena. Nicméně šlo o velmi sledované kauzy, o které se zajímalo velké množství novinářů i široká veřejnost. Při lokálních kauzách se však na podvrh může přijít až po delší době.

ČEMU VĚŘIT?

Neškodnost zmanipulovaných videí ve srovnání s psanými falešnými zprávami zpochybňuje odborník na dezinformace Jakub Kalenský z think tanku Atlantic Council.

"Připomeňme si naši prezidentskou volbu a dezinformace poškozující kandidáta Drahoše - kdyby se přidalo deepfake video, v němž se ke svým údajným hříchům bude sám pan Drahoš přiznávat, bezpochyby by to takovou dezinformační kampaň posílilo," říká Kalenský. Expert upozorňuje i na to, že vyvrácení nepravdy se může minout účinkem.

Část publika totiž dezinformace sdílí i po jejich vyvrácení - buď se k nim pravdivá informace nedostane, nebo jí neuvěří.

Tom vyzývá k tomu, aby se podobné problémy řešily globálně. Začít je podle něj třeba u Facebooku. "To je hlavní platforma na šíření dezinformací a používání cílených placených reklam, které jsou financované kdovíkým. Nebo si vezměte celý skandál Cambridge Analytica (společnost, která zneužívala data milionů voličů, aby přesně zacílila politickou reklamu, pozn. red.). Co se však dělá pro to, aby se tomu do budoucna předešlo? Pokud se nedá Facebook regulovat, měl by se zrušit," říká Tom.

Předpokládá, že deepfakes se už brzy uplatní ve filmech.

"Je to ideální nástroj například na vyměnění tváře kaskadéra za herce, kterého zastupuje. Nebo na omlazení herců či oživení zesnulých herců," dodává Tom.

19. 8. 2019; dotyk.cz

Jak žije Viktor Král alias Adam z Návštěvníků: Je z něj vysportovaný elegán

Seriál scenáristy Oty Hofmana a režiséra Jindřicha Poláka Návštěvníci byl v 80. letech naprostým hitem. Jistě si vzpomenete na amarouny nebo Dádu Patrasovou, které to slušelo i s holou hlavou. A určitě vám utkvěla v hlavě podoba geniálního kluka Adama Bernaua, jehož zápisky ve školních sešitech mohly v budoucnu zachránit svět.

"Postavu Adama v Návštěvnících ztvárnil tehdy třináctiletý Viktor Král, který už měl s filmováním zkušenost. Ke své první roli Davida ve snímku Muž přes palubu se dostal přes konkurz v roce 1980 a ve stejném roce si zahrál také ve slavném rodinném filmu Krakonoš a lyžníci. Opravdovou hvězdu však z něho učinili právě Návštěvníci.

Už tehdy si ale Viktor uvědomoval, že herectví není snadná profese. "Dělá se o víkendech, po večerech i o svátcích. Jsou dlouhé přípravy a pořád se na něco čeká," stěžoval si.

Kvůli natáčení navíc zameškal hodně hodin ve škole, jeho židli spolužáci říkali "křeslo pro hosta". Všechno se mu ale nakonec podařilo dohnat; i když třeba nebyl tak geniální jako filmový Adam, mozek mu sloužil dobře a měl nadání pro matematiku. Více než herectví ho lákala elektrotechnika, kterou později vystudoval na ČVUT.

Režiséři se ho hnedtak vzdát nechtěli, a tak se Viktor objevil ještě v seriálu Třetí patro a v několika televizních filmech. V 18 letech nicméně hereckou kariéru nadobro ukončil.

Po revoluci se začal živit jako obchodní zástupce společnosti LUX a později se vyšvihl na manažerskou pozici. Jeden vysavač prý tenkrát prodal i režiséru Polákovi. Vysavačům zůstal věrný dodnes, jen s tím rozdílem, že je v posledních sedmi letech prodává na Novém Zélandu, kde se uchytil u značky Godfreys. S manželkou vychovává dvě dcery a někdejšího Adama z Návštěvníků byste v něm už sotva poznali. Z pihovatého kluka s naducanými tvářemi je vysportovaný uhlazený padesátník, který nosí decentní nažehlené košile…

18. 8. 2019; denikn.cz

Dal komikovi tvář Toma Cruise, video viděly miliony lidí. Napravuji špatnou pověst deepfakes, říká slovenský vývojář

Svým posledním kouskem vzbudil v Česku žijící tvůrce takzvaných deepfake videí rozruch a pronikl na stránky světových médií včetně britského deníku The Guardian. Video, kde se obličej komika Billa Hadera promění v tvář Toma Cruise pokaždé, když začne Hader herce imitovat, se na YouTube objevilo teprve před dvěma týdny. Od té doby nasbíralo víc než čtyři miliony zhlédnutí a tisíce komentářů. V nich se mísí obdiv ke kvalitě zpracování se zděšením z věrohodnosti celého skeče.

"Přechod mezi tvářemi je naprosto nepatrný! Skvělá práce," vzkazuje jeden z nejoblíbenějších příspěvků. "Ježíši Kriste, bojím se. S touto technologií skončí svět," obává se manipulací další komentující, jehož příspěvek si vysloužil stovky "lajků".

Sám autor videa se dušuje, že nechce strašit lidi. "Jsem jen uživatelem technologie, kterou vynalezl někdo jiný a existuje už pár let. Deepfake technologie je nástroj, který využívám svým způsobem. Byl zneužitý už dávno, v pornovideích. Pokud něco dělám, tak napravuji špatnou pověst této technologie," odpověděl v písemném rozhovoru pro Deník N autor videa, který si říká Tom. Své pravé jméno zveřejnit nechce: "Nepotřebuji, aby mi lidé šťourali do soukromí. Jméno není podstatné. Mám svůj pseudonym a svoji tvorbu."

Živí se prací pro herní a filmový průmysl, kde se zabývá právě skenováním a zpracováním tváří. Profese je mu zároveň koníčkem: na YouTube kanálu nazvaném Ctrl Shift Face už zveřejnil přes dvacet videí, kde si pohrává s filmovými scénami nebo replikami z diskusních pořadů. Jednou vymění tváře hercům seriálu Kancl, jindy zase namontuje do bojové scény z filmu Matrix hlavní postavě obličej herce Bruce Leeho.

Přečtěte si takéZa zdražení masa může podle šéfa KSČM prodej vepřína v Letech. Data to vyvracejí

Klíčem pro kvalitní fake jsou kvalitní data

Také jeden z největších českých odborníků na zpracování obrazu, Daniel Sýkora z ČVUT, oceňuje kvalitu technického zpracování videa s Tomem Cruisem. "Úspěchu napomáhá zejména relativně nízké rozlišení a celková neostrost obrazu doplněná o kompresní artefakty, které maskují jemné detaily, jež by jinak upozornily na falzum. V několika pozicích jsou ale vidět znatelné návraty do původní identity a je také patrné, že barva kůže na tváři nesedí se zbytkem hlavy, což by mělo připadat podivné i laikovi," hodnotí Sýkora.

Jak vzniká deepfake video?

Prvním krokem je získání videozáznamu s hovořící osobou, jejíž identitu chceme přenést, následuje extrakce regionu s obličejem a jeho zarovnání. V této fázi je dobré eliminovat případné zákryty, rozmazané snímky či extrémní pózy. Podobným způsobem se postupuje i v případě cílové sekvence. Následně se vytvoří zarovnané páry podobných póz a trénuje se hluboká neuronová síť, jež následně dokáže pro vstupní obrázek obličeje původní identity vygenerovat jeho variantu v identitě cílové. Výsledný změněný obličej se následně zasadí do videozáznamu. Zde je snaha eliminovat případné viditelné švy a fotometrické nekonzistence, což se ne vždy daří.

Co je program DeepFaceLab, v němž Tom videa vytvářel?

Je ukázkou využití hluboké neuronové sítě trénované na větší sadě zarovnaných párů původního a cílového obrazu. K zarovnání se používá automatických detektorů významných lokací na tváři (například kontury oči, úst, nosu a brady). Ty je také třeba trénovat na velkých sadách dat, kde každý trénovací pár obsahuje původní obrázek a ručně specifikované pozice významných lokací.

Daniel Sýkora, ČVUT

V souvislosti s podobně přesvědčivými videi se mluví o zneužití technologie pro šíření dezinformací. Vývojář Tom si ale od takových debat drží odstup: nebojí, že by jeho práce mohla být zneužitelná v dezinformačních kampaních. "Nevím, jak by to bylo možné, mojí prací jsou má konkrétní videa. Já nejsem vývojář softwaru, já ho jenom využívám," podotýká v rozhovoru s tím, že všechna svá videa navíc opatřuje upozorněním, že se jedná o montáž.

Je přesvědčený, že nástup deepfake videí pro svět dezinformací nic velkého neznamená - lidé, kteří věří konspiračním teoriím a čtou fake news, jim budou věřit nadále. "Absolutně je nezajímá, jaký je zdroj zprávy a zda je to skutečně pravda. Pro ně je pravda pouze to, co potvrzuje jejich přesvědčení. Přesně tito méně inteligentní lidé jsou cílem dezinformačních kampaní," říká Tom.

Přečtěte si takéYouTube smazal kvůli projevům nenávisti archiv dezinformačního Svobodného vysílače

Věří také, že na rozdíl od dezinformačních článků lze zmanipulované video snadno vyvrátit - stačí jej porovnat s originálem nebo sledovat určité tvary. Poukazuje například na hoax šířený koncem loňského roku podporovateli amerického prezidenta Donalda Trumpa: ti tvrdili, že reportér CNN Jim Acosta během tiskové konference nevybíravě sáhl na stážistku Bílého domu, při bližším zkoumání ale vyšlo najevo, že se mu žena ve skutečnosti snažila vzít mikrofon. Připomíná i virální video, na němž demokratická politička a předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA Nancy Pelosiová při své řeči působí opile. Zjistilo se, že video pouze někdo zpomalil.

"Přesně to jsou hoaxy, které se velmi rychle a snadno vyvrátily. Když však někdo napíše vymyšlený článek, který je neověřitelný, a tím pádem ho lze jen těžko vyvrátit, je to podle mě nebezpečnější. Hlavně proto, že takový článek je velmi jednoduché napsat. Vytvořit ale kvalitní deepfake je mnohem náročnější," myslí si Tom. Dodává, že v současnosti existují sítě umělé inteligence na detekci deepfake manipulací a vývoj takových systémů bude nadále pokračovat. Odhalit podvržené video tak podle něj může být snadné. "Svět nekončí. A pokud moje videa někomu otevřou oči, vidím to jako klad," píše vývojář.

Má sice pravdu v tom, že zmíněné podvrhy z USA byly rychle odhalené. Nicméně šlo o velmi sledované kauzy, o které se zajímalo velké množství novinářů i široká veřejnost. Při lokálních, nízkoprofilových kauzách s regionálním dosahem se však na podvrh může přijít až po delší době.

Čemu věřit?

Neškodnost zmanipulovaných videí ve srovnání s psanými falešnými zprávami zpochybňuje odborník na dezinformace Jakub Kalenský z think tanku Atlantic Council. "Do značné míry bude záležet i na reakci našeho informačního systému, kam spadají nejen média, ale i vláda a státní správa. Pokud dokáže informační systém nový fake odhalit včas, tedy ještě předtím, než toxická zpráva stihne otrávit příliš velký počet lidí, může vyvrácení, tedy očkování neinfikovaných konzumentů, přijít taky včas. Pokud přijde reakce pozdě, když už dezinformaci bude věřit příliš velký počet lidí, může samozřejmě takový fake napáchat škody," reaguje Kalenský.

Je navíc přesvědčený, že když se do šíření falešných videí zapojí i mainstreamová média, mohou ovlivnit například volební kampaň. "Připomeňme si naši prezidentskou volbu a dezinformace poškozující kandidáta Drahoše - kdyby je posílilo nějaké deepfake video, v němž se ke svým údajným hříchům bude sám pan Drahoš přiznávat, bezpochyby by to takovou dezinformační kampaň posílilo," odpovídá Kalenský na otázku, zda lze u velmi sledované kauzy předpokládat, že bude falešné video rychle odhaleno. Expert navíc upozorňuje na to, že rychlé vyvrácení nepravdy se může minout účinkem.

Část publika totiž dezinformace sdílí i po jejich vyvrácení - buď se k nim pravdivá informace nedostane, nebo jí neuvěří. "Konzumenti dezinformací dodnes šíří zjevná falza, ať už jde o vymyšlené citáty Wericha nebo o podvržené články Josefa Klímy o Karlu Schwarzenbergovi, a je jim úplně jedno, že jde o odhalené podvrhy. Dezinformační ekosystém bude tato falza používat, protože je to prostě v jeho zájmu," dodává odborník na dezinformace.

Ostražitost je potřeba

Ostražitost před takovou technologií je na místě i podle odborníka na kybernetiku Michaela Šebka. Dodává ale, že s obavami to není třeba přehánět. "Je to prostě jen další pokrok technologie, který urychluje a rozšiřuje možnosti: pro ty zlé i pro ty dobré! Velké nebezpečí asi nehrozí, pokud se bude vědět, že jde o falzifikát. Scarlett Johansson asi její ‘deepfake porno‘ pořád štve, ale boj proti němu už vzdala. Jednak proto, že marný, když stejně všichni vědí, že je to podvod. Horší to bude, až bude někdo deepfake považovat za pravdu. Ještě horší, když mu na pravdivosti nebude vůbec záležet!" popisuje Šebek.

Přečtěte si také"Nechceme říkat, co je pravda a co ne." Pawlowská a Háma budou v ČT varovat před dezinformacemi

Upozorňuje také, že proti zneužití videí se dá technicky bránit. "Obranou je vkládat do obrázků i videí neviditelný kód, který by úpravy porušil. Nebo použít nějaký elektronický podpis prokazující originalitu a pravost. Pak se rozpozná sebemenší změna, kterou by někdo udělal - i změna pouhého jednoho bitu," říká Šebek.

Navíc dodává, že kdykoli se v historii objevila a rozvíjela nová zbraň, současně se objevily a rozvíjely i protizbraně. "Dneska umějí neuronové sítě stále lépe rozpoznat na obrázku lidi, ale jiné neuronové sítě se rychle učí ty rozpoznávací systematicky oblbnout. Podobné to bude i u deepfake. Jak se jedna neuronová síť - ta fakeová - učí vyrábět stále lepší falzifikáty, učí se je ta druhá - rozpoznávací - stále lépe poznat. Obě se zdokonalují navzájem, jak proti sobě hrají. Která zrovna kdy vyhraje, závisí na mnoha věcech - třeba na konkrétním nastavení algoritmů, které je stále hodně inženýrské či umělecké spíš než vědecké či matematické," dodává.

Také podle Daniela Sýkory platí, že ač je kvalita falzifikátů videí s lidskými tvářemi na dobré úrovni, technologie má stále své rezervy. "Nemyslím si tedy, že by v dohledné době hrozilo bezprostřední nebezpečí generování těžko rozpoznatelných fakenews," uzavírá odborník.

Jaké jsou zatím limity technologie? Jak lze podvrh odhalit?

Co se týče lidských tváří, bývá kvalita falzifikátů na dobré úrovní. V určitých vybraných případech může i expert zaměnit originál s podvrhem. Jedná se ale většinou o krátké úseky maskované nízkou kvalitou obrazu. V delších záznamech s vyšším rozlišením a nižším stupněm komprese lze podvod rozpoznat většinou velmi rychle při pohledu na úroveň jednotlivých obrazových bodů. Také se často vyskytuje problém s konzistencí při zasazení modifikovaného obličeje do původní sekvence. Zde většinou falzum rozpozná i laik. Navíc v obecném případě, tedy například problém změny vzhledu celé postavy jsou zatím technické možnosti velmi omezené a kvalita významně pokulhává za tvářemi.

Daniel Sýkora, ČVUT

Problém však jeho kolega, kybernetik Michael Šebek, vidí v tom, že mnoho lidí ani po odhalení podvrhu nemusí věřit, že bylo video upravené. Řešení je podle něj jinde: "Rozvíjet kritické a logické myšlení a vychovávat lidi, aby hned nevěřili všemu, co vidí. Aby si všechno ověřovali, o všem přemýšleli. Což vede k mému oblíbenému tématu: nutné změně vzdělávání a škol," dodal Šebek.

Jak se podle něj tedy vyhnout manipulacím? "Přesně, jako doteď. Číst zprávy z renomovaných ověřených zdrojů, zjišťovat si pravdivost podezřelých či kontroverzních informací. Ale čtenáře pochybných pravicových zdrojů a ruské propagandy takto nepřesvědčíte. Tam je potřeba řešit samotný zdroj. Facebook. Jsem ze svobodu slova. Ale nejsem za svobodu lži," píše Tom.

Muž působící v herním a filmovém průmyslu předpokládá, že deepfakes se už brzy ve filmech stanou realitou. "Je to ideální nástroj například na vyměnění tváře kaskadéra za herce, kterého zastupuje. Nebo na omlazení herců či oživení zesnulých herců," vyjmenovává možnosti využití.

17. 8. 2019; seznam.cz

Po Mostě se proháněly formule za miliony

Osm disciplín, skoro 50 formulí a víc než 800 studentů z celého světa. V Mostě závodila Formule Student.

Formule se proplétá mezi kužely, jeden porazí a kousek táhne s sebou, na chvíli dokonce vyjede z trati. Hned se na ni ale vrátí. Cíl je jednoduchý - co nejrychleji objet čtyři okruhy. Dva na levou stranu, dva na pravou.

Studentská auta to běžně zvládají v průměru za 5 sekund. V tomhle případě to ale trvá trochu déle.

Tahle formule nemá řidiče.

Auto jede, volant se točí a auto zatáčí, ale dělá to úplně samo. Oproti ostatním, se kterým studenti v půlce srpna na autodrom do Mostu přijeli, je autonomní, a dokáže tedy jezdit úplně sama.

Tedy, úplně sama… bylo potřeba ji sestavit, vybavit patřičnými senzory a naprogramovat software.

Pořád je to ale zatím jen technologické demo. Ukázka toho, co dnešní moderní technika umí i co sami studenti zvládnou během jednoho roku studia.

Formule má daleko k uvedení do běžného provozu. Pravidla pro jistotu ani nedovolují, aby v ní během jízdy někdo seděl.

Formule StudentKategorie autonomních vozů přibyla do závodů Formule Student poprvé loni. Do Mostu letos dorazily se svými samořidicími kousky celkem čtyři týmy. Pro srovnání - v běžné kategorii formulí se spalovacími motory, které řídí člověk, byla necelá čtyřicítka týmů, ve stále nové kategorii elektrických formulí bezmála dvacet.

Studenti musí sami auta navrhnout, vyrobit jejich jednotlivé komponenty, složit je a uvést do provozu. Potom s přibývajícími daty, která auta generují, je taky doladit a připravit na závod. Mají na to 10 měsíců - dva vysokoškolské semestry. Pak se jede na závody.

Těch je několik desítek po celém světě. Nejde o šampionát. Každý závod má své vítěze a poražené. Konkurence je obrovská. A nejde jenom o to, postavit rychlé auto.

Formula Student má celkem osm disciplín, každá se hodnotí zvlášť a vítězem se stává tým, který v součtu nasbíral nejvíc bodů.

Ještě před tím, než vyjedou auta na trať, se ovšem hodnotí kvalita zpracování auta i finanční rozvaha. Výroba formule by totiž měla dávat smysl i ekonomicky. Tak, aby se třeba jednotlivé komponenty mohly prodávat samostatně, nebo by šlo udělat sériovou výrobu auta.

Každé mimochodem stojí, bez nákladů na čas studentů, víc než milion korun. Elektrická a autonomní auta pak ještě víc.

Tým, tým, tým!A ještě jeden rozdíl tu proti běžným formulím i dalším automobilovým závodům je. Auta jezdí jen na čas, nikoli na jedné trati proti sobě.

Takzvaných dynamických disciplín je celkem pět. Tři jsou statické a závodům předchází.

Na domácím závodu se sešlo celkem šest týmů z tuzemských univerzit. Stály proti čtyřem desítkám týmů ze zbytku Evropy - hlavně pak z Polska a Německa, ale do Mostu dorazil taky tým z Indie.

Češi patří v Evropě k těm úspěšnějším týmům. Dobře se umisťují studenti z ČVUT v Praze nebo Západočeské univerzity v Plzni.

Smysl závodů není jen v rychlých autech, ale hlavně studenty naučit používat teoretické učivo v praxi i týmové spolupráci. Řada z nich pak rovnou odchází pracovat do velkých automobilových firem. Ve světě pak jsou běžné případy, kdy nejschopnější inženýři a technici odcházejí rovnou do týmů Formule 1. To se v Česku zatím ještě nepovedlo.

Kousek blíž k tomu bude ale už možná příští rok. Kdy by se měla Formule Student představit na okruhu Formule 1 v Abu Dhabí, coby součást české prezentace na Expu 2020 v Dubaji.

17. 8. 2019; Magazín Práva

Roman Čada: z dětského herce měřič srdcí

Bylo mu deset, když stál poprvé před kamerou. Jako dětská hvězda účinkoval v mnoha filmech: Můj brácha má prima bráchu, Brácha za všechny peníze, Přijela k nám pouť nebo Terezu bych kvůli žádné holce neopustil.

Předvídali mu hvězdnou hereckou kariéru, ta ho však nelákala. Stal se elektroinženýrem. Šíře jeho zájmů ho zavedla ke konstrukci sluneční plachetnice, k fotovoltaice, provozování první internetové kavárny na východ od Londýna, a nakonec k zájmu o medicínu a měření činnosti srdce. "Dvacáté století bylo stoletím mozku, jedenadvacáté bude stoletím srdce," tvrdí.

Byl v páté třídě, když režisérka Plívová-Šimková hledala dětské herce pro první dětský muzikál Přijela k nám pouť.

"Vůbec jsem ji tehdy neznal, ale její asistentce jsem padl do oka a vytáhla mě ze školní lavice. Na chodbě jsem jí měl pořádně vynadat, což se asi podařilo, protože mě pozvali do dalšího výběrového kola. Probíhalo v Laterně magice. Tam bylo dětí! Museli jsme zpívat a tancovat. Postoupil jsem do užšího výběrového řízení a na Střeleckém ostrově jsem předváděl, jak hraju fotbal. Ten mě tedy nikdy nebavil ani nezajímal, ale nějak jsem to zvládl, protože následovaly kamerové zkoušky na Barrandově. A pak už mi sdělili, že hlavní klučičí roli fotbalisty a komedianta budu hrát já," vzpomíná sedmapadesátiletý Roman Čada.

Zdeněk Řehoř z něj chtěl režiséra

Ve filmu Přijela k nám pouť šlo o dívčí příběh, přátelství dvou děvčátek, které hrály Renata Mašková a Yvetta Kornová. Roman představoval jejího bratra. V roli se osvědčil, protože za dva roky následoval film Můj brácha má prima bráchu, kde exceloval po boku Jana Hrušínského. Jako Martin Pavelka přezdívaný Prcek se rozhodne usmířit svého tvrdohlavého staršího bratra Honzu s jeho nastávající. Tu ztvárnila Libuše Šafránková.

- "Sešel jsem se s ní už v předchozím filmu, kde jako sedmnáctiletá hrála učitelku. Patří k těm, na které vzpomínám rád, stejně jako na pana Josefa Bláhu, Slávku Budínovou nebo Zdeňka Řehoře. Jinak mě ale herecký svět příliš neoslovil."

Herec Zdeněk Řehoř však podle něj byl moudrý pán, který měl doma ohromnou knihovnu a jezevčíka. Předsevzal si, že nadějného herce připraví na zkoušky na FAMU. "I přes můj pasivní odpor," směje se Roman, který volný čas raději trávil ve hvězdárně, s pájkou v ruce, jako pilot na větroních nebo stavěl dvanáctimetrovou plachetnici. Proto sny o herectví pověsil na hřebík a přihlásil se na elektrofakultu.

Díky filmům, které natočil, ho lidé poznávají i dnes. Jen někdy nevědí, kam ho zařadit. "A tak když mě staví policajti, mají pocit, že jsme se už setkali. Třeba v cele předběžného zadržení," žertuje.

Sluneční plachetnice a první počítač

Při studiu na VŠ se pustil do realizace svého snu, tzv. sluneční plachetnice (kosmické plavidlo, které je poháněno tlakem dopadajícího slunečního záření). "Můj kamarád vyhrál studentskou soutěž v oblasti kosmonautiky, a přestože ještě vládl socialistický režim, byl poslán za odměnu na stáž do NASA. Odtud si přivezl roli super tenké fólie Mylar, kterou se pokrývají přistávací moduly. Byla pozlacená, aby odrážela sluneční světlo, a my tak získali cenný materiál na křídla. Jenže on pak emigroval i s fólií a z projektu sešlo."

Bavily ho taky počítače. Na svůj první osmibitový domácí počítač ZX Spectrum si našetřil ještě na vysoké škole. "Koupil jsem ho v Tuzexu a málem omdlel radostí," říká. Napsal na něm diplomku o fotovoltaice v roce 1986, kdy to v našich zemích bylo ještě spíš v oblasti sci-fi. Na tehdejší dobu odvážný projekt se však nerealizoval. Roman se oženil a zakrátko se mu narodila dcera Tereza. Po promoci odešel na rok na vojnu. "Dnes je Tereze třicet čtyři a sama už má osmiletou dceru Kristýnku, takže jsem děda. Ale děda naprd. Pořád někde lítám," směje se.

Manželka chtěla přístroj

Od informatiky si v roce 1995 odskočil k založení první internetové kavárny na východ od Londýna. Byla ve Štěpánské ulici v Praze a také na pražských Příkopech, nabízela dvacet počítačů a stály se na ni fronty. "Svůj první server ve Štěpánské provozoval Ivo Lukačovič, vizionář a nynější majitel Seznamu.cz," vzpomíná Roman.

"Ta doba byla fajn, ale přinesla i úskalí. V roce 1995 jsme se s první ženou rozvedli. Částečně za to mohl můj tehdejší životní styl. Dost jsem s kamarády řádil. A tak jsem prošvihl i manželství a nejlepší léta. Z toho mne dostala až druhá manželka Lenka, kterou jsem si vzal v roce 1998. Měla se mnou těžké začátky. S Lenkou, která je psycholožka, máme dvě děti.

Moje žena se věnuje medicíně a kdysi mě při jedné z mých cest za oceán požádala o přístroj, který mají jen tam. Koupil jsem jí ho, aniž bych věděl, o co jde. Byl to pletysmograf."

Ten přístroj mu změnil život. Zařízení, které se připne na prst či ucho a fotodiodou měří průtok krve tkání, umí změřit proměnlivost srdeční frekvence. Ta totiž není stále stejná, ale reaguje na vnější i vnitřní vlivy.

"Nic jsem o tom nevěděl, ale začalo mě to zajímat. Protože jsem přístroj koupil od výzkumné organizace HeartMath Institute, začal jsem studovat jejich vědecké materiály. A byl jsem udiven čím dál víc."

Umí měřit dobrý pocit

Že je lidské srdce zdrojem emocí, tušili už naši předci. Srdce je jediný lidský autonomní orgán, který intenzivně komunikuje s mozkem. Z vědeckých studií vyplývá, že rovnováha vnitřního prostředí lidského těla, tzv. homeostáza, nastává, když srdce a mozek spolu optimálně komunikují.

"Je to stav, jaký znají mistři meditace. Není to nic nadpřirozeného, jde jen o vyladěný autonomní nervový systém. Člověk je pak uvolněný, a přitom pozorný, dobře se učí a je klidný. Nejde o to, klimbat, to pak není meditace, ale relaxace.

V takovém stavu nám pak věci jdou dobře, jakoby samy od sebe a dostaví se dobrý životní pocit. Sportovci mu říkají zóna, psychologové flow, plynutí, nicméně je to stav, který umíme objektivně měřit a taky trénovat. Tomu se věnuje zejména moje žena, která má v péči i řadu sportovců a vrcholových manažerů. Já poskytuji spíše technickou, vědeckou a obchodní podporu," upřesňuje.

Je šťasten, že pomocí přístrojů na diagnostiku změny srdeční frekvence dokáže určit, v jakém stavu se pacient nachází, a spolu s manželkou mu dát potřebná doporučení.

Děti jdou v jeho stopách

Roman Čada si najde čas i na koníčky. Svůj sen o plachetnici si splnil a věnuje se i závodně námořnímu jachtingu. Jeho velkou vášní je také bojové umění. Od puberty se věnoval sportovnímu karate a jeho dcera Marie jde v tomto směru v jeho stopách. Stala se mistryní Evropy a momentálně se chystá na další mistrovství světa v Portugalsku. Potatil se i syn Josef, který studuje elektrotechnickou průmyslovku, věnuje se astronomii a chce pokračovat ve studiu na elektrofakultě ČVUT.

16. 8. 2019; Radiožurnál

Na autodromu v Mostě budou závodit nejlepší studentské elektrické formule

Jana PETROVÁ, moderátorka

Na autodromu v Mostě dnes budou závodit nejlepší studentské elektrické formule. Soutěž Formula Student Czech je součástí evropské závodní série, ve které se utkávají univerzitní týmy z celé Evropy. Kategorii elektrických formulí loni v Mostě vyhrál tým E-force z pražského ČVUT. Dnes budou týmy soutěžit mimo jiné v akceleraci a pro případnou obhajobu bude důležitý zítřejší závod Endurance, má 22 kol. Říká Ondřej Štogl z týmu E-force.

Ondřej ŠTOGL, tým E-force

Například v Itálii dojeli pouze 4, ten Endurance, takže v momentě, kdy tým dojede Endurance má velkou šanci se dobře umístit, protože už jenom samotné dojetí tady té královské disciplíny je dobře bodováno.

16. 8. 2019; Radiožurnál

Studentské formule soutěží na autodromu v Mostě

Jana GULDA, moderátorka

Studentské formule soutěží na autodromu v Mostě. Mezi týmy z Německa nebo Velké Británie je taky 6 českých univerzit. Vítězství v kategorii elektro formulí obhajuje tým pražského ČVUT Air Force.

Vojtěch KOVAL, redaktor

Elektrické formule jsou sice tišší než ty poháněné spalovacími motory, například ve sprintu na 75 m ale dosahovaly výrazně lepších časů. Tým Air Force s časem 3 sekundy a 0,59 tuto disciplínu dokonce celkově vyhrál.

Petr HEINZ, člen Air Force

Loni to bylo 3,55 a vyhráli jsme s tímhle časem, takže 3,59 je naprosto skvělý čas.

Vojtěch KOVAL, redaktor

Hodnotil člen Air Force Petr Heinz. V poslední páteční disciplíně ale jeho tým zlobil plynový pedál a aby Air Force obhájil vítězství, bude muset v sobotu dojet co nejlépe v hromadném závodě. Z Mostu Vojtěch Koval, Radiožurnál.

16. 8. 2019; Rodina DNES

ŠKOLY Kde ještě berou?

Na následujících šesti stranách se věnujeme mladým lidem,kteří mají za sebou maturitu,ale buď se ještě nerozhodli,codál,nebose(zatím)na svoji vysněnou vysokou školu nedostali. Máme pro vás praktické informace, konkrétní tipy,přehledy a hodně se dozvíte i z rozhovoru s odborníkem na vzdělávání Bobem Kartouzem. Podle něho nemusí být soukromá škola nutně špatná volba.

Někdy stačí náhoda a trocha štěstí v neštěstí a váš život nabere úplně nový směr. Nedostali jste se na školu? Třeba se najdete v jednom z oborů, na které se můžete přihlásit ještě teď. Na některé specializace se navíc vůbec nemusejí dělat přijímací zkoušky, a přesto s nimi můžete na trhu práce v budoucnu zabodovat. Obecně platí, že největší zájem ze strany zaměstnavatelů je o lidi s technickým vzděláním a být expertem na úzce vyhraněnou oblast (například trávníkářství nebo ekonomika sexu) může být výhra. Školu rozhodně nevzdávejte - pořád ještě platí, že čím vyšší vzdělání, tím větší šance na lepší výdělek a zajímavější život. *

VYZNÁTE SE V TITULECH? Češi jsou národem titulových fetišistů. Na jednu stranu se shazujeme, že "magorů" (Mgr.) nebo "mladých blbých arogantních" (MBA) je tu až dost, na stranu druhou se tituly chlubíme na vizitkách i poštovních schránkách. Vyznáte se v nich? - Po absolvování bakalářského studijního programu získáváte: Bc. - bakalář BcA. - bakalář umění -V magisterských a dalších studijních programech se uděluje : Mgr. - magister čili magistr MgA. - magistr umění MUDr. - doktor všeobecné medicíny MVDr. - doktor veterinární medicíny MDDr. - doktor zubního lékařství RNDr. - doktor přírodních věd PhDr. - doktor filozofie JUDr. - doktor obojího práva ThDr. - doktor teologie PharmDr. - doktor farmacie Ing. - inženýr, který se vydává v oblasti ekonomie, technických věd a technologií, zemědělství, lesnictví a vojenství Ing. arch.- inženýr architekt -V rámci tzv. postgraduálního studia může absolvent VŠ získat tzv. velký doktorát: Ph. D., který se uvádí za jménem. Poté se může stát docentem (doc.) a následně profesorem (prof.) -Kromě akademických existuje ještě neakademický titul : DiS - diplomovaný specialista , který udělují vyšší odborné školy a konzervatoře

VÍTE, ŽE… -vysoké školy se dělí na univerzitní a neuniverzitní? Jen univerzity mohou uskutečňovat všechny typy studijních programů - například doktorská studia. -vyšší odborné školy vznikly většinou při středních školách? V současnosti jsou jich v Česku skoro dvě stovky. Seznam najdete například na www.seznamskol.eu

1,6 % Tak nízká je nezaměstnanost absolventů Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně. Technické obory patří na trhu práce k nejžádanějším.

91 % Tolik absolventů MBA je podle agentury STEM/MARK přesvědčeno, že se titul vyplatí. Platově si polepšili průměrně o 66 588 Kč ročně.

KALENDÁŘ Kam ještě můžete podat přihlášku a dokdy? Zde najdete výběr škol, které ještě přijímají (alespoň na některé obory). Více například na www.kampomaturite.cz.

Do 17. 8. přijímá přihlášky Vysoká škola evropských a regionálních studií, z. ú., a Vysoké učení technické v Brně - Fakulta strojního inženýrství; do 18. 8. Ostravská univerzita - Filozofická fakulta; do 19. 8. Janáčkova akademie múzických umění v Brně - Divadelní fakulta, Ostravská univerzita - Fakulta sociálních studií, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem - Přírodovědecká fakulta, Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava - Ekonomická fakulta; do 20. 8. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem - Fakulta životního prostředí, Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava - Fakulta bezpečnostního inženýrství a Hornicko-geologická fakulta; do 21. 8. Vysoká škola polytechnická Jihlava; do 22. 8. Mendelova univerzita v Brně - Agronomická fakulta; do 23. 8. ČVUT v Praze - Masarykův ústav vyšších studií; Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích - Ekonomická fakulta; Slezská univerzita v Opavě - Matematický ústav v Opavě; do 26. 8. Filmová akademie Miroslava Ondříčka v Písku, o. p.

s., a Univerzita Pardubice - Fakulta zdravotnických studií; do 27. 8. Vysoká škola zdravotnická, o. p. s.; do 28. 8. ŠKODA AUTO VYSOKÁ ŠKOLA, o. p. s.; do 30. 8. AKADEMIE STING, o. p. s., nebo Technická univerzita v Liberci - Ekonomická fakulta; do 31. 8. Technická univerzita v Liberci - Fakulta přírodovědněhumanitní a pedagogická a Fakulta strojní, Univerzita Pardubice - Dopravní fakulta Jana Pernera, Západočeská univerzita v Plzni - Fakulta filozofická; do 1. 9. Vysoká škola ekonomie a managementu, a. s.; do 2. 9. ČVUT v Praze - Fakulta elektrotechnická; do 3. 9. Technická univerzita v Liberci - Fakulta zdravotnických studií; do 5. 9. ČVUT v Praze - Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská; do 6. 9. ČVUT v Praze - Fakulta strojní; do 8. 9. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně - Fakulta aplikované informatiky; do 9. 9. Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava - Fakulta stavební, Vysoká škola logistiky, o. p. s.; do 13. 9. Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava - Fakulta strojní; do 15. 9. Univerzita T. Bati ve Zlíně - Fakulta technologická

13. 8. 2019; technet.cz

Český dron si poradí i s letící bombou. Když ji mine, spáchá "sebevraždu"

Dron nazvaný Eagle.One by mohl v budoucnu chránit nejen letiště, ale i třeba hlavy států při veřejných projevech. Dokáže totiž automaticky detekovat a zneškodnit jiný letící stroj, na kterém může být umístěna například zbraň nebo nálož.

Jaderná elektrárna ve Francii. Dron v podobě Supermana naráží do jedné z chladících věží. Nic mu v cestě nestojí, ochranka nemá šanci rychle letící stroj zneškodnit. Aktivisté Greenpeace tím loni v červenci chtěli ukázat, jak jsou jaderná zařízení ve Francii nedostatečně chráněná.

Atentátníci v Caracasu v srpnu minulého roku na dva drony umístili výbušniny typu C4 a na vojenské přehlídce je nasměrovali přímo na tribunu, kde řečnil venezuelský prezident Nicolás Maduro. Kvůli rušičkám mobilního a radiového signálu však stroje k cíli nedoletěly a minimálně jeden vybuchl předčasně ještě ve vzduchu. Střepiny "jen" lehce zranily několik vojáků.

InsertSingleVideo

To je jen malá ukázka toho, jak se dá nová technologie zneužít. Problémů s drony v nesprávných rukách však přibývá i u nás. Jen pražské letiště Václava Havla muselo kvůli dronům v blízkosti přistávací a vzletové dráhy několikrát přerušit provoz. A právě tomu chtějí zabránit vědci z fakulty elektrotechnické pražského Českého vysokého učení technického. Vyvíjí totiž autonomní dron, který by dokázal vetřelce ve vzduchu bezpečně zlikvidovat, a to během krátké doby.

Systém nese jméno Eagle.One a měl by sloužit nejen při ochraně důležitých osob, ale i letišť, elektráren a věznic. "U těchto míst se nedá předpokládat, že by tam byl zkušený pilot 24 hodin denně, sedm dní v týdnu a čekal, jestli náhodou nepřiletí dron. Proto by tam tento systém byl umístěný celoročně a neustále připraven na zásah," vysvětluje spoluzakladatel Centra pro robotiku a autonomní systémy a pedagog ČVUT Martin Saska.

"Systém Eagle.One totiž představuje autonomní helikoptéru, která je doplněna lokalizačním systémem. Ten je propojen se systémem DeDrone, který dokáže lokalizovat nepřátelský dron, pohybující se v zakázaném perimetru," popisuje funkci Saska.

Většina operací funguje bez zásahu člověka. Speciální dron je umístěn v jakémsi malém hangáru. Když lokalizační systém zaznamená ve vzduchu letící předmět, předává informaci chránícímu dronu, který okamžitě vylétá na určené místo.

"Eagle.One doletí do míst, které bylo lokalizačním systémem určeno jako nejpravděpodobnější místo výskytu nežádoucího dronu. To zvládne každý dron. Následně se ale zapíná ona umělá inteligence, kdy se dron za pomoci palubních systému začne rozhlížet a vnímat okolí," vysvětluje vědec z ČVUT Martin Saska.

Dron má na svém těle připevněné hned dvě kamery. Pomocí 3D tak dokáže detekovat letící předmět v okolí a druhou "obyčejnou" kamerou pak potvrdí, že jde opravdu o dron a ne například o letícího ptáka. Eagle.One disponuje databází běžných dronů, takže ihned a sám porovná obrázky ve své databázi s tím, co vidí před sebou. Nemůže se tak stát, že by zaútočil na něco jiného.

Následně se zapne systém takzvaného prediktivního řízení, kdy dron odhaduje pozici nepřátelského cíle a zároveň odhaduje svoji pozici v budoucnosti. Podle toho plánuje trajektorii letu tak, aby se dostal do místa, které je vhodné k vypuštění sítě a zasažení objektu.

Síť je umístěna přímo na dronu a dokáže být za pomoci bombičky s CO 2 vystřelena až na vzdálenost patnáct metrů. Ne vždy je možné, aby se lapený dron zřítil k zemi. Pro takové případy je síť připojena lankem k dronu, který svoji ulovenou kořist má možnost bezpečně snést na místo určení. V případě podezření, že vetřelec má na sobě výbušninu, může Eagle.One odletět i s úlovkem do bezpečného místa, kde i v případě výbuchu nedojde k ohrožení lidí.

Pokud síť nepřátelský dron mine, Eagle.One se proti cíli rozletí sám a srazí ho k zemi. "V takovém případě ale k tomu už potřebuje souhlas člověka. Ne vždy to je to totiž možné."

Autonomní drony mohou najít využití podle Sasky například i při důlních neštěstích, kdy mohou být do nebezepčných prostorů vpuštěny, aby vyhledávaly zraněné horníky. V případě, že tam hrozí další sesuvy nebo je možnost výbuchu nahromaděných plynů, je to bezpečnější, než tam vpustit pátrače. "Rozhodně je tedy lepší, když je zavalen dron než člověk," říká Saska s tím, že vědci z ČVUT používají autonomní drony i například při natáčení v interiérech, kam se sami nemohou dostat.

12. 8. 2019; TECH MAGAZÍN

Výcviková platforma pro operační střediska

Simulátor, který vyvinuli studenti z FEL ČVUT v Praze, změní způsob zaškolování operátorů na lince 155. Jde o systém, jenž napodobuje vývoj krizových situací, které musí řešit dispečer pražské záchranky na telefonu.

Vyvíjená platforma nového počítačového systému "Operátor", která je určena pro výcvik pracovníků zdravotnických operačních středisek, umožňuje záchranářům opakovatelné a měřitelné testování v rámci realizovaného tréninku, a to od stavu běžného provozu, až po krizové stavy či simulovaná hromadná neštěstí.

Projekt má zajímavou historii, jak sdělil Marek Nekuda, vedoucí vývojového týmu studentů: "Před pěti lety jsme neformálně diskutovali s odborníky na kongresu Operační řízení ve zdravotnictví jejich představy o řešení budoucnosti výcviku pracovníků zdravotnických operačních středisek, lidově řečeno záchranek. Nápady a vize byly na světě hned, následovalo psaní projektu a soutěžení o podporu. Hledání zdrojů trvalo pár let, ale nyní je pro nás slavnostní chvíle, že systém funguje, uživatelé jej hodnotí kladně a odborníci na operační řízení jsou nadšeni. A my máme radost, protože práce, která má opravdu smysl a která zkvalitní urgentní zdravotnickou péči, pomůže nám všem."

10. 8. 2019; rozhlas.cz

Čeští studenti vyvíjejí elektrické formule. Na závodech v Mostě chtějí obhájit loňské vítězství

Studenti pražské ČVUT se účastní evropské série závodů studentských elektroformulí. Příští týden čekají studenty závody na okruhu v Mostě, kde by chtěli obhájit loňské vítězství. Náš reportér Vojtěch Koval s nimi natáčel těsně poté, co se vrátili z předchozích závodů v Itálii.

„Čekají nás závody, a tak je toho hodně co dovylepšit,“ říká Ondřej Štogl. Formuli teď chybí přední i zadní přítlačné křídlo. Mimo jiné má i odmontované sedadlo řidiče, aby se mechanici mohli dostat k baterii. Na posledních závodech totiž měl tým E-force problém s jeho dobíjením

„Měli jsme novou nabíječku, která si úplně nerozuměla s novým battery packem. Byl problém to synchronizovat, aby se vše chovalo, jak má,“ vysvětluje Petr Hainc.

Samotná baterie je žlutý kevlarový kufřík, ve kterém se skrývá přes 860 malých bateriových článků. „Jsou to dobíjecí baterky, o něco větší než ty tužkové,“ říkají studenti. Tento battery pack dodává energii čtyřem elektromotorům, každý z nich pak pohání jedno kolo. Formule E-force je tedy na rozdíl od většiny ostatních týmů čtyřkolka.

Jiný přístup

Od svých konkurentů z německých univerzit nebo třeba z nizozemského Delftu se ale tým studentů ČVUT liší i přístupem ke konstrukci vozu. Petr Hainc se svými kolegy si například navrhli vlastní měniče napětí, zatímco další týmy si takové díly často jen koupí a namontují.

„Většinu dílů si snažíme navrhnout a vyrobit sami. Rozumíme jim opravdu do hloubky, to by mohla být naše výhoda oproti ostatním týmům. Ty si dost věcí do formule koupí a pospojují je. Nezajímá je ale, jak fungují dohromady.“

Obhájit vítězství

Mladí čeští studenti se zrovna vrátili ze závodů v Itálii a chystají se rovnou na další závody v Mostě. „Je třeba tady na tom máknout, aby to lítalo. Servismeni ani piloti se přes léto nezastaví. Je potřeba co nejvíc jezdit, testovat a vypilovat to k dokonalosti,“ shodují se Petr Hainc a Ondřej Štogl.

9. 8. 2019; Radiožurnál

Host Lucie Výborné - prof. Michael Šebek

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

Je 6 minut po deváté hodině, přeji pěkné páteční dopoledne. Mým hostem je prof. Michael Šebek, vedoucí Katedry řídicí techniky fakulty elektrotechnické ČVUT. Tak vás tady vítám, dobrý den.