ČVUT - Fakulta elektrotechnická

2. 11. 2020; Rytmus života

S covidem pomáhají aplikace

Rady a informace ohledně covidu i možnosti pomoci, pokud jsme se s člověkem s infekcí setkali, nám usnadňuje technika. Stačí si do

chytrých mobilů nainstalovat správné aplikace. Tým vědců z pražské Fakulty elektrotechnické ČVUT, kteří se věnují tzv. chronorobotice, vyvinul projekt FreMEn contra COVID.

Aplikace je schopna na základě dat od uživatelů vytvořit mapy ohrožení v různých místech. Druhá aplikace Nebojsa nás pak

informuje, kde je bezpečno.

Nedávno byla spuštěna aplikace CovidPass, která slouží k prokázání uživatelovy bezinfekčnosti na covid-19. Lze ji použít jako doklad,

že jsme prošli koronavirovým testem. Při jakékoli kontrole poslouží pro informaci vygenerovaný QR kód. Aplikace nás také v případě

potřeby nasměruje na nejbližší testovací místo. Nabízí rovněž aktuální informace o platných opatřeních týkajících se ČR i zahraničí.

Tým vědců z pražské Fakulty elektrotechnické ČVUT , kteří se věnují tzv. chronorobotice, vyvinul projekt FreMEn contra COVID.

Aplikace je schopna na základě dat od uživatelů vytvořit mapy ohrožení v různých místech. Druhá aplikace Nebojsa nás pak

informuje, kde je bezpečno. Obojí si stáhneme na Chronorobotics. fel .cvut .cz/cs.

Nejnovější doporučení od ministerstva zdravotnictví můžeme mít vždy u sebe. Uskupení COVID19CZ pod vládní záštitou vytvořilo

informační kartu, kterou je možné si stáhnout do mobilní »peněženky«. Vedle nejnovějších informací na ní najdeme důležité

kontakty a oficiální pokyny ministerstva zdravotnictví. Je propojena se starší aplikací Záchranka.

Zdravotnická platforma Zdravel vytvořila aplikaci Koronappka. Pomocí testu si v ní můžeme ověřit, zda jsou příznaky virózy, které

nás přepadly, typické pro covid-19, a jaká je pravděpodobnost, že ho máme. Jejich vývoj si lze zaznamenávat, takže při kontaktování

hygienické stanice nebo praktického lékaře můžeme přesně popsat průběh onemocnění. Aplikace pomáhá odlehčit přetíženým

infolinkám hygienických stanic od telefonátů lidí, kteří se necítí dobře a nejsou si jisti, zda jde o covid.

Možností, jak pomoci sobě i jiným zvládat epidemii, je dost. Nebojme se jich využít.

---

A CO PSYCHIKA?

Psychologické poradenství nabízí aplikaci, která sice není určena výhradně pro situaci koronavirové krize, ale právě teď se obzvlášť

hodí. Nazývá se Nepanikař a poskytuje první psychologickou pomoc. Najdeme v ní odpovědi na otázky ohledně deprese, úzkosti,

respektive paniky, sebepoškozování, myšlenek na sebevraždu a poruch příjmu potravy. Samozřejmě jsou zde i kontakty na

odbornou pomoc. Pozor ale, nejde o krizový chat a ani o sociální poradenství. Primárně je aplikace určena pro lidi mezi 14 a 24 lety.

eROUŠKA

Nejznámější aplikací, která má pomoci v boji proti covidové pandemii, je eRouška. Původně ji na jaře začalo vyvíjet uskupení

COVID19CZ, kde se spojili české technologické firmy a IT nadšenci. Všichni tito lidé pak pomohli přerodit nápad v projekt

ministerstva zdravotnictví. První eRouška se ale příliš neosvědčila, nyní je k dispozici druhá verze. Varuje uživatele, že se mohli setkat

s nakaženým člověkem, a zprostředkovává jim návod, jak mají postupovat. O setkání s nakaženým tak mohou být informováni i ti,

které by hygienická stanice nedokázala pomocí trasování vypátrat. Čím více lidí si eRoušku stáhne, tím spolehlivěji může v tomto

směru fungovat. Informace zůstávají anonymní, naši identitu se kolemjdoucí nedozví. G Podobně pracuje rozšířená aplikace Mapy.cz

(Seznam.cz/zastav-covid/). G Tyto aplikace ale fungují jen u majitelů chytrých mobilních telefonů vybavených technologií Bluetooth,

na starých tlačítkových bez přístupu k internetu tedy pochopitelně nepůjdou.

VŠECHNO O VIRU

Vědecky ověřené informace o koronaviru u najdeme pomocí aplikace Koronavirus COVID-19. Informace zaštiťuje Univerzita Karlova

a podílela se na ní řada veřejných institucí, mimo jiné Psychologický ústav Akademie věd ČR nebo Generální ředitelství Hasičského

záchranného sboru. Na jednom místě tak najdeme informace o doporučeních - a nařízeních, prevenci atd., a také ké odborné

psychologické informace pro různé situace. é sinforV aplikaci je i adresář dostupných informačních a krizových linek a seznam

důvěryhodných on-line zdrojů.

Státní zdravotní ústav (SZÚ), na jehož stránkách aplikaci najdeme, nám bohužel orientaci pro přístup k ní moc neulehčuje.

Nejjednodušší je tedy zadat rovnou tuto dlouhou adresu: Szu.cz/tema/prevence/mobilni-aplikace-koronavirus-covid-19.

29. 10. 2020; dtest.cz

Mobily a zdraví

Jen málokdo se dnes obejde bez mobilu. Mnoho lidí jej však používá častěji, než by muselo. Kromě nezbytného volání a smskování na něm hrají hry či surfují na internetu a tráví tak i několik hodin denně. Co časté používání mobilu znamená pro naše tělo, duši i vztahy, se dočtete v následujícím materiálu. Oslovili jsme řadu odborníků od oftalmologa až po psychology.

Pravda je, že sousloví dobrý sluha, leč špatný pán platí na mnohé přístroje, ale na mobily sedí opravdu přesně. Pokud by se používaly k tomu, k čemu byly původně určené, tedy primárně k volání, výrazně by zjednodušovaly život i mezilidskou komunikaci, a to bez významnějšího vlivu na lidské zdraví. Jenže zejména od doby, kdy se rozšířily takzvané chytré telefony, je řada lidí používá paradoxně k původním účelům minimálně. Čas na nich tráví úplně jinými, mnohdy zbytečnými činnostmi.

"Přilepeni" k displejůmKdo poslední dobou jel městskou hromadnou dopravou či navštívil restauraci nebo třeba dětské hřiště, nemohl si nevšimnout všudypřítomných mobilů. Ostatně – sami sebe se můžete zeptat, jestli k takovému obrázku nepřispíváte také. Mnozí lidé jsou dlouhé minuty přilepeni k displejům, a to aniž by telefonovali či psali zprávy. Většinou hrají hry, projíždějí sociální sítě či surfují na internetu. A zde narážíme na problém.

"Mobilní telefon by měl být využíván jen na důležité krátké zprávy a hovory, krátké využívání internetu. Dlouhé používání může mít důsledky a následky na nervový systém, oči, pohybový aparát (vzniká tak svalová nerovnováha), přetížení krční i bederní páteře," uvedl pro dTest MUDr. Richard Chaloupka, CSc., z Ortopedické kliniky Fakultní nemocnice Brno.

Oči sice nejsou při obyčejném telefonování z mobilu zatěžované, právě volání však nepatří k nejobvyklejším činnostem, k nimž lidé přenosné telefony používají. Při surfování či psaní přes messenger nebo jiné poštovní klienty jsou naopak oči zapojovány hodně.

RozhovorPoškozuje to náš zrak? Je nyní v populaci více lidí s poruchami zraku než před desítkami let, kdy se mobily nebo počítače nepoužívaly? A jak je to s šetrností takzvaného tmavého režimu? Odpovědi na tyto i další otázky přináší rozhovor s primářem Oční kliniky dětí a dospělých 2. LF UK a FN Motol, MUDr. Milanem Odehnalem, MBA.

Jak podle vás používání mobilů a dalších přístrojů s displeji ovlivňuje náš zrak?

Žádná klinická studie založená na medicínských důkazech neprokázala škodlivý vliv používání mobilních telefonů, laptopů, tabletů, smartphonů, počítačů, ale ani obrazovek televizorů a jiných typů monitorů na naše zrakové funkce, jako je zraková ostrost, periferní vidění, barevné vidění nebo prostorové vidění. Jinými slovy tyto přístroje žádnou vážnou oční vadu ani onemocnění nezpůsobí.

Diskutovaná otázka je, zda práce na těchto monitorech, zvláště intenzivní a často dlouhodobá, nějakým způsobem predisponuje ke vzniku především krátkozrakosti. To je oční dioptrická vada, která začíná a vyvíjí se u dětí a mladých lidí. Krátkozrakost je vada lomivosti oka a člověk při ní vidí špatně do dálky. Je nejčastější z dioptrických vad v naší populaci (ještě se vyskytuje dalekozrakost a astigmatismus) a je způsobena buď příliš velkou lomivostí oka, nebo jeho větší předozadní délkou.

Hlavní příčinou vzniku krátkozrakosti je nastavená genetická informace, typické jsou i rodinné predispozice. V současné době je detekováno více než 16 genů způsobujících vznik a rozvoj krátkozrakosti. Zbytek dalšího vývoje tvoří různé vnější okolnosti, mezi nimiž se uvádí právě intenzivní práce s těmito přístroji, ale svoji roli hraje také růst těla a s tím i oka – proto krátkozrakost vzniká většinou ve školním věku jako takzvaná "školní krátkozrakost" –, životní styl toho kterého člověka nebo i celé populace.

Dá se porovnat počet lidí s poruchami zraku v současné době s počtem těchto poruch před 50 lety, kdy se mobily ani podobné přístroje nepoužívaly? Je lidí s těmito poruchami nyní zhruba stejně, více či méně?

Lidí s krátkozrakostí je u nás v populaci cca 10 procent. V Evropě je četnost cca stejná. Počet "postižených" je možná větší než v minulosti, protože oční lékaři dnes lépe a častěji tuto dioptrickou vadu diagnostikují třeba pomocí screeningu, tedy vyhledávání dioptrických vad v dětské populaci.

V historii, například před 100 lety, tato vada existovala, ale tak se neřešila, lidem pracujícím většinou manuálně nevadila, problémem byly jen větší, vrozené a málo se vyskytující typy krátkozrakosti. Pozornost se na tuto vadu, respektive na růst její četnosti, upřela až s rozmachem práce s mobily a dalšími přístroji a vůbec s celým moderním životním stylem. Navíc lidé jsou dnes vyšší než před sto lety a s tím mají často i "delší oči" a krátkozrakost se tak více uplatňuje.

Je také pravda, že vývoj krátkozrakosti je vázaný na etnikum, například v asijských zemích (hlavně Čína, Taiwan, Thajsko atd.) je četnost krátkozrakosti v populaci až 80 procent, dříve tam byla četnost kolem 20 procent. Hlavně v Asii se to dává do souvislosti s používáním mobilů, kdy neustálé a dlouhodobé napětí zaostřovacích schopností oka při práci na blízko, odlesky z monitoru, přesvětlení atd. je v podezření, že spouští vývoj této dioptrické vady. Ale vědecký verdikt nebyl zatím vysloven.

V Asii se této problematice velmi věnují – hledá se nějaká terapie na ovlivnění růstu dioptrií, od nošení speciálních kontaktních čoček až po kapání atropinu do očí. Nicméně výsledky nejsou jednoznačné. Stále optimální je v těchto zemích, tak jako u nás, nošení brýlí, které umožní vidět dobře na dálku, případně pokud chcete radikálně změnit dioptrie, je na řadě takzvaná refrakční chirurgie – ovlivnění lomivosti oka buď laserem, nebo chirurgickou manipulací s čočkou v oku.

Pokud už člověk do mobilu kouká několik hodin denně, můžete mu poradit, jak to dělat s ohledem na oči co nejšetrněji?

Trvalé sledování monitorů mobilů a tabletů je pro oči skutečně nepřirozené a tato zraková zátěž, zvláště u dětí, může přinášet obtíže. Oko je totiž v trvalém zaostřovacím režimu na blízko a po cca hodině se unaví, respektive unaví se náš mozek, protože ve skutečnosti vidíme mozkem. Může pak docházet k překrvení očí, jejich suchosti (člověk zapomíná mrkat a roztírat slzy po rohovce), bolestem hlavy, neklidu a podobně. Několik trvalých hodin práce denně na mobilu nebo tabletu je opravdu moc.

Například při čtení knihy není nápor na zrak takový jako při sledování displeje, kde se na rozsvícené ploše oko musí často rychle adaptovat na různé barvy, kontrasty a různě velká písmena. Přestávky se mají dělat po 30 minutách koukání na displej a pak minimálně půl hodiny nechat oči odpočinout, dívat se hodně do dálky a spontánně více mrkat. Je to určitá prevence napětí oka až křeče očních svalů, ale i prevence suchého oka. Kdo potřebuje brýle na čtení nebo do dálky, ten je má nosit. Dobře vykorigovaná dioptrická vada je důležitá. Brýle pomohou redukovat takzvané astenopeické potíže – problémy s neustálým zaostřováním na různé vzdálenosti. Ale opět platí, že ani nadměrné sledování mobilů nakonec nezpůsobí žádnou vážnou oční vadu nebo onemocnění, jako například šedý zákal, zelený zákal apod.

V souvislosti se "zdravým" zíráním na displej se v současné době doporučuje takzvaný tmavý režim. Jak se na něj jako odborník díváte?

Udává se, že tmavé pozadí monitorů je přirozenější pro vnímání kontrastů a neoslňuje tolik jako bílá plocha; oslnění je dnes obviňováno i z rizika poškození sítnice, ale není nic prokázáno. Je pravda, že přílišné kontrasty na monitorech oči namáhají a dráždí. Zda tmavý režim má vysloveně preventivní účinky, o tom bych pochyboval, ale může přinést větší pohodu a úlevu při sledování textu a obrázků. Při dodržování základních očních hygienických pravidel můžeme svým očím ulevit a pomoci tak vyhnout se potížím.

Mobil a elektromagnetické vlnyV souvislosti s možnými negativními dopady používání mobilních zařízení na organizmus člověka se často mluví i o elektromagnetickém záření. V oblasti výzkumu elektromagnetického pole generovaného mobilním telefonem však dosud věda není na tak pokročilé úrovni, aby mohla zohlednit veškerá možná rizika. Oslovili jsme proto doc. Ing. Lukáše Jelínka, Ph.D., z Katedry elektromagnetického pole FakultyelektrotechnickéČVUT a zeptali jsme na možnosti omezení negativních dopadů elektromagnetického záření mobilů.

"Abychom mohli eliminovat negativní dopady čehokoliv, musíme si být jisti, že o daném agens víme vše, včetně efektů, které zjistíme v budoucnu," uvedl doc. Jelínek v odpovědi. "To je podle současného stavu vědy nemožné. V civilizovaném světě by ale na trhu neměl existovat mobilní telefon, jehož elektromagnetické pole je rizikové a který by působil nadlimitní expozici. Dodržování expozičních limitů je totiž ve většině civilizovaného světa vyžadováno zákonem.

Mobilní telefon působící expozici nižší, než připouštějí expoziční limity, by podle současného stavu poznání měl být bezpečný (z pohledu expozice) bez ohledu na věk, pohlaví či dobu expozice," doplnil expert.

I přesto, že by mobilní telefony neměly být podle současných vědeckých poznatků z hlediska elektromagnetického záření nebezpečné, stojí za to se zamyslet, zda nad zářícím displejem musíme trávit tolik času. Když si člověk změří dobu strávenou nad displejem (většina mobilů ji měří sama včetně rozdělení doby na jednotlivé činnosti, a to například pod ikonkou "digitální zůstatek" nebo "čas u obrazovky"), možná zjistí, že nad mobilem netráví několik desítek minut, jak se domnívá, ale třeba i několik hodin denně…

I duše může kvůli mobilům trpětZvyk trávit nad mobilem velkou část volného času může ohrozit nejen fyzickou kondici dotyčného, ale také jeho mezilidské vztahy. Nejohroženější je přitom vztah partnerský; mobily jsou totiž v dnešní době součástí romantických večeří, lidé je používají před usnutím a řada z nich hned po probuzení, u společné snídaně, oběda, na víkendovém výletě i při mnoha dalších společných aktivitách. Není tak divu, že mobily jsou velké téma i v ordinacích psychologů. Dvou z nich jsme se zeptali, jaké psychické potíže může přinést příliš časté používání mobilu, jak výrazný problém představují mobily ve vztazích či zda tyto přístroje přinášejí do mezilidských vztahů i nějaká pozitiva.

Anketa mezi odborníkyJaké potíže z hlediska stavu duše s sebou může nést časté používání mobilu?

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D.: U dětí je to motorická neobratnost a nešikovnost. Neumějí vzít do ruky lopatu, neumějí zašroubovat šroubek. Umějí klikat na ikonky, ale neumějí pracovat s reálnými předměty, neumějí si nic opravit, bohužel většinou ani ten mobil či počítač.

Počítačové hry bývají chytlavější, než je čtení, ale je to jako s Nutellou – ta je taky chutnější než zeleninový salát, přesto je méně zdravá, až vysloveně nezdravá. Těžký výchovný úkol je naučit děti vnímat slyšený a čtený text, protože to je brána ke vzdělání. Vizuálně koncipované hry tento rozvoj víceméně blokují, protože na nich děti běžně tráví i přes pět hodin denně – to je víc než půl pracovní směny a ten čas samozřejmě chybí jinde.

Nedostatek spánku je obecně nešvar moderní společnosti a zřejmě právě on je odpovědný za masivní a neustálý narůst deprese v populaci, s nímž jde i část rozvodovosti (odcizení). Prostě děti nám ve škole usínají na lavici v 11:00, protože holt byly půl noci buď na sociálních sítích, nebo na počítačových hrách a rodiče byli rádi, že o dětech celý den neslyšeli, protože přece "kdo si hraje, nezlobí".

Mgr. Eliška Remešová: Mobilní telefony se staly součástí naší každodenní reality a pro mnoho lidí je lákavé a běžné mobil kdykoliv vzít do ruky a začít procházet sociální sítě nebo posílat textovky. Ta nutkavá potřeba být neustále připojen k mobilu může mít dopad na mnoho oblastí našeho života. Rozhodně to ovlivňuje kvalitu našeho spánku, míru prožívaného stresu, emoce, které prožíváme, schopnost soustředění, životní a osobní spokojenost a v neposlední řadě také mezilidské vztahy jako takové.

Kromě mobilního telefonu jsou velkým tématem sociální sítě, které se staly výkladními skříněmi a v drtivé většině ukazují jen úspěchy a top momenty našich životů. Tím vystavují uživatele enormnímu tlaku hodnotit svůj život skrze srovnání s ostatními, což způsobuje v lepším případě jen zkaženou náladu a v horším stavy úzkosti či deprese.

Kvůli častému používání mobilních telefonů zapomínáme lelkovat a jen tak být, nudit se, chcete-li, což je velmi důležitá činnost právě pro náš mozek. Je to stav mysli, která umožňuje našemu řídicímu orgánu si odpočinout a také spouští další kognitivní procesy, jako například kreativitu.

Pozorujete u klientů negativní důsledky častého používání mobilů? Dá se říci, zda a jak mobily narušují partnerské, ale i obecně mezilidské vztahy?

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D.: Ví se, že u dětí je přímá souvislost mezi počtem hodin stráveným na digitálních zařízeních a horší známkou ve škole z matematiky i češtiny. Máme páry, kde muž dává přednost každodenní onanii při pornu před sexem s vlastní ženou. Děti se občas místo k maturitě vezou do Bohnic na detox od počítačových her. Prostě digitální zařízení se chovají jako měkká droga a ne všichni, a to zejména děti, s ní umějí zacházet.

Mgr. Eliška Remešová: Mobil, respektive obecně technologie a jejich používání, stoupají v žebříčku příčin nejčastějších partnerských konfliktů. Osobně a v kontextu terapií se však s negativními důsledky ještě tolik nesetkávám. Zatím moji klienti ještě vydrží setkání, aniž by svůj mobil vytáhli a začali používat.

Vysvětluji si to však i věkem. Klienti, kteří ke mně na párové nebo individuální setkání docházejí, ještě většinou zažili dětství a mládí bez mobilních telefonů, což mohlo formovat jejich postoj a návyky, které si k mobilu a jeho užívání vytvořili. Jak to bude s mladšími generacemi, si zatím nedovolím soudit.

Již se ale objevují první výzkumy a studie, které mapují vliv mobilních telefonů na mezilidské vztahy. Například nová studie z Brigham Young University testovala 143 zadaných žen a zkoumala vliv "technoference" na jejich partnerské soužití. Technoference se dá vysvětlit jako drobné, avšak časté přerušování mezilidské komunikace, způsobené upnutou pozorností na osobní technologické zařízení (mobily, tablety). To je to, když sedíte na večeři a svou otázku musíte opakovat, protože váš partner několikrát uhne pohledem k displeji telefonu.

Asi není překvapením, že ty ženy, které potvrzovaly technoferenci ve svém vztahu, také vykazovaly častější partnerské konflikty kvůli mobilům, nižší spokojenost ve vztahu, ale i v životě, více depresivních příznaků a tak dále.

Za zmínku stojí také studie Davida Sbarry a jeho kolegů z Wayne State University v Detroitu, kteří vysvětlují, že důvod, proč nedokážeme mobilům odolat, je čistě evoluční. Lidé od jaktěživa byli pevně propojení s druhými a vytvářeli úzké vztahy, aby jako jedinci dokázali přežít. Tyto vztahy byly založené na důvěře a spolupráci, která vzniká, když o sobě prozrazujeme citlivé informace a zároveň reagujeme na druhé.

Smysl mobilů a sociálních sítí je postaven na sdílení informací o sobě a reagování na ostatní, například pomocí lajků. Tyto dvě funkce jsou oproti offline realitě zjednodušující a cíleně útočí na naši potřebu tvořit důvěrné vztahy. Právě proto je jednodušší skrolovat telefonem a dávat bezduše lajky než trpělivě poslouchat a udržovat oční kontakt během večeře s partnerem.

Přináší používání mobilů v mezilidských vztazích i nějaká pozitiva? Jaká?PhDr. Jeroným Klimeš, Ph.D.: Mobily prošly tím, čemu se dříve říkalo pět fází plánovaného budování rozvité socialistické společnosti. První fází je předrealizační nadšení: "To bude paráda! Budeme mít telefon po ruce. Můžeme zavolat komukoliv, odkudkoliv a kdykoliv."

Druhou fází je realizační vystřízlivění. Přes mobily se začaly vyzrazovat prakticky všechny nevěry. Mobily dnes slouží jako odposlouchávací a monitorovací zařízení. Lidé koukají víc na porno než na své partnery. Mobily se stávají nástrojem dohledu nad zaměstnanci, kteří musí neustále fotit a odesílat to, co udělali.

Třetí fáze je hledání viníka, jinými slovy vzájemné obviňování. Následuje potrestání nevinných – děti závislé na počítačových hrách, kterým chybí dvě tři hodiny spánku denně.

Poslední pátou fází je odměnění "nezúčastněných". To jsme my odborníci, kteří si na tom děláme rigorózní práce, granty a vyděláváme peníze. Takže vidět pozitiva většinou nebývá tak těžké, těžší je dopředu předpovědět ono realizační vystřízlivění a ještě těžší je přesvědčit společnost, že počítačová závislost není žádná neškodná legrace.

Mgr. Eliška Remešová: Rozhodně, jako s jakýmkoliv jiným nástrojem tady platí, že je špatný pán, ale dobrý sluha. Například seznamování je právě díky mobilům a hlavně internetu jednodušší a dostupnější a navíc vás propojí i s protějšky, se kterými byste se v offline světě setkali jen stěží.

Globalizace přináší mnoho příležitostí daleko od domova a mobil představuje důležitý nástroj umožňující pravidelnou a častou komunikaci mezi partnery, členy rodiny či jinými důležitými lidmi v našem životě. Specifickým příkladem jsou vztahy na dálku, kde mobil takřka nahrazuje veškerou komunikaci po určitou dobu mezi partnery, a hraje tak zásadní roli v udržování blízkého a intimního kontaktu s partnerem.

A v neposlední řadě právě letos, v průběhu nouzového stavu, kdy bylo omezeno cestování a zakázány návštěvy v různých zařízeních, například v domovech seniorů, nemocnicích a podobně, věřím, že jsme byli všichni ze srdce vděčni za to, že máme mobil v kapse.

29. 10. 2020; oenergetice.cz

Letošní ročník energetické olympiády proběhne on-line

Úspěch jim otevře cestu na vysokouškolu bez přijímacích zkoušek.

Do 31. října 2020 se mohou středoškoláci hlásit do třetího ročníku soutěže Energetická olympiáda. Její školní kolo se uskuteční 6. listopadu a finále pak proběhne od 11. do 13. listopadu. Studenti z prvních třech týmů budou přijati ke studiu na FakultěelektrotechnickéČVUT v Praze bez přijímacích zkoušek. Vítězný tým navíc získá prémii 50 000 Kč. Vzhledem k epidemiologickým opatřením se v letošním roce uskuteční všechna kola soutěže on-line.

Elektromobilita, energetický trh a obchodování s elektřinou, akumulace, obnovitelné a další alternativní zdroje energie, Smart grids, energetický management, energetické úspory – to jsou témata, která rezonují společností, a díky Energetické olympiádě mají studenti příležitost jim hlouběji porozumět.

Energetickou olympiádu založila před třemi lety studentkaFakultyelektrotechnickéČVUT v Praze Adéla Holasová. Soutěž pro středoškoláky navazuje na její dlouholetý projekt Energetická gramotnost , se kterým pravidelně navštěvuje žáky základních a středních škol a seznamuje je prostřednictvím interaktivní prezentace se základními tématy v oblasti energetiky.

Pro úspěch není klíčová znalost energetiky jako takové, nemusíte být ani experti na fyziku.

"Úplně stačí umět vyhledávat a používat informace, zpracovat zadání a správně prezentovat výsledky,” sděluje svůj recept na výhru projektová manažerka soutěže Adéla Holasová.

Jako nejúspěšnější se dlouhodobě ukazují týmy s multidisciplinárním přesahem, které jsou schopné pokrýt širší spektrum oborů.

" Optimální může být například kombinace technicky zaměřeného studenta, ekologa a ekonoma ," doplňuje Adéla Holasová.

V loňském roce se do Energetické olympiády zapojilo 1207 studentů, kteří v maximálně tříčlenných týmech řešili otázky z oblasti energetiky. Do pražského finále postoupilo 30 týmů. První tři místa obsadily týmy z Gymnázia Opatov, Gymnázia Arabská a Střední průmyslové školy Zlín. Pořadatelem Energetické olympiády je společnost Energetická gramotnost, ve spolupráci se společností ČEPS a s FakultouelektrotechnickouČVUT v Praze.

27. 10. 2020; Technický týdeník

Hluboká mozková stimulace dokáže neurologické pacienty vrátit do aktivního života

Neurologická onemocnění se často projevují třesem, potížemi s artikulací či zhoršenou pohyblivostí a potíže mají progredující charakter. Kromě celoživotní farmakologické léčby se v současnosti u některých pacientů využívají i mozkové implantáty, které stimulují určité oblasti v mozku. Podle Eduarda Bakšteina, člena týmu FEL ČVUT, který se spolu s lékaři podílí na kontinuálním výzkumu této terapeutické metody, je hluboká mozková stimulace...

Neurologická onemocnění se často projevují třesem, potížemi s artikulací či zhoršenou pohyblivostí a potíže mají progredující

charakter. Kromě celoživotní farmakologické léčby se v současnosti u některých pacientů využívají i mozkové implantáty, které

stimulují určité oblasti v mozku. Podle Eduarda Bakšteina, člena týmu FEL ČVUT , který se spolu s lékaři podílí na kontinuálním

výzkumu této terapeutické metody, je hluboká mozková stimulace efektivní metodou a pacientům dokáže pomoci od mnoha

omezujících a život ztěžujících symptomů.

- Slovo neuroimplantát ve mně evokuje až sci-fitechnologie s využitím umělé inteligence. Jsou tyto představy hodně vzdálené od

reality?

Zatím ano. Většina současných neuroimplantátů jsou vlastně velmi jednoduchá zařízení, která se podobají kardiostimulátoru.

Titanové pouzdro se pacientovi voperuje do dutiny hrudní, dráty se vedou podkožím na vršek hlavy a dále skrze lebku. Do patřičné

struktury v mozku se pak zavádějí elektrody, jejichž jedinou funkcí je podávat standardizovanou elektrickou stimulaci. Po několika

letech se pak musí zařízení v hrudníku chirurgicky vyměnit za nové, když baterie dochází. Tyto neuroimplantáty tedy nevyužívají

žádnou zpětnou vazbu a v drtivé většině ani nedokážou v mozku nic měřit. Nejde ani o plain computer interfaces, což jsou zařízení

pro komunikaci z mozku do počítače. A nejsou to ani implantáty v podobě, kterou si představují sci-fifilmy či Elon Musk, i když vývoj a

výzkum takových technologií ve světě samozřejmě probíhá a probíhá již velmi dlouho.

- Kam má tedy výzkum v oblasti neuroimplantátů ve světě nakročeno?

Velký kus práce se odvedl na poli neuroprotetiky. Experimentálně se vytvářejí protézy, které dokážou snímat signály z nervů v pahýlu

amputované končetiny. Také už běží výzkum, kdy se systém protézy učí chápat, jak se chce člověk pohnout, a na základě toho se

snaží naučit operaci, kterou mají udělat. Proběhl také experiment, který se snažil napravovat paměťové stopy u pacientů s

Alzheimerovou chorobou pomocí senzorů, elektrod a složitého počítačového modelu. Ukázalo se, že u postiženého pacienta

experiment zvýšil kapacitu v mozku o 40 %. Ale jednalo se o model, který byl samostatně realizovaný, nebyl součástí implantátu a

stála za ním jak silná výpočetní technika, tak i mnoho lidí, kteří počítače obsluhovali. Takže aby se implantáty dokázaly opravdu samy

učit, to je ještě hudba budoucnosti.

- Vraťme se k terapeutickým implantátům; jak mohou pacientovi pomoci?

Hodně záleží na tom, o jaký implantát se jedná. Ty, které pomáhají pacientům s Parkinsonovu nemocí, fungují jednoduše a dalo by

se s nadsázkou říci, že až hrubě. Elektroda je na poměry mozku veliká, měří několik milimetrů čtverečních a tato plocha zasáhne

obrovské množství neuronů. Stimulace tedy není cílená na konkrétní neurony, ale na celou podoblast cílového jádra. U

Parkinsonovy choroby jsou v bazálních gangliích narušeny dráhy, které člověku umožňují modulovat pohyb, a probíhá v nich také

nízkoúrovňové rozhodování. Chybí jim neurotransmiter dopamin, čímž vzniká nerovnováha, a některá jádra jsou proto aktivována

příliš a jiná málo. Stimulace pomáhá tuto rovnováhu obnovit tak, že elektrickými pulzy přimějí celou konkrétní populaci neuronů,

aby se chovala podobně, jako kdyby byl člověk zdravý a dopaminu měl dostatek.

- Může být tato metoda řešením pro všechny pacienty s Parkinsonovou chorobou?

Hluboká mozková stimulace je pro toto onemocnění dnes jednou z běžných léčebných metod, ale nemůže se poskytovat úplně

všem pacientům. Důvody jsou kapacitní, finanční i zdravotní. Implantace totiž může mít i nežádoucí účinky, takže se pacienti, pro

které by měla metoda skutečně zlepšující efekt, musí velmi pečlivě vybírat. Momentálně na FEL ČVUT ve spolupráci s Nemocnicí Na

Homolce a neurologickou klinikou 1. LF UK běží projekt s grantovou podporou Ministerstva zdravotnictví, v němž se tímto výběrem

kandidátů zabýváme. Snažíme se identifikovat parametry, které rozhodují, zda bude pacient na léčbu dobře reagovat. Ale jinak u nás

výzkum na toto téma funguje dlouhodobě. Já jsem spolu s britskými kolegy pracoval na detektoru třesu jakožto jednoho z

významných symptomů onemocnění. Kolega Tomáš Sieger se například zabýval výzkumem, jak souvisí umístění stimulační elektrody

v rámci subtalamického jádra s výskytem nežádoucích účinků či efektem terapie. A jeho druhý výzkum se zaměřoval na analýzu

mikroelektronových záznamů pořízených během operace. Sledoval, zda existuje emoční odezva v signálech, tedy v aktivitě neuronů

subtalamického jádra. Protože jedním z nežádoucích účinků terapie jsou právě emoční efekty. Pacienti mohou být depresivní, mají

sebevražedné sklony a podobně.

- Na základě jakých parametrů se tedy pacienti pro hlubokou mozkovou stimulaci vybírají?

O tom, pro jakého pacienta je léčba vhodná, rozhodují pouze lékaři a my z ČVUT v tom nemáme žádné slovo. Náš technický tým se

primárně zabývá výzkumem algoritmů pro analýzu, interpretaci a automatické učení na datech. Každopádně parametry, které slouží

pro identifikaci vhodných kandidátů, jsou psychiatrické vyšetření a neurologické vyšetření, které zkoumá poměr různých symptomů.

Lékaři totiž vědí, jaký poměr určitých příznaků slibuje dobrý účinek terapie. Důležitým aspektem je i duševní kondice, pacient nesmí

mít vzhledem k pokročilé fázi onemocnění sklony k demenci. V našem výzkumu se ale zabýváme i celou řadou dalších parametrů,

jako jsou demografické údaje, spolu s kolegy provádíme experimenty, v nichž se zaměřujeme na řečovou funkci, protože řeč je

motoricky ovládaná schopnost a u Parkinsonovy choroby je narušená. Sledujeme i pohyby a další ukazatele, ať už měřitelné, či

vycházející ze standardních vyšetření.

- Proč vlastně mají neuroimplantáty nežádoucí účinky?

To lze jen velmi těžko říci, protože se to ještě pořádně neví. V mozku většinou zjistíme, jak něco funguje, až když to přestane fungovat

třeba po úrazu či v důsledku neurologických onemocnění. Teprve v ten okamžik máme možnost zjistit, do jakého souboru funkcí je

daná oblast zapojena. A právě proto, že bazální ganglia nejsou zapojená jen do motorických okruhů, ale do řady dalších funkcí, může

stimulace tyto funkce negativně ovlivnit a vyvolat například depresivní stavy.

- Operace a vložení implantátu do těla se dělá při vědomí jen s lokální anestezií. Je potřeba, aby při operaci probíhala mezi lékařem a

pacientem interakce?

Určitě. Lékař totiž může přímo při operaci testovat terapeutický účinek elektrody a sledovat, zda má stimulace kýžený efekt. Pacient

dělá v průběhu zákroku nějaký jednoduchý úkol, například se snaží dávat prsty k sobě a od sebe a lékař se dívá, jak dobře mu to jde.

Pak může rovnou pustit stimulaci do určitých míst, a pokud tato místa reagují, tak se dostal do oblastí, kam elektrody patří. Navíc i v

průběhu operace se mohou objevit nežádoucí účinky, které se při celkové narkóze nedají odhalit. V té oblasti jsou velké

thalamokortikální trakty, což jsou veliké svazky nervů, které vedou právě z thalamu, kde se řídí hodně základní funkce do mozkové

kůry. Stimulací těchto míst člověk může mít například zrakové vjemy a toho je třeba se vyvarovat.

- Zmínil jste, že lékař může sledovat terapeutický účinek. Znamená to, že implantát pomáhá pacientovi okamžitě?

Pokud se operace podaří, čili kandidát je dobře vybraný a elektroda správně umístěná, tak je efekt skutečně okamžitý. Vypadá to

skoro až zázračně. Před operací se pacient nemůže téměř hýbat, nemůže psát, má zaťaté svaly. A ve chvíli, kdy si stimulátor spustí,

tak je schopen vstát, normálně se pohybovat a prakticky na něm nejsou příznaky nemoci znát. Nutno ale podotknout, že i když jde o

velmi sofistikovanou metodu, jedná se stále pouze o symptomatickou léčbu. Neléčí se příčina, ale odstraňují se příznaky. Ale takto je

to u mnoha dalších neurologických a psychiatrických nemocí. U nich také léčíme jen projevy, nikoliv příčinu.

- Parkinsonova choroba má v čase progresi. Může na ni implantát reagovat?

Pacienti chodí na pravidelné kontroly a zapisují si svůj stav a i s implantátem stále obvykle berou své předepsané léky. Cílem je

nastavit optimální parametry stimulace a zároveň parametry medikace tak, aby se pacient cítil co nejdelší možnou dobu co nejlépe.

A lékař samozřejmě může bezdrátově implantát přenastavovat v průběhu léčby dle aktuálního stavu daného nemocného.

Momentálně je už relativně blízko klinickému nasazení i technologie, která umožní identifikaci určitých charakteristických rysů

mozkové aktivity. V takto osazeném stimulátoru je zakódováno, že když se určitý typ aktivity objeví, má spustit stimulaci. Je tedy

dopředu naprogramovaný na možnosti, které mohou nastat, a pokud situaci detekuje, zareaguje předem nastaveným způsobem.

- Na jaké další choroby se dá podobný princip implantátu konkrétně použít?

Například na neurologické choroby jako dystonie či esenciální tremor, což je také třes, ale má jinou příčinu. Používá se také na léčbu

symptomů obsedantně kompulzivní poruchy či extrémně závažných případů klinických depresí. Kromě toho existuje i velmi dlouhý

seznam onemocnění, u nichž zatím probíhají experimenty. Zajímavé však je, že stimulací se dá regulovat a potlačovat i bolest. Ta je

totiž také vjem, který mozek zaregistruje a dává odpovídající impulzy dalším oblastem. Takže stačí pravidelnými impulzy, dodanými

do vhodné oblasti mozek přesvědčit o tom, že bolest neexistuje. Lze říct, že oblast potenciálních aplikací neurostimulace je velmi

široká a v nepříliš vzdálené budoucnosti můžeme očekávat její nasazení pro nové – a dost možná i překvapivé – aplikace.

Eduard Bakštein

Je absolventem Elektrotechnické fakulty ČVUT , oborů biomedicínské inženýrství (Ing.) a umělá inteligence a biokybernetika (Ph.

D.). Ve své výzkumné práci se věnuje aplikaci metod umělé inteligence, strojového učení a datové analýzy do medicíny, konkrétně do

oblasti výzkumu, diagnostiky a léčby neurologických a psychiatrických onemocnění. V současnosti pracuje jako výzkumník na

katedře kybernetiky FEL ČVUT a v Národním ústavu duševního zdraví, kde vede pracovní skupinu analýzy biomedicínských dat.

Tématu neurostimulace se výzkumně věnuje dlouhodobě, aktuálně zejm. ve spolupráci s Neurologickou klinikou 1. LF UK v rámci

společného grantového projektu ministerstva zdravotnictví (projekt CLIMABI). Na tématu dále spolupracuje nebo spolupracoval

také s výzkumníky z Kanady, Velké Británie a Nizozemska.

23. 10. 2020; automa.cz

Virtuální Qminers Quant Hackathon vyzývá vysokoškolské studenty IT oborů

V sobotu 28. listopadu 2020 proběhne online soutěž Qminers Quant Hackathon 2020 ( qqh.fel.cvut.cz ), kterou společně organizují FakultaelektrotechnickáČVUT v Praze a česká firma Qminers. Hackathon je určen všem vysokoškolskýmstudentům, kteří si troufají na nelehké programovací výzvy. Účastníci mají podle zadání využít znalosti z matematiky a strojového učení a porazit s nimi sportovního bookmakera. Výherci si mezi sebou rozdělí 100 000 Kč.

Organizátoři hackathonu chtějí motivovat studenty k tomu, aby se naučili aplikovat teoretické znalosti nabyté ve škole na reálné úlohy. Konkrétně budou soutěžící analyzovat data fotbalových utkání, aby dokázali předpovědět výsledky budoucích zápasů a navrhli strategii sázení. Nejlepší týmy, které porazí virtuálního bookmakera, si z hackathonu odnesou finanční výhry ve výši 60 000 Kč, 30 000 Kč a 10 000 Kč. Kromě peněžité odměny také studenti získají zajímavé zkušenosti s prediktivním modelováním, které je v budoucnosti mohou zvýhodnit na trhu práce.

Princip hackathonu je postaven na tzv. algoritmickém obchodování, kterému se věnuje organizující firma Qminers. "Tvoření trhu pomocí algoritmického obchodování kombinuje unikátním způsobem matematické modelování, práci s daty a špičkové programování, kde mikrosekundy mohou rozhodnout o úspěchu. Na rozdíl od mnoha dalších vědeckých oblastí je zde zpětná vazba takřka okamžitá, díky čemuž můžeme studentům věrně přiblížit skutečný business i během jednodenní akce," řekl Miloš Krejník, spoluzakladatel Qminers, s.r.o.

Uspořádání hackathonu s partnerskou firmou Qminers bylo pro FakultuelektrotechnickouČVUT v Praze logickým rozhodnutím. "Výuka strojového učení zahrnujícího statistiku a matematickou optimalizaci má na fakultě silnou tradici. Hackathon s Qminers je pak pro studenty skvělou příležitostí, jak si právě tyto dovednosti vyzkoušet v nepochybně atraktivní doméně ze světa financí," uvedl Gustav Šír ze skupiny Inteligentní datové analýzy (IDA) na katedře počítačů FakultyelektrotechnickéČVUT.

Hackathonu se mohou účastnit jednotlivci nebo týmy, jedinou podmínkou pro soutěžící je probíhající vysokoškolskéstudium. Zájemci se mohou registrovat do 31. října na stránkách

23. 10. 2020; Česká televize

Formula Student

V exhibici závodní auta navržená studenty ČVUT. Piloti s nimi zúčastní tradiční a pravidelné akce Formula student. V té soutěží vysoké školy z celého světa právě s vozy vlastní konstrukce.

22. 10. 2020; parlamentnilisty.cz; rizeniskoly.cz; feedit.cz

Letošní ročník energetické olympiády proběhne on-line

Zájemci o účast v celorepublikové středoškolské soutěži, která se točí kolem energetických fenoménů budoucnosti, se mohou zaregistrovat už jen do konce října. Úspěch jim otevře cestu na vysokouškolu bez přijímacích zkoušek.

Energetickou olympiádu založila před třemi lety studentkaFakultyelektrotechnickéČVUT v Praze Adéla Holasová. Soutěž pro středoškoláky navazuje na její dlouholetý projekt Energetická gramotnost ( ZDE ), se kterým pravidelně navštěvuje žáky základních a středních škol a seznamuje je prostřednictvím interaktivní prezentace se základními tématy v oblasti energetiky.

Pro úspěch není klíčová znalost energetiky jako takové, nemusíte být ani experti na fyziku. "Úplně stačí umět vyhledávat a používat informace, zpracovat zadání a správně prezentovat výsledky,” sděluje svůj recept na výhru projektová manažerka soutěže Adéla Holasová. Jako nejúspěšnější se dlouhodobě ukazují týmy s multidisciplinárním přesahem, které jsou schopné pokrýt širší spektrum oborů. "Optimální může být například kombinace technicky zaměřeného studenta, ekologa a ekonoma," doplňuje Adéla Holasová.

Samostatná FakultaelektrotechnickáČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakultaelektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30% výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakultaelektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete ZDE

ČeskévysokéučenítechnickévPraze patří k největším a nejstarším technickým vysokýmškolám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií) a studuje na něm přes 18 000 studentů. Pro akademický rok 2020/21 nabízí ČVUT svým studentům 214 akreditovaných studijníchprogramů a z toho 84 v cizím jazyce. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. ČVUT v Praze je v současné době na následujících pozicích podle žebříčku QS World University Rankings, který hodnotil 1604 univerzit po celém světě. V celosvětovém žebříčku QS World University Rankings je ČVUT na 432. místě a na 9. pozici v regionálním hodnocení "Emerging Europe and Central Asia". V rámci hodnocení pro "Engineering – Civil and Structural" je ČVUT mezi 151.–200. místem, v oblasti "Engineering – Mechanical" na 201.–250. místě, u "Engineering – Electrical" na 201.–250. pozici. V oblasti "Physics and Astronomy" na 201. až 250. místě, "Natural Sciences" jsou na 283. příčce. V oblasti "Computer Science and Information Systems" je na 251.–300. místě, v oblasti "Mathematics" a "Material Sciences" na 301.–350 místě a v oblasti "Engineering and Technology" je ČVUT na 256. místě. Více informací najdete ZDE

21. 10. 2020; CHIP

Počítače dětem

Zástupci FakultyelektrotechnickéČVUT předali bezmála 60 monitorů a dalšího počítačového příslušenství organizátorům dobročinného projektu pro rodiny v nouzi Počítače dětem, který probíhá pod záštitou Nadačního fondu IT People. Přístroje tak pomohou dětem studovat z domova a využít techniku ke zvyšování počítačové gramotnosti a ke kreativním činnostem.

Místo ekologické likvidace čeká obrazovky další služba. Během koronavirové krize se ukázalo, že mnoho rodičů není schopno obstarat dětem výpočetní techniku, která by jim umožňovala naplno se připojit k on-line výuce. FakultaelektrotechnickáČVUT se v této mimořádné situaci rozhodla podpořit mladé studenty a pomoci jim v nelehké situaci.

19. 10. 2020; technickytydenik.cz

Hluboká mozková stimulace dokáže neurologické pacienty vrátit do aktivního života

Neurologická onemocnění se často projevují třesem, potížemi s artikulací či zhoršenou pohyblivostí a potíže mají progredující charakter.

Kromě celoživotní farmakologické léčby se v současnosti u některých pacientů využívají i mozkové implantáty, které stimulují určité oblasti v mozku. Podle Eduarda Bakšteina, člena týmu FELČVUT, který se spolu s lékaři podílí na kontinuálním výzkumu této terapeutické metody, je hluboká mozková stimulace efektivní metodou a pacientům dokáže pomoci od mnoha omezujících a život ztěžujících symptomů.

Slovo neuroimplantát ve mně evokuje až sci-fi technologie s využitím umělé inteligence. Jsou tyto představy hodně vzdálené od reality?

Zatím ano. Většina současných neuroimplantátů jsou vlastně velmi jednoduchá zařízení, která se podobají kardiostimulátoru. Titanové pouzdro se pacientovi voperuje do dutiny hrudní, dráty se vedou podkožím na vršek hlavy a dále skrze lebku. Do patřičné struktury v mozku se pak zavádějí elektrody, jejichž jedinou funkcí je podávat standardizovanou elektrickou stimulaci. Po několika letech se pak musí zařízení v hrudníku chirurgicky vyměnit za nové, když baterie dochází. Tyto neuroimplantáty tedy nevyužívají žádnou zpětnou vazbu a v drtivé většině ani nedokážou v mozku nic měřit. Nejde ani o plain copmuter interfaces, což jsou zařízení pro komunikaci z mozku do počítače. A nejsou to ani implantáty v podobě, kterou si představují sci-fi filmy či Elon Musk, i když vývoj a výzkum takových technologií ve světě samozřejmě probíhá a probíhá již velmi dlouho.

Kam má tedy výzkum v oblasti neuroimplantátů ve světě nakročeno?

Velký kus práce se odvedl na poli neuroprotetiky. Experimentálně se vytvářejí protézy, které dokážou snímat signály z nervů v pahýlu amputované končetiny. Také už běží výzkum, kdy se systém protézy učí chápat, jak se chce člověk pohnout a na základě toho se snaží naučit operaci, kterou mají udělat. Proběhl také experiment, který se snažil napravovat paměťové stopy u pacientů s Alzheimerovou chorobou pomocí senzorů, elektrod a složitého počítačového modelu. Ukázalo se, že u postiženého pacienta experiment zvýšil kapacitu v mozku o čtyřicet procent. Ale jednalo se o model, který byl samostatně realizovaný, nebyl součástí implantátu a stála za ním jak silná výpočetní technika, tak i mnoho lidí, kteří počítače obsluhovali. Takže aby se implantáty dokázaly opravdu samy učit, to je ještě hudba budoucnosti.

Vraťme se k terapeutickým implantátům, jak mohou pacientovi pomoci?

Hodně záleží na tom, o jaký implantát se jedná. Ty, které pomáhají pacientům s Parkinsonovu nemocí, fungují jednoduše a dalo by se s nadsázkou říci, že až hrubě. Ekelektroda je na poměry mozku veliká, měří několik milimetrů čtverečních a tato plocha zasáhne obrovské množství neuronů. Stimulace tedy není cílená na konkrétní neurony, ale na celou podoblast cílového jádra. U Parkinsonovy choroby jsou v bazálních gangliích narušené dráhy, které člověku umožňují modulovat pohyb a probíhá v nich také nízkoúrovňové rozhodování. Chybí jim neurotransmiter dopamin, čímž vzniká nerovnováha a některá jádra jsou proto aktivovaná příliš a jiná málo. Stimulace pomáhá tuto rovnováhu obnovit tak, že elektrickými pulzy přimějí celou konkrétní populaci neuronů, aby se chovala podobně, jako kdyby byl člověk zdravý a dopaminu měl dostatek.

(Celý rozhovor naleznete v příštím vydání Technického týdeníku.)

19. 10. 2020; 21. století

Sterilizuje se proudem z baterie

Češi vymysleli další zařízení pro boj nejen proti koronaviru. Jde o filtrační vložku a vznikla v rekordním čase tří měsíců v laboratořích ČVUT jako jeden z dílčích výsledků projektu ProoFOND, který je podpořen Technologickou agenturou ČR v Programu GAMA. Podstatou vložky je textilní kompozitní materiál, který je možno sterilizovat elektrickým proudem. Kompozit tvoří v prototypu uhlíková vrstva, nanotextilie, ochranná vrstva a planární elektrody.

Češi vymysleli další zařízení pro boj nejen proti koronaviru. Jde o filtrační vložku a vznikla v rekordním čase tří měsíců v laboratořích

ČVUT jako jeden z dílčích výsledků projektu ProoFOND, který je podpořen Technologickou agenturou ČR v Programu GAMA.

Podstatou vložky je textilní kompozitní materiál, který je možno sterilizovat elektrickým proudem. Kompozit tvoří v prototypu

uhlíková vrstva, nanotextilie, ochranná vrstva a planární elektrody. Připojením elektrického napětí začne materiálem procházet

elektrický proud a materiál se díky svému odporu ohřeje na potřebnou teplotu sterilizace. "Při napětí 12 V jsme na 100 °C za pár

vteřin bez problémů. Poslední ve světě publikované poznatky o viru COVID-19 ukazují, že k jeho likvidaci stačí teplota 92 °C po dobu

15 minut," říká řešitel projektu Lukáš Vojtěch z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

V konkrétním případě prototypu filtrační vložky byla použita nanotextilie z polyamidu, ale v podstatě může být použita jakákoli

nanotextilie, která vydrží sterilizační teplotu. Zatím je vložka připravena pro osobní využití - filtry masek, roušky, ale větší potenciál

vidí vývojáři v použití pro klimatizace a ventilace budov, v dopravních prostředcích i výrobních provozech. Velkou výhodou je

možnost použití bezpečného nízkého napětí. Díky malému objemu materiálu a malé hmotnosti není ani spotřeba elektřiny velká, ke

sterilizaci tedy stačí opakovaně i příkon z autobaterie nebo běžné nabíječky do zásuvky. Materiál rychle vychladne a může se opět

bezpečně používat.

17. 10. 2020; parlamentnilisty.cz

Problémy s udělováním víz komplikují zahraničním studentům nástup na české univerzity

V důsledku omezeného provozu velvyslanectví ČR čeká v zahraničí na vyřízení víz výrazně více zahraničních studentů českých vysokýchškol, než tomu bylo v minulosti. Komplikace s vízy v některých případech už způsobily, že cizinci nestihli v termínu provést nostrifikaci svého maturitního vysvědčení.

Nemohli tak být zapsáni ke studiu, ačkoli složili přijímací zkoušky a splnili i ostatní kritéria přijímacího řízení. Jen na FakultěelektrotechnickéČVUT v Praze se tato situace dotkla řádově desítek studentů prvních ročníků bakalářskéhostudia ze zemí mimo Evropskou unii, jako jsou Ukrajina, Rusko a Kazachstán, ale také Spojené státy americké, Indie či Turecko.

FakultaelektrotechnickáČVUT v Praze svým studentům ze zahraničí připravuje nadstandardní servis zahrnující nejen integraci jazykovou či právní, ale také sociální, kulturní či psychologickou. "Každý rok se takto snažíme usnadnit vstup do prostředí naší fakulty více než stovce cizinců, ale problém s vízy ovlivnit nedokážeme. Ocenili bychom, kdyby do tohoto procesu aktivně vstoupilo Ministerstvoškolství, mládeže a tělovýchovy ČR a například upravilo požadavky pro studenty ze zahraničí či jinak intervenovalo ve prospěch urychleného řešení této situace," uvedl prof. Petr Páta, děkanFakultyelektrotechnickéČVUT v Praze. Fakulta se do této chvíle chová k nezapsaným studentům benevolentně a přístup ke vzdálené online výuce jim umožňuje, ale jde o právní provizorium, které odrazuje a demotivuje i samotné zahraniční studenty.

Vedle studentů má tato situace dopad i na samotné univerzity. Studenti-samoplátci jsou zdrojem příjmu a FakultaelektrotechnickáČVUT patří mezi tři největší fakultyČeskéhovysokéhoučenítechnickéhovPraze co do jejich počtu. Za závažnější než nižší příjem do rozpočtu školy ovšem vedení FakultyelektrotechnickéČVUT v Praze považuje, že s menším počtem studentů ze zahraničí bude prostředí fakulty méně mezinárodní. "Procento cizinců podílejících se na výuce hraje důležitou roli při mezinárodním srovnávání jednotlivých fakult a oborů a je žádoucí, aby bylo co nejvyšší. Špičková věda a byznys jsou mezinárodní a ani naše fakulta v tomto nechce být výjimkou," uvedl děkan Petr Páta.

Epidemiologická opatření související s koronavirem negativně ovlivnila již program Erasmus+. Studenti z FakultyelektrotechnickéČVUT se často v průběhu letního semestru z míst svého studijního pobytu vraceli. Obdobný průběh fakulta předpokládá i v akademickém roce 2020/21.

17. 10. 2020; Česká televize

Formula student

Petr SOJKA, moderátor

Teď vás zavedeme sem do Dejvic. Tady se exhibici ukázala závodní auta navržená studentyČVUT. Piloti s nimi zúčastní tradiční a pravidelné akce Formula student. V té soutěží vysokéškoly z celého světa právě s vozy vlastní konstrukce.

Martin TYBUREC, redaktor

Burácející spalovací motor formule strojní Fakulty a o poznání těžší elektrický pohon monopostu studentůFakultyelektrotechnické. Nová vylepšená generace formulí je připravena pro další sezónu seriálu závodů Formula student, ve kterých se čeští studenti mezinárodní konkurenci pravidelně umisťují mezi nejlepšími.

Jaroslav ZOULA, redaktor

Formula student ale není jenom vyhrávat závody. Ve skutečnosti jde taky o to připravit studenty pro práci na opravdových autech.

Martin TYBUREC, redaktor

Příkladem je tato kompletně autonomní formule, která může startovat v nově zavedené kategorii závodů bez řidiče.

Daniel ŠTORC, vedoucí eForce Prague Formula - Driveless, FELČVUT

Aby řidič auto vidělo, tak potřebuje mít stereo kameru, tu má zde, která vidí do dálky. Pak má vestavěnou kameru na předním křídle, které snímají blízké objekty. V neposlední řadě také lidar, který snímá objekty z velké vzdálenosti.

Martin TYBUREC, redaktor

Studenti tady využít technologie, jejichž vývoj na univerzitě sponzorují velké automobilky.

Jiří MATAS, vedoucí výzkumu autonomního řízení na ČVUT

Vlastně je to ukázka senzoru, který používáme i pro výzkum pro průmysl, kde se snažíme ovládat brzdy na základě měření vlastností povrchu.

Martin TYBUREC, redaktor

Jinými slovy kamera, například uzpůsobí práci brzd, pokud před vozem vidí mokro i takový asistent možná brzy bude součástí běžných aut. To, že s ním absolventi Formula student už teď mají zkušenosti jen rozšiřuje možnosti budoucího uplatnění. Martin Tyburec a Jaroslav Zoula, Česká televize.

17. 10. 2020; rtvj.cz

Projekt ARAMIS

V rámci Programu aplikovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací v oblasti životního prostředí – Prostředí pro život, který je administrován Technologickou agenturou ČR (TA ČR), vzniká unikátní výzkumné centrum ARAMIS ("Integrovaný systém výzkumu, hodnocení a kontroly kvality ovzduší" / "Air quality Research, Assessment and Monitoring Integrated System"). Toto centrum sdružuje klíčové experty z rezortních organizací v oblasti životního prostředí, vysokýchškol a akademie věd a disponuje špičkovým vybavením a infrastrukturou mateřských institucí.

Projekt je prioritně zaměřen na vývoj, aktualizaci a tvorbu nástrojů, metodik a postupů pro hodnocení kvality ovzduší, emisí klasických znečišťujících látek i skleníkových plynů včetně jejich projekcí a kvantifikaci dopadů na zdraví obyvatelstva a ekosystémů, spotřebu energie, ekonomiku a další aspekty života. Ambicí projektu je prostřednictvím aplikace výsledků přispět ke zlepšení životního prostředí, zejména kvality ovzduší na území republiky.

Konečným uživatelem výsledků je Ministerstvo životního prostředí.

Více o projektu:

Na začátku července letošního roku 2020 bylo zahájeno řešení projektu "Integrovaný systém výzkumu, hodnocení a kontroly kvality ovzduší" – ARAMIS. Jedná se o dlouhodobý a rozsáhlý projekt komplexně řešící problematiku ochrany ovzduší a s ní související problematiku změn klimatu. Hlavním řešitelem projektu je Český hydrometeorologický ústav a do řešení projektu jsou zapojeny jak rezortní organizace Ministerstva životního prostředí, tak vysokéškoly a akademická sféra. Projekt je unikátní mimo jiné také tím, že v rámci jednoho centra jsou společně řešena témata, kterými se v minulosti zabývaly různé instituce v rámci různých projektů.

Spoluřešiteli projektu jsou Česká geologická služba, FakultaelektrotechnickáČeskéhovysokéhoučenítechnickéhovPraze, Matematicko-fyzikální fakulta a Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, Ústav informatiky AV ČR, v. v. i., Ústav chemických procesů AV ČR, v. v. i., Vysokáškola báňská – Technická univerzita Ostrava, Výzkumné energetické centrum a Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i..

Cílem projektu je vývoj metod kontroly kvality ovzduší, identifikace zdrojů znečišťování ovzduší a jejich podílů na koncentracích znečišťujících látek se zaměřením na hlavní stávající problémy kvality ovzduší a obtížně kvantifikovatelné druhy znečištění. V návaznosti na výše uvedené budou vyvíjeny modelové nástroje pro posuzování rozptylu znečistění ovzduší, a to jak s ohledem na aktuální koncentrace, tak i se zaměřením na budoucí rozvoj technologií. Součástí výzkumu je i rozvoj laboratorních metod pro sledování a hodnocení kvality ovzduší, a to jak metod manuálních, tak i metod automatických jako jsou například metody izotopové analýzy prvků ve vzorcích aerosolových částic, elementární analýzy aerosolových částic elektronovým mikroskopem, stanovení cukrů a iontů iontovou chromatografií, automatické stanovení amoniaku a plynné rtuti v ovzduší. Se zřetelem na vliv na zdraví obyvatelstva bude na vybraných lokalitách v České republice hodnocen dopad ultrajemných částic, a to i s ohledem na vnější vlivy, jako jsou např. meteorologické podmínky. V rámci řešení projektu bude také vyhodnoceno rozmístění stanic sledování kvality ovzduší, které vyústí v návrh obnovy státní sítě imisního monitoringu. Součástí řešení projektu je také odhad podílu mlhy a námrazy na celkové atmosférické depozici. Zajímavým výsledkem projektu budou i mapy fytotoxických dávek ozonu pro různé rostliny. Celým projektem se prolíná hodnocení vlivu dopravy, a to jak na zdraví obyvatelstva, tak na množství emisí znečišťujících látek a skleníkových plynů. Neopomenutelným úkolem tohoto projektu je vývoj metodik a emisních faktorů využívaných v přípravě emisních bilancí a to v návaznosti na reportingové povinnosti EU a požadavky mezinárodních závazků (Úmluva LRTAP a její protokoly). Součástí výzkumu metodik v oblasti skleníkových plynů je i analýza potenciálu biomasy a také predikce budoucího vývoje emisí a kvantifikace dopadů politických nástrojů zajišťujících snižování emisí, nebo dodržování emisních stropů na spotřebu energií, ekonomiku a další indikátory pomocí makro-ekonomických modelů a optimalizačního modelu energetického systému. V neposlední řadě budou vyvinuty datové standardy pro informace o zdrojích, emisích a imisích, které budou základním prvkem následně vyvíjeného komplexního informačního systému o kvalitě ovzduší.

Řešení projektu je naplánováno na dobu 6,5 let a je rozděleno do sedmi hlavních cílů:

Výzkum zdrojů a příčin znečišťování ovzduší s důrazem na snížení nejistot emisních inventur

Zlepšení účinnosti a zacílení strategických dokumentů v oblasti ochrany ovzduší a klimatu

Kvantifikace dopadů znečištěného ovzduší a změny klimatu na zdraví, finančních a socio- ekonomických dopadů

Rozvoj nástrojů pro hodnocení kvality ovzduší využitelných pro rozhodování státní správy a samosprávy a informování veřejnosti

Zkvalitnění a zpřesnění informací poskytovaných Státní sítí imisního monitoringu při zohlednění očekávaného vývoje v oblasti měření stávajících i "nových" znečišťujících látek

Hodnocení úrovně a příčin zhoršené kvality ovzduší s cílem minimalizovat její negativní vlivy na zdraví obyvatelstva a ekosystémy

Řízení projektu a diseminace

16. 10. 2020; 5plus2

Informační technologie vedou

Střední průmyslová škola Ostrov sází na spolupráci s vysokýmiškolami i se zaměstnavateli

OSTROV / Zvyšující se zájem o všechny technické obory už několik let zaznamenávají na Střední průmyslové škole Ostrov. Mezi nimi jednoznačně vedou informační technologie. "V letošním roce jsme ale pocítili také velký zájem o takříkajíc autařské obory, tedy autotronik a automechanik," upřesňuje Pavel Žemlička, ředitel školy. Ta dostala do vínku nejen moderní prostory i špičkové vybavení. Doba jde ale stále kupředu, takže je co zlepšovat.

"Naši žáci si dělají zkoušky na ovládání počítačových programů v rámci projektu ECDL, letos zahájíme výuku počítačových sítí v rámci CISCO Academy, vybavili jsme kompletně dílnu pro výuku nástrojařů novými stroji, žáci mohou využít 3D tiskáren a učit se na 3D skeneru, v rámci výuky robotů budeme letos zavádět výukové průmyslové roboty, dovybavujeme autodílny novými vozy pro výuku, pro pochopení základního způsobu obrábění a programování CNC strojů jsme pořídili stolní CNC frézky. Každý předmět je postupně doplňován o nové technologie tak, aby se praktická stránka výuky prohlubovala a žáci byli připraveni na současné technologie," říká ředitel.

Ostrovská střední škola spolupracuje i s těmi vysokými. "Na ČVUT spolupracujeme s fakultouelektrotechnickou a na ZČU Plzeň s Fakultou aplikovaných věd. Kromě standardních akcí pro žáky, jako jsou návštěvy fakult, je podstatné využití dílen a laboratoří a možnost žáků podílet se na odborných pracech na těchto fakultách," přibližuje formy spolupráce Žemlička. Spolupráci sice aktuálně přibrzdil koronavirus, ředitel však věří, že se ji podaří záhy znovu rozběhnout. Průmyslovka se však neobejde ani bez spolupráce s praxí. "Bez spolupráce se zaměstnavateli to samozřejmě nejde a spolupráce je široká a u všech oborů. Možná jeden příklad za všechny. Chtěli bychom rozvíjet učebníobor Nástrojař a proto jsme se domluvili s firmou ept z Habartova, že vyzkoušíme osvědčený model odborného výcviku, kdy školy byly součástí průmyslových podniků," dodává Žemlička.

12. 10. 2020; ekolist.cz; solarninovinky.cz; biom.cz; energyhub.eu; prumyslovaekologie.cz

ČR plánuje dát jen 3 až 5 % post-kovidových fondů na obnovitelné zdroje

Vláda dnes bude schvalovat rozdělení nejméně 182 miliard, které Česko může získat na post-covidovou obnovu ekonomiku z mimořádných fondů EU. Páteří těchto fondů mají být klimatická opatření, shodla se v létě Unie: nejméně 37 % výdajů musí podporovat klimatickou tranzici. Největším klimatickým problémem Česka je energetické využívání uhlí. Stát by proto měl prostředky směřovat do všech dostupných obnovitelných zdrojů, intenzivně do nových výroben elektřiny z obnovitelných zdrojů, které nahradí elektřinu z uhlí. Jenže na nové OZE vláda navrhuje alokovat pouze tři až pět procent z prostředků Národního plánu obnovy. Vyplývá to z analýzy pracovní verze vládního dokumentu, kterou jsme provedli v Komoře obnovitelných zdrojů energie.

Jestli chceme něco pro klima udělat, to první je zbavit se v energetice uhlí. Transformace energetiky vyvolá v této dekádě nejméně 320 miliard korun investic do obnovitelných zdrojů, k čemuž bude potřeba až 118 miliard korun veřejné podpory. Evropa nám teď nabízí z mimořádných fondů nejméně 182 miliardy, Ministerstvo průmyslu a obchodu ale navrhuje do obnovitelné energetiky poslat jen pět až deset miliard, tedy tři až pět procent.

Společně s Evropskou federací obnovitelných zdrojů (EREF) požádáme Evropskou komisi, aby prověřila, zda český Národní plán obnovy respektuje princip 37 % prostředků na klimatická opatření. Budeme rovněž sledovat, jaká část peněz bude určena pro lokální spotřebu, malé a střední podnikatele, pro obce, domácnosti, a kolik peněz přistane u velkých elektrárenských a teplárenských společností.

V přepočtu emisí na počet obyvatel a stejně tak na vyrobenou jednotku HDP, patří Česko ke státům s nejvyšší uhlíkovou intenzitou v EU. Energetika (především výroba elektřiny a tepla z uhlí) se podílí na 39,5 % emisí skleníkových plynů v Česku. O termínu ukončení provozu uhelných zdrojů jedná vládní tzv. Uhelná komise. Hlavním tématem Komise je, jak zajistit dostatek elektřiny v náhradě za odstavené uhelné elektrárny. Výstavba nových obnovitelných zdrojů je přitom nejrychlejším, nejlevnějším, nejčistším, nejefektivnějším a nejbezpečnějším řešením.

Přes 320 miliard korun nových investic podle ČVUT a Komory OZE přinese rozvoj obnovitelných zdrojů tak, aby odpovídal vládnímu scénáři do roku 2030. Podle výpočtu výzkumného týmu z FakultyelektrotechnickéČeskéhovysokéhoučenítechnickéhovPraze je pro dosažení cíle, který si MPO vytyčilo, potřeba, aby průměrné roční investice byly v porovnání s rokem 2017 zhruba šestinásobné.

K vyvolání těchto investic bude potřeba veřejná podpora. Celkové její náklady pro nové obnovitelné zdroje, které se budou stavět mezi lety 2021 a 2030, Komora OZE vypočítala na až 118 miliard korun, tedy necelých 12 miliard průměrně ročně. Ve výpočtu Komory OZE jsou navíc započítány i náklady na podporu akumulace elektřiny a tepla (celkem 26 miliard) a 10 miliard na posílení stability sítě a čisté dopravy prostřednictvím podpory výroby biometanu.

Odhadovaná celková alokace pro Národní plán obnovy ČR (NPO) činí nejméně 182,1 mld. korun. Jde o peníze na granty, celkem 37 % výdajů však musí podporovat klimatickou tranzici, dalších 20 % pak tu digitální. U klimatu se bude příspěvek opatření v rámci NPO k plnění cíle vypočítávat dle metodiky plynoucí z nařízení o společných ustanoveních v kohezní politice. Veškeré prostředky musí být zazávazkovány (přiděleny) do konce roku 2023 a podpořené projekty dokončeny do konce roku 2026.

Na transformaci energetiky se zaměřuje především komponenta (kapitola) 2.3 (Transformace průmyslu a přechod na čistší zdroje energie), která je v gesci MPO a obsahuje celkem 7,66 miliard korun pro teplárenství a obnovitelné zdroje. Součástí komponenty by však měla být i podpora nových zdrojů na zemní plyn. Dalších 235 miliónů obsahuje komponenta 2.7 (Cirkulární ekonomika a recyklace a průmyslová voda). Obnovitelné zdroje mohou být součástí i komponent 2.2 a 2.5, o kterých však v pracovním materiálu, který měla Komora OZE k dispozici, dosud chyběly informace. Celkovou alokaci pro obnovitelné zdroje tak Komora OZE odhaduje na 5 až 10 miliard korun.

České plány na rozvoj OZE

Tempo rozvoje obnovitelných zdrojů určuje národní energeticko klimatický plán. [5] Jeho největší slabinou je přecenění výroby čistého tepla z biomasy ve velkých elektrárnách a teplárnách a naopak podcenění rozvoje zdrojů k výrobě elektřiny, opakovaně upozorňuje Komora OZE. Vládní materiál předpokládá, že do konce této dekády se výroba zelené elektřiny zvedne o tři procentní body, ze 13,7 % v roce 2018 na 16,9 % v roce 2030. Většímu navýšení se MPO brání a opakovaně poukazuje na vysoké náklady na veřejnou podporu. Schválně si ta č9sla pozorně porovnejte s tím, jak dnes uvažuje EU, která očekává, že v roce 2030 bude Unie spotřebovávat nejméně dvě třetiny obnovitelné elektřiny, tedy zhruba dvojnásobek, než je průměr sedmadvacítky nyní.

Zdvojnásobení české spotřeby čisté elektřiny do konce této dekády odpovídá realitě, kterou ve svých výpočtech opakovaně předkládá Komora OZE: díky rostoucímu zájmu domácností, podnikatelů i obcí vyrábět si vlastní čistou a levnější energie, ale také kvůli pokračujícímu poklesu cen čistých technologií a poklesu zájmu o fosilní paliva, který na jaře ještě urychlila koronakrize. Obnovitelné zdroje budou podle tohoto středního, opatrného scénáře v roce 2030 zajišťovat skoro tolik elektřiny, kolik jí v současnosti spotřebováváme z uhlí.

České plány na rozvoj OZE

Tempo rozvoje obnovitelných zdrojů určuje národní energeticko klimatický plán. [5] Jeho největší slabinou je přecenění výroby čistého tepla z biomasy ve velkých elektrárnách a teplárnách a naopak podcenění rozvoje zdrojů k výrobě elektřiny, opakovaně upozorňuje Komora OZE. [6] Vládní materiál předpokládá, že do konce této dekády se výroba zelené elektřiny zvedne o tři procentní body, ze 13,7 % v roce 2018 [7] na 16,9 % v roce 2030. Většímu navýšení se MPO brání a opakovaně poukazuje na vysoké náklady na veřejnou podporu. Schválně si ta č9sla pozorně porovnejte s tím, jak dnes uvažuje EU, která očekává, že v roce 2030 bude Unie spotřebovávat nejméně dvě třetiny obnovitelné elektřiny, tedy zhruba dvojnásobek, než je průměr sedmadvacítky nyní.

8. 10. 2020; Česká televize

75 let s mikrovlnou troubou

Výstup pana prof. Vrby v ČT Studio 6 k výročí vzniku mikrovlnné trouby

6. 10. 2020; praha.iDNES.cz

Pohled do zeleně se nedá okoukat, hodnotí Lužiny ikona české IT scény

První webové stránky navrhla v deseti letech. Na vysoké škole založila jednu z prvních českých firem na vývoj mobilních aplikací, které vám možná usnadňují život, aniž o tom víte. Než jsme zrealizovali rozhovor a focení, stihla se Jana Moudrá z Lužin odstěhovat, jejich krásu nám však přesto ukázala.

Pokud nebydlíte na Lužinách, znáte je nejspíš jako jednu ze stanic metra na trase linky B. Tam někde na západním okraji Prahy, směrem na Zličín. Jako panelákov, kam neexistuje důvod jet jen tak. Lužiny se však rozkládají okolo půvabného parku, kterým dojdete až do Prokopského údolí a na Smíchov a pro rodinný život nabízejí vše, co potřebujete.

Občanskou vybavenost, klid, přírodu i dobrou dostupnost do centra. Mysleli na to totiž už architekti před výstavbou sídliště v samotném soutěžním návrhu.Moderní sídliště

Od 50. let se Praha potýkala s rostoucí urbanizací a nedostatkem bytů. V roce 1958 vláda schválila nový územní plán, ve kterém už počítala s výstavbou velkokapacitních sídlišť z moderních panelových bloků. Do roku 1966 vzniklo v Praze 65 000 nových bytů, například na Petřinách, v Kobylisích, Bohnicích nebo v Jižním Městě.

Západní část hlavního města rozkládající se ve zvlněném terénu za Motolským a Prokopským údolím byla ponechána jako rezerva pro výstavbu v 80. letech, pokud by byla stávajícíkapacita nedostatečná. Už koncem roku 1967 byla vyhlášena architektonická soutěž na řešení tohoto Jihozápadního Města. V létě 1968 ji vyhrál architekt Ivo Oberstein a v polovině 80. let se do moderního sídliště stěhovali první obyvatelé.

Ivo Oberstein se poučil z anonymity a neatraktivnosti Jižního Města, přezdívaného měsíční krajina, i z míst, kde se cítil příjemně, a ta se snažil do nové městské části přenést. Jihozápadní Město původně zahrnovalo šest unikátních čtvrtí, které propojoval park. Dvě nakonec nebyly realizovány, ale díky jejich rozdílnosti nepůsobí celek nedokončeně.

Stodůlky do sebe citlivě začlenily původní vesnici, Lužiny překvapily vysokými bloky domů různě pravoúhle poskládaných tak, aby oddělovaly veřejné, soukromé a poloveřejné prostory (vnitřní dvory sloužily dětem – stály zde hřiště, školky a jesle, školy naopak byly vně). Nové Butovice pokračovaly zástavbou vysokých domů a Velká Ohrada naopak nižšími budovami, které přirozeně přecházely ve volnou přírodu na svazích Dalejského profilu.

Při bližším pohledu je zřejmé, že architekti rozvrhli celý prostor podle zvyklostí obyvatel s cílem jim každodenní život usnadnit a zpříjemnit. Ač je výstavba realizovaná paneláky, jsou poskládány tak, aby evokovaly důvěrně známý domovní blok, byť samozřejmě v mnohonásobně větším měřítku. Poslední etapa Nových Butovic byla dokončena po roce 1989, rok po otevření stejnojmenné stanice metra. K prodloužení na Zličín a tím připojení i ostatních částí sídliště na metro došlo v listopadu 1994. Visutý tubus metra trochu připomíná protažení rychlodráhy z centra, kterou načrtl architekt Ivo Oberstein ve svém urbanistickém návrhu.

Jana Moudrá (31)

Jana Moudrá založila společnost Juicymo na vývoj aplikací a vytvořila aplikaci Thriftigo.Po maturitě na Střední průmyslové škole sdělovací techniky Panská

v Praze nastoupila na ČVUT na obor softwarové technologie a management.V ročníku bylo mezi 700 studenty jen 10 žen. Pokračovala

magisterským studiem informatiky a webového inženýrství na Fakultě

informačních technologií ČVUT. Vyučovala na Unicorn College, školila

a přednášela na konferencích v Česku i v zahraničí, organizovala programátorské akce v GDG Prague a 4 roky měla ocenění Google Developer

Experts za veřejnou práci a přínos IT sektoru.Založila společnost

Juicymo na vývoj aplikací a vytvořila aplikaci Thriftigo. Odříkaného největší krajíc

"Na Lužinách jsem nikdy nechtěla bydlet, protože moje babička s dědou žili ve vysokém paneláku na Lukách a z dětství jsem si pamatovala, jak tam vždycky strašně foukalo, jen co jsme vyšli z metra," směje se Jana Moudrá, která se nakonec na Lužiny stěhovala do prvního bytu s přítelem.

Připadám si tu jako na vesnici, říká o Břevnovu Romana ze seriálu Most!

"Hledali jsmebydlení na metru, na okraji Prahy, v přírodě kvůli našim pejskům. Okamžitě nás okouzlil výhled z bytu. Pohled do zeleně a na celou Prahu se neokoukal ani po pěti letech." Sama prožila 18 let v centru a od věčně hlučných ulic a davů turistů si chtěla odpočinout. "Každý den komunikuji s mnoha lidmi, něco vysvětluji, prezentuji nebo řeším, o víkendu si potřebuji uvolnit hlavu. Tady sjedu výtahem a jsem pár metrů od Centrálního parku, kterým lze projít až do Prokopského údolí nebo do Stodůlek, a můžete být celý den venku a neopustit město," vypráví Jana, kterou potkáte spíš na procházce se psem nebo v sedle koně než v kavárně. I když i na Lužinách má oblíbené podniky – cukrárnu Hájek a Hájková, skvělou pizzu v pizzerii Mija přímo u metra Hůrka, hospůdku Pub a místní pivovar Lužiny.

Ačkoliv pivo nepije, na dobrou českou kuchyni sem občas ráda zajde. Poslední rok však dává přednost zdravějším potravinám, naštěstí je místní obchod se zdravou výživou v nákupním centru Lužiny výborně zásobený. Moderní obchodní centrum prošlo v roce 2014 kompletní rekonstrukcí a zajímavé je, že ji vedli architekti původního návrhu z roku 1980 – Alena Šrámková a Ladislav Lábus.

Vizuální logika

Jana Moudrá se narodila v přelomovém roce 1989 a první počítač dostala už v sedmi letech. "Přítel mojí mamky stavěl počítače, tak jsem ho zdědila, když získala novější model," vzpomíná Jana.

Sluneční náměstí. Promenáda ve čtvrti Nové Butovice slouží jako hlavní náměstí Prahy 13, do které Lužiny spadají. Začíná u stanice metra Hůrka, ke které vede z Centrálního parku cesta lemovaná graffiti stěnou.

Starší ročníky si ještě pamatují nástup počítačů, které sloužily jen k psaní textu, počítání, programování a hraní her. Internet se objevil až později a zpočátku byl tak drahý, že ho používaly jen firmy, případně totální nadšenci.

V roce 1998 se objevilvyhledávač Google a způsobil doslova revoluci v používání internetu – už jste nemuseli zadávat přesný řetězec slov ze stránky, kterou jste hledali, ale jednoduše jste do vyhledávače vepsali to, co vás zajímalo, a zjistili jste, které stránky se tomu věnují.

Janu Moudrou však okouzlila počítačová hra The Sims z roku 2000, kde vytváříte život a prostředí pro rodinu Simů. "Bavilo mě vymýšlet oblečení a toužila jsem se stát módní návrhářkou. Oblečení Simů se mi nelíbilo, ale na zahraničních webech jsem zjistila, že ho někdo vytváří a ve hře existují soubory pro oblečení, které lze měnit a tak jednotlivé kousky předělávat. Každý den po škole jsem zdokonalovala své kolekce a později s dostupnějším internetem jsem i vytvořila webovou stránku, kde jsem vše dávala ostatním ke stažení," popisuje své začátky v deseti letech.

Centrální park. K práci potřebuje Jana jen svůj počítač, telefon a připojení k internetu. Kancelář si tak může rozložit kdekoliv, třeba v Centrálním parku, vedle kterého Lužiny vyrostly. Založen byl už v 80. letech, ale současnou podobu získal až po roce 2002.

Jen tak mimochodem se naučila programovat, navrhnout web, graficky i funkčně, i modelovat v 3D programech. Na střední škole potkala svého přítele, který s ní vášeň pro nové technologie sdílel a přesvědčil ji, aby šla studovat vývoj softwaru na Elektrotechnické fakultě ČVUT.

"Podmínkou absolvování prvního ročníku však bylo zvládnutí programování, a to jsem moc neuměla. Strávila jsem měsíce u počítače zkoušením a studováním všeho možného, než jsem pochopila, jak to funguje. Programování je logický jazyk, ve kterém pomocí klíčových slov definujete postupy, které tvoří program," popisuje Jana. Není to tedy řetězec jedniček a nul známých z filmů, ale pečlivé sestavování všech možností ze sady klíčových slov, kdy každé slovo nese určitý význam.

Lužiny

Umění ve veřejném prostoru. Už při realizaci první fáze výstavby moderního sídliště mysleli architekti na instalaci soch. V Brdečkově ulici stojí nárožní kámen Jasana Zoubka, v Centrálním parku keltský kalendář a na konci Slunečního náměstí Trifot od Davida Černého.

Katastrálně patří do Stodůlek a jsou součástí Jihozápadního Města na

Praze 13. Rozkládají se mezi stanicemi metra Hůrka, Lužiny a Luka na jižní

straně Centrálního parku. Visutý tubus metra B vypínající se nad Centrálním parkem a Nepomuckým rybníkem tvoří dominantu tohoto moderního sídliště. Sídliště Lužiny vzniklo v 80. letech a skládá se z panelových domů uspořádaných do půlkruhů, tzv. rondelů, a lomených tvarů, tzv. polygonů. Název dostalo pravděpodobně podle samoty Na Lužinách, která je v katastru zapsaná v roce 1870. Záhy kolem ní lidé postavili další chalupy a osadu

pojmenovali Lužiny. K Praze se obec připojila až v roce 1974 společně se

Stodůlkami kvůli plánovanému rozšíření panelové zástavby v této části. Stanice metra Lužiny byla otevřena v listopadu 1994 a dodnes ji zdobí

palmy. Dostatek světla mají díky prosklené střeše a skleněným kopulím.

Janina firma Juicymo vyvíjí aplikace pro zákazníky například z oblastí knižního průmyslu, stavebnictví či gastronomie. "Nejdříve zjišťujeme, co aplikace má umět a jak by ji měli uživatelé používat. Důležité je i zjistit, proč by ji měli vůbec chtít. Na základě toho navrhneme uživatelské rozhraní, které ukazuje, jak aplikace vypadá a funguje. Je třeba myslet na všechny detaily, způsoby používání, ale i slepé uličky, aby se na nic nezapomnělo. Změna v průběhu vývoje aplikace bývá drahá a ne vždy je možná, často i drobnost mění celou funkčnost aplikace," popisuje Jana Moudrá svoji práci.

Vývoj jedné aplikace trvá zhruba čtyři až pět měsíců, ale tím práce vývojáře nekončí. Telefony a počítače neustále přicházejí s novými modely a aplikace na ně musí umět reagovat. "Dnes se ve firmě věnuji spíš řízení týmu a zlepšování kvality a efektivity, čas od času ještě trochu programuji, a také se věnuji své aplikaci Thriftigo, která mapuje second handy a dává oblečení další šanci," uzavírá Jana Moudrá. Právě kvůli tomuto nápadu na vysoké škole se svým přítelem firmu Juicymo založila.

5. 10. 2020; Euro

Počítače pro rodiny v nouzi

Koronavirová krize ukázala, že mnoho rodičů není schopno obstarat dětem výpočetní techniku, která by jim umožňovala naplno se připojit k online výuce.

Zástupci Fakulty elektrotechnické ČVUT proto předali v průběhu září bezmála 60 monitorů a další počítačové příslušenství organizátorům dobročinného projektu pro rodiny v nouzi Počítače dětem, který probíhá pod záštitou Nadačního fondu IT People. Přístroje, které by jinak skončily v ekologické likvidaci, tak pomohou dětem studovat z domova a využít techniku ke zvyšování počítačové gramotnosti.

4. 10. 2020; nejbusiness.cz

Studentské formule a motocykly ČVUT ovládly Kampus Dejvice

Ve středu 30. září 2020 se na ulici Technická veřejnosti předvedly při exhibičních jízdách studentské projekty ČVUT v rámci akce, která nese název Den s formulemi a závodními motocykly ČVUT 2020. Kromě elektrické a spalovací formule z dílen týmů CTU CarTech z Fakulty strojní a eForce FEE Prague Formula z Fakulty elektrotechnické se zde letos už podruhé ukázaly také závodní motocykly týmu CTU Lions z Fakulty dopravní a první česká autonomní elektrická formule týmu eForce.

Z bezpečnostních důvodů se letošní akce musela obejít bez již tradiční tiskové konference. I přesto ale studenti svým partnerům odprezentovali výsledky své celoroční práce. Tým eForce představil první autonomně řízený monopost studentské formule v ČR a výsledky svého snažení v online soutěži Formula Student Online. S první generací autonomního monopostu tým eForce dosáhl na 4. pozici. Studenti na svých prvních závodech porazili prestižní světové univerzity, jako jsou například MIT (Massachusetts Institute of Technology) a nebo ETH Zürich. S elektrickou formulí se týmu podařilo obsadit 10. pozici.

Tým CTU CarTech se také zúčastnil soutěže Formula Student Online, kde se v kategorii návrhu dostal mezi finalisty. Nakonec skončil se spalovací formulí celkově na 4. místě. V neposlední řadě tým CTU Lions představil koncept svého nového elektrického motocyklu, se kterým se zúčastní finále soutěže Motostudent v březnu 2021 ve španělském Aragonu. Na akci nechyběli ani zástupci vedení ČVUT v čele s rektorem doc. RNDr. Vojtěchem Petráčkem, CSc.

Týmy u svých monopostů kromě svých výsledků představily účastníkům také technický návrh monopostů. Hlavním lákadlem akce zůstaly již tradičně předváděcí jízdy všech monopostů a motocyklů po uzavřené ulici Technická před budovami ČVUT. Zájemci z řad studentů měli jedinečnou možnost přidat se k týmům a pracovat s nimi na nových strojích pro nadcházející sezónu. Pro zájemce o zapojení do týmů, kteří se nemohli akce zúčastnit, byla celá akce přenášena online přes platformu YouTube.

Soutěž Formula StudentOba týmy, CTU CarTech a eForce FEE Prague Formula, konstruující závodní monoposty, se účastní soutěže Formula Student, jejíž závody se konají po celém světě. Studenti mezi sebou porovnávají síly nejen v jízdních disciplínách, ale pro celkový úspěch jsou neméně důležité dobré výsledky v disciplínách prezentačních. Studenti prezentují technický návrh závodního vozu, dále například i nákladovou studii, či business plán, kde se snaží produkt nabídnout potenciálním investorům. Soutěž reflektuje současné trendy průmyslu a studenti mnohdy svými inovacemi zaběhnutá řešení předbíhají.

Soutěž MotostudentTým CTU Lions se jako jediní v ČR účastní mezinárodní studentské soutěže Motostudent. Úkolem je vyvinout a postavit závodní motocykl odpovídající přibližně kategorii Moto 3. Každá sezóna probíhá dva roky, postupně se odevzdávají jednotlivé technické zprávy o průběhu vývoje a byznys plán týmu. Ve zprávách je popsaný celý proces vývoje od výběru konkrétních konstrukčních řešení, přes volbu toho, které části koupit, které postavit vlastními silami, nebo si je nechat vyrobit, až k popisu zkoušení postaveného prototypu. Na konci sezony se všechny týmy sejdou k finálnímu závodu ve španělském Aragonu, kde probíhají náročné technické přejímky a poté regulérní závod na okruhu. Kromě toho se tým účastní i další série závodů Moto Engineering Cup, které jsou několikrát ročně, typicky na některém z okruhů na jihu Evropy.

Stručná fakta o studentských formulíchSpalovací formule FS.12 týmu CTU CarTech

Monopost FS.12 byl z hlediska dvouletého cyklu v našem týmu zaměřen více na optimalizaci než na revoluční změny koncepce. Podařilo se nám zvýšit aerodynamický přítlak o 10 % díky novému difuzoru, bočním křidélkům a úpravě klapek předního křídla při 5% navýšení odporu. Motoru z motocyklu Yamaha R6 jsme navrhli vlastní vačky pro lepší průběh výkonové křivky a vyrobili menší karbonovou nádrž. Z předchozích let jsme převzali návrh titanových svodů a výfuku, karbonové sání a celkové snížení o 30 mm použitím suché vany s externím mazacím okruhem. Všechny tyto úpravy se podílejí na maximálním výkonu 59 kW, který je skrze novou čtyřstupňovou převodovku přenášen na zadní kola. Pro změnu převodu slouží poloautomatické řazení pádly pod volantem. V závodním režimu dosahuje spotřeba benzinu 18 l/100 km.

Největší změnou bylo použití karbonových kol, které společně s nízkoprofilovými pneumatikami ušetřily 8 kg rotačních hmot. Úchyty na karbonovém monokoku a zadním rámu jsme navrhli pro použití nízko i vysoko profilových pneumatik při zachování stejné geometrie odpružení. Z naměřených dat, jež se díky nové telemetrii získávaly v reálném čase bezdrátově, se studenti rozhodují, které pneumatiky použijeme příští sezonu. Konstruktéři odlehčili i mnoho jiných částí, takže se celková hmotnost zastavila na pouhých 187 kg.

Autonomní formule DV.01 týmu eForce FEE Prague FormulaSamořiditelná formule s označení DV.01 je revoluční novinkou týmu eForce pro rok 2020. Pro monopost byla použita samonosná karoserie a nápravy z úspěšné elektrické formule sezóny 2018. Autonomní formule má na rozdíl od klasických pilotovaných elektrických vozidel senzory, které jí umožňují vnímat okolní svět. Formule využívá kromě komerčních stereokamer sloužících k rozeznání optické hloubky i technologii LIDAR, která měří vzdálenost laserovým paprskem. K detekci překážek využívá strojové učení, konkrétně neuronové sítě YOLOv2 a YOLOv3. Plánování trasy pak probíhá s pomocí algoritmu testovaném na vlastním generátoru náhodných tratí.

Elektrická formule FSE.09 týmu eForce FEE Prague FormulaJiž devátá generace elektrického monopost FSE.09 je dalším krokem vpřed pro celý tým. Navazuje na loňský úspěšný vůz, který se zejména pomocí optimalizací snaží opět přiblížit pomyslné dokonalosti. Tvar uhlíkového monokoku sandwichové konstrukce zůstal zachován, byla však optimalizována jeho skladba a došlo tedy ke snížení hmotnosti a zvýšení torzní tuhosti. Chlazení okruhu pohonného ústrojí bylo přesunuto na výhodnější místo do zadní části vozu na difuzor. Je nyní výrazně efektivnější a dovoluje týmu využívat ještě vyšších výkonů. Aero paket dostál odlehčení vlivem lepšího dimenzování konstrukce a poskytuje nyní přítlak vyšší o 5 % při současném zachování stejné odporové síly. Suspension tým se zaměřil na možnost během pár chvil změnit nastavení podvozku. FSE.09 je vůz stále spoléhající také na um týmových pilotů. Inovovaný systém rozhraní volantu jim nyní dovoluje personalizovat nastavení auta během pár kliknutí. Inovované funkce jízdních asistentů, jako je yaw controller, kontrola trakce či torque vectoring, činí vůz lépe ovladatelný a rychlejší, než kdy dříve.

Stručná fakta o studentských motocyklechVšechny motocykly odpovídají kategorii Moto 3. Tým představil nový projekt EVO 2.0 Electric týmu CTU Lions včetně nových prvků konstrukčního řešení a elektrického pohonu. Dále byly k vidění:

EVO 2 Petrol s motorem KTM 250 RC s laditelnou řídící jednotkou, trubkovým rámem s chrom-molybdenové oceli a celkovou hmotností 115 kg.

EVO 1.1 Electric s motorem Montenergy a vzduchem chlazeným kontrolerem a bateriovým boxem o napětí 110 V s maximálním zatížení 450 A, dále s ocelovým trubkovým rámem s hliníkovými bočnicemi a celkovou hmotností 155 kg.

EVO 1 Petrol s motorem Honda 250 CBR a laditelnou řídící jednotkou, ocelovým trubkovým rámem s hliníkovými bočnicemi a celkovou hmotností 125 kg.

ČVUTČeské vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií) a studuje na něm přes 18 000 studentů. Pro akademický rok 2020/21 nabízí ČVUT svým studentům 214 akreditovaných studijních programů a z toho 84 v cizím jazyce. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. ČVUT v Praze je v současné době na následujících pozicích podle žebříčku QS World University Rankings, který hodnotil 1604 univerzit po celém světě. V celosvětovém žebříčku QS World University Rankings je ČVUT na 432. místě a na 9. pozici v regionálním hodnocení "Emerging Europe and Central Asia".

V rámci hodnocení pro "Engineering – Civil and Structural"je ČVUT mezi 151.–200. místem, v oblasti "Engineering – Mechanical" na 201.–250. místě, u "Engineering – Electrical" na 201.–250. pozici. V oblasti "Physics and Astronomy" na 201. až 250. místě, "Natural Sciences" jsou na 283. příčce. V oblasti "Computer Science and Information Systems" je na 251.–300. místě, v oblasti "Mathematics" a "Material Sciences" na 301.–350 místě a v oblasti "Engineering and Technology" je ČVUT na 256. místě.

2. 10. 2020; nejbusiness.cz

Počítačové vybavení Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze pomůže dětem studovat z domova

Zástupci Fakulty elektrotechnické ČVUT předali v uplynulém týdnu bezmála 60 monitorů a dalšího počítačového příslušenství organizátorům dobročinného projektu pro rodiny v nouzi Počítače dětem, který probíhá pod záštitou Nadačního fondu IT People. Přístroje tak pomohou dětem studovat z domova a využít techniku ke zvyšování počítačové gramotnosti a ke kreativním činnostem.

Místo ekologické likvidace čeká obrazovky další služba. Během koronavirové krize se ukázalo, že mnoho rodičů není schopno obstarat dětem výpočetní techniku, která by jim umožňovala naplno se připojit k on-line výuce. Fakulta elektrotechnická ČVUT se v této mimořádné situaci rozhodla podpořit mladé studenty a pomoci jim v nelehké situaci.

Martin Samek, vedoucí Střediska výpočetní techniky a informatiky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, k daru uvedl: "Těší nás, že naše technika najde uplatnění v rodinách, které ji ocení, obzvláště v současné situaci ohrožené školní výuky. Vybavení bylo uloženo ve skladu pro případ nouze. A tato situace právě nastala."

K daru se vyjádřila také Petra Škrabalová, zástupkyně projektu Počítače dětem: "Především bych chtěla poděkovat za velkou ochotu pomoci projektu Počítače dětem, a tím i mladým studentům, kteří pochází ze skromných poměrů a jejich rodiče si nemohou dovolit obstarat jim vlastní počítač. Možná i díky tomuto daru najdou zálibu ve výpočetní technice a za několik málo let se sami budou hlásit ke studiu na ČVUT. Mám radost, že společně budujeme společnost, kde škola pomáhá škole."

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30% výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání.

2. 10. 2020; letemsvetemapplem.eu

Do 25 let hrála jen na piano, dnes je z ní výborná programátorka

Jestli někdo uvažuje o zásadní změně kariéry, může pro něj být Evgenia Sokolova dobrou inspirací. Dokázala totiž během pár let ve svém životě změnit téměř všechno.

Opustila rozjetou kariéru klavíristky, kvůli níž od malička pilně cvičila a studovala. Odstěhovala se z Jekatěrinburgu do Prahy a začala se od nuly učit češtinu. V tomto jazyce vystudovala ČVUT, jednu z nejnáročnějších vysokých škol. A po dalších zkušenostech získala místo ve firmě Livesport zaměstnávající špičkové vývojáře, kteří vytvářejí celosvětově nejúspěšnější web a aplikace s rychlým sportovním zpravodajstvím. To každý měsíc využívají desítky milionů fanoušků. V umělecky založené Evgenii dnes dokáže pohled na propracovaný počítačový kód vyvolat podobně příjemné pocity jako dokonalý obraz nebo krásná symfonie.

Lákaly vás počítače odmalička?

Dlouho se mě vůbec netýkaly, svůj první počítač jsem měla v devatenácti. Přes dvacet let jsem se naplno věnovala klavíru. Vystudovala jsem hru na něj, později jsem koncertovala a také učila děti. Pak jsem chtěla jít z rodného Jekatěrinburgu do Česka, ale neudělala jsem v Praze klavírní zkoušky na Akademii múzických umění. Techniku jsem obdivovala a byla jsem obklopena kamarády, kteří programovali. Pro mě to ale byla černá skříňka a myslela jsem si, že na to nemám.

Čím si vysvětlujete, že zkoušky na českou akademii nedopadly, když jste měla za sebou vysokou školu a roky koncertování?

Přišla jsem tam a měla jsem úplné okno. Takže jsem toho moc nezahrála, tím pádem to skončilo.

Neměla jste chuť zkusit zkoušky za rok znovu?

Ne, řekla jsem si, že to nemá cenu. Byl to osud. Brala jsem to jako důvod začít něco nového. Věděla jsem taky, že chci žít v Čechách. Byla jsem předtím v Praze dvakrát jako turista a hned jsem se tu cítila jako doma. Dala jsem na ten pocit. První rok jsem chodila na přípravný kurz, kde jsem se učila česky. Předtím jsem uměla říct jen "dobrý den" a "chtěla bych". Pak jsem čtyři roky studovala. Říkala jsem si, že by bylo úžasné, kdybych zkusila techniku. Šla jsem na ČVUT, fakultu elektrotechnickou. Měla jsem štěstí, že tam nebyly přijímačky. Skončila jsem totiž ve 14 letech kvadratickou rovnicí. Pak po mně ve 26 chtěli integrály a derivace.

Jak jste to zvládla?

Z klavíru jsem byla pilná a měla disciplínu. Uměla jsem se učit. Dřív jsem každý den hrála pět, šest hodin. Zahrát nazpaměť hodinový nebo dvouhodinový koncert není legrace. Na škole jsme měli základní kurz Javy. To mě nadchlo. Brzy jsem věděla, že ani tranzistorům, ani klasickému elektro se v budoucnu věnovat nebudu. Musela jsem začít taky vydělávat peníze, což při náročném studiu moc nešlo. Řekla jsem si, že dostuduju bakaláře a pak zkusím pracovat.

Jakou práci jste našla?

Nejdřív jsem šla dělat testerku do banky, pak jsem se rozhodla, že začnu programovat a přestoupila jsem do jiné firmy na bootcamp. Obdivovala jsem proces, během kterého dokážete převést myšlenku do počítačového jazyka a ovlivnit, co dělá aplikace. Ale nebylo to pro mě ze začátku lehké.

Měla jste někdy chuť to vzdát?

To ne, protože jsem pro to byla nadšená. Procesy a dřina pro mě při učení byly podobné jako u klavíru, na to jsem byla zvyklá. Hodně jsem pracovala, abych se to naučila a všechno zvládla. Problém jsem měla spíš s nedostatkem spánku.

Jak se to projevovalo?

Byla jsem vyčerpaná. Chtěla jsem vše zvládnout co nejdřív, ale vůbec to nešlo tak rychle, jak jsem si představovala. Neuměla jsem odpočívat, ale časem jsem se to naučila. Zpětně to období hodnotím tak, že jsem se měla dát do klidu a užít si víc celý ten proces změny. Mozek po nějaké době stejně není schopen fungovat, a když neodpočíváte, snižuje se jeho výkon. Teď si dávám pozor, aby můj život byl vyvážený. Mám ráda práci, ale vím, že to nesmím přehánět. Proto hodně sportuju, cvičím ve fitku. Ráda chodím na koncerty a jezdím na výlety. Mám ráda přírodu kolem Prahy, Slapy, Jílové, občas vyrazím na túru po Krkonoších.

Mrzí vás, že už nehrajete na klavír?

Ani ne. Bylo to krásné a jsem vděčná za to, že jsem ho vystudovala. Hraní před lidmi ale není snadné. Před koncerty jsem měla obrovskou trému. Teď si neskutečně užiju, když jdu do divadla nebo do Rudolfina nebo někam na jazz. Klavír mám doma a zahraju si tak jednou za dva týdny, ale už jen něco lehčího nebo z not. Je to jako sport, tanec, balet, ale i programování. Musíte stále cvičit a udržovat si techniku. Můžete si pamatovat principy, ale pokud se tomu nevěnujete pravidelně, vypadnete z toho. Hra na klavír sama o sobě je krásná, ale vnímám ji teď spíš jako umění devatenáctého století.

Co má společného klavír a programování?

Pro mě je to stejný druh práce. Na obojí potřebujete klid a soustředění. Pracujete sám, víte, co máte dělat. Obojí je tvoření. I když hrajete podle not, je jejich interpretace tvůrčí proces. Můžete hrát jednu skladbu různě. To samé s programováním. Je nějaké zadání, ale čím více se vyznáte v jazyce a architektuře, tím je víc způsobů, jak ten kód můžete napsat. Obojí má pravidla, teorii a techniku. Jsou podobné v tom, že z dobře napsaného kódu můžete mít také estetický zážitek. Je to jako když se díváte na krásný obraz, který vás opravdu nadchne nebo posloucháte hudbu, která ve vás zanechá určitý pocit. Stejným způsobem se můžete podívat na počítačový kód a vidět, jak skvěle je napsaný. Není co přidat, ubrat, je to nádherné a výborně to funguje. Dokonalé.

Zmínila jste, že jste si nejdřív nebyla jistá, jestli na programování máte a zvládnete ho. Už si v něm věříte?

Naštěstí jo. Nikdy samozřejmě nemůžete umět všechno. Už jsem toho ale dost zvládla. Ono to nikdy není tak, že jednou něco uděláte a řeknete si, že jste dobrý. Vše se hodně mění. Na programování se mi líbí, že pokud chcete být dobrý, musíte se pořád učit. Nikdy se nebudete nudit. Vyžadujete to ale i pokoru. Baví mě ten proces a naštěstí už si ho užívám, že i když něco v daný moment neumím, tak už vím, jak k řešení dojdu, a mám kolem sebe taky lidi, na které se mohu obrátit. Kolegové v Livesportu mi pomáhají hodně. Jejich podpora je nenahraditelná. Nikdy bych se nenaučila dobře programovat, kdybych neměla tým, neviděla bych jejich kód, neměla bych jejich podporu.

Jak vám na cestě k praktickému programování pomohlo ČVUT?

Kdybych si mohla poradit před deseti lety, co mám dělat, když mě nadchlo programování, tak bych si řekla, ať do toho jdu hned, bez školy. Možná jsem měla jít radši rovnou do praxe, mezi lidi, kteří to umějí. Škola není nutná podmínka, i když jsem se tam taky hodně naučila. Je spousta zdrojů. Jen je potřeba najít ty správné a pochopit principy, jak se podle nich učit. Během posledních 10 let jsem pořád začínala nové obory. Učila jsem se češtinu, potom elektro, pak programování. Nabrala jsem obrovské zkušenosti, jak začít s něčím novým.

Co je za pro začátky a úspěšnou změnu zásadní?

Musíte do toho dát hlavně velké množství energie. To se musí sejít s tím, jak moc změnu chcete. Důležité je vybrat si obor a udělat si plán, co se všechno naučíte. A reálně zhodnotit, za jak dlouho to zvládnete. Je taky hodně důležité definovat, čeho všeho máte nechat, abyste měli čas plán realizovat. Pokud budete chtít něco získat, musíte být ochotný něco obětovat. Já jsem tím žila dlouhou dobu. A nějaký čas jsem neměla energii na nic jiného. Brala jsem to tak, bylo to moje rozhodnutí, věnovala jsem se tomu naplno. Jsem ráda za tu změnu, ale vždycky to něco stojí. Kromě práce je ale hodně důležité myslet na to, že potřebujete být zdravý, spát a mít soukromý život.

Máte nějaký cíl nebo další změnu do budoucna, která vás láká?

Jsem moc šťastná, jak to mám teď. Poslední roky se mi neustále všechno měnilo a teď si užívám, že přijdu do práce a v klidu pracuju. Jsem fakt spokojená s kolegy v týmu. Obdivuju je a hodně se učím a zároveň je s nimi velká sranda. Máme štěstí, že to máme v týmu hodně dobře nastavené. Jsem za ten tým moc vděčná. Dělám na věcech, které mě baví. Už je znám, ale pořád se učím. Vydáváme novinky, na kterých se podílím. Pomáhám neustále vylepšovat Android verzi naší mobilní aplikace, kde pracuji v Kotlinu a Javě, ale občas něco udělám i na webu Livesportu. Jsem hodně spokojená i s lidmi, s nimiž spolupracuji. V práci se dost nasmějeme – zní to banálně, ale dělá mi to radost, že vše funguje. To jsem si dlouho přála. V září mám v Livesportu výročí dva roky. A pár dní na to deset let v Čechách. Září je pro mě i díky tomu krásný měsíc.

Nenudí vás, že pracujete stále jen na produktech pro jednu firmu?

To mě naopak baví. Tím, že pracujeme na našich projektech, které jsou pro nás dlouhodobě klíčové, držíme úžasnou kvalitu kódu. Pracujeme podle nejnovějších trendů a zásad. To bych se jinde nenaučila. Taky si navzájem věříme, že každý odvádí nejlepší práci. Tam, kde dělají aplikace pro někoho jiného jako na běžícím pásu, mají možná rychlý vývoj a hodně změn, což může někoho bavit, ale já věřím, že dobrý rozvoj je, když se něčemu věnujete dlouhodobě a jste v klidu. Mám taky dobrý pocit z toho, že naše aplikace a weby mají opravdu velký dopad, v celém světě je každý měsíc využívají desítky milionů fanoušků sportu. Je spousta firem, kde bych mohla dělat tu samou nebo podobnou práci. Nabídek mi chodí několik denně. Jsem ale hodně spokojená. Líbí se mi spojení sportu, programování a hlavně skvělé nastaveného pracovního prostředí a týmu.

2. 10. 2020; Šestka

občané 2020

TŘEM OSOBNOSTEM SPOJENÝM S PRAHOU 6 UDĚLIL STAROSTA ONDŘEJ KOLÁŘ ČESTNÁ OBČANSTVÍ. PŘEDÁNY BYLY TAKÉ DVĚ CENY MĚSTSKÉ ČÁSTI. SLAVNOSTNÍ CEREMONIÁL SE KONAL VE VILLE PELLÉ V PÁTEK 4. ZÁŘÍ, PŘESNĚ 100 LET OD VZNIKU MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 6.

"Sto let je bezpochyby úctyhodný kus historie. Praha 6 si v rámci hlavního města velice rychle vybudovala postavení dobrého místa pro život, a to zásluhou kvalitní samosprávy a pracovitosti svých občanů. Je pro nás velký závazek, abychom na tento odkaz navázali a také budoucím generacím přenechali Prahu 6 ve vynikajícím stavu," řekl na slavnostním ceremoniálu starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP 09).

ČESTNÍ OBČANÉ

Stanislav Kolíbal

(*11. prosince 1925)

Stanislav Kolíbal je známý nejen svými sochami – objekty, scénografií, architektonickým řešením výstav, kresbami a grafikou, ale také knižní ilustrací včetně prací pro dětské knihy. Mezi jeho nejznámější díla patří například reliéfní zeď Československého velvyslanectví v Londýně či pankrácké předmostí Nuselského mostu. V roce 1965 byla jeho socha Stůl vybrána Guggenheimovým muzeem. Od roku 1970 nesměl vystavovat, a tak se jeho ateliér v Praze 6 stal výstavní síní. V letech 1990–1993 působil jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Socha – instalace. Jako materiál rád používal sádru. V říjnu 2005 převzal Stanislav Kolíbal od prezidenta Václava Klause státní vyznamenání, medaili Za zásluhy. V roce 2008 se stal laureátem Ceny Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění.

Oskar Fischer, in memoriam (12. dubna 1876 až 28. února 1942)

Vědec, psychiatr a neuropatolog Oskar Fischer zahájil svou kariéru na katedře patologie Německé univerzity v Praze. Ve 30. letech vedl se svým společníkem Leo Kosákem úspěšné psychiatrické sanatorium ve Veleslavíně. Mezi jeho pacienty patřila například Charlotte Masaryková. Fischer byl členem Pražské neuropatologické školy, která studovala demenci prostřednictvím empirických zkoumání a soupeřila s mnichovskou školou Emila Kraepelina, ve které pracoval Alois Alzheimer. Vzájemné soupeření vedlo nakonec i k tomu, že psychiatr Kraepelin ve své publikaci z roku 1910 onemocnění označil jako Alzheimerovu chorobu. Fischer ovšem ve stejném roce popsal hlavní příznaky tohoto onemocnění, a navíc je doložil i na větším počtu případů. Jeho objev ale upadl v zapomenutí – kvůli vyhroceným národnostním sporům, antisemitismu i konkurenci mezi neuropatology. Roku 1941 zatklo Oskara Fischera gestapo a uvěznilo ho v Ghettu Terezín, kde také zemřel. Trvalo sto let, než byl vědecký odkaz Oskara Fischera znovu objeven. Roku 2019 byla podle něj pojmenována vědecká cena za nejlepší syntetizující studii o Alzheimerově chorobě, dotovaná čtyřmi miliony dolarů.

Richard Ferdinand Podzemný, in memoriam (16. března 1907 až 17. ledna 1987)

Architekt Richard Ferdinand Podzemný v letech 1926 až 1931 studoval pod vedením Pavla Janáka architekturu na Vysokéškole uměleckoprůmyslové v Praze. Poté pracoval v Janákově ateliéru a v roce 1935 si založil vlastní architektonickou kancelář. Od roku 1950 působil v Pražském projektovém ústavu. Richard Podzemný vyšel z funkcionalismu, dokázal propojit okolní krajinu s architekturou do jednoho celku. Důkazem je třeba plavecký stadion v Podolí, kteČestní rý je jedním z jeho vrcholných děl. S architekty Václavem Hilským, Antonínem Tenzrem a Františkem Markem navrhl novou výstavbu Lidic, zvítězil v soutěži na projekt divadla pro Valašské Meziříčí nebo na úpravu hřbitova ve Valašském Meziříčí. Bohužel většina těchto vítězných projektů zůstala nerealizována. V Praze 6 však slouží dvě jeho stavby: Skleněný palác patří k nejkvalitnějším bytovým stavbám postaveným před 2. světovou válkou. Je také autorem Polikliniky Pod Marjánkou. Vystavoval doma i v zahraničí, za své práce získal celou řadu ocenění, například čestné uznání v Miláně nebo v Bruselu.

CENA MĚSTSKÉ ČÁSTI

Pavel Krchov

(*12. července 1948)

Kronikář Prahy 6 a vydavatel časopisu Břevnovan studoval žurnalistiku na Univerzitě Karlově, ale z politických důvodů ho vyloučili. Po revoluci byl rehabilitován a studia dokončil. V době normalizace pracoval jako posunovač v železniční stanici v Hostivici, kde také začal vydávat oblíbený místní časopis Lokálka a později spolupracoval s Hostivickým měsíčníkem. Odtud nabyté zkušenosti posléze zúročil v Břevnovanu, časopise, jehož první číslo vyšlo už v roce 1888. Po sametové revoluci se stal jedním z mluvčích Občanského fóra v Břevnově, poté se stal zdejším zakládajícím členem ODS. V březnu 1990 pak obnovil vydávání časopisu Břevnovan a stal se jeho hlavním vydavatelem i redaktorem. V roce 1992 Pavel Krchov inicioval a podílel se na obnovení břevnovského živnostenského spolku a připravuje pro něj Břevnovské posvícení a masopust. Spolupodílí se na vydávání almanachů, výsadbě stromů a jiných společenských akcích. Byl také místopředsedou Sdružení Banát a vydával stejnojmenný čtvrtletník. Zorganizoval i dvě autorské putovní fotografické výstavy po školách v Praze 6 o životě krajanů v Rumunsku. Pavel Krchov je také spoluautorem odborných publikací o dějinách Břevnova.

Tým vědců ČVUT

za přínos během pandemie covid-19

ČVUT patří k největším a nejstarším technickým vysokýmškolám v Evropě. V současné době má osm fakult a studuje na ní přes 18 000 studentů. Vědci a studenti Katedry počítačů FakultyelektrotechnickéČVUT ve spolupráci s Českým institutem informatiky, robotiky a kybernetiky s dalšími institucemi se zasloužili o automatizaci testování vzorků covidu-19. V období pandemie této choroby vyvinuli algoritmus, který nemocničním pipetovacím robotům umožňuje rychlou a bezpečnou manipulaci se vzorky tak, aby nedošlo k jejich vzájemné kontaminaci. Jejich zapojení umožňuje využít nově vyvíjené testovací sety a může mít zásadní vliv na proces testování. Úspěšně tak nahrazuje práci laborantů, kteří díky tomu získají prostor na vykonávání dalších činností spojených s bojem proti koronaviru. Na Fakultěelektrotechnické ale také vznikl postup na domácí 3D tisk ochranných masek, které umí zachytit viry. ČVUT dále během pandemie vyrábělo ještě celoobličejové masky s nejvyšší ochranou FFP3 pro zdravotníky, na jejichž vzniku a výrobě se podílela i iniciativa COVID19CZ a dobrovolníci z farnosti Bubeneč. A přispělo i výrobou vlastní dezinfekce, tu mimo jiné dodávalo integrovanému záchrannému systému, městské části Praha 6, Praze-Suchdol, farnosti v Praze 6, Národní technické knihovně a Horské službě ČR.

Nová podoba ocenění

Čestní občané a držitelé Ceny městské části získali jako první nové ocenění, které tvoří plaketa nesoucí reliéf koně – pro čestná občanství je v provedení starobronz, pro Cenu městské části starostříbrná. Ta je spolu s čestným glejtem na třímilimetrové podložce vložena do tmavomodrého pouzdra se znakem Prahy 6. Autorem grafického návrhu je výtvarník Jan Dvořák a plakety akademický sochař Michal Gabriel, vyražena byla v mincovně Miroslava Votočka.

2. 10. 2020; Česká televize

Dobré ráno: Daleko hleď!

Dobré ráno zahájíme s hostem, který často a rád hledí do budoucnosti. Jak už jsme říkali v úvodu, je jím profesor kybernetiky

Michael Šebek .

(moderátorka)

Dobré ráno zahájíme s hostem, který často a rád hledí do budoucnosti. Jak už jsme říkali v úvodu, je jím profesor kybernetiky

Michael Šebek . Tak Moni, co bys nám o profesoru řekla?

(moderátorka)

Tak působí na Českém vysokém učení technickém v Praze, dříve působil také na Akademii věd České republiky. Pracoval na řadě

zahraničních pracovišť . Pro Radu vlády České republiky vyhodnocuje výsledky tuzemské vědy a spoluzaložil a vede firmu na

software pro polynomii neboli mnohočleny. Takže je to také podnikatel. Ano, přesně tak. Vlastně zabývá se jejich využitím v různých

systémech, v řízení. Zkoumá tedy a vytváří automatické řízení, ať už třeba autonomních aut, letadel, satelitů a podobně. Je velmi

uznávaný, publikoval stovky různých článků. Založil taky robosoutěž pro střední a základní školy, které se účastní hned několik škol z

celé České republiky a bojuje za právě zlepšení kvality našich škol. My se o tom všem budeme dnes s profesorem bavit, protože jsme

se připojili on-line a my už nyní půjdeme za ním.

(moderátor)

Ano, zdravíme ho v našem vysílání. Mimochodem pan profesor také říká, že technologie přeceňujeme v krátkodobém horizontu, ale

podceňujeme v tom dlouhodobém, což je také téma, které společně s ním dnes ráno probereme. Dobré ráno, pane profesore,

zdravíme vás.

Michael Šebek (profesor kybernetiky ČVUT)

Dobré ráno. Dobré ráno.

(moderátor)

Než se dostaneme k těm jednotlivým tématům, které už nastínili holky - Monča s Verčou, tak nám řekněte, co vás vlastně přivedlo k

technologii, jak to u vás všechno začalo?

Michael Šebek (profesor kybernetiky ČVUT)

No tak rozpačitě bych řekl, já jsem vlastně na svý škole vůbec nevěděl, co bych chtěl dělat. Tehdy jsem četl knížky o kybernetice,

protože to bylo módní, byl to módní obor, ale nebyl jsem si jistý a najednou se spolužák přede mnou zmínil o tom, že on se hlásí na

obor Technická kybernetika na ČVUT, tak mě to zaujalo. Přihlásil jsem se pak.

(moderátorka)

V tu chvíli, kdy jste se přihlásil, tak jste zjistil, že vás to baví, když to studium začalo?

Michael Šebek (profesor kybernetiky ČVUT)

Ano, to jsem určitě zjistil. Na druhou stranu, dodneška si nejsem úplně jist, jestli jsem neměl dělat něco úplně jiné.

(moderátor)

Ale prosím vás vzhledem k úspěchům, které vám daří v rámci tohoto oboru, copak máte pochybnosti nebo měl jste v průběhu let

pochybnost?

Michael Šebek (profesor kybernetiky ČVUT)

Tak pochybnosti jsou vždy, ale ona ta kybernetika je takový hodně široký obor vlastně svým zaměřením, jak to kdysi zakladatel

Norbert Wiener myslel, tak kybernetika se zabývá tím, co je podobné na systémech různého druhu biologických průmyslových,

fyzikálních a tak. Takže hodně široký obor.

(moderátor)

V souvislosti s vámi a v rozhovorech s vámi se často objevuje takové sousloví Future - proof, což znamená budoucnosti odolný nebo

alespoň tímto způsobem se to dá přeložit, co to znamená?

Michael Šebek (profesor kybernetiky ČVUT)

No, znamená to, že se máme připravovat na budoucnost tak, jak nejlépe umíme, že si máme vůbec uvědomit, že se na ní máme

připravovat, protože samozřejmě budoucnost byla nejistá vždy v dějinách, ale dneska je rozdíl v tom, že je téměř jisté, že bude úplně

jiná než dnešní život. Už dávno není, neexistuje to, že by řemeslo přecházelo z děda na otce a na syna. Moje dcera, její první povolání

bylo takové, bylo Social Media Manager, a to ještě před 10 lety vůbec neexistovalo, protože neexistovala pořádně ani sociální média.

(moderátorka)

Celkově říkáte, že budoucnost se zrychluje, co tím vlastně myslíte?

Michael Šebek (profesor kybernetiky ČVUT)

Tak možná, přesněji historie zrychluje. Myslím tím to, že prostě úplně všechno jde stále rychleji. Je to jedna z hlavních charakteristik

dnešního světa v jedenadvacátém století. Automobilu nebo letadlu trvalo přes 60 let, než získali 50 000 000 uživatelů. Nebo, než si je

koupilo 50 000 000 lidí v případě toho auta. Mobilnímu telefonu už, už to trvalo ani ne 20 let, Facebooku tři roky, Twitteru 2 a tý

nedávno ještě slavný hře Pokémon Go to trvalo 19 dnů než si ji koupilo 50 000 000 lidí, tak z toho je to snad jasné.

(moderátor)

To stoprocentně, zejména u toho Pokémon Go. Na druhou stranu, když se bavíme o technologiích o tom technologickém vývoji, tak

se opravdu máme, co se týče budoucnosti, bavit o nějakém časovém horizontu, už nikoliv v řádu roků nebo měsíců, ale dnů týdnů,

když to vezmeme obecně?

Michael Šebek (profesor kybernetiky ČVUT)

Já jsem si tím skoro jist, už to tak vypadá. Kdy jste si koupil naposledy svůj mobilní telefon, například?

(moderátor)

Tipnu, možná si vzpomenu, třeba před rokem.

Michael Šebek (profesor kybernetiky ČVUT)

No tak vidíte a ani si nevzpomínáte, co bylo před rokem. Ještě, on ten výrok "historie zrychluje" vlastně je citát Milana Kundery a

Milan Kundera jako spisovatel na to kouká spíš z pohledu umění a i jeho vysvětlení je takové, že zatímco dříve člověk žil buď v

renesanci, nebo baroku, tak v budoucnosti se může stát, že jeden lidský život bude žít v renesanci, baroku 2.0.3.0.4.0 a podobně.

(moderátorka)

Co to znamená renesance 2.0?

Michael Šebek (profesor kybernetiky ČVUT)

No, myslím si, že jsme právě v období, kdy to pomalu přichází, kdy se všechno mění totálně, vlastně přišla druhá informační

revoluce. Ta první revoluce byla před několika sty lety, vlastně jí způsobil vynález knihtisku a tehdy se vlastně jednalo o to samé, co

se děje teď. Takové obrovské revoluci a řekněme renesanci předchází dlouhé období obrovských zmatků a přesně to se děje teď.

Všechna, všechna ta fake news. A to, že lidé přestávají světu rozumět, a to způsobuje další nepěkné věci. Tak přesně to už se stalo po

vynálezu knihtisku. Opravdu tehdy, tehdy ty pamflety a takové věci vlastně byly první fake news, objevila se spousta informací,

kterým lidé nerozuměli, a tak, aby se v tom světě nějak vyznali, tak si to většina lidí nějak strašně zjednodušilo. A pokud si něco

strašně zjednodušíte, tak se vám ten svět zploští a vlastně se rozdělí na ty, kteří si to zjednodušili přesně jako vy, to jsou ti my a na ty,

kteří si to zjednodušili nějak jinak, to jsou ti oni, a tehdy to vedlo ke schizmatu, neboli rozdělení křesťanské církve na katolíky a

protestanty, vlastně ke skoro 100 letům nepřetržitých válek v Evropě. No a my jsme dneska zjevně v podobném, v podobném

zmateném období, kdy si to lidé zjednodušují a nesmiřitelně se staví k těm druhým, kteří si to zjednoduší jinak a já jen doufám, že jak

to jde všechno rychleji, tak to přechodové období bude mnohem kratší, protože i tehdy to nakonec dopadlo skvěle, po sto letech

přišla renesance, humanismus , za dalších 100 let Průmyslová revoluce neboli byl to obrovský pokrok celkem, jenom to přechodové

období bylo nebezpečné, tak já čekám taky velký pokrok v dějinách lidstva a snad se ho, snad přežijeme bez válek.

(moderátor)

Povídat o tom, že budeme s Michalem Šebkem profesorem kybernetiky ČVUT v Praze. Pane profesore, mockrát vám děkujeme a v

příští půlhodině se opět spojíme.

(moderátorka)

Michael Šebek , profesor kybernetiky na Českém vysokém učení technickém také vynálezce a podnikatel je dnes hostem Dobrého

rána. Pane profesore, ještě vám přejeme krásné ráno, zdravíme vás.

Michael Šebek (profesor kybernetiky ČVUT)

Dobrý den.

(moderátorka)

Teď pana profesora neslyšíme, už vás slyšíme. Pane profesore, on už Ondra zmínil, vy jste řekl, že technologie přeceňujeme v

krátkodobém horizontu, ale podceňujeme v tom dlouhodobém, dá se říct, jestli se to někdy v minulosti už na něčem projevilo?

Michael Šebek (profesor kybernetiky ČVUT)

Ano, dokonce tomu se říká tzv. Amarův zákon. Já si třeba vzpomínám, když se začlo mluvit o GPS, tak jsme se na to všichni těšili, ale

ono to pořád, pořád nebylo, byly to počáteční problémy, takže naše očekávání nebyla zpočátku naplněna, ale potom když se to za

pár desítek let rozjelo úplně, tak je to naopak překonalo, dneska GPS, když třeba jsem ještě běhával, tak nejenom, že jsem se mohl

podívat, kterou ulicí běžím, ale i na které straně chodníku, no to se nám dřív ani nesnilo.

(moderátor)

Když se vrátíme k tomu prvnímu povídání, když jsme mluvili o tom, že moderní technologie dělají společnost trošku plošší. A pokud

můžu použít tento výraz a zároveň, zkrátka dobře si říkám, jestli to nenahrává těm škarohlídům, kteří říkají, že to se společností

nebude bůhví jaké, můžeme klidně uvést příklad, protože se často mluví o 5G sítích o internetu věcí, o tom, jak velké množství dat se

shromažďuje na každého z nás. Tak, jestli ty vyhlídky do budoucnosti jsou vlastně pozitivní, anebo naopak.

Michael Šebek (profesor kybernetiky ČVUT)

Tak já jsem určitě optimista, ale není to prostě není to tak jednoduchý. Když se na ně připravíme, když se budeme chovat rozumně,

tak to bude určitě dobrý. Totiž s každou technologií je spojeno to, že může být dobrá i špatná, muž je užitečný a stejně tak může

někoho zabít třeba. Moderní technologie se liší pouze v tom, že jsou daleko rychlejší a silnější a že tohle všechno prostě prostě

jenom zesilují. To je jediný rozdíl, tak třeba shromažďování dat na jednu stranu je velice vděčné, pokud bych dostal infarkt na ulici,

tak nemůžu mluvit, budu moc rád, když můj mobil sám od sebe zavolá záchranku a rovnou tomu doktorovi v tý záchrance ukáže

moje současné EKG nebo něco takovýho. Na druhou stranu se to dá samozřejmě zneužít. Já si myslím, že tady to dopadne tak, že se

najde nějaký rozumný mód, je prostě dobré shromažďovat informace, alej je špatné je zneužívat.

(moderátorka)

Jak je to s robotizací, jak rychle jde dopředu tato technologie a máme i z ní mít nějakou obavu?

Michael Šebek (profesor kybernetiky ČVUT)

Opět bych řekl, máme mít rozumnou obavu. Já mám zrovna pocit, že v naší zemi z toho nemá obavu nikdo, a právě z toho, že nikdo

nemá obavu z robotizace, mám trošku obavu já.

(moderátorka)

Jak to myslíte, v čem může ta robotizace vlastně nás smést?

Michael Šebek (profesor kybernetiky ČVUT)

No tak určitě nahradí lidi ve spoustě povolání a profesí. Nepochybně alespoň zpočátku budou zase vznikat profese úplně, no to ale

není tak jisté, jestli ti lidé budou mít na to, aby na ně přešly. To se taky v historii několikrát stalo, že současně byl přebytek pracovní

síly v některých profesích, ale naprostý nedostatek druhých a lidé nebyli schopni se změnit.

(moderátor)

Na druhou stranu, řekla jsi smést, myslím si, že roboti budou zametat za nás velmi rychle, protože před námi před nedávnem jsem

viděl video, ve kterém byl robot zedník, který stavěl regulérní zeď, skládal tvárnice to nebyl vůbec žádný problém.

(moderátorka)

Co potom, ale s těmi lidmi, kteří vlastně ty své pracovní pozice přijdou, dobrá otázka?

Michael Šebek (profesor kybernetiky ČVUT)

No tak budou se muset změnit, budou muset začít dělat něco jiného a aby toho byly schopni tak je zaprvé potřeba, aby už od

začátku od narození prostě přijali to, že se všechno mění jako normální věc a byli připraveni dopředu, že změní za svůj život

několikrát svoji profesi. Z toho plyne třeba, že nemá velký smysl se připravovat nějak na jednu konkrétní profesi, protože téměř

všechny docela rychle zmizí.

(moderátor)

Vy už tím vlastně navazujete na téma, které je před námi, a které společně probereme, a to je školství, ale pokud se můžu vrátit ještě

na úplný začátek tohoto povídání, když jsme zmiňovali jako jeden z příkladů GPSku, jejíž vývoj trval relativně rychle, tak extra

relativně pomalu. To je potřeba říct tak, jak se třeba díváte na takové samořiditelné auta, anebo elektromobily, kterých jsou média

plná, ale na druhou stranu mnoho technologů vědců a profesorů říká, že to s těmi bateriemi a vůbec s tím elektrickým pohonem

aut není tak růžové jak by se na první pohled mohlo zdát a že to nabízí mnohem více současných problémů než řešení.

Michael Šebek (profesor kybernetiky ČVUT)

Já myslím, že to je úplně stejný, jak to bylo s tou GPSkou. Prostě po stránce výzkumu tohle je téměř vyřešeno. Samozřejmě matriky

potřebujeme lepší. Ale prostě teď je to v rukou průmyslu a souvisí to i na těch i na společenských změnách. Ještě nedávno to s

elektromobily vypadalo úplně špatně, než to začal Elon Musk chrlit a nakonec se ukázalo, že vlastně všechny automobilky jsou na to

už dávno připraveny. Jenom se jim do toho nechtělo.

(moderátorka)

My jsme moc rádi, že Michael Šebek nás nenechává se té blízké budoucnosti jen bát, že to vidí i pozitivně a budeme si o tom ještě

dál povídat. Pane profesore, pro tuto chvíli vám děkujeme a ještě se zase spojíme.

(moderátor)

Dnešní vysílání Dobrého rána na Dvojce trávíme také díky video rozhovoru s profesorem kybernetiky ČVUT v Praze Michaelem

Šebkem . Pana profesora ještě jednou na dálku zdravíme, dobré ráno. Dobré ráno. Pane profesore, navažme na to předchozí

povídání, kdy jsme se dotkli robotiky, robotizace a následných asi mnoho lidí, kteří by byli bez práce. Vy jste sám zmínil, že je potřeba

asi už začít měnit také způsob výchovy a vedení dětí. Kdysi dávno se říkalo vystuduj, vyuč se a může se věnovat jedné práci celý svůj

život víc neřeš to, asi ale v následujících letech desetiletích už to asi platit nebude.

Michael Šebek (profesor kybernetiky ČVUT)

No ono už to vlastně neplatí dávno ale, ale myslím, že ty děti jsme nechali prostě napospas těm změnám, ale teď je to daleko

vážnější a myslím, že se na to musíme připravit.

(moderátor)

Bude to, tak že se budeme tolik specializovat?

Michael Šebek (profesor kybernetiky ČVUT)

Například prostě připravovat někoho na jedno povolání, je naprostý nesmysl. Musím říct, že i naše vysoké školy jsou hodně

zaměřeny na to, že prostě připravují na konkrétní technologie, to je zásadní chyba. My musíme každýho připravovat i na jeho desáté

povolání i na to, co bude dělat třeba za 50 let. Dnešní děti budou žít nejspíš ještě za sto let, věk se prodlužuje. To znamená, musíme v

nich rozvíjet ty vlastnosti, které se hodí vždycky. Například vždycky, no tak určitě se hodí vždycky umět myslet kriticky logicky

analyticky tvořivě. To znamená, škola by spíš mělo být něco jako Brand fitness centrum, když si udělám z toho legraci tak, když

ztloustnou, tak musí jít do fitcentra, abych zhubnul, když trošku zhloupnu nebo se potřebuju něco naučit, tak bych měl zajít do školy,

abych se zlepšil, tohle by měl vlastně každý člověk dělat po celý život a bude to tak dělat určitě.

(moderátor)

Co se týče toho všeobecného vzdělávacího systému, který v současnosti v České republice je, tak ten vlastně trošku nahrává tomu,

co říkáte, protože opravdu se učíme od různých oborů od různých věd, ne úplně všechno, ale ten všeobecný přehled máme oproti

jiným vzdělávacím systémům napříč celým světem na vysoké úrovni ne.

Michael Šebek (profesor kybernetiky ČVUT)

No opak je pravdou, no my musíme, my jsme naopak pozadu, že už ani snad víc pozadu nemůžeme být, náš celý vzdělávací systém.

Dokonce i nastavení naší společnosti je zaměřeno tak na dobu Rakouska-Uherska, kdy už jenom, například tím, co máme jednotné

všechno, jednotné zkoušky, no prostě Rakousko-Uhersko potřebovalo jednotné vojáky, stroje, úředníky, aby byl každý stejný. Tady

jde úplně o něco jiného. Ono ani nejde o ty znalosti, no jde o ty schopnosti kreativity třeba, všeobecnou šikovnost, o rozvoj

individuality, aby z nás škola nedělala stejné kopie a i o tu flexibilitu jo. A flexibilitě určitě pomáhá, když člověk není specializován,

navíc do budoucna nevíme na jakou specializaci se zaměřit, takže to je další důvod, proč se specializovat. A ještě další důvod je, že

právě v té specializaci nás ty chytré stroje předhání už dnes, to znamená, naše školství by se mělo totálně změnit od toho biflování

znalostí. To je to, co nebude do budoucna potřeba, protože v těch konkrétních datech nás stroje zase překonávají. Já bych si vzal

citát z Plútarcha, to je asi před 2000 lety už Plútarchos věděl, že vzdělávání není plnění prázdné nádoby, ale vzdělávání je zapalování

svíčky.

(moderátor)

Tímto krásným citátem můžeme toto povídání ukončit. Michal Šebek , profesor kybernetiky na ČVUT v Praze je hostem Dobrého

rána na dvojce v té příští půlhodině. Vlastně navážeme na to aktuální povídání na případnou změnu školství, protože nás bude

zajímat, jak konkrétně tak dlouho si myslíte, že by bylo české školství schopné se přetransformovat a v ty věci, které nás čekají v

následujících letech, desetiletích, pane profesore, moc děkujeme.

16. 9. 2020; Česká televize

Ing. Ladislav Sieger z katedry fyziky FEL ČVUT povídal o historii a současném výzkumu v Antarktidě v pořadu WIFINA. Pořad byl odvysílán 16.9. v České televizi - druhá reportáž

16. 9. 2020; Česká televize

Výzkum na Antarktidě

Ing. Ladislav Sieger z katedry fyziky FEL ČVUT povídal o historii a současném výzkumu v Antarktidě v pořadu WIFINA

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk