To, že se mise výrazně zkomplikovala, zjistila studentská posádka v pondělí 5. srpna, po příjezdu k tábořišti na břehu vodní nádrže Orlík. "Týmům přišly pohledy na Mars, což byl náš vtípek, kde stálo, že řídicí středisko s nimi chce navázat spojení, aby je mohlo zachránit," uvedl velitel mise dr. Pavel Hrzina z katedry elektrotechnologie FEL ČVUT. Nejdříve si však posádka musela vytvořit zázemí, aby v pustině vůbec přežila - postavit stany i táborovou kuchyň a zřídit na pláži malou solární elektrárnu pro provoz přístrojů, osvětlení a případné nabití mobilních telefonů. "V pravidlech nicméně bylo, že všichni budeme používat jen vlastní hlavy a nevyhledávat on-line," podotkl dr. Hrzina s úsměvem. Posádka naštěstí vyrazila na misi kvalitně proškolená z výcviku, který absolvovala před počátkem mise na FEL v Praze - Dejvicích.
Nabyté znalosti astronautky a astronauti využili už v úterý, kdy se týmy vydaly do okolí Temešváru pátrat po troskách "rakety" a součástkách potřebných k navázání komunikace se Zemí. Po úspěšném a vyčerpávajícím průzkumu týmům, které nesly označení podle fází L 1, L 2, L 3 a PE, opět napověděl pohled. Fotografie jim totiž naznačila, jak propojit a zprovoznit vysílače a přijímače nalezené mezi pozůstatky rakety.
"Při průzkumu nehostinné planety byli účastníci a účastnice vybaveni vlastnoručně vyrobenými časovači, které je upozorňovaly, že se každých 15 - 30 minut musí dostavit k jednomu z kontrolních bodů. Pokud to nestihli, ´došel´ jim kyslík a museli se vrátit zpátky na poslední úspěšně prošlý kontrolní bod. Tím byl jejich pohyb v terénu poněkud ztížen," popsal dr. Hrzina. Časovače astronauti nosili na ruce jako hodinky, jejich nabíjení spočívalo v tom najít magnet pověšený na šňůrce a k němu pak přiložit "krabičku". "Ve středu ráno si většina účastníků nestihla doplnit kyslík, takže přišla o ranní rozcvičku a také body, které by za účast na ní získali," směje se dr. Radek Havlíček z katedry elektrických pohonů a trakce.
Ve středu se pak týmy pořádně zapotily nejen vlivem teploty atakující třicítku, ale především při pájení součástek, sestavování antén a dalších technických oříšků. Dr. Hrzina podotkl, že během technických operací si středoškoláci vyzkoušeli i práci s přístroji, k nimž se člověk běžně nedostane. S dodávkou techniky přitom posádce pomohly partnerské firmy FEL ČVUT - Rohde & Schwarz a TTC Marconi. Po všechny večery pak týmy mohly probrat své nápady a možné strategie s vyučujícími a studenty FEL u táboráků. Například ve středu si u táborového ohně účastníci připravili k večeři guláš. "A vypilo se rekordní množství čaje," upozornil dr. Radek Havlíček z katedry elektrotechnologie.
Velké finále dramatické mise pak nastalo ve čtvrtek, 8. srpna. Tehdy museli členové a členky vyluštit záludnou šifru (a otestovali si, jak pozorní byli při pražském výcviku). Zdárně ji rozlouskli a získané údaje je dovedly k záchrannému modulu. Tam však ještě museli přijít na to, jak s ním správně zacházet, a splněním úkolu si zasloužit odměnu klíčovou pro zprovoznění rakety: palivo. Všechno naštěstí dobře dopadlo - vesmírní trosečníci a trosečnice natankovali ocet do rakety a zachránili se.
Dr. Zbyněk Kocur, jeden z vedoucích specialistů mise a spoluzakladatel FEL_Campu, podotkl, že během FEL_Campu astronautky a astronauti získali znalosti, které jim pomohou při budoucím studiu na vysoké škole, a vlastně i ulehčí výběr oboru, který jim sedne. Značná část středoškolaček a středoškoláků, kteří se minulých FEL Campů zúčastnili, ostatně posléze zamířila právě na Fakultu elektrotechnickou ČVUT a ani letošní ročník nebude výjimkou. Jedno z hlavních poselství celé akce je ale i to, že technika je zábava. Takže pokud studujete střední školu, k technice vás to táhne a chcete se naučit něco nového i poznat nové lidi, nezapomeňte se v příštích letech přihlásit.
Vedoucí, z řad vyučujících i studujících FEL se na vás budou těšit.
A nebojte, při náročných misích v kosmu i na Zemi poradí a pomohou.
