Rozmanitost týmů na FELu

Technologie nejsou neutrální. Roboty, drony nebo umělá inteligence působí neutrálně, stojí však za nimi lidé, kteří do nich vkládají své zkušenosti, vědomosti i sociální faktory. Technologické týmy, které nejsou rozmanité, proto mohou vyvíjet řešení přehlížející společenské i biologické odlišnosti různých skupin, a selhávat tak v naplnění jejich potřeb. Rozvíjení rozmanitého prostředí je tedy v technologiích sílící téma a neopomíjí ho ani naše fakulta.

Procentuální zastoupení studentek na FEL každoročně roste, ovšem poměrně pomalu - za posledních deset let o osm procentních bodů. V roce 2020 bylo na FEL 16,2 % studentek. S vyšším vzděláním míra zastoupení žen klesá. Studující ze zahraničí v roce 2020 tvořili 22,5 % všech studujících.

V roce 2021 na naší fakultě proběhl za podpory generálního partnerství se společností ŠKODA AUTO a partnerství se společností Continental Automotiveprůzkum rozmanitosti a rovných příležitostí Začátkem roku 2023 fakulta zveřejnila závěrečnou zprávu průzkumu a navázala na něj aktivitami, které reflektují problémy a příležitosti z průzkumu vyplývající.

Proč je důležitá rozmanitost tech týmů?

Týmová rozmanitost není jen otázkou etiky, ale především inovačního a ekonomického potenciálu instituce, studentů a studentek i jejich budoucích zaměstnavatelů. Rozmanité týmy znamenají navíc rozmanité nápady, za kterými nestojí jen znalosti, ale i kultura, věk, národnost, jazyk, sexuální orientace, gender, rodinný stav, ekonomická situace, handicap, osobní zájmy, hodnoty, dosažený titul a podobně. 

FEL řeší témata jako elektromobilita, umělá inteligence, Smart City, Smart Home, eHealth, internet věcí, bezpečnost na internetu, 5G sítě nebo začleňování robotů do pracovního procesu a služeb. Všechny tyto oblasti s sebou přinášejí velkou změnu pro životy všech lidí na celém světě. Proto usilujeme o vytvoření příznivého prostředí pro odborníky s různými zkušenostmi, z různých oborů, kultur, muže i ženy, aby pomohli vyvíjet technologie, které mají sloužit různým cílovým skupinám.

Často kladené otázky

Máte-li k tématu rozmanitosti otázky, odpověď možná najdete níže. Pokud ne, neváhejte využít anonymní online formulář a poslat vaše připomínky, otázky i nápady skrze něj.

Zavedeme kvóty?

Nezavedeme a chápeme, proč mohou být kvóty vnímány spíše negativně. Nesou s sebou obavu z pozitivní diskriminace, která může vzbuzovat pocit, že ostatní potřebné schopnosti a znalosti nejsou důležité. V některých případech jsou však kvóty nezbytnou cestou k dosažení takového stavu společnosti, ve kterém kvót nebude dále třeba. Bez kvót by některé problémy trvalo “narovnat” přirozenou cestou i celá další desetiletí. Možná vás také napadne, že už přece dávno všichni mají stejné, tedy rovné podmínky a příležitosti. Stejné podmínky však nevedou ke stejným příležitostem, pokud má člověk, před kterým takové podmínky stojí, znevýhodňující startovací podmínky v porovnání s ostatními (z důvodu postižení, věku, rodičovství, pohlaví, jazyka apod.). Nejde nám o kvóty, jde nám o vytvoření takového prostředí, které bude přátelské a podporující pro kohokoli, jehož výchozí podmínky nejsou stejné jako ty většinové. V takovém prostředí, kde se i lidé z podreprezentovaných skupin cítí vítáni, budeme přirozeně zlepšovat studijní i pracovní prostředí pro všechny. Věříme, že toho docílíme společným úsilím a pochopením, abychom kvóty nepotřebovali. 

Průzkum rozmanitosti/genderový audit je zaměřený jen na ženy?

Ne, zkoumá všechny vybrané potenciálně znevýhodněné skupiny. Přesnější je mluvit o průzkumu rovných příležitostí. Naší prioritou jsou momentálně tři skupiny - ženy, rodiče a zahraniční studující/pracující. Věříme, že je to dobrý začátek, na kterém následně můžeme stavět. Současně věříme, že se genderový audit a z něj vyplývající akční plán, nepřímo dotkl i dalších potenciálně znevýhodněných skupin. Pozornost jsme v auditu věnovali také většinové skupině. Zajímali nás její obavy, předsudky, zkušenosti nebo jakékoli další připomínky. 

Může audit dopadnout špatně?

Audit mohl vzbuzovat dojem prověrky. Genderový audit je ale pouze formální pojem, ze kterého vyplývají spíše náležitosti na jeho správné provedení. I proto o něm mluvíme raději jako o průzkumu rovných příležitostí. Jeho cílem bylo prozkoumat, jak si stojíme v otázce rovného přístupu a rovných příležitostí, definovat příležitosti pro zlepšení a ty převést do praxe. Na základě zjištění auditů v jiných vzdělávacích a výzkumných institucích například vznikla cena Julie Hamáčkové, návratové granty pro rodiče po mateřské/rodičovské dovolené, poradenství pro dvoukariérní páry nebo začleňovací příručka pro zahraniční PhD. studující. Genderový audit je pro nás ve všech případech důkazem, že tuto problematiku nepřehlížíme a současně díky němu plníme nové kritérium pro udílení grantů např. programu Horizont Evropa. 

Nevytváříme tím uměle problém?

To, že o problému nevíme, ještě neznamená, že neexistuje. Pomocí genderového auditu/ průzkumu rovných příležitostí jsme zjistili, jak si v této problematice stojíme a co můžeme udělat pro to, abychom vytvořili prostředí, které bude přátelské a podporující pro kohokoli, jehož výchozí podmínky nejsou stejné jako ty většinové. Navazovali jsme na již existující studie: 

A proč je to problém, který bychom neměli opomíjet? Negativním důsledkem je, že se konkrétní lidé, kteří mohou být vystaveni genderově motivovanému obtěžování, mohou cítit ve škole nevítaní. Vyučující na ně prostřednictvím genderových stereotypů mohou aplikovat zevšeobecňující soudy a odhlížet od jejich individuálních dispozic a výkonů. Tyto soudy jsou navíc často zesměšňující a urážlivé. Pokud tedy chceme tvořit prostředí, které je přátelské a podporující pro kohokoli, jehož výchozí podmínky nejsou stejné jako ty většinové, je pro to takové chování překážkou. Můžeme tak ztrácet talenty a jejich potenciál.

V případě zahraničních studujících/pracujících je to obdobné. Pokud je obtížné získat detailní informace v cizím jazyce, skupina se baví pouze česky nebo je pro cizince těžké zorientovat se v českém prostředí (například se sem přestěhovat i s rodinou kvůli PhD. studiu), mohou se ve škole cítit nevítaní, a proto raději zvolí jinou instituci. 

V případě rodičů, obzvlášť pokud se vědecké kariéře věnují oba rodiče, zase můžeme narážet na ztrátu talentů, prodlužování studia, problémy s publikační činností, nesplnění podmínek grantů apod.

To už se máme bát někomu podržet dveře nebo říct, že mu to sluší?

Toto je spíše řečnická otázka, která nevědomě zlehčuje problematiku rovnosti a genderově podmíněného násilí. Cílem genderového auditu/ průzkumu rovných příležitostí, případně z něj vycházejícího akčního plánu, rozhodně nebylo vytvořit příručku povoleného a zakázaného chování. Důležité pro nás bylo téma vůbec otevřít, mluvit o něm a hlavně o něm kriticky přemýšlet. Náš současný postoj totiž může vyplývat pouze z nedostatku informací k problematice nebo subjektivní zkušenosti, na základě které však nemůžeme tvořit zobecňující závěry a názory. 

Proč se dotyční*é sami*y neozvou, když jim něco vadí?

Důvody pro osobní konfrontaci tváří v tvář mohou být různé - od strachu či respektu až k bezvýchodnému přijetí většinových pravidel. Genderový audit/ průzkum rovných příležitostí se dotýká více oblastí, z nichž některé mohou být pro studující a pracující citlivější než ostatní. Může jít o nepříjemné poznámky, stereotypní přístup, jazykovou bariéru a začleňovací proces (v případě cizinců), podmínky udělování grantů (v případě rodičů), ale i šikanu, vyčlenění z kolektivu nebo sexuální obtěžování.

Například, vztah mezi vyučujícími a studujícími je ze své podstaty mocensky nerovný (stejně jako hierarchické vztahy mezi pracujícími, ke kterým se rovněž vztahují následující informace). Vyučující mají zásadní vliv na průběh vzdělávací dráhy konkrétních studujících – udělují jim atestace, připravují doporučení na zahraniční stáže atd. Zároveň jsou vyučující často pro studující autoritami, ke kterým vzhlíží a kterých si váží pro jejich odborné kvality. Vyučujícím (i kolegům a kolegyním), kteří zneužijí svého postavení a začnou se chovat nepříjemným způsobem, je proto náročné se postavit. Důvodem je jednak obava z mocenské převahy, kterou vyučující nad studujícími mají tím, že rozhodují o jejich studiu. Pro studující bývá také obtížné si připustit, že se vyučující, k nimž měli dosud respekt, chovají neprofesionálně a morálně problematicky. Může se také jednat o chování urážlivé a zesměšňující, avšak se zdánlivou nadsázkou či humorem, proto se proti nim studující obvykle neohrazují a ani je zprvu nevnímají jako nepříjemné či obtěžující.

Další překážkou může být obava ze sekundární viktimizace, kdy se oběť, která se ozve, stává obětí znovu například proto, že je nařčena z přehánění, hysterie nebo křivého obvinění. 

Nezanedbatelný je také fakt, že znevýhodněné skupiny mohou vidět jako jediné východisko začlenění se do kolektivu přijetí “pravidel hry” převažující většiny. Chování nebo podmínky, které jim nevyhovují, potom chápou jako nutnou a neoddělitelnou součást prostředí, ve kterém se pohybují. Současně odmítají jakýkoli akt zvýhodnění, protože by mohl ponížit jejich znalosti a zkušenosti. Často také zavrhují pomoc dalším členům potenciálně znevýhodněné skupiny s argumenty, které bagatelizují nebo popírají existenci problému.

S výše uvedenými překážkami může pomoci osvěta, deklarace nepřípustného chování v etickém kodexu, speciální sekce na webu s návodem, jak postupovat v případě nepříjemných incidentů, zajištění diskrétnosti, poradna (např. i v případě pocitu falešného obvinění), ale také celková atmosféra instituce, kde se uvedené překážky/problémy nebudou často a pravidelně opakovat.

Proč k tomu potřebujeme speciální postupy a procesy?

Proti zavádění speciálních opatření, která by řešila například případy sexuálního obtěžování ve školství, často zaznívá výhrada, že se jedná o řídký jev. Pokud už se výjimečně takový případ objeví, je údajně možné jej posoudit ad hoc a/nebo s pomocí stávajících mechanismů, které se týkají obecně vztahů mezi studujícími a vyučujícími. Zkušenosti však ukazují, že se nejedná o šťastný postup, neboť sexuální obtěžování a jiné druhy genderově motivovaného násilí, kam patří například také šikana apod., je relativně rozšířený, ale zároveň velmi specifický problém. Vytvoří-li se opatření, která se týkají výhradně tohoto fenoménu, daří se s jejich pomocí případům obtěžování lépe předcházet i je řešit.

Nezanedbatelné je, že povědomí o standardizovaných mechanismech k prevenci i řešení obtěžujícího chování dodává studujícím a pracujícím pocit bezpečného prostředí i důvěru v instituci, na které studují. Tato opatření jsou významným signálem pro celou akademickou obec, že škola si problém uvědomuje, bere jej vážně a musí se s ním vypořádat. Nezbytnou součástí těchto mechanismů jsou i přísná opatření zamezující zneužití.

Postupy a procesy jsou navíc stěžejní pro další cílové skupiny auditu - zahraniční studující/pracující a rodiče. Abychom tyto případy neřešili individuálně, mohou nám standardizované mechanismy usnadnit a sjednotit práci. Současně budou signálem, že mohou tyto skupiny na naší fakultě najít podpůrné prostředí pro svoji práci nebo studium, což může být důvodem, proč se rozhodnou na naší fakultě působit.

Jak genderový audit probíhal a kdo jej zprostředkoval?

Genderový audit/ průzkum rovných příležitostí využil metod kvantitativního a kvalitativního sociálně vědního výzkumu a provedly jej externí konzultantky sdružené pod Genderovou expertní komorou České republiky. Expertky a experti komory museli projít náročným přijímacím procesem, zařazením do oficiální databáze Genderové expertní komory ČR je potvrzená odbornost jednotlivých členů. Jejich kvalifikace pro správné provedení genderového auditu dále vyplývá ze Standardu genderového auditu vydaného v roce 2016 Úřadem vlády České republiky. 

Genderový audit/ průzkum rovných příležitostí byl realizován v období od června do prosince 2021. V první fázi došlo k analýze již dostupných genderově segregovaných dat (například počet studentů a studentek) a dokumentů (například etický kodex). Na jejich základě a v kombinaci s již publikovanými studiemi o problematice genderu ve vědě a vysokém školství byly formulovány hypotézy. Ty byly následně ověřeny pomocí kvantitativního dotazníkového šetření. Data shromážděná pomocí dotazníku pomohly vytipovat oblasti, které konzultantky prověřily více do hloubky pomocí fokusních skupin a strukturovaných rozhovorů. Audit se soustředil na tři primární skupiny - ženy, rodiče a zahraniční studující/pracující.

Výsledkem genderového auditu/ průzkumu rovných příležitostí byla závěrečná zpráva a návrh akčního plánu. Nevytvořili jsme z dat zobecnitelné závěry a statistiky. Šlo nám především o to nahlédnout do hloubky problému, pokusit se mu porozumět a navrhnout možné cesty k vytvoření prostředí, které by bylo přátelské a podporující pro kohokoli, jehož výchozí podmínky nejsou stejné jako ty většinové.

Vše se dělo v souladu se strategií EU v oblasti rovnosti: Union of Equality a strategií rovnosti žen a mužů na roky 2021+, Úřadu vlády a s vědní politikou Evropské komise skrze nový rámcový program Horizon Europe. Ovšem nešlo nám pouze o formální plnění závazků a doporučení, abychom měli takzvaně “splněno”. 

Projekt byl financován ze zdrojů Fakulty elektrotechnické, HR Awards a společnosti Škoda Auto, která projevila v této problematice zájem o spolupráci. 

Co to pro nás bude znamenat v praxi?

Téma genderového auditu/ průzkumu rovných příležitostí jsme chtěli od začátku komunikovat otevřeně, jasně, transparentně a směrem ke všem zájmovým skupinám na Fakultě elektrotechnické. Dbali jsme také na to, aby byl samotný audit i jeho výstup přínosem opravdu pro všechny. Naše snahy jsou dlouhodobé a systematické. Chceme, aby se všichni cítili být k problematice přizváni, proto oceníme vlastní iniciativu, připomínky, kritiku, zpětnou vazbu, i pomoc s šířením informací a osvěty.

Na personální oddělení, studijní oddělení a oddělení pro vědu a výzkum jsme se s prosbou o spolupráci obrátili hned v první fázi genderového auditu. Následně jsme oslovili zástupce prioritních cílových skupin genderového auditu/ průzkumu rovných příležitostí - rodiče, zahraniční studující a pracující, studentky středních škol, současné studentky a vyučující, se kterými externí konzultanti/ky realizovali polostrukturované rozhovory a fokusní skupiny. Všichni studující a pracující také obdrželi dotazník, který mimo jiné poskytnul dostatek prostoru pro anonymní sdílení obav i nápadů. Pro průběžnou zpětnou vazbu také posloužila anonymní virtuální schránka stížností, nápadů a připomínek.

Proč se nesmíříme s faktem, že se dívky o techniku tolik nezajímají?

Tento fakt není dán biologicky, nýbrž společenským přístupem, vzděláním a výchovou. Právě tyto faktory poté formují ony startovací podmínky, které mohou některé skupiny znevýhodňovat. Pokud mají dívky od malička k dispozici jen tzv. holčičí hračky, nemají prostor rozvinout svůj zájem například o technická témata. Ne nadarmo pochází řada českých žen úspěšných v technologiích z prostředí, ve kterém byly technikou obklopeny už od malička. Neznamená to ale, že ostatní ženy “nemají hlavu” na techniku, fyziku, či matematiku. Toto tvrzení je jim spíše vštěpováno okolím a proto je pro ně cesta k technickému vzdělání často obtížnější než pro chlapce.

Navíc, od šesti let věku si dívky myslí, že výjimečně nadaní jsou spíš chlapci (2017). Výzkumy opakovaně potvrzují, že výkony žen hodnotíme nevědomě kritičtěji než výkony mužů (např. 199719992011201220132014). Naše představy o tom, co dokážou a na co jsou vhodné ženy a na co muži muži spoluvytváří podmínky, ve kterých se dívky a ženy do vědy nijak nehrnou a pokud do ní vstoupí mohou se setkávat se znevažováním, zneuznáním a nedůvěrou. 

Co všechno se označuje jako genderově podmíněné násilí?

Jak uvádí právní definice (Antidiskriminačního zákona č. 198/2009 Sb.), která koresponduje i s dalšími odbornými definicemi, existují dva základní typy sexuálního obtěžování: 1. sexuální nátlak a vydírání spojované se získáním výhod či naopak s tresty („něco za něco“); 2. vytváření nepřátelského prostředí pro ženy či muže jako skupiny a/nebo pro konkrétní osoby kvůli jejich příslušnosti ke skupině žen či mužů. Jde o jakékoli dlouhodobé, opakované, nevítané a nevyžádané chování.

Genderově podmíněné násilí mluví nejen o sexuálně motivovaném obtěžování, ale také o viktimizaci, vyčleňování, odmítnutí někoho pozdravit, nejde tedy výhradně o situace ve formě útoku, ale vytváří nerovnosti prostředí nebo podporuje mocenskou hierarchii.  

Mezi chování vyvolávající nepřátelské prostředí patří také uplatňování stereotypních představ o ženách a mužích. V uskutečněném výzkumu, z kterého tato příručka vychází, studující konkrétně upozorňovali na časté poznámky vyučujících na téma odlišných schopností žen či mužů nebo sfér, v nichž by měli působit. Za nepříjemné a nepřátelské považovali například komentáře vyučujících, že ženy nemají schopnosti ke studiu některých oborů nebo že na jejich profesní zdatnosti záleží méně než na kvalifikovanosti jejich mužských kolegů, jelikož ony se stejně budou věnovat domácnosti a nikoliv studovanému oboru. Jiným příkladem jsou poznámky o studujících s homosexuální orientací. Popsané formy chování jsou specificky označovány termínem genderově motivované obtěžování. To představuje negativní, urážející, nepřátelské či znevažující postoje k ženám či mužům, které nemají explicitně sexuální povahu.

K bagatelizaci sexuálního obtěžování dochází například prostřednictvím používání zlehčujícího pojmu „harašení“, vysvětlování orientace mužů na sexualitu evoluční a sociobiologickou teorií („je to mužská přirozenost, mají to v genech“), odkazováním na feminismus („takové chování je problém jen pro feministky, které nesnáší muže“, „když to půjde dál, budou se muži bát pomoct ženě do kabátu nebo podržet dveře“)

Celá problematika je tabuizována, bagatelizována prostřednictvím upozorňování na provokace ze strany studujících a možnost zneužití, nebo celkově představována jako irelevantní téma. Nízké povědomí o sexuálním obtěžování následně snižuje schopnost všimnout si, rozeznat a pojmenovat takové projevy v realitě.

Doplňující zdroje

Za stránku zodpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk