Budete mít v nové roli na MŠMT možnost realizovat svou vizi o digitalizaci českého školství?
Abych byl upřímný, tak odpověď na tuto otázku zatím neznám. Systém přihlášek se podařil v podstatě jen díky tomu, že jediná odpovědná osoba v celém procesu jsem byl já. To mělo tu hlavní výhodu, že jediné, co jsem musel pohlídat, bylo, abychom zůstali v mantinelech zákonů. Vše ostatní bylo o mém rozhodnutí. Nemusel jsem se s nikým radit ani čekat na cizí názor. I když byste to možná z názvu pozice očekávali, tak na MŠMT nemám vedoucí pozici, jsem řadový zaměstnanec, takže prosadit jakoukoliv změnu bude o dost složitější.
Pokud nebudu mít rozumně velkou pravděpodobnost, že tam dokážu něco výrazně změnit, nebudu tím ztrácet roky života. Já mám dva sny. První je masivní digitalizace výuky v českém školství, proto jsem zůstal na MŠMT. Druhý je úplná dekarbonizace energetiky. Oboje je z mého pohledu možné v řádu 5-10 let, pokud to bude vláda opravdu chtít. Samozřejmě, že každý „odborník“ bude říkat, že ani jedno není v tomto časovém horizontu možné, ale to mi o systému přihlášek na střední školy říkali také. Mám v úmyslu příští roky života věnovat plnění alespoň jednoho snu, ideálně obou, přičemž pro mne není podstatné, jestli budu zaměstnanec státu, nebo nebudu.
Co by se v českých školách změnilo, když se digitalizace povede?
Rozsah změn by byl různý na různých školách. Všude, kde to je jen trochu možné, prosazuji dobrovolnost. Pokud chcete změnit systém, máte dvě možnosti, buď změníte zákon z pozice moci, a to je vzhledem k fungování české politické scény a mohutnosti dinosaura, kterým české školství je, prakticky nemožné (proto se taky ve školství za desítky let moc nezměnilo). Anebo vytvoříte alternativu a umožníte subjektům ve školství si dobrovolně vybrat. Ta alternativa ale musí být tak dobrá, aby ji chtěla většina škol, učitelů i rodičů využívat, a to je cesta, kterou považuji za jedinou možnou, pokud se chceme za našich životů výrazné změny dočkat. Abych byl konkrétní, myslím si, že veškeré učivo má být všem dostupné zdarma v online podobě, což by umožnilo úplnou individualizaci výuky na středních školách, a to by s sebou přineslo dosud nepředstavitelné možnosti volby obsahu i rozsahu učiva i flexibilnost v délce studia. Určitě tím neříkám, že mají děti přestat chodit do školy, ale výrazně by se změnila role učitele.
Na začátku října jste získal Cenu prezidenta NKU Miroslava Kaly, který zdůraznil mimořádnou rozhodnost a odhodlání, ale také odvahu, které jste při budování Digitálního přihlašovacího systému na střední školy prokázal. Co se vám při předávání honilo hlavou?
Myslel jsem si, že tím projdeme úplně bez emocí, ale pan prezident NKÚ Kala měl předtím úplně úžasný proslov o tom, jak by vlastně měli lidi pracovat, jak by to mělo všechno fungovat a jak v podstatě nefunguje stávající systém. Až mě to tak jako celé dojalo, takže tam nakonec při tom předávání ukáply i slzičky.
Digitalizace veřejných služeb je velmi frekventované slovo. Jak s odstupem jednoho roku hodnotíte tu vaši?
Všechno proběhlo, jak mělo. Pravdou je, že jsme většinu funkcionalit pouštěli až poslední možný den, takže uživatelé neměli čas si je předem vyzkoušet. Ale na druhou stranu zvlášť když dnes vidíme, jak dopadlo stavební řízení, tak my jsme všechno pustili vždycky včas. A nikdy jsme se nedostali do situace, že jsme něco po dvou třech týdnech neměli funkční. Takže z tohoto pohledu dobře odvedená práce. Týmu musím poděkovat, protože pracoval v neuvěřitelných podmínkách a časovém stresu.
V té době se vám jistě hodilo, že umíte programovat… Vzpomněl jste si na svá studentská léta na FEL?
Já jsem na FEL ani tak neprogramoval, protože jsem byl na silnoproudu, takže to byla spíš elektrika. Programování byl spíš můj koníček související s počítači.
Na které učitele z FEL vzpomínáte?
Tak určitě na svého vedoucího diplomky pana docenta Petra. Neortodoxní přístup k nám měl před dvaceti lety pan profesor Škvor, kterého jsme měli na teorii elektromagnetického pole. Na začátku přednášky vyhlásil, že na tabuli udělá jednu chybu a kdo tu chybu najde, tak dostane nějaký dárek. Největší sranda byla, když udělal neúmyslně jednu chybu a potom řešil, jak odměnit druhého studenta, který ho na ni upozornil.
V médiích se diskutuje, že matematika v přijímačkách na střední školy bude těžší. Vy jako absolvent FEL máte k matematice kladný vztah, je to tak?
Rozhodně. Matematiku mám moc rád. Byť to, s čím se dneska potkávám, má k vysokoškolské matematice hodně daleko. Pro mne je matematika základem toho, aby v České republice byla konkurenceschopná pracovní síla, protože jsme technický národ a bez matematiky se neobejdeme. Takže za mě by bylo ideální, kdyby maturita z matematiky v nějaké formě byla povinná. Absolventi by se měli přizpůsobit tomu, že je potřeba vyrábět a vymýšlet. Představa, že budeme mít sedmdesát procent absolventů humanitních oborů, je pro mne hrozivá.
Co dělá českým dětem v testech největší potíže?
Obecně jsou to úlohy na porozumění textu. Zabijácké jsou slovní úlohy, kdy děti by naprosto v pohodě zvládly spočítat rovnici, která ze slovní úlohy vychází, ale nedokážou slovní úlohu převést na rovnici. Typický problém skoro všech dětí je pochopit z textu, co se po nich chce. Letos u přijímaček byla jednoduchá úloha, kdy deváťáci měli spočítat, za jak dlouho ušije zakázku pět švadlen, když o polovinu menší zakázku čtyři švadleny ušijí za 24 hodin. Logickou úvahou a jednoduchou trojčlenkou je člověk schopen rychle dospět k výsledku. Tuto úlohu zvládlo vypočítat na papíře jen asi devatenáct procent deváťáků našprtaných na přijímačky. Je pro mne neuvěřitelné, jak špatný výsledek u této úlohy vlastně celý ročník ze základních škol dosáhl.
Čím si myslíte že by se to dalo zlepšit?
Je to o časové dotaci na matematiku na základních školách, o tom, že nemáme dostatek aprobovaných kvalitních učitelů. Potom to dopadá tak, jak to dopadá.
Co byste doporučil současným studentům a studentkám FEL?
Zkusím odpovědět trošku oklikou. České školství má zásadní problém v tom, že je zdarma. V podstatě nikdo ze studentů si neváží toho, co má k dispozici. Obecně v zahraničí, když si studenti platí školné, tak vlastně chtějí po škole a dožadují se toho, aby je škola naučila to, co očekávají. V Čechách většina lidí chodí do školy jenom proto, že chce titul nebo že musí. Často si vůbec neváží toho, co jim škola je schopna nabídnout. Ale právě škola vám dokáže dát hodně dobrý základ k tomu, abyste potom, až se v práci srazíte s realitou, mohli uspět. Dnes se hodně mluví o tom, že se nemusíme biflovat, protože všechno najdeme na internetu a vlastně nic nepotřebujeme. Ale ať už se zeptáte Google anebo požádáte ChatGPT o odpověď, tak potřebujete mít dostatek znalostí a know-how na to, abyste jejich odpověď dokázali vyhodnotit.
S digitalizací přijímaček vám pomáhal syn, student střední školy. Půjde ve vašich šlépějích studovat informatiku?
Upřímně nevím. Je ve třetím ročníku na střední odborné škole a začíná si klást otázky, k čemu mu vlastně bude maturita. Baví ho počítačová grafika a programování poměrně dobře zvládl jako vedlejší produkt. Takže budu rád, když se mu podaří dokončit střední školu, protože už má tolik vedlejších zájmů a práce, že ho škola v podstatě začíná omezovat. Je velká neznáma, jak se za rok mentálně posune a jestli bude chtít jít studovat vysokou školu. Byl bych rád, kdyby šel, ale nutit ho nebudu.
Přehrajte si krátké video s panem Ing. Krejčím.
Fotografie: Petr Neugebauer
