Kaple na Zderaze, bývalý klášter a Jan Blažej Santini-Aichel

Bývalý klášter křížovníků - strážců Božího hrobu Na Zderaze, který se nachází v areálu Fakulty elektrotechnické ČVUT, patří k nejstarším a historicky nejzajímavějším lokalitám Nového Města. Jeho historická paměť zahrnuje skromné středověké počátky i rozmach ve 13. století i v období karlovského založení Nového Města, dramatické osudy kláštera za husitských válek i jeho znovuvzkříšení v barokní době, kdy byl architektem kostela vynikající Jan Blažej Santini-Aichel. Neméně pohnuté jsou osudy na přelomu 19. a 20. století, kdy většina starých budov zanikla, aby na jejich místě vyrostla budova dnešní FEL ČVUT. Hlavním strážcem paměti místa je dodnes kaple Božího hrobu, která je autentickou připomínkou původního kláštera i jeho geniálního barokního tvůrce.

Místo zvané „Na Zderaze“

Název místa „Na Zderaze“ upomíná na jeho nejstarší dějiny. Jeho jméno je totiž odvozeno od Zderada – člena družiny krále Vratislava, který zde měl svou tvrz a který zde po roce 1090 založil první kostelík sv. Petra a Pavla. Strategická poloha  místa, nacházejícího se na vyvýšené terase nad řekou při významné cestě na Vyšehrad, vedla následně k tomu, že zde byl na sklonku 12. století založen klášter rytířského řádu Křížovníků Božího hrobu. Důvody založení kláštera na tomto místě mohly být obdobné, jaké vedly k založení komunity Maltézských rytířů na Malé Straně či kláštera křížovníků u Karlova mostu – tedy ochrana pražského souměstí, které tehdy ještě nebylo střeženo hradbami. Řád Křížovníků s červeným křížem, byl založen na počátku 12. století v Jeruzalémě k ochraně Božího hrobu. Zderazský klášter představoval jedinou kanonii tohoto řádu v Čechách a přes různé dějinné peripetie se zde udržel až do sekularizace v roce 1784.

Ilustrace: Kostel v kontextu zástavby před založením Nového Města (mapa Vilém Lorenc) – dle Vilém Lorenc, Nové město Pražské, Praha 1973, s. 31

Gotický klášter

Starý kostelík sv. Petra a Pavla byl ve 13. století nahrazen novým větším gotickým chrámem, jehož hypotetická podoba je zachycena barokním vyobrazením v Schallerově popisu Prahy. Ve 14. století při něm vznikl i nový konvent, který se díky založení Nového Města ocitl uprostřed husté městské zástavby, v těsném sousedství největšího a tehdy symbolicky nejvýznamnějšího pražského náměstí. Za husitských bouří byl klášter výrazně poničen, což se otisklo i do dnešního názvu ulice „Na Zbořenci.“ Zničení kláštera vedlo i k odchodu zdejší řeholní komunity, která se sice po roce 1440 částečně vrátila, avšak klášter nadále spíše živořil. Jeho pozemky byly postupně odprodávány na stavbu měšťanských domů, což mimochodem vedlo i k tomu, že jediné dochované zbytky gotického kláštera se dnes nacházejí v sousedním domě čp. 275-II.

Barokní obnova kláštera

Vrcholné období křížovnického kláštera přinesla jeho barokní proměna. Komunita byla plnohodnotně obnovena až po Třicetileté válce. Díky nové situaci se do konce 17. století se podařilo klášter ekonomicky stabilizovat a získat prostředky na novou výstavbu, která byla svěřena Janu Blažeji Sanitnímu-Aichelovi. Podle původních představ z roku 1712 měl být klášter pojat jako monumentální areál, zahrnující nejen konvent s prelaturou, ale také symbolická poutní místa, nazvaná Svatý Řím (nový kostel), Svatá země (kalvárie) a Svaté Čechy (Loreta). Plány, objevené nedávno v Římě, nám ukazují barokně-gotickou podobu kostela, která navazuje na Santiniho stavby v Sedlci či Kladrubech. Nakonec byla realizována pouze skromnější varianta s kostelem, postaveným v letech 1715-21, a s přilehlou kaplí Božího hrobu, vzniklou kolem roku 1720. Areál následně doplnila budova probošství, postavená po roce 1750, která se dochovala dodnes a je tak vedle kaple jediným svědkem zaniklé barokní podoby kláštera.

Architekt J. B. Santini-Aichel

Architekt kostela, Jan Blažej Santini-Aichel (1677-1723), patřil nejtalentovanějším tvůrcům své doby. Narodil se a vyrůstal v Praze, jejíž působivé gotické stavby se následně odrazily i v jeho vlastním experimentálním díle. Zásadní vliv na něj mělo jak prostředí otcovy kamenické dílny, tak zejména předpokládané vyučení u pražského architekta Jeana-Bapisty Matheye, který mladému Santinimu zprostředkoval kontakt se soudobou evropskou architekturou. Santiniho dílo je pozoruhodné a přes jeho nedlouhou profesní dráhu i mimořádně rozsáhlé. Pracoval jak pro kláštery, u nichž s odkazem na jejich starobylost často používal originální tvůrčí spojení baroka s gotikou, tak pro šlechtické stavebníky, jimž naopak vycházel vstříc realizací moderních paláců a zámků. Mezi jeho nejvýznamnější stavby patří kaple sv. Anny v panenských Břežanech, klášterní kostely v Sedlci či Kladrubech, rozsáhlý areál kláštera v Plasích či klášter s poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého ve Žďáru nad Sázavou. Z jeho pražských staveb lze zmínit Thunovský a Morzinský palác v Nerudově ulici, dokončení kostela sv. Kajetána, či poutní místo na Bílé Hoře.

Kostel sv. Petra a Pavla

Podobu barokního klášterního kostela známe jak z historických vedut, tak i z fotografií a plánů, pořízených těsně před zbořením stavby v roce 1904. Na vedutách je kostel zachycen jako vysoká stavba, která svou malebnou siluetou dominuje širokému okolí. Z fotografií i plánu je zřejmé, že Santini pro chrám nakonec nezvolil gotické formy, ale ryze barokní kompozici, založenou na principu sestavy centrálních prostor s půlkruhovým závěrem a protilehlou dynamickou kruchtou. Významnou součástí kostela byla také jeho oltářní výzdoba, navržená zřejmě také Santinim a doplněná o vynikající díla sochaře Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa a malíře Petra Brandla, která se dnes nacházejí v kostele Nejsvětější Trojice ve středočeských Dublovicích. Architektonické řešení kostela předjímalo Santiniho vrcholná díla, jako byl klášterní kostel v Rajhradě či poutní kostel ve Křtinách. I proto lze konstatovat, že jeho zboření v roce 1904 patří k největším pražským kulturním ztrátám této doby.

Kaple Božího hrobu

Kaple Božího hrobu je upomínkou na místo v Jeruzalémě, kde byl dle tradice po ukřižování uložen Ježíš Kristus. První chrám dal nad Božím hrobem postavit císař Konstantin v letech 326-335, přičemž již tehdy byl vlastní Boží hrob komponován jako samostatná stavbička uprostřed chrámu. V polovině 16. století získala původně kruhová kaple svůj charakteristický vzhled obdélné svatyně s podkovovitým závěrem, kde nacházel Kristův hrob. Právě tato podoba byla také následně šířena jako vzor pro kaple ve střední Evropě. Dochovaná zderazská kaple Božího hrobu je pojednána jako tradiční kopie jeruzalémské stavby s tím, že i na ní se však uplatnil Santiniho svébytný rukopis, jak ukazuje netradiční prohnutá stěna závěru kaple i její typicky santiniovské tvarosloví. Dobový význam fenoménu kaplí Božího hrobu nejlépe dokládá skutečnost, že obdobná kaple se nacházela i při nedalekém kostele sv. Václava u kláštera Augustiniánů kanovníků. Tato kaple, která byla založena již roku 1643 díky daru Kryštofa Vladislava z Mitrovic, byla bohužel na počátku 19. století zbořena.

Zboření kostela a novostavba školy

Klášter Strážců Božího hrobu byl spolu s mnoha dalšími konventy zrušen Josefem II v roce 1784. Budovy bývalého kláštera získal náboženský fond, který je pronajal vojenskému eráru na kasárna. Na sklonku 19. století se oblast na Zderaze stala místem radikálních stavebních proměn. Stejně jako na mnoha dalších místech v Nového i Starého Města, i zde byly pod tlakem modernizace města chápány historické budovy a areály jen jako parcely pro novostavby činžovních domů a veřejných budov. V duchu této strategie byl bývalý klášter v roce 1898 nabídnut České vysoké škole technické k rozšíření jejího areálu při Karlově náměstí. Klášter s kostelem byl přes protesty ochránců památek zbořen v letech 1904-1905. Na jeho místě vyrostla v letech 1905-06 monumentální historizující novostavba budovy dnešní Fakulty Elektrotechnické ČVUT. Z půdorysu budovy je zřejmé, že původní představy byly ještě velkorysejší, neboť novostavbě měl ustoupit i historický dům čp. 275-II, kde se mimochodem nacházejí zbytky středověkého kláštera. Dům naštěstí zbořen nebyl a škola tak nemohla být postavena ve své zamýšlené symetrické podobě se dvěma uzavřenými dvory, díky čemuž se se dochovaly stopy pozoruhodné středověké i barokní paměti tohoto jedinečného místa.

Digitální verze Kaple Božího hrobu

Kaple Božího hrobu byla nasnímána na jaře 2024 ve spolupráci s firmou AgentFly v rámci přípravy na akci OpenHouse. Celkově se pořídilo více jak 900 fotografií ze země a ze vzduchu, doplněny byly 360° snímáním pomocí laser scanneru. Výsledný 3D model má více jak 230 milionů bodů. Pro náhled na tomto webu ale používáme model s cca 240 tisíci trojúhelníky. Vytištěný model si můžete osahat a prohlédnout při akci OpenHouse (18.5. 2024), stejně tak zobrazit ve webovém prohlížeči a i s pomocí VR brýlí. V neposlední řadě jsme připravili AR aplikaci, která zobrazí model v místě na Zderaze ikdyž bude zavřená brána (Na Zobřenci 275/10).

3D model a jeho varianty byly vytvořeny Davidem Sedláčkem, vedoucím VR-laboratoře katedry počítačové grafiky a interakce na ČVUT FEL.

Další varianty modelu kaple

Autorem textu je doc. Richard Biegel z Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty UK.

Za stránku zodpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk