Solární panely umístěné například nad sady nebo vinicemi chrání plodiny před příliš silným letním sluncem, krupobitím a třeba i před neočekávanými jarními mrazíky, které mohou úrodu ohrozit nebo úplně zničit. Čeští zemědělci si ale v současnosti musejí vybrat, jestli svou půdu využijí pro pěstování plodin, nebo pro výrobu elektřiny. Pokud by si tedy zvolili fotovoltaické panely, přišli by o potenciální výnosy z plodin, které by na zvoleném místě nemohli pěstovat.
Agrovoltaika už několik let dobře funguje a pomáhá zemědělcům převážně ve státech západní Evropy, odkud čerpají zkušenosti i čeští odborníci. Pilotní projekty nejsou pouze ve Francii nebo Itálii, kde plní primárně funkci ochrannou před dlouhým suchým obdobím a pomáhají udržet vlhkost v půdě částečným zastíněním. Mnoho jich najdeme také v Nizozemsku, které z důvodu své velmi omezené plochy klade velký důraz na zvyšování účinnosti využití dostupných ploch.
Některé evropské státy motivují investory ke stavbě agrovoltaiky místo klasické pozemní fotovoltaiky i finančně. V Česku je to ale zatím v nedohlednu. I to bylo podle Jiřího Bíma, doktoranda Fakulty elektrotechnické ČVUT a vedoucího sekce agrovoltaiky v Solární asociaci, největším impulsem pro vytvoření kvalitní legislativy pro agrovoltaiku.
„Podívali jsme se na to úplně obráceně, a řekli jsme si, že agrovoltaika je zemědělský nástroj, který zemědělcům pomáhá lépe se adaptovat na pokračující klimatickou změnu a že musíme vyvinout maximální úsilí pro to, aby si zemědělci v České republice mohli agrovoltaiku postavit tam, kde chtějí, a potřebují,“ říká Ing. Jiří Bím.
Vyřeší dva problémy, ale diskriminuje některé zemědělce
Definice agrovoltaiky, tak jak ji schválila Poslanecká sněmovna, řeší především dva hlavní problémy. Zaprvé nebude třeba u agrovoltaiky vyjímat půdu ze zemědělského půdního fondu a zadruhé bude možné ji povolit jako stavbu pro zemědělství, kterou lze umístit na zemědělské plochy bez změny územního plánu.
„Umístění stavby a nevyjímání půdy pod agrovoltaikou ze zemědělského půdního fondu byly dvě zásadní bariéry, které bránily a znemožňovaly dosud agrovoltaickou výrobnu postavit. Zákon je velmi dobře nastaven, jelikož umožňuje agrovoltaiku realizovat, zatímco kontrola ze strany Státního zemědělského intervenčního fondu bude tak jako doposud probíhat i stejným způsobem a plocha pod agrovoltaikou bude i nadále kontrolována a musí být zapsána ve veřejném registru půdy (LPIS - pozn.),“ dodává Jiří Bím.
Česká legislativa týkající se agrovoltaiky je přelomová, nicméně ve výběru povolených zemědělských kultur, které definuje prováděcí vyhláška, je velmi opatrná.
“Připravovaná vyhláška má v první fázi povolit agrovoltaiku na vinice, chmelnice, ovocné sady, školky a kontejnerovny. Bohužel mně v ní velmi chybí tzv. vertikální agrovoltaika, kterou lze využít ve spojení s pěstováním konvenčních plodin nebo zvýšení účinnosti při zakládání tzv. povinně zatravněných ploch. Troufám si říct, že tímto omezením vyhláška diskriminuje určitou skupinu zemědělců a zbytečně omezuje velmi efektivní umístění obnovitelného zdroje elektrické energie. Zásadní je zde také odlišný diagram výroby elektrické energie, kdy vertikální panely vyrábějí elektřinu primárně v ranních a odpoledních hodinách, okolo poledne, kdy je dnes cena elektřiny často záporná, je jejich výroba minimální. Vertikální agrovoltaika společně s akumulací tedy pomůže velmi efektivně stabilizovat českou elektroenergetickou soustavu,“ uzavírá Jiří Bím.
Kromě příležitosti pro zemědělce otevírá agrovoltaika i obecně dveře šetrné výstavbě pozemních solárních elektráren. "Chceme-li skutečně dekarbonizovat českou ekonomiku a připravit se na elektrifikaci odvětví, jako jsou mobilita či třeba ocelářství, budeme muset stavět velké solární a větrné parky. Agrovoltaika umožňuje alespoň část těchto výroben stavět na půdě tak, aby pod nebo mezi panely probíhala zemědělská činnost," říká ředitel Solární asociace Jan Krčmář. “Abychom v Česku mohli agrovoltaiku využít skutečně efektivně, bude však zapotřebí povolit i výstavbu vertikálních panelů, které jsou v zahraničí velice rozšířené, avšak česká legislativa s nimi prozatím bohužel nepočítá,” dodává.
Zákon je v gesci ministerstva životního prostředí, které k němu připravuje vyhlášku ve spolupráci s ministerstvem zemědělství.
Fotografie: Archiv Jiřího Bíma a Petr Neugebauer, FEL ČVUT
