K tomuto významnému jubileu pořádá Katedra radioelektroniky ve spolupráci s Metodickým centrem digitalizace, restaurování, archivace a prezentace obrazových a zvukových záznamů projekt "Jak udělat kariéru v audiovizi a multimédiích?" sérii workshopů s absolventy, současnými posluchači a středoškoláky i navazující komentované exkurze k jejich budoucím zaměstnavatelům. Projekt si klade za cíl propojovat teorií s praxí, technologii s tvorbou a mladou generaci se zasloužilými experty z oboru. Ukázku z unikátního záznamu z přednášky rozhlasového technika a zároveň posluchače Fakulty Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství na Ústavu fyziky pod vedením J. B. Slavíka z roku 1946, která zazněla na prvním workshopu v kinosále na SPŠST v Panské dne 26. března 2024, si můžete poslechnout zde.
Založení oboru na Fakultě elektrotechnického inženýrství umožnila v přelomovém roce 1954 celá řada šťastných okolností i silných osobností, mezi něž patří nesporně tehdejší děkan fakulty a přední náš akustik Prof. Ing. RNDr. Josef Bartoloměj Slavík, zakladatel prvorepublikového Ústavu vysokofrekvenční elektrotechniky (pozdějšího Ústavu radiotechniky) a bývalý děkan Prof. Ing. Josef Stránský; v neposlední řadě také hlavní iniciátor oboru, tehdy ještě docent, Ing. Zdeněk Holub. Ten byl již o tři roky dříve pověřen na základě požadavků Československého státního filmu a dalších odvětví průmyslu vedením postgraduálního dvousemestrálního studia Učební běh filmové techniky pro absolventy vysokých škol ve dvou zaměřeních: na snímací filmovou a zvukovou techniku, nebo na výrobu a zpracování kinematografické suroviny.
Historie praktické výroby filmů je na ČVUT však daleko starší a opět u jejích počátků stojí Zdeněk Holub, který v roce 1940 prosadil založení Zkušebního elektrotechnického ústavu u protektorátního Ministerstva školství a národní osvěty s podporou svého mentora a ředitele Ústavu teoretické a experimentální elektrotechniky Prof. Ing. Ludvíka Šimka, průkopníka bezdrátové telegrafie a prvních radiofonických experimentů z Petřínské rozhledny v roce 1918, jež zajišťovaly důležité politické a vojenské spojení s Paříží. Zájem posluchačů o nové komunikační médium byl zřejmý, jak vysvětluje ve svém referátu Ing. František Kec ve Věstníku Masarykovy akademie práce v roce 1930: "Oni totiž mnozí posluchači mají zájem o mašinky a radio, ale nemají zájmu o deskriptivní geometrii, matematiku a mechaniku."
V nově zřízeném ústavu Holub soustředil po dobu okupace značné množství filmové a zvukové techniky z majetku českých vysokých škol spolu s šestadvaceti zaměstnanci uzavřeného ČVUT, což mu umožnilo bezprostředně po osvobození rozhodnutím rezortního ministerstva č.j. A-259241/46-V/2 ze dne 31. 12. 1946 a se souhlasem všech fakult zřídit Výzkumný ústav zvukové techniky a filmů (VÚZTF) se sídlem v Husově 5 na pražském Starém Městě při Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství (pražská FAMU byla založena jen o měsíc dříve, 28. 11. 1946).
Založení Holubova Ústavu nicméně předcházel kompetenční spor mezi Ministerstvem školství a Ministerstvem informací. Přijetím znárodňovacího Dekretu presidenta republiky o opatřeních v oblasti filmu z 28. 8. 1945 bylo vyhrazeno právo natáčet a dále hospodářsky využívat "osvětlované" filmy výlučně Československému státnímu filmu, ale nevztahovalo se na snímky vytvořené "v rámci Ministerstva národní obrany a na film amatérský". Jelikož pátý paragraf Dekretu, který měl působnost jednotlivých ministerstev vyjasnit, nebyl nikdy přijat, měl VÚZTF sloužit také všem ostatním vysokým školám jako gesční orgán pro natáčení, distribuci a archivaci vědecko-výzkumných, dokumentárních, školních a výukových filmů. Díky koncentraci techniky a politické obratnosti docenta Holuba tak došlo k paradoxní situaci, že první filmy byly na ČVUT natočeny a dokonce na mezinárodním festivalu v Paříži v roce 1947 oceněny o několik měsíců dříve, než na Filmové fakultě Akademie múzických umění v Praze vůbec vznikl první školní film Hledání jara posluchačů Evžena Drmoly a Jiřího Ployhara.
Ale to není jediné prvenství v oblasti rozhlasu – filmu - televize, kdy Fakulta elektrotechnická předstihla slavnou pražskou FAMU. Právě proto v letošním roce pořádáme na podporu a rozvoj studia Audiovizuální techniky v oboru Elektrotechnika a komunikace sérii jedinečných workshopů a komentovaných prohlídek. První z nich se konal 26. března 2024 v kinosále na SPŠST v Panské ve znamení spojení tradice s profesionalitou a inovacemi, na němž vystoupili jedni z prvních studentů oboru, kteří se proslavili u nás i ve světě jako mistr zvuku a laureát několika Českých lvů ing. Ivo Špalj, nebo takoví jako kameraman prof. Jaromír Šofr, který díky spolupráci s pedagogy nejstaršího audiovizuálního oboru v Československu na naší alma mater mohli ve vlastní tvorbě používat technické vynálezy a zlepšováky, jež jim dopomohli získat ocenění na nejvýznamnějších tuzemských i zahraničních festivalech. Vpravo na fotografii sedící Prof. Jaromír Šofr, dlouholetý vedoucí Katedry kamery FAMU, během workshopu na SPŠST v Panské vysvětluje moderátorovi večera a organizátorovi projektu k 70 letům oboru RFT MgA. Miloslavu Novákovi PhD. svůj vynález.
VÚZTF disponoval širokou technickou základnou, zatímco na FAMU podle vzpomínek jednoho z jejích třech zakladatelů Karola Plicky měli k dispozici jen jednu kameru a tehdejší ministr Jaroslav Stránský navíc v roce 1947 zastavil jejím pedagogům platy, a tak museli učit zadarmo. V okamžiku právního osamostatnění Fakulty elektrotechnické v rámci svazku ČVUT k 1. lednu 1951 tak šlo o jediný ústav vedle dalších osmi kateder.
Neměli bychom ale zapomenout na vynikajícího technika fotografického obrazu Prof. Dr. Ing. Jaroslava Boučka, dalšího z trojice zakladatelů pražské Filmové fakulty vedle tehdejšího rektora AMU Antonína Martina Brousila. Bouček se přestěhoval i s rodinou právě v této době z rodného Brna do Prahy a v okamžiku zahájení výuky oboru Rozhlas, film a televise ve školním roce 1954/1955 na ČVUT, kde od počátku přednášel fotografii, byl již děkanem FAMU. Byl také neobyčejně talentovaným pedagogem a podle vzpomínek pozdějšího vedoucího Katedry kamery Jána Kališe "při výuce pracoval metodou znázornění, to byly diapozitivy, nákresy, praktické předvedení přístrojů a kamer." Mezi další významné pedagogy patřily takové osobnosti jako Dr. Jaroslav Pechar (optika a fotometrie), Dr. Jan Šlemr (fotochemie a laboratorní technika), nebo i emeritní technický rada Ing. Alois Singer (televize a rozhlas), jenž se už v 30. letech minulého století pokoušel na Ministerstvu pošt a telegrafů o zřízení elektronické televize spolu s technickým ředitelem a spoluzakladatelem rozhlasové společnosti Radiojournal Ing. Eduardem Svobodou, ale jejich snahy tehdy přerušila válka.
Byla to právě Československá televize, o jejímž vzniku rozhodla vláda 8. dubna 1952, společně s tehdy svou ještě organizačně nadřízenou složkou Československý rozhlas, které se společně s Československým státním filmem a Gramofonovými závody v Loděnici velmi zasazovaly o vznik pravidelného vysokoškolského studia v oboru audiovizuální inženýr.
Další zajímavá akce se odehrála 10. června 2024 v Hostivicích pod titulem Staň se vrchním osvětlovačem hollywoodských filmů! Během jedinečnoho workshopu šéfosvětlovač téměř třech desítek zahraničních velkofilmů a televizních seriálů Petr Konrád studentům středních škol a bakalářského studia na FELu teoreticky i prakticky odhalil na příkladu ukázek ze svých filmů a závěrečného zasvícení předem připravené scény tipy a triky ze své dlouholeté kariéry pomocí osvětlovací techniky, kterou si studenti pod jeho vedením mohli sami vybrat v místním showroomu a půjčovně osvětlovací techniky, největší svého druhu u nás.
První posluchači oboru Rozhlas, film a televize nastoupili na Fakultu elektrotechnickou inženýrství do společného programu Elektrotechnika v září 1952 (patřil k nim např. i pozdější porevoluční ředitel Krátkého filmu Ing. Jaroslav Karlíček), v rámci něhož se začaly specializovat již od 3. ročníku v zimním semestru roku 1954. Pro založení nového oboru to byl mimořádně příznivý rok: zahájení pravidelného televizního vysílání v ČSR, rektorem byl žák Prof. Šimka a průkopník automatizace a Prof. Ing. Josef Trnka, děkanem na Fakultě elektrotechnického inženýrství byl jeden z kmenových pedagogů Prof. Slavík, děkanem na FAMU byl další z klíčových pedagogů Prof. Bouček. Třetí ročník tvořilo páteř studia dvanáct dvousemestrálních a převážně již zcela oborových předmětů. Prázdniny však posluchači zahájili jednoměsíční praxí.
Výkaz o studiu z 28. 9. 1953 posluchače druhého běhu studia RFT, Jiřího Folvarčného, po absolutoriu mistra zvuku v Československém rozhlase v Ostravě, oborového specialisty na Ústředním ředitelství Československého filmu a technického náměstka Kinotechniky.
V současnosti na RFT navazuje oborová specializace Audiovizuální technika a zpracování signálů, jejímž garantem je současný děkan prof. Petr Páta a kterou je možné studovat na Fakultě elektrotechnické v rámci magisterského studijního programu. Pozornému čtenáři by dnes ke sečtení vysokoškolských oborů či specializací, orientovaných na audiovizuální a multimediální tvorbu či techniku nebo stejnojmenných kateder, ústavů či center na českých vysokých školách pravděpodobně nestačily obě ruce. Proto bychom měli být hrdi nejen na tradici nejstaršího technicky orientovaného audiovizuální oboru v republice, ale i profesionalitu, jakou se prokazují jeho absolventi v praxi nejen v oblasti technické, ale i tvůrčí či jak se uplatňují v managementu. Obor procházel po celou dobu inovací, jež se projevovala nejen ve výuce, ale i výzkumu a vývoji, kterému se aktuálně na fakultě daří. Navíc kinematografie prošla technologickou proměnou, a tak na audiovizuální inženýry a jejich inovace čekají mnohé paměťové instituce, které potřebuji své kulturní obrazové a zvukové dědictví, digitalizovat, restaurovat a zpřístupnit veřejnosti v nejvyšší možné dosažitelné kvalitě. O vzájemnou spolupráci s dalšími předními institucemi nejen v této oblasti a sdílení speciální techniky v Laboratoři archivních médií se snaží Metodické centrum pro digitalizaci, restaurování, archivaci a prezentaci obrazových a zvukových záznamů jako poradní, výzkumná, vzdělávací a propagační platforma nejen v otázkách technických a technologických, ale i právních a kulturně-historických.
MgA. Miloslav Novák DiS. et PhD.
Metodické centrum pro digitalizaci, restaurování, archivaci a prezentaci
obrazových a zvukových záznamů
