Jaké máte vzpomínky na svá studia na FEL ČVUT?
Vzpomínky na fakultu mám velmi pozitivní. Promoval jsem v roce 1989, takže jsem poslední předrevoluční roky strávil studiem a období po Sametové revoluci pak pro mne byl ten správný čas na start do života. Během studia jsem se naučil chápat komplexní systémy a díky prodloužení studia o jeden rok jsem měl čas věnovat se i věcem mimo školu – kultuře, hudbě a sportu. Takže to byla krásná léta. Kdybych mohl, hned bych se vrátil; kdybych se navíc vrátil s tím, co vím teď, tak to by bylo dokonalé!
Vzpomenete si ještě dnes na nějakého vyučujícího, který vás nejvíce ovlivnil?
Diplomovou práci jsem psal na katedře řídicí techniky, nejvíce si proto pamatuji na svého vedoucího, Milana Šonku, který dnes učí v USA, a také na Václava Hlaváče, který nyní působí na CIIRC ČVUT. A samozřejmě si vzpomínám i na Vladimíra Maříka, který byl tehdy šéfem katedry a byl také vedoucím komise, která mě zkoušela u státní závěrečné zkoušky. Když jsem u zkoušky z řídicí techniky začal trochu mlžit, tak mi to odpustil a stejně mi tu jedničku dal.
Jak jste se dostal do světa médií a co byly klíčové milníky vaší kariéry?
Na podzim 1989 jsem nastoupil na vojenskou službu, kde jsem strávil 9 měsíců. Pak jsem se vrátil zpátky do školy a začal jsem dělat postgraduál, který jsem ale nedokončil. Pochopil jsem, že spíš, než abych se stal vědcem, bych chtěl být raději v byznysu. Začal jsem tady pracovat pro německou firmu, která dovážela do ČR počítače. Kolem roku 1995 jsem začal spolupracovat s investiční a finanční skupinou PPF, kde jsem dostal na starosti fotbalový klub Slavia Praha. Tak jsem se stal “fotbalistou”. Přiznám se, že to pro mě byla úplně nová zkušenost. Strávil jsem na Slavii dva roky a za tu dobu se mi povedlo klub zkonsolidovat. Zároveň jsem měl štěstí, že v té době Slavia vyhrála po necelých 50 letech českou ligu a dostala se do semifinále poháru UEFA, takže klub na tom byl velmi dobře. Prodali jsme spoustu hráčů do zahraničí a následně jsem Slavii prodal anglickému investorovi.
Poté jsem vystudoval MBA na University of Chicago a vrátil se zpět do PPF. Věnoval jsem se chvíli pojišťovnictví a měl jsem na starosti akvizici a následný rozvoj prvního českého internetového bankovnictví v eBance. Nato přišla příležitost vstoupit do televize Nova, jejíž převzetí jsem pro Petra Kellnera zajišťoval. Tato zkušenost mě dovedla k televiznímu průmyslu, kde jsem strávil 8 let v TV Nova a následně 12 let v České televizi.
Využil jste během své kariéry nějaké znalosti získané studiem na FEL ČVUT?
Rozhodně ano. Studium na FEL mi poskytlo silné základy pro práci s komplexními systémy. Naučil jsem se rozkládat složité problémy na menší části a chápat, jak jednotlivé elementy vzájemně souvisejí. Tato schopnost byla klíčová, zejména v médiích, kde je nutné neustále reagovat na měnící se podmínky. Další dovedností, kterou jsem si odnesl, je analytické myšlení. To někteří, především kreativně založení kolegové, neměli rádi. Ale nakonec si myslím, že mi to pomohlo lépe propojit obě části mozku, tu kreativní i analytickou.
Co plánujete v současnosti a jaké máte profesní cíle?
V roce 2023 jsem po 12 letech opustil Českou televizi, která mi za tu dobu samozřejmě přirostla k srdci, ale už je pro mě uzavřenou kapitolou. Nyní jsem na volné noze a soustředím se na nové projekty hlavně v oblasti české audiovize.
Nedávno jste od prezidenta ČR obdržel medaili Za zásluhy. Jak to vnímáte?
Je to pro mě velká čest a jsem za to nesmírně vděčný. Považuji to za ocenění nejen mé práce v České televizi, která rozhodně nebyla jednoduchá, ale i za to, kam se Česká televize za těch 12 let, co jsem ji vedl, posunula; jak se vyprofilovala a jakou roli získala na českém mediálním trhu. Přitom si vždy udržela svou nezávislost a snažila se svým divákům přinášet maximální hodnotu a vyváženost. Myslím, že i tohle bylo součástí ocenění.
Jak trávíte volný čas a jaké máte koníčky?
Mám štěstí, že jsem mohl propojit své profesní aktivity s koníčky. V televizi jsem měl možnost setkávat se s mnoha inspirativními lidmi z oblasti kultury, audiovize a hudby, které mě ohromně baví, takže to pro mě bylo obrovským potěšením. Kromě toho rád sportuji; lyžuji, jezdím na snowboardu, v létě chodím po horách a jezdím na kole. Teď už tedy na elektrokole, protože má kondice už přirozeně není to, co bývala, ale i tak si to užívám. A samozřejmě nesmím zapomenout, že mám s kamarády, které jsem potkal při studiu na FEL ČVUT, kapelu. Hrajeme už 25 let a je to pro mě velký relax, kdy si úplně vyčistím hlavu a myslím jen na hudbu.
Hrajete v kapele na nějaký nástroj?
V naší kapele jsem zpěvák a doprovodný kytarista. Naše skupina, Brumloboys, má sice trochu infantilní název, který ale vznikl tak, že v době našich studií na FEL ČVUT jsme se se spolužáky scházeli na Brumlovce na Praze 4. Tam jsme chodili do jednoho malého baru, hráli na kytary a zpívali trampské písně. Pak jsem si k 35. narozeninám pořídil elektrickou kytaru, po které jsem vždy toužil, a zhruba v té době vznikla naše kapela. Hrajeme převážně hudbu 70. a 80. let, ale nejraději máme punk.
Jaké rady byste dal našim studentům, kteří přemýšlejí o své profesní budoucnosti?
Pro studenty mám několik rad. Zaprvé, učte se jazyky. Neomezujte se pouze na angličtinu, ale naučte se také francouzsky, německy nebo španělsky, zkrátka jakýkoliv jazyk, který vám otevře nové možnosti. Zadruhé, neuzavírejte se do jednoho oboru. Buďte otevření novým příležitostem i mimo vaše zaměření, protože se nakonec může ukázat, že to může být dobrý směr. Zatřetí, nebojte se dělat chyby. Chyby jsou součástí učení a když si z nich něco vezmete, tak vám pomohou růst. Začtvrté, nebojte se autorit, které mají zkušenosti. Naopak se jim snažte přiblížit, učte se od nich a nebojte se za nimi jít, protože to vás může obrovsky posunout. A na závěr, nezapomeňte i na mimoškolní aktivity, protože ty jsou pro občasné vyčištění hlavy jsou samozřejmě také potřeba.
Autor fotografií: Petr Neugebauer, FEL ČVUT
