prof. PhDr. Marcela Efmertová, CSc.

Transfer znalostí a technologií je třeba vnímat jako integrální součást výzkumné (I současné) praxe. Proto je třeba zkoumat možnosti předávání znalostí z vyspělých zemí s významným vědeckým a technickým potenciálem do české společnosti. Tomu slouží výzkumná analýza vzájemných vazeb vědeckých, technických a vzdělávacích institucích v jednotlivých uvedených zemích I tamní výsledky vědy a techniky. Je třeba analyzovat základní poznatky o potřebě a transferu vědeckých a technických poznatků a jejich následná efektivnost, která je ovlivňována mnoha factory včetně jejich reálného užívání v praxi. Je třeba zkoumat etapy transferu, kdy např. v 90. letech 20. století byl utlumen, neboť došlo k rozdělení rozdělení Československa a zrušení státních a státem řízených organizací, které se transferem zabývaly. Stát tak ztratil institucionální a odbornou podporu při evaluaci různých projektů. Záleží take na vyjasnění očekávání, a to u společnosti jako celku, tak výzkumné organizace nebo týmu. Ke zkoumání těchto vazeb byly vybrány z geopolitického hlediska historicky profilující země s jedněmi z nejúspěšnějších výsledků v oblasti vědy a techniky – Velká Británie, Francie a USA.

Pronásledování, vězení nebo emigrace, takový byl osud mnoha vědců, techniků, odborníků, praktiků po výrazných historických zlomech v českých zemích. Téma se věnuje především problematice exilu intelektuálních, vědeckých a technických (případně podnikatelských) osobností z českých zemí a z Československa v letech 1848/1938/1948–1989. Vztah k vědcům a technikům byl po roce 1948 nastaven obecným přístupem komunistické ideologie k inteligenci. Hrdinou byl stachanovec, nikoliv expert nebo badatel. Proto později byli vědci a technici, zejména v 70. letech 20. století, vládnoucí garniturou považováni za specificky nedůvěryhodnou část společnosti, neboť nebyli nakloněni normalizačním tendencím a vyjadřovali se k nim již tehdy kriticky. Výzkum se zaměří na analýzu okolností emigrace, na osobní a především pracovní zkušenosti ve vědecké a technické výzkumné práci v Československu a poté v zahraničí, na pracovní kontakty se světovými osobnostmi vědy a techniky i na další okolnosti vědeckého působení či případného transferu vědeckých a technických zkušeností do vlasti i z vlasti do zahraničí.

Téma je koncipováno jako výchozí a komparační k pochopení působení vědy a techniky na českou a evropskou společnost v období 17.–21. století. Výzkum poskytne pochopení historiografie vědy a techniky v jednotlivých etapách společenského vývoje, a to především od vědecké revoluce 17. století po industrializaci a První a Druhou průmyslovou revoluci (Technicko-vědeckou revoluci) až po současnou revoluci vědecko-technickou, informační a komunikační. Nastíní vzájemné vazby vědy, techniky, společnosti a kultury v evropském a v českém vývojovém prostoru.

Výzkum se bude věnovat způsobům vědecké komunikace, odborné a vědecké práce a jejich aplikacím na konkrétní odborné případy v oblasti historie věd a techniky a v příbuzném oboru hospodářských a sociálních dějin. Analýza bude prováděna na základě komparace přístupu k této problematice v českém prostředí a v rámci EU (ve světě). Badatelský výzkum se zaměří na utváření nových trendů - metodologických cílů vědecké práce (s mezioborovým a multidisciplinárním přesahem) a stanovení pracovních hypotéz včetně jejich ověření a stavby konkrétního vědeckého úkolu v oblasti historie věd a techniky a hospodářských a sociálních dějin. Důraz bude položen i na metodologii a metodiku ediční práce v oborech historie věd a techniky a hospodářských a sociálních dějin.

Lidská paměť, individuální i kolektivní, patří ke klíčovým vědeckým tématům humanitních, společenskovědných i přírodovědných oborů. Paměť sama o sobě je selektivní a subjektivní záležitostí. V kombinaci se zrychlenou dynamikou vývoje, proměnami společnosti i rodiny, stejně jako s novými technologickými možnostmi tyto stránky lidské paměti ještě silněji vynikají a přirozenou či cílenou cestou nově formují (a deformují) kulturu paměti, kulturu vzpomínání či cíleného zapomínání. Téma je opět multidisciplinární a zaměřuje se především na výzkum vzniku a vývoje historické paměti spojené s vědeckým a technickým potenciálem českých zemí. Bude analyzovat jakými změnami toto historické vědomí v průběhu vývoje procházelo, až se v 19. století stalo pevnou součástí ideologie formujícího se moderního českého národa. Fenomén kolektivní paměti je možné chápat jako specifický historický pramen, který dotváří komplexní obraz zkoumané společnosti. Zároveň se studuje jako jev podléhající svému vlastnímu vývoji a změnám, a to jak v čase, tak v prostoru (u různých kultur je charakter a intenzita historické paměti různá). Zkoumanou otázkou bude i přenos historické paměti - ústní tradice, psané texty, obrazy, pomníky, náhrobky, suvenýry, oslavy, jak jsou v prostoru umístěny např. historická industriální místa (továrny), technická díla (např. Vltavská kaskáda), technické myšlení (technicko-vývojové momenty, vědecké conference, průmyslové výstavy), tj. místa paměti, nebo jakým způsobem je tato paměť využívána (např. legitimizace určitých nároků). Součástí pohledu se může stát i tzv. orální historie, mapující a kriticky zpřístupňující I interpretující prameny této paměti společenského vývoje především ve 20. století.

Téma se badatelsky zaměřuje na vývoj dopravy, komunikací a historii podnikání v těchto oborech v českých zemích a v Československu v19. a ve 20. století včetně obecných civilizačních otázek spojených se zaváděním moderní vědy a nové techniky a technologií do těchto oborů (např. zavádění jednotného času).

Preindustriální krajina, nazývaná též venkovská kulturní krajina, trvající od neolitu asi do konce 18. až poloviny 19. století, je dokumentována v historických pramenech (zdrojích), písemných, obrazových, kartografických a hmotných. Uvedené prameny zachycují také Preindustriální průmyslové technické nástroje, stroje, materiály a procesy. Jejich studium je součástí historie techniky a hospodářství.

Cílem výzkumu je analýza (průvodní) dokumentace v jednotlivých oborech vědy a techniky z pohledu Historie věd a techniky, ale i z pohledu muzejnictví. Výzkumu bude podléhat zejména dokumentace, která umožňuje posouzení obecné bezpečnosti či shody výrobku s požadavky komoditně vymezené struktury směrnicemi. U výrobků je to dokumentace v rozsahu umožňujícím jeho provedení shodně ve fázi návrhu, výroby a funkce výrobku. Ve výzkumné části je to celý soubor procesů, popisujících proces vědeckého nebo technického zkoumání. Výzkum je ve vztahu k historickému vývoji techniky, exaktních věd a obecně industrializace a vývoji jednotlivých průmyslových oborů.

Téma historicky analyzuje zcela nezpracovaný multidisciplinární obraz úlohy vysokoškolských profesorů a životního stylu techniků v evropském regionu na příkladu českých zemí a Československa od 80. let 19. století do konce 20. století (1989). Rychlý průmyslový rozvoj v uvedené době zajistil i rychlý rozvoj technických věd a informací, jejich transfer po světě a tím i vzrůstající vliv techniky a techniků na každodenní život člověka (odborníka i laika). Vzrůstala úloha technického školství a jeho vědeckého prostředí, vyvolaná potřebou zapojení vzdělaného technika do každodenní ekonomické praxe, národních aktivit a pracovních a podnikatelských vazeb. Tyto vazby zpětně ovlivňovaly i společenský života dané society.

Předmětem analýzy je nejen charakteristika oborové a ideové profilace technických a vědeckých elit (tvoří je ti, kteří se do nich dokáží dostat a poté se v nich udržet, v počátku bez etického hodnocení) na pozadí společenského vývoje, ale i posouzení stěžejních stanovisek a veřejných aktivit hlavních představitelů těchto elit v jednotlivých oborech soudobé techniky a vědy. Hlavní důraz je kladen na vnímání oborové problematiky nejen v českém, ale komparačně i v evropském prostředí techniky a vědy. Výzkum bude realizován v kontextu tehdejší technické a vědecké české a evropské (světové) scény. Další cílem výzkumu bude analýza společnosti vědění, formování vlivu odborníků vědců a techniků na společnost, priorita vědeckých a technických znalostí, využití plánovaného technologického růstu, vytváření intelektuální technologie apod. Do popředí výzkumného zájmu vstoupí osobnostně vědci a technici s jejich fyzickou, morální i intelektuální rozdílností, jejich cesty ke specializacím a jejich vysoké kvalifikaci, jejich vliv na utváření vědeckých a technických společností a vdělávání vůbec, ale i na dobovou společnost, osobnostní jejich vývoj i vazby na dobovou byrokracii. Vývoj elit zajišťuje neustálou obměnu, koloběh, čímž je zajištěna neustálá obměna struktur dobové společnosti.

Téma se zaměřuje na analýzu vývoje technického školství vybraného oboru a období, která bude doplněna o komparaci s vývojem ve vhodně zvolené zemi/zemích EU. Cílem studia je popsat a analyzovat zajímavé vývojové trendy vzdělávání techniků v českých zemích, resp. Československu, resp. České republice a porovnat je s vývojovými trendy v dalších evropských zemích, které prošly obdobným či rozdílným historickým vývojem. Předpokládá se nalezení společných vývojových rysů, zdůvodnění vývojových odlišností a odhalení vzájemného ovlivňování, transferu poznatků apod. Předpokládá se hodnocení vývoje v širších historických, politických, hospodářských a sociálních souvislostech.

Téma se zaměřuje na vývoj a strukturu jednotlivých technických a vědeckých společností od počátku industriální etapy (18.-21. století). Cílem výzkumu je analyzovat přípravu a praktickou realizaci těchto společností, jejich vazby a interakce se vzdělávací soustavou, s praxí, s transferem technických a vědeckých poznatků. Nedílnou součástí výzkumu jsou i biogramy významných osobností (vynálezců, techniků, vědců) a jejich ocenění dobovou společností. V centru zájmu stojí také organizace a struktura technických a vědeckých společností, úkoly jejich výzkumu, mezinárodní spolupráce apod.

Cílem výzkumu je analýza zvoleného technického oboru do roku 1945, jeho vliv na průmyslovou praxi a na dobovou společnost. Technika (z řeckého techné – řemeslo, umění) je součást lidské kultury, aktivní lidská inovativní činnost zahrnující tvorbu znalostí a procesů k vývoji systémů řešících problémy a rozšiřujících lidské schopnosti. Technikou se též rozumí inovace, změna nebo modifikace přírodního prostředí pro potřeby uspokojování uvědomovaných lidských potřeb a přání. Období zkoumání zahrnuje protoindustrializaci a industrializaci v českých zemích v komparaci s vývojem technických oborů v Evropě a ve světě.

Cílem výzkumu je analýza zvoleného technického oboru v letech 1945-1968 (1989), jeho vliv na průmyslovou praxi a na dobovou společnost. Technický vybraný obor bude analyzován jako vývoj a použití nástrojů, strojů, materiálů a procesů k řešení problémů při lidské činnosti, zhodnocení a využití výsledků vědeckého bádání ve prospěch lidstva, vytváření bohatství společnosti…, které vedou lidstvo na vyšší stupeň hmotného blahobytu a kultury. Příslušný technický obor bude zkoumán i z hlediska toho, jak se technika vyvíjí úměrně s rozvojem lidstva a stupněm vědeckého poznání světa. Ve svém vývoji prošla několika stupni charakterizovanými rozvojem (stavem) poznání, rozvojem výrobních prostředků, výrobních způsobů a produktivity práce.

Cílem badatelského výzkumu bude vývoj a uplatnění českých/československých elektrotechnických společností/firem v období od 19. do 21. století (do současnosti). Výzkum se zaměří na vznik podnikatelských aktivit v elektrotechnických oborech, vycházejících z rodinných firem a ze zahraničního kapitálu uplatněného v českých zemích. Budou zdůrazněny osobnosti elektrotechnických oborů a jejich podnikatelské aktivity včetně uplatnění českých podnikatelů v zahraničí (např. po emigratských vlnách). Část výzkumu bude zaměřen i na realizaci a výsledky elektrifikace Československa, které elektrotechnické firmy zajišťovaly, a také na podnikání v současných oborech, jako např. výpočetní techniky, robotiky, umělé inteligence, informatiky aj.

Významné průmyslové, mezi nimi strojírenské závody, vznikaly v českých zemích již od počátku 19. století. V průmyslových odvětvích zpočátku převládala výroba sklářská a textilní, od třicátých let 19. století vznikaly nové továrny, vybavené stroji, poháněnými párou. Textilní závody se soustřeďovaly v Čechách na Liberecku, Jablonecku, Českolipsku, v Praze a blízkém okolí, na Moravě v blízkosti Brna. Největší strojírenské závody sídlily v Praze a Brně. Studium jejich rozvoje patří neodmyslitelně do historie techniky a hospodářství.